NYMBURK . JI¤Í TEPER
JI¤Í TEPER GRAND HÔTEL NYMBURK (v˘bor z ver‰Û 1973–1999)
NYMBURK .
Památce Jana z Wojkowicz Otakara Theera a Valdemara VyleÈala
JI¤Í TEPER
Copyright © Jifií Teper, 2001 © Mûsto Nymburk, 2001 Layout © Karel Haloun & Ludûk Kubík, 2001 ISBN 80-7276-030-0
P¤EDJA¤Í Pupeny ka‰tanÛ jsou je‰tû zalepeny jak oãi novorozen˘ch králíãkÛ a soumrak se rychle spou‰tí aÏ do korun stromÛ Odnûkud z té ãerné v˘‰ky v‰ak zaznívá tich˘ smích To rackové! Vracejí se domÛ
8/9
VÒNù ROKU Je‰tû za vlády snûhu a ledu ucítíme poprvé jaro Nepatrnû tfieba jen na kratiãk˘ okamÏik A pfiece stejnû jasnû jako kdyÏ si milenci dávají letmé znamení Ïe schÛzka je moÏná A jaro je vÏdycky tak krátké! NeÏ staãíme pfiekonat ostych pfied jeho kfiehk˘mi kvûty zmámí nás uÏ siln˘ parfém opalovacích krémÛ jenÏ stoupá z tûl dívek jak purpura z rozpálené plotny Léto je pak na samém vrcholu kdyÏ jednoho srpnového rána zavane slab˘ dech podzimu V poledním Ïáru se tomu nechce vûfiit ale zralé Ïeny vûdí své…
10/11 Podzimní vÛnû mlhy d˘mu a spadaného listí jsou zdaleka a dobfie viditelné Snad i to zvût‰uje melancholii a smutek tûch mûsícÛ Mrtví tu v‰ak mají svátek! A potom uÏ netrvá dlouho a nás probudí jitro kdy do nosu uhodí mrazivé jiskfiící nic A zas je tu zima
K R AT · Í Î I V O T Není je‰tû konec února a ke v‰emu se do mûsta vrátil siln˘ mráz ale my kosové uÏ nevydrÏíme ãekat a spustíme svou jarní píseÀ Nejdfiív jen tak na pÛl zobáku a potom hlasitûji aÏ ji zaslechnete i vy a i v tom ranním chvatu se vám na okamÏik sevfiou srdce nad nûãím… A nûktefií z nás to pfiepísknou ledov˘ chlad jim je‰tû staãí spálit malé horké hrdlo a vy je najdete leÏet na kraji chodníku v ãerném rubá‰ku vyhublé zmrzlé ptáky jeÏ si o‰kliví i va‰e dûti které se jinak ne‰títí skoro niãeho
12/13
Ale pak ve chvíli kdy se na laviãce pod na‰í písní usadí první milenci bude uÏ v kosích hnízdech na kropenaté skofiápky Èukat nov˘ zobáãek Jsme vÏdy o kus pfied vámi a musí to b˘t Îijeme krat‰í Ïivot krat‰í hork˘ Ïivot
LOND¯NSKÉ SYMFONIE K svátku jsem tenkrát dostal krabici gramofonov˘ch desek Byly to Haydnovy symfonie A kdyÏ jsme ‰li procházkou k jarnímu Labi stavûly si u plavební komory hnízdo labutû Ta hudba a labutû Vypadalo to tak nadûjnû
14/15
KORELA Nad nymbursk˘m nádraÏím prolétá sem a tam korela jak omylem vypu‰tûn˘ ‰íp Jen ona a já kter˘ ji náhodou zahlédnu víme jak se zoufale nehodí nad toto malé uma‰tûné nádraÏí jak je marné nalézt správn˘ smûr nad pavuãinou Ïelezniãních cest ale o to víc korela kfiiãí a zvy‰uje rychlost svého bezcílného letu sem a tam a chce snad pfiesvûdãit aspoÀ sebe a mû Ïe to nad nádraÏím nelétá jeden ale celé hejno ukfiiãen˘ch Ïluto‰ed˘ch papou‰kÛ a Ïe tedy Nymburk pfiece jen mÛÏe b˘t mûsteãko nûkde v jihov˘chodní Austrálii A potom zavadí o drát Ale korelo ‰lo nám to bájeãnû korelo
16/17
DÉ·Ë Stará uãitelka jde ulicí kdyÏ náhle a prudce zaãne pr‰et Chtûla by ale nemÛÏe uÏ jít rychleji a tak jen zlekanû pfiem˘‰lí Ïe nepÛsobí jako dobr˘ pfiíklad pro své malé Ïáky: pfied de‰tûm se má ãlovûk schovat A stará uãitelka uÏ je celá promoklá a moc se za to stydí ale na ulici nikdo není V‰ichni se schovali pfied de‰tûm
RYCHLEJ·Í NEÎ ZVUK Devátého kvûtna pfieletûly nad na‰ím domkem stíhací letouny a za pût minut uÏ zdravily na televizní obrazovce praÏskou pfiehlídku Byly jak tvrdil hrdû komentátor rychlej‰í neÏ zvuk Dnes je mi úzko i z rychlosti kterou odkvétá zlat˘ dé‰È To jen s tebou zapomínám na strach a sevfiu tû v objetí rychleji neÏ k tobû dolehnou má horká slova
18/19
SONET NA KONCI JARA V noci ‰la kolem. Já sly‰el ji plakat. Ráno se po ní slehla zem. Pfiece v‰ak! Ten star˘ akát py‰ní se bíl˘m závojem, kefi jasmínu má její vÛni a vlãí máky - od krve! V my‰lenkách jsem rázem u ní. Mladiãká. A poprvé. ZatouÏil jsem vûdût více. Tvé jméno, noãní záletnice! A kde se toulá‰? Jak ti je? Odpovûì Ïádná. Ani vûtou. Jen podél cesty zrovna kvetou slziãky Panny Marie.
20/21
Z A â ÁT K E M L É TA Zaãátkem léta v‰ak ptáci ztichnou A pak bûda tûm kdo se nechali okouzlit jejich pestrobarevn˘m pefiím kdo uvûfiili jejich jásavému zpûvu a pfiidali se k nim Náhle jsou sami Ov‰em jen aÈ rozhrnou mlãící vûtve stromÛ najdou své jarní druhy Sedí tam uprostfied mláìat pfiepelichaní v ‰ed˘ ‰at jeden jak druh˘
LED≈ÁâCI Dokonce i vousatí vûdci naz˘vají ledÀáãky létajícími drahokamy na‰ich potokÛ a fiek a mladí ledÀáãci vystfielovali nûkdy aÏ do mûsteãka jako by tam od Labe házel modrooranÏové ‰ipky nûjak˘ rozdovádûn˘ lodník ale v‰echny dal‰í nûÏnosti uÏ jsem si schovával jen pro tebe
22/23
JASMÍN Kvete jasmín u evangelického kostela a voní víc neÏ katolíkÛm myrha Kvete jasmín u matefiské ‰koly dûtem kter˘m voní cel˘ svût A kvete jasmín u fieky jejíÏ stará vÛnû se je‰tû nestaãila odplavit Pfiijeì Je ãerven kvete jasmín v‰echno lze napravit
24/25
VODNÍ SLÍPKA Vodní slípka se mihla rákosím ale ne tak rychle abych ji nezahlédl Odmala jsem si cviãil zrak na ptácích ktefií jen rozvlnili rákos nebo koruny stromÛ Kam ses v‰ak ztratila ty? Jakpak se to zjistí? Nepohne se rákosí nezachvûje listí
HOLUBI LeÈte holubi zvolala mladá básnífika roztouÏenû A skuteãnû po celém kraji rozlétly se tisíce holubÛ Chtûla bych s vámi vy neklidní ‰eptala mladá básnífika vzru‰enû A dodnes neví Ïe to já tloukl v‰í silou holemi o sebe a vypla‰il tak tisíce holubÛ po celém kraji
26/27
LÁSKO Zavfiela se voda nad kamenem Za tv˘m jménem Voda se zavfiela rozplynula kola Nikdo se nevrátí Zdola
KRAJINA U SADSKÉ Kdo tady zanechal tu bezelstnou rovinu jen s návr‰ím mírn˘m jak nadechnutí a kostelíkem na jeho vrcholu? Rok za rokem cesty sbíhají z návr‰í pfiímo do polí a buclat˘ kostelík vypíná krãek: Kdy zase pfiijedou na prázdniny Mozartovy dûti?
28/29
S M RT V P Í S T E C H (Vojtûchu ¤íhovi)
I tenkrát bylo takové dusné a tiché nedûlní poledne kdy v celé vsi ne‰tûkne pes a lidem se zavírají víãka pod tíhou sváteãního obûda Sedûli jsme s tv˘m budoucím otcem na zápraÏí starého domku a pfied námi v tom tichu pro‰la smrt Rozumûj vidûli jsme její kosu která pfieãnívala obílenou zeì Z opaãné strany bychom bezpochyby spatfiili vesniãana vracejícího se z louky Tak to na svûtû b˘vá z jedné strany Ïivot z druhé smrt Ale dnes Vojto dnes rychle vybûhni ze vrat a zavolej na nás jásav˘m hláskem Ïe je to opravdu jen soused s kosou Ïe ho dobfie poznává‰!
30/31
LABE Za sluneãn˘ch letních dní jezdila ãasto moje maminka se svou kamarádkou za mûsto k fiece Labi Sedávaly tam v náruãí star˘ch vrb a ol‰í na vûtvích které se naklánûly aÏ nad vodu voÀavou a ãistou Ïe bylo vidût dno Heleno! vykfiikla maminka kdyÏ se pod nimi cosi bl˘sklo Byla to bûliãka nebo stfiíbrná lÏiãka ztraceného opatovického pokladu? A obû se rozesmály smíchem ‰Èastn˘m a bezstarostn˘m jako jejich dívãí pfiíjmení…
32/33 BûÏel jsem za mûsto hned co mi o tom poprvé vyprávûla Ale Labe uÏ tam nebylo a na jeho místû tekla jiná cizí fieka s bfiehy ãern˘mi jako okraj parte
HÔTEL GRAND Jako kaÏd˘ veãer postaví mladá cikánka pivo pfied hosta jenÏ sklonûn nad stolem uÏ tu dávno za‰el na únavu pivo vy‰plíchne na ‰pinav˘ ubrus a v dfievûném obloÏení zdí to trochu zapraská jak si hotel Grand právû vzpomnûl na ãí‰níka Karla kter˘ se zde pfied padesáti lety vyuãil a udûlal potom kariéru ve státû Wyoming kde Ïijí samí Angliãané a Siouxové ktefií umûjíce téÏ anglicky klepají tam v zimû na dvéfie a ‰kemrají open the door please tedy otevfiete dvefie prosím…
34/35
MOT¯LI Ke konci léta v té magické dobû hojnosti zabloudil jsem do opu‰tûné dûkanské zahrady V‰ude záfiily starodávné venkovské kvûtiny pod unaven˘mi korunami stromÛ leÏely spadané hru‰ky a bzukot vãel sajících z nich sladkou ‰Èávu byl jedin˘m doprovodem ticha témûfi rajského I hradební vûÏ Kaplanka která zahradu je‰tû stále a uÏ marnû chrání malátnûla ve slunci kdyÏ se z jejího ochozu vyklonila dívka a na‰e pohledy se setkaly Co mû asi mohlo napadnout? Musela to poznat a vzápûtí zmizela
36/37
Trochu zahanbenû jsem se otoãil Pfiede mnou kde se vzal velik˘ kefi bodláku a kaÏd˘ z fialov˘ch kvûtÛ ‰pendlil k sobû pfiekrásnou baboãku paví oko Jako na nûãí povel mot˘li rozvírali a zavírali lehounká kfiídla Tak! Oni na mû mrkali!
ROR¯SI Za srpnov˘ch veãerÛ skfiípou ror˘si vzduchem jako kdyÏ se nebesk˘ prÛvan zas a zas opírá do dvefií kter˘mi nikdo nepfiichází a neodchází Ale není to tak ror˘si Stále nûkdo odchází
38/39
TAT Í N K U Ïivot není vÛbec spravedliv˘ a smrt tomu v‰emu dává korunu Ale ví‰ co vãera jsem potkal tvého kamaráda ¤íkal Ïe jsi byl muzikant a zpûvák Muzikant a zpûvák tatínku!
40/41
JURÁ·EK A LÁSKA Jurá‰ku vesnick˘ ofií‰ku tak rychle jsme se spfiátelili jako ãasto vzniká i láska A bylo léto plné blech kouskÛ salámu a drbání za u‰ima A nemysleli jsme na podzim ani na zimu Stejnû jak to b˘vá i v lásce Ale zima pfii‰la a na jafie uÏ jsem tû ve vsi nena‰el A i tvÛj konec byl myslím krut˘ bolestn˘ a o‰kliv˘ jako jsou konce lásky
SRNEâCI Ve starém labském rameni pfies léto voda klesá. Pfii‰li tam pít, horkem znaveni, srneãci z luÏního lesa. Srneãci malí, strakatí, copak tak sami b˘t mohou? VÏdyÈ trpí je‰tû závratí na rozviklan˘ch nohou. V‰ak sami nejsou. Vidí‰ stranou stát srnku jako vytesanou? UÏ pobídla je k bûhu. A zbylo jen pár razítek od srnãích kop˘tek v blátû podél bfiehu.
42/43
* * * Je‰tû jsou u nás na venkovû lipové aleje. A nelze popsat v jednom slovû co zmatkÛ v nich a vÛnû je. Ta první vede k pivovaru a tou jsem chodil vÏdycky rád, kdyÏ v odpoledním letním Ïáru s vÛní lip se mísil slad. Tu druhou, co mífií ke kostelu, si zboÏná vãela vyhlídla a na zakázku od andûlÛ med sbírá s vÛní kadidla. Ta tfietí Ïádná alej není. Jen jedna lípa, pod kterou sejdu se zítra po setmûní s tebou…? Vím já? S nûkterou!
44/45
* * * Îito Ïito Ïito Îito Ïito v poli âeho je mi líto Proã mû srdce bolí Mládí je mi líto Z lásky srdce bolí Îito Ïito Ïito Îito Ïito v poli
46/47
VYMYSLEL ANDùLY Po nebi pluje babí léto mírumilovné a nad kostelem v Sadské tfiepou se holubi kolem pozlacené ‰pice Babí léto v Polabí holubi holubice ·el jsem a cestou vymyslel andûly
* * * KdyÏ léto utne koncert ve vûtvích pfiichází ãas mot˘lÛ a modrásci se zvedají jak prach na polní cestû Mám rád i mot˘ly ale nezpívají a na kvût usednou jak ticho pfied boufií
48/49
* * * Labe zhublo Ïe elektrárensk˘m jezÛm vylezla Ïebra a pod kamenn˘m mostem mohli by se zas koupat Kludského sloni Tak já uÏ budu muset Na spadané hru‰ky pfiiletûl mot˘l admirál a zavelel
50/51
REHEK Strohé jak podzimní den naãrtl Bedfiich Feuerstein nymburské krematorium a pfiece se na nû jezdí dívat cizinci aÏ z kraje pagod a vycházejícího slunce Dívám se radûji na rehka kter˘ si dfiepl rovnou na ponur˘ komín Kam ses to usadil po‰etilãe? Nestaãí Ïe mበocásek jak pálenou cihlu pefií jak od sazí a fiíkají ti kominíãku?
52/53
PODZIMNÍ POHLEDNICE Z N. Ticho listopadové mlhy jako ticho po náletu bombardérÛ obejme celé mûsto mezi troskami budov a ulic v ‰ediv˘ch chuchvalcích se obãas proplazí nasládlá vÛnû cukrovaru Praha je kdesi velmi daleko a není ani kam jít na jedno ãern˘ pivo za Václava Hrabûte
54/55
DU·IâKY Listopad Abys vûdûla Rád pfiedvádí Své malÛvky Napfiíklad Kolem kostela Ty plápolavé OstrÛvky Svou impresí Tû podûsí Ale já ti Po‰eptám: Jsi dospûlá Kolem kostela Jen svítí Du‰iãkám
56/57 Jsi smutná To bys nemûla Ví‰ listopad Rád pfiehání ZapomeÀ Na du‰e bez tûla Spolu poãkáme AÏ svítání Zapne slunce Do své zásuvky A v jasném ránu Na bílém koni Pfiicválá Martin UÏ sly‰ím jak zvoní Ve tv˘ch spáncích PodkÛvky
* * * Jednou za ãas kdyÏ vytrval˘ dé‰È nebo chumelice zmûní obraz na‰eho mûsteãka ve scénu z nûmého filmu vrací se je‰tû star˘m domÛm na námûstí jejich b˘valá krása a ony pfiiplouvají k mariánskému sloupu jako ztracené lodû do pfiístavu kde uÏ je nikdo neãekal A tak se mÛÏe dokonce stát Ïe z mlÏného oparu vynofií se majestátní Grand Hôtel Praha z jeho dvefií vyhlédne bled˘ chlapec s ãern˘m mot˘lkem nadechne se a pfied sebou vidí cel˘ cel˘ ãí‰nick˘ svût!
58/59
* * * Zahrada zkfiehla jinovatkou v hol˘ch prstech vûtví tu a tam jablko nebo zakleslá hru‰ka Myslím na ty drobné ‰perky ráno na lÛÏku zapomínané
ADVENT To slovo ti mÛÏe b˘t neznámé lhostejné a cizí a pfiece v ten pfiedvánoãní ãas se ani tvé srdce neubrání podupávat touhou po pfiíchodu nûkoho blízkého milého milovaného nûkoho vzdáleného a milého nûkoho milovaného nûkoho… Ach moje milá milovaná!!
60/61
ZIMNÍ POHLEDNICE Z N. Koruny star˘ch stromÛ které prorÛstají mûstem podobají se teì vûjífiÛm dam z kávové spoleãnosti Je pryã doba vûjífiÛ! Vítr to ví a zas odváÏnûji neÏ pfied rokem trhá jejich ãerné krajkoví Jen do prÛsvitn˘ch vr‰kÛ bfiíz opírá se marnû Podobají se mu‰elínovému závoji krásné smutné paní
62/63
H AV R A N Nûkdy se mi tak st˘ská Ïe bych se zastavil uprostfied ulice a kfiiãel Havran kter˘ krákorá v zimním poli to uÏ mám b˘t já?
64/65
ELEKTRÁRNA Dnes jako v dûtství z elektrárny za mûstem jde na mne bázeÀ a stesk V kostele vûãnû liduprázdném voní tam olej a rybina a Kaplanova turbína pohanské vodû káÏe
* * * V obrubû z rÛÏí krvav˘ch a tepaného plÛtku Panenko Marie svat˘ Jene jste jako prsteny prsteny vskutku do staré dlaÏby zasazené
66/67
KORMORÁNI Labe studí od pohledu a vítr si lepí na hladinu listí jak do ‰kolního se‰itu UÏ brzo pfiiletí od severu kormoráni a ãern˘mi kfiíÏi napí‰ou po obloze Ïe jsou hor‰í zimy neÏ ta na‰e
68/69
KOâKA A LOë Koãka mourovatá pû‰inku si spletla a místo ze vsi do polí dostala se k fiece K ãemu ale pfiirovnat to vytrÏení v oãích koãky která vidí loì Není to my‰ a není to mlíãko nejsou to vrabci na stfie‰e nûco mezi nebem a zemí pluje po fiece Slova scházejí kdyÏ podobበse koãce která vidí loì
70/71
D Í V C E , K T E R Á O TÁ L Í S N ÁV · T ù V O U Zme‰kala jsi slavíky. Zme‰kበi lekníny?
ELEKTRÁRNA II Rád se alespoÀ nakloním z mÛstku pfies elektrárenské jezy Pode mnou Labe se pûní jak za zádí velké lodi V dûtství jsem odplouval tam kde jsem je‰tû nebyl A teì tam kam uÏ se nepodívám
72/73
* * * Hejna ‰paãkÛ hork˘m vzduchem vífií a krajina prostfiená jak o posvícení A stejnû zas odletí Stejnû nezÛstanou Kdybychom na stÛl cokoliv snesli
74/75
OBSAH: Pfiedjafií /9 VÛnû roku /10 Krat‰í Ïivot /13 Lond˘nské symfonie /15 Korela /17 Dé‰È /18 Rychlej‰í neÏ zvuk /19 Sonet na konci jara /21 Zaãátkem léta /22 LedÀáãci /23 Jasmín /25 Vodní slípka /26 Holubi /27 Lásko /28 Krajina u Sadské /29 Smrt v Pístech /31 Labe /32 Hôtel Grand /35 Mot˘li /37 Ror˘si /39 Tatínku /41 Jurá‰ek a láska /42
Srneãci /43 * * * (Je‰tû jsou u nás na venkovû…) /45 * * * (Îito Ïito Ïito..) /47 Vymyslel andûly /48 * * *(KdyÏ léto utne...) /49 * * *(Labe zhublo…) /51 Rehek /53 Podzimní pohlednice z N. /55 Du‰iãky /56 * * *(Jednou za ãas…) /59 * * *(Zahrada zkfiehla jinovatkou…) /60 Advent /61 Zimní pohlednice z N. /63 Havran /65 Elektrárna /66 * * * (V obrubû z rÛÏí...) /67 Kormoráni /69 Koãka a loì /71 Dívce, která otálí s náv‰tûvou /72 Elektrárna II /73 * * * (Hejna ‰paãkÛ…) /75
JI¤Í TEPER GRAND HÔTEL NYMBURK (v˘bor z ver‰Û 1973–1999 plus 7 nov˘ch básní v závûru a 1 na záloÏce)
Vydáno péãí Mûsta Nymburka v roce 2001 Odpovûdn˘ redaktor ing. Jifií âern˘ Pohlednice ze sbírek Vlastivûdného muzea v Nymburce Typografie a macwork Karel Haloun a Ludûk Kubík Vytiskl S-TISK Vimperk, s. r. o. Vydání první. Stran 80 Náklad 1000 kusÛ Doporuãená prodejní cena 145,- Kã
