Jennifer Probstová HLEDÁNÍ PODMANIVÉ KRÁSY

Jennifer Probstová

HLEDÁNÍ PODMANIVÉ KRÁSY

......................................................................................................

Svět zlomí každého, a mnoho jich je pak silných na místech, kde je zlomil. Ernest Hemingway

Stejnou měrou, jakou v tobě roste láska, roste i tvá krása, protože láska je krásou duše. Svatý Augustin

Tuto knihu věnuji všem svým přátelům, kteří jsou také spisovateli, a kterých je tolik, že je nemůžu všechny jmenovat. Děkuji za vaše inspirující slova, která mě umí pobavit i povzbudit a připomínají mi, že jsem se nezbláznila. Jsem jen spisovatelka. Svou knihu věnuji také čtenářům, kteří se – navzdory ranám osudu – zlomit nenechali. Všem, kteří ve světě hledají podmanivou krásu. Vy už ji v sobě máte.

......................................................................................................

KAPITOLA

M

JE D N A

usela odtamtud pryč. Genevieve MacKenzieová se předklonila a snažila se dostat trochu vzduchu do plic. Lehounký, průsvitný závoj se jí škádlivě otřel o obličej. V panice zvedla ruce a strhla si perlami pošitou krajku z hlavy, pak položila dlaně na kolena a modlila se, aby si zachovala zdravý rozum. Bude se vdávat. Právě teI. Během pěti minut. Venku přede dveřmi stojí celá její rodina, všichni rozrušeně brebentí, zatímco čekají, než se vynoří v celé té bílé nádheře. David ve smokingu s knězem a svědkem po boku postává před kostelem. Představila si jeho nádherně rozcuchané zlatavé vlasy, vražedný úsměv a jiskřící zelené oči. Dokonalý jako vždy. Když se oblékala, dorazil k nim domů poslíček. Přinesl dva tucty růží, bílých s nádechem růžové ve středech. Na kartičce stálo: Nemůžu se dočkat, až budeš konečně moje. Všechny družičky zavzdychaly rozkoší. Její dvojče Isabella protočila oči a okázale si zacpala pusu, aby se neuchechtala k smrti. Ostatní na ni rychle zasyčely, aby toho nechala, a se zatajeným dechem doufaly, že se vydrží chovat slušně alespoň do konce obřadu. Mezi sestrami to dost skřípalo, takže byl zázrak, že se Izzy vůbec obtěžovala navléknout do šatů pro

5

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... družičku. Genina nejlepší kamarádka Kate dala rychle růže do vázy a od té doby pyšně stály uprostřed jídelního stolu obklopené hloučkem chichotajících se rozrušených žen. Genina starší sestra Alexa popíchla svého manžela, že ona ve svůj velký den nic podobného nedostala, na což Nick spolu s otcem reagovali tirádou na téma, jak televize v ženách probouzí falešné představy o romantice. Gen se vytrvale usmívala, mumlala ty správné odpovědi a drtila v ruce kartičku. Potom utekla do koupelny a zoufale se snažila nepozvracet. Pro budoucí nevěstu to nebyla zrovna nejlepší reakce. Jasně že se nakonec sebrala, ignorovala nevolnost a dopotácela se do limuzíny. Přikyvovala a odpovídala švitořícím družičkám. Zatímco auto hltalo kilometry a pospíchalo ke kostelu, procházela v duchu poslední detaily s obavou, jestli na něco nezapomněla. David nesnášel ledabylost jakéhokoli druhu a událost se třemi stovkami hostů zaručovala zájem tisku i přítomnost účastníků z vyšší společnosti. Gen si chtěla najmout firmu pro plánování svateb, ale David trval na tom, že vše musí zůstat soukromé a osobní. Samozřejmě souhlasila; bylo by přece hezké, když pak budou moci říkat, že to všechno zvládli sami, místo aby se spoléhali na někoho cizího. Přemohlo ji naprosté vyčerpání, ale Gen ho potlačila. Ano, udělala absolutně všechno, posledních několik dní neustále kontrolovala každičkou drobnost. Družičky byly dechberoucí, od šatů z meruňkového hedvábí tak lehounkého, až se látka třpytila, až po nádherné orchideje svázané stuhou. Zajistit místo rok dopředu bylo bez správných kontaktů takřka nemožné. Zámek v Tarrytownu se honosil nádhernými zahradami, nad rozlehlými prostorami se klenuly vysoké stropy, hala, kde se konaly recepce, mohla směle soupeřit

6


...................................................................................................... s Buckinghamským palácem a na hosty čekala francouzská kuchyně. Gen by se sice raději vdávala v Mohonk Mountain House blízko domu rodičů v trochu odlehčenější a veselejší atmosféře, ale byla ráda, že David souhlasil alespoň s církevním obřadem. A navíc vyhrála hádku o to, jestli na svatbu pozvat i dvojče Izzy. David to neschvaloval, ale Gen trvala na svém a tentokrát se na její stranu postavila celá rodina. Limuzína zastavila u chodníku. Sklonila hlavu před záblesky fotoaparátů a Kate jí pomohla s mohutnou vlečkou posázenou perličkami splývající až na chodník. Šaty Very Wang byly bláznivě drahé a vypadala v nich jako někdo jiný, ale takhle přece princezny a nevěsty vypadat měly. Krajky, tyl, diamanty a perly. Až na to, že v tom nemohla dýchat. Vydržela to až do zadní místnosti v kostele, kde její matka plakala, urovnávala jí závoj a říkala, že nikdy nebyla pyšnější. Alexa zářila radostí a Genina roztomilá neteř Lily v šatičkách ladících s nevěstinými a s košíčkem květů vypadala jako vílí princezna. Další neteř Taylor zářila v miniaturních šatech pro družičku, stejně jemně narůžovělých, jako byly středy růží. Gina, švagrová, na ni zamrkala a prohlásila, že nevěsta potřebuje být chvilku sama, než se vydá na cestu uličkou. Gen málem nahlas vydechla úlevou a pak už se za nimi konečně zavřely dveře. Místnost naplnilo požehnané ticho. Všechno bylo dokonalé, přesně jak být mělo. Dokonalé. Tak to přece David vždycky chtěl. Gen zalapala po dechu a snažila se dát dohromady. Za dveřmi slyšela šum hlasů a zvuk varhan. Přistoupila k nádhernému vitrážovému oknu znázorňujícímu madonu s děTátkem a zacloumala kličkou. Byla zaseknutá. Zmocňovala se jí závraT. Sakra, zrovna teI, když potřebovala vzduch. ZaTala nehty s francouzskou manikúrou do rámu a zoufale zatáhla. Světelné pa-

7

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... prsky se odrážely v diamantu, který jí tížil prsteníček. Konečně se jí podařilo okno trochu otevřít. Sklonila hlavu a nadechla se horkého vzduchu. Proč, kruci, proč čekala až doteI, než se rozhodla zhroutit? Možná na ni dolehl všechen ten předsvatební stres. Měla by otevřít dveře, s hlavou vztyčenou projít uličkou a říct své ano. Milovala Davida. Kdo by ho taky nemiloval? Zacházel s ní jako s královnou, každý den jí opakoval, jak moc k němu patří, a nutil ji, aby byla lepší. Stále lepší. Společně se stanou silným týmem a předmětem závisti ostatních – chirurgové, kteří zachraňují životy, zastávají přední pozice v charitativních organizacích a mění svět. Byli bláznivě zamilovaní. Nemůžu se dočkat, až budeš konečně moje. Po zádech jí přeběhl mráz. Podívala se na bezchybný tříkarátový diamant na prstenu. Symbol vlastnictví. Jakmile se mu jednou zaslíbí, bude to napořád. Nikdy ji nenechá odejít. Uteč. Vnitřní hlas, který tak dlouho mlčel ze strachu z odplaty, se v ní probudil a naposledy vykřikl. Gen stiskla parapet. Jak směšné. Nemohla utéct. Nebo ano? Ne, tohle dělají lidi jen ve filmech. A nemohla to udělat Davidovi. Uteč. Poslední dva roky s Davidem ji naučily nevšímat si vzdorujících citů a přebít je racionálními důvody, že v každém člověku se skrývá něco dobrého. Její snoubenec opovrhoval zmatkem, prchlivostí a rozhodnutími založenými na pouhých citech. Znovu a znovu se odvolával na smrt a čas rozkladu, dokud Gen konečně dokázala utišit ten bláznivý hlásek, který zpíval o svobodě, sice trochu falešně, ale zato s radostí. Gen se tehdy rozhodla, že ho zažene tak rázně, aby o něm už nikdy neslyšela.

8


...................................................................................................... Štěstí jí však nepřálo a hlásek si ze všech možných okamžiků vybral právě tuhle chvíli, aby dal opět vědět o své nezávislosti a drzosti. Uteč, než bude pozdě. Zatočila se jí hlava. Nezbývalo moc času. Jakmile rodina vejde dovnitř, bude po všem. Uklidní ji, řeknou, že to je jen nervozita před svatbou, a pošlou ji před oltář. Vezme si Davida. A už nikdy nebude stejná. Což bude jedině dobře, že ano? Chtěla se vdát. Navždy. Zaslíbit se. Davidovi. Gen se ohlédla po zavřených dveřích. V příštích několika sekundách se z nich vydá směrem, který naprosto změní zbytek jejího života. Neměla čas projít si seznamy a porovnání, všechna pro a proti, a vytvořit si nějak úhledný statistický diagram. Místo toho se obrátila do svého nitra, které jí tak dobře sloužilo, když měla před sebou na stole krvácející dítě: tady se rodila její rozhodnutí týkající se života a smrti, která jí dokonce ani David nemohl přimět zastavit, protože sídlila hluboce zakořeněná v její duši. Duši budoucího chirurga. Ženy. Té, která zachraňuje životy. Uteč. Gen už na nic nečekala. Se zrychleným dechem a bušícím srdcem tahala za kličku znovu a znovu, dokud se rám nepohnul o další kus. TeI bylo okno napůl otevřené. Shlížely na ni soudící oči malého Ježíše. Mohla by to udělat. Poprvé se jí vyplatila její hobití výška. Gen protáhla trup oknem, naklonila se dopředu a přehoupla se na cestu za svobodou.

9

......................................................................................................

KAPITOLA

W

DVA

olfe si zapálil cigaretu a provinile se rozhlédl kolem. Sakra, tahle neřest ho opravdu zabije. Sawyer by se naštval a Julietta by předvedla pohled plný zklamání, který tak dobře ovládala. Jenže oba byli v Itálii, stovky kilometrů daleko, a nikdy se to nedoví. Možná nebyli jeho skutečnými nevlastními rodiči, ale zachránili ho, dali mu nový život a on je miloval, jako kdyby byli opravdová rodina. Takže ještě tuhle poslední cigaretu a potom celý balíček vyhodí. Kouř se mu prodral do plic a uklidnil mu nervy. Neuvidí ho vůbec nikdo; obřad měl každou chvíli začít. Sám by měl teI stát uprostřed dění se zbytkem Geniny rodiny a se šklebem od ucha k uchu sledovat, jak si jeho nejlepší kamarádka bere totálního debila. A přesně to taky udělá. Za chvilku. TeI potřeboval pár minut ticha a cigaretu, aby po zbytek dne dokázal předstírat nepřetržité nadšení. Opět ho dostihl pocit viny. Byl přece kus pitomce. David Riscetti byl pro Gen perfektní a jeden z mála, který stál za to, aby si ho vzala. Ten chlápek nemohl za to, že se Wolfe nedokázal zbavit dojmu, že něco není úplně v pořádku. Wolfe si zvykl vídat Davida, jak Gen sjíždí pohledem plným jakési vlastnické pýchy, jako kdyby hodnotil dostihovou klisnu,

10


...................................................................................................... a ne inteligentní, nezávislou ženu. A způsob, jakým ji sekýroval, ho taky vytáčel. Ale Gen nikdy neřekla, že se jí to nelíbí, naopak o něm vždycky mluvila hezky. Kruci, milovala ho natolik, že si ho chtěla vzít, tak co teI řeší? Sám věděl o vztazích houby. Pokud by se v tom vrtal hlouběji a chtěl si hrát na psychologa, nejspíš by zjistil, že ho štve, že ho Gen nahradila někým jiným. Téměř pět let spolu vysedávali v barech, dívali se na filmy a vůbec dělali všechno to, co dobří přátelé dělají. Na světě nebyla žena, která by po něm nechtěla peníze, protekci nebo sex. Až na Gen. V okamžiku, kdy se setkali, jako by se spojily dva dílky skládačky. Byla stejně opravdová jako Julietta a zbytek žen v jeho adoptované rodině. Od samého začátku k sobě patřili, tak kdy se to všechno, do háje, pokazilo? Davidovi se jejich přátelství samozřejmě ani trochu nelíbilo a ten poslední rok se Gen čím dál víc vymlouvala a omlouvala ze schůzek, jen aby svého snoubence uklidnila. Co se dalo dělat. Musel se přes to přenést. Wolfe spolkl zaskučení. Zazněly kostelní zvony. Jednou. Dvakrát. U chodníku parkovaly limuzíny a na schodech postávalo několik fotografů. Podle všeho byl takový chirurg tahákem pro zpravodajství, protože nikdo další podobný dav nepřilákal. Wolfe zacouval ještě o několik kroků dozadu. Neměl náladu vítat opozdilce. Stinné zákoutí ho zaštítilo před zvědavými pohledy. Užíval si zbytek cigarety, popotahoval za lem svého smokingu a snažil se neodřít si lesklé polobotky. I potom, co pracoval ve velkém světě bohatých firem a modelingu, pořád toužil po pohodlí sportovního oblečení a ve společenských šatech si připadal jako vetřelec. Nebo ve značkovém spodním prádle, které stojí víc než roční plat některých lidí. Kdo by si to pomyslel? Jeden den se pral o jídlo a střechu nad hlavou a na-

11

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... zítří se ocitl na vrcholu žebříčku mladých milionářů časopisu Fortune, a to všechno ve svých šestadvaceti letech. Zahnal nepříjemné myšlenky, které hrozily, že ho zahltí, a přinutil hlavu opět jasně myslet. Tohle byl Genin svatební den a on tu musel být pro ni. A ne kouřit někde za rohem a hrát tyhle lítostivé hry. Wolfe zašlápl nedopalek podpatkem, upravil si manžety a otočil se. „No to mě poser.“ Šokovaně zíral na výjev před sebou. Na chodníku před ním se rozplácla nevěsta. Kolem ní se vznášel oblak krajek a perličky se rozlétly jako nádherné hejno. Wolfeovi se na okamžik zastavilo srdce, několikrát koktavě zatepalo a pak se zase rozeběhlo. Bože, jak byla nádherná. Gen vždycky splňovala všechny standardy atraktivní ženy, teI však vypadala stejně úchvatně jako panenka usazená na vrcholu svatebního dortu. I když někde přišla o závoj, složitý zaplétaný účes jí opile visel ke straně a trčely z něj vlásenky. Kudrnaté vlasy nasály vzdušnou vlhkost, divoce vytryskly na všechny strany a odmítaly se nechat ochočit. Modré oči se na něj zamračily, orámované černou tužkou a nějakými lesklými stíny. Nikdy nenosila make-up. Dnes ale tyhle úžasné tmavomodré oči dominovaly srdcovitému obličeji s jakýmsi smyslným, sexy kouzlem, které u ní málokdy zaznamenal. Pod změtí sukní a krinolíny vykukovaly diamanty posázené lodičky s deseticentimetrovými jehlovými podpatky. Než popadla dech a stáhla si sukni, zahlédl Wolfe záblesk bílých krajkových podvazků a dokonale tvarovaných nohou. „Ty kouříš v můj svatební den? Řekl jsi mi, že jsi přestal. Julietta tě zabije.“ Přemýšlel, jestli to náhodou není halucinace, a snažil se bojovat s nedostatkem slov. „Nezabije, když jí to neřekneš.“ Ušklíbla se. „V to nedoufej. Nechci, abys umřel na rakovinu

12


...................................................................................................... plic. Tak tam nestůj a nekoukej na mě. Pomoz mi vstát, sotva se v tom můžu hýbat.“ Jeho Gen byla zpátky. Nejlepší kamarádka, osina v zadku a ten nejdražší člověk na světě. Wolfe se rychle sehnul a zvedl ji. „Jsi v pořádku? Vypadla jsi z okna?“ Chytila rovnováhu na těch bláznivých podpatcích a mávla rukou. „Jo, jsem v pohodě. Jen jsem si trochu narazila zadek, ale zvládnu to.“ Oprášila si běloskvoucí šaty, jako kdyby skok z kostelního okna byl úplně běžná věc. Byla to neuvěřitelná ženská. „Ehm, zlato? TeI jsi něco jako nevěsta na útěku? Nebo sis jen chtěla ověřit, že nouzové východy fungují?“ Z tváře jí vyprchaly poslední náznaky humoru. Zvedla hlavu a spodní ret se jí chvěl. „Jsem v průšvihu. Pomůžeš mi?“ Dokázal zachovat klidný výraz, i když se mu zpotily dlaně. Stalo se něco zlého, teI ale potřebovala, aby myslel. „Pouštíš ženicha k vodě?“ „Tak nějak.“ Wolfe se rozhodl pojmout to jako veliké dobrodružství. „Prima. Budu tě krýt. Sundej si ty boty.“ Skopla z nohou vražedné lodičky. „Jsou tam ještě reportéři?“ „Neboj, tohle bude hračka. TeI se ale musíme pohnout. Dej mi ruku.“ Vložila mu drobnou ruku do dlaně a stiskla. Wolfe si přísahal, že ji odsud dostane a odvede na nějaké bezpečné místo, i kdyby měl bojovat s celým Tálibánem. Diskuze počká. „Parkuju dole v ulici, takže máme kliku. PojI se mnou.“ Vedl ji dolů po zadních schodech, kolem fary a pak ji nasměroval mezi překrásně sestříhané kvetoucí keře. Zarazila se a zašklebila se na kousky slámy a štěrku. „Au.“

13

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... „Ty jsi ale rozmazlená. Hele, jdeš moc pomalu.“ Wolfe ji zvedl do náručí v jediném chumlu saténu a krajky a prodral se s ní skrz smuteční vrby. „Nemůžu uvěřit, že parkuješ tak daleko. To znamená, že jsi přijel pozdě. A to si říkáš můj nejlepší kamarád.“ „BuI ráda, že jsem měl zpoždění. Díky tomu ti teI můžu zachránit zadek.“ Něco zahuhlala. Zrychlil krok, protože vycítil, že chaos a totální šílenství jsou jim těsně v patách. Pokud ji odsud nedostane včas a někdo je nachytá, budou doslova v hajzlu. Sklonil se, aby prošel pod nízkou větví, chvátal přes zahradu za kostelem a nakonec zabočil ostře doprava. Gen byla zticha a Wolfe by se vsadil, že zbývají asi tak dvě minuty, než si uvědomí bláznivost svého rozhodnutí a prohlásí, že se vrátí. Pokud ji ale něco přimělo utíkat, bylo to příliš důležité, než aby to ignoroval. Zpátky ji nevezme. Konečně uviděl svůj černý mercedes. Vylovil z kapsy klíče, odemkl a otevřel dveře. „Nastup.“ Znovu se jí zachvěl spodní ret. „Možná dělám chybu, Wolfe. Možná bych měla jít zpět.“ „Chceš si ho vzít, Gen? Co cítíš doopravdy?“ Zachmuřila se. V rysech tváře se jí odrazil stud a strach a ponížení. Hlas se jí zlomil. „Ne.“ Přikývl a rozvážně ji postrčil k sedadlu. „Pak ses rozhodla správně a spolu to zvládneme. Slibuju.“ Polkla. Také přikývla. A vklouzla do auta. Wolfe neztrácel čas. Nastartoval a otočil vůz do protisměru, aby mohl vyjet z příjezdové cesty. Chvátal pryč, jako kdyby se kostel proměnil v satanskou svatyni a jejich duše se ocitly v ohrožení. Dojeli na silnici a nezdálo se, že by je někdo sledoval. Ohlédl

14


...................................................................................................... se na Gen. Choulila se na sedačce, rozcuchané vlasy se jí svezly na krk, půvabný profil jako vytesaný z kamene. Zírala z okna, jako kdyby za ním viděla svůj život rozplývající se v dálce. V jistém smyslu to tak bylo. Věděl, co právě teI potřebuje ze všeho nejvíc. Wolfe zapnul přehrávač a autem zaduněl pravý, hlasitý a syrový hard rock od Guns N’ Roses. Nebylo třeba nic dodávat. Dál už jen mlčky řídil.

15

......................................................................................................

KAPITOLA

W

TŘI

olfe zajel s autem na parkoviště Walmartu a vypnul motor. Zkoumavě se podíval na Gen, ale byla příliš vyčerpaná, než aby mu dokázala odpovědět úsměvem. Koneckonců s ním nikdy nemusela skrývat, co doopravdy cítí. A právě teI se ze všeho nejdřív potřebovala zbavit své svatební róby, nebo bude brzy zralá na psychiatra. „Zůstaň tady. Hned se vrátím. Chceš limonádu? Vodu?“ Gen přikývla. „Voda by byla fajn.“ „Nech dveře zamčené. Okna jsou tmavá, takže tě nikdo neuvidí.“ Zamrkala, jak se snažila soustředit na dohořívající uhlíky svého bývalého života. „Nechala jsem tam telefon. Musím jim zavolat, že jsem v pořádku.“ „Zavoláme. Jen tu chvilku vydrž. Dobře?“ Znovu přikývla a pak se dívala, jak jde k Walmartu. Cestou sklízel obdivné pohledy puberTaček poflakujících se kolem vchodu. Wolfe přitahoval pohledy vždycky, ve smokingu ale obzvlášT. Kolem jeho vysokého svalnatého těla zdobeného tetováním se vznášela aura zlého hocha, který však touží po ochočení. Byl tak jiný než David s andělským výrazem a uhlazeným šarmem.

16


...................................................................................................... David. Zachvěla se hrůzou při pomyšlení, co mu to udělala. Utekla a nechala ho stát u oltáře. Muže, o němž tvrdila, že ho miluje. Svého nadřízeného a šéfa chirurgického oddělení, s nímž byla spojená její dosavadní kariéra. Všechny své věci si odstěhovala do jeho bytu. Líbánky měli strávit na Bermudách. Pro rodiče je to obrovské ponížení, nejspíš teI pláčou a zlobí se na ni. Izzy byla vždycky ta, která způsobovala stres – ne ona. Gen byla ta hodná. Ta chytrá. Ta, s níž nikdy nebyly žádné potíže. Co teI bude dělat? Jak nyní bude moct dál žít? Myšlenky a obrazy se jí rojily v hlavě jako naštvané včely připravené zaútočit. Přitiskla si prsty ke spánkům a napadlo ji, že jí nejspíš brzy exploduje mozek a snad umře. Dveře auta se otevřely. Wolfe jí podal dvě igelitové tašky a láhev vody. „Na. Nejdřív se napij. Vypadáš, jako by se o tebe pokoušel záchvat paniky.“ Polkla několik doušků vody. Potom k němu vzhlédla a očekávala další instrukce. Něžně se na ni usmál a poklekl vedle auta. Aniž by něco řekl, začal se probírat jejími zacuchanými kaštanovými kudrlinkami a zbavovat je vlásenek. Potom jí třel pokožku hlavy a jemně prsty rozděloval jednotlivé prameny, dokud se jí volně nerozprostřely po ramenou. Zatímco se jí věnoval, studovala Gen známé rysy jeho obličeje. Silné hranaté čelisti. Vousy rámující jeho horní ret a brada v sexy strništi. Pichlavé modré oči se silou laseru, které se bez pardonu propalovaly všemi lidskými kecy i společenským pozlátkem. Obvykle míval hlavu hladce oholenou, teI si ale nechal vlasy narůst, takže jeho výraz trochu zjemňovaly tmavé prstýnky. Vytetovaný had se mu plazil po krku, jako kdyby ho chtěl zadusit. Ten obrázek ji vždy fascinoval. Působivý černý plaz začínal na jeho hrudi, obtáčel se mu kolem paže a přes rameno

17

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... dosahoval až k uchu, kde končil. Téměř jako kdyby mu to stvoření něco našeptávalo. Pravidelně posiloval, takže se mu pod oblečením tvrdě a nemilosrdně rýsovaly svaly, od plochého břicha až po nadupané bicepsy. Sjela pohledem k Wolfeovým zápěstím, na nichž vyhrnuté rukávy košile odhalovaly kožené náramky. Nikdy ho neviděla bez nich. Když dělal reklamu na spodní prádlo, proslavil zároveň i svoje náramky. Podle jeho vzoru si je pořídilo tolik mužů, že se z nich stal nový módní trend. Zvláštní. Jako kdyby jim bylo souzeno být přáteli od okamžiku, kdy se potkali. Jejich důvěrný rozhovor udal tón pro budoucnost, bez sebemenšího náznaku zpropadeného sexuálního napětí nebo flirtu. Byl dobrým kamarádem, který pro ni znamenal celý svět. Kate byla její nejlepší přítelkyní, Wolfe nejlepším přítelem. Natáhl se za ni a rozepnul jí řadu perličkami zdobených knoflíčků na zádech. Pak ukázal na igelitky. „Převlékni se tady do těch věcí.“ Vytáhla z tašky denimové šortky, tričko a žabky. „V oranžové vypadám děsně.“ Koutek rtů mu zacukal. „Ve slevách toho moc na výběr nebylo. Zbytek byl moc velký.“ „Promiň. Být nevěstou na útěku neznamená, že bych mohla být na lidi hnusná.“ Gen se přesunula na zadní sedadlo a stáhla ze sebe šaty. Jakmile se zbavila těsných vrstev, naplnily se jí plíce sladkým, čistým vzduchem. Rychle sundala podvazky a punčochy, utrhala cedulky z konfekčních hadříků a oblékla si je. V tašce našla taky balíček gumiček a sepnula si jimi vlasy do krátkého ohonu. Pak vystoupila ven. Wolfe přikývl. „Fajn. Vzal jsem nám taky něco k zakousnutí, tak si vyber, co chceš.“

18


...................................................................................................... Gen nakoukla do druhé igelitky obsahující pravou výletní výbavu. Tyčinky s čokoládou, Doritos a několik snacků Slim Jim. „To jsou Sno Balls? Myslela jsem, že už je nedělají.“ „Jo, já taky. Měl jsem štěstí.“ „Kam pojedeme?“ „Zůstaneme pár dní v Sawyerově chatě u jezera. Jen než ten rozruch trochu utichne a ty se dáš dohromady.“ Zacloumala jí panika a nervy se daly do pochodu. „Musím zavolat domů.“ „Zařízeno. Napsal jsem Alexe a Kate. Předpokládám, že právě jim bys chtěla volat, ne?“ Zapotácela se. Objala se pažemi kolem hrudi a stiskla. „Ano. Cos jim řekl?“ „Že je ti líto, žes utekla, ale nemůžeš si Davida vzít. Že se musíš dát do kupy a zůstaneš v kontaktu. Že jsi v pořádku a aby ti nevolaly.“ „A co recepce? Co bude se všemi těmi lidmi? A co novináři?“ Hlas mu překypoval naprostou jistotou. „Alexa a Kate jsou dohromady silný tým. Poradí si s nimi. Přenech chvíli zodpovědnost mně.“ Tělo se jí rázem uvolnilo úlevou. Ano. Wolfe se teI, na chvilku, o všechno postará. Ona se zatím schová, rozhodne se, co dál, a pak uklidí ten nepořádek, který nadělala. Ale ne teI. „Děkuju.“ „Za nic. Tak jedeme.“ Nastoupili zpátky do auta a vyrazili. Nechali za sebou Verily a po dálnici zamířili na sever státu New York. Mercedes hltal kilometry, hudba hlasitě hrála, vítr jim cuchal vlasy a okolí svištělo kolem nich jako uklidňující šmouha. Ukusovala čokoládovou tyčinku, zatímco Wolfe sáhl po chipsech a upíjel vodu.

19

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... Gen zavřela oči a předstírala, že má na víkend volno a jede ven z města. Ten poslední rok jí David vždycky pěkně zatopil, když se chtěla vidět s Wolfem. Tlak a pocit viny na ni byly příliš. Snoubenec jí neustále připomínal, jak málo času spolu kvůli svým šíleným pracovním rozvrhům tráví a že její dostaveníčka s Wolfem způsobí rozpad jejich vztahu. Gen se považovala za silnou ženu. Odvážnou. Neústupnou. Jakmile ale David zapojil svůj šarm a výmluvnost, dopadla vždycky jako Jižané u Gettysburgu. Poražená. A tak se začala Wolfeovi vymlouvat. Nesnášela lhaní, ale David ji odměňoval extra porcí pozornosti a ohleduplnosti, znovu a znovu jí opakoval, jak skvělí by spolu byli, když se bude snažit. Zapomněla, jak příjemné bylo nebát se neustále, že řekne nějakou hloupost, nebo nebýt bez přestávky vtipná a sexy. S Wolfem spolu dokázali spokojeně mlčet bez nutkavé potřeby naplnit ticho smysluplnou konverzací. Stromy rostly hustěji a krajina vypadala čím dál venkovštěji. Na příštím exitu sjeli z dálnice a zamířili do Saratoga Springs. Projeli malebným městem, které jí svými obchůdky, upraveností a chodníky připomínalo Verily. V kontrastu k venkovskému poklidu vedlejších silniček duněly z reproduktorů skladby od Nine Inch Nails. Od pneumatik odletoval štěrk a za okny se míhaly divoce zbarvené květy stromů a keřů. Wolfe zahnul ostře doprava a jel dál po cestě vinoucí se po svahu prudkého kopce, kroužil jednu zatáčku za druhou, výš a výš, až nakonec vypnul motor. „Tady to je.“ Gen zadržela dech. Rustikální srub dýchal osobitostí a teplem, že si rázem připadala jako doma. Širokou verandu se dvěma houpacími křesly obklopovaly keře, zdobený vstup vypadal, jako kdyby si s ním pohrál mistr řezbář. Po obou stra-

20


...................................................................................................... nách dveří byla velká okna. Dolů z verandy vedla cestička dlážděná kameny dozadu do bující zahrady, kde se větvila a rozbíhala do několika směrů – k ohništi, k altánu… Vzduch naplňoval zpěv ptáků, cvrkání kobylek a bzučení včel a nahrazovaly hlasitý rock. Parný letní podvečer jí vháněl do nosu vůni země a květin. Ano. Tady jí bude dobře. Všechno si rozmyslí a znovu nastolí ve svém životě pořádek. „Je tady krásně,“ řekla tiše. „Proč to tu Sawyer na léto nepronajímá?“ „Obvykle to dělá, ale tenhle měsíc ne. Chata je sice hodně zastrčená, ale je odsud kousek k Fisher Creeku. Říkal, že ho mám k dispozici, kdybych si chtěl vyjet z města a trochu si zarybařit.“ „Kdo by si pomyslel, že tu budeš skrývat bláznivou nevěstu na útěku?“ Neusmál se. Poprvé od okamžiku, kdy vyrazili na cestu, se mu v očích objevila starost. Tušila slova, která měl na jazyku, ale nechtěla je slyšet, nemohla, a tak rychle vystoupila z auta, dokud se jí ještě dařilo popírat skutečnost. Chvíli trvalo, než ji následoval. Gen vstoupila do srubu. Po podlaze z borovicových prken a mohutných trámech nesoucích strop tančilo nádherné světlo. Celou jednu stěnu zabíral kamenný krb, před nímž ležel na zemi tmavě rudý koberec. Procházela se po místnosti a prohlížela si nejrůznější rybářskou výstroj a fotografie přírody a vstřebávala teplou atmosféru venkova. Kuchyně byla snem každého kuchaře, všechny přístroje nerezové a té nejlepší značky, dvojitý dřez a žulové pracovní desky v barvě tmavé čokolády. „Netušila jsem, že Sawyer je takový zapálený rybář,“ poznamenala.

21

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... Wolfe se zasmál. „Taky není. Odtáhl nás sem minulý rok, aby Juliettě předvedl krásy života na venkově. Chvástal se, že jí nachytá tuny ryb a pak je bude připravovat. Asi nemusím říkat, jakou radost udělal donášce pizzy.“ Gen se zasmála. „Ajaj. No, je to miliardář vlastnící řetězec hotelů. Nemůže být dobrý ve všem.“ „Zkus mu to vysvětlit. TeI sleduje na Discovery všechny ty pořady o rybaření a doufá, že tím něco spraví. Bohužel, Julietta se sem odmítá vrátit. Ona je prostě typická městská holka.“ Gen si vybavila setkání s Juliettou a Sawyerem, když přijeli do New Yorku. Pocházejí z Milána a Wolfea přijali do rodiny, když mu bylo devatenáct a žil na ulici. Ti dva představovali všechno, co ona sama vždycky chtěla. Společně vlastnili úspěšnou síT pekáren a hotelů po celém světě, perfektně se k sobě hodili a byli do sebe bláznivě zamilovaní. Doufala, že přesně takhle by to mohla mít s Davidem. Odstrčila tu myšlenku stranou. „Ložnice jsou nahoře,“ ukázal jí Wolfe. „Zajedu ještě do města, nakoupím nám zásoby a přivezu ti nějaké oblečení.“ „Jak dlouho tu zůstaneme?“ Chvíli si ji prohlížel. Jeho tvrdý obličej byl zvláštní, všechny ty přísné linie a ostré rysy. Rty se mu téměř pořád křivily do náznaku úsměšku, jako kdyby nikdy nevyrostl z pubertálního kluka pohrdajícího všemi a vším, čím kdysi býval. Pod tímto výrazem však skrýval nekonečnou jemnost, která ji vždy fascinovala. „Kdy se potřebuješ vrátit do nemocnice?“ Při připomínce reality sebou trhla. „Za týden. Vzali jsme si týden dovolené na líbánky.“ Při tom slově se jí udělalo lehce nevolno. „Pak máme spoustu času. Vezmeme to den po dni. Potřebuješ, abych ti přivezl něco speciálního?“

22


...................................................................................................... Zavrtěla hlavou. „Ne, věřím ti.“ Slova se zabořila hlouběji a Wolfe k ní přistoupil blíž. „Chceš jet se mnou?“ Gen ze sebe vydolovala úsměv. „Trochu si odpočinu. Byl to dlouhý den. Uvidíme se pak.“ Trochu se zamračil, až se jí chtělo při pohledu na jeho starostlivý tatínkovský výraz zasmát. Pak ale přikývl a vyšel ze dveří. Když si uvědomila, že bude sama, roztřásly se jí nohy. Jak ubohé. Nemohla si vzpomenout, kdy naposledy kolem sebe nikoho neměla nebo nemusela dokončit nějaký úkol nebo nehonila termíny. Připadalo jí, že poslední rok prožila jako křeček běhající v kolotoči. Dokonce ani na spánek neměla víc než jen několik málo hodin, které navíc vždy přerušovaly sny o nekonečných seznamech a nedořešených úkolech. Mysl jí už nepatřila. Ani vlastní duše. Prošla halou a vstoupila do koupelny. Rozsvítila. A zadívala se do zrcadla. Ženu, která se na ni dívala, sotva poznávala. Hnědé vlasy stažené do culíku. Rozmazaný make-up. Stíny rozetřené pod očima. Plné rty, vysoké lícní kosti. Zhubla, takže jí oranžové tričko viselo poněkud volněji z ramen. Gen se podívala pečlivěji. Oči teI měla… prázdné. Zmizela z nich jiskra a připomínkou zůstala pouze bledá modř. Kdy se to stalo? Vždycky se cítila uštvaně, ale v podstatě byla šTastná. Jistě, brala si na sebe příliš mnoho zodpovědnosti, ale i tak se svět zdál být velkým, zajímavým místem a ona chtěla zaplnit prázdnotu. Možná to bylo egoistické, ale chirurgové měli tak trochu předpoklady pro to, aby trpěli božským komplexem. Toužila pomáhat, zachraňovat a léčit. Prahla po vědomostech, zkušenostech a zázracích. Za poslední rok však nezažila nic než ochromující strach. Pocit, že není pro nikoho dost

23

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... dobrá. Ani pro svět. Ani pro Davida. Dokonce ani sama pro sebe. Odvrátila se od svého odrazu. Wolfe jel rychle, chtěl se co nejdříve vrátit zpátky do chaty. Moc se mu nechtělo nechat ji samotnou, ale uvědomoval si, že Gen potřebuje všechno v sobě zpracovat. Většinu dne byli na útěku a on by se vsadil, že celou tu dobu předstírala, jako kdyby k té události vůbec nedošlo. Protože až ji dostihne pravda, nastane pěkný mazec. HruI mu svíraly obavy. Sakra, nikdy ji neviděl v takovém stavu. Když se jí přímo zeptal, jestli si chce vzít Davida, v obličeji se jí objevil strach. Co jí ten hajzl udělal? Následky budou obrovské. Genina rodina zbožňuje jejího snoubence a vzhledem k tomu, že David je její šéf, má Gen i po kariéře. Přitom nerada dělala problémy, zvlášT ne své rodině. Ale Wolfe jí pomůže všechno zvládnout. Čekají ji těžké chvíle – ale nezáleží na ničem jiném, než aby si člověk zachránil duši. Bůh ví, že to zažil na vlastní kůži. Všechno opustil a vydal se vstříc nástrahám pekla. Ale stálo to za to. Bolestivé vzpomínky na minulost se pokusily proniknout do vědomí, ale zahnal je a pečlivě za nimi zamkl. TeI se musel soustředit na Gen a dát jí všechno, co potřebovala. Wolfe se hnal za svými pochůzkami a nakupoval pro ni věci na převlečení, spodní prádlo, plavky, lahve s vodou a nějaké základní potraviny. Malé město nenabízelo moc velký výběr, ale bylo to perfektní místo, kam se mohli na pár dní schovat. Většina lidí sem mířila kvůli rekreaci, aby navštívili známou dostihovou dráhu v Saratoze nebo Basebalovou síň slávy v nedalekém Cooperstownu. Naházel tašky do auta a hmátl do kapsy pro mobil. Jo, bylo zle. Hlasová schránka přetékala zprávami od Alexy, Kate, Izzy

24


...................................................................................................... a Geniny matky. Uvažoval, že by o nich Gen řekl. Ne, ještě nebyla připravená přijmout důsledky. Nechat ženicha u oltáře vyžadovalo detailní vysvětlení. Radši jí zajistí ještě trochu času. Wolfe se rychle probíral zprávami a hbitě mazal ty, které nebyly důležité. Alexa svou sestru podporovala a on věděl, že se na ni může spolehnout, co se týká zklidnění situace v rodině. Od Davida nepřišlo nic. O co mezi nimi opravdu šlo? Ublížil Gen? Proč se tak bojí muže, kterého si ještě nedávno chtěla vzít? Anebo byla vyděšená proto, že ublížila ona jemu? Otevřel další esemesku a zavrtěl hlavou. Kate byla nejhorší. Jako Genina nejlepší kamarádka dovedla být opravdu drsná, když došlo na její ochranu. Když četl rozhořčenou zprávu od ní, musel zadržovat smích. Jestli mi neřekneš, kde ji schováváš, nakopu ti zadek. Potřebuje mě. Wolfe vyTukal odpověI: Potřebuje čas, pak je ti můj zadek k dispozici. Dej jí pár dní. Postarám se o ni. Rozezněl se vyzváněcí tón. Kruci. Chvilku koukal na displej. Nejlepší přítelkyně se bála. Dovedl si představit, že někdy kolem půlnoci by je Kate vyčmuchala přes GPS. A tak to radši vzal. „Jak je jí? Přijedu ji vyzvednout.“ „Ještě ne. Musíš mi dát čas,“ mluvil klidně, ale pevně. „Právě utekla z vlastní svatby a potřebuje si to všechno srovnat v hlavě. Proto tě prosím, Kate, pomoz mi. Pomoz mi darovat jí trochu prostoru.“ Z telefonu se valily vlny rozčíleného ticha. „O co tady opravdu jde? Neměla jsem ani tušení, že chystá něco takového. Chci

25

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... říct, že jsem o ni měla starosti a věděla jsem, že je pod strašným tlakem, ale tohle není Gen. Řekla ti, proč to udělala?“ „Ne. Ale přijdu na to. Je to tam hodně špatné?“ Slyšel, jak si odfrkla. „To si nedovedeš představit. Je to totální chaos a já se jen snažím, aby se nikdo nezcvoknul. David vypadá zdrceně a zavřel se v pokoji s Geniným otcem a svým svědkem. Tisk vycítil krev a vzal kostel útokem. Genina máma si myslí, že ji někdo unesl a že by sama přece nikdy neutekla. Jak vůbec skončila u tebe?“ Wolfe zadržel dech. „Utekla oknem a já tam zrovna byl. Poslechni, Kate, myslím, že tady jde o něco většího, mnohem většího, než je obyčejná nervozita před svatbou. Myslím, že se toho parchanta bojí.“ „Cože? Ach bože, uhodil ji nebo tak něco?“ „Nevím. Dej mi pár dní, abych na to přišel a postavil ji zpátky na nohy. Prosím.“ Čekal. Věděl, že Kate je tvrdohlavá, loajální a miluje Gen, jako by to byla její vlastní sestra. A má nezvykle vyvinutou intuici. „Dobře. Ale piš mi každý den. Promluvím s její rodinou a řeknu jim, že o tom nechce mluvit a všechno vysvětlí později. A dám si pozor na Davida. Možná přijdu na to, jak se věci mají.“ „Díky.“ Schoval telefon zpátky do kapsy a nasedl do auta. Něco tu nesedělo a on vyčmuchá, co to je. Mezitím stráví několik dní s Gen. Purity – hotelový řetězec, který spolu se Sawyerem provozoval – si vedl dobře, takže bude stačit, když zavolá některému asistentovi, aby ho průběžně informoval. Nedokázal si vzpomenout, kdy si naposledy vzal den volna, natož celý víkend. Tohle prospěje oběma. Trocha čerstvého vzduchu, dobít baterky a vrátit se zpátky do reality. Wolfe se rozjel zpátky ke srubu.

26

Jennifer Probstová HLEDÁNÍ PODMANIVÉ KRÁSY

Recommend Documents