Jelínek a S. Elia ( )

Orlické hory a Podorlicko 17: 83–98 (2010)

©2011 MGOH Rychnov n. Kn., Issn 0475–0640

První superior piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou P. Tobias Thomas Jelínek a S. Elia (1668–1720) Václav Bartůšek Národní archiv, Archivní 4/2257, 149 00 Praha 4 – Chodovec, e-mail: [email protected]

Jako prvního představitele (superiora) piaristické koleje, která měla vzniknout v Rychnově nad Kněžnou, si povolal její zakladatel hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat (1655–1716) na zámek do svého rodového sídla tehdejšího významného piaristu, pedagoga, řádového spisovatele, hudebníka i prvotřídního znalce poměrů a vztahů v piaristickém řádu P. Tobiase (=Tobiáše) Thomase (= Tomáše) Jelínka a S. Elia (* 19. 2. 1668 Litomyšl, + 16. 5. 1720 Rychnov nad Kněžnou). Nabízí se otázka, zda byla volba hraběte Norberta z Kolovrat správná, zda byl piarista Tobiáš Tomáš Jelínek skutečně tou osobností, která mohla zdárně zaručit počáteční existenci a úspěšný start i další rozvoj piaristických škol v Rychnově, i jak obstál v nečekaných osudových zvratech, které provázely kolej piaristů v Rychnově nad Kněžnou v době těsně po jejím vzniku a zda Jelínkovi napomohly k vyřešení složité situace v této lokalitě jeho celoživotní zkušenosti. Matěj Jelínek, což bylo civilní jméno P. Tobiáše Tomáše Jelínka a S. Elia, se narodil v Litomyšli v roce 1668, kde tedy tehdy působili piaristé již více než dvacet let. Rodina Jelínků byla v Litomyšli dosti rozšířena a možná, že Matěj mohl mít také sourozence. Příjmení Jelínek se zde vyskytovalo také v pozdějších obdobích.1/ Většina nadaných chlapců z bohatších rodin obyvatel tohoto města odcházela studovat na zdejší piaristické školy, zejména na gymnázium, a poměrně značný počet z nich vstupoval ve všech obdobích existence do piaristického řádu, kde často dosahovali během svého života významného postavení. Ani mladý Matěj v tomto směru nebyl výjimkou.2/ Do piaristických škol v Litomyšli mohl začít chodit již ve školním roce 1/ Výzkum v matrikách narozených, jejichž digitalizace probíhá ve Státním oblastním archivu (dále SOA) v Zámrsku, jsem zatím neprováděl. 2/ Životopisné údaje o piaristech (o jejich slibech, dílech apod.) čerpám většinou z edice Fischer, K. A. F: Verzeichnis der Piaristen der deutschen und böhmishen Ordensprovinz. Catalogus generalis provinciae Germanicae et Bohemicae Ordinis Scholarum Piarum. R. Oldenbourg München 1985, 222 s. , kde je řazení piaristů podle řádových jmen, uvádí se i soupis jejich prací, avšak pouze na základě druhotných informací z další literatury, především děl Horányi, A.: Scriptores Piarum Scholarum liberaliumque artium magistri, vol. I.–II., Budae, 1808–1809 a Vinas, T.: Index bio-bibliographicus … Scholarum Piarum, qui in universo ordine pietatem, litteras ac scientias sriptis suis foventes ornaverunt, I – III, Romae 1908–1911. Kvůli horší dostupnosti jsem byl nucen v případě Vinase užít druhotné, ne vždy přesné Fischerovy ciatace. Z pramenů jsem používal v tomto směru zejména Národní archiv (dále NA Praha), Řád piaristů (dále ŘPi), provincie, Catalogus religiosorum scholarum piarum provinciae Bohemiae 1631 – 1940, č. kn. 28, kde může být zaměněno datum narození s datem křtu a datum úmrtí s datem pohřbu.


1676/77, pokud absolvoval třídu nižší aritmetiky a žádnou ze tříd neopakoval, v tom případě by jeho školní docházka mohla začít ještě dříve.3/ Doklady o jeho docházce do gymnázia litomyšlských škol jsou však přesně známy ze zápisů až ze školního roku 1684/85 z pokračování seznamu studentů piaristických škol v Litomyšli, který se dodnes zachoval.4/ Tehdy zde navštěvoval předposlední (pátou) třídu gymnázia, která se tehdy nazývala poetika. Měl zde ještě 8 spolužáků a vyučování bylo společné spolu s vyšší třídou rétorikou, kam tehdy chodilo dalších 7 studentů.5/ Vzhledem k tomu, že se v seznamech studentů vyskytuje např. v parvě minor (dělená 1. třída gymnázia) v tomto školním roce také příjmení Jelínek, např. u o pět let mladšího Matyáše Jelínka z Litomyšle, který navštěvoval vyšší oddělení 1. třídy – gymnázia parvy. Možná že se jednalo o Jelínkova blízkého příbuzného nebo dokonce bratra.6/ Na gymnáziu můžeme najít např. také zápisy o studiu jeho některých mladších kolegů, jako např. pro o tři roky mladšího Heřmana Abstorfského, P. Hermanus a S. Francisco (* 4. 9. 1673 Litomyšl, + 8. 7. 1739, Litomyšl) ve 4. třídě gymnázia (syntaxi), který patřil též mezi významné filozofy piaristického řádu.7/ Do následující šesté gymnaziální třídy tzv. rétoriky nastoupil ve školním roce 1685/86. Jeho třídním profesorem, tak se nazýval učitel dvou nejvyšších gymnaziálních tříd, byl P. Valentinus Rybář a S. Maria Magdalena (* 12. 8. 1645 Kostelec na Hané, + 1. 1. 1716 Příbor). V rétorice bylo tehdy v Litomyšli 9 studentů, v poetice 6. Tenkrát již asi mladý Matěj uvažoval o vstupu do piaristického řádu. Proto se rozhodl, jak bývalo v této době v takových případech dobrým zvykem, rétoriku opakovat znovu. Podruhé tedy absolvoval rétoriku litomyšlského piaristického gymnázia ve školním roce 1686/7 se stejným třídním profesorem jako v minulém školním roce. Zápis na prvním místě v seznamu studentů snad může svědčit i o jeho dobrém prospěchu. Tehdy bylo v rétorice pouze 5 a v poetice 6 studentů. Z velmi stručných poznámek vyučujícího vidíme, že duchovní dráhu volil ještě Jelínkův spolužák Tomáš Schitvai z nedalekých Svitav na Moravě, který se stal později cisterciákem. V této době vystřídal rektora litomyšlské piaristické koleje P. Františka Budišala a Purificatione B.V.M. (* 5. 2. 1644 Lipník nad Bečvou, + 25. 5. 1709 Litomyšl), který se stal rektorem piaristické koleje ve Slaném,8/ ve funkci nový rektor, mladší, avšak asi zkušenější P. Bernardus Bartlík (Bartlicius) a S. Philippo 3/ Školní matriky piaristických škol v Litomyšli z této doby nejsou zachovány. 4/ SOA v Zámrsku, Státní okresní archiv (dále SOkA) Svitavy se sídlem v Litomyšli, Gymnázium Litomyšl I. (dále GL I..), Matrika posluchačů „Matricula insinuae et studiosae iuventutis gymnasii Litomysliensis“ 1684–1713, č. kn. 106, odkud jsem čerpal také ještě další údaje o Jelínkově studiu na gymnáziu v Litomyšli i o jeho pozdějších žácích, z dalších dvou školních roků 1677/78 a 1678/1679 (dále Matricula stud 1684–1713, č. kn. 106). 5/ Ibid., s. 1b. O piaristické pedagogice srv. např. nověji Bartůšek, V.: O studentech a žácích gymnázia ve Slaném, jeho učitelích a příznivcích v prvním období školy v letech 1658–1778. Almanach Gymnázia Václava Beneše Třebízského 350 let. Usp. Olga Judlová, Milan Dundr, Slaný 2008, s. 50–86, kde je uvedena i další literatura (dále jen Almanach). 6/ Matricula stud 1684–1713, č. kn. 106, s. 2a. 7/ Ibid. Biografický slovník českých zemí. (dále BSČZ) ISBN 978-80-7277-248-3, Praha: Libri 2004, Seš. 1. s. 232 Abstorfský Praha: Libri 2007, Seš. 7, s. 216. 8/ Bartůšek, V.: Piaristická kolej ve Slaném 1658–1700 a její rektoři. Středočeský sborník historický (dále SSH), 36/2010, ISBN: 978-80-86772-52-9, ISSN: 0585-4172.

84

Bartůšek V.: První superior piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou...

Nerio (* 13. 2. 1646 Strážnice, + 20. 7. 1716 Lipník nad Bečvou, asistentem generála piaristického řádu v Římě byl v letech 1699–1706, provinciálem provincie Germania byl v letech 1706–1709), který byl velmi činnou tvůrčí osobností a stal se jedním z nejvýznamnějších historiků piaristického řádu.9/ Svým pedagogickým působení i osobním příkladem získal tento významný piarista jistě pro řád mnoho dalších, podobně zaměřených členů. Do piaristického řádu vstoupil Matěj Jelínek 14. 11. 1687 a přijal řádové jméno Tobiáš Tomáš (Thomas) a oděv z rukou bývalého řádového provinciála P. Ambrosia Prachovského a S. Ludmila (* 1626 Brno, + 18. 4. 1699 Litomyšl, provinciálem provincie Germania byl 1674–1680 a 1683–1686), který se velmi zasloužil o rozšiřování piaristického řádu v našich zemích.10/ Řádové sliby složil 11. 11. 1689 v piaristické koleji s noviciátem v Lipníku nad Bečvou. Potom následovalo po několik školních let prohloubení prvotních znalostí získaných v noviciátu na soukromých řádových studiích filozofie, teologie a kanonického práva.11/ Sám se vzdělával u řádových profesorů a zároveň vyučoval v nižších ročnících řádových škol. Zcela na začátku své činnosti v piaristickém řádu působil F. Tobiáš Thomas Jelínek a S. Elia v piaristické koleji v Kroměříži. Ve školním roce 1688/89. Ve zdejší tehdy nově založené piaristické koleji, jednalo se totiž o třetí zápis se uvedením jmen kroměřížských řeholních kleriků, působil jako učitel nejnižší třídy elementární školy – legendy, staral se o pokoje pro hosty a vedl po hudební stránce tzv. II. žákovskou oratoř.12/ Kroměřížská kolej, založená v roce 1687, patřila mezi nejdůležitější střediska řádu piaristů na Moravě a patřila už po svém vzniku k prostorově nejrozsáhlejším lokalitám piaristů. Jejím zakladatelem byl roku 1687 ve svém letním sídle olomoucký biskup Karel z Liechtensteina-Castelcornu. Latinská zakládací listina koleje se datuje ke dni 6. června, ačkoliv biskup toužil po uvedení piaristů již o čtyři roky dříve. První piaristé dostali jako provizorní bydliště a působiště budovu někdejší zaniklé johanitské komendy (na počátku 17. století zde pobývali františkáni), při níž byl i kostel (původní špitální sv. Jana Křtitele). Časem však bylo třeba vybudovat novou budovu koleje a škol a sehnat pozemky pro zahradu. K novostavbě koleje byl položen základní kámen v roce 1688. Budova koleje byla dostavěna až v roce 1694. Tehdy byl ještě položen další základní kámen pro stavbu školní budovy dokončené roku 1696. Současně se zřízením piaristické koleje zde byl v roce 1688 založen i pěvecký seminář (s nadací pro 12 chlapců). Vzhledem k rozlehlosti provizorních prostor svého ubytování v Kroměříži, mohli snad začít piaristé s výukou v podstatě již ve školním roce 1687/8, ačkoliv většina stavebních úprav těchto prostor někdejšího johanit9/ BSČZ, ISBN 978-80-7277-248-3, Praha: Libri 2005, Seš. 2. s. 232 Bartlík, Praha: Libri 2007; Bartůšek, V.: Bernard Bartlík (1646–1716) – nejstarší strážnický historik a významný piarista. Okolo Strážnice. Sborník městského muzea ve Strážnici. 2009, s. 47–60. 10/ Bartůšek, V.: Šíření piaristických kolejí a škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. Paginae Historie (dále PH), 11/ 2003, s. 32–68 (dále Šíření). 11/ Bartůšek, V.: Výuka teologie v piaristickém řádu v době baroka a příprava na ni s přihlédnutím k českým zemím. In omnibus caritas, Sborník Katolické teologické fakulty, sv. IV., Karolinum, Praha 2001 (dále SKTF), ISBN 80-246-0344-6, s. 40–60. 12/ NA, Řpi, kol. Kroměříž, Seznam členů koleje (Familiae collegii Cremsirensis) 1687–1870, 404 fol., č. kn. 327.

85


ského areálu proběhla až později. Od počátku výuky se počítalo s úplným (vyšším – šestitřídním) gymnáziem i s kompletní elementární školou (s oběma odděleními aritmetické třídy – nižším pro žáky i vyšším pro studenty), avšak nevíme, zda jednotlivé třídy byly otevřeny najednou, či postupně (což je pravděpodobnější). Počet žáků ovšem kolísal a např. v roce 1690 jich zde bylo celkem jen 150. Kroměřížské piaristické školy patřily spolu se školami v Mikulově a v Litomyšli k nejvyhledávanějším v Čechách a na Moravě. Je pochopitelné, že i tak významná řeholní instituce, jakou piaristická kolej v Kroměříži nepochybně byla, si nepochybně činila nárok zúčastnit se dalšího zakládání piaristických kolejí v oblasti Moravy, zejména pokud to souviselo s činností olomouckého biskupství. Zde povolával do nových lokalit piaristy většinou sám olomoucký biskup, kterým tehdy byl Karel z Liechtensteina-Castelcornu. V roce 1690 přišli na takovéto povolání piaristé do poměrně zapadlého městečka Staré Vody a postupně zde zřídili kolej, nižší gymnázium a základní školu s pomocným noviciátem, který se zde udržel poměrně dlouhou dobu. Ze Staré Vody, kde biskup ještě před příchodem piaristů v roce 1688 vybudoval velký kostel, se stalo významné poutní místo. Biskup rovněž využil piaristické školství pro hospodářské i duchovní a kulturní posílení valašské oblasti na svém stolním statku Hukvaldy, kam patřilo i město Příbor. Zde se podařilo na základě jednání vedených od roku 1692 významným piaristickým historikem P. Bernardem Bartlíkem a S. Philippo Nerio, který byl tehdy rektorem piaristické koleje v Kroměříži, přemluvit zdejší měšťany k založení piaristické koleje s elementární školou a šetitřídním gymnáziem. Tyto školy úspěšně konkurovaly poměrně velké farní škole s kantorem a rektorem. Vlastní jednání se realizovala od 3. 7. 1693 do 19. 5. 1694. Magistrát v Příboře potom uzavřel dohodu s mikulovským provinciálem P. Josephem Brucknerem a S. Catharina a přistoupilo se ke stavbě piaristické koleje, jejímž prvním superiorem se stal tehdy ještě poměrně neznámý, ale již značně ambiciózní vzdělaný P. Bernardus Bartlík a S. Philippo Nerio.13/ Završením snah na rozšiřování kolejí piaristického řádu za Alpami z hlediska piaristického řádu jako celku se stala generální řádová vizitace na konci 17. století. Nejrozsáhlejší generální vizitace řádu v oblasti někdejší první zaalpské provincie Germanie, kam patřily středoevropské země a další později odštěpené provincie se tenkrát uskutečnily v roce 1695 a 1696. Vizitace v roce 1695, kterou prováděl osmý řádový generál P. Joannes Franciscus Foci a S. Petro, který jinak sídlil v Římě při kostele sv. Pantaleona, byla vlastně první vizitací v této oblasti, nepočítáme-li kontrolní a misionářskou činnost zakládajícího člena piaristického řádu blahoslaveného Pietra Casaniho a Nativitate B.M.V. kolem roku 1640 v Čechách, na Moravě a v Polsku. Z českých zemí zasáhla tato vizitace, která se protáhla ještě do roku 1696 moravské piaristické koleje Mikulov, Strážnici, Lipník nad Bečvou, Kroměříž, Příbor a Starou Vodu u Libavé, a to dokonce jak v roce 1695, tak i v následujícím roce.14/ Jestliže srovnáme datum kroměřížského působení mladého klerika F. Tobiáše Thomase Jelínka a S. Elia s datem jeho obláčky, vidíme, že v piaristické koleji půso13/ Šíření 11/ 2003, s. 32 – 68. 14/ Ibid.

86


bil ještě před tím, než složil řeholní sliby v Lipníku nad Bečvou (11. 11. 1689). Byl novicem ve druhém ročníku řádového noviciátu. Předcházel tak vlastně funkci pomocného noviciátu ve Staré Vodě, kde se tento postup stával běžnou záležitostí tehdejší vyučovací praxe piaristického řádu v pomocném noviciátu, který ve Staré Vodě při poutní koleji s nižším gymnáziem vznikl. Zda byl F. a později P. Tobiáš Thomas a S. Elia přímým svědkem vzniku této piaristické koleje, se mi zatím nepodařilo zjistit, protože neznám přesně všechna místa jeho působení. Mělo by se jednat o lokality, kde vystudoval soukromá řádová učiliště nejspíše v oboru filologie, zcela povinně však v oborech filozofie, která se zpravidla studovala v Litomyšli, v Hornu, ve Slaném, v Kroměříži, případně v Kosmonosech u Mladé Boleslavi, teologie se většinou přednášela v Mikulově, Hornu, a kanonické právo, které se studovalo téměř výhradně v piaristické koleji v Mikulově. V této koleji působil tedy P. Tobiáš asi po jeden až dva školní roky. Došlo k tomu ještě před zde již zmiňovanou generální vizitací piaristického řádu v letech 1695 a 1696, tedy ve školních letech 1694/5 a 1695/6. Ještě před generální vizitací je doloženo také pedagogické působení P. Tobiáše Jelínka a S. Elia v Litomyšli. V tomto místě svého působení strávil Jelínek před odchodem do vyšších řádových funkcí (rektoráty v jednotlivých piaristických kolejích) asi nejvíce času. Ve školním roce 1691/2 zde např. vyučoval v gramatice a v syntaxi zdejšího piaristického gymnázia.15/ Tehdy byl rektor piaristické koleje v Litomyšli P. Bartoloměj Housenka a S. Josepho (* 4. 6. 1654 Litomyšl, + 2. 12. 1716 Litomyšl), který se pečlivě staral o rozvoj zdejšího řádového studia filozofie nahrazen novým rektorem P. Bernardem Bartíkem a S. Philips Nerio, který sem přišel z Kroměříže. Ten se ještě navíc zabýval řádovou historiografií a historií a odešel odtud v roce 1694 vést řádovou rezidenci do Příbora.16/ V gramatice (3. třídě gymnázia) se v Litomyšli ve školním roce 1691/2 vzdělávalo celkem 14 a v následující třídě syntaxi celkem 18 žáků. P. Tobiáš Thomas vyučoval tedy celkem dohromady v tomto školním roce 32 studentů závěrečných ročníků nižšího gymnázia. Věk studentů syntaxe kolísal mezi 11 až 17 lety a u žáků gramatiky dosahoval 10–15 let. Podle pozdějších zápisů v matrice studentů piaristického gymnázia v Litomyšli se dovídáme, že 2 z nich se stali mnichy (1 augustinián a 1 kapucín) a 4 kněžími, což byl příznak asi poměrně velké pedagogické úspěšnosti působení tehdejších učitelů. Nestudovali zde pouze žáci z Litomyšle a jejího blízkého okolí, ale i z jiných míst Čech (např. bližší Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou nebo vzdálenější Kolín), Moravy (např. blízké Svitavy nebo i vzdálený Uherský Brod) a Slezska (např. Mezilesí). Z Rychnova byl uveden jakýsi student František Miller, o němž se Jelínek mylně domníval, že pocházel z Moravy, jak dokazují opravy, které provedl v zápisu do matriky studentů u jeho jména.17/ 15/ Srv. Répová, L.: Kulturní a vzdělanostní situace ve městech bývalých okresů Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou na přelomu 17. a 18. století. Diplomová práce na Fakultě humanitních studií UK Praha, vedoucí V. Bartůšek, obhájeno 2004, 133 s., zvl. s. 119. 16/ Štěpánek, J.: Dějiny vyššího gymnasia v Litomyšli., Litomyšl: Vladimír Augusta, 1894, s. 132. Ten zřejmě omylem neuvádí ani Jelínka mezi učiteli ústavu srv. seznam na s. 138–152. 17/ Matricula stud 1684–1713, č. kn. 106, s. 25b a 26a.

87


V piaristické koleji v Litomyšli působil Jelínek i v době, kdy probíhala první generální vizitace zaalpských piaristických kolejí, kterou prováděl řádový piaristický generál a velmi známý reformátor tehdejšího piaristického školství P. Joannes Franciscus Foci a S. Petro v letech 1695 a 1696 a jejímž výsledkem bylo nejen založení piaristické koleje ve Vídni, ale i významná reforma piaristického řádového školství.18/ V rámci této akce navštívil generál piaristického řádu spolu se zvolenými zástupci pro každou provincii, v našem případě zde Germanii a Polonii, především koleje na Moravě, Slovensku a v Polsku. Vizitace moravských kolejí proběhla až při návratu vizitátorů z Polska a ze Slovenska. Do Mikulova přijeli ze Slovenska od Svätého Jura 5. 6. 1696. Navštívili ještě koleje ve Strážnici, v Kroměříži, v Lipníku, v Příboře a ve Staré Vodě u Libavé. Z Moravy odjeli přes Mikulov směrem na piaristickou kolej v rakouském Hornu 13. 7. 1696. Nenavštívili vůbec koleje v Čechách.19/ Do vzdálených kolejí ve Slaném, Kosmonosech u Mladé Boleslavi a Ostrova nad Ohří zaslali pozdravné dopisy rektorům.20/ Jaká byla komunikace s piaristickou kolejí v Litomyšli, kde byl rektorem zkušený exprovinciál P. Ambrosius Prachovský a S. Ludmila, jsem však v pramenech nemohl zatím najít. Jaké funkce zde P. Tobiáš Jelínek zastával, se můžeme např. dočíst ve stručném katalogu řádových funkcí piaristické provincie Germanie, který byl na rok 1696 kvůli generální visitaci specielně sestaven. Zde je P. Jelínek uveden v piaristické koleji v Litomyšli ve funkcích ředitele kůru, instruktora (učitele) hudby a představeného 1. oratoře.21/ S P. Tobiášem Jelínkem se můžeme setkat v piaristické koleji v Litomyšli několikrát ještě i později. Zde asi také nejvíce stoupala jeho kariéra. Po výuce v nejvyšší třídě gymnázia – rétorice (= 6. třída) stanul i v nejvyšší funkci na střední škole. Byl prefektem, tedy ředitelem škol (gymnázia i elementární školy). Tuto funkci zastával např. ve školním roce 1698/99 a snad i v roce následujícím. Jeho zástupcem byl tehdejší litomyšlský profesor rétoriky P. Aegidius Hecht a S. Ferdinando (* 8. 2. 1664 Lipník nad Bečvou, + 5. 10. 1726 Kroměříž), s nímž se později asi často setkával jako s kolegou v rektorských funkcích.22/ Odtud byl nejspíše také zván jako expert piaristického řádu k několik let trvajícímu a nakonec neúspěšnému pokusu o zakládání 18/ Tosti, O.: Visitatio generalis et apostolica provinciarum ultramontanarum in Germania et Polonia (1695), Archivum Scholarum Piarum (dále ASP) 38/1995, s. 1–67 (zde je uvedena Morava poprvé), 39/1996, s. 45–120, 40/1996, s. 95–194 (zde je zahrnuta podruhé i Morava). Jde vlastně o úvod a edici vizitační zprávy. Na začátku a konci této vizitace proběhly i kontroly v některých piaristických kolejí v Itálii, např. Ve Florencii, v Bologni a v Pieve di Cento. Jedním z nejdůležitějších poslání této vizitace však byla jednání o založení koleje ve Vídni 1695 (i 1696 při návratu).; Srv.. Sántha, G.: P. Ioannes Franciscus Foci a S. Petro, octavus Scholarum Piarum Praepositus Generalis. Excerptum e commentario „Ephemerides Calasanctianae“ Vol. XXXII, (1963), n. 4, 5, 6, 7–8, 9–10, 11, Romae 1963. 19/ ASP 40/196, s. 109–122. 20/ Ibid., s. 111. 21/ Generální archiv řádu piaristů v Římě (dále GAŘP), Catalogus provincie germania Scholarum Piarum pro anno 1696, sign. 9a, s. 10 a, b. 22/ SOA Zámrsk, SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Gymnázium Litomyšl I. (dále GL I.), Annotationes domesticae… , díl B. 1654 – 1714, s. 107; o Hechtovi srv. zejména Bartůšek, V.: Benešovské gymnázium v prvním období své existence. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (dále SVPP), 43/2003, s. 37–116.

88


piaristických škol v Lysé nad Labem na panství hraběte Františka Antonína Šporka na začátku 18. století.23/ V Litomyšli a na přelomu 17. a 18. století i v rakouské piaristické koleji v Hornu postoupil P. Tobiáš Tomáš Jelínek a S. Elia ve své pedagogické dráze ještě dále – věnoval se na soukromém řádovém piaristickém filozofickém učilišti výchově mladých členů piaristického řádu ve funkci profesora filozofie, případně zastával ještě post prefekta – ředitele – piaristických škol při koleji.24/ Filozofii nejen vyučoval, ale v rámci této výuky sepsal, jak bývalo zvykem u některých velmi vzdělaných členů církevních řádů, na základě svých přednášek i několik spisů. K Jelínkovým dílům dochovaným do dnešní doby patří především spis Regiae philosophiae palatinum peripateticum ab ingeniosissimo philosophorum Aristotele e ruderibus suscoitatum ab eruditissimo sanctorum Thoma Aquinatae illustratum et nunc denuo novo florente saeculo a P. Tobia Thoma a S. Elia … reseratum. Kniha byla možná napsána v piaristické koleji v Litomyšli a snad též i v Hornu v letech 1700–1701 a vydána tiskem u litomyšlského tiskaře Daniela Vojtěcha Kamenického.25/ Byla rozvržena do tří částí a zabývala se především Aristotelovými spisy Logica, Physica a Metaphysica, tedy i výukou v prvním a druhém ročníku filozofického kursu, případně i části látky navíc. Podrobněji se z filozofického i filologického hlediska v kontextu humanitní výuky v piaristickém řádu zabýval klasický filolog Josef Tříska (+ 2005).26/ Druhým dílem sepsaným v Litomyšli byla kniha Palestra philosophica sive brevis Christiano-philosopice gerendorum instructio vulgo Philosophia moralis sie Ethica Patris Tobiae Thomae a S. Elia anno Domini 1701. Také ji vydal u litomyšlského tiskaře Daniela Vojtěcha Kamenického.27/ Zde se vlastně věnoval výkladu podle Aristotelova díla Etika. Tato kniha byla rozdělena do tří částí rozložených do dalších kapitol. Látka byla zakončením vyučovacího programu ve filozofických kurzech. Piaristé jí však zpravidla zvláštní ročník výuky, jako tomu bývalo např. v jezuitských řádových filozofických učilištích, nevěnovali.28/ Učebnice však byla zřejmě způsobem svého zpracování dostupná již i nadaným studentům gymnázia. Byla totiž zpracována formou řečnických cvičení, jak též připomněl Josef Tříska.29/ S naším předním znalcem v oboru dějin barokní filozofie Stanislavem Sousedíkem lze konstatovat, že publikování těchto dvou spisů litomyšlského piaristického filozofa 23/ Bartůšek, V.: Působení piaristů v Českém ráji v 17. a 18. století. Z Českého ráje a Podkrkonoší (dále ZČRP), 9/ 1966, s. 109–112; Šíření, s. 38, pozn. 24; Buben, M. M.: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. díl, 3. svazek: Řeholní klerikové. Nakladatelství Libri, Praha 2008, ISBN 978-80-7277-357-2, 183 s. 24/ Srv. Kreschnička, J.: Schola Pia Hornana. Binder aus Zeit der Gründung des Horner Gymnasium 1657–1700. Mit Zeichnungen von Profesor Rudolph Görich. Festschrift Niederösterreichischen Landes- Real- und Obergymnasiums in Horn zur Erinnerungan den 250 jährigen Bestand des Gymnasiums in Horn, 88 s., hl. na s. 84. 25/ Litomislii in Collegio Montis Oliveti Scholarum Piarum anno 1700 et 1701. Typis Daniel Adalberti Kamenicky. 26/ Tříška, J.: Kázání a rétorika litomyšlských piaristů. Litomyšl, duchovní tvář českého města, Litomyšl 1994, s. 79–120. 27/ Litomislii excubat Daniel Adalbertus Kamenicky. 28/ Srv. Bartůšek, V.: Výuka teologie v piaristickém řádu v době baroka..., SKTF, s. 40–60, zvl. s. 56, 57. 29/ Tříška, J.: Kázání a rétorika litomyšlských piaristů…., s. 100 a 101.

89


P. Tobiáše Tomáše Jelínka uvolnilo celou plejádu vydání dalších piaristických prací podobného charakteru.30/ Mezi dalšími piaristickými filozofy, kteří psali podobná díla, můžeme např. najít takové filozofy jako byl např. P. Joannes Walprecht a S. Antonio (* 8. 11. 1692 Libořice, + 15. 4. 1747 Rastadt v Německu), P. Hermanus Absdorfský a S. Francisco, P. Remigius Maschat a S. Erasmo (* 18. 11. 1692 Pacov, + 6. 11. 1747 Lipník nad Bečvou) nebo P. Benignus Böhm a S. Matthaeo (* 19. 11. 1685 Prostějov, + 20.? 10. 1759 Lipník nad Bečvou). Jelínkovo dílo bylo první svého druhu v českých zemích. Tato vlna, která představuje vlastně spíše kvantitativní než kvalitativní rozvoj tehdejších tomistických studií, proběhla ve středoevropské piaristické provincii Germania zhruba během první čtvrtiny 18. století a přispěla k obohacení tehdejšího společenského života zejména v oblasti filozofického zkoumání a projevila se také následně i v proniknutí piaristické výuky do světské oblasti v rámci výuky filozofie na piaristické koleji v Litomyšli v letech 1735–1754.31/ Stanislav Sousedík dokonce tvrdí, že tato aktivita, která ovšem měla jistý základ v dřívější výukové činnosti v tomto řádu, kde můžeme sledovat cestu této tradice z Itálie do českých zemí,32/ byla vlastně jakousi předehrou k osvícenství, která ovšem pak u osvícenců vyústila v rozvoj bádání historiografického, nikoliv tomistického, zejména u P. Gelasia Dobnera a S. Catharina (* 1. 6. 1719 Praha, + 24. 5. 1790 Praha) a P. Adaukta Voigta a S. Germano (* 14. 5. 1733 Horní Litvínov, + 18. 10. 1787 Mikulov).33/ Po pobytu v Hornu se P. Tobiáš Jelínek vrátil asi znovu do Litomyšle. Odtud byl pak v předjaří (10. 3.) roku 1707 povolán do ještě vyšší funkce – na místo rektora koleje v nedávno vzniklé (zal. 1688) piaristické koleji v Kosmonosech u Mladé Boleslavi. Do Litomyšle se rád vracel z Kosmonos na častější návštěvy, jako např. v říjnu roku 1707.34/ Kolej byla počátkem 18. století dosti rozsáhlá, obývalo ji asi kolem 18 členů řádu. Studovalo zde přibližně 130 studentů, na gymnáziu zhruba 60 a na elementární škole asi 70 žáků a studentů.35/ Při své funkci rektora se v Kosmonosech ujal brzy i jedné ze svých hlavních povinností – psaní kolejní kroniky nazvané Historia Domus Cosmonosensis.36/ Zápisy vedl chronologicky, ale u některých událostí 30/ Sousedík, S.: Filozofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Praha: Vyšehrad, 1997, 296 s. ISBN 80-7021-145-8, hl. s. 246 a 247. 31/ Bartůšek, V.: Výuka teologie v piaristickém řádu v době baroka…, SKTF; Srv., GL I., Katalog posluchačů filozofie 1734–1753, č. kn. 368. 32/ V rámci výuky filozofie docházelo v 1. polovině 17. století v piaristickém řádu i ke spolupráci s žáky Galilea Galilei. Pro české země srv. ještě nejnověji Bartůšek, V.: Piaristická kolej ve Slaném 1658 – 1700 a její rektoři. SSH. 33/ Sousedík: Filozofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, s. 248. 34/ NA Praha, Řpi, kol. Mladá Boleslav, Seznam členů koleje. (Diarium domus Cosmonosensis) 1688– 1799, č. kn. 390, s. 130. Zápis k 16. 10. 1707. 35/ Seznamy studentů z gymnázia a škol v Kosmonosech se dochovaly SOA v Praze, SOkA Mladá Boleslav, GMB, Matrika studentů 1688–1717, č. kn. 5, 1718–1758, č. kn. 6; NA Praha, Řpi, kolej Mladá Boleslav, Katalog III. třídy(sic!) gymnasia (Matricula III. gymnasii Cosmonosensis), 1759–1828, č. kn. 463. Srv. V roce 1701/2, kdy měla celá piaristická škola v Kosmonosech celkem 137 žáků (z toho na gymnáziu 58 a na základní škole 79) nebyla aritmetická třída asi vůbec otevřena. V následujícím školním roce 1702/3 bylo na školách u piaristů celkem 192 žáků a studentů. Gymnázium jich mělo 69, základní škola 129. 36/ Ibid., Pamětní kniha Kosmonos, Historiae domus Cosmonossensis. Liber I. 1688–1741, 133 fol., (dále HCD I.), zápisy na s. 21–27..

90


se zdržel déle a věnoval jim větší pozornost. Kromě jednání s vrchností z fundátorského rodu, kterou tehdy byla hraběnka Marie Josefa Černínová, rozená Slavatová, která 10. 10. roku 1708 zemřela a zanechala závěť.37/ Spisovatele análů také zajímala i další možnosti financování provozu koleje, fundace s břemenem nebo dary (nejen finanční) od příznivců koleje např. od krajského fyzika (sc. lékaře) z Mladé Boleslavi. Začaly se ukazovat potíže hospodářského charakteru a příslib nadace hraběnky Marie Magdaleny Valdštejnové, rozené Černínové z roku 1706 na teologické studium, které zde již dříve zavedl Jelínkův předchůdce rektor P. Thomas Freiheit a S. Michaele (* 14. 10. 1664 Znojmo, + 1. 7. 1697 Slaný), je měla financováním jednoho profesora teologie alespoň částečně zmírnit.38/ Kronikářově pozornosti se těšily rovněž i mnohé obřady o církevních svátcích a církevní oslavy, např. oslavy Božího Těla apod. Připomíná i dary, které při těchto příležitostech piaristé v Kosmonosech obdrželi. Autor kroniky věnoval pozornost také mimořádným událostem, jako byl např. průjezd arcivévodkyně a snoubenky portugalského krále přes Kosmonosy směrem ku Praze 20. 6. 1708. Věnoval se také zprávám o obsazování far v souvislosti se studiem teologie u piaristů, zejména na faře v blízkých Michalovicích, jejíž správa připadla piaristovi P. Casimirovi Holanovi a S. Bartholomeo (* 21. 4. 1671 Opava, + 23. 7. 1745 Mikulov),39/ který byl v Kosmonosech vicerektorem. V roce 1710 připomněl i požár města Mladé Boleslavi. Na konci tohoto roku se zmiňuje i o pohřbu hraběte Theobalda Černína v Praze na Hradčanech. Jelínkovy zápisy končí po zápisu provinciální vizitace, kterou zde vykonal P. Ignác Kreimel a S. Jacobo v Kosmonosech dne 27. 7. 1711. Pak zapisuje do kroniky piaristické koleje v Kosmonosech již někdo jiný, nejspíše následující rektor P. Adalbertus Bernardi a S. Barbara (* 3. 2. 1664 Budyně nad Ohří, + 19. 5. 1725 Benešov), jak nám prozrazuje písmo.40/ P. Jelínek zde byl ještě uveden jako administrátor fary v Michalovicích.41/ Tuto funkci vykonával zřejmě P. Tobiáš Tomáš Jelínek asi po dobu jednoho školního roku (1711/12). Jednalo se nejspíše o jakési kratší pozastavení v kariéře. Na podzim (10. října) roku 1712 byl P. Jelínek povolán jako rektor do piaristické koleje ve Slaném,42/ která byla druhou nejstarší piaristickou kolejí v Čechách (zal. 1658). Jednalo se o kolej zhruba stejně velkou a stejně významnou, jakou byla kolej v Kosmonosech. Po dobu rektorátu P. Tobiáše zde působilo ve školních rocích 1712/13–1714/15 celkem 15 členů řádu. Asi čtyři z nich bývali bratry (označení Fr.), většinou získali svěcení později. Vyučovali v nižších třídách, ale v žádném vyšším 37/ Ibid. s. 24. 38/ Srv. Zemek, M., Bombera, J. a Filip, A.: Piaristé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Prievidza 1992, 328 s., ISBN 80-85716-02-X., s. 54–56. Moravský zemský archiv Brno, Piaristé Mikulov, E 53, Přehled fundací všech kolejí provincie 1631–1757, inv. č. 23 A 23. Kolej Kosmonosy, Capitalia libera. Zde se uvádí, že tuto fundaci obdrželi piaristé v Kosmonosech až v roce 1723. 39/ Tiskař Holan vydal v roce 1702 v Litomyšli tyto filozofické spisy: Prolegomena philosophia rationalis… a Capita ex universa Philosophia naturali… 40/ HCD s. 174. 41/ Ibid. 42/ NA Praha, ŘPi, kol. Slaný, Historia domus Slanensis 1659–1781 (dále HDS), č. kn. 556, s. 41.

91


soukromém řádovém učilišti (např. filozofickém nebo filologickém) nestudovali.43/ Na školách studovalo v době Jelínkova působení kolem 200 studentů a žáků. Na gymnáziu bývalo ve všech šesti třídách kolem 70 studentů ročně. Na základní škole ve čtyřech třídách bylo asi 130 studentů a žáků.44/ Ve Slaném prožil P. Jelínek také morovou epidemii, která zde vzplanula v letech 1713 a 1714, jak o ní stručně informuje i piaristická kronika.45/ Jelínek se při zastávání funkce slánského piaristického rektora musil zabývat určitými problémy, které se v chodu koleje nahromadily, ačkoliv kolej v globálu prosperovala. Problém se týkal především vysvěcení piaristického kostelíku, či spíše kaple při koleji, k níž asi nedocházelo kvůli sporům o určité problémy spojené s dědictvím fundačních nároků a povinností Martiniců vůči piaristické koleji ve Slaném. Podobná byla situace také s dostavbou kolejní kvadratury.46/ Tyto problémy pak pokračovaly i za nového rektora Theophila Cimmermanna (též Zimmermanna) a S. Amando (* 31. 12. 1671 Kladno, + 8. 5. 1716 Slaný). Dá se předpokládat, že šlo o podobné problémy, které měly i v jiných piaristických kolejích. Týkaly se doložení a schválení zakládací listiny příslušné koleje panovníkem. Navíc chtěl hrabě Adolf Bernard z Martinic použít fundační částky 22 000 fl. na vyplacení dědictví pro knížete Adama z Lichtenštejna a odmítal koleji levné účtování piva.47/ To přimělo P. Tobiáše Jelínka, aby odešel do Vídně a dne 17. 1. 1715 se zúčastnil audience u císaře Karla VI., kde si sjednal důstojné řešení celého problému. To byla patrně Jelínkova poslední akce ve funkci rektora slánské koleje a pak již většinou přebýval trvale v Rychnově.48/ V roce 1713 přistoupil rektor P. Tobiáš Tomáš Jelínek k sepsání inventáře hudebnin z archivu piaristické koleje ve Slaném, který je v tomto směru výjimečnou hudební památkou dodnes.49/ Svou rektorskou činností i předchozí drahou spisovatele filozofa by byl Jelínek k sepsání análů přímo předurčen. Začal je psát spolu se svými dalšími významnými počiny, přepisem hudebního inventáře a pokračováním seznamu členů řádu od roku 1713 Liber familiarum, a dovedl je od založení koje ve Slaném až do roku 1715, avšak psal je tehdejší vicerektor P. Silvestr Koblížek a S. Laurentio (* 10. 7. 1668 Olomouc, + 17. 1. 1729 Kroměříž), který působil ve Slaném v letech 1712–1717. V P. Theophilovi Cimmermanovi našel nejspíše velmi dobře připraveného nástupce, který mohl jeho povinnosti po náhodném urychleném odchodu do Rychnova a vynucené přestávce plně převzít. Také on asi sepisoval anály s P. Koblížkem, takže nelze přesně určit, zda byl jejich prvním auto43/ Ibid., Liber familiae od 1713, (1732/sic!/–1767), č. kn. 558, (dále LF) s. 1–6. Původně je uveden název Liber familiarum ac visitationum Dom.[us] Slan.[ensis] ab Anno 1713. Protokoly o vizitacích v doby po r. 1713 zde byly také pochopitelně pravidelně zapisovány. 44/ Bartůšek, V.: O studentech a žácích gymnázia ve Slaném, jeho učitelích a příznivcích v prvním období školy v letech 1658–1778. Almanach. Zde se uvádí v roce 1712 celkem 201 studentů (na gymnáziu 67), 1713 217 (na gymnáziu 72) a v roce 1714 197 (na gymnáziu 77). 45/ HDS, s. 41. 46/ Neumann, Piaristé a český barok..., s. 113 a 114. 47/ HDS, s. 43 a 44 48/ GAŘP, kol. Slaný, č. kart. 52, Historia domus Slanensis – elenchus z roku 1740 (spr. 1745). 49/ Soupis je uložen v SOA v Praze, v SOkA Kladno.

92


rem P. Tobiáš Jelínek nebo P. Theophilus Cimmermann.50/ Nejspíše spolu určitým způsobem komunikovali. To, že P. Tobiáš Jelínek piaristickou kroniku nepsal, lze alespoň částečně prokázat paleografickým srovnáním písařských rukou v piaristické kronice piaristů v Kosmonosech a ve Slaném. Písmo se výrazně liší v majuskulních písmenech P a L, a tím se vlastně po nové revizi potvrzuje hypotéza vyslovená v tomto směru již dříve. Zdá se tedy, že Koblížkův rukopis se vyskytuje v dokumentech k tomuto období historie piaristické koleje ve Slaném nejčastěji. Jelínkova úloha při vzniku análů piaristické koleje spočívala především v tom, že shromáždil četné doklady archivní povahy pro její psaní. V Rychnově se nemohl jako superior malé piaristické rezidence zabývat v době zakládání psaním jejích análů. Ty vznikly, jak dosvědčují podpisy vizitací v nich, až kolem roku 1734, tedy 20 let po založení residence rychnovských piaristů a psal je nejspíše tehdejší superior P. Fabianus Dušek a S. Paulo (* 2. 10. 1680 Landšperk – patrně dnešní Lanšperk, + 30. 5. 1748 Rychnov nad Kněžnou).51/ Kronika piaristické koleje v Rychnově byla vedena se zhruba dvacetiletým odstupem, avšak autor, zkušený opisovatel análů, využíval kolejního archivu, který jak prozrazují pozdější vpisky do textu, měl sestavit P. Tobiáš Tomáš Jelínek.52/ Informace zde uvedené jsou pak znova jakoby zopakovány a zrekonstruovány ve třetím díle rychnovské piaristické koleje psaném v období jejího znovuobnovení na počátku 19. století.53/ Ve Slaném setrval P. Jelínek až do roku 1715, kdy v červnu odešel do nově založené piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou.54/ Zde s ním hrabě Norbert Libštejnský z Kolovrat počítal na funkci superiopra nové fundace, kterou tehdy velkoryse naplánoval. Pro Jelínka to bylo, jak se zdá, možná překotné rozhodnutí. Neskončilo mu ještě jeho rektorské období ve Slaném, kam se asi chtěl ještě alespoň na krátký čas vrátit. Při provinciální vizitaci, kterou zde prováděl na konci června 1715 provinciál P. Innocentius Braunhoffer a S. Clemente (* 28. 9. 1660, Hustopeče, + 28. 5. 1728, Mikulov, provinciálem provincie Germanie, byl v letech 1715–1718) a jeho sekretář P. Gabrielem Canaterem a S. Maria Lauretana (* 27. 8. 1669 Polom, + 18. 10. 1746 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl 1722–1725) byl přítomen jen Jelínkův zástupce vicerektor P. Silvestr Koblížek a S. Laurentio.55/ Jelínkovo působení v Rychnově nad Kněžnou se v podstatě shodovalo s dalším postupem vzniku zdejší piaristické koleje. Při sledování jeho působení zde došlo k podrobnějšímu studiu materiálů o vzniku piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou ve světle jiných, dosud v tomto směru málo nebo vůbec nevyužitých pramenů. 50/ Srv. Bartůšek, V.: Piaristická analistika a historiografie a kolej v Benešově v první polovině 18. století. SVPP, 48/2008, s.141–147; Týž heslo In. BSČZ, ISBN 978-80-7277-248-3, Praha: Libri 2005, Seš. 2. s. 232. 51/ Správa Kolovratského zámku v Rychnově nad Kněžnou, Kolejní kronika Rerum Religionis et Residentiae Richnoviensis historia. T 1 1714–1760 (dále RRRR, T 1). 52/ Ibid. s. 10–18. 53/ Správa Kolovratského zámku v Rychnově nad Kněžnou, Kolejní kronika Rerum Religionis et Residentiae Richnoviensis historia. T 3 1800–1836 (dále RRRR, T 3), Ad Partis III. Historieae Domus Richnoviensis Scholarum Piarum Premium., s. 1–12. 54/ Snahy… 55/ LF, s. 5,6.

93


Na základě tohoto průzkumu bylo nutné upravit některé závěry, které jsem dříve jen spíše shrnul a zhodnotil na základě sledování pramenů a literatury regionální povahy pro Rychnov nad Kněžnou. Srovnání s piaristickými kronikami z Kosmonos, Slaného i s materiálem z Generálního archivu piaristů v Římě postavilo materiály uveřejněné o průběhu založení a prvních letech působení piaristické koleje v Rychnově ve studii v minulém čísle sborníku Orlické hory a Podorlicko v části studie o knižním Kolovratském daru do nového úhlu pohledu na historickou skutečnost, který bude ještě nutno po pečlivém průzkumu pramenů a rozšíření jejich počtu alespoň ještě jednou znovu korigovat.56/ V roce 1709 na konci Bartlíkova provincialátu se totiž otci provinciálovi zdálo účinnější podpořit fundací piaristy v koleji v Kosmonosech, kde byl tehdy, jak víme rektorem P. Jelínek. Kosmonoskou fundaci nedával tedy provinciál příznivcům piaristů za vzor, ale spíše se snažil v Rychnově pro řád získat finance a převést je ve prospěch jiné koleje. Takováto praxe byla v řádu již běžná, např. v letech 1705 a 1706 už po založení koleje v Benešově se uvažovalo, zda by nebylo lepší věnovat tuto fundaci na založení piaristické koleje v Praze, nebo tzv. šternberské fundace určené snad původně na založení koleje v Bechyni. Došlo k tomu také v případě neuskutečněného založení piaristické koleje ve Wittichenau (Kulov v Lužici), v polovině 18. století byla nadace využita později při zakládání kolejí v Německu.57/ Další jednání o uvedení piaristů do Rychnova nad Kněžnou probíhala s Bartlíkovým nástupcem P. Ignaciem Kreimlem a S. Jacobo (* 1. 5. 1662 Dolní Věstonice, + 21. nebo 22. 3. 1732 Mikulov, provinciálem provincie Germania byl 1709–1715, 1724–1727). Špatnou hospodářskou situaci koleje v Kosmonosech dokládají i zápisy jejího rektora a kronikáře P. Tobiáše Tomáše Jelínka a S. Elia.58/ V roce 1711 se stále častěji mezi jednajícími vyskytovaly pochybnosti o prospěšnosti rychnovské koleje a úspěšnosti návrhu na její založení (tzv. projektu).59/ Hrabě Kolovrat chtěl zřídit kromě koleje také Loretu, podobně jako tomu bylo v Kosmonosech, vypravil se v roce 1712 do italského Loreta a do Říma a zároveň navštívil piaristického generála P. Andrea Boshiho a S. Sebastiano (* 25. 2. 1665 Feriliano v Ligurii, + 1. 10. 1721 Řím, generálem piaristického řádu byl v letech 1712– 1718).60/ Návštěva byla zřejmě zdařilá, na generála prý zapůsobilo bezprostřední, ale zároveň vytříbené chování hraběte a též jeho cílevědomost. Proto další vyjednávání piaristů o příchodu do Rychnova podpořil. Italská cesta v roce 1712 inspirovala hraběte Norberta také ke zřízení Loretánské kaple v kostele Nejsv. Trojice. Statuta 56/ Bartůšek, V.: Kolovratský dar pražské piaristické knihovně z roku 1753. Orlické hory a Podorlicko (dále OHP), 16/2009, s. 129–142, zvl. s 130 a 131. 57/ Srv. Snahy, s. 41, 47 a 48. 58/ HDC I., s. 25. 59/ RRRR, T 1, s. 9. 60/ GAŘP, kol. Rychnov, č. kart. 53, Historia domus Richnoviensis (4 s.). O Boschim viz Leodegarius Picanyol: Brevis conspectus historico – statisticus Ordinis Scholarum Piarum. Romae: Apud curiam generaliam PP. Scolopi di S. Pantaleo, 1932, 318 s., zvl. s. 15 a 16, srv. též ještě Garms, J.: Materiellen zur Kunsttätigkeit der Gegenreformatorischen Orden in Österreich und anderen Ländern der Habsburgermonarchie bis 1800: VI. Das Archiv des Piaristenordens (Fortsetzung), Römische historische Mitteilungen (dále RMH) 41/1999, s. 206, 207.

94


této loretánské kaple snad začal hrabě Norbert zpracovávat již u generála v Římě. Jednání v tomto směru probíhala v korespondenci mezi Římem a Rychnovem nad Kněžnou i v následujícím roce 1713.61/ V letech 1713 a 1714 došlo také ke stavbě Lorety, kde architekt Jan Blažej Santini zapojil čelo Santa Casy do průčelní kulisy kostela sv. Trojice.62/ Vyvrcholením snah hraběte Norberta Leopolda z Kolovrat, který byl vlastně zakladatelem (fundátorem) koleje, se stal nejspíše rok 1715. Na základě dokumentů uložených v generálním archivu piaristického řádu se dá usuzovat, že obraz pro Loretu byl dokončen a slavnostně předán kolem 25. 3. 1715.63/ Kapli slavnostně vysvětil tehdejší královéhradecký biskup Jan Adam Vratislav z Mitrovic (+ 1733). Na první loretánskou slavnost přijeli podle autora rychnovské piaristické kroniky, který uvádí její konání o den dříve, také hosté P. Bernard Bartík a S. Philips Nerio, rektor piaristické koleje v Lipníku nad Bečvou, exprovinciál a exasistent generála, P. David Blodig (Polodig) a S. Carolo Boromeo (* 29. 10. 1671 Svitavy, + 7. 7. 1714?), rektor piaristické koleje v Litomyšli, P. Stephanus Hornick a S. Sigismundo (* 30. 3. 1677 Zlakovice, + 23. 1. 1758?) a P. Biedermann a S. Cecilia (* 20. 6. 1687 Český Krumlov, + 5. 4. 1761 kolej sv. Josefa ve Vídni). Ke schválení založení škol generálem piaristického řádu došlo v roce 1715, jak uvedl správně i nejstarší piaristický rychnovský kronikář. Proč se tedy uvádí vznik piaristických škol v Rychnově i zdejšího gymnázia o rok dříve? Tehdy v roce 1714 došlo k dohodě mezi piaristickým provinciálem a hrabětem Norbertem Libštejnským z Kolovrat.64/ Ta vznikla, jak uvádí autor třetího dílu piaristické kroniky, kterým byl tehdejší rektor v roce obnovené piaristické koleje v Rychnově P. Eustach Frubin a S. Anna (* 17. 12. 1752 Uhlířské? Janovice, + 16. 5. 1804 Rychnov nad Kněžnou) nebo jeho nástupci,65/ 29.3. 1714 a zhruba za rok se jednalo o její schválení generálem řádu. Existují tedy dvě data, která se spolu ve významu zaměňují.66/ Podle pramenů z piaristické koleje ve Slaném, že P. Tobiáš Tomáš Jelínek přišel do Rychnova nad Kněžnou až v roce 1715. V Rychnovské piaristické kronice je doloženo, že hrabě Kolovrat, když listinu o schválení projektu piaristické koleje dlouho neobdržel, se rozhodl znovu navštívit řádového generála v Římě v domě u sv. Pantaleona v Římě, kam odjel v srpnu 1715. Nelze přesně zjistit, zda to již nebyl Jelínek, kdo hraběte k této cestě podněcoval. Dějiny rychnovské piaristické koleje se tedy vlastně do zhruba do poloviny roku 1715 vyvíjely bez přítomnosti P. Jelínka v Rychnově nad Kněžnou. Ten přišel sem v roce 1715 ke konci jara (4. června). Kolej ve Slaném zůstala asi měsíc bez rektora, 61/ RRRR, T 1, s. 10. 62/ Bukovský, J.: Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Libri. Praha 2000, ISBN 80-7277-015-2, s. 59–61. 63/ J. Garms, J.: RMH, s. 206. 64/ Diccionario enciclopedico escolapio I. (dále DENES I), Presencia de Escuélas Pías, Madrid 1990, 902 s., heslo o Rychnově (Reichenau) zpracoval na s. 702 významný piaristický historik P. Claudio Vilá Palá (* 30. 7. 1918 Calders, + 1999, Barcelona). NA Praha, ŘPi, kolej Rychnov n. Kn., Nadační majetkové záležitosti 1714–1814, č. kart. 87. 65/ NA Praha, ŘPi, kolej Rychnov, Ibid.; Srv. též Bartůšek, V.: Významný rychnovský piarista – řádový provinciál P. František Friese a S. Gerardo. OHP, 14/2007, s. 51–84. 66/ Březina, K.: Dějiny rychnovského gymnázia. Rychnov n. Kn. 1924, 94 s a přílohy (dále DRK), zvl. s. 4, pozn. 6.

95


protože P. Theophilus Cimmermann tam přišel až 12. 7. 1715.67/ O něco dříve před ním přišli do Rychnova další dva členové řádu P. Stephanus Hornick a S. Sigismundo a P. Honorius Biedermann a S. Cecilia, kteří zde vlastně zůstali od března, kdy se zúčastnili loretánské slavnosti.68/ Zda již tito řeholníci v Rychnově vyučovali, nelze zatím dokázat. Budoucí fundace byla určena celkem pro 13 řeholníků a hrabě zdolával překážky pro zahájení činnosti koleje a škol v Rychnově postupně. Administrativa spojená se vznikem koleje i škol zabírala tedy prvním rychnovským piaristům asi nejvíce času. Po návratu z Říma usiloval energický zakladatel i o získání fary pro piaristy, avšak v roce 1716 náhle zemřel, právě, když se připravoval na cestu do Vídně, aby novou fundaci schválil císař Karel VI. Zanechal svým nástupcům hrabatům Františku Karlovi II. a Norbertu Vincencovi kromě mnoha problémů s nedořešenými stavbami zámku v Rychnově a malostranského paláce v Praze i velkolepý, ale značně nákladný a právně nezajištěný projekt piaristické koleje se třemi piaristy ubytovanými na rychnovském zámku. Dědictví se ujal především hrabě František Karel II. Libštejnský z Kolovrat, kterému se snažil pomáhat ještě stále snad jen designovaný a na rektorech z koleje v Litomyšli závislý superior rychnovské rezidence P. Tobias Thomas. Ten doporučil dopisem z roku 1717, aby byla postavena nová budova koleje pro 7 řeholníků v co nejkratší době.69/ Piaristé se přestěhovali do domu v zámecké zahradě, kde provozovali zatím soukromou výuku až do otevření části nové školní budovy v roce 1719, kdy se nová rezidence osamostatnila i jako právní subjekt. Jelínek byl jmenován plnoprávným superiorem a zbavil se dozoru piaristického rektora v Litomyšli nad novou fundací.70/ Litomyšlským rektorem byl tehdy P. Josef Ditrich a S. Georgio (* 1. 4. 1664 Svitavy, + 17, 2. 1742 Strážnice). Výuku tehdy obstarávali P. Albertus Backer a S. Cruce (* 25. 8. 1683 Mladá Boleslav, + 4. 11. 1725 Stará Voda), který vyučoval v počátečních latinských třídách a P. Simon Honzátko a Matre Dei (* 22. 7. 1686, + 19. 8. 1736 Příbor). Budova piaristické koleje, kterou projektoval stejně jako rychnovský zámek a kostel Jan Blažej Santini, byla dostavěna roku 1724, toho už se ovšem piaristický představený P. Jelínek nedožil. Zemřel v květnu v roce 1720 ve věku 52 let. Slavnostně ji otevřel až jeho nástupce P. Augustinus Odrobina a S. Monica. V knihách zemřelých piaristů, kde se stručně hodnotil jejich život při připomínce zádušní mše, která se za ně sloužila, byl P. Tobiáš Tomáš Jelínek a S. Elia oceňován jako významný pedagog, filozof a teolog. Velmi kladně byla hodnocena jeho činnost jako představeného piaristických kolejí, nejvíce v Rychnově nad Kněžnou.71/ Jelínkova díla si všímali, především filozofických spisů, již od 18. století, někteří významní biografové piaristického řádu. Věnoval se mu např. významný český piaristický životopisec P. Josef Schaller a S. Josepho (* 6. 3. 1738 Konopiště, + 6. 1. 1809 Praha) ve svém díle Kurze Lebensbeschreibungen. Vydal ho František Jeřábek v Praze 67/ HDS, s. 44. 68/ Sedláček, A.: Rychnov nad Kněžnou. J. Otto, Praha 1871, s. 64 a 65. 69/ Správa Kolovratského zámku v Rychnově nad Kněžnou, archiv hrabat z Kolovrat. 70/ RRRR, T 1, s. 16. 71/ NA Praha, Řpi, kol. Mladá Boleslav, Seznam zemřelých členů řádu, Catalogus mortuorum…, č. kn. 350, s. 39.

96


v roce 1799.72/ Podobně si jeho spisů všímal i maďarský piaristický životopisec Horányi, Alexius. Scriptores Scholarum Piarum Liberaliumque artium magistri I, II., Pešť 1808 a 1809.73/ Později ho ještě připomíná piaristický básník a historik Thomas Vinas (* 3. 12. 1864 Mataró, + 29. 2. 1929 Barcelona) třídílném spise Index biobibliograficus, který byl vydán v Římě.74/ Vinas byl sám velmi významnou osobností piaristického řádu.75/ Významný řádový historik a biograf Leodegarius Picaniol (* 31. 3. 1896 Moyá u Barcelony, + 3. 9. 1968 Sabadell u Barcelony) ve svém díle Rerum Latinarum scriptores ex Ordine Scholarum Piarum.76/ Ohlas Jelínkova díla můžeme dnes velmi stručně zaznamenat i na internetových stránkách.77/ Jestliže si hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat skutečně vybral Jelínka za prvního superiora piaristické koleje, určitě měl již tehdy zkušenosti, za které by se nemusil stydět ani současný psycholog či manažer. Právě Jelínek, sám jakoby byl předurčený svou praktickou průpravou ve funkci rektora piaristických kolejí v Kosmonosech i ve Slaném, splňoval všechny požadavky, aby dovedl do zdárného konce jednání o vzniku koleje, která vlastně svým způsobem v podmínkách, ve kterých působila, naději na zářnou budoucnost neměla. Na druhé straně založila a uchovala gymnaziální tradice, tam kde by jinak vznikaly jen těžko, a otevřela v tomto směru i budoucí cesty pro jiné městské lokality podobného charakteru, jakými byly např. v 18. století Hustopeče nebo Kyjov na Moravě. V tom tkví i dosud skrytý význam Jelínkovy osobnosti. Můžeme ho obdivovat nejen jako filozofa, historika a historiografa a pedagoga, ale především i jako zkušeného praktika – organizátora piaristického řádu v českých zemích. Souhrn P. Tobiáš Thomas Jelínek a S. Elia (* 19. 2. 1668 Litomyšl, + 16. 5. 1720 Rychnov nad Kněžnou) patřil mezi vynikající skupinu členů piaristického řádu z Čech, z nichž se mnozí věnovali při své pedagogické činnosti i jiným humanitním vědám, především filozofii a teologii. Při výkonu funkce rektora v piaristických kolejích v Kosmonosech (1707–1711) a ve Slaném (1712–1715) se seznámil se základy historiografie a pořádání archivů piaristického řádu. Svými celoživotními zkušenostmi pomohl 72/ Schaller, J.: Kurze Lebensbeschreibungen jener verstorbenen gelehrten Männer aus dem Orden der Frommen Schulen, die sich durch ihr Talent und besondere verdienste um die Literatur und Wissenschaften von der Errichtung dieses Institutes bis auf gegenwärtige Zeiten vorzüglich ausgezeichet haben. František Jeřábek, Praha 1799. Stránkování podle normy kolace je [9], VIII, 178 s. Jelínek je uveden na s. 47. 73/ I. díl s. 74/ Vinas, T.: Index bio-bibliographicus…Scholarum Piarum qui in universo ordine pietatem, litteras ac scientias scriptis suis foventes ornaverunt, I–III. Romae, 1908–1911. O Vinasovi srv. Bartůšek, V.: Thomas Vinas, básník – piarista (3. 12. 1864 – 21.2. 1929). In: Listy filologické, 122, 1999, č. 3–4. s. 252–253. 75/ Diccionario enciclopedico escolapio II. Biografías de escolapios. Salamanca: Ediciones Calasanctias 1983, 589 s. ISBN 84-856-76-24-6; s. 570 a 571. 76/ Picanyol, L.: Rerum Latinarum scriptores ex Ordine Scholarum Piarum. Romae 1956, Editiones Calasanctianae , 237 s., Jelínek na s. 40 a 101. 77/ Např. www.rychnov.city.cz/osobnosti/59htm.

97


zachovat nově vznikající piaristickou kolej v Rychnově nad Kněžnou i po smrti jejího zakladatele hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat (+ 1716), a tím výrazně přispět ke vzniku gymnaziální tradice v tomto městě, která trvá dodnes. Summary Thomas P. Tobias Jelinek and S. Elia (* 19. 02 1668 Litomyšl + 16. 05. 1720 Rychnov nad Kněžnou) was one of the outstanding group of members Piarist order from the Bohemia, Moravia and Austria many of whom spent in educational activities and other humanities and philosophy, especially theology. In exercising the functions of the Rector Piarist Collegien in Kosmonosy (1707–1711) and in Slaný (1712–1715) became acquainted with the basics of historiography and organization of archive Piarist order. Its lifetime experience helped keep emerging Piarist College in Rychnov Kněžnou over after the death of its founder, Count Norbert Leopold Libštejnský of Kolovrat (+ 1716) and thus significantly contribute to the emergence of grammar school tradition in this city, which continues to this day.

98

Jelínek a S. Elia ( )

Recommend Documents