JEDNOTA A DĚLBA MOCI V ÚSTAVNÍM VÝVOJI, UPLATNĚNÍ PRINCIPU DĚLBY MOCI V KONSTRUKCI ÚSTAVY ČR

JEDNOTA A DĚLBA MOCI V ÚSTAVNÍM VÝVOJI, UPLATNĚNÍ PRINCIPU DĚLBY MOCI V KONSTRUKCI ÚSTAVY ČR





Úprava technologie veřejné moci a zakotvení vztahů ústavních orgánů (ústavní systém) je jednou ze základních obsahových složek ústav. Právě vztah jednoty a dělby moci je z tohoto hlediska klíčový. Uplatnění principu dělby moci je nezbytnou součástí demokratického právního státu.

Státovědný základ
Veřejná a státní moc
Veřejná moc je svrchovaná a nadřazená. Státní moc je druhem veřejné moci.
Orgány disponujicí veřejnou mocí (kromě státu je to samospráva, nebo např. lékařská komora či Česká televize) mají právo jednostraně vnutit své autoritativní rozhodnutí ostatním subjektům. Horizontální dělba moci
Představuje samostatnost a funkční oddělenost jednotlivých složek moci a zároveň jejich vzájemné kontrolní působení.
Její provedení definuje formu vlády (státní zřízení) konkrétního státu (např. prezidentská rep., parlamentní rep. nebo absolutistická monarchie atd.)
Podle klasické koncepce dělby moci, kterou vytvořil Ch. Montesquieu (O duchu zákonů) a rozpracovali tvůrci Ústavy USA (Hamilton, Madison, Jay) rozlišujeme moc zákonodárnou, výkonnou asoudní (tripartice moci)
Systém brzd a protiváh (checks and balances)
Zakotvuje zajištění rovnováhy mocí a jejich vzájemnou kontrolu i rovnováhu mezi politickou reprezentací a profesionálním (apolitickým) výkonným státním aparátem.
Pluralita moci
Představuje dělbu kompetencí a vzájemnou kontrolu mezi ústavními orgány v rámci jedné složky moci (např. dvě komory bikamerálního parlamentu navzájem nebo prezident a vláda v rámci moci výkonné) Vertikální dělba moci (decentralizace moci)
Zajišťuje reálnou decentralizaci moci a uplatnění principu subsidiarity (rozhodování ve veřejném sektoru má probíhat na nejnižším stupni správy, nejblíže k občanům, jak je to možné)
V klasickém smyslu určuje jakou mírou pravomocí disponují centrální orgány a jakou mírou orgány místní autonomie nebo územní a zájmové samosprávy.
Vertikální dělba moci definuje jakým způsobem je stát územně uspořádán (Rozlišit tak můžeme unitární stát, unitární stát s místní autonomií, federaci atd.)
Jejím dalším aspektem je dělba moci mezi státem a mezinárodními institucemi a organizacemi, případně odlišení moci státu (jako zákonodárce) a ústavodárce.


Decentralizace moci a dekoncentrace moci
Decentralizaci moci je nutné odlišit od pouhé dekoncentrace moci, která představuje organizační rozdělění výkonu veřejné správy, nikoli však skutečnou nezávislost na centrální moci (např. výkon moci výkonné v rámci přenesené působnosti samosprávných celků, nebo soustava finančních úřadů podřízenách ministerstvu financí.)

1

DĚLBA MOCI V KONSTRUKCI ÚSTAVY ČR Horizontální dělba moci
Princip dělby moci je v Ústavě ČR zakotven v čl. 2: (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
Podle doktrinálního výkladu patří toto ustanovení mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu a jeho změna je nepřípustná (podle čl. 9 odst. 2 Ú).
Dělba moci se projevuje v konstrukci ústavy rozdělením ústavních orgánu do jednotlivých hlav a jejich pojmenováním.


















Moc zákonodárná - hlava druhá
Je tvořena Senátem a Poslaneckou sněmovnou.
Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně prostřednictvím institutu vyslovení důvěry a odvozuje od ní svoji legitimitu.
Jako narušení systému dělby moci se jeví nezakotvení inkompatibility funkcí poslanců a členů vlády.
Důležitá je stabilizační a brzdící funkce Senátu voleného na jiném principu než PS a obměňovaného postupně. Moc výkonná - hlava třetí
Zahrnuje Prezidenta, vládu a její orgány a státní zastupitelství
Postavení vlády v ústavním systému je velmi silné nejen kvůli dlouhodobé tendenci oslabování role Parlamentu, ale především vlivem faktického působení vládních politických stran jako rozhodující politické síly v Parlamentu.
Rozsah pravomocí vlády je vymezen pouze negativně, tzn. že může rozhodovat o všech otázkách nenáležících ostatním ústavním orgánům. Moc soudní - hlava čtvrtá
Ústavní soud, soustava soudů.
Moc soudní stojí stranou a její oddělení není v zásadě ohroženo.
Do jejího výkonu ale zasahuje prezident svou pravomocí udělit milost (čl 62 g) Ú) a amentstii (čl 63 j) Ú). Ovlivňuje také personální složení soudů při jmenování soudců (event. při výběru ústavních soudců).
Ústavní soud představuje důležitý konrolní a brzdící prvek nejen vůči Parlamentu (v rámci abstraktní kontroly ústavnosti), ale i jiným orgánům. V moderním demokratickém státu je klasická tripartice moci již překonaná a uplatňuje se spíše metodologicky. V konstrukci ústav jsou (zejména od 80. let) používány sofistikovanější postupy. Ústavní systém již nelze v horizontální rovině ústavních vztahů vtěsnat do klasické triády a tato skutečnost se projevuje i v Ústavě ČR existencí samostatně upravených orgánů. Nejvyšší kontrolní úřad - hlava pátá (Moc konrolní)
Historicky se vyděluje z moci soudní a v ČR ji představuje Nejvyšší konrolní úřad a implicitně Ochránce veřejných práv (tento insitut není zakotven ústavně, upravuje ho zákon č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv, ale v materiálmím smyslu se svým postavením blíží ústavnímu orgánu). Česká národní banka - hlava šestá (Moc bankovní)
Vyděluje se z moci výkonné, její zakotvení není z hlediska ústavní komparatistiky příliš obvyklé.

2

Vertikální dělba moci (decentralizace moci)
Z hlediska vertikální dělby moci je ČR decentralizovaný unitární stát (čl. 11 Ú: Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.) se zaručenou uzemní samosprávou uplatňujicí princip subsidiarity (čl. 8 Ú: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.).









A) Decentralizace moci se uplatňuje v rámci systému dvoustupňové územní samosprávy:
Krajská samospráva
Obecní samospráva B) Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu vyplývá jednak z přijetí mezinárodních právních závazků, jednak z přenesení některých pravomocí na mezinárodní organizace. Představuje dělbu moci mezi těmito organizacemi a státem.
čl. 10a Ú: (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
Projevuje se zde stále sílící tendence omezení suverénní státní moci. C) Ústavodárná moc
Z hlediska vertikální dělby moci má zvláštní povahu, je svým způsobem nejvyšší mocí ve státě. Je to moc konstitujicí (pouvoir constituant) nadřazená moci již ustavené (pouvoir constitué).
Disponuje jí parlament jako celek.

3

ZÁKONODÁRNÁ MOC V ČR Právní úprava zákonodárné moci
Ústava ČR (1/1993 Sb.)
Hlava druhá – Moc zákonodárná (čl.15-53)
Hlava třetí – Moc výkonná – volba a skládání slibu prezidenta, pravomoci prezidenta, výkon prezidentských pravomocí v době, kdy je prezidentský úřad uvolněn, žaloba Senátu na prezidenta, vyslovení důvěry a nedůvěry vládě a další
Hlava čtvrtá – Moc soudní – neslučitelnost funkcí, jmenování a trestní stíhání soudců Ústavního soudu
Hlava pátá – NKÚ – jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ
Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek
čl.40 Ústavy ČR: „K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“
Ústava tedy předpokládá přijetí zákona o zásadách jednání a styku obou komor, ale k 1.1.1993 existovala pouze Poslanecká sněmovna, takže stykový zákon dle čl.40 nebylo možné přijmout
byl přijat pouze nový jednací řád pro PS, při jehož přípravě se ukázalo nezbytné upravit též vztahy PS vůči vládě, prezidentovi i dalším orgánům a též vůči Senátu
o stykovém zákoně se mezi komorami několikrát neoficiálně jednalo, ale zákon dosud nebyl přijat, zákonná úprava styku obou komor je proto v současné době obsažena v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a v zákoně o jednacím řádu Senátu
Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (90/1995 Sb.)
po vzniku ČR (tj. od 1.1.1993) platil nejprve Jednací řád České národní rady, teprve později byl přijat jednací řád nový
jednací řád PS se skládá z
vlastního textu zákona
příloh, které mají stejnou platnost jako zákon
Jednací řád vyšetřovací komise
Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny
Zákon o jednacím řádu Senátu (107/1999 Sb.)
podobná skladba jako jednací řád PS
vlastní text zákona
příloha: Volební řád pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu pozn. Úprava jednání komor zákonem je na našem území tradiční. Zákon na jedné straně zabezpečuje právní jistotu a stabilní úpravu jednání komor, na druhé straně ale omezuje autonomii komor Parlamentu a určitou pružnost jednání. Kromě jednacích řádů komor upravují některé otázky týkající se Parlamentu ČR některé další zákony, např.:
Zákon o střetu zájmů (238/1992 Sb.), nahrazen novým zákonem o střetu zájmů 159/2006 Sb. – neslučitelnost funkcí
Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci (236/1996 Sb.)
Zákon o sídle Parlamentu ČR (59/1996 Sb.)
Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (110/1998 Sb.) – zkrácená jednání o návrzích zákonů, nouzový stav aj.

Pravomoci Parlamentu České republiky 1.Zákonodárná pravomoc
Čl. 15 Ú: (1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
Parlament ČR má výlučné právo přijímat zákony a je jediným orgánem v ČR, který má pravomoc vydávat všeobecně závazné předpisy s celostátní působností (mimo Parlament by podle Ústavy 4

mohl zákonodárnou moc vykonávat lid přímo – především prostřednictvím referenda, ale ústavní zákon upravující referendum dosud nebyl přijat)
zákonodárná pravomoc zahrnuje jak moc ústavodárnou (přijímání Ústavy a ústavních zákonů), tak i pravomoc vydávat běžné zákony
věcný rozsah toho zákonodárné pravomoci není nikde v Ústavě jasně taxativně vymezen, Ústava neobsahuje souhrnný výčet případů, kdy musí být právní úprava provedena zákonem
existuje ale několik případů, u kterých je vysloveně řečeno, jakou formou mají být upraveny (např. Ústava sama stanoví, že formu ústavního zákona musí mít úprava referenda, tvorba či rušení vyšších územních samosprávných celků, změna státních hranic, změna a doplňky Ústavy)
na úpravu zákonem se odkazuje velký počet ustanovení Ústavy i Listiny, některé odkazy jsou dosti obecné, jiné zas velmi konkrétní –> „výhrady zákona“ = konkretizace ustanovení Ústavy a Listiny zákonem tam, kde je to třeba, přičemž platí, že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“ (čl.9 odst.2 Ú) 2.Pravomoc vyjadřovat souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv
souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv musí vyjádřit obě komory Parlamentu
mezinárodní smlouvy, s jejichž ratifikací Parlament vyjadřuje souhlas, se dělí do 2 základních skupin:
smlouvy podle článku 10a Ústavy, kterými „mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci“
taková smlouva přenáší výsostné pravomoci ČR vyplývající z její suverenity na mezinárodní subjekt, přičemž článek je nutné použít jak pro smlouvu novou, tak i pro novelizaci smlouvy již existující
k ratifikaci takové smlouvy je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů (smlouva se schvaluje stejně jako ústavní zákon)
v případě smluv uvedených v článku 10a také může zvláštní ústavní zákon stanovit, že k ratifikaci dané smlouvy je zapotřebí souhlas v referendu, pak se ratifikace smlouvy Parlament neúčastní
jedinou takovou smlouvou je Smlouva o přistoupení České republiky k EU (č.44/2004 Sb.m.s), ale k její ratifikaci došlo podle ústavního zákona č. 515/2002 na základě souhlasu daného v referendu
ostatní smlouvy, k jejichž ratifikaci je nezbytný souhlas Parlamentu na základě čl.49 Ústavy
smlouvy upravující práva a povinnosti osob, smlouvy spojenecké, mírové a jiné politické, smlouvy, z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci, smlouvy hospodářské, které jsou všeobecné povahy a smlouvy o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonem
tyto smlouvy musí být přijaté oběma komorami Parlamentu a to většinou přítomných (čl.39 odst.2)
tyto smlouvy sjednává prezident, proto jsou často označovány jako prezidentské (jejich sjednávání prezident nepřenesl na vládu podle čl.63 odst.1 b)
zvláštní kategorií mezinárodních smluv jsou mezinárodní smlouvy upravující státní hranice – tyto smlouvy je nutné schválit ústavním zákonem, ústavním zákonem Parlament souhlasí se změnou státních hranic sjednanou ve smlouvě se sousedním státem 3.Pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím EU
pravomoc, kterou Parlament ČR získal na základě tzv. euronovely Ústavy (ústavní zákon č.395/2001 Sb.)
euronovela připravila mechanismus, kterým bude Parlament získávat informace o tom, jak jsou v orgánech EU vykonávány přenesené pravomoci a kterým budou obě komory Parlamentu zapojeny do rozhodování v EU (vychází se z toho, že na EU byla delegována též zákonodárná pravomoc na úkor obou komor Parlamentu)
Česká republika je v orgánech EU zastupována představiteli exekutivy, čl.10b Ú pak umožňuje, aby vláda včas zohlednila názor komor Parlamentu na rozhodnutí, která se připravují v orgánech EU, a aby zástupci vlády podle tohoto názoru jednali

5

4.Pravomoc PS přijímat státní rozpočet Čl. 42 Ú (1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda. (2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se na nich jen Poslanecká sněmovna.
pravomoc přijímat státní rozpočet patří mezi základní funkce každého Parlamentu, přičemž v ČR má tuto pravomoc pouze Poslanecká sněmovna (čl.42 Ú) a to i přesto, že se státní rozpočet přijímá ve formě zákona (v řádném legislativním procesu jsou zákony projednávány oběma komorami)
rozpočet se v PS přijímá zvláštní procedurou, upravenou v jednacím řádu PS (§101 - §106)
vedle státního rozpočtu přijímá PS také státní závěrečný účet, který stejně jako návrh zákona o státním rozpočtu předkládá PS vláda, Senát nemá právo se projednávání těchto záležitostí účastnit 5.Kontrolní a kreační pravomoci Parlamentu a jeho komor
kreační funkce = funkce při vytváření jiných orgánů
některé kontrolní a kreační funkce jsou Parlamentu ČR svěřeny přímo Ústavou – většina z nich souvisí především s ustanovením čl.68 odst.1, dle kterého je vláda odpovědna PS, další významné kreační funkce se pojí s volbou prezidenta Parlamentem ČR, další kontrolní a kreační pravomoci zabezpečují dělbu moci prostřednictvím pravomocí Parlamentu vůči moci soudní a NKÚ
mezi kontrolní pravomoci Parlamentu řadíme též pravomoc dle čl.10b, tedy pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím orgánů EU 6. Pravomoci související s bezpečností státu





zvláštní bezpečnostní pravomoci týkající se bezpečnosti státu má Parlament v těchto ohledech
vyhlašování válečného stavu
usnášení se o souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území státu
usnášení se o souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiných států na našem území
usnášení se o účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace
vyhlašování stavu ohrožení státu tyto pravomoci vykonávají obě komory rovnoprávně

7.Komunikační funkce
komory Parlamentu ČR i jejich orgány mají právo vyjádřit se k jakékoli otázce bez ohledu na to, zda daný problém spadá do vlastní působnosti zákonodárného sboru nebo do působnosti exekutivy
tato funkce Parlamentu je charakteristickým rysem demokratického parlamentu
komory Parlamentu (zejména PS) často přijímají doporučení pro vládu, příp. žádosti o vypracování určitých dokumentů – vláda sice není z právního hlediska povinna doporučením a žádostem Parlamentu vyhovět, ve většině případů jim ale věnuje značnou pozornost a bere je na vědomí, především vzhledem ke své odpovědnosti vůči PS 8. Samosprávná funkce
každá z komor má funkci samosprávnou (autonomní) = vytváří si vlastní orgány a pravidla jednání
obě komory mohou v rámci jednacího řádu usnesením upravit své vnitřní poměry a podrobnější pravidla pro jednání komory jako celku i jejích orgánů

6

Komory Parlamentu České republiky
ČR má dvoukomorový Parlament, který se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu
koncepce dvoukomorového parlamentu vychází z tradice první republiky (Národní shromáždění se skládalo z PS a Senátu) a z Federálního shromáždění, přihlédnuto bylo také k fungujícím dvoukomorovým systémům v současných demokratických státech, dvoukomorový systém má zejména funkci kontrolní a také funkci dvojí ochrany stability Ústavy. Poslanecká sněmovna (= dolní komora Parlamentu)
200 poslanců volených na 4 roky systémem poměrného zastoupení
aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 21 let
PS může být rozpuštěna prezidentem republiky z důvodů taxativně vymezených v čl. 35 Ú Senát (= horní komora Parlamentu)
81 poslanců volených na 6 let s tím, že každé 2 roky se obmění 1/3 senátorů
volba je dvoukolová, volí se většinovým systémem
aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 40 let
senát je stále činný a nerozpustitelný Vzájemný vztah obou komor
má být upraven v stykovým zákonem, ten však dosud nebyl přijat
vztah obou komor je dán především jejich rolí v legislativním procesu (čl. 39-48 Ú)
rozhodující slovo při zákonodárné činnosti má Poslanecká sněmovna, může totiž Senát při přijímání běžných zákonů přehlasovat a to nadpoloviční většinou všech poslanců
rovnocenné postavení má Senát při přijímání ústavních zákonů a také zákonů podle čl.40 Ú (= volební zákon, stykový zákon, zákon o jednacím řádu Senátu), kdy nemůže být přehlasován
dále mají komory rovné postavení při vyjadřování souhlasu s mezinárodními smlouvami a při přijímání některých dalších rozhodnutí, zejména těch týkajících se bezpečnosti ČR
Senát má významnou úlohu zejména v případě, je-li PS rozpuštěna (čl.33 Ústavy)
Senát může v této době přijímat na návrh vlády zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a jinak by k přijetí vyžadovaly formu zákona
Senát v tomto období nemůže
přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu a volebních zákonů
sám vyjadřovat souhlas s ratifikací mezinárodních smluv
Senát v tomto období naopak může sám rozhodnout
o mimořádných stavech
o souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí
o souhlasu s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území
o přijetí usnesení o účasti ČR v ozbrojených systémech mezinárodních organizací, jejíž je ČR členem
zákonné opatření smí Senátu navrhnout jen vláda, vyhlašuje se stejně jako zákony, ale musí být PS schváleno na její první schůzi, jinak pozbývá platnost Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR
v ČR mají své vlastní orgány jen komory, žádný společný orgán obou komor (tedy Parlamentu jako celku) neexistuje (Ústava v článku 10b předpokládá zřízení společného orgánu obou komor pro záležitosti EU, zatím ale žádný takový orgán zřízen nebyl)
je důležité odlišit pojem zřízení orgánu a ustavení orgánu
zřízení orgánu = rozhodnutí, že v komoře bude určitý orgán jednat
ustavení orgánu = volba členů daného orgánu
Ústava v čl.30 a 31 stanoví, že komory Parlamentu jako své orgány zřizují výbory a komise – ty jsou zřizovány usnesením komor; Ústava nepředpisuje, které výbory a komise má komora zřídit, z jednacích řádů komor ale vyplývá, že komora je povinna zřídit ty výbory a komise, které mají zákonem stanovené funkce
podle JŘPS musí PS zřídit výbor mandátový a imunitní, petiční, organizační, rozpočtový, kontrolní a výbor pro evropské záležitosti 7















podle JŘS musí Senát zřídit výbor organizační, mandátový a imunitní a výbor pro záležitosti EU samotné výbory si mohou zřizovat své podvýbory jako orgány výboru (nikoli orgány komory) výbory jsou vždy zřizovány na ustavující schůzi PS resp. na první schůzi v novém funkčním období Senátu, během volebního období sice lze zřídit nový výbor, ale běžně se to nestává komise bývají zřizovány k určité dílčí problematice a to buď jako komise stálé nebo ad hoc po volbách je v každé komoře jako první orgán ustavena volební komise jako orgán, který hraje důležitou roli při volbě funkcionářů i orgánů komor v čl. 30 a 31 Ú je taxativně určeno, že orgány Parlamentu jsou komise a výbory (příp. vyšetřovací komise), proto se pro předsedu a místopředsedu používá označení funkcionáři komory, nemůžeme pro ně použít označení orgán Ústava zřizuje tyto orgány a funkcionáře komor:
Funkcionáři PS: předseda PS, místopředsedové PS
Orgány PS: výbory, komise, vyšetřovací komise (orgán sui generis, nikoli komise)
Funkcionáři Senátu: předseda Senátu, místopředsedové Senátu
Orgány Senátu: výbory, komise na každé schůzi jsou z členů komor voleni tzv. ověřovatelé, kteří ověřují správnost vyhotovení usnesení komory, ale ti nejsou považováni za funkcionáře

Ustavení funkcionářů a orgánů





předseda a místopředsedové komor
voleni příslušnými komorami na základě čl. 29 Ú a to většinovým způsobem tajným hlasováním
návrhy na kandidáty na předsedu a místopředsedy komory jsou v PS oprávněny podávat jen poslanecké kluby, v Senátu mohou návrhy podávat i senátoři
přesněji proceduru voleb určují jednací řády komor, konkrétně jejich přílohy (volební řády pro volby a nominace)
předsedové komor se volí ve dvou kolech, a to v případě, že v prvním kole nebyl předseda komory zvolen nadpoloviční většinou přítomných, ve druhém kole se rozhoduje mezi dvěma kandidáty s nejvyšším počtem hlasů z prvního kola
předseda a místopředsedové komor nemohou být zároveň členy výboru příslušné komory kromě výboru organizačního, mohou ale být členy komise komory
odvolat předsedu nebo místopředsedu lze pouze zvláštním postupem stanoveným JŘ výbory a komise
jedná se o kolektivní orgány, jejich ustavení je složitější než ustavení funkcionářů
Ústava způsob ustavení těchto orgánů neupravuje, proto tato otázka představovala jeden z nejzávažnějších problémů při tvorbě JŘPS
způsob volby výborů a komisí obsahuje čl.3 Volebního řádu pro volby konané PS a pro nominace vyžadující souhlas PS a čl.2 Volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu
výbory jsou ustavovány dle zásady poměrného zastoupení, kandidátky pro každý výbor jsou navrženy poslaneckými kluby včetně stanoveného pořadí poslanců a předány volební komisi, ta vypočte počet míst, které náleží v každém výboru jednotlivým poslaneckým klubům a tím určí, kteří poslanci z odevzdané kandidátky jsou navrženi za členy výboru – takto navržený výbor pak PS potvrdí jako celek v jednom hlasování

8














stejný způsob ustavení platí též pro organizační výbor PS, který má postavení řídícího orgánu, jeho členy jsou navíc předseda PS (je zároveň předsedou organizačního výboru) a místopředsedové PS podle JŘPS může být poslanec členem max. 2 výborů (nepočítá se výbor mandátový a imunitní, petiční a organizační) a zároveň každý poslanec musí být členem alespoň 1 výboru komise mohou být ustavovány jak proporčně (tedy jako výbory), tak i většinově Vyšetřovací komise PS je volena většinově orgánem výborů (nikoli komor) jsou předsedové a místopředsedové výboru, předseda výboru je volen členy výboru na první schůzi výboru a funkce se ujímá po potvrzení volby Poslaneckou sněmovnou, místopředsedové potvrzeni sněmovnou být nemusí; poslanec může být předsedou pouze jediného výboru JŘS upravuje ustanovování výborů, komisů a předsedů výborů podle stejných zásad jako JŘPS Senát nemá pravomoc vytvořit vyšetřovací komisi (není komorou, které je vláda odpovědná)

Pravomoci funkcionářů a orgánů komor
předseda Poslanecké sněmovny
jeho pravomoci jsou stanoveny Ústavou a vyjmenovány v §29 JŘPS, předseda pak plní také další úkoly dle pověření Sněmovny
funkce na základě Ústavy = funkce svým způsobem samostatné a osobní, v nichž předseda PS není zastupitelný místopředsedy
navrhování předsedy vlády (čl.68 odst.3 Ú) a to v případě, kdy se dvakrát nepodaří vyslovit důvěru vládě
výkon části pravomocí prezidenta republiky v době, kdy není funkce prezidenta obsazena nebo ji prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat (čl.66 Ú)
funkce vztahující se ke vzniku a zániku úřadu prezidenta republiky – předseda PS přijímá slib prezidenta a přijímá prohlášení prezidenta, kterým se vzdává úřadu
v dalších pravomocích je předseda PS zastupitelný místopředsedy
zastupování PS navenek – předseda postupuje návrhy zákonů Senátu a prezidentu republiky, zasílá zákony předsedovi vlády k podpisu, podepisuje zákony a usnesení PS a vykonává další funkce stanovené zákony
vnitřní pravomoci – svolává, zahajuje, ukončuje, přerušuje a řídí schůzi, vyhlašuje stav legislativní nouze, povolává náhradníky za poslance atd.
ústavní povahy je též pravomoc poskytnout souhlas k předání zadrženého poslance soudu pokud byl dopaden při spáchání trestného činu (čl.27 odst.5 Ú)
předsedu PS zastupují místopředsedové a to v určeném pořadí nebo na jeho pokyn
předseda Senátu
zastupuje Senát navenek, vykonává podobné vnější a vnitřní funkce pro Senát jako předseda PS, v případě potřeby jej zastupují místopředsedové Senátu
nepodepisuje zákony, ale podepisuje zákonná opatření Senátu
nemá žádnou zvláštní osobní funkci, pouze v případě rozpuštění PS vykonává předseda Senátu pravomoci prezidenta republiky podle čl.66 Ú
výbory komor
nejdůležitější orgány komor Parlamentu, výbory mají úlohu legislativní (projednávají návrhy zákonů a mezinárodních smluv) i úkoly další (např. kontrola exekutivy)
činnost výborů je poměrně podrobně upravena jednacími řády, zejména jejich činnost v rámci legislativního procesu, kdy jsou výbory ve své funkci nezastupitelné
výbory Poslanecké sněmovny
výbory mají především dva hlavní úkoly = zákonodárnou činnost a kontrolu vlády v jednotlivých rezortech
člen vlády je povinen se dostavit na jednání výboru kdykoli o to výbor svým usnesením požádá (čl.38 odst.2 Ú), může se ale nechat zastoupit svým náměstkem nebo jiným členem vlády; dále si výbor může vyžádat též účast vedoucích ústředních správních orgánů

9

výbory mohou zřizovat pro dílčí otázky podvýbory, jejichž členy mohou být pouze poslanci, podvýbory nemají rozhodovací funkci, pouze poradní
jednání výborů je veřejné pokud výbor nerozhodne jinak
výbory se zvláštními funkcemi:
mandátový a imunitní - ověřuje mandáty poslanců na ustavující schůzi PS
petiční – projednává petice adresované Poslanecké sněmovně, má též funkci běžného výboru pro oblast lidských práv
organizační – úloha řídícího orgánu v PS, organizuje a koordinuje práci orgánů sněmovny, připravuje schůzi sněmovny a navrhuje její pořad
volební – zřízen JŘPS pro účely volby členů Rady ČT a Rady Českého rozhlasu
výbor pro evropské záležitosti – má zvláštní postavení, zabývá se informacemi o připravovaných rozhodnutích na půdě orgánů EU, které vláda poskytuje Parlamentu
výbory Senátu
jejich činnost upravena podobně jako u PS
člen vlády nemá povinnost dostavit se do Senátu a jeho orgánů, proto je kontrola vlády v činnosti orgánů Senátu omezená; výbory Senátu také nemají zákonem stanovené právo na informace od členů vlády a vedoucích správních orgánů
i Senát zřizuje výbor pro záležitosti EU, který se zabývá připravovanými rozhodnutími orgánů EU, vláda musí výboru poskytnout potřebné informace komise
nemají Ústavou ani zákonem stanoveny žádné zvláštní pravomoci
členem komisí mohou být na rozdíl od výborů i jiné osoby než jen členové Parlamentu
např. Stálá komise pro práci Kanceláře PS, Stálá komise PS pro sdělovací prostředky atd. delegace = zvláštní sbory, které Parlament vytváří pro zastupování Parlamentu nebo ČR v mezinárodních organizacích, které mají orgán parlamentního typu – např. Delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, Delegace do Parlamentního shromáždění NATO Vyšetřovací komise
může jí zřídit jen Poslanecká sněmovna a to pro vyšetření věci veřejného zájmu, její zřízení musí navrhnout nejméně 1/5 poslanců (čl. 30 Ú)
výsledkem její činnosti je předložení zprávy na schůzi PS
řízení před Vyšetřovací komisí upravuje JŘPS ve své příloze











10

MANDÁT POSLANCE A SENÁTORA – VZNIK, OBSAH, ZÁRUKY, ZÁNIK Mandát
pověření osoby zastupovat voliče, resp. lid ČR ve funkci poslance nebo senátora
„zmocnění voličů vůči poslancům či senátorům“
vzniká zvolením
obsah funkce = status poslance nebo senátora = souhrn práv a povinností upravených Ústavou a zákony (hlavně zákony o jednacích řádech komor)
pevně spojen s členstvím v komoře Parlamentu → pokud je komora rozpuštěna nebo jinak přestává existovat, zaniká Vznik mandátu
Čl. 19 odst.3 Ústavy – mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením
→ voliči jsou rozhodujícím činitelem pro vznik mandátu
za okamžik zvolení se považuje (2.)den voleb → senátoři zvolení už v prvním kole nabývají mandátu o 7 dní dřív než ti, kteří jsou zvoleni až ve druhém kole
ještě před ustavující schůzí (v případě Senátu první, které se zúčastní) dostane zvolený poslanec nebo senátor průkaz
obsah: fotografie, razítko komory, podpis předsedy komory Parlamentu
ověřuje, že nositel je členem komory + má práva a povinnosti člena komory + slouží jako osobní průkaz potvrzující totožnost
po zvolení se poslanec nebo senátor musí dostavit na první schůzi (ustavující schůze PS, první schůze S)
nově ustavený mandátový a imunitní výbor:
zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Sněmovně
zkoumá, zda mandát poslance nezanikl, a v pochybnostech o zániku mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce s výkonem funkce poslance předkládá svá zjištění předsedovi Sněmovny
zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance
vede disciplinární řízení proti poslanci a rozhoduje v něm
poslanec i senátor musí složit slib
náhradník
mají je pouze poslanci, senátoři ne
zvolen společně s poslancem, mandátu nabývá okamžikem zániku mandátu poslance, za něhož nastupuje → nabytí konstatuje předseda PS, který povolává náhradníka a vydává mu osvědčení
slib
čl. 23 Ústavy
skládá se na první schůzi komory, které se nově zvolený člen účastní
člen Parlamentu je povinen ho složit
znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
složení nemá vliv na vznik mandátu, protože ten vznikl již zvolením, ale v případě, že jej nesloží, nebo složí s výhradou - mandát zaniká (čl. 25 Ú)
povinnosti v něm stanovené nejsou bezprostředně sankcionovány, některé jsou ale sankcionovány prostřednictvím dalších ustanovení Ústavy, jednacích řádů či dalších zákonů → př. nebude-li člen Parlamentu dodržovat zákon, může být zbaven imunity a potrestán, popř. mu hrozí disciplinární řízení

11

Obsah mandátu
souhrn práv a povinností poslance nebo senátora = status poslance nebo senátora
práva a povinnosti člena Parlamentu jsou dány Ústavou, jednacími řády komor a dalšími zákony, upravujícími zejména střet zájmů a plat členů Parlamentu
u nás funguje volný mandát = poslanec nebo senátor může svá práva a povinnosti vykonávat zcela nezávisle (× imperativní mandát = vázaný)
čl.26 Ústavy: „Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.“ → člen Parlamentu tedy není při výkonu mandátu (zejména při hlasování) právně vázán žádným příkazem ani politickou stranou nebo klubem, ani svými voliči
pokud by se nějakými příkazy řídil, je to zcela jeho svobodné vůle
s volným mandátem souvisí také skutečnost, že člen Parlamentu ČR je zcela neodvolatelný
člen komory musí vykonávat mandát osobně (čl.26Ú) → nikdo jej nesmí ve funkci zastoupit → např. není možné, aby poslanec stiskl hlasovací tlačítko za svého kolegu → úkon učiněný za poslance/senátora není považován za jeho úkon a pokud takový úkon může činit pouze poslanec/senátor, je irelevantní práva členů parlamentu: 1. účastnit se jednání a rozhodování komory a jejích orgánů 2. požadovat informace a vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních orgánů potřebné pro výkon funkce 3. podávat interpelace podle čl.53 Ú
interpelace = výzva ke složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády ve formě kvalifikovaného dotazu člena Parlamentu
v ČR mohou vládu a její členy ve věcech její působnosti interpelovat pouze poslanci, senátoři nikoli
jeden z projevů odpovědnosti vlády vůči PS
2 druhy: (podle JŘPS - část 16.) I. interpelace ústní
je jim pravidelně určena doba ve čtvrtek odpoledne → členové vlády jsou v této době povinni účastnit se schůze PS
pořadí se určí losem
interpelovaný odpoví zpravidla bezprostředně po jejím přednesení → nejprve odpovídá předseda vlády, potom členové
přednesení interpelace nesmí překročit 2 min a přednesení doplňující otázky 1 min → přednesení odpovědi nesmí překročit 5 min a doplňující odpovědi 2 min II. interpelace písemné
vláda nebo její členové jsou povinni na ně odpovědět buď na schůzi PS (ústně v době určené písemným interpelacím) nebo písemně do 30 dnů od podání → neníli poslanec s odpovědí spokojen, může požádat předsedu Sněmovny o její projednání na schůzi → projednání zařazeno na program nejbližší schůze a o odpovědi se vede rozprava → nesouhlasí-li sněmovna s odpovědí, musí interpelovaný člen vlády vypracovat novou 4. sdružovat se v poslaneckých či senátorských klubech (§ 77 JŘPS, § 20 JŘS)
podle příslušnosti k politické straně, za kterou kandidovali ve volbách
umožňuje efektivní prosazení stranických zájmů při hlasování v Parlamentu
není upraveno Ústavou, ale pouze jednacími řády
poslanec či senátor může být členem jen 1 klubu, politická strana může utvořit jen 1 klub
k ustanovení klubu je třeba nejméně 3 poslanců nebo 5 senátorů, kluby se mohou slučovat
předsedové klubu – určitá privilegia při jednání komory (př. mohou vystoupit na schůzi, kdykoli o to požádají)

12




náklady klubů hradí příspěvek z rozpočtu PS (podle počtu členů; výše příspěvků pro nevládní strany v PS se násobí koeficientem 1,3) + kluby mohou používat místnosti a technické prostředky v prostorách komory

Záruky výkonu mandátu
kromě práv a povinností srovnatelných s jinou veřejnou funkcí mají členové Parlamentu zvláštní práva a povinnosti spojené s výjimečným postavením Parlamentu jako zákonodárného orgánu
právo odepřít svědectví
poslanec nebo senátor může odmítnout svědčit o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mandátu a to i poté, co přestal být členem Parlamentu → odlišný režim při poskytování svědecké výpovědi
čl. 28 Ú
platí u všech typů řízení, ale netýká se soukromých otázek poslance/senátora
nejdůležitější je poslanecká imunita
zajišťuje, že Parlament je za všech okolností nezávislý a má možnost se za všech okolností bez překážek sejít a jednat
vynětí (exempce) člena Parlamentu z obecného právního režimu
čl. 27 Ú
2 formy 1. indemnita
čl.27 odst.1 a 2 Ú
(1) „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.“
(2) „Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.“
= neodpovědnost, hmotněprávní imunita v trestním právu
taková exempce, že trestný čin vůbec nemůže být spáchán
za hlasování v komorách Parlamentu není poslanec nebo senátor trestně odpovědný; za hlasování ho nelze postihnout ani trestněprávně, ani správněprávně a ani disciplinárně = úplná indemnita
za projevy v komorách a jejich orgánech rovněž není člen Parlamentu trestně odpovědný, podléhá ale disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem = částečná indemnita (myslí se projevy ústní i písemné – př. legislativní a jiné návrhy, podpisy na dokumentech, písemné interpelace,…) 2. imunita procesněprávní
čl. 27 odst.4 Ú: „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.“ * = nestíhatelnost, procesní exempce z trestního stíhání
trestný čin se mohl stát, ale poslanec či senátor za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trestním řízení bez souhlasu komory, jejímž je členem
podklady pro rozhodování komory připravuje mandátový a imunitní výbor
svým souhlasem může komora svého člena zbavit procesněprávní imunity → může být vzat do vazby, stíhán a potrestán jako každý jiný občan
pokud komora souhlas odepře, nemůže už být pro daný skutek nikdy stíhán
platí i pro skutky spáchané před nabytím mandátu
čl.27 odst.5 Ú: člena Parlamentu lze zadržet, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté
příslušný orgán to musí ihned oznámit předsedovi komory
a) nedá-li předseda do 24 h od zadržení souhlas k vydání zadrženého soudu, musí ho příslušný orgán propustit
b) dá-li souhlas, postoupí oznámení mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání návrhu komoře (provede patřičná šetření, dá poslanci možnost se vyjádřit) → na následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností (rozhoduje tedy výhradně příslušná komora, 13




předseda jen vyslovuje předběžný souhlas se zadržením při přistižení člena při činu) žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu komory musí zejména obsahovat vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci → komora rozhodně usnesením, které orgánu zašle
odpovědnost za přestupky: čl.27 odst.3 - přestupky mohou být stíhány jen v disciplinárním řízení příslušné komory
→ novela zákona o přestupcích: (zákon č.78/2002 Sb. novelizující zákon o přestupcích č.200/1990 Sb. a oba jednací řády komor) pro stíhání přestupku si může poslanec nebo senátor vybrat, zda se podrobí běžnému postupu, nebo zda bude přestupek projednán v komoře

Zánik mandátu
§ 3 a 6 JŘPS, § 3 a 6 JŘS
Čl. 25 Ústavy – mandát poslance nebo senátora zaniká
odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
uplynutím volebního období (PS 4 roky, S 6 let)
vzdáním se mandátu – rezignace (čl.24 Ú) → prohlášením učiněným osobně na schůzi komory; brání-li mu v tom závažné okolnosti, prohlášením v podobě notářského zápisu ne staršího než 1 měsíc doručeného do rukou předsedy komory
ztrátou volitelnosti – pozbytím státního občanství ČR nebo zbavením způsobilosti k právním úkonům (§10 odst.1 Obč.zák. – o zbavení rozhoduje soud)
u poslanců rozpuštěním PS, popř. zkrácením volebního období → zánik pro všechny najednou, čl 35 Ú
vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl.22 (s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce + další funkce stanovené zákonem)
mandát zaniká také smrtí poslance nebo senátora


Disciplinární řízení
souvisí s imunitou
zavádí se dle JŘPS (§13-18), JŘS (§14-19) 1. proti členu komory, který se svým projevem učiněným v PS nebo S nebo v jejich orgánech dopustí jednání, pro které by jinak mohl být trestně stíhán - proti členu komory, který svým projevem v PS, S či jejich orgánech urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu 2. proti členu komory, který se dopustí přestupku
řízení zahajuje mandátový a imunitní výbor – při urážce na návrh uraženého, jinak na návrh předsedy komory nebo z vlastního podnětu
sankce
za 1. a 2. lze stanovit povinnost omluvit se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního platu
za 3. (přestupek, pokud je projednán ve výboru) lze stanovit napomenutí nebo pokutu do výše, kterou za přestupek stanoví příslušný zákon proti rozhodnutí výboru se může člen komory odvolat ke komoře do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí kromě řízení ve věcech imunity a disciplinárního řízení existuje ještě tzv. uložení pořádkového opatření
může ho uložit předseda komory za nepřístojné chování
napomenutí → při opakovaném nepřístojném chování může být člen vykázán z jednacího sálu nejdéle do konce dne, v němž k vykázání došlo
je možné odvolat se ke komoře bezprostředně po uložení opatření → komora rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší, její rozhodnutí je konečné
vykázaný člen musí mít možnost zúčastnit se hlasování

14

Inkompatibilita neslučitelnost funkcí cíl 0. dodržení dělby moci ve státě 1. zabránění koncentrace moci v rukou jedné osoby 2. aby se příslušný činitel dostatečně věnoval funkci, do které byl zvolen či jmenován týká se hlavně členů Parlamentu, soudů a jiných osob ve veřejných funkcích čl. 21 Ú: „Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.“ nejde o nevolitelnost (ineligibilitu) – př. senátor může kandidovat do PS, pokud se vzdá stávajícího mandátu nejdéle v den zvolení, neučiní-li tak, původní mandát zaniká podle čl.22 odst.2 Ú – dnem, kdy se ujme člen Parlamentu neslučitelné funkce, jeho mandát zaniká čl. 22 odst. 2 Ú: „S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, soudce a další funkce, které stanoví zákon.“ → př. prezident Václav Klaus pozbyl poslaneckého mandátu dnem, kdy se stal prezidentem (r.2003)

15

LEGISLATIVNÍ PROCES V ČR
Ústavou a zákony stanovený proces tvorby zákonů (v širším slova smyslu proces tvorby práva, tedy i dalších právních předpisů), jedním z ucelených procesů ústavního práva - spolu s volebním procesem a procesem řízení před ÚS
Legislativní proces jako
Prostředek artikulace zájmů
Způsob prosazování vládní politiky
Způsob parlamentní kontroly vlády
Způsob plnění závazků vyplývajících z mezinárodního práva



V širším slova smyslu - tvorba všech právních předpisů

Právní předpisy v České republice
Ústava, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony
Zákony a zákonná opatření Senátu
Vyhlášky (ústředního orgánu státní správy nebo jiného úřadu zmocněného k jejich vydávání, obce nebo kraje)
Nařízení (vlády, obce nebo kraje)
Součástí právního řádu ČR a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 i samovykonatelná ustanovení unijní legislativy V užším slova smyslu - tvorba zákonů → zákonodárný proces
Proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením ve Sbírce zákonů → upraveno souhrnem norem, zakládajících postup orgánů státu při přípravě a přijetí zákonů
Zákonodárná a ústavodárná moc náleží výhradně Parlamentu (čl. 15 Ú) - PS a Senát tu mají nerovné postavení (slabší úloha S), je to jedna ze základních funkcí Parlamentu
čl. 2 odst. 2 Ú - „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“ → tím se rozumí i výkon moci zákonodárné
Ústava neumožňuje, aby předpisy s mocí zákonů vydával prezident ani vláda svými dekrety nebo jinak nazvanými právními akty a to ani v době mimořádných situací, např. na základě zmocňovacích zákonů
Ústavní předpisy upravují kompetenční výsost zákona a kompetenční výsost ústavního zákona (tzv. výhrada zákona / výhrada ústavního zákona)
Ústavodárce může stanovit, které vztahy mohou být upraveny jen zákonem a musí být předmětem zákonodárného procesu
Např. čl. 9 odst. 1 Ú stanoví, že Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony
čl. 11 Ú stanoví, že státní hranice mohou být měněny pouze ústavním zákonem
čl. 2 odst. 2 Listiny a v čl. 2 odst. 3 Ú se určuje, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem který zákon stanoví (apod.)
je možná úprava vztahů vyhrazených zákonu ústavním zákonem, nikoli však naopak
princip svrchovanosti zákona - postavení zákona v systému předpisů států (v LZPS v preambuli - „uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona“)
Souvisí s čl. 2 odst. 1 Ú - lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
Jen zákon (vč. ÚZ) je primárním celostátním předpisem a jen díky němu může být prosazena moc na území státu a vůči obyvatelstvu státu + jen Parlament může stanovit, které mezinárodní smlouvy mohou být bezprostředně závazné na území ČR

16

Právní úprava zákonodárného procesu
Ústava - Hlava druhá (Zákonodárná moc), čl. 41 - 42 a 44-52
Některé vztahy v zákonodárném procesu lze najít i v LZPS
V době mimořádných situacích obsahuje dílčí úpravu ústavní zákon o bezpečnosti ČR č. 110/1998 Sb.
další právní úprava - JŘ PS, JŘ Senátu
90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu
Zákony č. 129/2000 Sb., o krajích a 131/2000 Sb., o hl. městě Praze - upravuje zákonodárnou iniciativu zastupitelstev
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ČR
Zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. Fáze legislativního procesu
Legislativní proces lze rozdělit do několika fází 1) Zákonodárná iniciativa
Počátek procesu
Právo podat návrh zákona (lze podat pouze v PS, ne v S) a zároveň povinnost zákonodárného sboru se tímto návrhem jako návrhem zákona zabývat (pokračovat v zákonodárném procesu projednáváním návrhu)
S právem zákonodárné iniciativy souvisí i právo navrhovatele vzít svůj návrh zpět (to lze dle JŘ PS jen do ukončení druhého čtení v PS, poté jen a pouze se souhlasem PS - pokud je již návrh v Senátu, zpět jej vzít nelze)
čl. 41 odst. 2 Ú - Návrh zákona může podat
Poslanec
Skupina poslanců
Senát (jako celek)
Vláda (a pouze vláda při návrhu zákona o státním rozpočtu / návrh státního závěrečného účtu → o těchto dvou se pak usnáší pouze PS) → preferována, většina návrhů pochází od vlády + zmocnění k sekundární normotvorbě (nařizovací moc vlády - čl. 78 Ú)
Zastupitelstvo vyšších územních samosprávných celků (krajská zastupitelstva a zastupitelstvo hlavního města Prahy, toto ustanovení nalezneme i v zákoně č. 129/2000 Sb. o krajích a 131/2000 Sb. o hl. městě Praze)
Návrh se podává PS (respektive jejímu předsedovi - aktuálně Miroslava Němcová)
Má-li být k zákonu vydán také prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele také jeho návrh, a obligatorně musí být předložen tehdy, pokud má nabýt účinnosti zároveň se zákonem
Náležitosti návrhu stanovuje JŘ PS
Písemný návrh přesného znění toho, na čem se má Parlament usnést (+ navíc předložit na technickém nosiči dat v elektronické podobě)
Návrh zákona v paragrafovaném znění (ÚZ na články) - obsah normativních vět, členění
Důvodová zpráva
Obecná část a zvláštní část
Poskytuje poslancům informace potřebné k projednávání návrhu
Dokumentování záměrů tvůrců zákona (důležité pro budoucí výklad, interpretaci)
Hodnocení současného platného právního stavu a vysvětlení, proč je nutná právní úprava nová, předkládá a odůvodňuje principy nové právní úpravy jednak v jejím celku, jednak ke každému ustanovení návrhu, obsahuje předpokládaný hospodářský a finanční dopad (zejména náklady na státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí), zhodnocení souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl.10 Ú
Jde-li o návrh na změnu platného zákona, předkládá se spolu se zněním platného zákona tak, že navrhované změny a doplňky jsou vyznačeny v předchozím znění zákona

17

Je-li navrhovatelem S, musí být „přednávrh“ zákona v S projednán a přijat předtím, než může být jako návrh zákona podán v PS (jelikož zákonodárnou iniciativu má Senát jako celek)
Procedura „přednávrhu“ je upravena v JŘ S
Může jej podat jediný senátor, skupina senátorů, výbor nebo komise Senátu
Musí obsahovat náležitosti řádného návrhu zákona, jak jej vymezuje JŘ PS (paragrafované znění s důvodovou zprávou)
Navrhovatel jej předkládá předsedovi S, ten jej postoupí organizačnímu výboru a neprodleně rozešle senátorům a senátorským klubům, na doporučení organizačního výboru jej zařadí na pořad schůze S
S jedná o přednávrhu ve dvou čteních, není při tom vázán žádnou lhůtou
Po prvním čtení následuje projednání ve výborech, poté druhé čtení v plénu Senátu
Jestliže byl návrh senátního návrhu zákona Senátem schválen, pověří S předsedu Senátu, aby jej postoupil PS a zároveň pověří některého ze senátorů, aby odůvodnil návrh při projednávání v PS 2) Projednání v Parlamentu
Úprava legislativního procesu není pro všechny zákony shodná, liší se hlavně podílem PS/S
Běžný (standartní) legislativní proces (viz níže)
Nejčastější, dle čl. 41-42 a 44-52 Ú, zkrácený proces v čl. 8 ÚZ o bezpečnosti ČR
3 subjekty - PS, S a prezident
Legislativní proces s rovnoprávným postavením komor
Pro přijetí zákona je třeba výslovné schválení oběma komorami
Senát nelze přehlasovat, Senát nemůže vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, pokud návrh zamítne, je zamítnut s konečnou platností a jeho projednávání končí
Ústavní zákony, zákony dle čl. 40 Ú - volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek, zákon o JŘ S
Návrhy ÚZ
PS se usnáší 3/5 (kvalifikovanou) většinou všech poslanců - pokud jde o přijetí ÚZ jako celku / o usnesení o zamítnutí ÚZ, o usnesení o vrácení předkladateli či o pozměňovacích návrzích běžnou většinou
S se usnáší 3/5 většinou všech přítomných senátorů
Prezident republiky nemá pravomoc ÚZ vrátit
O návrzích dle čl. 40 Ú se hlasuje běžnými většinami (a S není vázán 30ti denní lhůtou)
Pokud jsou tyto zákony vráceny PS s pozměňovacími návrhy, musí jej komora schválit ve znění pozměňovacích návrhů S, a to nadpoloviční většinou většinou přítomných poslanců, jinak zákon nebude přijat
Prezident republiky má na tyto zákony právo veta stejně, jako na ostatní Parlamentem přijaté zákony
Ratifikace mezinárodních smluv
dle čl.49 - souhlasu obou komor Parlamentu je třeba při ratifikaci těchto mezinárodních smluv:
upravujících práva a povinnosti osob
spojeneckých, mírových a jiných politických
z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu
Legislativní proces v jediné komoře
Pouze PS - návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu, Senát jej neprojednává vůbec (čl. 42 Ú)
Upraveno zvláštní částí JŘ PS
Nevztahují se na něj obecná ustanovení JŘ o legislativním procesu - zejména lhůty
Odlišný legislativní proces → JŘ PS zakazuje prostřednictvím zákona o státním rozpočtu změny jiných zákonů
Návrh je oprávněna předložit pouze vláda, návrh se projednává na veřejné schůzi PS


18

















Způsob vypracování návrhu stanovuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech ČR
Vypracovává jej ministerstvo financí v součinnosti se správci jednotlivých kapitol státního rozpočtu, územně samosprávnými celky a státními fondy (výjimkou návrhy rozpočtů kapitol PS, Senát, Kancelář prezidenta republiky, ÚS, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv → ti si rozpočty vypracovávají samy, Ministerstvo financí je do návrhu zákona o státním rozpočtu pouze zařadí a předloží vládě, ta pokud s nimi nesouhlasí, rozhodne rozpočtový výbor PS o jejich podobě ještě před jednáním vlády o návrhu zákona o státním rozpočtu
Vlastní návrh zákona se skládá z vlastního návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na příslušný rok a jeho příloh
Struktura - celkové příjmy a výdaje státního rozpočtu, schodek a způsob jeho vypořádání, finanční vztahy k rozpočtu EU, celková výše dotací a příspěvků rozpočtům obcí a krajů a zmocnění ministra financí
Zákon má 11 příloh - např. úhrnná bilance příjmů a výdajů, celkový přehled příjmů a výdajů dle kapitol apod.
Kromě toho se PS předkládá řada doprovodných zpráv a tabulek
Dle JŘ PS předkládá vláda PS návrh zákona nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku (do konce září předchozího roku)
Je výslovně dovoleno předkládat k již předloženému návrhu dodatky, aniž by musela předkládat návrh zákona znovu (nejpozději 15 dnů před schůzí, kde má dojít k prvnímu čtení zákona) Organizační výbor PS obvykle vypracovává zvláštní harmonogram schůzí PS, aby bylo možno projednávání zákona o státním rozpočtu stihnout do začátku rozpočtového roku Předseda PS přikáže návrh rozpočtovému výboru První čtení návrhu - nejdůležitější částí
Uvede navrhovatel (vláda), vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru
Obecná rozprava - pouze základní údaje o státním rozpočtu (výši příjmů, výdajů, schodek a způsob vypořádání schodku rozpočtu, celkový vztah k rozpočtům územně samosprávných celků a rozsah zmocnění výkonných orgánů) → po schválení již nelze v druhém čtení měnit
Rozhoduje se zde o rozpočtové politice, tedy odhadované výši příjmů, dovolované výši výdajů a schodku státního rozpočtu
PS má dvě možností
Návrh schválí → doporučí jednotlivé kapitoly k projednání výborům podle jejich odbornosti, ty na projednání musí mít minimálně 30 dnů a svá usnesení předkládají rozpočtovému výboru (mohou navrhovat změny v jim přikázaných kapitolách, vzhledem k tomu že již nelze změnit základní údaje státního rozpočtu, musí hledat prostředky v téže kapitole, nebo u jiných výborů - na to vláda poslední dobou pamatuje, když do kapitoly Všeobecná pokladní správa zařazuje podkapitolu Vládní rozpočtová rezerva → (ne)souhlas pak vyslovuje rozpočtový výbor, pod jehož pravomoc tato kapitola spadá)
Doporučí vládě změny a stanoví termín nového předložení zákona Druhé čtení
Spolu s návrhem zákona se projednává se usnesení rozpočtového výboru
Jedná se o přesunech mezi výdaji jednotlivých kapitol
Pouze podrobná rozprava - možno podávat pozměňovací návrhy Třetí čtení
Nejdříve po 48 hodinách po druhém čtení, hlasuje se o pozměňovacích návrzích (to jsou rovněž ty, které jsou schváleny usnesením rozpočtového výboru)
Poté se hlasuje o přijetí státního rozpočtu jako celku
Přijetí v PS → postoupení přímo prezidentu republiky (ten jej může vetovat)

19

Není-li zákon přijat do konce roku, nastane tzv. rozpočtové provizorium hospodaření státu se v zásadě řídí rozpočtem minulého roku
Výdaje státního rozpočtu se uvolňují jednotlivým kapitolám do výše 1/12 celkové roční částky v každém měsíci období rozpočtového provizoria rozhodnutím ministerstva
Vznikne-li v průběhu roku potřeba úhrady (ke které dochází v přímé souvislosti s financováním uloženým zákonem), která není zajištěna ve státním rozpočtu, je vláda oprávněna dle zákona o rozpočtových pravidlech (nebo na základě pověření vlády ministr financí) povolit přesun prostředků do výše 5% objemu rozpočtové kapitoly prostřednictvím tzv.rozpočtového opatření
Pokud je zákon přijat před 1. dnem rozpočtového roku, ale účinnost je až po 1. dni rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření od 1. dne rozpočtového roku do doby nabytí účinnosti zákona schváleným zákonem o státním rozpočtu Pouze Senát - zákonná opatření Senátu, pokud je PS rozpuštěna a není možno schvalovat zákony (čl. 33 Ú)
Senát je nerozpustitelný
Přijímání zákonných opatření není zákonodárným procesem v pravém slova smyslu, výsledkem není zákon (plná zákonodárná pravomoc náleží Parlamentu jako celku)
Stejná právní síla jako zákon, je možno jej měnit, doplňovat či rušit zákonem
Přesně stanovené podmínky - pozitivní kumulativní výčet věcí, kterého se zákonné opatření může týkat
Věci, které nesnesou odkladu (posouzení je záležitostí Senátu, který je omezen pouze výhradní iniciační pravomocí vlády)
Věci, které by jinak vyžadovaly přijetí zákona
Zákonné opatření musí být navrženo vládou
Výjimky - nelze přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy (nutno chápat extenzivně - ani ÚZ, LZPS), státního rozpočtu (přijímá výhradně PS, S není vybaven znalostmi ani orgány) a ve věcech volebního zákona
Zatím nebylo použito, PS nebyla dosud rozpuštěna
Návrh podává vláda předsedovi S, ten jej postoupí organizačnímu výboru, návrh je rozeslán všem senátorům a senátorským klubům
organizační výbor přikáže návrh výboru/výborům a určí lhůtu, do kdy musí být projednán, současně je návrh zařazen na pořad schůze S (do 5 dnů od uplynutí lhůty pro projednání ve výborech)
Plenární schůze S - nejprve obecná rozprava (možno podat návrh na zamítnutí, vrácení, či schválení návrhu - pokud není nic z toho přijato, přeruší se projednávání návrhu)
Podrobná rozprava se koná nejdříve po 24 hodinách (podávají se tu pozměňovací návrhy, poté se hlasuje o pozměňovacích návrzích a o návrhu zákonného opatření jako celku)
Podepisuje předseda Senátu a postoupí jej k podepsání prezidentu republiky (ten jej nemůže vrátit), podepisuje taktéž předseda vlády
Podmíněná platnost - nutná dodatečná ratihabice → na první schůzi PS
Pozbývá platnosti ex nunc (od nyní), pokud bylo přijato usnesení o neschválení, nebo nebylo-li zákonné opatření projednáno/neskončila schůze věcným usnesením
Nestává se formálně zákonem, zůstává zákonným opatřením, tak jak bylo publikováno ve Sb.
Vyhlášení upraveno zákonem č. 309/1999 Sb. o Sb. a Sb. m. s. (stejně jako zákon + publikace usnesení PS o zákonném opatření Senátu, nebo sdělení předsedy PS, že se PS o zákonném opatření neusnesla)









20




Poslanecká sněmovna
PS a její orgány se v rámci běžného legislativního procesu zabývají návrhem jediného zákona několikrát
projednání návrhu od podání do přijetí zákona v PS
viz dále
projednání po jeho zamítnutí/vrácení Senátem
Zamítnutý - předseda PS rovnou předloží návrh zákona PS ke hlasování (ne dříve než po 10ti dnech od zamítnutí S), nepřipouští se pozměňovací návrhy, rozprava je možná a PS je povinna hlasovat znovu → nutná nadpoloviční většina všech poslanců (tj. 101/200)
Vrácený s pozměňovacími návrhy - předseda PS rozešle usnesení S všem poslancům, po 10ti dnech od doručení usnesení je možno hlasovat, není možno podávat pozměňovací návrhy, rozprava je možná
Hlasování probíhá ve dvou fázích - nejprve se hlasuje o návrhu zákona ve znění, jak jej vrátil S jako o celku → přijat pokud jej schválí nadpoloviční většina přítomných X pokud jej takto nepřijme, hlasuje se ve znění, které původně schválila PS → přijat, přehlasuje-li PS Senát nadpoloviční většinou všech poslanců
projednání po jeho vrácení prezidentem
1/2 všech poslanců (zákon se vyhlásí, prezident jej nepodepisuje a PS jej k podpisu po přehlasování ani nepředkládá, což je sice „contra constitutione“, ale tato praxe mohla vzniknout proto, že podpis prezidenta nemá pro vznik zákona význam a nemá ani promulgační funkci), pokud se přehlasovat prezidenta nepodaří, platí ústavní fikce že zákon nebyl přijat
Projednávání návrhu zákona od podání do přijetí
Návrh zákona se podává předsedovi PS, ten jej postoupí organizačnímu výboru, zároveň rozešle návrh všem poslancům a poslaneckým klubům
Poté, co má předseda PS k dispozici stanovisko vlády k nevládnímu návrhu zákona (a u vládních návrhů po jejich obdržení), musí projednat došlý návrh organizační výbor PS → doporučí/nedoporučí předsedovi PS zařadit do pořadu schůze PS první čtení tohoto návrhu + jakému výboru po prvním čtení návrh přikázat → výbor návrh musí doporučit, pokud má všechny stanovené náležitosti a předseda je pak povinen jej zařadit do pořadu nejbližší schůze (musí být však dodržena lhůta stanovená pro seznámení se poslanců se stanoviskem vlády)
První čtení
Jeho úkolem je rozhodnout, zda je zákon jako celek způsobilý k projednání
Návrh zákona uvede zástupce navrhovatele
Po navrhovateli vystoupí zpravodaj k návrhu zákona, jenž je určen organizačním výborem nebo předsedou PS
O návrhu zákona se koná obecná rozprava (názory na účel zákona, na zpracování zákona, podávání procedurálních návrhů), po níž se PS může usnést:
že jej vrátí navrhovateli k dopracování, nebo
že jej zamítá, nebo
jej hlasováním přikáže k projednání výboru (příp. výborům), dle návrhu organizačního výboru nebo předsedy PS
lhůta na projednání ve výboru je 60 dní od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání
PS může tuto lhůtu prodloužit, max o 20 dní (více jen se souhlasem navrhovatele), ale i zkrátit, a to o 30 dní a o více než 30 dní pouze nevznesouli proti tomu námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců)
pro projednání ve výboru je určen zpravodaj, ten vypracuje o návrhu zákona zprávu
při projednávání ve výboru vystoupí zástupce navrhovatele a dále zpravodaj se svou zprávou

21

následuje obecná rozprava, po ní podrobná → tehdy se podávají pozměňovací návrhy členů výboru, o kterých se pak hlasuje, pokud jsou přijaty, jsou součástí usnesení, který výbor vypracovává
výbor(y), jimž byl návrh zákona přikázán, po jeho projednání předloží předsedovi PS usnesení, v němž zejména doporučí návrh
schválit, nebo
doporučí změny nebo doplňky návrhu zákona, které přesně formuluje
Nejméně pětina členů výboru může předložit PS oponentní zprávu, obsahující odlišné stanovisko od většiny výboru
pozn. Právo poslanců podávat pozměňovací návrhy se vztahuje jak pro projednávání ve výborech, tak ve druhém čtení v PS Druhé čtení
Vlastní projednání návrhu předloženého textu, který je zařazen dle doporučení organizačního výboru předsedou PS na pořad další schůze sněmovny ke druhému čtení
Předseda PS zajistí vytištění usnesení výboru, příp. oponentní zprávy, a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení
Návrh zákona uvede navrhovatel, po něm vystoupí zpravodaj(ové) výboru(ů)
O návrhu zákona se koná obecná rozprava, po ní může PS vrátit návrh zákona výboru k novému projednání
pokud zazněl ve druhém čtení návrh na zamítnutí zákona, Sněmovna o něm hlasuje ve třetím čtení po ukončení rozpravy
Nerozhodla-li PS výše uvedenými způsoby, koná se po obecné rozpravě rozprava podrobná
Během ní se předkládají k návrhu zákona pozměňovací, příp. jiné návrhy
Po podrobné rozpravě může PS návrh zákona vrátit výboru k novému projednání
Pro dobu trvání druhého čtení není zákonem stanovená žádná lhůta
Mezi druhým a třetím čtením se dají všechny pozměňovací návrhy vytisknout a rozešlou se všem poslancům Třetí čtení
Lze zahájit nejdříve 72 hodin po doručení pozměňovacích, příp. jiných návrhů poslancům (může být zkráceno nejvýše na 48 hodin)
Koná se rozprava - lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení (pokud si poslanci nejsou jisti, že je návrh zákona v pořádku či shledají nutnost podat další pozměňovací návrhy)
Na závěr třetího čtení hlasuje PS nejdříve o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o pozměňovacích, příp. jiných návrzích k návrhu zákona z druhého čtení
Poté se PS usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas (pořadí je důležité, již jednou přijatý pozměňovací návrh nelze pozdějším návrhem změnit - postup hlasování navrhuje zpravodaj, i o postupu hlasování PS hlasuje)
Praxe - před každým pozměňovacím návrhem vystupuje zpravodaj zákona a jeho navrhovatel se stručným stanoviskem (souhlasím, nesouhlasím, neutrální postoj)
Po hlasování o návrzích z druhého čtení se hlasuje o návrzích ze třetího čtení
Nakonec se hlasuje o tom, zda PS vyslovuje souhlas s návrhem zákona jako celkem, ve znění dříve přijatých pozměňovacích návrhů
Vysloví-li se pro → postoupení předsedou PS bez zbytečného odkladu Senátu
Proti → konec legislativního procesu (případné nové projednávání zákona možné až po opětovném podání návrhu)








22

Senát
čl. 46-48 Ú
Pro návrhy zákonů v běžném legislativním procesu platí, že se musí S usnést k návrhu zákona do 30 dnů od postoupení PS a jestliže se nevyjádří v této lhůtě, je zákon přijat
Jediné čtení, projednání zákona ve výborech Senátu se koná před tímto čtením
Předseda PS postoupí návrh předsedovi S, ten jej ihned předá organizačnímu výboru Senátu a zároveň rozešle všem senátorům a senátorským klubům
organizační výbor nejpozději do 5 dnů od postoupení návrhu zákona přikáže návrh výboru, příp. výborům a doporučí předsedovi S, aby jej zařadil na pořad schůze S (JŘ S stanoví, že má být zařazen tak, aby byl projednáván nejpozději 5 dní před uplynutím třicetidenní lhůty)
Pokud je návrh přikázán více výborům, organizační výbor určí, který je výborem garančním
Předseda výboru určí zpravodaje
Jednání garančního výboru se účastní zástupce navrhovatele a zpravodaj, poté se koná obecná rozprava, po ní následuje podrobná rozprava → zákon se rozebere po částech a podávají se pozměňovací návrhy
V průběhu obou částí rozpravy je možno navrhnout, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat, nebo aby byl návrh zákona schválen, zamítnut či vrácen PS s pozměňovacími návrhy
Po ukončení rozpravy se hlasuje, nejprve se však hlasuje o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat (pokud byl vznesen) → pokud přijato, projednání ve výboru končí
Schválení ve znění postoupeném PS → projednání ve výboru končí
Pokud nebyl žádný z těchto dvou návrhů přijat, je možno hlasovat o podaných pozměňovacích návrzích
Pokud je alespoň jeden z nich přijat → výbor se usnese, zda doporučí Senátu vrátit návrh zákona s pozměňovacími návrhy
Zpravodaj garančního výboru zpracuje pro jednání Senátu společnou zprávu, obsahující usnesení všech výborů + přehled pozměňovacích návrhů
Jednání o návrhu zákona na plenární schůzi Senátu
Vystoupení navrhovatele + zpravodaje výboru
Možno projevit vůli návrhem se nezabývat → návrh přijat
Pokud se Senát rozhodne zabývat, pokračuje se obecnou rozpravou, která může skončit
schválení návrhu zákona ve znění postoupeném PS → návrh přijat
zamítnutý návrh → vrací se do PS
Pokud nedojde ani ke schválení ani k zamítnutí, koná se podrobná rozprava s podáváním pozměňovacích návrhů a byl-li alespoň jeden přijat, hlasuje S, zda návrh zákona vrátí PS s pozměňovacími návrhy, které přijal (JŘ S neupravuje co se stane, pokud S přijme pozměňovací návrh a poté se neusnese, že návrh vrací PS, ale dle ustálené praxe tím projednávání končí a návrh je po třicetidenní lhůtě od postoupení ve znění schváleném PS přijat) 3) Prezident
Prezident se též podílí na zákonodárném procesu
Dle čl. 62 i) Ú - podepisuje zákony (pravomoc bez kontrasignace)
Prošel-li návrh zákona úspěšně celým legislativním procesem v Parlamentu, je zákon přijat, následuje podpis předsedy PS a postoupení zákona k podpisu prezidentu republiky
Pravomoc vrátit přijatý zákon
Dle čl. 50 odst. 1 Ú - prezident má právo vrátit přijatý zákon s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen
Dle čl. 62 h) Ú - má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
Bez kontrasignace
Pouze zákony obyčejné, ne ÚZ + ne zákon přijatý ve zkráceném jednání dle ÚZ o bezpečnosti ČR

23

Pokud je zákon včas vrácen, rozešle se stanovisko prezidenta poslancům a předseda PS je povinen předložit vrácený zákon PS ke hlasování na nejbližší schůzi, nejdříve však 10 dnů po jeho doručení - poslanci nemohou podávat žádné pozměňovací návrhy
V roce 1997 Václav Havel vrátil návrh zákona na ochranu zvířat proti týrání 16. den po jeho postoupení, jednalo se však o pondělí. PS považovala toto vrácení po stanovené lhůtě a v tomto směru vyslovila i usnesení a návrh zákona byl vyhlášen. Havel podal návrh na zrušení zákona u ÚS z důvodu jeho přijetí protiústavním způsobem a ÚS zákon zrušil, hlavně z důvodu existence právního principu, podle něhož, připadne-li poslední den lhůty na SO, NE nebo státní svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den
Přehlasování - nadpoloviční většinou všech poslanců (zákon se vyhlásí, prezident jej nepodepisuje a PS jej k podpisu po přehlasování ani nepředkládá, což je sice „contra constitutione“, ale tato praxe mohla vzniknout proto, že podpis prezidenta nemá pro vznik zákona význam a nemá ani promulgační funkci)
Pokud se přehlasovat prezidenta nepodaří, platí ústavní fikce, že zákon nebyl přijat
Podpis zákona
Pokud prezident republiky zákon nevrátí, je povinen jej podepsat
Podpis - vyjádření toho, že nehodlá zákon vetovat
Po podepsání není nutno čekat na uplynutí 15ti denní lhůty a podepsaný zákon lze poslat k podpisu předsedovi vlády a poté jej vyhlásit
Prezident Václav Klaus - několik zákonů ani nevrátil, ani nepodepsal - i v takovém případě po uplynutí 15ti denní lhůty je zákon poslán předsedovi vlády a poté vyhlášen 4) Vyhlášení
Přijaté zákony podepisuje tedy předseda PS, prezident a nakonec předseda vlády
K platnosti zákona je potřeba, aby byl vyhlášen


Zkrácené jednání o návrzích zákonů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu
Nelze schvalovat ÚZ
Upraveno ÚZ č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
Stav ohrožení státu a válečný stav - vyhlašuje Parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu nebo jeho demokratické zásady (je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů)
Vláda může požadovat, aby byl vládní návrh zákona Parlamentem projednán ve zkráceném čtení
Předmět zákona není omezen, může jít o jakýkoli zákon, který nemusí přímo souviset se stavem ohrožení nebo válečného stavu
O přijetí/zamítnutí takového návrhu je PS povinna usnést se do 72 hodin od jeho podání
Předseda PS přikáže návrh zákona neprodleně po jeho obdržení jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci
K projednání návrhu zákona svolá předseda PS neprodleně schůzi PS, koná-li se již schůze, zařadí projednávání návrhu zákona přednostně na její pořad
Ustanovení JŘ PS o prvém čtení se nepoužijí, ani jako ustanovení upravující jednotlivé lhůty v legislativním procesu
Pokud PS projednala návrh zákona ve zkráceném jednání dle ÚZ o bezpečnosti ČR, je Senát povinen se usnést na takovém návrhu do 24 hodin od jeho postoupení PS a S má možnost v této lhůtě zákon schválit (pokud se v této lhůtě nevyjádří, platí, že je zákon nevyužitím této lhůty přijat), vyjádřit vůli se nezabývat (→ zákon přijat), nebo zákon zamítne/vrátí s pozměňovacími návrhy → návrh se vrací do PS a ta může S přehlasovat stejně, jako u obecné zákonodárné procedury (pokud jde o zákon, který by se jinak projednával běžnou zákonodárnou procedurou s možností přehlasování)
Zákon přijatý dle ÚZ o bezpečnosti ČR nemůže být prezidentem republiky vrácen, ačkoli jej jako každý jiný zákon podepisuje Zvláštní procedury dle JŘ PS
Urychlení zákonodárného procesu
Pro tyto procedury jinak platí obecná ustanovení JŘ PS upravující legislativní proces
Procedura schválení zákona v prvém čtení (§90 odst 2-7 JŘ PS) 24

Nelze schvalovat ÚZ, návrh zákona o státním rozpočtu nebo mezinárodní smlouvy podle čl.10 Zavedeno novelou JŘ v roce 2000 Určena pro zákony, které nemají kontroverzní charakter Návrh zákona může být přijat již v prvém čtení, tedy bez projednání ve výborech a bez procedury navrhování pozměňovacích návrhů (bez druhého a třetího čtení)
Návrh k aplikaci této procedury musí dát předkladatel zákona spolu s návrhem zákona, návrh na použití procedury musí být odůvodněn (v případě že důvodem je provedení závazků vyplývajících zMS, kterými je ČR vázána, musí být přiložen český překlad úplného znění těch norem upravujících závazky, které mají být provedeny)
Námitka - 2 poslanecké kluby / 50 poslanců → nelze návrh touto procedurou projednat
Pokud se PS usnese o souhlasu s touto procedurou (hlasováním po obecné rozpravě v prvním čtení), následuje podrobná rozprava (nelze podávat pozměňovací/jiné návrhy, lze jen navrhnout opravu data účinnosti, opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových chyb)
Na závěr prvého čtení se PS usnese po závěrečném vystoupení navrhovatele a zpravodaje, zda s návrhem vyslovuje souhlas
Nepodaří-li se s návrhem zákona souhlas vyslovit, nejde o jeho zamítnutí, ale je možno s návrhem zákona pracovat, jako s jiným návrhem zákona v prvním čtení (možno jej vrátit/zamítnout a pokud se tak nestane, je návrh zákona sněmovnou přikázán výborům a následuje zákonodárná procedura ve třech čteních) Jednání o návrhu zákona, se kterým spojila vláda žádost o vyslovení důvěry (§86-95 JŘ PS)
Pokud vláda spojila žádost o skončení projednání určitého návrhu zákona do 3 měsíců s žádostí o vyslovení důvěry vládě (dle čl. 44 odst. 3 Ú), platí pro postup jeho projednávání § 96 JŘ PS - o časovém postupu jednání v tomto návrhu zákona na návrh OV jednotlivě vždy rozhodne PS
PS určí, kdy dojde k jednotlivým krokům v rámci legislativního procesu, není nutno dodržovat všechny lhůty, stanovené pro legislativní proces JŘ PS
Žádost vlády o vyslovení důvěry PS - vláda je PS politicky odpovědná jako celek (ne její členové individuálně)
Vedle povinné žádosti vlády do 30ti dnů po jejím jmenování jsou další případy, kdy vláda může o vyslovení důvěry požádat, zejména není-li si jistá, zda má ještě v PS oporu Stav legislativní nouze (§99 JŘ PS)
Používá se zřídka (díky tomu že již lze použít přijetí v prvním čtení → rychlejší a operativnější)
je možno jej vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody
Vyhlašuje jej předseda PS na návrh vlády, vyhlášen na určitou dobu
Lze jej použít pouze pro určitý návrh zákona, ne pro všechny, které jsou v době vyhlášené legislativní nouze projednávány
Předseda PS může rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání
Procedura nemá první čtení, předseda PS přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, v níž musí výbor předložit usnesení (krom běžného rozhodování obsahuje i návrh, jaké rozpravy se mají k návrhu konat a kdy má být jednání ukončeno)
Když se nepodaří výboru do vypršení lhůty, je návrh zařazen do pořadu schůze PS, PS rozhodne, zda stav legislativní nouze trvá
Pokud PS dojde k závěru, že podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze pominuly, může jej zrušit
PS se může rozhodnout, že nebude o návrhu zákona jednat ve zkráceném jednání, pokud před jeho projednáváním usoudí, že podmínky pro zkrácené jednání nejsou dány
→ pokud není přijato žádné ze dvou výše uvedených usnesení, koná se ihned druhé čtení návrhu zákona
Může být upuštěno od obecné rozpravy
Řečnická doba může být zkrácena na 5 minut
Třetí čtení se může konat hned po druhém čtení











25

Zákonodárný proces k provedení rozhodnutá Rady bezpečnosti OSN o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti
Za podmínky, že toto rozhodnutí vyžaduje neodkladné vydání zákona
Použije se zkrácené jednání, jako je u stavu legislativní nouze (aniž by bylo třeba vyhlásit stav legislativní nouze) Zvláštní procedury dle JŘ S
Pokud byl návrh zákona projednán v PS ve stavu legislativní nouze, nebo pokud šlo o zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti - na požádání vlády může být projednán ve zkráceném jednání i v S
Neprodlené postoupení organizačnímu výboru, rozeslání senátorům a poslaneckým klubům
organizační výbor návrh přikáže výboru a určí lhůtu, do kdy jej musí projednat
Předseda S je povinen svolat schůzi tak, aby byla zahájena nejpozději do 10 dnů od postoupení návrhu zákona Senátu, zařadí návrh na její začátek
Jinak se postupuje dle obecných ustanovení JŘ S


Význam vlády při legislativním procesu
Role při zákonodárném procesu - zákonodárná iniciativa
Významná role, odpovídá za úroveň návrhů zákonů, které předkládá PS, návrhů zákonných opatření, které podává Senátu a za úroveň nařízení vlády, které přijímá
Legislativní pravidla vlády
Základním předpisem upravujícím legislativní činnost vlády, přijato formou usnesení vlády
Účelem je sjednotit postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů
Upravují 2 základní oblasti
Postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při projednávání a tvorbě právních předpisů
Požadavky týkající se obsahu a formy připravovaných právních předpisů
Příprava vládního návrhu zákona
Měla by mu předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu věci
Orgán, který návrh připravuje, má dbát souladu s právními předpisy vyšší právní síly, s nálezy ÚS, s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a se závazky vyplývajícími ze členství v EU
Koncepce přehledná, formulace jednoznačná, srozumitelná, jazykově a stylisticky bezvadná
Za řádnou přípravu návrhu odpovídá orgán, který jej připravuje
První etapa - věcný záměr zákona
Zpracovatelem mohou být ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, předkládají jej k projednání vládě ještě před samotným vypracováním návrhu zákona
Obligatorní, pokud je věcný záměr obsažen v plánu legislativních prací vlády (plán legislativních prací se obvykle zpracovává na období dlouhodobé - dle volebního období PS, později se aktualizuje, a dále se zpracovává na období jednoroční)
Má zde být obsažen seznam právních předpisů, ke kterým se věcný záměr váže, základní zásady, a účel, který je sledován, zhodnocení stávající právní úpravy, návrh věcného řešení, předpokládaný finanční a hospodářský dosah, vliv na podnikatelské prostředí, sociální dopady, vliv na rovnost mužů a žen, dopady na životní prostředí
Orgán, který věcný záměr zpracoval, musí uvést, jaké mezinárodní smlouvy se na danou oblast vztahují, jaký je jejich hlavní obsah a účel a jak budou do vnitrostátního řešení promítnuty
Pokud jde o závazky vyplývající z práva EU, musí věcný záměr uvést, které akty EU jsou ve věcném závěru zohledněny, případně implementovány (vč. lhůty do kdy mají být implementovány)
Pokud byly konzultovány při přípravě věcného záměru zákona některé orgány EU, musí to být také uvedeno
Druhá etapa - připomínkové řízení k věcnému záměru zákona

26

Připomínkovými místy jsou vždy ostatní ministerstva a ty úřady, kterých se věcný záměr zákona přímo týká (ústřední úřady, v jejichž čele nestojí ministr, zmocněnec vlády pro LP, kraje, Kancelář prezidenta republiky, kanceláře komor Parlamentu, ÚS, NS, NSS a další)
Věcný záměr zákona se vždy posílá Odboru kompatibility Úřadu vlády - posouzení z hlediska slučitelnosti s právem EU
Považuje-li orgán, který věcný záměr vypracoval, za potřebné, může jej poslat k připomínkám i dalším připomínkovým místům
Orgán, který věcný záměr zaslal k připomínkám, projedná uplatněné připomínky tak, aby odstranily rozpory (rozpor vzniká, pokud připomínkové místo označí určitou připomínku jako zásadní), musí se dbát toho, aby nevznikly nové rozpory s jinými orgány, které se připomínkového řízení účastní
Pokud se nepodaří odstranit rozpor ani na úrovni člena vlády nebo vedoucího jiného ústředního správního orgánu státní správy, předkládá se rozpor k rozhodnutí vládě
Současně se zasláním věcného záměru vládě se zasílá tento věcný záměr k zaujetí stanoviska i Legislativní radě vlády Třetí etapa - vypracování návrhu zákona
Na základě vládou schváleného věcného záměru vypracovává příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední orgán státní správy
Součástí důvodová zpráva, náležitosti viz výše (dle JŘ PS)
Legislativní pravidla vlády stanoví další nezbytné části důvodové zprávy vládního návrhu zákona
Obecná část - zhodnocení slučitelnosti s akty práva EU, judikaturou ESD, obecnými zásadami práva EU, legislativními záměry a návrhy aktů EU, výsledky jednání a konzultací s orgány EU, předpokl. hospodářský a finanční dosah záměru, dopady na podnikatelské prostředí, sociální dopady, vliv na rovnost mužů a žen, dopad na životní prostředí Čtvrtá etapa - připomínkové řízení k návrhu zákona
Obdobný způsob jako u věcného záměru zákona Pokud jde o návrh zákona, který je povinna vláda konzultovat s Evropskou centrální bankou, je návrh zákona po proběhnutí připomínkového řízení zasílán ECB, výsledek konzultace se uvede v důvodové zprávě Pokud má být navrhovaným zákonem zajišťována transpozice / promítnutí) směrnic práva EU do právního řádu ČR nebo přizpůsobení právního řádu ustanovením zakládacích smluv a nařízení EU, je návrh zákona graficky upraven tak, aby bylo zřejmé, kterými ustanoveními zákona k transpozici nebo přizpůsobení dochází - zaslání k předběžné konzultaci výboru pro evropské záležitosti PS (slouží k včasnému seznámení se poslanců výboru s tím, jak budou závazky vyplývající ze členství v EU implementovány) Návrh zákona, upravený dle výsledků připomínkového řízení se zašle k projednání vládě a Legislativní radě vlády (expertní poradní sbor vlády, složený z odborníků v různých oborech práva, je povinna projednat každý návrh zákona do 60 dnů ode dne, kdy jí byl návrh zákona zaslán) Návrh zákona schválí vláda - v navrženém znění nebo v pozměněném znění
Podepisuje člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, který návrh vládě předkládal
Podepsaný návrh zákona se zašle k podepsání předsedovi vlády → ten jej podepíše a zašle jej předsedovi PS Legislativně technické požadavky vládního návrhu zákona
Obsaženy v Legislativních pravidlech vlády
Požadavky formální
členění předpisů na části, hlavy, díly, oddíly
každý právní předpis s výjimkou ÚZ a novely zákona se člení na paragrafy, odstavce, pododstavce, body
novela se člení na články, a pokud je navrhováno členění uvnitř právního předpisu, člení se na body
poslední část předpisu obsahuje vždy ustanovení o nabytí účinnosti





















27

Požadavky materiální
ustanovení normativní povahy
paragraf (u ÚZ článek) smí obsahovat ustanovení týkající se pouze téže věci
zákonem nelze měnit nařízení vlády nebo vyhlášku, nařízením vlády nelze měnit vyhlášku, zákonem lze však nařízení vlády nebo vyhlášku zrušit, ruší-li se zároveň příslušné zmocnění
nařízení, jako prováděcí předpis, nesmí překračovat meze zákona, k jemuž je nařízení vydáno a které tato zákon provádějí, nesmí nově upravovat věci, jejichž úprava patří zákonu, jestliže zákon předpokládá vydání vyhlášky, musí obsahovat zmocnění k jejímu vydání a musí označit zmocněný orgán + vymezit věci, které mají být vyhláškou upraveny
terminologická jednotnost uvnitř, s použitou terminologií navazujících a souvisejících právních předpisů, respekt všeobecného významu slov, pokud jich má více, musí být z právního předpisu jasné, který význam se používá, cizí slova jen výjimečně, užívá-li se běžně a nelze jej vhodně nahradit českým výrazem
zpravidla se nepřijímají ustanovení jiného právního předpisu (recepce)
poznámka pod čarou smí obsahovat pouze citaci právního předpisu, vč. právních předpisů EU
ve zrušovacím ustanovení výslovné uvedení všech právních předpisů, které se navrhovaným právním předpisem zrušují
ustanovení o účinnosti - den, měsíc a rok, stanovení nabytí účinnosti dnem vyhlášení se má omezit na případy časově naléhavé, nelze navrhovat zpětnou účinnost (retroaktivitu) Vláda má dále právo vyjádřit se ke všem nevládním návrhům zákona
dle čl. 44 odst. 1, 2 Ú
Předseda PS zašle návrh zákona vládě a požádá jí, aby se do 30 dnů od doručení žádosti k návrhu vyjádřila svým stanoviskem
Vláda zasílá stanovisko zpět předsedovi PS (souhlasí, souhlasí s připomínkami X nesouhlasí s návrhem zákona)
Nesouhlas či připomínky bývají podrobně odůvodněny
Pokud vláda své stanovisko do 30 dnů nezašle, platí dle Ú, že vláda se vyjádřila kladně, PS může pokračovat po uplynutí lhůty v legislativním procesu, tato právní fikce nemá však pro (ne)přijetí návrhu zákona zásadní vliv, protože PS se může seznámit se skutečným stanoviskem vlády, i když je doručeno dodatečně nebo když je při projednávání návrhu zákona zástupcem vlády sděleno čl. 44 odst. 3 Ú - vláda je oprávněna žádat, aby PS skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry








Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR
Pramen práva - pojem, jenž označuje vnější formu, kterou jsou sdělovány právní normy
Pojetí pramenů práva
formální – pramen práva je nositel a zprostředkovatel právní normy (pro naší otázku relevantní)
materiální – pramenem práva je to, co je zdrojem práva a ovlivňuje jej: společenské poměry – kulturní vyspělost společnosti
gnoseologické – pramen práva je vše, co svědčí o právu – právní literatura, rozsudky, smlouvy, atd. Právní úprava
Ústava České republiky
Čl. 52 Ú
(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon. (ustanovené též v JŘ PS) 28










Zákon č. 309/1999 Sb., o sbírce zákonů a sbírce mezinárodních smluv
Účinnost k 1.1.2000
Oproti původní právní úpravě z roku 1992 (Zákon ČNR o Sb. zákonů ČR) - rozšíření okruhu aktů vyhlašovaných v oficiální publikační sbírce / rozdělení sbírky na 2 samostatné sbírky vnitrostátní právní akty a mezinárodní smlouvy + rozhodnutí orgánů mezinárodních organizací / nová právní regulace pravidel (označování, citace, lhůta pro vyhlášení apod.) → právní předpisy, nálezy ÚS a mezinárodní smlouvy vyhlášené dle původní právní úpravy nemusí být znovu vyhlašovány, ponechávají si dále své formální označení
Části zákona - Sbírka zákonů, Sbírka mezinárodních smluv, Vydávání Sbírky zákonů a Vydávání Sbírky mezinárodních smluv, Společná, přechodná a závěrečná ustanovení Zákon č. 90/1995 Sb., o JŘ PS
Upravuje vyhlašovací formuli → uvozovací věta: „Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:“
Užívá se pro všechny zákony, vč. těch, které byly zamítnuty/vráceny Senátem a poté znovu schváleny PS Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
upraven způsob vyhlašování obecně závazných vyhlášek a nařízení

Východiska










ČR je právní stát → jedním z požadavků je uplatnění principu poznatelnosti práva a principu právní jistoty Adresáti právní normy mají znát svá práva a povinnosti stanovené právním řádem → mají mít možnost se seznámit s formálními prameny práva
Ústava se ve čl. 52 Ú (a JŘ PS) vyjadřuje neúplně, když hovoří pouze o zákonech a mezinárodních smlouvách → příliš úzké vymezení, v právním státě nutno publikovat i další právní předpisy Obecná závaznost právních norem - podmíněna veřejným vyhlášením právního předpisu, který je jejím komunikátorem (tím se rozumí jeho uveřejnění/publikace) Bez vyhlášení právního předpisu nemůže nastat jeho platnost ani účinnost Publikace materiální - uvedení právního předpisu v obecnou známost (tedy veřejným předčítáním, vybubnováním, denním tiskem apod.) Publikace formální - provedení formálního aktu publikace, který sice nezaručí, že se rozšíří faktická znalost právního předpisu, ale je způsobilý zaručit možnost, že se od něj může skutečná znalost odvozovat (vydání a rozeslání oficiální psané publikační sbírky nebo vyhlášení právního předpisu zákonem stanoveným způsobem - na úřední desce, apod.)
Užití fikce „neznalost zákona neomlouvá“ (ignorantia legis non excusat)

Sbírka zákonů









Ve Sbírce zákonů se vyhlašují jednak právní předpisy, jednak další akty státních orgánů Uveřejněním plného znění v českém jazyce se vyhlašují tyto právní předpisy 1. ústavní zákony 2. zákony 3. zákonná opatření Senátu (dosud nepřijato, zatím nedošlo k rozpuštění PS - info z 2008) 4. nařízení vlády 5. právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady; právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností (tj. vyhlášky) Od 1.1.2006 mají být ve Sb. vyhlašovány též právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností, i ty se pak označují jako vyhláška (např. vyhláška ČNB) Platnost - právní předpis jí nabývá dnem vyhlášení ve Sb.

29















0.

1. 2. 3.

4.

5.

Den vyhlášení → den rozeslání příslušné částky Sb., uvedený v jejím záhlaví, od tohoto dne musí být částka každému dostupná alespoň v každé obci Dnem své platnosti se stává právní předpis součástí právního řádu a též schvalující orgán je jím vázán Platnost je podmínkou účinnosti (princip zákazu zpětné působnosti zákonů → zákaz retroaktivity) Účinnost - nutno odlišit od platnosti Den, kdy právní předpis zakládá, mění nebo ruší právní vztahy, tedy „vstupuje v život“ Dnem účinnosti je možná aplikace právního předpisu, normy v něm stanovené → právně vynutitelné Obvykle stanovena výslovně (nalezneme zpravidla na konci právního předpisu), ke konkrétnímu datu nebo ke dni, kdy nastane nějaká právní skutečnost Pokud není výslovně stanoveno datum účinnosti, platí obecné pravidlo (dle zákonu č. 309/1999 Sb.) → není-li stanovena účinnost pozdější, nabývá právní předpis účinnost 15. dnem po vyhlášeníX Vyžaduje-li naléhavý obecný zájem účinnost dřívější, lze tak výjimečně učinit, nikdy však nesmí být datum účinnosti dříve, než datum platnosti Pro podzákonné předpisy (nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, jiných správních úřadů, popř. PO) navíc platí, že mohou být vyhlášeny nejdříve dnem, v němž je vyhlášen zákon, k jehož provedení jsou vázány a účinnost mohou nabýt nejdříve dnem, k němuž nabývá příslušný zákon účinnosti Legisvakance - (z latinského vacatio legis) období mezi platností a účinností právní normy Ve Sb. se dále vyhlašují tyto akty státních orgánů nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvyššího správního soudu, pokud tak stanoví zákon
Dle zákona č. 182/1993 Sb., o ÚS - rozhodnutí o návrhu zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, o ústavní žalobě proti prezidentu republiky, o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a S, o návrhu na posouzení souladu mezinárodních smluv s ústavním pořádkem → vyhlašuje se výrok a taková část odůvodnění, ze které je jasné, jaký je právní názor ÚS a co jej k němu vedlo sdělení Ústavního soudu, jestliže o jejich vyhlášení Ústavní soud rozhodne usnesení PS o zákonném opatření Senátu, anebo sdělení předsedy PS, že se PS na své první schůzi o zákonném opatření neusnesla rozhodnutí prezidenta republiky, oznámení prezidenta republiky o výsledku referenda, usnesení komor Parlamentu a usnesení vlády, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo jestliže o jejich vyhlášení tyto orgány rozhodnou
rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb, či usnesení vlády / komor Parlamentu rozhodnutí o nouzovém stavu, o stavu ohrožení státu, válečném stavu → zveřejnění v hromadných sdělovacích prostředcích + vyhlášení stejně jako zákon, účinnosti nabývají okamžikem, stanoveným v daném rozhodnutí sdělení ministerstev, jiných ústředních správních úřadů nebo ČNB o skutečnostech a přijatých rozhodnutích, pokud povinnost vyhlásit je ve Sb. stanoví zvláštní zákon
dle zákona je ČNB oprávněna vydávat v mezích zákona a na základě zákonného zmocnění opatření závazná pro zákonem vyjmenované subjekty, dále úřední sdělení, jimiž oficiálně informuje o zákonem stanovených skutečnostech → obojí musí být vyhlášeno ve Věstníku ČNB, není však nutné tyto akty publikovat též ve Sb. úplná znění ÚZ a zákonů, zmocňuje-li k vyhlášení jejich úplného znění předsedu vlády ÚZ nebo zákon, toto znovuvyhlášení (republikace), k němuž dochází vždy na základě zvláštního zákonného zmocnění, však neobsahuje vlastní text zákona, ale pouze jeho platné znění ke dni, k němuž se úplné znění publikuje (právně závazná jsou proto jen původní vyhlášení zákona a jeho novel, jen tato se citují)

30

Sbírka mezinárodních smluv
Sdělením Ministerstva zahraničních věcí se vyhlašují 1. platné mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána 2. oznámení o výpovědi mezinárodních smluv a o jiných skutečnostech důležitých pro provádění jednotlivých mezinárodních smluv 3. rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je ČR vázána
Deleguje-li čl. 52 odst. 2 Ú určení způsobu vyhlášení mezinárodní smlouvy na zákon, lze dovodit, že jde pouze o platnost vnitrostátní, nikoli platnost z hlediska mezinárodního práva
Dnem vyhlášení je den rozeslání příslušné částky Sb. m. s. uvedený v jejím záhlaví
Všechny mezinárodní smlouvy se uveřejňují zásadně v plném znění (s výjimkou mezinárodních smluv, které neschvaluje Parlament a týkají se pouze malého počtu fyzických a právnických osob - mohou být uveřejněny bez plného znění jejich příloh, Ministerstvo zahraničních věcí pak uvede výčet příloh a údaj, kde do nich lze nahlédnout a pořizovat výpisy a opisy)
Jazyk - znění rozhodné podle mezinárodního práva pro jejich výklad (tj. autentický jazyk) a zároveň v překladu do ČJ (pokud není české znění rozhodné), má-li mezinárodní smlouva více rozhodných znění, uveřejňuje se v 1 jazyce, pokud k nim patří AJ, zveřejňuje se právě v AJ
Závaznost autentického znění a překladu do ČJ - zákon určil pravidlo, že v případě rozdílu má přednost autentické znění Obdobná pravidla platí i při vyhlašování rozhodnutí mezinárodních orgánů a mezinárodních organizací Společná ustanovení pro Sb. a Sb. m. s.
Sbírky se vydávají v postupně číslovaných částkách označených pořadovými čísly, jejichž řada se uzavírá koncem každého kalendářního roku
Číslování stran obou sbírek se provádí od počátku kalendářního roku v souvislé řadě, která se uzavírá koncem každého kalendářního roku
Právní předpisy a další právní akty (ve Sb.) i sdělení ministerstva zahraničních věcí (ve Sb. m. s.) se označují od počátku kalendářního roku pořadovými čísly v souvislé řadě, která se uzavírá koncem každého kalendářního roku
Sb. a Sb. m. s. vydává Ministerstvo vnitra, které zajišťuje také její tisk a distribuci
Lehce rozpor se zákonem → Obě sbírky vydává a tiskne příspěvková organizace Tiskárna Ministerstva vnitra (zřízena Ministerstvem vnitra v r. 1996) - dle zákona to má být přímo Ministerstvo vnitra / Distribuci provádí v praxi soukromá firma MORAVIAPRESS, a.s., je jí svěřeno celoroční předplatné i objednávky jednotlivých částek
Právní předpisy, další právní akty i sdělení Ministerstva zahraničních věcí musí být vyhlášeny neprodleně, nejpozději do 30 dnů ode dne jejich doručení Ministerstvu vnitra
Za správnost textů ve Sb. zodpovídá ten, kdo je Ministerstvu vnitra předal

31










Za správnost textů ve Sb. m. s. (včetně správnosti překladu do ČJ) zodpovídá příslušné ministerstvo, jiný příslušný ústřední správní úřad nebo ČNB Ve sbírkách se též vyhlašují sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskové chyby Citace → zkratka „Sb.“ a „Sb. m. s.“ Zákon stanovuje povinnost všem obcím, městským obvodům a městským částem územně členěných statutárních měst umožnit v pracovních dnech každému bezplatné nahlížení do Sb., totéž platí pro kraje a hl.město Prahu, těm však navíc ukládá povinnost umožnit nahlížení i do Sb. m. s. (důvod - každá fyzická a právnická osoba má mít možnost zjistit obsah právních předpisů a tudíž znát svá práva a povinnosti)
Dnes to není úplně v souladu s principem právní jistoty → po přijetí euronovely jsou součástí právního řádu všechny vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je ČR vázána, proto by měly být tyto smlouvy (vyhlášené ve Sb. m. s.) být každému dostupné stejně jako zákony a jiné právní předpisy, tedy i v obcích (zvlášť s ohledem, že pokud mezinárodní smlouva stanoví něco jiného než zákon, užije se mezinárodní smlouva - aplikační přednost viz čl. 10 Ú) Vedle Sb. a Sb. m. s. je Ministerstvo vnitra též povinno zveřejňovat stejnopis Sbírky zákonů vydávané po 4.5.1945 a Sbírky mezinárodních smluv způsobem umožňující dálkový přístup (internet)
Nepovažují se ze zákona za oficiální vydání sbírek
Ani další znění zveřejňována soukromoprávními publikacemi nejsou oficiální (ani knižní podoba, ani elektronické informační systémy) - např. edice ÚZ, ASPI, Lex Galaxy apod.
Vyjádření ÚS v nálezu publikovaném jako 37/2007 Sb. (Pl. ÚS 77/06, 37/2007 Sb. (legislativní přílepky)) o zrušení jistých ustanovení v zákoně o bankách - kromě kritiky přílepků ÚS také kritizuje situaci, kdy se adresát právní normy v právním řádu nemůže orientovat bez použití informačních technologií, o jejichž použití však zákon mlčí (přitom bez nich se již v právním řádu ČR nelze vyznat a při uplatnění zásady neznalost zákona neomlouvá se tak stává právo pro své adresáty zcela nepředvídatelné a tato zásada je problematicky uplatnitelná - tato zásada se nemá vykládat jen k tíži adresátů práva, ale i jako závazek veřejné moci učinit právo poznatelným, protože jen takovým právem se lze řídit)

Publikace dalších právních předpisů
Obdobné principy právního státu, které stíhají vyhlašování zákonů a mezinárodních smluv, by měly platit i pro publikaci právních předpisů vydávaných orgány územních samosprávných celků → obcí a krajů (i v Ústavě, ale o tom jak to provést ponechává Ústava na zákonodárci)
Právní předpisy kraje - obecně závazné vyhlášky a nařízení kraje
Dle zákona o krajích (č. 129/2000 Sb.)
Platnosti nabývají dnem vyhlášení ve Věstníku právních předpisů kraje
Věstník musí být přístupný na krajském úřadu, na obecních úřadech v kraji a na Ministerstvu vnitra
Kraj musí umožnit zveřejnění stejnopisu Věstníku na internetu
Účinnosti nabývá 15. dnem po vyhlášení, pokud v něm není stanoven pozdější počátek účinnosti (s výjimkou naléhavého obecného zájmu → lze dřív, pak je nutno v právním předpisu dřívější účinnost uvést, zveřejnit to na úřední desce krajského úřadu a obecních úřadů kterých se to dotýká + zajistit materiální publikaci)
Právní předpisy obce - obecně závazné vyhlášky a nařízení obce
Dle zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.)
Vyhlášení je též podmínkou platnosti, nikoli však formou vydávání sbírky, ale vyvěšením na úřední desce obecního úřadu po dobu 15 dnů
Dnem vyhlášení je první den jeho vyvěšení na úřední desce
Obec může právní předpis zveřejnit kromě toho i jinak - např. rozhlasem
Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývá předpis účinnosti 15. dnem od vyvěšení, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze i dříve, ne však účinnost před platnost
Obec vede evidenci právních předpisů - obsahují číslo, název, datum schválení, datum nabytí platnosti a účinnosti, příp. pozbytí platnosti 32

Právní předpisy a jejich evidence musí být každému přístupny u obecního úřadu, v obci, která jej vydala
Nařízení vydané obcí vykonávající rozšířenou působnost musí být každému přístupné též u obecních úřadů působícím v jejím správním obvodu
Právní předpis zašle obce neprodleně po jeho vyhlášení příslušnému krajskému úřadu a také Ministerstvu vnitra (pokud o to požádá) Právní předpisy EU
1.5.2004 - vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení ČR do EU → počátek platnosti právních předpisů ES (komunitárního práva), resp. práva EU (na základě čl. 10a Ú)
Úřední věstník Evropské unie - Official Journal of the European union
Vyhlašování nařízení, směrnic a rozhodnutí
Písemná (ale jen ta disponuje formální publicitou a autentičností) i elektronická podoba → eur-lex.europa.eu
Vychází ve všech úředních jazycích EU
Právní akty vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak 20. dnem po vyhlášení
Vydáván Úřadem pro úřední tisky Evropské unie se sídlem v Lucembursku
Usnesení vlády z r.2004 - členové vlády a vedoucí ostatních úředních orgánů státní správy musí uveřejnit na internetových stránkách ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy informace o možnostech získání textů právních předpisů ES a EU + doporučení primátorům statutárních měst, vč. hl.města Prahy a starostům obcí s rozšířenou působností, aby zajistili poskytnutí odborné pomoci veřejnosti při vyhledávání těchto textů
Až novela zákona o Sb. a Sb. m. s. s účinností od 1.1.2006 → povinnost všem krajům a hlavnímu městu Praze umožnit v pracovních dnech každému nahlížení do Úředního věstníku EU
Dnes zajišťují české znění předpisů ES/EU a rozsudků ESD orgány EU (ČJ jedním z úředních jazyků EU), které také odpovídají za správnost českého znění Existence dalších věstníků
Věstník NKÚ
Publikuje se zde výroční zpráva a závěry kontrol (nejsou právními předpisy)
Věstník ČNB
Publikace opatření a úředních sdělení (nejsou právními předpisy)
Vyhlášky ČNB (například o stažení papírové padesátikoruny) se publikují ve Sb.








33

Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů Pojem ústavní činitel
souhrnné označení pro volené i jmenované představitele státu a nejvyšší úředníky, pokud jsou jejich funkce výslovně uvedeny v Ústavě
dělení:
zákonodárná moc: poslanci a senátoři
výkonná moc: prezident a členové vlády
soudní moc: soudci ÚS, NS, NSS a běžných soudů (okresní, krajské, vrchní)
ostatní: prezident a viceprezident NKÚ, guvernér + viceguvernér + členové Bankovní rady ČNB (v širším pojetí i státní zástupci – okresní + krajští) Imunita
vynětí ústavního činitele z obecně platného právního režimu
2 formy
indemnita = neodpovědnost, hmotněprávní imunita - v trestním právu; taková exempce, že trestný čin vůbec nemohl být spáchán
nestíhatelnost = imunita procesněprávní - procesní exempce z trestního stíhání; trestný čin se mohl stát, ale ústavní činitel za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trestním řízení nebojen za určitých podmínek (např. se souhlasem příslušné komory) 1) Imunita poslanců a senátorů
příčinou vytvoření institutu poslanecké imunity v historii parlamentarismu byla snaha chránit členy volených shromáždění před panovníkem, úřady, policií, zejména snaha znemožnit zadržení členů parlamentu během cesty na shromáždění, zároveň se paralelně vytvářelo privilegium poslanců ve formě svobody projevu na půdě parlamentu
nejdůležitější záruka výkonu mandátu poslance / senátora
zajišťuje, že Parlament je za všech okolností nezávislý a má možnost se za všech okolností bez překážek sejít a jednat
vynětí (exempce) člena Parlamentu z obecného právního režimu
viz čl.27 Ústavy
2 formy: a) indemnita
čl.27 odst.1 a 2 Ú: (1) „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.“
(2) „Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.“
= neodpovědnost, hmotněprávní imunita v trestním právu
taková exempce, že trestný čin vůbec nemůže být spáchán
za hlasování v komorách Parlamentu není poslanec nebo senátor trestně odpovědný; za hlasování ho nelze postihnout ani trestněprávně, ani správněprávně a ani disciplinárně = úplná indemnita
za projevy v komorách a jejich orgánech rovněž není člen Parlamentu trestně odpovědný, podléhá ale disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem = částečná indemnita (myslí se projevy ústní i písemné – př. legislativní a jiné návrhy, podpisy na dokumentech, písemné interpelace,…) b) imunita procesněprávní
čl. 27 odst.4 Ú: „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.“
nestíhatelnost, procesní exempce z trestního stíhání
trestný čin se mohl stát, ale poslanec či senátor za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trestním řízení bez souhlasu komory, jejímž je členem
podklady pro rozhodování komory připravuje mandátový a imunitní výbor
svým souhlasem může komora svého člena zbavit procesněprávní imunity → může být vzat do vazby, stíhán a potrestán jako každý jiný občan
pokud komora souhlas odepře, nemůže už být pro daný skutek nikdy stíhán 34

platí i pro skutky spáchané před nabytím mandátu čl. 27 odst. 5 Ú: člena Parlamentu lze zadržet, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté
příslušný orgán to musí ihned oznámit předsedovi komory
a) nedá-li předseda do 24 h od zadržení souhlas k vydání zadrženého soudu, musí ho orgán propustit
b) dá-li souhlas, postoupí oznámení mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání návrhu komoře (provede patřičná šetření, dá poslanci možnost se vyjádřit) → na následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností (rozhoduje tedy výhradně příslušná komora, předseda jen vyslovuje předběžný souhlas se zadržením při přistižení člena při činu)
žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu komory musí zejména obsahovat vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci → komora rozhodně usnesením, které orgánu zašle
odpovědnost za přestupky: čl.27 odst.3 Ú - přestupky mohou být stíhány jen v disciplinárním řízení příslušné komory
novela zákona o přestupcích: (zákon č.78/2002 Sb. novelizující zákon o přestupcích č.200/1990 Sb. a oba jednací řády komor) pro stíhání přestupku si může poslanec nebo senátor vybrat, zda se podrobí běžnému postupu, nebo zda bude přestupek projednán v komoře 2) Imunita prezidenta republiky Ads not by this site
charakteristická je neodpovědnost z výkonu funkce a imunita - toto privilegium pochází z monarchistických zřízení, ústavodárci v ČR se inspirovali vzorem 1.republiky
neodpovědnost z výkonu funkce
čl. 54 odst. 3 Ú: „Prezident republiky není ze své funkce odpovědný.“
v demokratických státech zpravidla spojována s povinností kontrasignace jeho aktů ústavním činitelem, který za takové úkony odpovídá
Ústava 1920: nutná byla kontrasignace všech rozhodnutí + veškerých jeho úkonů moci vládní a výkonné (třeba i novoroční projev) × dnes tomu tak není - kontrasignována musí být jen rozhodnutí, která musí mít písemnou povahu, a to s výjimkou těch, která jsou zvlášť vyjmenovány v čl. 62 Ú
rozhodnutím prezidenta zde myšleným není např. návrh – prezident může návrh k ÚS podávat bez kontrasignace
rozpor s demokratickým právním řádem: má být v republice vůbec někdo neodpovědný a pokud ano, měl by moci něco rozhodovat sám? (př. neodpovědný prezident jmenuje neodpovědnou bankovní radu, která disponuje s miliony) → neodpovědnost je vyvažována: 1. kontrasignace 2. impeachment = speciální ústavní delikt, jen prezident se může dopustit velezrady (u ostatních vlastizrada) – čl. 65 odst. 2 a čl. 87 odst.1 písm.g) je všestranná, týká se všeho, co z výkonu funkce vyplývá, nejen rozhodnutí nevztahuje se na činnost a rozhodování prezidenta, která se netýkají výkonu jeho funkce (př. správa jeho osobního majetku) souvisí s tím, že v ČR je parlamentní forma vlády s reprezentativní demokracií imunita čl. 65 Ú prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt, a to bez rozdílu, zda jde o výkon funkce nebo nikoli trestní stíhání pro trestné činy spáchané během výkonu jeho funkce je navždy vyloučeno prezident republiky může být stíhán pouze za velezradu
před ÚS na základě žaloby Senátu (návrh musí podat aspoň 1/3 senátorů)
velezrada = „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky,jakož i proti jejímu demokratickému řádu“; je to ústavní delikt, ne trestný čin!!!



35

jednání Senátu o návrhu na podání žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné, hlasuje se veřejně a podle jmen
takové řízení před ÚS nemá povahu trestního řízení, ale charakter impeachmentu a vztahuje se jen k prezidentu republiky
řízení o ústavní žalobě prezidentu republiky je upraveno v §96-108 zákona č.182/1993 o ÚS; za Senát v něm jedná jeho předseda nebo osoba Senátem pověřená, prezident má právo si zvolit jednoho nebo více obhájců
ÚS buď rozhodne, že se prezident dopustil velezrady nebo ho obvinění zprostí → jakmile je nález, jímž bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen, ztrácí prezident svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt; je možná obnova řízení, ale pokud v obnoveném řízení dojde ke zproštění z ústavní žaloby, bývalý prezident nenabývá svůj úřad zpět 3) Imunita soudců
soudci ÚS
čl.86 Ú + zákon č.182/1993 Sb. o Ústavním soudu
soudce ÚS nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu, pokud S souhlas odepře, je trestní stíhání navždy vyloučeno
zadržet lze soudce ÚS jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté → příslušný orgán to musí oznámit předsedovi Senátu → nedá-li ten do 24hod od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, musí být zadržený propuštěn → na první následující schůzi rozhodne S o přípustnosti trestního stíhání
soudce ÚS má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce a to i poté, co přestal být soudcem ÚS
soudce ÚS nelze vůbec stíhat za přestupky - to není garantováno Ústavou, ale pouze zákonem → po zániku funkce by mohl být soudce za přestupek stíhán, za předpokladu, že by k projednání došlo do 1 roku od jeho spáchání; jiných správních deliktů se imunita netýká
soudce ÚS je odpovědný za kárné provinění = jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS + jiné zaviněné porušení povinnosti soudce + jednání, které má znaky přestupku → o tom se rozhoduje v kárném řízení (zákon č.182/1993 Sb. §134-142)
o zahájení rozhoduje předseda ÚS, spolu s předsedou se na něm může usnést plénum na návrh aspoň 3 soudců
lze ho zahájit do 1 roku ode dne, kdy došlo k provinění
během něj nesmí soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce
usnesení předsedy ÚS se přeloží plénu + obviněnému musí být umožněno se vyjádřit → zastaví-li plénum řízení, nelze je v téže věci již znovu zahájit × nezastaví-li ho, zvolí ze svého středu 5-ti členný kárný senát, který věc projedná a rozhodne → ten buď jednání uvedené v usnesení soudci vytkne nebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno
proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat námitku předseda ÚS nebo soudci, kteří podali návrh na zahájení → rozhoduje plénum
nebyly-li námitky nebo je plénum nepotvrdilo, hledí se na soudce, jako by kárné řízení nebylo zahájeno + v téže věci ho již nelze zahájit
proti usnesení kárného senátu, které soudci jednání vytklo, může soudce do 15 dnů od jeho doručení podat námitky → rozhoduje plénum – potvrdí nebo zruší nebo vrátí kárnému senátu k novému projednání
soudci obecných soudů
mají jisté omezené imunity ve vztahu k trestnímu řízení → pokud je v souvislosti s jejich osobu zahájeno, musí o tom orgán činný v trestním řízení vyrozumět Ministerstvo spravedlnosti a předsedu daného soudu; jde-li o trestní stíhání pro čin spáchaný při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s tím, je možné soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky


36

Význam slibu
složení slibu může mít právní význam pro začátek výkonu funkce či úřadu - to však zpravidla platí jen pro funkce individuální (př. prezident repubilky se složením slibu ujímá úřadu), nikoli pro funkce spočívající v kolektivních sborech (typicky mandát poslance/senátora - vzniká zvolením) a) Slib členů Parlamentu ČR (poslanců a senátorů)
čl. 23 Ústavy
skládá se na první schůzi komory, které se nově zvolený člen účastní
člen Parlamentu je povinen ho složit (odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou mandát zaniká)
znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
složení nemá vliv na vznik mandátu, protože ten vznikl již zvolením
povinnosti v něm stanovené nejsou bezprostředně sankcionovány, některé jsou ale sankcionovány prostřednictvím dalších ustanovení Ústavy, jednacích řádů či dalších zákonů → př. nebude-li člen Parlamentu dodržovat zákon, může být zbaven imunity a potrestán, popř. disciplinární řízení
závazek věrnosti státu znamená trvalou loajalitu vůči státu, spočívající v dodržování a aktivním prosazování jeho zájmů
slib výkonu mandátu “ v zájmu všeho lidu“ - navazuje na čl.2 odst.1 Ú („lid je zdrojem veškeré státní moci“)
i když znění slibu jmenuje jen Ústavu a zákony, znamená to, že poslanci i senátoři jsou povinni zachovávat celý právní řád
slib má tedy význam spíše morálního charakteru, souvisí s osobním svědomím b) Slib prezidenta republiky
složením slibu se prezident ujímá svého úřadu → složení slibu je tedy právotvornou okolností, bez níž by se ten, který byl zvolen, prezidentem nestal
odmítne-li slib složit nebo ho složí s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen
znění: čl. 59 odst. 2 Ú: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
slibem se prezident zavazuje k plnění základních ústavních povinností spojených s jeho funkcí:
věrnost – prvořadá povinnost hlavy státu, povinnost hájit svrchovanost a celistvost republiky a její demokratický řád, prezident nemůže dát přednost jinému mezinárodnímu subjektu před věrností republice → pokud by se zpronevěřil tomuto závazku a jeho jednání by směřovalo proti těmto chráněným hodnotám, naplnil by skutkovou podstatu velezrady
zachovávání Ústavy a zákonů – prezident je vázán vnitrostátně i mezinárodními smlouvami podle čl.10 a 10a Ú, které mají přednost před zákony a jsou bezprostředně závazné → prezident nemůže svými akty jednat proti skutečnostem chráněným tímto ustanovením – nemůže uzavřít nebo ratifikovat mezinárodní smlouvu, která by tento příkaz nesplňovala a uvedené hodnoty nerespektovala, jinak by se dopustil velezrady
zastávání úřadu v zájmu všeho lidu – nemůže z toho žádnou skupinu lidí vylučovat, či zvýhodňovat některou část lidu, třídu, skupinu či vrstvu → z toho plyne i povinnost jednat se všemi politickými stranami, kterým dal lid důvěru, aby ho zastupovaly v Parlamentu
svůj slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor (pravidla stanoví JŘ PS)
složení slibu stvrzuje svým podpisem c) Slib členů vlády
členové vlády skládají slib do rukou prezidenta republiky
znění: čl.69 odst.2 Ú „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
vyplývají z něj základní povinnosti člena vlády:
být věrný ČR – nezpronevěřit se jí činností, která by byla v rozporu se zájmy našeho státu (př. spolupráce s nepřátelskou cizí mocí) 37

zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život – dbát na jejich dodržování a každodenní naplňování (zejména činnost v rámci podzákonné normotvorby + vydávání individuálních právních aktů)
zastávat svůj úřad svědomitě – plně se věnovat výkonu své funkce (účastnit se schůzí vlády, plnit uložené úkoly + řádně řídit úřad, jehož řízením byl pověřen)
nezneužít své postavení – nečerpat jakýchkoli neoprávněných výhod plynoucích z jeho postavení, které by mu jinak podle zákona nepříslušely d) Slib soudců ÚS
znění: čl. 85 odst. 2 „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“
soudce ÚS ho skládá do rukou prezidenta republiky
složením slibu se ujímá své funkce
odmítne-li slib složit nebo ho složí s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován
zárukou nezávislosti a nestrannosti je mimo jiné pravidlo, že soudce ÚS nemůže být proti své vůli odvolán nebo přeložen k jinému soudu + procesní imunita e) Slib soudců obecných soudů
znění § 62 v zákoně č. 6/2002 o soudech a soudcích: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“
do funkce je soudce jmenován prezidentem republiky bez časového omezení
složením slibu se soudce ujímá své funkce
odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován f) Slib prezidenta a viceprezidenta NKÚ
skládá se do rukou prezidenta republiky
složením slibu se ujímají funkce


Délka funkčních období ústavních činitelů
stanovena Ústavou nebo ústavními zákony
ústavní činitelé:
poslanec – 4 roky (čl.16 odst. 1 Ú)
senátor – 6 let (čl. 16 odst. 2 Ú); poznámka: každé 2 roky se volí 1/3
prezident republiky – 5 let
soudci ÚS – 10 let
soudci - bez časového omezení (resp. do 70 let věku)
další funkce: (pro zajímavost)
člen krajského zastupitelstva - 4 roky
člen městského nebo obecního zastupitelstva - 4 roky
europoslanci - 5 let
evropští komisaři - 5 let
prezident Evropské unie - 2,5 roku
president a vicepresident NKÚ - 9 let (také ústavní činitelé; jmenuje je prezident republiky na návrh PS; Poslanecká sněmovna volí 15 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu)
Bankovní rada ČNB - sedmičlenná - guvernér, 2 viceguvernéři a další 4 členové, jmenuje je a odvolává prezident republiky na 6 let (bez kontrasignace)

Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR Druhy ustavování do fcí 1. volbou
přímá (poslanci, senátoři, prezident)
doplňovací (dílčí) X všeobecné (celý sbor)
celostátní x regionální x místní 38

jednokolové volby x vícekolové řádné (po uplynutí určeného voleb. období) X mimořádné = ustavení orgánu/osoby do funkce cestou hlasování (a v něm dosažené stanovené většiny k volbě oprávněných subjektů)
musí jít o volby „soutěživé“ - tzn. musí se vybírat z alternativ (2 a více kandidátů) 2. jmenováním
jedná se o jednostranný akt, oprávněná osoba či grémium ustavuje osobu do určité fce
možné: 1. bez omezení (první dva pokusy při jmenování předsedy vlády prezidentem-formálně neomezeně) 2. na návrh (třetí pokus při jmenování předsedy vlády na návrh předsedy PS) 3. se souhlasem (se souhlasem Senátu jmenuje prezident soudce ÚS)




Ústavní činitelé
zákonodárná moc - poslanci, senátoři
výkonná moc - prezident, vláda
soudní moc - soudci ÚS, NS, NSS, obecných soudů
další - NKÚ (prezident, viceprezident, členové), ČNB (guvernér,viceguvernér, členové bankovní rady), státní zástupci Prezident
je hlavou státu, není z výkonu své funkce odpovědný, dokud hrubě neporuší Ústavu nebo jinou součást ústavního pořádku
volební období je pětileté
Vznik funkce
od 1. 10. 2012 je volen v přímých volbách (čl. 54 odst. 2 Ú)
dříve na společné schůzi PS a S
ujímá se úřadu složením slibu (čl. 55, je tedy právotvornou skutečností, bez které by se ten, který byl zvolen, nestal prezidentem), který skládá do rukou předsedy S (dříve předsedy PS) na společné schůzi obou komor (čl. 59)
složení slibu stvrdí podpisem
nesloží-li slib nebo složí-li jej s výhradou, hledí se na něj, jako by nebyl zvolen
Způsob volby (čl. 56 Ú)
právo na návrh kandidáta - +18 let, petice podepsaná nejméně 50000 občany s aktivním volebním právem
nebo 20 poslanců či 10 senátorů
aktivní volební právo - jako do PS/S (+18 let, občanství, X překážky)
pasivní volební právo - jako do Senátu (+40 let, občanství, X překážky)
vyhlašuje předseda Senátu
koná se mezi 60 a 30 dny před koncem volebního období úřadujícího prezidenta, popř. do 90 dnů po uvolnění úřadu prezidenta (čl. 56 odst. 7)
nikdo nemůže být zvolen více než 2x za sebou; zvolen nemůže být ten, kdo nálezem ÚS ztratil způsobilost tento úřad nabýt (impeachment)
průběh:
1. kolo - do 2. kola postupují 2 nejúspěšnější kandidáti
pokud má některý z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů voličů, je rovnou zvolen
2. kolo - za 14 dnů - prezidentem je zvolen kandidát s vyšším počtem hlasů
Zánik funkce: 1. uplynutím volebního období 2. vzdáním se úřadu do rukou předsedy S (dříve předsedy PS) - bez zdůvodnění, netřeba souhlasu jiného orgánu, ústně (potřeba o takové abdikaci sepsat zápis, zřejmě za účasti předsedy S)/písemně, účinné je toto rozhodnutí odevzdáním do rukou předsedy S, je pak neodvolatelné 3. smrtí

39

4. impeachmentem - nálezem ÚS o tom, že se prezident republiky dopustil velezrady/hrubého porušení Ú a ztrácí prezidentský úřad i způsobilost znovu jej nabýt Vláda
skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů
je politicky odpovědná PS
Vznik fce
předsedu vlády jmenuje prezident republiky (ústavní zvyklost - je z vítězné strany X a priori však prezident nevázán žádnými ústavněpr. skutečnostmi, stejně tak není stanovena žádná lhůta, nicméně mělo by to být bez zbytečného odkladu) a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů (čl. 68)
vláda předstupuje do 30 dnů po svém jmenování před PS a žádá o vyslovení důvěry (jako celek)
hlasuje se podle jmen (abecedně), počáteční písmeno se určí losem
k přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců
pokud nově jmenovaná vláda nezíská důvěru (musí tak podat demisi, nebo ji prezident odvolá), znovu prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády
jestliže ani takto nově jmenovaná vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy PS (při opětovném nevyslovení důvěry může prezident PS rozpustit)
předseda i další členové vlády se ujímají své funkce jmenováním, po jmenování skládají slib do rukou prezidenta republiky
designovaný (předurčený) předseda vlády = osoba pověřená sestavením vlády, i když nebyla jmenována jejím předsedou, prezident totiž může nejprv zahájit politické rozhovory, aby zjistil tu nejvíc způsobilou osobu k takovému úkolu, toto pověření Ústava neupravuje, jednání jsou výlučně politické povahy, tato osoba se však nakonec předsedou stát nemusí
Zánik funkce
předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky, ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády
obligatorní demise vlády → prezident je povinen tuto demisi přijmout, když: 1. PS zamítla její žádost o vyslovení důvěry - z jakéhokoliv důvodu, i bez jeho udání 2. PS jí vyslovila nedůvěru (nadpoloviční většinou všech poslanců) 3. vždy po ustavující schůzi nově zvolené PS
prezident republiky odvolává vládu, která nepodala demisi, ačkoli ji byla povinna podat
fakultativní demise vlády - vláda se na tom sama usnese, většinou z politických důvodů, prezident tuto demisi nemusí ihned přijmout (může se pokusit vládu přesvědčit, aby demisi vzala zpět)
Ústava odlišuje demisi předsedy vlády od demise členů či celé vlády, ale mlčí o jejích důsledcích, velká část ústavní teorie a praxe ji tak považuje za demisi celé vlády (vychází z principů, na kterých jsou budovány vzájemné vztahy mezi předsedou vlády a ostatními členy), podobně Ústava neupravuje výslovně případ smrti předsedy vlády, v obou případech by však prezident nemohl takovou vládu pověřit prozatímním výkonem jejích funkcí do jmenování nové vlády (tak může učinit jen při přijetí demise vlády či jejím odvolání, Ú čl. 62 písm.d))
ukončení výkonu funkce člena vlády z vlastní vůle - člen vlády se rozhodne vzdát funkce, podává demisi do rukou prezidenta prostřednictvím předsedy vlády, prezident ji může odmítnout/ihned nepřijmout a sám zahájit jednání s předsedou, aby odvrátil přijetí demise
ukončení výkonu fce člena vlády z vůle předsedy vlády - předseda prezidentu navrhne odvolat člena vlády, ten je povinen návrhu vyhovět
namísto člena vlády, který podal demisi/byl odvolán, je prezident povinen jmenovat členem vlády osobu navrženou předsedou vlády Členové Parlamentu ČR
mandátem se rozumí pověření osoby zastupovat voliče (zde lid ČR ve fci poslance/senátora), zastupitelský vztah vzniká zvolením v parlamentních volbách
Vznik fce (čl. 19 odst. 3)

40

mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením občany ČR → přímá volba (vydáno osvědčení o zvolení Státní volební komisí)
(za okamžik zvolení se považuje den voleb)
poslanec/senátor ještě před první schůzí Senátu (které se účastní)/ustavující schůzí PS obdrží průkaz opatřený fotografií, razítkem komory a podpisem předsedy komory, na této schůzi pak skládá slib (nesložení slibu → zánik mandátu), na této schůzi se i ověřuje mandát v nově zvoleném mandátovém a imunitním výboru
Volby (čl. 58)
aktivní volební právo - +18 let, občanství (překážky: omezení osobní svobody kvůli výkonu trestu odnětí svobody, kvůli ochraně obecného zdraví, ztráta způsobilosti k právním úkonům)
pasivní volební právo - +21 let do PS/ +40 let do Senátu, občanství (překážky: ztráta způsobilosti k právním úkonů)
volby se konají ve lhůtě 30 dnů před uplynutím volebního období nebo do 60 dnů po rozpuštění PS (čl. 17)
vyhlášení voleb a stanovení data, území, sepsány seznamy voličů, kandidátské listiny → samotné hlasování (preferenční hlasy)→ přepočet – proporcionální (PS)/majoritní (Senát) systém
Zánik fce 1. smrtí 2. odepřením slibu nebo složením s výhradou 3. uplynutím volebního období, popř. zkrácením volebního období 4. vzdáním se mandátu - prohlášením osobně na schůzi své komory, za závažných okolností prostřednictvím notářského zápisu do rukou předsedy komory (nesmí být starší než 1 měsíc) 5. ztrátou volitelnosti - pozbytím st. občanství, zbavením způsobilosti k pr. úkonům 6. rozpuštěním PS 7. vznikem neslučitelnosti (čl. 21 - člen obou komor + čl. 22 – prezident, soudce + zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů - rozhodovací funkce vykonávané v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu, ke státnímu zastupitelství nebo soudu, k NKÚ, Kanceláři prezidenta republiky, kancelářím komor Parlamentu, Úřadu vlády ČR, státním fondům, Pozemkovému fondu, Kanceláři Veřejného ochránce práv a funkce v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách + „zrcadlové zákony”)
zanikne-li mandát poslance v průběhu volebního období → nastoupí náhradník z téže kandidátní listiny ve volebním kraji, v pořadí dle výsledků voleb (osvědčení mu vydá předseda PS), stane-li se tak s mandátem senátora, prezident vyhlásí doplňovací volby v příslušném volebním obvodu (ty se nekonají v posledním roce před uplynutím volebního období senátora) ⇒ mandát poslance/senátora, který nastupuje za jiného, končí okamžikem, kterým by končil mandát toho, za nějž nastupuje Soudci Soudci obecných soudů
jmenováni prezidentem republiky bez časového omezení (nutná kontrasignace), jsou při výkonu své fce nezávislí, nelze je proti jejich vůli odvolat (ALE - dříve možno odvolat funkcionáře obecných soudů a NSS dle 6/2002 Sb., ale zrušeno ÚS), výjimky vyplývají zejména z kárné odpovědnosti
ujímají se fce složením slibu do rukou prezidenta
podmínky: 1. bezúhonnost 2. občanství ČR 3. vysokoškolské právnické vzdělání 4. + dle 6/2002 Sb. dále způsobilost k právním úkonům 5. zkušenosti a morální vlastnosti 6. v den ustanovení min. 30 let 7. souhlas s ustavením za soudce a přidělením k určitému soudu 8. složení odborné justiční zkoušky
fce soudce je neslučitelná s fcí prezidenta, člena Parlamentu, fcí ve veřejné správě
ministr spravedlnosti přiděluje soudce k soudům (okresní - hned, krajské a vrchní soudy – potřeba min. 8 let výkonu právnické činnosti, NS – min. 10 let)


41

zánik fce: 1. uplynutím kalendářního roku, ve kterém soudce dosáhl 70 let 2. dnem právní moci rozhodnutí o nezpůsobilosti vykonávat tuto fci 3. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce odsouzen za úmyslný TČ nebo k nepodmínečnému trestu odnětí svobody za TČ spáchaný z nedbalosti 4. dnem právní moci rozhodnutí o kárném opatření odvolání z fce 5. dnem právní moci rozhodnutí o zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům 6. pozbytím státního občanství 7. smrtí/dnem právní moci rozhodnutí o prohlášení za mrtvého 8. vzdáním se fce do rukou prezidenta Nejvyšší soud
prezident jmenuje předsedu a místopředsedy (bez kontrasignace (čl. 62) z předsedů kolegií a senátů a z dalších soudců NS (nevymezeno Ústavou, ale Pl. ÚS 87/06), 6/2002 Sb. hovoří o místopředsedovi v singuláru Nejvyšší správní soud
prezident jmenuje předsedu a místopředsedu z řad soudců tohoto soudu (s kontrasignací (čl. 63) na 10 let Ústavní soud
15 soudců jmenovaných prezidentem republiky se souhlasem Senátu (čl. 84(2),62e) na dobu 10 let
podmínky: 1. bezúhonnost 2. občanství ČR 3. starší 40 let 4. způsobilost k právním úkonům 5. vysokoškolské právnické vzdělání 6. min. 10 činný v právnickém povolání 7. neslučitelnost s členstvím v politické straně/hnutí, s jinou placenou fcí či výdělečnou činností (až na výjimky, jako např. správa vlastního majetku, literární činnost..)
ujímá se fce složením slibu do rukou prezidenta republiky (odepření slibu/složení s výhradou → jako by nebyl jmenován)
předsedu a dva místopředsedy jmenuje prezident ze soudců ÚS (čl. 62) Zánik fce místo/předsedy soudu, předsedy kolegia NS či kolegia NSS: 1. odvoláním na základě pravomocného rozhodnutí o uložení kárného opatření 2. zánikem fce soudce 3. vzdáním se fce 4. u místo/předsedy i uplynutím funkčního období
zánik takové fce nemá za následek zánik fce soudce Přísedící u soudů
podmínky: 1. bezúhonnost 2. občanství ČR 3. způsobilost k právním úkonům 4. jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou fci řádně zastávat 5. v den ustanovení min. 30 let 6. souhlas se svým ustanovením a přidělením k určitému soudu 7. trvalý pobyt (či práce) v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen
ujímají se fce složením slibu (byl-li přísedící zvolen znovu, slib nemusí znovu skládat) do rukou předsedy soudu, k němuž byli zvoleni
voleni na funkční období 4 let
volby
přísedící okresních soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu, v hlavním městě Praze volí přísedící obvodních soudů zastupitelstva městské části v obvodu příslušného obvodního soudu


42

přísedící krajských soudů volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu, v hlavním městě Praze volí přísedící Městského soudu v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy
kandidáty navrhují členové příslušného zastupitelstva, zastupitelstvo si vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu počet přísedících stanoví předseda příslušného soudu - je nutné přihlížet k tomu, aby jednotliví přísedící nezasedali více jak 20 dní v roce
je-li v obvodu příslušného soudu více zastupitelstev, stanoví předseda potřebný počet přísedících zvlášť pro jednotlivá zastupitelstva, přihlíží k počtu obyvatel obce apod. neslučitelnost s funkcí člena Parlamentu a dalšími, které stanoví zákon nezávislost, vázanost pouze zákonem povinen zdržet se v občanském životě všeho, co by mohlo narušit jeho důstojnost či ohrozit důvěru v jeho nezávislost náleží jim za každý den jednání paušální náhrada za výkon fce (vyplácí stát ve výši, kterou stanoví vyhláška ministerstva)
přísedícímu náleží náhrada mzdy (jsou-li v pracovním poměru)/ušlého výdělku (nejsou-li) za dobu, kterou strávil výkonem této veřejné funkce (průměrný výdělek, poskytuje stát)
stát dále hradí přísedícímu výdaje, které vznikly v souvislosti s výkonem funkce přísedícího zánik fce 0. uplynutím funkčního období 1. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin 2. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům (nebo omezením způsobilosti) 3. pozbytím občanství ČR 4. smrtí nebo prohlášením za mrtvého 5. odvoláním
na návrh příslušného předsedy soudu
kvůli závažnému porušení povinností,
či přestal splňovat zákonné podmínky (bezúhonnost, státní občanství apod.),
nebo špatný zdravotní stav neumožňující řádné vykonávání povinností 6. přísedící se může fce sám vzdát
x odlišit dočasné zproštění výkonu fce
jestliže je trestně stíhán (do pravomocného skončení trestního stíhání)
byl podán návrh na jeho odvolání (na dobu do rozhodnutí o návrhu na odvolání)
rozhoduje předseda příslušného soudu


Nejvyšší kontrolní úřad
členové a vice/prezident NKÚ smí být členy polit. stran/hnutí, ale nesmí zde zastávat funkce Prezident a viceprezident
jmenováni na návrh PS prezidentem republiky na 9 let (bez kontrasignace)
podmínky: 1. občan ČR 2. způsobilý k právním úkonům 3. bezúhonný a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat 4. ukončené vysokoškolské vzdělání 5. dosáhl věku 35 let
skládají slib do rukou prezidenta republiky, složením slibu se ujímají funkce
s funkcí prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, prokurátora, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích + nesmí vykonávat činnost, která by narušovala důstojnost nebo ohrožovala důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu
výkon funkce končí: 1. uplynutím funkčního období 2. rezignací 43

3. dnem nabytí právní moci soudního rozhodnutí o zbavení/omezení způsobilosti k pr. úkonům 4. dnem nabytí právní moci soudního rozhodnutí, kterým byly odsouzeni pro trestný čin 5. odvoláním prezidentem na návrh PS, třeba kontrasignace (dle zák. NKÚ) X PS takový návrh smí podat, jen nevykonávají-li po dobu déle než 6 měsíců svou fci, či na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory NKÚ Členové NKÚ
15 členů NKÚ volení PS (na návrh prezidenta NKÚ) na dobu neurčitou
podmínky: 1. občan ČR 2. způsobilý k právním úkonům 3. bezúhonný a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat 4. má ukončené vysokoškolské vzdělání 5. dosáhl věku 30 let
skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, složením slibu se člen Úřadu ujímá funkce
s funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, prokurátora, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích
zánik jejich fce: 1. rezignace 2. věk min. 65 let 3. dnem nabytí právní moci soudních rozsudků (jak u vice/prezidenta) 4. odvolání na návrh PS na základě rozhodnutí Kárné komory NKÚ Česká národní banka
7 členů bankovní rady ČNB jmenuje prezident (čl. 62) a dle ústavní zvyklosti potvrzené ÚS (nález 285/2001 Sb.), mezi těchto 7 členů patří i guvernér a 2 viceguvernéři (vše na 6 let a bez kontrasignace)
podmínky: 1. občan ČR 2. způsobilý k pr. úkonům 3. ukončené VŠ (jakékoliv) vzdělání 4. bezúhonný 5. v měnových záležitostech a v oblasti finančního trhu uznávaná a zkušená osobnost
nelze tuto fci zastávat více než 2x (zřejmě za život)
neslučitelnost s fcí poslance (NEzmíněn senátor), člena vlády, členství v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech jiných bank a podnikatel. subjektů, nesmí vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou vědecké, literární atd. a správy vlastního majetku a nesmí vykonávat ani činnost, která může způsobit střet zájmů se členstvím v Radě
zánik funkce: 1. uplynutí funkčního období (6 let) 2. odvolání (prezidentem, nutná kontrasignace) - v případě vzniku inkompatibility, porušení podmínky bezúhonnosti, zbavením/omezením způsobilosti k pr. úkonům, při nevykonávání fce víc jak 6 měsíců 3. rezignace
je-li odvolán guvernér, tak tento odvolaný guvernér či Rada guvernérů Evropské centrální banky se mohou domáhat přezkoumání tohoto odvolacího rozhodnutí u Evropského soudního dvora, a to v případě, že se domnívají, že tímto rozhodnutím došlo k porušení Smlouvy o Evropské unii nebo Smlouvy o fungování Evropské unie nebo jiného právního předpisu vydaného k jejímu provedení Státní zástupci
podmínky: 1. občan ČR 2. způsobilost k pr. úkonům 3. bezúhonný 4. min. 25 let 44













5. ukončené VŠ magisterské studium na VŠ v ČR 6. složení závěrečné zkoušky 7. jeho morální vlastnosti zaručují řádný výkon fce 8. jeho souhlas s jmenováním a přidělením k určitému st. zastupitelství nejvyšší státní zástupce jmenován vládou na návrh ministra spravedlnosti, vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce (stejně tak odvolává) krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce, který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce zánik funkce státního zástupce: 1. nesložením slibu/složením s výhradou 2. dodatečným odvoláním souhlasu s prvým přidělením 3. pozbytím státního občanství ČR 4. jmenováním soudcem, zvolením členem Parlamentu či zastupitelstva územního samosprávného celku 5. vznikem fce ve veřejné správě 6. uplynutím kalendářního roku, ve kterém dosáhl st. zástupce věku 70 let 7. smrtí/prohlášením za mrtvého 8. zbavením /omezením způsobilosti k právním úkonům 9. odsouzení pro úmyslný tr. čin či k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro nedbalostní trestný čin 10. vznikem nezpůsobilosti k výkonu fce státního zástupce (např. dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav) 11. uložením kárného opatření

Veřejný ochránce práv
volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát (volba se koná ve lhůtě 60 dnů před uplynutím funkčního období ochránce či u předčasného ukončení fce ochránce do 60 dnů)
může být zvolen pouze na 2 bezprostředně po sobě jdoucí funkční období
ochráncem může být zvolen každý, kdo je volitelný do Senátu
ochránce se ujímá výkonu fce složením slibu do rukou předsedy PS, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy uplynulo funkční období dosavadního ochránce (nesložení slibu do 10 dnů od zvolení/složení s výhradou → jakoby nebyl zvolen)
zánik fce: 1. uplynutím funkčního období 2. pravomocným odsouzením pro trestný čin 3. ztrátou volitelnosti do Senátu 4. vznikem neslučitelnosti (x fce prezidenta, poslance, senátora, soudce, jinou fcí ve veřejné správě, člen polit. strany/hnutí) 5. rezignací (písemně předsedovi PS) Další způsoby ustavování do funkcí Aklamace
výraz odvozený z lat. „acclamatio“, což značí souhlasné, jásavé volání
veřejné a zjevné vyjádření souhlasu (nebo nesouhlasu) nějakého shromáždění - dupání, tleskání apod. - výsledek se určuje odhadem, dle zjevné převahy
takto ustaven do fce prezidenta např. Masaryk 45

Kooptace
předem daná uzavřená skupina dle předem dohodnutých pravidel vybírá dalšího svého člena
např. ústavním zákon č. 183/1989 Sb., bylo rozhodnuto, že se nebudou konat doplňovací volby, pokud se uprázdní fce poslance Federálního shromáždění, a zákonodárný sbor doplní počet svých členů kooptací, část poslanců na výzvu vedení KSČ a dalších stran Národní fronty na svůj poslanecký mandát rezignovala a noví poslanci byli kooptováni na návrh politických hnutí Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí Konkurs
nezávislý sbor (nemělo by jít o vztah nadřízenosti a podřízenosti) dle stanovených kritérií vybírá nejvhodnějšího kandidáta Virilita
osoba, zastávající určitou funkci, z titulu této fce zastává i fci jinou
př. ministr vnitra je z titulu této funkce také předsedou Státní volební komise Ustavení rodem
v důsledku příslušnosti např. k panovnickému rodu (nejde o dědění, ale původ)
př. zákon č. 141/1867 (část prosincové ústavy) uváděl, že členy sněmovny panské jsou zletilí princové císařského domu Ustavení následnictvím
fce přechází automaticky na potomky jejího původního držitele
neslučuje se s principem rovnosti
dnes zachováno v parlamentních monarchiích, ale tito dědiční představitelé zemí se vzásadě vzdali rozhodovacích pravomocí (př. VB - královně formálně náleží mnohé pravomoci, ale reálně je nevykonává) Los
typicky se fce losovaly v antickém Řecku
pokud se provádí los dnes, musí být splněny v zásadě tyto podmínky
všichni kandidáti jsou si rovni
je proveden „předvýber“ a z takto vybraných lidí již nezáleží, kdo z nich bude fci vykonávat
dnes se užívá, pokud se po použití jiných možností situace zdá být bezvýchodná (např. v druhém kole senátních voleb, pokud oba kandidáti získají stejný počet hlasů, rozhodne los), nebo je rozhodnutí záměrně svěřeno náhodě (př. okrsková volební komise určuje losem ze svých členů předsedu a místopředsedu)

46

VÝKONNÁ MOC ČR
podle Ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid - moc výkonná je tedy vedle SM a ZM jednou z mocí, pomocí níž lid uplatňuje svou vůli při správě věcí veřejných
VM obstarává především záležitosti podstatné části veřejné správy, jejímž subjektem je stát, který ji vykonává skrze vládu, ministerstva a jiné správní úřady, popř. i orgány územní samosprávy (čl. 79 odst. 3, čl. 105 Ú)
za orgány moci výkonné lze považovat veškeré orgány, které nenáležejí ani do moci zákonodárné, ani do moci soudní
moc výkonná - Hlava III Ústavy ČR Prezident republiky Vláda

MINISTERSTVA A JINÉ ÚSTŘEDNÍ SPRÁVNÍ ÚŘADY
enumerativnost veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 3 Ú, čl. 2 odst. 2 LZSP) - „v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“
pro oblast veřejné správy je tento princip konkretizován v čl. 79 odst. 1 Ú → ministerstva a jiné (především ústřední, ale též místní) správní orgány lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem
→ zákaz vytvářet správní úřady aktem výkonné moci
→ zákaz možnosti měnit podzákonným předpisem či administrativním aktem působnost správních úřadů, která je stanovena zákonem
2 typy ústředních správních úřadů: ministerstva a jiné ústřední správní úřady
ústřední správní úřady – typické znaky: působnost pro území celého státu a nadřízenost ostatním správním úřadům v oboru jejich působnosti (princip subordinace)
tyto úřady byly zřízeny „kompetečním zákonem” – zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů st. správy ČR (platí dodnes, též stanoven okruh působnosti ministerstev, výčet ÚSO a výčet dalších ÚSO a způsoby jmenování jejich vedoucích) V čele orgánu

Působnost

Ministerstvo

člen vlády ministr

sice dílčí věcná působnost, ale zahrnuje celé obory veřejné správy

Jiný ústřední správní úřad

někdo jiný

užší věcná působnost v rámci těchto oborů

Ministerstva
monokratický orgán – v čele ministr (na základě pověření - čl. 68 odst. 2 Ú), jmenován prezidentem na návrh předsedy vlády
ministr je oprávněn delegovat určité pravomoci na vedoucí zaměstnance ministerstva (zejména náměstky) x ale odpovědnost ministra za rozhodnutí vydané úřadem
ministr ústavně-politicky odpovědný předsedovi vlády, který může navrhnout odvolání člena vlády → ministr ale nemá právní odpovědnost premiérovi (tu může nést pouze v případě, má-li na konkrétní rozhodnutí skutečně vliv)
okruh působnosti ministerstev vymezuje zákon ČNR č. 2/1969 Sb. („kompetenční zákon“), v dalších zákonech je působnost pak dále rozšiřována a měněna
sídla ministerstev nejsou žádným právním předpisem určena, všechna se nacházejí v hlavním městě (x u jiných ústředních správních úřadů je Praha za sídlo určena zákony, kterými jsou tyto úřady zřízeny, výjimkou je ÚOHS se sídlem v Brně a ERÚ sídlící v Jihlavě)

47

Jiné ústřední správní úřady
níže uvedené úřady ústřední správy jsou zřízeny zákonem ČNR č. 2/1969 Sb. v platném znění, ALE okruh jejich působnosti NENÍ vymezen v tomto kompetenčním zákoně, ale je stanoven vždy zákonem nebo zákony zvláštními
jiné ústřední správní úřady: - zřízeny zákonem 2/1969 Sb. V PLATNÉM ZNĚNÍ, ale okruh působnosti zde není vymezen (to je v jiných zákonech) 1. Český statistický úřad - zřízen zákonem 2/1969 Sb.; koordinuje sběr a zpracování údajů pro statistické údaj, které provádějí jednotlivá ministerstva, tyto statistické informace poskytuje pak státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí, jako volební orgán zajišťuje zpracování výsledků voleb a hlasování v referendu o přistoupení ČR k EU; v čele stojí předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident republiky; hospodaří jako rozpočtová organizace; sídlí v Praze a v krajích má svá regionální pracoviště 2. Český úřad zeměměřičský a katastrální - zřízen zákonem 359/1992 Sb. o zeměměřičských a katastrálních orgánech; hlavním úkolem je zajištění státní správy v oblasti evidence nemovitostí a věcných práv k nim (katastr nemovitostí), dále provádí zeměměřičské činnosti; v čele stojí předseda jmenován vládou; sídlo v Praze 3. Český báňský úřad - zřízen zákonem 2/1969 Sb.; zajišťuje státní dozor nad hornickou činností a jinou činností prováděnou hornickým způsobem, kontroluje požární ochranou v podzemí a řádné odvádění úhrad za dobývací prostor a vydobyté vyhrazené nerosty; provádí kontrolu nad pracovními podmínkami v hornických organizacích; v čele předseda jmenovaný vládou; hlavní sídlo v Praze, dále 9 obvodních báňských úřadů (Sokolov, Most, Plzeň, Kladno, Příbram, Liberec, Trutnov, Brno, Ostrava) - ČBÚ rozhoduje o odvoláních proti jejich odvolání 4. Úřad průmyslového vlastnictví - zřízen zákonem 21/1993 Sb.; chrání průmyslové vlastnictví, plní zejm. funkci patentového a známkového úřadu (rejstřík ochranných známek); v čele předseda, kterého jmenuje vláda; sídlo v Praze 5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže - původně vznikl 1. července 1991 jako Český úřad pro hospodářskou soutěž, mezi lety 1992-96 působil jako Ministerstvo pro hospodářskou soutěž; zřízen zákonem 272/1996 Sb., v současnosti je působnost Úřadu je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., ve znění zákona číslo 187/1999 Sb.; vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování, vykonává dohled nad při zadávání veřejných zakázek; v čele předseda jmenován na návrh vlády prezidentem na funkční období 6 let, max. 2 funkční období, předseda nesmí být členem žádné politické strany nebo hnutí; sídlo v Brně 6. Správa státních hmotných rezerv - zajišťuje opatření pro krizové stavy, státní hmotné rezervy a ropnou bezpečnost; v čele je předseda jmenován vládou na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí; sídlo v Praze 7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost - zajišťuje bezpečnost státu z hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, jednou ročně předkládá zprávu o své činnosti vládě a veřejnosti; v čele stojí předseda, jmenován vládou; sídlo v Praze 8. Národní bezpečnostní úřad - zřízen zákonem č. 148/1998 Sb.; vykonává správu v oblasti utajování informací a bezpečnostní způsobilosti, vede ústřední registr utajovaných informací; zajišťuje činnost několika orgánů - např. Národního střediska komunikační bezpečnosti, Národního střediska pro distribuci kryptografického materiálu; sídlo v Praze 9. Energetický regulační úřad - zřízen zákonem č. 458/2000 Sb.; podporuje hospodářskou soutěž v energetice, chrání zájmy spotřebitelů v energetických odvětvích, podporuje využívání obnovitelných zdrojů; uveřejňuje seznam držitelů licencí; jednou ročně překládá zprávu o své činnosti vládě a PS; předseda jmenován vládou na 5 let; sídlo v Jihlavě, pobočka v Praze 10. Úřad vlády ČR – původně jen jako pomocný orgán (organizační úkoly apod.), od 28.5.2002 ústřední správní úřad (zákon 219/2002 Sb.); zajišťuje odborné, organizační a technické zabezpečení činnosti vlády, stará se o plynulý chod práce vlády (zajišťuje plnění úkolů předsedy a místopředsedů vlády, i poradních orgánů vlády); v čele je vedoucí, který je jmenován vládou a je odpovědný vládě a jejímu předsedovi; sídlo ve Strakově akademii (Malá Strana) 48

11. Český telekomunikační úřad - zřízen byl zákonem č. 151/2000 Sb., ale mezi ústřední orgány byl zařazen až 2005; reguluje trh a stanovuje podmínky pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb; v čele Rada - jeden z členů Rady je předsedou - členy Rady a jejího předsedu jmenuje vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu, funkční období 5 let (každý rok je jmenován jeden člen Rady); sídlo v Praze; hodnocen jako jeden z nejhorších regulátorů v Evropě Vedoucí
v čele těchto ústředních správních úřadů stojí předseda, ředitel či vedoucí
jsou zásadně odpovědni vládě
ředitel NBÚ jen předsedovi vlády nebo pověřenému členovi vlády
vláda je též jmenuje a odvolává
kromě předsedy ČSÚ a ÚOHS – na návrh vlády prezident
ředitel NBÚ – vláda ho může jmenovat až po projednání ve výboru PS příslušném ve věcech bezpečnosti
předseda SSHR – jmenován a odvoláván vládou na návrh ministra průmyslu a obchodu po dohodě s ministrem financí
jmenováni na dobu neurčitou, mohou být kdykoliv odvoláni
kromě předsedy ERÚ a ÚOHS – funkční období je 5/6leté a mohou být odvoláni jen z důvodu stanovených zákonem Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy
stanoveny především v kompetenčním zákonu (zákon ČNR č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších návrhů):


Další orgány státu s celostátní územní působností
náležejí materiálně z hlediska své kompetence do moci výkonné, ale nejsou podle kompetenčního zákona zahrnuty mezi ústřední orgány státní správy
stát si je zřizuje k samostatnému spravování specifických oblastí veřejné správy
musí být zřizovány a jejich působnost stanovena zákonem (dle čl. 79 odst. 1 Ú)
orgány, které jsou vázány k některému ústřednímu orgánu státní správy - v čele ředitel (u ÚZSVM generální ředitel) - jmenováni a odvoláváni příslušným ministrem; příslušné ministerstvo tyto úřady buď samo řídí, nebo vykonává nad činností odborný dohled
Úřad pro dohled nad družstevními záložnami - Ministerstvo financí; zřízen zákonem č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech atd.; má hybridní povahu - působí jako státní úřad a současně je právnickou osobou (družstevní záložny = družstva, jejichž činností je primárně přijímání vkladů, poskytování úvěrů a další finanční a peněžní služby, tyto služby jsou poskytovány členům družstva, kteří družstevní záložnu společně vlastní a řídí)
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - Ministerstvo financí; zřízen stejnojmenným zákonem č. 201/2002 Sb.; vystupuje za stát v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu
Česká správa sociálního zabezpečení - Ministerstvo práce a sociálních věcí; upravuje zákon č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
orgány na vládě zcela či částečně nezávislé - nezávislost ale neznamená úplnou nezávislost, ale pouze nezávislost vzhledem k vládě tím, že nepodléhají jejím příkazům / často ale bývají odpovědné jedné z komor Parlamentu
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání - dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a na dodržování právních předpisů v oblasti vysílání; povinna předkládat PS a premiérovi výroční zprávu, radu tvoří 13 členů jmenovaných na 6 let předsedou vlády na návrh PS, podmínkou jmenování je české občanství, trvalý pobyt v České republice, svéprávnost a bezúhonnost a minimální věk 25 let (nelze jmenovat osobu, která funkci člena již vykonávala po dvě po sobě jdoucí funkční období),nesmějí zastávat funkce v politických stranách, Poslanecká sněmovna může předsedovi vlády navrhnout odvolání Rady, 49




neplní-li Rada opakovaně závažným způsobem své povinnosti nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu Úřad pro ochranu osobních údajů - snaží se chránit občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života a neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů; předkládá výroční zprávu PS, Senátu a vládě jen pro informaci; předseda (na 5 let, max. 2x za sebou) a inspektoři (na 10 let) jmenování prezidentem republiky na návrh Senátu, odvoláváni též prezidentem na návrh Senátu, prezident potřebuje kontrasignaci

Orgány územní samosprávy Normotvorba jiných správních úřadů
podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny
předpisy vydané ministerstvy a jinými ústředními správními úřady → vyhlášky
předpisy orgánů územní samosprávy při výkonu státní moci → nařízení kraje a nařízení obce (x obecně závazné vyhlášky - při výkonu samostatné působnosti zastupitelstev)
na rozdíl od nařízení vlády (vydávány k provedení zákona) jsou tyto předpisy vydávány na základě zákona, tedy zákon by měl v podstatných rysech obsahovat všechny prvky podzákonné úpravy
požadavky na obsah zákonného zmocnění k vydání vyhlášky, které musí vymezit: (dle čl. 49 Legislativních pravidel vlády)
uvedení konkrétní věci, která má být vyhláškou upravena
rozsah, v jaké mají být určité věci upraveny
vyloučeno „vedle zákona“ - praeter legem
vyloučeno „proti zákonu“ - contra legem
vyhláška zůstává v platnosti a v účinnosti i poté, co zákon (na jehož podkladě byla vyhláška vydána) byl zrušen či novelizován
k vydání těchto podzákonných předpisů je nutné výslovné zákonné zmocnění s určením příslušného orgánu, který vyhlášku vydá → speciální zmocnění
podle nálezu ÚS č. 568/2004 Sb. - zákonodárce nemůže vydat zmocnění ke zrušení podzákonného předpisu, protože jde o svébytnou sféru výkonné moci, která v tomto případě není vázána na ZM Státní zastupitelství
v Ústavě pouze jediný článek (Hlava III), zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (do doby zřízení státního zastupitelství podle tohoto zákona jeho fce vykonávala prokuratura ČR - čl. 109 Ú)
je součástí exekutivy x zákon 283/1993 Sb. poskytuje státní zastupitelství záruky před svévolných zasahováním do jeho činnosti (např. věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci) čl. 80 Ústavy (1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. (2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon Zákon č. 283/1993 Sb., o státím zastupitelství §4 (1) Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem a) je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu, b) vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, c) působí v jiném než trestním řízení, 50

d) vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon. (2) Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestných činů.
veřejnou žalobu proti obviněnému ze spáchání trestného činu podává stát (na rozdíl od např. Německa a Rakouska nejsou v ČR možné tzv. soukromé žaloby) a v řízení před soudem zastupuje veřejnou žalobu jen státní zástupce
podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění - státní zástupci jsou orgány činnými v trestním řízení
zákonnou úpravou trestního řízení (účelem je zjištění tr. činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů) dochází k naplnění ústavního příkazu dle čl. 8 odst. 2 Listiny čl. 8 odst. 2 LZPS (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
zásada legality (státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví) a zásada obžalovací (trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní žalobce)
dle čl. 80 odst. 1 Ústavy též státní zástupce vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon (hlavně úkoly netrestní povahy)
podat ve vyjmenovaných věcech návrh na zahájení řízení před soudem (např.: §21 č. 2/1991 Sb., §29 č. 2/1991 Sb., § 62 č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění a § 62a č. 94/1963 Sb., o rodině v platném znění)
vstoupit do již zahájeného řízení jako účastník (§35 občanského soudního řádu - č.99/1963 Sb. v platném znění) - plní zde roli orgánu, který dbá na ochranu veřejného zájmu
nejvyšší st. zástupce může podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (podle soudního řádu správního - č. 150/2002 Sb. v platném znění), jestliže k tomu shledá závažný veřejný zájem; navrhnout mu to může Veřejný ochránce práv
každý je povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat potřebné vysvětlení Soustava 1. Nejvyšší státní zastupitelství - nejvyššího státního zastupitele jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti, která jej může kdykoliv bez udání důvodu odvolat 2. vrchní státní zastupitelství - státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh bezprostředně nadřízeného státního zástupce, ministr spravedlnosti je odvolá, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti 3. krajská státní zastupitelství - –||–, v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství vykonává Městské státní zastupitelství v Praze 4. okresní státní zastupitelství - –||–, v obvodu hlavního města Prahy působnost okresních státních zastupitelství vykonávají obvodní státní zastupitelství a v obvodu města Brna Městské státní zastupitelství v Brně 5. v době branné pohotovosti vyšší a nižší polní státní zastupitelství
(krajského, okresního) státní zástupce může ministr spravedlnosti jmenovat TÉŽ na návrh nejvyššího státního zástupce
nejblížší vyšší státní zastupitelství může vykonávat dohled nad nejblíže nižším státním zastupitelství (ve svém obvodu) a může mu podávat písemné pokyny k jeho postupu, stejně tak rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství (je-li původní vedoucí nižší státní zástupce vyloučen z projednávání věci) a o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství
státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k plnění svých úkolů (informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo)
sídla se shodují se sídly a obvody soudů
ministr spravedlnost může kdykoliv požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci ke stavu řízení (potřebuje-li to k plnění úkolů svého ministerstva či jako člen vlády)

51





Nejvyšší státní zástupce je povinen nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládat vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství (prostřednistvím ministra spravedlnosti) Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem správy st. zastupitelství (po personální, organizační a finanční stránce), stanovuje počty st. zástupců

Postavení státních zástupců
podmínky: státní občan ČR + způsobilost k právním úkonům + bezúhonnost + ke dni jmenování věk nejméně 25 let + vysokoškolské právnické magisterské vzdělání na vysoké škole v ČR + úspěšné složení závěrečné zkoušky + morální vlastnosti + souhlasí se svým jmenováním a přidělením
funkce vzniká jmenováním; skládá slib do rukou ministra spravedlnosti (odepření složení slibu či složení slibu s výhradou znamená zánik funkce)
je povinen postupovat odborně, svědomitě, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů
je povinen vyvarovat se jakéhokoliv chování, které by mohlo vzbuzovat pochybnosti o dodržování povinností

PREZIDENT REPUBLIKY ČR Historické postavení Prozatímní ústava 1918
prezident upraven pod zvláštní rubrikou, nezařazen do moci výkonné a nařizovací
jeho úřad trval do doby, kdy podle konečné ústavy bude zvolen nový prezident
prezidenta volilo Národní shromáždění za přítomnosti 2/3 poslanců 2/3 většinou přítomných → volba aklamací (potleskem a voláním)
nacházel-li se mimo hranice/jeho místo bylo uprázdněno → jeho práva vykonávala vláda
k vládním úkonům, které vykonává, je třeba kontrasignace odpovědného člena vlády Ústava 1920
Hlava třetí - exekutiva označována jako moc vládní (guvernativa) a výkonná (administrativa) → důsledné oddělení prezidenta a vlády (jakožto vrcholných polit. orgánů) od administrativy (správy, tedy ministerstev a nižších správních úřadů)
Individuální a republikánský model
Postavení slabé (blízké Fr. prezidentovi x Am. prez.)
Každý úkon moci vládní (či výkonné) potřeboval kontrasignaci člena vlády → převzetí odpovědnosti za neodpovědného prezidenta před Parlamentem
Volen na 7 let Národním shromážděním (3/5 za přítomnosti min. nadpoloviční většiny všech členů), jedno možné znovuzvolení; volitelný byl občan, který dosáhl 35 let
Kompetence
výslovně mu v ústavě nebo v jiných zákonech svěřené (taxativně, enumerativní princip)
zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, právo rozpustit parlament, jmenuje a odvolává ministry, vrchním velitelem branných sil, právo udělovat milost a vyhlašovat amnestii
vše kontrasignované!!!
Nemohl-li vykonávat svůj úřad/(nebyl-li zvolen) → výkon jeho fce náležela vládě, trvá-li to déle než 6 měsíců a usnese-li se na tom vláda (za přítomnosti tří čtvrtin svých členů), NS zvolí náměstka
Trestně stíhán mohl být jen za velezradu, před senátem na obžalobu PS
Formální postavení prezidenta x fakticky silné postavení T. G. Masaryka
Vysoká autorita u lídrů hlavních politických stran, veliký podíl na formování vznikajícího státu… Ústava 1948
Kapitola 3. nazvaná Prezident republiky
Postavení prezidenta vychází z Ústavy 1920

52

Volen na 7 let Národním shromážděním, min. 35 let, max dvakrát za sebou (to se nevztahovalo na „2. prezidenta ČSR” E. Beneše)
Neodpovědnost z funkce, nutnost kontrasignace; za veškeré úkony odpovídá vláda
Rozsáhlá imunita, stíhán pouze za velezradu, před Národním shromážděním na obžalobu předsednictva NS a trestem byla ztráta funkce a způsobilosti tento úřad znovu nabýt
Opět post náměstka prezidenta, pokud nebyl déle než 6 měsíců schopen vykonávat úřad Ústava 1960
Hlava čtvrtá
Individuální hlava státu, i přes diskuze o kolegiální po vzoru SSSR
Prezident v čele státu (nikoliv hlavou státu)
Volen Národním shromážděním na 5 let (potřeba 3/5 všech členů) a jemu také odpovědný (proto netřeba kontrasignace jeho aktů), nicméně nebylo v Ústavě stanoveno nic o důsledcích takové odpovědnosti, volitelný byl občan volitelný jako poslanec NS (tedy starší 21 let)
Při uvolnění jeho úřadu/při nevýkonu úřadu ze závažných důvodů příslušel jeho výkon vládě
Funkce spojena s funkcí prvního tajemníka ÚV KSČ
Na prvním místě byla však stranická funkce, potom až státní („první tajemník ÚV KSČ a prezident republiky A. Novotný”) „Malá Ústava“ 1968
Hlava čtvrtá
Volen Federálním shromážděním, jemu odpovědný (opět nic o důsledcích takové odpovědnosti)
Na 5 let, volitelný byl občan volitelný za poslance Federálního shromáždění
ÚZ 50/1975 Sb. → pokud prezident více než 1 rok nemůže vykonávat úřad, může NS zvolit nového prezidenta
Zákonodárná iniciativa !!!


1. Hlava státu a. Úprava
Hlava III. Ústavy - Moc výkonná
Zákon o bezpečnosti ČR ( č. 110/1998 Sb.)
JŘ PS (č. 90/1995 Sb.)
JŘ S (č. 107/1999 Sb.)
Zákon o Kanceláři prezidenta republiky (č. 114/1993 Sb.)
tradice, obyčeje (právo prezidenta být mezi státními činiteli uváděn na prvním místě, je držitelem klíčů od korunovačních klenotů státu)
hodnoty, principy státu (vyjádřené v Ústavě, Listině) b. Postavení, charakteristika
Zařazení prezidenta (před vládu) neodpovídá realitě, ale historickému konceptu, podíl na výkonné moci malý
Čl. 54 odst. 1 Ú – Prezident je hlavou státu. X vrcholným orgánem je vláda
Čl. 62 Ú - taxativní výčet kompetencí bez kontrasignace
Čl. 63 Ú– demonstrativní výčet kompetencí s kontrasignací (člena vlády, odpovědný), ne vše,co je zde zahrnuté, jsou rozhodnutí, přesto u těchto kompetencí musí prezident postupovat společně s vládou
Čl. 54 odst. 3 Ú – neodpovědnost z výkonu funkce
Povinnost kontrasignace, předsedy vlády (člena) → odpovídá za daný úkon
Kontrasignována JEN rozhodnutí, kromě taxativního výčtu v čl. 62 Ústavy
Neodpovědnost je ale všestranná, prezident tedy neodpovídá i za ty akty, které nejsou kontrasignovány
Vztahuje je se jen na činnost a rozhodování, které se týkají jeho funkce (může tedy odpovídat např. občanskoprávně)

53

Neodpovědnost se nově vztahuje jen do míry, dokud není hrubým porušením Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku Čl. 65 Ú - imunita → nelze po dobu výkonu funkce zadržet, trestně stíhat, ani stíhat pro přestupek či jiný správní delikt
imunita nerozlišuje, zda jde o výkon fce či soukromou činnost
od 8. 3. 2013 již v Ústavě již není formulace že stíhání je navždy vyloučeno; zda ano či ne záleží na interpretaci
dr. Kudrna - po skončení fce je možné prezidenta zažalovat i za činy spáchané po dobu výkonu, dokud nejsou promlčeny Odpovědnost za velezradu a hrubé porušení Ústavy – čl. 65 odst. 2, čl. 87 odst. 1 g) Ú)
Velezrada – jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i demokratickému právnímu řádu (zák. o ÚS); ústavní delikt, nikoli TČ (proto nelze nikoho stíhat za spolupachatelství)
Hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku - ústavní delikt
Soudí ÚS, žaloba Senátu (předkládá 1/3 senátorů, jednání neveřejné, hlasování veřejné podle jmen), lze ji odvolat do doby, než se ÚS odebere k závěrečné poradě, prezident má právo si zvolit jednoho či více obhájců, rozsudek Nálezem ÚS
Sankce – ztráta funkce a volitelnosti
Nelze se odvolat, možná je obnova řízení (bývalý prezident už ale nemůže získat zpět ztracený úřad) Prezident nemá zástupce, Ústava nezná osvobození z úřadu
Výjimkou je čl. 66 Ú → Uvolní-li se úřad prezidenta a nový ještě není zvolen či nesložil slib, či nemůže-li prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat, a shodne-li se na tom PS i S, přecházejí některé pravomoci na předsedu vlády, některé na předsedu PS (při rozpuštění PS na předsedu S)
Není vyčerpán výčet pravomocí prezidenta, některé totiž nepřechází
Žádný ze zastupujících úst. činitelů nepotřebuje k výkonu těchto fcí dalšího aktu (tř. slibu), ujímá se jich usnesením komor/nastalou skutečností (úmrtí či abdikace), nestávají se výkonem těchto fcí součástí exekutivy, ani hlavou státu!
Proti usnesení PS a S může prezident podat návrh na zrušení takového ustanovení k ÚS (pominuly-li takové okolnosti či vůbec nenastaly)











c. Základní pravomoci hlavy státu v mezinárodních vztazích
Zastupuje stát navenek (čl. 63 odst. 1 a) Ú) – jeho právně závazné mezinárodní úkony jsou úkony státu
Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (čl. 63 odst. 1 b) Ú)
Výkon suverenity
Sjednávání lze přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy → resortní smlouvy, k ratifikaci není potřeba souhlasu Parlamentu ČR
Prezidentské smlouvy – čl.49 a 10a Ú – k ratifikaci nutný souhlas Parlamentu ČR (či souhlas prostřednictvím referenda)
Přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí (čl. 63 odst. 1 d) Ú)
Velvyslanci, nunciové, vyslanci…
Kontrasignace
Reprezentuje stát navenek při návštěvách, při vystupování na zasedáních mezin. organizací či shromáždění hlav států - při výkonu zahraniční politiky je povinen dbát obsahu svého slibu, obsah výkonné moci v této oblasti je specifikován kompetenčním zákonem (č. 2/1969 Sb.) d. Akty prezidenta republiky
Jen ústavní předpis může ukládat hlavě státu povinnosti, tedy i náležitosti, kterými musí být jeho rozhodnutí opatřena, jeho akty jsou ústavními akty, kterými prezident zasahuje do ZM, VM i SM, a to proto, že je hlavou státu
x nicméně při vydávání některých rozhodnutí je svázán s vládou, potřebují totiž ke své perfekci kontrasignaci (z toho vyplývá, že taková rozhodnutí musí být vždy písemná), další možné náležitosti: návrh či souhlas dalšího úst. orgánu (odvolání člena vlády na návrh předsedy vlády), 54

zdůvodnění (u uplatnění veta v legislativním procesu), složení bez výhrad (slibu), složení do rukou (abdikace do rukou předsedy PS) 1. Rozhodnutí
Jmenuje a odvolává vládu, přijímá demisi - VM
Svolává zasedání PS, rozpouští ji; podepisuje nebo vrací zákony – ZM
Ratifikuje, sjednává mezinárodní smlouvy – diplomatická oblast, mezinárodní právo
Jmenování soudců a funkcionářů; milost, amnestie – SM
Rozhodnutí vrchního velitele ozbrojených sil, jmenování generálů – obrana
Udělování vyznamenání… 2. Jiné právní akty
akt, kde vystupuje jako procesní strana u soudu - nevystupuje zde jako rozhodovací orgán
návrh kandidáta na fci ombudsmana - rozhoduje PS 3. Politické akty
Vystoupení v zahraničí e. Skládání slibů a rezignací do rukou prezidenta
Slib do rukou prezidenta skládají
předseda a členové vlády (čl. 69 Ú)
soudci ÚS (čl. 85 Ú)
prezident a viceprezident NKÚ
Ukončení funkce rezignací do rukou prezidenta
demise vlády a členů vlády – bez kontrasignace, jde o rozhodnutí prezidenta
v ostatních případech jen přijímá jednostranné právní akty, nerozhoduje o platnosti těchto úkonů (jen v případě sporu může osvědčovat, že se uskutečnily), soudci ÚS se vzdávají fce osobně či doručením prohlášení ve formě notářského zápisu do jeho rukou, vice/prezident NKÚ doručením f. Udělování státních vyznamenání
propůjčuje a uděluje st. vyznamenání (řády a medaile), oceňuje tak zásluhy (za budování svobodné, demokr. společnosti atd); kontrasignace, návrhy podávají obě komory Parlamentu a vláda, prezident může udělit vyznamenání i mimo tyto návrhy
řády lze udělit za zásluhy o stát i těm , kteří nejsou občany ČR g. Vlajka prezidenta republiky a státní pečeť
Standarta – označuje sídlo za přítomnosti v ČR, označuje dopravní prostředek prezidenta…
Uchovává pečetidlo státní pečeti 2. Vznik, trvání a zánik funkce prezidenta republiky a. Vznik, volba a zánik funkce b. Funkční období
Trvá 5 let, počítá se ode dne složení slibu, konec dnem který předchází dni volby po 5 letech
Lze prodloužit maximálně o 6 měsíců, podle čl. 10 ÚZ 110/1998 Sb. O bezpečnosti ČR
Není-li možné konat volby ve stanovených lhůtách – stav nouze, ohrožení, válka
Nelze jej odvolat, ani při trvání důvodu v čl. 66 Ú – mezera v Ústavě 3-4. Pravomoci prezidenta
viz 21. Pravomoci prezidenta republiky 5. Sídlo a kancelář prezidenta, ochrana, plat a. Kancelář prezidenta
Zákon č.114/1993 Sb. O Kanceláří prezidenta ČR → je rozpočtovou organizací se samostatnou kapitolou ve st. rozpočtu
Obstarává záležitosti potřebné pro výkon pravomocí, protokolárních povinností a veřejné činnosti prezidenta

55
















Stará se o nemovitý majetek ČR (Pražský hrad, Lány + ostatní nemovitosti, tvořící s nimi jeden funkční celek) → sídlo prezidenta + hospodaří s movitostmi, které souvisí s těmito nemovitostmi historicky/funkčně či souvisí s činností kanceláře; právo hospodaření s těmito nemovitostmi vykonává prostřednictvím příspvkových organizací Správa Pražskéh hradu a Lesní správa Lány Ze svého rozpočtu vyplácí rentu a paušální náhradu bývalému prezidentu, zajišťuje mu i vozidlo s řidičem (i bez něho) k jeho osobní dispozici Pečuje o české korunovační klenoty (v chrámu sv. Víta) V čele kanceláře je vedoucí (zastupuje Kancelář navenek, řídí její činnosti a odpovídá za ni), jmenován/odvoláván prezidentem (stejně tak jmenuje/odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky - to je vojenský útvar ozbrojených sil ČR, který zajišťuje úkoly související s pravomocí prezidenta jako vrchního velitele ozbr. sil, vede agendu Bezpečnostní rady státu), prezident je zmocněn též stanovit vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků (které jmenuje a odvolává) Dle JŘ vlády se jednání schůze účastní i zástupce Kanceláře prezidenta, je zván i na schůzi Legislativní rady vlády Součástí Kanceláře je útvar Protokol - zajišťuje výkon úst. pravomocí prezidenta jako zástupce státu navenek, např. státní návštěvy, vyřizuje agendu přenášení pravomocí prezidenta sjednávat mezin. smlouvy, zajišťuje uchování pečetidla st. pečeti i agendu st. vyznamenání Útvar legislativy a práva - připravuje návrhy pro rozhodnutí prezidenta (pro legislativní proces, pro ÚS na zrušení zákonů, pro NSS k zastavení/zrušení polit. strany), připravuje vydání souhlasu k trestnímu stíhání soudců, připravuje a zabezpečuje publikaci rozhodnutí prezidenta o amnestii a vyhlášení voleb

b. Ochrana
Prezidentu přísluší zvláštní ochrana, stát dle mezinárodního práva odpovídá i za bezpečnost hostů hlavy státu
Hradní stráž
Součást ozbrojených sil, zákon č. 219/1990 Sb. O ozbrojených silách
Slouží k ochraně hlavy státu
Vnější ochrana areálu Pražského hradu, vnější ostraha objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů, organizuje vojenské pocty (hlavně při oficiálních návštěvách představitelů jiných států)
Policie
Nařízení vlády č. 138/1998 Sb. O ochraně ústavních činitelů ČR
Prezidentu náleží trvalá ochrana, v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře ohrožení c. Plat
Plat, další peněžní náležitosti a naturální plnění
Podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu ústavních činitelů, … (není tedy stanoven zvláštním zákonem, ani pevnou částkou jako v minulosti) d. Sídlo
Není uvedeno v žádném ústavním zákonu x nepřímo vyplývá ze zákona o Kanceláři prezidenta republiky → sídlem jsou všechny budovy uvedené zde jako majetek ČR (Pražský hrad, zámek Lány a další nemovitosti tvořící s nimi jeden celek) Aktuálně - přímá volba prezidenta
Novela Ústavy: Ústavní zákon č. 71/2012 Sb. - http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=23961
Zákon o volbě prezidenta republiky (č. 275/2012 Sb.)

56

21. Pravomoci prezidenta republiky
upraveno především v Ústavě – Hlava III, čl. 62 a 63, dále pak čl. 64-66 čl. 62 Ústavy Bez kontrasignace Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu, d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády, e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení, h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, i) podepisuje zákony, j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky, čl. 63 Ústavy S kontrasignací (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Pravomoci prezidenta republiky vůči Parlamentu ČR 1. vyhlašuje volby do PS a Senátu - čl. 63 f) Ú - KONTRASIGNACE
ale musí se řídit čl. 17: (1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. (2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.
kontrasignace premiéra nebo pověřeného člena vlády
volby do Parlamentu vyhlašuje nejpozději 90 dnů před jejich konáním, vyhlášení voleb uveřejňuje ve Sbírce zákonů
do Senátu též vyhlašuje opakované volby a doplňovací volby (ty se mají konat nejpozději 90 dnů od zániku mandátu senátora, doplňující volby se vyhlašují jen na zbytek volebního období původního senátora) 2. svolává zasedání PS po volbách - čl. 62 b) Ú 57

svolání zasedání je předpokladem ke svolání ustavující schůze PS musí svolat tak, aby bylo zasedání zahájeno nejpozději 30. dnem po dni voleb pokud v této lhůtě prezident zasedání nesvolá, porušil tím ústavní povinnost a PS se sejde sama 3. rozpouští PS - čl. 62 c) Ú
pouze za stanovených podmínek (čl. 35 Ústavy): Článek 35 (1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné, d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi. (2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.
ad odst. 1: prezident může, ale nemusí PS rozpustit a to i v případě třetího neúspěšného pokusu o sestavení vlády (může pověřit další osobu o sestavení vlády, považuje-li to za možné) 1. pravomoci v legislativním procesu – suspenzivní veto
suspenzivní veto – právo vrátit přijatý zákon Parlamentu (neplatí pro ústavní zákon a zákon přijatý ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo v době válečného stavu)
po navrácení zákona prezidentem hlasuje PS o zákonu znovu, je přijat, pokud pro něj hlasuje nadpoloviční většina všech poslanců
své rozhodnutí musí prezident odůvodnit
zákon může vrátit ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byl zákon postoupen (rozhodnutí ÚS č. 30/1998 Sb.) 1. podepisuje zákony
podepisuje všechny zákony včetně zákonů ústavních a v této kompetenci nemůže být zastoupen
podle JŘPS nepodepisuje zákon, proti němuž neúspěšně použil právo veta
V. Klaus některé zákony nepodepsal i přesto, že neuplatnil své veto – platnost těchto zákonů zatím nebyla zpochybněna
je podpis prezidenta pod zákon jeho ústavní povinností? - pravděpodobně ano 1. podepisuje i zákonná opatření Senátu 2. má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí
nemá ústavně zakotvené právo účastnit se vyšetřovací komise PS
na schůzích orgánů komor Parlamentu se může vyjádřit k politickým otázkám a ve svém vystoupení není nijak omezen
na schůzích obou komor sněmoven, výborů a komisí se mu udělí slovo, kdykoli o to požádá
nemá povinnost účastnit se schůzí orgánů komor Parlamentu (kromě zvláštních případů – např. složení slibu) - není odpovědný ani Parlamentu, nemůže být proto Parlamentem předvolán 1. ke složení slibu musí být prezident pozván 2. + navrhuje PS dva kandidáty na fci ombudsmana (a dva Senát)




Pravomoci prezidenta republiky vůči vládě a jiným orgánům výkonné moci


prezident nestojí v čele vlády, ČR je stát s parlamentní formou vlády 1. jmenuje a odvolává předsedu vlády a na jeho návrh další členy vlády
prezident může jmenovat po podání demise předsedy vlády kohokoli novým předsedou vlády (měl by ale důvodně předpokládat, že daná osoba má možnost sestavit vládu, která získá důvěru PS)
po volbách - stará vláda podává obligatorně demisi až po ustavující schůzi nové PS
po podání demise má prezident právo 2x vybrat předsedu vlády podle své volby; potřetí pak je vázán návrhem předsedy PS (ten je v této funkci nezastupitelný) 58

jmenuje členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů JEN na návrh předsedy vlády 2. přijímá složení slibu členů vlády do rukou prezidenta republiky
teprve poté, co předseda vlády složil slib spolu s celou vládou, kterou vytvořil, končí úřední pověření vlády staré 3. pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním její funkce prozatímně až do jmenování nové vlády
toto oprávnění se vztahuje k vládě jako k celku, nelze takhle pověřit jednotlivé ministry
prozatímní vykonávání funkce této vlády končí jmenováním vlády nové (i když by později nezískala důvěru v PS) 4. přijímá demisi předsedy a dalších členů vlády
členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády/ prezident odvolává členy vlády jen na návrh předsedy vlády
předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta
demise předsedy vlády = demise celé vlády
odvolání či přijetí demise se uskutečňuje rozhodnutím prezidenta republiky 5. právo účastnit se schůzí vlády, vyžadovat od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti - čl. 64 odst. 2 Ú
může si zvolit, jakou formou chce být informován – na schůzi vlády nebo písemně/ vláda je pak ústavně povinna poskytnout prezidentovi veškeré informace, o které požádá, a projednat s ním otázky, s nimiž se na ně obrátí
může si jednotlivé členy či celou vládu pozvat do svého sídla (toto pozvání by nebylo schůzí vlády), aby mu podali zprávu – to musí být ale informativního charakteru!, vláda je odpovědná pouze PS, ne prezidentovi
prezident má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat otázky, které patří do jejich působnosti 6. vrchní velitel ozbrojených sil - čl. 63 odst. 1 c) Ú - KONTRASIGNACE
jmenování a povyšování generálů - čl. 63 odst. 1 g) Ú
jmenovat = z hodnosti nižší než je generál do hodnosti generála x povyšovat = z nižší generálské hodnosti do vyšší generálské hodnosti
je nejvyšším služebním orgánem v ozbrojených silách ČR a svým rozkazem může stanovit rozsah kompetencí dalších orgánů ozbrojených sil (č. 219/1999 Sb.)
ozbrojené síly, jejichž je vrchním velitelem, se dělí na: Armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž
úkoly související s výkonem této pravomoci zajišťuje Vojenská kancelář prezidenta republiky
náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky jmenuje a odvolává prezident – KONTRASIGNACE
schvaluje základní vojenské řády/ propůjčuje čestné nebo historické názvy vojenským útvarům/ propůjčuje bojové zástavy
jmenuje náčelníka Generálního štábu Armády ČR – na návrh vlády a po projednání příslušného výboru PS; náčelník je ale podřízen ministru obrany
podle zákona č. 218/1999 Sb. dále: § 43 Mimořádná opatření za stavu ohrožení státu (1) Po vyhlášení stavu ohrožení státu může prezident republiky na návrh vlády nařídit, aby byli povoláni vojáci v záloze k mimořádné službě v rozsahu podle § 42 písm. a) (3) Mimořádná opatření zrušuje prezident republiky na návrh vlády. §44 Mimořádná opatření za válečného stavu (1) Po vyhlášení válečného stavu prezident republiky na návrh vlády nařizuje mobilizaci ozbrojených sil. (3) Mobilizace se zrušuje demobilizací. Demobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády. § 45 Některé právní účinky vyhlášení válečného stavu


59

(2) Prezident republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit mimořádnou službu podle odstavce 1, aby se přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout. § 54 Vstup občanů do ozbrojených sil jiných států a cizinců do ozbrojených sil (1) Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává příslušné územní vojenské správě. (2) Žádost o povolení vstupu do ozbrojených sil jiných států předkládá prezidentovi republiky ministerstvo po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí. (3) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident republiky kdykoli odvolat. Povolení pozbývá platnosti při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Tím není dotčeno ustanovení § 45 odst. 2. (4) Občan, který má více státních občanství, může vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách jiného státu, jehož je také státním občanem, bez povolení prezidenta republiky. (6) Cizinec může dobrovolně vstoupit do ozbrojených sil jen s povolením prezidenta republiky. Žádost podává ministerstvu, které ji po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí předkládá prezidentu republiky. 1. pravomoci k dalším ústředním orgánům - KONTRASIGNACE
na návrh vlády jmenuje/odvolává předsedu Českého statistického úřadu a předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (jmenován na 6 let, ne více než 2x)
na návrh Senátu jmenuje/odvolává předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů (na 5 let, max. dvě po sobě jdoucí období) + na návrh Senátu jmenuje 7 inspektorů Úřadu (na 10 let, i opakovaně) Pravomoci prezidenta republiky vůči moci soudní
nutno rozlišovat: výkon soudnictví (moc soudcovská/ v této oblasti prezident uděluje milosti a amnestie) x státní správa soudů (jmenovací a odvolací pravomoci prezidenta) 1. jmenuje soudce ÚS - čl. 62 e) Ú
bez kontrasignace
se souhlasem Senátu (pozor, zde častá chyba u zkoušky, studenti prý často říkají „na návrh“, což je špatně – iniciátorem je zde prezident); v době, kdy nebyl ustanoven Senát, vykonávala tuto funkci PS
prezident nemůže odvolat soudce ÚS X soudci se mohou vzdát své funkce do rukou prezidenta republiky 2. jmenuje předsedu a místopředsedy ÚS
kromě toho, že je musí jmenovat z řad soudců ÚS, není prezident nikterak omezen 3. jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu
Ústava neomezuje prezidenta v tomto jeho právu na soudce, kteří působí u NS – to ale změnilo kontroverzní rozhodnutí ÚS Pl. ÚS 87/06 – „Prezident republiky je státním orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených k NS platným rozhodnutím ministra spravedlnosti, po předchozím souhlasu předsedy NS“ 4. jmenuje soudce - KONTRASIGNACE
za výběr soudců odpovídá vláda
jmenuje bez časového omezení; podmínky pro jmenování soudce v čl. 93 odst. 2 Ústavy a v zákonech (hl. zákon o soudu a soudcích - č. 6/2002 Sb.)
důvody ukončení funkce soudce jsou obsaženy v zákonech a prezident je nemůže ovlivnit 5. jmenuje a odvolává předsedu a místopředsedu NSS - KONTRASIGNACE
z řad soudců NSS
Pl. ÚS 18/06 – odmítnutí principu „kdo jmenuje, ten odvolává“
nález ÚS č. 78/2002 - státní orgán může jen to, co je mu výslovně dovoleno, platí to i pro prezidenta 6. uděluje milost
individuální, vztaženo ke konkrétní osobě 60

agraciace (prominutí nebo zmírnění uloženého trestu), rehabilitace (prominutí nebo zmírnění odsouzení)
osobní právo prezidenta
za tyto akty nikdo nezodpovídá! (prezident k nim totiž nepotřebuje kontrasignaci) x obsahově je toto právo omezeno tím, že ČR je dle ústavních norem demokratickým právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana
abolice (zastavení nebo nezahájení trestního stíhání)
od 1. 10. 2012 je nutná kontrasignace
zodpovídá vláda
2003 prezident svým rozhodnutím zrušil přenesení pravomoci v řízení o udělování milosti z roku 1994 (předtím bylo možné přenést tuto pravomoc na ministerstvo spravedlnosti) 7. uděluje amnestii - KONTRASIGNACE
hromadné promíjení a snižování trestů a právních následků odsouzení a právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
hromadné, ke skupinám jednotlivců nebo k určitým druhům trestných činů
amnestie má povahu normativního aktu x na rozdíl od zákonů neupravuje budoucí konání subjektů
amnestijní rozhodnutí nemůže být zrušeno
některé skupiny (př. recidivisté) mohou být vyloučení z amnestie
nejen za trestné činy, ale i za přestupky
zodpovídá vláda 8. postavení prezidenta republiky jako účastníka řízení před ÚS: může podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení/ může v řízení před ÚS namítnout, že důvody podle čl. 66 Ústavy už pominuly nebo nenastaly/ Senát může proti němu podat žalobu pro velezradu 9. může k NSS podat žádost o rozpuštění politické strany či politického hnutí, ale pouze v případě, že tak vláda neučiní do 30 dnů od doručení podnětu k takovým návrhům (může být i vedlejším účastníkem před ÚS, pokud by došlo k přezkoumávání takových rozhodnutí o rozpuštění polit. strany či hnutí)


Pravomoci prezidenta republiky k jiným ústavním orgánům
jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ - čl. 62 j) Ú a čl. 97 odst. 2 Ú
na návrh PS (bez kontrasignace)
mohou být odvoláni prezidentem na návrh PS (dle zák. č. 166/1993 Sb., o NKÚ) a to v případech, kdy 6 měsíců nevykonávali svou funkci nebo na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory úřadu - KONTRASIGNACE pro odvolání
jmenuje členy Bankovní rady ČNB - č. 62 k) Ú
počet členů a délka funkčního období stanoví zákon (6 let), bez kontrasignace
můžou být prezidentem odvoláni, ale pouze za podmínek, které jsou výslovně uvedeny (zák. č. 6/1993 Sb.) - KONTRASIGNACE - pro odvolání Další pravomoci prezidenta republiky


dle čl. 63 odst. 2 Ústavy lze prezidentovi připsat další pravomoci, které nejsou výslovně uvedeny v Ústavě, a to stanoví-li tak zákon/ pokud takové pravomoci mají povahu rozhodnutí, pak nutná kontrasignace/ některé pravomoci byly již uvedeny výše, další jsou např. 1. vyhlásit volby do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí
zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů - nejpozději 90 dnů před konáním voleb
zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích - nejpozději 90 dnů před jejich konáním
zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do EP - na základě rozhodnutí Rady EU
ústavní zákon č. 515/2002 Sb. - prezident byl zmocněn vyhlásit referendum o přistoupení ČR k EU a vyhlašovat jeho výsledky 61




2. jmenovat a odvolávat rektory veřejných vysokých škola a jmenovat profesorory (podle zák. č. 111/1998 Sb.)
jmenování a odvolání rektora na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy; návrh se podává prostřednictvím ministra školství
jmenování profesorů na návrh vědecké rady vysoké školy podaným prostřednictvím ministra školství 3. jmenování dalších představitelů ústředních správních úřadů, pokud tak stanoví zákon
např. předseda Českého statistického úřadu, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda a inspektoři Úřadu pro ochranu osobních údajů (viz výše) Ústava nezakládá možnost, aby prezidentovi republiky byly zákonem uloženy i povinnosti → povinnosti mu mohou být ukládány jen ústavním předpisem x z toho hlediska je sporné ustanovení zák. č. 451/1991 Sb. (platnost prodloužena zák. č. 254/1995 Sb.), uložil totiž prezidentu (původně ČSFR) požádat ministra vnitra o vydání osvědčení o osobách v souvislosti s jmenováním, u kterých jim toto právo přísluší dle zvláštních předpisů

62

VLÁDA ČR Postavení vlády v historii Ústava 1918
O moci vládní a nařizovací
moc výkonná a nařizovací patří 17 členné vládě, jejíž předsedy a členy volí Národní shromáždění
vláda ze sebe volí náměstka předsedova, který zastupuje předsedu
vláda je odpovědna Národnímu shromáždění, které ji může za přítomnosti aspoň poloviny poslanců prostou většinou hlasů odvolati, což se stane vyslovenímnedůvěry (návrh na vyslovení nedůvěry musí být podepsán min. 1/4 poslanců)
vláda sídlí v Praze
vláda určí, který z ministrů řídí jednotlivé úřady
vláda kontrasignuje prezidentova rozhodnutí (vždy příslušný člen)
nařízení podepisuje ministerský předseda a min. 9 ministrů
pokud je prezident mimo stát, vykonává jeho funkce vláda Ústava 1920
hlava III., Moc vládní a výkonná
předsedu a členy vlády jmenuje prezident
sídlem je Praha
vláda je odpovědna PS, návrh na vyslovení nedůvěry musí být podepsán min. 100 poslanci
pokud člen vlády poruší úmyslně/z hrubé nedbalosti ústavní či jiné zákony, je trestně odpovědný, žalovat je oprávněna PS, trestní řízení provádí senát
vláda má kompetenci univerzální (pokud neporušuje zákon nebo nezasahuje do rozhodování soudů, pak má volnou ruku)
vláda sama rozhoduje, který ministr bude řídit které ministerstvo
její normotvorná kompetence patří do oblasti nařizovací (oblast podzákonná)
nařízení vláda vydává na základě určitého zákona Ústava 1948
Ústavní zákon 150/1948 (také Ústava 9.května),kapitola IV. Vláda
vláda se skládá z předsedy, jeho náměstků, ministrů a státních tajemníků (ti se od roku 1948 neobsazují)
vládu jmenuje prezident republiky a rovněž určuje, který člen vlády řídí které ministerstvo
vláda je odpovědna NS, to může vyslovit vládě, ale i jejím jednotlivým členům nedůvěru
opět trestní odpovědnost členů vlády, žalobu podává předsednictvo NS, trestní řízení provádí sněmovna
vláda může vydávat nařízení se silou zákona (šlo-li o opatření nutná ke splnění první pětiletky) Ústava 1960
hlava V. Vláda
vláda je nejvyšší výkonný orgán socialistické republiky
vláda je odpovědná NS
vláda se skládá z předsedy, místopředsedy a ministrů
klíčovou roli hraje předsednictvo vlády (od r. 1953, vyřizuje běžné práce vlády a kontroluje činnost jejich členů) Ústavní zákon o Československé federaci 1968
Hlava V. Vláda
federální vláda je nejvyšším výkonným orgánem státní moci ČSSR
skládá se z předsedy, místopředsedy a federálních ministrů a státních tajemníků (je-li ministrem Čech, tak st. tajemníkem je Slovák a naopak)
vládu jmenuje prezident republiky
vláda je odpovědna Federálnímu shromáždění, každá z jeho sněmoven jí může vyslovit nedůvěru (či jednotlivým členům)
její usnesení k platnosti potřebuje souhlas nadpoloviční většiny všech členů
spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik 63






vláda republiky (ČSR a SSR) je nejvyšším výkonným orgánem st. moci republiky je jmenována předsednictvem národní rady republiky, odpovědna je národní radě k platnosti jejího usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů vlády (za přítomnosti nadpoloviční většiny)

Ústavní postavení vlády
vládní moc je jednou z mocí, pomocí které vykonává lid svoji moc (vedle moci zákonodárné a soudní)
pomocí moci výkonné uplatňuje lid svou vůli při správě věcí veřejných (veřejná, státní správa)
i pro vládu platí obecné principy vyjádřeny v Ústavě a Listině: státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ú a čl. 2 odst. 2 LZPS), vláda musí vždy při výkonu svých pravomocí dbát hodnot demokracie a vyvarovat se stranění jakékoli výlučné ideologii (čl. 2 odst. 1 LZPS)
vláda upravena ve třetí hlavě Ústavy (konkrétně články pod nadpisem Vláda - čl. 67-80), ale také v druhé hlavě Ústavy (o moci zákonodárné) + v zákonu č.110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR
vláda je vrcholným orgánem moci výkonné (čl. 67 odst. 1 Ú)
vláda stojí v hierarchii nejvýš (výraz „vrcholný orgán“, ale ve spojitosti se soudní mocí, konkrétně NS, je v čl. 92 Ú)
je ústředím celé exekutivy, celou výkonnou moc a její součásti řídí, sjednocuje, usměrňuje, kontroluje a nese za ni vrcholnou a politickou odpovědnost (čl.68 odst.1 Ú)
dělba státní moci v ČR předpokládá konkurenci i spolupráci orgánů jednotlivých mocí, je zde ale princip vůdčího postavení Parlamentu (parlamentní forma vlády) → trvání vlády se odvozuje od Poslanecké sněmovny (čl. 73 odst. 2 věta druhá Ú) resp. od její důvěry (čl. 73 odst. 2 věta první Ú)
členové vlády však mohou být členy obou komor Parlamentu (nesmí ale zastávat funkci předsedy nebo místopředsedy PS nebo Senátu a nesmí být ani členy parlamentních výborů, komisí nebo vyšetřovací komise- čl. 32 Ústavy) Vytvoření vlády její trvání a ukončení A. Jmenování předsedy vlády a jejich dalších členů
předsedu vlády a její členy jmenuje prezident republiky a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů (čl.68 odst.2 Ústavy)
předseda a další členové vlády se funkce ujímají jmenováním (čl. 62 písm.a)Ústavy)
předsedou vlády může prezident jmenovat jakoukoli osobu (měla by to však být osoba, která bude schopná získat důvěru PS- proto je nejčastěji jmenován předseda strany, která ve volbách získala nejvíce hlasů), u ostatních členů vlády je prezident vázán návrhem předsedy vlády (→ tvůrcem vlády je vždy předseda, ne prezident!, za složení vlády nese zodpovědnost předseda vlády)
designovaný (předurčený) předseda vlády = osoba, kterou prezident pověřil, aby vedla politická jednání o sestavení vlády, toto pověření Ústava výslovně neupravuje, jde o jednání výlučně politické povahy, nejčastěji je pak formálně jmenován poté, co předloží návrh na předložení vlády (jmenován nakonec být nemusí, pokud se tohoto úkolu vzdá, prezident pověření odvolá, či doporučí prezidentovi jmenovat předsedou vlády někoho jiného), ČR je založena na volné soutěži politic. stran, proto je obsazení vládních křesel ovlivněno výsledkem voleb, resp. politickým složením PS
v čl. 69 Ústavy je slib, který je povinen každý člen vlády složit do rukou prezidenta republiky (se složením slibu však Ústava nespojuje žádné následky. Źádné následky nejsou ani u nesložení slibu či složení s výhradou → má se za to, že předseda vlády by měl navrhnout odvolání podle čl. 74 Ústavy)
„dvojvládí” dvou předsedů vlády - pokud prezident jmenuje předsedu vlády v době úřadování dosavadní vlády, která je ve stavu demise → nežádoucí, není jistý rozsah jejich pravomocí a mohlo by dojít ke kolizi (řešením by mohlo být, kdyby se předseda a členové vlády ujímali své fce složením slibu a ne jmenování dle současné úpravy), řeší se to tak, že prezident jmenuje předsedu a bez velké prodlevy i novou vládu, čímž ukončí pověření staré vlády
více viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR 64

B. Žádost vlády o důvěru PS
vláda je odpovědná jen PS (čl. 73 odst.2 věta druhá Ústavy) → jde o politickou odpovědnost, která se opírá o dokumenty politické povahy (koaliční dohody či smlouvy, uzavírané mezi polit. stranami za účelem podílu na vládě), je odpovědná jako celek (členové vlády se z výkonu své fce odpovídají předsedovi vlády)
je povinností každé vlády do 30 dnů po jmenování prezidentem republiky předstoupit před PS a požádat ji o vyslovení důvěry (čl. 68 odst. 3 Ústavy)
jednání o důvěře upravuje jednací řád PS v části jedenácté
podle § 82 odst.1 zařadí předseda PS žádost o důvěru na pořad její nejbližší schůze
neprodleně jsou vyrozuměny kluby a výbory
je nutná přítomnost alespoň 1/3 poslanců (min.67) a o souhlasu rozhodne nadpoloviční většina přítomných poslanců
pokud důvěru nedostane, oznámí to předseda PS prezidentovi, aby mohl přijmout demisi (čl.73 odst. 2 a 3 Ústavy), případně vládu odvolat (čl. 75 Ústavy) a pověřit ji vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády (čl. 62 písm. d) Ústavy)
menšinová vláda - zejména při vyrovnaných volebních výsledcích (nedovolujících stranám programově blízkým vytvořit v PS nadpoloviční většinu), kdy absence dostatečného počtu poslanců z opozičních stran (chtějí alespoň nějakou vládu než žádnou) umožňuje vytvořit většinu, která by byla při účasti těchto poslanců byla menšinou
pokud vláda nezíská důvěru, pak se postup opakuje (tzn. prezident jmenuje znovu předsedu vlády a ostatní členy, tato vláda opět do 30ti dnů požádá PS o důvěru)
pokud ani na druhý pokus vláda důvěru nezíská, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS (čl. 68 odst. 4 Ústavy)–> i tato vláda musí předstoupit před PS s žádostí o důvěru. Pokud ani tato vláda důvěru nezíská, pak může prezident PS rozpustit (čl. 35 odst. 1 písm. a)Ústavy)
PS rozpustit ale nemusí, může hledat jiná řešení
k rozpuštění PS nepotřebuje prezident kontrasignaci (čl. 62 písm. c) )
volby do PS se konají do 60ti dnů od jejího rozpuštění, k tomuto kroku prezident potřebuje kontrasignaci předsedy vlády (v demisi po nevyslovení důvěry, ale vykonává fce prozatímněměl by se však řídit čl. 17 odst. 2)
vláda může o vyslovení důvěry požádat kdykoliv znovu podle čl. 71 Ústavy z jakýkoliv důvodu (nejčastěji proto, že si není jistá, zda ještě má oporu u většiny PS)
předseda PS svolá schůzi tak, aby byla žádost projednána do 14 dnů a na vyslovení důvěry je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců
„úřednická vláda” - jmenována v době krize, kdy nelze dosáhnout dohody polit. stran (padne vláda), její členové nevystupují jako zástupci jednotlivých polit. stran (ani nemusí být jejich členy), také musí získat důvěru PS, jmenování je dočasné (většinou do konání voleb do PS) C. demise vlády a předsedy vlády. Odvolání vlády
vláda může podat demisi kdykoliv z vlastní vůle (fakultativní demise), jsou ale stanoveny i případy kdy musí (demise obligatorní). K případům obligatorní demise patří: 1. čl. 73 odst. 2 věta druhá zakládá povinnost vlády podat demisi vždy po ustavující schůzi nově znolené PS (–> vláda je spjata s trváním PS) 2. podle čl. 73 odst. 2 věta druhá je vláda povinna podat demisi v případě, že jí PS sněmovna odepřela vyslovit důvěru 3. vláda je povinna podat demisi pokud ji byla vyslovena nedůvěra (čl. 72 Ústavy)
x Potřeba odlišit nevyslovení důvěry a vyslovení nedůvěry!!
Iniciativa vyslovení nedůvěry je na PS (resp. skupině poslanců), o důvěru žádá sama vláda
návrh o vyslovení nedůvěry může písemně podat skupina 5O poslanců a pro přijetí musí být nadpoloviční většina všech poslanců - tedy 101 hlasů
pokud byla vládě vyslovena nedůvěra, musí podat demisi
prezident vládu odvolá, pokud nepodala demisi, ač ji byla povinna podat
více viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR

65

Složení vlády a postavení jejich členů







vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů (čl. 67 odst.2 Ústavy) vláda je orgánem kolegiálním a rozhoduje ve sboru podle čl. 68 odst.5 Ústavy jsou členové vlády pověřeni řízením určitého ministerstva nebo jiného úřadu (ministr bez portfeje=ministr, který není pověřen řízením ministerstva x na druhou stranu jeden člen vlády může být pověřen současně řízením více ministerstev) Ústava ani jiný zákon nestanoví počet členů vlády, ten závisí zcela na předsedovi vlády (ten je veden politickými dohodami, na jejichž základě je vláda sestavena) 1. Předseda vlády
klíčové postavení (organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem,.. čl. 77 odst.1 Ústavy)
má postavení jako osoba, která stojí v čele vlády, a zároveň jako samostatný ústavní činitel
výkon dalších činností mu může svěřit jen Ústava či zákon - vláda samotná mu nemůže svěřit další pravomoci, stejně tak si předseda sám nemůže na sebe vztáhnout výkon pravomocí, které náleží celé vládě
pravomoci, kde má samostatné ústavní postavení (v zásadě je v nich nezastupitelný):
spolupodepisuje rozhodnutí prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 a odst.2 Ústavy
vykonává pravomoci prezidenta republiky za podmínek čl.66 Ústavy
podepisuje právní předpisy- ústavní zákony, zákony a nařízení vlády (též zákonná opatření Senátu)
vyhlašuje nouzový stav při nebezpečí z prodlení(podle čl.5 odst. 3 zákona č. 110/1998 Sb.), toto jeho rozhodnutí musí vláda do 24 hodin schválit, jinak je zrušeno
dále navrhuje jmenování ministrů, navrhuje jejich pověření řízením ministerstev/jiných úřadů, předává demisi jednotlivých členů vlády
je zastupitelný jen místopředsedou nebo jiným pověřeným členem vlády (a to zpravidla pro ty úkony, které činí jako osoba stojící v čele vlády)
vláda trvá v osobě svého předsedy (změny ve složení vlády přestavují její rekonstrukci, nejde o novou vládu, zůstává-li předseda, takto obměněná vláda není povinna předstoupit před PS s novou žádostí o vyslovení důvěry) 2. Ostatní členové vlády
místopředsedové a ministři
setrvání jakékoli osoby ve vládě je na vůli předsedy:
a) předseda má právo člena vlády kdykoliv odvolat a to z jakéhokoliv důvodu
b) pokud se člen vlády rozhodne pro demisi, pak ji podává do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády, který demisi nemusí ihned podat, ale nejprv s dotyčným členem vlády jednat a pokusit se jej přesvědčit k zpětvzetí demise (prezident nemusí demisi hned přijmout, nemá stanovenou žádnou lhůtu, či ji nemusí vůbec přijmout)
Místopředsedové
Ústava užitím plurálu předpokládá, že jich bude více než jeden
při rozhodování ve vládě nemají více práv než ostatní členové, nejsou jim nadřízeni
plní koordinační úlohu (stanoveno jednacím řádem vlády, který je v závislosti na složení vlády aktuálně upravován)

Práva a povinnosti každého člena vlády
ze slibu vyplývá: být věrný České republice, zachovat Ústavu a zákony a uvádět je v život, zastávat svůj úřad svědomitě, nezneužít svého postavení
zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů (=střet zájmů veřejných a osobních; veřejný činitel by neměl upřednostňovat zájem osobní) vymezuje blíže činnosti, které jsou členům vlády zakázány, protože jejich povaha odporuje výkonu takové fce → je zakázáno využít svého postavení k získání majetkového nebo jiného prospěchu, odvolávat se na svou funkci v záležitostech, které souvisejí se zájmy osobními, dát za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména ve spojení s vykonávanou funkcí,.. 66

dle tohoto zákona členové vlády navíc nesmějí na rozdíl od poslanců a senátorů: podnikat, být statutárním orgánem nebo členem statutárního/řídícího/dozorčího/kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, nesmí být v pracovně-právním nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah, ve kterém působí jako veřejný funkcionář; takové činnosti jsou povinni ukončit nejpozději do 30 dnů od zahájení výkonu své fce, dále po dobu 1 roku od skončení této fce se nesmí stát společníkem nebo působit v orgánech podnikající právnické osoby nebo uzavřít pracovněprávní vztah se podnikajícím zaměstnavatelem, pokud taková PO či zaměstnavatel provádí v posledních 3 letech uzavřeli smlouvu se státem o nadlimitní veřejné zakázce a daný bývalý veřejný funkcionář se podílel na rozhodování o takové smlouvě
podávají čestným prohlášením oznámení o osobním zájmu, o majetku, o příjmech, darech a závazcích a o činnostech, a to mandátovému a imunitnímu výboru PS (či Senátu, je-li zároveň senátorem), každoročně do 30. 6. následujícího kalendářního roku
fce člena vlády je veřejnou fcí, není v pracovněprávním, ani ve služebním poměru státního zaměstnance, odměňováni jsou dle zákona č. 236/1995 Sb. Činnost vlády a způsob jednání vlády
Ústava nevypočítává záležitosti, o nichž vláda rozhoduje → vláda není ústavně omezena ve své působnosti v rámci moci výkonné na určitou věcně vymezenou oblast, její působnost však může vymezit zákon
programové prohlášení vlády = obecný dokument vyjadřující konkrétní politické zaměření vlády, předkládá se s první žádostí vlády o důvěru, není to ale ústavní povinností vlády, jde jen o ústavní zvyklost (PS se usnáší jen o žádosti o vyslovení důvěry)
hlavním dokumentem v legislativní oblasti je plán legislativních prací vlády (návrhy zákonů, které vláda hodlá předložit PS, je zde uvedeno ministerstvo zodpovědné za přípravu daného návrhu zákona = tzv. gestor, termín předložení k projednání vládě a termín předpokládaného nabytí účinnosti), pro celé volební období či kratší část zpravidla s roční aktualizací
koncepční a strategické dokumenty - vláda zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje výsledky, vypracovává koncepce řešení, prostřednictvím těchto koncepcí vláda plánuje reformy, považuje-li vláda některou koncepci za zcela zásadní pro další směřování státu, může jí předložit PS k projednání
vláda rozhoduje ve sboru a to nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů (je to zároveň usnášeníschopnost - ta není stanovena v Ústavě, podrobná pravidla v Jednacím řádu vlády- soubor interních procesních norem, pomocí nichž vláda organizuje svoji činnost)
činnost ministerstev a ostatních úředních orgánů státní správy řídí, kontroluje a sjednocuje vláda ČR (podle zákona ČNR č. 2/1969)
člen vlády se může nechat zastoupit jiným členem či svým náměstkem (např. vůči komoře Parlamentu, pokud není výslovně vyžadována jeho přítomnost), není to možné u hlasování o usnesení!!
schůze vlády jsou neveřejné (podle čl.64 odst.2 Ústavy se jich může zúčastnit prezident, podle zákona např. guvernér ČNB nebo předseda ČSÚ), dále se jich mohou účastnit osoby určené předsedou vlády a osoby, kterým dá souhlas vláda (při projednávání určitého bodu)
vláda přijímá usnesení (nadpoloviční většina všech jejich členů; usnesení je závazné pro všechny členy vlády, pro ministerstva a jiné správní orgány a orgány veřejné moci, které vykonávají státní správu přímo nebo přeneseně) x usnesení vlády však nejsou právními předpisy –> nejsou obecně závazná!
původně vnitřním orgánem vlády bylo předsednictvo (z předsedy a místopředsedů), plnilo koordinační a iniciativní funkci, bylo zrušeno 2006, dále si vláda zřizuje poradní orgány - rady či výbory (složené z členů vlády a dalších odborníků), v čele člen vlády nebo zmocněnec, řídí se statutem, který schvaluje vláda, patří sem např.: Bezpečnostní rada státu, Legislativní rada, Rada pro lidská práva, dále Výbor pro EU
zmocněnec vlády = osoba, která není členem vlády, pověřená k tomu, aby pro její potřeby vykonávala určitou činnost


67

Vztah vlády a předsedy vlády k prezidentu republiky 1. podle čl. 62 Ústavy je prezident v některých činnostech autonomní na vládě X k rozhodnutím podle čl. 63 odst. 1 a odst. 2 Ústavy potřebuje ale spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena (kontrasignace, například: Vyhlašuje volby do PS a Senátu, jmenuje soudce,..), je podmínkou platnosti takového rozhodnutí –> okamžikem spolupodpisu přechází odpovědnost na vládu (čl.63 odst.4 Ústavy) 2. čl. 66 Ústavy stanovuje, že předseda vlády vykonává některé pravomoci prezidenta pokud:
se úřad prezidenta uvolnil a ještě není zvolen nový (či ještě nesložil slib)
nemůže-li prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat
tato rozhodnutí jsou podepisována jen předsedou vlády (předseda nevstupuje totiž do úřadu hlavy státu, ale naopak - výkon vyjmenovaných pravomocí přechází dočasně na předsedu) 3. účast vlády při sjednání mezinárodních smluv
čl. 63 odst. 1 písm. b)- pravomoc sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy svěřuje Ústava prezidentovi (ale vyžaduje se spolupodpis předsedy vlády)
sjednání smluv může přenést prezident na vládu či s jejím souhlasem na jednotlivého člena → podle rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 prezident republiky přenesl:
na vládu sjednávání a schvalování mez. smluv dvoustranných a mnohostranných, které nevyžadují souhlas Parlamentu
na člena vlády sjednávání a schvalování dvoustranných a mnohostranných smluv, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy
přípravu a projednání návrhu na sjednání smlouvy zabezpečuje ministerstvo (gestor), do jehož působnosti náleží otázky, které se mají upravit smlouvou, zpracuje návrh směrnice(zdůvodnění účelnosti smlouvy, dopad na st. rozpočet, zda půjde o prezidentskou/vládní/rezortní smlouvu)
má-li být sjednána prezidentská smlouva, zašle gestor k zaujetí stanoviska návrh před předložením vládě všem jejím členům a vedoucím dalších orgánů st. správy, předsedovi Leigslativní rady vlády a prezidentu, pro informaci i předsedům zahraničních výborů PS a Senátu, stanovisko musí být gestorovi zasláno písemně do 15 dnů od doručení; vysloví-li ÚS, že smlouva je v rozporu s úst. pořádkem či v případě nesouhlasu některé komory Parlamentu s její ratifikací, informuje gestor okamžitě vládu a navrhne další postup
zásady postupu vlády a orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády, jsou vyjádřeny ve Směrnici vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv (2004) Vztah vlády k Parlamentu Účast vlády na zákonodárném procesu 1. vláda může podat PS návrh zákona (č.41 Ústavy) 2. vláda se k návrhům zákona (které nenavrhla ona sama) má právo do 30ti dnů od doručení vyjádřit
s touto žádostí se na vládu obrací předseda PS
vláda souhlasí, nesouhlasí nebo doporučí změny; pokud se nevyjádřila, pak se má za to, že se vyjádřila kladně
její stanovisko ale není pro Parlament závazné 3. vláda může s vládním návrhem zákona spojit žádost o vyslovení důvěry (PS má lhůtu 3 měsíců, aby se o daném návrhu usnesla)
pokud návrh není do 3 měsíců projednán, nemusí vláda podat demisi (a prezident může PS rozpustit)
stačí přijetí jakéhokoliv usnesení PS
pokud vysloví souhlas, má se za to, že byla vyslovena důvěra
je-li návrh zamítnut, musí vláda demisi podat 4. pouze vláda podává návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu (usnáší se o nich pouze PS, čl. 42 Ústavy) 5. vláda má nástroje k urychlení legislativního procesu:

68











v době, kdy je PS rozpuštěna, může podle čl. 33 Ústavy navrhnout Senátu přijetí zákonného opatření návrh vlády na vyhlášení stavu legislativní nouze (§99 JŘ), vyhlašuje jej předseda PS (a současně může na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání) vládní návrh zákona může být zkráceně projednán, jde-li o provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN či akce k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti možnost navrhnout zkrácené jednání vládního návrhu také v případě stavu ohrožení státu, válečného stavu je-li navrhovatelem zákona, tak může navrhnout, aby PS s návrhem vyslovila souhlas již v 1. čtení předseda vlády podepisuje přijaté zákony, vláda zajišťuje vyhlašování ve Sbírce zákonů prostřednictvím Ministerstva vnitra

Účast člena vlády při jednání komor Parlamentu a jejich orgánů
člen vlády má podle čl. 38 odst.1 Ústavy právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí, udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá, nesmí mu být odepřen přístup - to platí i pro neveřejná (uzavřená) jednání (naopak na návrh vlády se komora může usnést, že její schůze či část bude neveřejná, především mají-li se projednávat utajované otázky týkající se obrany a bezpečnosti)
vůči PS je v čl.38 odst.2 Ústavy založena povinnost člena vlády osobně se dostavit na schůzi PS a to na základě jejího usnesení (platí i pro schůze výborů, komise nebo vyšetřovací komise PS, zde se ale může dát zastupovat, není-li výslovně požadována jeho osobní účast)
vůči Senátu tato povinnost stanovena není Kontrola vlády
PS ustavuje jako své orgány různé stále komise, které dohlíží nad zákonností postupů různých složek exekutivy
podle čl.30 Ústavy JEN PS může zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetření věci veřejného zájmu, pokud to navrhne alespoň 1/5 poslanců
od 2006 povinně ustavován kontrolní výbor, aniž by byla zákonem stanovena jeho působnost
PS může vládě ukládat obecné úkoly, při nesplnění z nich může vyvodit politickou odpovědnost, neváže ale budoucí vlády, pokud je nepřevezme nová PS
poslanci podle čl. 53 mohou interpelovat vládu nebo člena vlády
povinnost odpovědět na interpelaci do 30ti dnů
JŘ PS rozlišuje interpelace ústní (§111) - podané na schůzi PS, nebo písemné (§112) - podané přes předsedu PS Citační právo
= doplněk práva na interpelaci; poslanci i senátoři (!), stejně tak orgány obou komor mohou požadovat informace a vysvětlení potřebná pro výkon jejich mandátu
členové vlády a vedoucí správních úřadů jsou povinni informace/vysvětlení poskytnout do 30 dnů (nebrání-li jim v tom mlčenlivost či zákaz zveřejnění)
novelou ústavy účinnou od roku 2002 je vláda zavázána pravidelně a předem informovat Parlament (tedy i Senát!) o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, na kterou byly mezinárodní smlouvou přeneseny některé pravomoci státních orgánů ČR + vláda je povinna PS předkládat prostřednictvím jejího výboru pro evropské záležitosti návrhy aktů EU se svým předběžným stanoviskem (právní akty musí překládat v době, kdy jsou překládána Radě EU) + vláda předkládá tomuto výboru k projednání i personální nominace (na evropského komisaře, soudce SD EU..) Vztah vlády k moci soudní
neslučitelnost funkce soudce s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (čl.83 odst.3)
vláda odpovídá za jmenování soudců obecných soudů
ty sice jmenuje prezident, ale se spolupodpisem předsedy vlády nebo jím pověřeného člena 69







aby soudci mohli řádně plnit své funkce, je třeba zabezpečit soudy po personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční stránce → to je úkolem státní správy soudů, kterou vykonává Ministerstvo spravedlnosti jakožto ústřední orgán (dalšími orgány jsou předsedové a místopředsedové soudů), vyřizuje tak i stížnosti na postup vrchních a krajských soudů (při průtazích řízení, nevhodném chování předsedy soudu) jmenování soudců Ústavního soudu jde mimo kompetence vlády (jmenuje je prezident bez kontrasignace), vláda může být jen navrhovatelem na zahájení některého řízení
vláda je povinna podat návrh na zahájení řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro ČR závazné (čl. 87 odst. 1 písm. i) ), pokud tento mezinárodní soud shledá, že byl zásahem orgánu veřejné moci porušen závazek, který pro ČR vyplývá z mezinárodní smlouvy, vláda musí pak podat návrh na zrušení takového pr. předpisu či jeho ustanovení, které takový závazek porušuje a nelze-li změny dosáhnout jinak
vláda může navrhnout zrušení podzákonného právního předpisu (čl. 87 odst.1 písm.b) Ústavy)
vláda může jako orgán moci výkonné podle zákona č. 131/2002 Sb. podat návrh na zahájení řízení kvůli kladnému nebo zápornému kompetenčnímu sporu o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy
kompetenční spor projednává zvláštní senát složený ze 3 soudců NS a 3 soudců NSS
X jsou-li stranami správní úřad a orgán samosprávy či ústřední správní úřady navzájem, rozhoduje o tomto sporu NSS

Vztah vlády k územní samosprávě
čl. 101 odst.4 Ústavy: stát může zasahovat do činnosti územních samosprávních celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona (tedy dodržování zákonnosti při výkonu veřejné moci) a jen způsobem stanoveným zákonem
mezi mocí výkonnou a územní samosprávou není vztah nadřazenosti a podřazenosti –> vláda nemůže svými usneseními zavazovat orgány krajů a obcí (pokud jde o výkon samosprávy; pokud jde o výkon státní správy, který byl zákonem svěřen orgánům územní samosprávy, pak vláda kraje i obce svými usneseními zavazuje)
nad výkonem samosprávy (ve smyslu samostatné působnosti) vykonává kontrolu Ministerstvo vnitra, shledá-li nezákonný postup orgánů obce/kraje, předloží starosta/hejtman zastupitelstvu návrh na opatření k odstranění jeho důsledků, sdělení o způsobu nápravy se vyvěsí na úřední desce úřadu
MV též vykonává dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek zastupitelstev obcí, krajů a hl. města Prahy, pokud taková vyhláška odporuje zákonu, vyzve MV dotyčný územní samosprávný celek ke zjednání nápravy, při nečinnosti po 60 dnech pozastaví účnnost takové vyhlášky a znovu stanoví lhůtu ke zjednání nápravy, při opětovné nereakci (či nepodání opravného prostředku = rozkladu proti rozhodnutí MV) MV do 30 dnů podá návrh ÚS ke zrušení této vyhlášky
orgány územní samosprávy jsou při výkonu přenesené působnosti podřízeny příslušnému ministerstvu (aby byl zajištěn jednotný výkon státní správy)
nařízení kraje a nařízení obce = právní předpisy orgánů samosprávy, n ad jejichž vydáváním vykonává dozor krajský úřad (u nařízení obcí) a věcně příslušné ministerstvo, popř. jiný ústřední správní úřad (u nařízení kraje/hl. města Prahy)
vláda vydává právní předpisy a směrnice (publikovány ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí)+ usnesení vlády → předpisy, směrnice i usnesení jsou pro obce a kraje závazné při výkonu st. správy (nesmí jim však stanovovat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem) Normotvorba vlády ČR
vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích → jedná se o oprávnění k druhotné, prováděcí podzákonné normotvorbě (secundum et intra legem
účelem nařízení je rozvést zákon do větších podrobností a uvádět jej v život
nařízení musí být obecné (dopadat na neurčitou skupinu adresátů)
nařízení jsou vyhlašována ve Sbírce zákonů 70












nařízení vlády bez vazby na zákon (tj. vedle zákona, praeter legem) jsou vyločena, není třeba k tomuto provedení výslovného zmocnění, vláda k tomu má oprávnění přímo z Ústavy → generální zmocnění nařízení musí být založeno na určitém zákoně nařízení vlády proti zákonům (contra legem) jsou také vyloučena, neboť nařízením vlády nelze měnit platný zákon účinnost zákona může být závislá na vydání nařízení vlády načízení vlády zůstává platné a účinné i poté, co byl zákon zrušen nebo novelizován (je možno se domáhat u ÚS zrušení nařízení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy) nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády (čl. 78 věta 2 Ústavy) normotvorná činnost vlády se řídí Legislativními pravidly vlády, vláda též přijala Metodické pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (z roku 2005) - stanovuje postup ministerstev a ostatních orgánů státní správy (dále jen „orgány státní správy“) při plnění těchto závazků

71

SOUDNÍ MOC V ČR; ÚSTAVNÍ PRINCIPY SOUDCOVSKÉ NEZÁVISLOSTI A NESTRANNOSTI A JEJICH ZÁRUKY Právní úprava v ČR
Ústava - 4.hlava (Moc soudní)
LZPS - 5.hlava (Právo na soudní a jinou právní ochranu)
2 důležité zákony pro moc soudní
6/2002 Sb., o soudech a soudcích – soustava soudů, zásady činnosti, organizace soudů, ustanovování soudců a přísedících, zánik funkce soudce a přísedícího, postavení soudců…
182/1993 Sb., o Ústavním soudu – viz příslušná otázka
Ostatní zákony
7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců – věci kolem kárného řízení
121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících Státního zastupitelství
159/2006 Sb., o střetu zájmů
236/1995 Sb., o platu soudců
99/1963 Sb. - Občanský soudní řád
141/1961 Sb. - Trestní soudní řád
150/2002 Sb. - Správní soudní řád (je nutné chápat ho jako lex specialis ve vztahu k zákonu o soudech a soudcích)
K činnosti soudů se vztahuje bohatá judikatura ÚS, vydal několik nálezů vztahujících se k zákonu o soudech a soudcích, společné těmto nálezům je zdůrazňování nezávislosti soudů a oddělení soudů od státní správy Obecně o soudní moci
soudnictví je specifická činnost státu, při níž k tomu určené, na ostatních složkách státního mechanismu nezávislé, orgány státu garantují a naplňují spravedlnost tím, že poskytují ochranu fyzickým i právnickým osobám
základem soudnictví je rozhodování o dodržování a porušování právních norem
soudnictví je funkcí státu, může existovat pouze ve vazbě na stát, pomocí vytvoření soudů jako specifických orgánů státu
soudy rozhodují spory o právo, vyslovují vinu za porušení práva a udělují tresty i proti vůli účastníků
rozhodnutí soudů jsou závazná a jsou vynutitelná státní mocí
stát musí soudnictví obligatorně zajišťovat, pokud by nezajistil efektivní fungování → odmítnutí spravedlnosti, svémoc
soudní kraj a samosprávný kraj se územně nekryjí!! Soudní systémy
Kontinentální
soudy nalézají právo, rozhodují v konkrétních věcech, kauzu posuzují podle obecně závazných pravidel - zákonů
Angloamerický
soudy při nalézání práva též právo tvoří, využívají precedenty Úkoly soudnictví 1. rozhodovat o občanských a trestních věcech
pomocí občanských (civilních), trestních, specializovaných (obchodní, pracovní, finanční, vojenské ) a vyjímečných (stanný) soudů 2. zajišťovat ochranu základních práv a svobod
před veřejnou mocí, pomocí ústavního soudu 3. zajišťovat kontrolu ústavnosti státních aktů
také ústavnost konání představitelů státní moci
impeachment = obžaloba z velezrady, ze špatného výkonu funkce 4. zajišťovat kontrolu zákonnosti aktů státní správy 72




správní soudnictví

Výkon soudnictví = organizační způsob rozhodování, rozhoduje : 1. samosoudce
měl by to být vždy soudce z povolání 2. senát
buď jenom soudci nebo soudce + přísedící 3. porota
složená z laiků posuzuje otázky viny a neviny
profesionální soudci posuzují právní otázky
existuje hlavně v angloamerické právní kultuře
na rozhodování a jiné činnosti soudů se mohou podílet justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci (na základě zákona č. 189/1994 Sb.), soudní tajemníci a soudní vykonavatelé (zákon č. 120/2001 Sb.)
v dědickém řízení připravuje podklady pro rozhodnutí soudu notář ve funkci soudního komisaře
jako poradní orgán předsedy soudu je zřizována soudcovská rada, volená všemi soudci příslušného soudu Druhy soudů 1) Obecné soudy
Civilní soudnictví
je historicky nejstarší činnost soudů, dělí se na:
1) řízení nalézací – řízení sporné, nesporné, konkursní, vyrovnávací, zajišťovací, rozhodčí řízení
2) řízení exekuční
Trestní soudnictví
řeší 2 státní funkce: právní konflikt mezi pachatelem a státem, postih kriminality
Této vnitřní (výše uvedené) diferenciaci odpovídá soustava obecných soudů:
a) podle specializace – soudy občanské, trestní, obchodní, pracovní, platební atd.
b) podle stupňů soudní soustavy
okresní - obvody jsou vymezeny územím obcí (viz příloha zákona o soudech a soudcích)
krajské - obvody jsou vymezeny obvody okresních soudů
vrchní
Praha - do tohoto obvodu patří obvody Městského soudu v Praze a krajskýcch soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a Hradci Králové
Olomouc - do tohoto obvodu patří obvody krajských soudů v Brně a Ostravě
nejvyšší - sídlem Nejvyššího soudu je Brno; rozdělen na kolegia (občanskoprávní, trestněprávní a obchodní) 2) Ústavní soudnictví (viz samostatná otázka) 3) Správní soudnictví
specializovaná soudní kontrola zákonnosti v rozhodnutích orgánů státní správy (exekutivy)
v ČR soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.)
rozhodnutí nepřezkoumává jiný správní orgán, ale soud
kořeny má v Anglii a ve Francii
od 19.stol. několik modelů
německý – správní soudnictví je součást správního systému
rakouský - správní soudnictví je odděleno od státní správy
jediným kritériem je zákon
rozhoduje na kasačním principu – soud rozhodnutí správního orgánu potvrdí nebo zruší a vrátí správnímu orgánu k novému rozhodnutí, nemůže ho však změnit a nahradit vlastním rozhodnutím x v apelačním a revizním principu – odvolací orgán může též rozhodnutí potvrdit, zrušit i změnit
vykonávají ho:
obecné soudy
jediný správní soud – pro celý stát 73

soustava správních soudů kombinace
rozsah přezkumu:
libovolné správní rozhodnutí – angloamerický model
pokud to zákon nevylučuje – negativní výčet
kde to zákon připouští – pozitivní výčet
správní soudy rozhodují o:
žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
přezkoumu zákonnosti
individuálních správních aktů
normativních(podzákonných) právních aktů – vydávaných správními orgán
ochraně proti nečinnosti správního orgánu
ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu
kompetenčních žalobách
dále ve věcech volebních a ve věcech politických sran a politických hnutí
zatímco u Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je v Ústavě ve čl. 62 uveden způsob jmenování předsedy a místopředsedů těchto soudů, u Nejvyššího správního soudu toto ustanovení chybí ⇒ způsob ustanovování do funkce předsedy a místopředsedy NSS musel stanovit soudní řád správní a svěřil tuto pravomoc opět prezidentovi (rozhodnutí podle čl. 63 odst. 2 Ú - kontrasignované)
kvazisprávní soudnictví
existují zvláštní komise nebo tribunály při správních orgánech, které podobnými metodami zkoumají správní akty 4) Mezinárodní soudnictví
má nadstátní povahu
Mezinárodní soudní dvůr – v Haagu, podle Charty OSN řeší spory mezi státy
Výbor pro lidská práva – v Ženevě
Evropský soud pro lidská práva – ve Štrasburku
Evropský soudní dvůr – v rámci EU, sídlí v Lucemburku
existují též trestní tribunály – soudí válečné zločiny a zločiny proti lidskosti 5) Rozhodčí soudy
státem uznávané nestátní instituce, kde rozhodci na základě shodné vůle stran rozhodují zejména obchodní spory 6) Soudní unie
soudnictví pro jeden stát vykonává druhý (Itálie pro San Marino)



74

Soudní moc v ČR
vykonávají ji jménem ČR nezávislé soudy → jsou povolávány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům
součástí soudní moci je i ÚS, který je definován Ústavou jako soudní orgán ochrany ústavnosti
fungování nezávislé soudní moci a zajištění práva na spravedlivý proces jsou jedněmi z požadavků právního státu
Listina garantuje právo na soudní a jinou právní ochranu → Listina tedy preferuje ochranu soudem (pro systémový předpoklad věcně správnějšího, přesnějšího a profesionálnějšího rozhodnutí), ale připouští i domáhání se právní ochranu u jiného orgánu (stanoveným způsobem, čl. 36 odst. 1)
soudní ochrana spočívá v tom, že soudy specifickým způsobem řeší právní spory, v soudním sporu proti sobě stojí dvě strany, soud tím, že není na výsledku sporu zainteresován, je neutrálním a nestranným arbitrem, dle čl. 37 odst. 3 Listiny jsou si všichni účastníci v řízení rovni (podobně čl. 96 dost. 1 Ústavy - všichni účastníci mají před soudem rovná práva), tato rovnost je procesní jejich postavení není závislé na pohlaví, rase, barvy pleti, jazyku, víře a náboženství apod. (jak uvádí čl. 3 Listiny)
případnou faktickou nerovnost stran může zákon vyrovnávat uplatňováním tzv. podpůrných práv ustanovení opatrovníka, bezplatného právního zástupce ex offo, osvobozením od soudních poplatků etc.
v čl. 36 odst. 1 Listiny je několik principů, na kterých je ochrana práva soudem založena, z hlediska osoby, která se takové ochrany před soudem domáhá, jsou to: 1. každá fyzická osoba má toto právo (a podle povahy věci i každá PO), nemůže-li se tohoto práva domáhat z objektivních příčin sama, musí právní předpisy vytvořit takový mechanismus, aby každý měl reálnou možnost se ho domáhat, ač třeba prostřednictvím jiné osoby/orgánu 2. domáhat se takového práva je vnímáno jako aktivní činnost toho, kdo chce pomoc soudu/jiného orgánu, jde o právo na takovou ochranu, a ne povinnost této možnosti využít, chceme-li svého práva využít, musíme vyvolat řízení (zásada vigilantibus iura = ať si každý střeží svá práva) x od tohoto principu odlišujeme případy, kdy soud/jiný orgán zahajuje řízení z vlastního podnětu, plní tak příkaz zákona, pro podání podnětu k zahájení soudního řízení za stát je zřízeno st. zastupitelství 3. stanovený postup je stanoven hlavně procesními předpisy, takový předepsaný postup je limitem domáhání se svého práva (domáhání se práva způsobem nedodržujícím stanovený postup může být neúspěšné, při střetu zásad materiální a formální pravdy může zvítězit právě formální pravda), tyto postupy jsou však komplikované a často žádají profesionální přístup, proto „každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány a orgány veřejné správy, a to od počátku řízení” (čl. 37 odst. 2 Listiny, zásada na právní pomoc je dále rozvedena prováděcími předpisy a zákonem o advokacii)
tyto tři principy (každý se může domáhat svého práva, a to stanoveným způsobem) jsou kumulativní, musí být zachovány souběžně Listina uznává i právo každého domáhat se svého práva u jiného orgánu, ale takové případy jsou výslovně, pozitivně stanoveny prováděcím zákonodárstvím, jiným orgánem může být státní orgán (Policie, správní úřad), ale i orgán samosprávy (územní, profesní a zájmové), tyto orgány musí být zákonem výslovně zmocněny/musí jím být výslovně uloženo, aby fyzickým, popř. právnickým osobám poskytovaly ochranu, nemají tedy obecnou a výlučnou povinnost poskytovat ochranu právům osob x soudy tu to obecnou a výlučnou! povinnost mají, musí poskytnout právní ochranu, mají výlučný monopol k rozhodnutí o vině a trestu za trestné činy (čl. 39 Listiny - jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit, platí zásada nullum crimen/nulla poena sine lege + čl. 7 Listiny limituje zákonodárce, jaké tresty nesmí ani zákon stanovit - „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu”), soudy nesmí odepřít spravedlnost, musí jednat řádně, aby věc (každého) byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon 75

rozhodnutí jiných orgánů jsou až na výjimky přezkoumatelná soudem, neboť dle čl. 36 odst. 2 Listiny „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak”, toto ustanovení zakládá existenci správního soudnictví v ČR, limitem pro takový zákon je pak následující věta, kdy „z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod dle Listiny” navzdory všem pojistkám pro co nejlepší kvalitu rozhodovacího procesu při ochraně práv Listina připouští možnost chyby/omylu státních orgánů i orgánů veřejné správy → zaručuje poškozenýmnáhradu škody (čl. 36 odst. 3 - každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem) Vztah k jiným ústavním orgánům
Jiné orgány státní moci nemohou zasahovat do rozhodovací činnosti soudců, i tak jsou zde ovšem právní a faktické vztahy mezi jednotlivými složkami státní moci, PROTOŽE moc soudní je součástí státní, resp. veřejné moci, ALE zároveň tvoří relativně autonomní složku
Parlament - stanovuje pravidla pro existenci, postavení… soudů a soudců, PS schvaluje státní rozpočet, čímž stanoví i předpoklady pro materiální zabezpečení soudnictví, ale jinak ZM nesmí kontrolovat či ovlivňovat činnost soudů, je zde inkompatibilita funkcí poslance a senátora s funkcí soudce (pokud by se tak stalo, pak dnem, kdy by se poslanec nebo senátor ujal funkce soudce, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora)
Prezident republiky - jmenuje soudce, do jeho rukou soudci skládají slib, uděluje milosti (agraciace, abolice, rehabilitace), amnestie, taktéž je zde inkompatibilita, navíc může být stranou u soudu (občanskoprávní spory, velezrada u ÚS)
Ministerstvo spravedlnosti - ústřední orgán státní správy soudů (dalšími orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředsedové NS, NSS, vrchních, krajských a okresních soudů + provoz soudu a některé další činnosti smí vykonávat ředitel správy soudu, jmenovaný předsedou soudu), avšak výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti (rozhodování) soudů
Státní zastupitelství - soustava soudů určuje soustavu SZ, tzn., že obvody a sídla soudů se shodují se sídly a obvody SZ
Ústavní soud - obecné soudy + ÚS = „moc soudní“, obě složky jsou však autonomní, nezávislé
Místní samospráva - volba přísedících Principy činnosti soudů a soudců
Soudy v ČR poskytují ochranu právům především tím, že nalézají právo („Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.“) – z logiky věci vyplývá, že soudce musí být vázán i ústavním zákonem, když čl. 95 uvádí, že soudce „je oprávněn posoudit nesoulad jiného právního předpisu se zákonem či MS, v případě rozporu zákona s ústavním zákonem předložit věc ÚS“
Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu + soudce stanoví zákon
Příslušnost soudu (místní i věcná) - stanoveno procesním předpisem
Příslušnost soudce není dána zákonem, ale rozvrhem práce
předem jsou tak stanovena pravidla, který konkrétní soud a který konkrétní soudce má danou věc rozhodovat
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (tyto zásady jsou zopakovány i v Ústavě a rozvedeny v OSŘ, TŘ)
Veřejnost - tzv. otevřená justice (X tajná inkviziční justice) – kontrola justice veřejností, novináři (právo na informace) x nesmí se to ovšem rozvinout v tlak na výsledek konkrétního soudního rozhodnutí
Veřejnost může být ze zákonných důvodů vyloučena (důvody najdeme v příslušných procesních předpisech, jde např. o ohrožení utajované skutečnosti, mravnosti…)
Rozhodnutí soudu v dané věci je třeba vyhlásit vždy veřejně
Bez zbytečných průtahů - neostrá zásada

76

V dnešní době je zde zatíženost justice, ne vždy jasné právní normy atp. + soudce není odborník ve všem, občas jsou potřeba soudní znalci (např. v oblasti zdravotnictví, ekonomiky, dopravy…) – k problematice „zbytečných průtahů“ existuje bohatá judikatura ÚS, jelikož je to poměrně časté odůvodnění ústavních stížností
Ústnost - soud rozhoduje na základě poznatků, které získal hlavně ústním podáním (na základě písemného podání rozhoduje např. ve zkráceném řízení – trestní příkaz a i tam nesmí být žalovaný zbaven práva vyjádření se ústně k této věci v řádném procesu po podaném odporu) LZPS - Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě či osobě blízké (podobné právo, avšak z Ústavy, mají i členové parlamentu a soudci ÚS odepřít výpověď o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své fce, a to i poté, do jejich fce zanikla), Listina dále zdůrazňuje, že obviněný má právo odepřít výpověď a toho práva nesmí být žádným způsobem zbaven LZPS - Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka (to souvisí s právem na svobodné rozhodnutí o své národnosti) a příslušníci národnostních a etnických menšim mohou používat v úředním styku za podmínek stanovených zákonem jejich mateřského jazyka → povinnost státu tlumočníky mít (proto krajské soudy vedou seznamy soudních tlumočníků)








Další principy soudů se vztahují z povahy věci jen na trestní řízení (nalezneme je v LZPS)
Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege
Presumpce neviny (tj. každý, proti němůž je vedeno TŘ, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena)
Právo na obhajobu (tj. obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustaven soudem. Zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.)
Právo odepřít výpověď
Res iudicata + ne bis in idem (tj. nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem)
Zákaz retroaktivity (tj. trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá dle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější)


Záruky soudcovské činnosti
Nezávislost vs. nestrannost
Nezávislost = soudce nesmí dostat (např. politický) pokyn, oddělenost všech státních mocí
Nestrannost = soudce nesmí být zainteresován na rozhodnutí
Nezávislost soudů vs. nezávislost soudců
Nezávislost soudů = důsledné oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, jejich autonomie v rámci dělby státní moci
Nezávislost soudců = oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, ale i politického systému + zahrnuje v sobě i nezávislost v rámci moci soudní a v rámci daného soudu
Nezávislost je nutným předpokladem nestrannosti, kterou nikdo nesmí ohrozit (zákaz peticí zasahovat do nezávisosti soudu, TZ (10.hlava) – TČ proti pořádku ve věcech veřejných, §335 – zasahování do nezávislosti soudu (hrozí až 12 let odnětí svobody)) § 335 trestního zákoníku 40/2009 Sb. Zasahování do nezávislosti soudu (1) Kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu a) opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, b) způsobit značnou škodu, nebo 77

c) jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu a) opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo b) způsobit škodu velkého rozsahu.
K zajištění nestrannosti slouží i institut podjatosti soudce = soudce nesmí mít žádný vztah k projednávané věci ani ke stranám sporu (např. rozvod sestry)
Námitku podjatosti může uplatnit kterýkoliv účastník řízení a soudce může být následně z rozhodování věci vyloučen, o takové námitce rozhoduje nadřízený soudce
Zajištění nezávislosti soudců znamená vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich rozhodovací činnost, kdy musí být soudce vázán jen zákonem (a mezinárodní smlouvou), nikoli příkazy či různými okolními vlivy (politickými aj.)
Pro posílení nezávislosti jsou soudci jmenování do funkce hlavou státu bez časového omezení (neplatí pro soudce ÚS) a „soudce nelze proti jeho vůli odvolat či přeložit k jinému soudu, výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon“
Další zárukou nezávislosti soudců je i stanovení neslučitelnosti (inkompatibility) funkce soudce s jinými veřejnými funkcemi, soudce dále nemůže vykonávat placené/výdělečné činnosti kromě činnosti pedagogické, literární, vědecké aj. (pokud tím neznevažuje důstojnost své funkce, případně tím nevyvolává pochybnosti ve věci jeho nestrannosti a nezávislosti)
Pro nezávislost je tu i jejich hmotné zajištění
Soudce obecného soudu nemá imunitu, je však TP chráněn jako úřední osoba (TZ : „trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby“)

78

ÚSTAVNÍ SOUD V ÚSTAVNÍM SYSTÉMU ČR Právní úprava
Ústava: hlava IV.- od čl. 81 do čl. 89 (za první republiky nebyl ÚS zakotven přímo v Ústavě) + čl. 4 + čl. 19 odst. 2 + čl. 39 odst. 1 a 2 + čl. 62 písm. e) + čl. 63 odst. 3 Ústavy
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (poslední znění tohoto zákona je z roku 2009), je v něm zahrnuta hmotněprávní i procesněprávní část (dále jako ZÚS)
Listina základních práv a svobod: důležitá pro fungování ÚS, řeší totiž zásahy do práv fyzických i právnických osob zakotvených právě zde
zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů - Hlava čtvrtá, § 17 Koncepce ÚS obecně Orgán soudního nebo nesoudního typu
Orgán soudního typu
nestranný
vázán procesními pravidly
Orgán nesoudního typu
extra zřízená komise, která nepracuje metodami soudnictví (žalobce, odpůrce)
očekává se zdravý rozum
nevázán procesními pravidly
v praxi funguje pouze ve Francii – má ústavní radu slouženou z odborníků (např. bývalí prezidenti Francie)
v naší ústavě 9. května předsednictvo Národního shromáždění mohlo vykonávat tuto činnost – použito jednou; pouze model, prakticky příliš nefungovalo Koncentrované x difuzní ústavní soudnictví
Koncentrované ústavní soudnictví
koncentrováno do jednoho jediného orgánu
jeden orgán může mít pobočky, ale ty rozhodují stále jménem jediného orgánu
u nás jediný soud sídlící v Brně
nevýhoda – v případě podjatosti nastane problém (neexistuje jiný ústavní soud)
Soudce musí být při podezření z podjatosti vyloučen
Difuzní ústavní soudnictví
rozptýleno mezi všechny soudy
doména USA
jakmile jakýkoliv soud dojde k názoru, že je něco protiústavní, nepoužije to (musí zdůvodnit)
náznak čl. 92 odst.2 - možnost předložit Ústavnímu soudu věc, aby projednal příp. protiústavnost Ústavní soud v české historii 1. republika (1918 - 1938)
zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina ČSR
prováděcí zákon - 162/1920 Sb. z. a n., o ústavním soudě
podrobnosti upraveny jednacím řádem - publikován pod č. 255/1922 Sb. z. a n
kompetence
1. rozhodování o tom, zda běžné zákony přijaté Národním shromážděním, příp. zákonodárným sněmem Podkarpatské Rusi jsou či nejsou v souladu s ústavní listinou a dalšími ústavními zákony, s důsledkem možného vyslovení jejich neplatnosti v případě zjištění rozporu (čl. II uvozovacího zákona)
2. rozhodování o tom, zda opatření stálého výboru Národního shromáždění s prozatímní mocí zákona neporušila § 54 odst. 8 písm. b) ústavní listiny, tedy zákaz měnit jimi ústavu (ústavní 79

zákony) anebo příslušnost úřadů, přitom o změnu příslušnosti úřadů nešlo, pokud byla úřadům již zřízeným toliko rozšířena působnost přidělením nových úkolů (§ 54 odst. 13 ústavní listiny).
Ústavní listina a její součástky mohou být měněny nebo doplňovány jen ústavními zákony
složení ÚS - podrobnosti stanovil zákon
7 členů - 2 vysílá Nejvyšší správní soud, 2 Nejvyšší soud, ostatní 2 členy a předsedu jmenuje prezident (musel vycházet ze soupisky, kterou mu poskytla PS, Senát a sněm Podkarpatské Rusi) - nutná kontrasignace předsedy vlády
předsedu určil prezident , místopředseda byl zvolen na ustavující schůzi plenárního shromáždění (nikoliv z náhradníků) - pravidlo, že místopředseda byl vybírán ze soudců nejvyšších soudů
každý z nich měl jednoho náhradníka, který byl vysílán stejný způsobem (⇒ dohromady 14 soudců)
v Ústavě zakotvena neslučitelnost funkce ústavního soudce a zákonodárce (poslance i senátora, ALE mohl být členem vlády!)
funkční období soudu (je vázáno na celý soud, ne na jednotlivé soudce) 10 let ⇒ diskontinuita, když celý soud skončí a přijdou noví soudci (není vyloučeno znovuzvolení)
soudcem se mohl stát člověk volitelný do Senátu, tzn. starší 45 let a znalá práva
podrobnosti, zejména o způsobu, jak oba jmenované soudy vysílají členy ústavního soudu, o funkčním jeho období, o řízení před ním a o účincích jeho nálezů, stanoví zákon
soud byl koncipován jako příležitostný, nikoliv permanentně zasedající
soudci zůstávali činní ve svých původních povoláních např. soudců obecných soudů, advokátů…
1. předsedou byl Karel Baxa, který byl zároveň primátorem Prahy a předsedou správní rady České banky
1931-1937 - nepodařilo se po skončení funkčního období soud sestavit (podle jednomyslného názoru pléna končícího ústavního soudu sice zůstávali soudci ve svých funkcích až do ustavující schůze nově jmenovaných či zvolených členů a náhradníků, postupem let však docházelo přirozeně ke ztenčování soudcovského sboru, až téměř nebyl usnášeníschopný)
o podobě ÚS rozhodovali např. Jiří Hoetzel (sekční šéf v legislativním odboru ministerstva vnitra), Alfréd Meissner a František Weyr (členové ústavního výboru), Karel Kramář 2. republika (1938 - 1939)
ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi ⇒ ČSR už nebyl unitární stát
vzledem ke krátkosti období 2. republiky se tyto ústavní zákony nestihly promítnout do složení a činnosti ÚS
po válce nebyl ÚS obnoven Doba socialismu (1948 - 1989)
Ústavy z roku 1948 a 1960 už s ÚS nepočítaly
po federalizaci roku 1968 ÚZ o československé federaci předpokládal zřízení ÚS federace i ÚS obou republik X žádný z nich zřízen nebyl
ÚS měl rozhodovat (čl. 87)
a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s Ústavou Československé socialistické republiky,
b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s Ústavou Československé socialistické republiky a o souladu zákonů národních rad s Ústavou Československé socialistické republiky,
c) o souladu nařízení vlády Československé socialistické republiky a obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev, federálních výborů a ostatních federálních orgánů státní správy i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s Ústavou Československé socialistické republiky a zákony Federálního shromáždění.
ÚS měl řešit kompetenční spory (čl. 88)
a) mezi orgány Československé socialistické republiky a orgány jedné nebo obou republik,
b) mezi orgány obou republik. 80

složení ÚS (čl. 94)
Ústavní soud Československé socialistické republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci. Ústavní soud rozhoduje v senátech.
za člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky může být zvolen občan volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.
soudci voleni Federálním shromážděním na dobu 7 let, max. 2 volební období za sebou
čtyři soudci a dva náhradníci z Česka a čtyři soudci a dva náhradníci ze Slovenska Česká a Slovenská Federativní republika (1991 - 1992)
zřízení reálně fungujícího ÚS na základě federálního ÚZ z února 1991
12 členů, každá z republik 6 soudců
funkční období - 7 let
sídlo soudu - Brno
předsedou Ernest Valko, místopředsedou Vlastimil Ševčík, dále soudci např. JIří Malenovský a Vojen Güttler (jako jediný je ústavním soudcem dodnes)
přes svou krátkou existenci posoudil více než tisíc věcí


Charakteristika činnosti
ÚS je ústavním orgánem se sídlem v Brně (prvorepublikový ÚS sídlil v Praze), který má postavení specializovaného soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ú)
formálně stojí mimo obecnou a správní soustavu soudnictví, ale některé články Ústavy o obecném, popř. správním soudnictví platí i pro ÚS (čl. 81 o výkonu soudní moci nezávislými soudy jménem republiky; čl. 82 - nezávislost, nestrannost a neslučitelnost výkonu funkce soudce a jeho zásadní nepřeložitelnost)
pouze ÚS má výsadní postavení chránit ústavnost + plní některé další rozhodovací funkce ústavněprávního charakteru
čl. 87 odst. 3 - Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud * (a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem, * (b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánu územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
náplní jeho práce je především následná kontrola ústavnosti norem ale i preventivní kontrola ústavnosti mezínárodních smluv
preventivní kontrola = ex anté
Ústavní soud se vyjadřuje před nabytím účinnosti zákona/ratifikací smlouvy/nabytím pr. moci u rozhodnutí
u nás pouze v případě mezinárodních smluv!
čl. 87 odst. 2 - Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
následná kontrola = ex post
až potom, co je zákon účinný, mezinárodní smlouva je ratifikována
provádí abstraktní (obecnou- zda je norma v souladu s ústavním pořádkem) i konkrétní= incidentní (zda v individuálním případě nebylo postupováno v rozporu s ústavním pořádkem) kontrolu ústavnosti. Vladimír Sládeček však toto prolínání konkrétní a incidentní kontroly ústavnosti považuje za nekorektní. Konkrétní kontrolou ústavnosti rozumí přezkum ústavnosti tákonů a jiných pr. předpisů zahájený v souvislosti s konkrétním případem (viz. čl. 95(2) Ústavy), incidentní kontrolou pak řízení o návrhu směřujícím proti konkrétnímu rozhodnutí či jednání, kdy se rozhoduje o ústavnosti právě tohoto rozhodnutí, jednání.
při výkonu kontroly ústavnosti norem posuzuje vnitřní (materiální - zda obsah pr. předpisů je v souladu s Ústavou, popř. (ústavními) zákony) i vnější (formální - zda právní předpisy řádně ústavně procesně i kompetenčně vznikly) ústavnost

81

Soudce ÚS
ÚS tvoří kolegium 15ti soudců - kritika, že sbor je nadbytečně početný, což může ztěžovat dosažení jednotnosti v rozhodování
soudci jsou jmenováni na 10 let prezidentem republiky se souhlasem Senátu (čl. 84 odst. 1 a 2 Ústavy), ke jmenování soudců není potřeba kontrasignace, (Senát je způsobilý se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 členů komory - potřebné kvórum činí 27 senátorů, pro souhlas se jmenováním soudců je při zachování kvóra potřeba minimálně 14 hlasů = nadpoloviční většina přítomných)
pokud se Senát do 60 dnů nevyjádří, bere se, jako že souhlasí
první soudci ÚS jmenování najednou a protože nebyl Senát, tak se souhlasem Poslanecké sněmovny x kritika - funkční období soudců ÚS bylo shodné a to může to mít nepříznivý vliv na rozhodování a vývoj právních názorů → tento problém byl během 1. funkčního období přirozeně odstraněn (složení se obměnilo, rezignacemi, úmrtími)
funkce ústavního soudce zaniká: 1. rezignací 2. uplynutím funkčního období 3. ztrátou volitelnosti do Senátu (čl. 19 odst. 2 Ústavy) 4. pravomocným odsouzením pro úmyslný trestný čin 5. vyhlášením usnesení ÚS o zániku funkce jako důsledek proběhlého kárného řízení 6. smrtí - ale zákon to výslovně nestanovuje 7. odepřením složení slibu nebo složením slibu s výhradou


Náležitosti
uchazeč o tuto funkci musí splňovat podmínky, které předepisuje Ústava: 1. bezúhonnost 2. volitelnost do Senátu - státní občanství ČR a věk 40 let 3. vysokoškolské právnické vzdělání 4. desetiletá právnická praxe (čl. 84 odst. 2 Ústavy) Záruky jeho činnosti
čl. 85 odst. 2 Ústavy - slib soudce ÚS: Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.
kdo by na soudce působil, aby porušil své povinnosti v řízení, dopouští se trestného činu
NEZÁVISLOST (osobní i funkční) - čl. 82 odst. 1 a 2 Ústavy
zakázány jsou petice, jimiž by se mohlo zasahovat do nezávislosti soudu
§ 25 ZÚS zakazuje shromáždění v okruhu 100 metrů od budov ÚS nebo nebo od míst, kde ÚS jedná
soudce ÚS nemůže být proti své vůli odvolán nebo přeložen k jinému soudu (jeho fce může zaniknout z důvodů uvedených v § 7 ZÚS + smrtí)
zárukou nezávislosti je i plat soudce - 236/1995 Sb. § 17 Plat - Soudci Ústavního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 2,06. Platový koeficient soudce Ústavního soudu se zvyšuje 1.místopředsedovi Ústavního soudu o 0,43, 2.předsedovi Ústavního soudu o 0,84. jen pro zajímavost, platová základna je dnes kolem 50 000 Kč
NESTRANNOST - § 36 an.ZÚS zaručuje možnost vyloučit soudce z rozhodování pro podjatost
čl. 85 odst. 2 Ústavy - viz slib soudce ÚS - nezávisle a nestranně, dle Ústavy jsou vázáni při svém rozhodování jen ústavním pořádkem, ve slibu se zavazují řídit ústavními zákony
PROCESNÍ IMUNITA - čl. 86 odst. 1, 2 a 3 Ústavy
soudce nelze stíhat pro trestný čin, a to ani po skončení jeho funkčního období, ledaže by k tomu dal souhlas Senát
soudce ÚS lze zadržet jen, je-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté předpokládá to souhlas předsedy Senátu, resp. konečné rozhodnutí jeho pléna, nedá-li předseda Senátu souhlas do 24 hodin od zadržení, příslušný orgán je povinen je propustit, na své následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti tr. stíhání s konečnou platností
NESTÍHATELNOST ústavních soudců za přestupek je garantována pouze zákonem (na rozdíl od prezidenta republiky a členů parlamentu - v Ústavě) - z toho plyne, že soudce může být po 82








skončení funkčního období stíhán za přestupek, který spáchal v době výkonu funkce - musí to být projednáno do roka od spáchání, jiných správních deliktů se tato imunita netýká INKOMPATIBILITA - neslučitelnost s funkcí prezidenta republiky, člena parlamentu, s jakoukoliv funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný, tzn. § 4 odst. 3 a 4 ZÚS - (3) Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou čiností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, edagogické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování rozhodování Ústavního soudu.
(4) Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí. - podle čl. 44 Listiny nelze soudcům právo zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich úplně odejmout, ale lze ho jen omezit. Zabránit osobnímu politickému přesvědčení právními prostředky nelze. MLČENLIVOST - § 5 ZÚS - stejně jako soudci běžných soudů, o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské fce, tato povinnost trvá i po zániku fce KÁRNÁ ODPOVĚDNOST - za kárná provinění (= jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS, či i jiné zaviněné porušení povinností soudce)
průběh kárného řízení je upraven v § 134 an. ZÚS
o zahájení kárného řízení rozhoduje předseda ÚS usnesením (pokud jde o předsedu ÚS, může se usnést plénum na společný návrh nejméně 3 soudců)
po dobu kárného řízení pro kárné provinění nemůže soudce vykonávat žádné úkony spojené s výkonem své funkce (je-li členem senátu, určí předsede ÚS, kdo ho bude zastupovat, předsedu ÚS zastuje místopřeseda ÚS)

Orgány ÚS Předseda ÚS
jmenován prezidentem ze soudců ÚS (zřejmě jen na dobu funkčího období - není blíže stanoveno)
zastupuje ÚS navenek
vykonává správu ÚS
svolává zasedání pléna ÚS, určuje pořad jeho jednání a řídí jednání
jmenuje předsedy senátů ÚS
plní další úkoly uložené zákonem Místopředsedové ÚS
jmenováni prezidentem společně s předsedou také ze soudců ÚS (zřejmě jen na dobu funkčího období - není blíže stanoveno)
dle ZÚS jsou dva
zastupují předsedu ÚS v rozsahu a pořadí, které stanoví plénum
předseda ÚS je se souhlasem pléna může pověřit trvalým plněním některých svých úkolů Plénum ÚS
tvořeno všemi soudci ÚS
jednat a usnášet se může za přítomnosti min. 10 soudců (nestanoví-li zákon jinak), rozhodnutí pléna je přijato, pokud se pro něj vyslovila většina přítomných soudců (x odchylkou je rozhodnutí o zrušení zákona kvůli rozporu s ústavním pořádkem/přijímání stanoviska k odlišnému prrávnímu názoru/další rozhodování dle čl. 87 odst. 1, pokud si plénum rozhodování vyhradí, ty jsou přijata, pokud se pro ně vysloví min. 9 přítomných soudců) Senáty ÚS
tvořeny plénem ÚS
4 tříčlenné, předsedy senátů jmenuje předseda ÚS na 1 rok (do této fce nemůže být jmenován ve 2 po sobě následujících letech)
stálými členy mohou být jen běžní soudci ÚS, předseda a místopředsedové mohou pouze členy zastupujícími

83

jednat a usnést se může za přítomnosti všech svých členů, usnáší se většinou hlasů (jednomyslnost se vyžaduje u odmítnutí návrhu dle § 43 odst.2 zákona, je-li návrh zjevně neopodstatněný, u vymezených návrhů je-li návrh podán po lhůtě, s vadami..) Soudce zpravodaj
ten soudce, jemuž byl v souladu s rozvrhem práce přidělen návrh došlý ÚS Kárný senát
5tičlenný orgán volený plénem ÚS z jeho členůkaždému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce
jmenuje a odvolává je předseda ÚS na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná
asistentem může být jmenová bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání
zánik fce: rezignací (doručením předsedovi ÚS), zánikem fce soudce, jehož byl asistentem, dnem právní moci rozsudku o odsouzení pro trestný čin, odvoláním


ÚS x jiné ústavní orgány
ÚS kontrolně působí na ostatní složky soustavy dělby moci (na ZM, VM a v ČR i na SM) → kontrola ústavnosti = ochrana před nadvládou jedné moci + ochrana individuálních, ústavně garantovaných práv
každý státní orgán je každý státní orgán povinen ÚS poskatnout pomoc (§ 48 odst. 2 zákona) Soudní moc
ÚS netvoří součást soustavy obecných a správních soudů, ale z hlediska klasické dělby moci spadá do moci soudní a má do jisté míry nadřazené postavení
ÚS je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí všech soudů, ale pouze z hlediska ústavnosti - drtivá většina podání (ústavních stížností) směřuje proti rozhodnutím řádných soudů
ÚS zdůrazňuje, že není další běžnou odvolací instancí, nezabývá se porušením běžných práv fyzických a právnických osob chráněných OZ, TZ, OSŘ, SŘS,…, POKUD takové porušení není zároveň porušením základního práva/svobody těchto osob, zaručených ÚZ
„válka soudů” - někteří soudci NS někdy nerespektovali specifické postavení ÚS Zákonodárná moc
na základě návrhu kvalifikovaného subjektu může ÚS akt jeho orgánu (zákon, zákonné opatření Senátu, resp. jeho ustanovení) z důvodu neústavnosti zrušit
Parlament ale také ovlivňuje činnost ÚS - pomocí ústavních a běžných zákonů upravuje způsob ustavení, složení, pravomoci ÚS atd. + Senát vyslovuje souhlas se jmenování ústavních soudců + určitý počet poslanců nebo senátorů (ne Parlament jako celek) může být v případech stanovených zákonem navrhovatelem = iniciátorem zahájení řízení o zrušení zákona (zde nerozhoduje mocensky, je pouze účastníkem řízení) Výkonná moc
ÚS může zrušit akt orgánu moci výkonné (jak normativního charakteru = nařízení vlády, vyhláška ministerstva a další podzákonné předpisy, tak individuální povahy = správní rozhodnutí nebo jiné individuální zásahy do ústavně zaručených práv spočívající v jednání nebo nečinnosti)
moc výkonná má proti ÚS jen tu pravomoc, že prezident republiky jmenuje soudce ÚS (se souhlasem Senátu) a předsedu a místopředsedu ÚS (bez souhlasu Senátu)
i orgán moci výkonné může vyvolat zahájení řízení před ÚS Veřejný ochránce práv
oprávněn podávat návrhy na provedení abstraktní kontroly ústavnosti norem nižší právní síly, než je zákon (event. může být účastníkem takového řízení, jetliže návrh nepodal sám) Jiné státní orgány
každý státní orgán je povinen ÚS poskytnout (úřední) „pomoc” (při opatřování podkladů po jeho rozhodování) Působnost Ústavního soudu a řízení před ním
Působnost = kompetence = věcně a prostorově vymezená oblast, v jejímž rámci orgán uplatňuje pravomoc´
ÚS: územní působnost celostátní, věcná působnost vymezena věcmi, v nichž rozhoduje (čl. 87 Ústavy) 84
















Pravomoc = právní prostředky pro výkon působnosti
ÚS: oprávnění vydávat nálezy a usnesení pravomoc a působnost Ústavního soudu je taxativně stanovena v čl. 87, odst. 1 a 2 Ústavy - v nich je ÚS příslušný rozhodovat čl. 87 odst. 3 Ústavy pak umožňuje zákonem delegovat rozhodování některých věcí na NSS jednotlivé rozhodovací akty lze meritorně přičlenit k orgánům ÚS – plénu a senátům, dle §11 odst. 2 ZÚS plénum rozhoduje: 1. o návrzích na zrušení zákonů nebo jiných právních přepisů (resp. jejich částí) 2. o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky 3. o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení PS a S o jeho nezpůsobilosti k výkonu úřadu 4. o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem 5. o právnosti rozhodnutí o rozpuštění politické strany (či jiných rozhodnutí týkajících se činnosti takové strany) 6. o otázkách referenda o přistoupení k EU 7. o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru ÚS vysloveného v nálezu 8. o ustavení senátů a pravidlech rozdělení agendy mezi ně dle §15 odst. 1 ZÚS senáty rozhodují o věcech, které nepřísluší plénu, lze z toho dovodit, že tedy rozhodují: 1. o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu 2. o ústavní stížnosti proti zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základných práv a svobod 3. o opravném prostředku proti rozhodnuté ve věci ověření volby poslance nebo senátora 4. v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora 5. spory o rozsah kompetencí státních orgánů 6. o odmítnutí některých návrhů na zahájení řízení, a to ze všech zákonem stanovených důvodů – nejedná se o meritorní rozhodnutí 7. o odmítnutí ostatních návrhů z důvodů zjevné neopodstatněnosti – nejedná se o meritorní rozhodnutí v poslední době si ale plénum dle § 11 odst.2 písm. j) zákona vyhrazuje rozhodování v některých blíže určených věcech, ačkoliv podle zákona by rozhodování o nich mělo náležet senátu, plénum sitak na základě §11 odst. 2 písm. j ZÚS prostřednictvím sdělení ÚS č. 446/2006 vyhradilo rozhodování: 1. sporů o rozsah kompetencí mezi státními orgány a samosprávou 2. o ústavních stížnostech proti rozhodnutím velkých senátů kolegií NS a rozšířených senátů NSS 3. o opravném prostředku proti rozhodnuté ve věci ověření volby poslance nebo senátora 4. v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora 5. jiné věci, které navrhne některý soudce senátu pro mimořádnou závažnost rozhodované věci anebo nutnost sjednocení judikatury řízení před ÚS upravují v obecné rovině §§ 27-63 ZÚS, jednotlivá řízení jsou upravena §§64-125f ZÚS

Obecná úprava řízení před ÚS
řízení je osvobozeno od soudního poplatku, náklady na znalecké posudky a tlumočníky hradí soud, ostatní náklady řízení si každá strana hradí sama (soud je může následně proplatit)
řízení je zahájeno doručením návrhu oprávněným subjektem → oprávněné subjekty jsou stanoveny v rámci úpravy jednotlivých řízení
pro soukromé fyzické a právnické osoby, jsou-li navrhovateli, je předepsáno obligatorní právní zastoupení (jedním advokátem, ten se nemůže dál nechat zastoupit advokátním koncipientem ,⇐ soud che, aby protistrana znala právo), stát zastupuje příslušná organizační složka (za ni jedná vedoucí či jím pověřený zaměstnanec této složky), popř. dle zákona 201/2002 Sb. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (za něj jedná jeho zaměstnanec pověřen ředitelem 85
































Úřadu), tím ale není dotčeno právo státu nechat se zastoupit advokátem, za soud jedná předseda senátu
vždy pouze 1 advokát x výjimka - § 100 ZÚS Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátem.
mohu zastupovat sám sebe, když jsem advokát? - dříve nejednotná judikatura, v současnosti ne, i advokát musí mít zástupce účastníky jsou navrhovatel a ti, o kterých to stanoví zákon v rámci úpravy jednotlivých druhů řízení náležitosti návrhu:
písemně
definice navrhovatele a předmětu a typu řízení
podpis, datum
pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností
seznam důkazů
návrh petitu soudce zpravodaj po předběžném prostudování předloží návrh k posouzení asistentovi (příp. jej posoudí sám soudce), pokud asistent shledá v návrhu vady, určí navrhovateli lhůtu k jejich odstranění, pokud podání dle obsahu není zjevně návrhem na zahájení řízení, odloží jej a vyrozumí o tom osobu, která jej učinila pokud neshledá žádný důvod k takovému úkonu, vypracuje pro soudce návrh dalšího postupu (popř. řešení) podání je nejprve posuzováno z hlediska formálního (nezkoumá se meritorní stránka), rozhodnutí o jeho odmítnutí je prováděno ve formě usnesení, tudíž ne meritorním rozhodnutím, tudíž neplatí ani ne bis in idem, ani res iudicata soudce zpravodaj je pak sám oprávněn mimo ústní jednání (bez přítomnosti účastníků) usnesením odmítnout, pokud: 1. navrhovatel ve lhůtě neodstranil vady 2. návrh je podán po lhůtě stanovené zákonem 3. návrh je podán neoprávněným navrhovatelem 4. jde o návrh, k jehož projednání není ÚS příslušný 5. je-li návrh nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak) zjevně neopodstatněné návrhy od 1998 nesmí soudce zpravodaj odmítat sám, musí návrh předložit celému senátu, který se na neopodstatněnosti musí jednohlasně shodnout pokud návrh nebyl odmítnut, následuje ústní jednání (veřejné, účast veřejnosti lze ze zákonných důvodů omezit či vyloučit), předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům (i těm vedlejším a jejich zástupcům) zpravidla min. 5 dní předem, po ústním jednání se soud odebere k neveřejné poradě a hlasování soudce může zaujmout stanovisko, odlišné od většinového rozhodnutí (separátní votum, příp. menšinové votum - vyjádří-li takový nesouhlas skupina soudců) ve věci samé se rozhoduje nálezem, v¨ostatních (především procesních) věcech usnesením všechna rozhodnutí musí být odůvodněna a obsahovat poučení, že se proti nim nelze odvolat (v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod je lze napadnout u Evropského soudu pro lidská práva) návrh nálezu/usnesení vypracuje soudce zpravodaj (pokud je rozhodnutí výrazně odlišné od návrhu, vypracuje jej předsedou určený soudce) nález se vždy vyhlašuje veřejně jménem republiky (nález pléna vyhlašuje předseda ÚS, nález senátu předseda senátu) toto veřejné vyhlášení ALE není publikací ve formálním smyslu
všechny nálezy ÚS se publikují ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS
některé se vyhlašují rovněž ve Sbírce zákonů (některé nálezy takovou publikaci předpokládají jako podmínku své vykonatelnosti → obligatorní vyhlášení, u ostatních je oficiální vyhlášení fakultativní) náležitosti rozhodnutí:
složení pléna/senátu 86

definice sporu výrok odůvodnění poučení o nemožnosti odvolat se otázka závaznosti nálezů → dle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby
o závaznosti pro strany sporu není pochyb
x na všeobecnou závaznost rozhodnutí ÚS se ale vytvořily dva názory (přičemž učebnice se kloní k druhému): 1. všechna meritorní rozhodnutí (včetně obsažených názorů) jsou obecně závazná 2. vyjma výroků nálezů, kterými se zrušují právní předpisy, meritorní rozhodnutí obecně závazná nejsou (závazné nejsou ani právní názory obsažené v odůvodnění nálezů) všechny otázky průběhu řízení nejsou zákonem řešeny, pokud se objeví taková mezera, dle §63 ZÚS se přiměřeně použijí ustanovení občanského (resp. trestního při projednávání ústavní žaloby proti prezidentu) soudního řádu rozhodnutí ÚS je v zásadě konečné, nicméně v důsledku §119 ZÚS je možná 1 odchylka, pokud:
v trestní věci mezinárodní soud rozhodl, že zásahem orgánu veřejné moci v rozporu s mezinárodní smlouvou bylo porušeno základní lidské právo nebo svoboda, podat návrh na obnovu řízení může ten, kdo byl účastníkem řízení před ÚS a v jehož prospěch rozhodl mezinárodní soud, spolu s ním může podat i návrh na zrušení zákona (jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení) podle §119b odst. 3 ZÚS Ústavní soud v novém nálezu vychází z právního názoru mezinárodního soudu (tudíž není jím vázán, ale musí jej zohlednit)




















Jednotlivá řízení před ÚS Řízení o ústavních stížnostech
v tomto případě jde o incidentní kontrolu ústavnosti
viz 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
jde o abstraktní či konkrétní kontrolu ústavnosti norem
návrh na zrušení zákona (nebo jeho částí) jsou oprávněni podat: 1. prezident 2. min. 41 poslanců/17 senátorů 3. senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti 4. vláda, pokud má provést rozhodnutí mezinárodního soudu 5. ten, kdo podal ústavní stížnost (jejíž předmětem je skutečnost, která nastala uplatněním takového zákona) 6. ten, kdo podal návrh na obnovu řízení (viz výše) 7. obecný soud v souvislosti se svou rozhodovací činností dle čl. 95 odst. 2 Ústavy 8. plénum ÚS, jsou-li dány důvody dle § 78 odst. 2 ZÚS (plénum při rozhodování o ústavní stížnosti zjistí rozpor zákona, na jehož základě vznikla skutečnost, jež je předmětem stížnosti, s ústavním pořádkem)
návrh na zrušení podzákonného právního předpisu (nebo jeho částí) jsou oprávnění podat: 1. vláda 2. min. 25 poslanců / 10 senátorů 3. senát ÚS v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti 4. ten, kdo podal ústavní stížnost 5. ten, kdo podal návrh na obnovu řízení 6. zastupitelstvo kraje 7. Veřejný ochránce práv 8. plénum ÚS, jsou-li dány důvody dle § 78 odst. 2 ZÚS
ministerstvo vnitra smí podat návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce/kraje/Prahy
příslušné ministerstvo/ústřední správní úřad smí podat návrh na zrušení nařízení obce/kraje/Prahy
ředitel krajského úřadu smí podat návrh na zrušení nařízení obce, která spadá do jeho území 87

zastupitelstvo obce smí podat návrh na zrušení vyhlášky nebo nařízení kraje, do nějž spadá návrh je nepřípustný, jestliže daný pr. předpis pozbyl před doručením návrhu ÚS platnosti nebo nebyl dosud vyhlášen zákonem stanoveným způsobem účastníkem řízení je i ten, kdo vydal takový pr. předpis, soudce zpravodaj mu zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně do 30 dnů vyjádřil; návrh na zrušení jiného pr. předpisu (!) zašle soudce zpravodaj i ombudsmanovi (pokud to nebyl jeho návrh) a ten má právo do 10 dnů ÚS sdělit, že vstupuje jako vedlejší účastník do řízení pokud ÚS návrhu vyhoví, předpis (jeho některá ustanovení) se zrušuje dnem, který soud určí v nálezu, nejdříve však dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů → předpis se ruší ex nunc nejsou-li ale dány důvody ke zrušení pr. předpisu → ÚS návrh zamítne Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony
preventivní kontrola ústavnosti mezinárodních smluv
prozatím 2x kontrolována Lisabonská smlouva
předmětem mohou být jen tzv. prezidentské smlouvy (dle čl. 10a a 49. Ústavy)
návrh může podat: 1. jedna z komor PČR od okamžiku, kdy jí byla smlouva předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací, do okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnese 2. skupina alespoň 41 poslanců/17 senátorů od vyslovení souhlasu Parlamentem/referendem do ratifikace smlouvy prezidentem 3. prezident od předložení k ratifikaci do ratifikace
účastníkem je vedle navrhovatele vždy též Parlament, vláda a prezident
pokud ÚS dojde k názoru, že smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, musí v nálezu uvést, s jakým ustanovením je v rozporu, takový nález brání ratifikaci do doby, než bude nesoulad odstraněn
pokud dojde k opačnému názoru, rovněž rozhodne nálezem Další řízení probíhají zřídka, některá ještě ani jednou neproběhla Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
opravný prostředek je oprávněn podat
poslanec, senátor, případně volební strana, za níž kandidát kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen
ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora
opravný prostředek lze podat do 10 dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí
vždy ústní jednání
účastníci
orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen
podal-li opravný prostředek poslanec/senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou kadidoval
podala-li opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem řízení poslanec/senátor, jehož se opravný prostředek týká
opravný prostředek nemá odkladný účinek
zastavení řízení
jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět
ÚS řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo jestliže se poslanec/senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal mandátu
ÚS řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec/senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel X požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v přímé linii do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
nález a jeho právní důsledky
vyhoví-li ÚS opravnému prostředku, vysloví v nálezu, že poslanec/senátor ne/byl platně zvolen
rozhodnutím ÚS pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují
o výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům


88

Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy
v pochybnostech, zda mandát poslance/senátora zanikl z důvodů v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy
návrh jsou oprávněni podat
poslanec/senátor, o jehož mandát jde
předseda PS (jde-li o poslance) nebo předseda Senátu (jde-li o senátora)
skupina nejméně 20 poslanců (u poslance) nebo nejméně 10 senátorů (u senátora)
účastníci řízení
poslanec + předseda PS/senátor + předseda Senátu (ikdyž nejsou navrhovateli)
řízení
vždy ústní jednání
ÚS řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh zpět nebo jestliže poslanec/senátor zánik svého mandátu uznal
ÚS řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec/senátor, o jehož mandát se jedná, zemřel X požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v přímé linii do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
nález
ÚS rozhodne, zda mandát poslance/senátora z uvedených důvodů zanikl nebo vysloví, že tvrzené skutečnosti nebyly dány
o výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení přítomným účastníkům Řízení o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky
Prezidenta je možné žalovat pro velezradu a pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku (před 71/2012 Sb. pouze pro velezradu)
Nově je nutné pro přijetí návrhu ústavní žaloby souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů a třípětinové většiny všech poslanců. Pokud sněmovna nevysloví souhlas do tří měsíců od podání žaloby, platí, že souhlas nebyl dán.
velezrada (pro účely tohoto zákona) - jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickéhu řádu
zahájení řízení - doručením žaloby Senátu Ústavnímu soudu
žaloba musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá
projednáno přednostně
zastavení řízení
jestliže je ÚS před závěrečnou poradou doručeno usnesení Senátu, že ústavní žalobu odvolává
jestliže prezident zemřel X požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v přímé linii do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje
okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu, není důvodem k zastavení řízení
zastupování
za Senát jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří
prezident má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců, alespoň jeden z nich musí být advokátem
ústní jednání
ÚS doručí prezidentovi ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to nejméně 10 dnů předem
ÚS prezidenta upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí
pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit
na výzvu předsedajícího přednese zástupce Senátu ústavní žalobu; prezidentovi a jeho obhájcům je dána možnost se k ní vyjádřit
poté se provede důkazní řízení
prezident, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování

89

není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč; poté se ÚS odebere k závěrečné poradě.
shledá-li ÚS, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje; po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.
nález a jeho právní následky
ÚS buď ústavní žalobě vyhoví (⇒ prezident se dopustil velezrady) nebo ho ústavní žaloby zprostí
po vyhlášení nálezu podle § 56, ztrácí prezident svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt; nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu fce podle zvláštního zákona mu nenáleží
o výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným stranám
obnova řízení
ten, kdo se podle nálezu ÚS dopustil velezrady, může požádat o obnovu řízení, pokud uvede nové skutečnosti/důkazy, které předtím nemohl uvést, nebo pokud takový nález ÚS byl ovlivněn trestným činem jiné osoby
obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby
je-li v tomto řízení osoba zproštěna ústavní žaloby, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
návrh
usnesou-li se PS a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident republiky oprávněn navrhnout ÚS, aby toto usnesení zrušil
návrh je prezident republiky oprávněn podat ode dne přijetí usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy do 10 dnů poté, co podle usnesení PS a Senátu již může svůj úřad vykonávat.
zastavení řízení
prezident může vzít svůj návrh zpět do okamžiku, než se ÚS odebere k závěrečné poradě ⇒ ÚS řízení zastaví
v případě smrti prezidenta
účastníci řízení
prezident
PS a Senát
vyžádání dokladů
PS a Senát předloží ÚS doklady, z nichž jejich usnesení vychází a navrhnout případně další důkazy o tom, že prezident nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat
ústní jednání
zahájeno nejpozději do 5 dnů ode dne, kdy byl návrh doručen ÚS
předběžné opatření
ÚS může pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení podle čl. 52 Ústavy dosud nevyhlášených zákonů
Nález a jeho právní následky
ÚS rozhodně do 15 dnů od jeho doručení
ÚS rozhodne, zda v době přijetí usnesení PS a Senátu podle čl. 66 Ústavy prezident republiky nemohl svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, popř. do kdy taková překážka výkonu úřadu trvala
rozhodne-li ÚS, že v době přijetí usnesení nebyly závažné důvody, zruší svým nálezem usnesení PS a Senátu
rozhodne-li ÚS, že v době přijetí usnesení byly závažné důvody znemožňující prezidentovi výkon funkce, návrh prezident republiky na zrušení usnesení PS a Senátu zamítne
úkony vykonávané namísto prezidenta repoubliky předsedou vlády/předsedou PS/předsedou Senátu v době, kdy podle zjištění ÚS nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nepozbývají platnosti


90

Řízení o opatření nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán, jehož rozhodnutí jsou pro ČR závazná podle mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu
návrh na zrušení právního předpisu
shledal-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl porušen závazek vyplývající pro ČR z mezinárodní smlouvy, zejména pokud bylo tímto zásahem porušeno lidské právo nebo základní svoboda FO/PO, a jestliže takové porušení spočívá v platném právním předpisu, podá vláda ÚS návrh na zrušení takového předpisu (nebo jeho ustanovení) - pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem
neplatí zásada věci rozhodnuté
ÚS postupje v řízení jako v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
návrh na obnovu řízení
rozhodoval-li ÚS v trestní věci, lze proti takovému rozhodnutí ÚS podat návrh na obnovu řízení
návrh na obnovu řízení před ÚS je oprávněn podat ten, v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl
návrh na obnovu řízení je možno podat do 6 měsíců ode dne, kdy se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudu stane konečným
návrh musí (vedle obecných záležitostí) obsahovat rozhodnutí ÚS, proti němuž směřuje, označení rozhodnutí mezinárodního soudu, o které se opírá, a vylíčení, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí ÚS s rozhodnutím mezinárodního soudu.
spolu v návrhem může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
účastníci řízení
ti samí účastníci řízení před ÚS, jehož obnova je navrhována, kteří nejsou navrhovateli
ti, kteří byli v tomto řízení vedlejšími účastníky a jsou jimi rovněž v řízení o návrhu na obnovu řízení
je nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak X jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně převyšuje vlastní zájem navrhovatele, ÚS návrh na obnovu řízení přijme
ÚS o návrhu rozhoduje bez ústního jednání
pokud je nález ÚS v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu, ÚS nález zruší; znovu ho projedná a v novém nálezu ÚS vychází z právního názoru mezinárodního soudu
pokud novým nálezem ÚS dojde ke zrušení předchozích rozhodnutí, platí zásada z občanského soudního řádu (§ 235i odst. 3 OSŘ) „Právní vztahy někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím o věci dotčeny.“
rozhodoval-li ÚS usnesením a tímto usnesením bylo řízení skončeno, použijí se ustanovení týkajících se nálezů přiměřeně Řízení spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy
spory o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy (kompetenční spory)
návrh je oprávněn podat
státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem
zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem
účastníci
státní orgány
samosprávné celky
nepřípustnost návrhu
přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu jinému orgánu podle zvláštního zákona
přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor vznikl
zastavení řízení 91

navrhovatel jej může vzít zpět jen se souhlasem ÚS nález a jeho právní důsledky
ÚS rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí v e věci uvedené v návrhu
jde-li o kompetenční spor mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem, ÚS rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu nebo územní samosprávy
jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, už vydal rozhodnutí v navrhované věci a ÚS k vydání rozhodnutí určil jiný orgán, ÚS svým nálezem takové rozhodnutí zruší
jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění ÚS je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, ÚS takové rozhodnutí svým nálezem zruší Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii Řízení o nevyhlášení referenda
podání návrhu
opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že opakované referendum o přistoupení ČR k EU nevyhlásí
podává vláda nebo společně nejméně 2/5 poslanců nebo společně 2/5 senátorů ve lhůtě 20 dnů ode dne rozhodnutí prezidenta nebo ode dne uplynutí třicetidenní lhůty podle čl. 4 ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU, aniž by prezident republiky referendum vyhlásil nebo rozhodl, že referendum nevyhlásí
návrh skupiny poslanců/senátorů musí být vlastnoručně podepsán stanoveným počtem poslanců/senátorů
o návrhu ÚS uvědomí neprodleně prezidenta republiky
ÚS projedná návrh mimo pořadí a bez zbytečného odkladu
účastníci řízení
navrhovatel, prezident republiky, vládá
nález a jeho právní důsledky
vyhoví-li ÚS návrhu, vysloví, že prezident je povinen referendum vyhlásit do 10 dnů ode dne vyhlášení rozhodnutí ÚS tak, aby se referendum konalo ve lhůtě počínající třicátým dnem a končící šedesátým dnem od vyhlášení referenda
potvrdí-li ÚS rozhodnutí prezidenta republiky, návrh zamítne Řízení o nezákonnosti postupu při referendu
podání návrhu
návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení ČR k EU je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení ČR k EU nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu
ÚS neprodleně uvědomí prezidenta republiky
ÚS projedná návrh mimo pořadí a bez zbytečného odkladu
účastníci řízení
navrhovatel, příslušný orgán pro referendum
nález a jeho právní následky
dojde-li ÚS k závěru, že poustup při provádění referenda nebyl v souladu s ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a mohl-li být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda, ÚS soud vysloví, že:
postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními předpisy a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo která ustanovení zákona vydaného k jeho provedení byla porušena
výsledek referenda se nevyhlásí
prezident republiky vyhlásí referendum znovu
dojde-li ÚS k závěru, že postup při provádění referenda byl v souladu s ÚZ o referendu o přistoupení ČR k EU a se zákonem vydaným k jeho provedení, nálezem vysloví, že:
referendum proběhlo v pořádku a návrh zamítne





92

dojde-li po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v pořádku, avšak výsledek referenda nemohl být zjištěným nesouladem ovlivněn, ÚS návrh zamítne Kárné řízení
kárné provinění - jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS; dále jiné zaviněné porušení povinností soudce; též jednání, které má znaky přestupku podle zvláštních předpisů
zahájení
rozhoduje předseda ÚS usnesením, které musí být odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž se kárné řízení zahajuje
o zahájení kárného řízení s předsedou ÚS se může usnést plénum na společný návrh nejméně 3 soudců
lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy k jednání, které je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo.
po dobu kárného řízení pro kárné provinění nemůž soudce činit žádné úkony související s výkonem soudvoské funkce
je-li soudce předsedou senátu nebo členem senátu, určí předseda ÚS, který z ostatních soudců bude zastupujícím členem senátu
je-li soudce předsedou Ústavního soudu, vykonává jeho funkci místopředseda
platí i pro dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestní stíhání
usnesení předsedy úS o zahájení kárného řízení se předloží plénu
soudci, proti kterému bylo kárné řízení zahájeno, musí být umožněno vyjádřit se k důvodům usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se jednání pléna v této věci (s výjimkou porady a hlasování)
pro dokazování v kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
zastavení řízení
plénum kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným
v téže věci již nelze kárné řízení zahájit
kárný senát
pokud kárné řízení nebylo zastaveno
volen plénem ze svého středu
5 členů
úkol - projednat věc a rozhodnout
na 1. jednání si zvolí ze svých členů předsedu, který jednání řídí
způsobilost k jednání - při přítomnosti všech členů
unáší se většinou hlasů
při rozhodování je vázán důvody kárného řízení uvedenými v usnesení o jeho zahájení
soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má právo zúčastnit se jednání kárného senátu (s výjimkou porady a hlasování), vyjádřit se k důvodům kárného řízení a k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
rozhodnutí
jednání, uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení, soudci vytkne
nebylo-li kárné provinění prokázáno, kárné řízení zastaví
proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou podat do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky předseda ÚS, popřípadě soudci, kteří podali návrh na zahájení kárného řízení
o námitce rozhodne plénum - usnesení kárného senátu buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán
jestliže proti usnesení kárného senátu námitky podány nebyly anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, hledí se na soudce, jako by s ním kárné řízení nebylo zahájeno
proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento soudce námitky; o námitkách rozhodne plénum tak, že buď usnesení kárného senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán


93

Současná situace
v poslední době nastaly 3 zásadní průlomy v českém ústavním soudnictví 1. preventivní kontrola mezinárodních smluv
v důsledku tzv. euronovely (úst. zák. č. 395/2001 Sb.) 2. ústavní soud nemusí mít konečné slovo
§119 zák. 182/1993 Sb.
možnost obnovy řízení v trestní věci v důsledku rozhodnutí mezinárodního soudu 3. zrušení ústavního zákona
318/2009 Sb.
zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období Sněmovny
pozor na terminologii
nález (= meritorní) x usnesení (= procesní)
odmítnutí (= bez projednání, možnost nového podání ) x zamítnutí (= meritorní a konečné rozhodnutí) Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem
Nejčastější typ podání, cca 95 % z 3800 podání ročně odmítnuto
Existují 3 typy řízení o ústavních stížnostech:
„obecné” stížnosti (proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod) podle čl. 87 odst. 1 písm. d)
komunální stížnosti (orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu) podle čl. 87 odst. 1 písm. c)
návrhy politických stran (o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony) podle čl. 87 odst. 1 písm. j)
Řízení o ústavních stížnostech upravují §72 - 84 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (ZÚS)
stížnost smí podat: 1. fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (§ 72 odst. 1 písm. a ZÚS)
do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním možném procesním prostředku (tzn. řádný, popř. mimořádný - vyjma návrhu na obnovu řízení - opravný prostředek, či jiný prostředek, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení), pokud není takového prostředku → do 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o takovém zásahu orgánu veřejné moci dozvěděl, nejpozději ale do 1 roku od takového zásahu
ke stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, popř. rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku 2. zastupitelstvo obce/kraje/hl. města Prahy jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu (§ 72 odst. 1 písm. b ZÚS)
taktéž do 60 dnů 3. politická strana, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. (§ 73 odst. 1)
do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku (neposkytuje-li zákon takový prostředek, tak lhůta počíná dnem nabytí právní moci onoho napadeného rozhodnutí)
Spolu se stížností je možno dle § 74 ZÚS podat návrh na zrušení (části) zákona nebo jiného právního předpisu, jejichž uplatněním nastala předmětná skutečnost, jestli jsou dle stěžovatele v rozporu s ÚZ (popř. se zákonem u jiného pr. předpisu)
Stížnost je nepřípustná, pokud:
se týká věci již rozhodnuté (§ 35 odst. 1 ZÚS) - překážka věci rozhodnuté (rei iudicatae) 94

se týká věci, ve které se již jedná (§ 35 odst. 2 ZÚS) – právo účastnit se dříve zahájeného jednání jako vedlejší účastník
stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky dané mu zákonem k ochraně jeho práva, vyjma mimořádného opravného prostředku, který orgán může odmítnout jako nepřípustný (§ 75 odst. 1 ZÚS, § 75 odst. 2 stanoví, že tato podmínka neplatí, pokud se jedná o stížnost, která „podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele“ a byla podána do 1 roku od předmětné události, NEBO v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, a tím stěžovateli vzniká/může vzniknout vážná a neodvratitelná újma) Účastníky řízení jsou stěžovatel a orgán veřejné moci, proti němuž stížnost směřuje
vedlejšími účastníky jsou účastníci předchozího řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, případně osoby, které prokážou právní zájem na výsledku řízení, a ÚS jim takové postavení přizná Stížnost je možno stáhnout do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě Stížnost nemá odkladný účinek x návrh proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany/pozastavení její činnosti jej má! Předběžné opatření - směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí → ÚS může k odvrácení hrozící škody uložit tomuto orgánu, aby v zásahu nepokračoval, usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu ÚS ve věci (pokud jej ÚS nezrušil už dřív, protože pominuly důvody k němu) ÚS může stížnosti svým nálezem: 1. vyhovět
pokud stížnosti vyhoví → v nálezu musí vyslovit, které ústavně zaručené právo (svoboda) a jaké ustanovení ÚZ byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomu porušení došlo / v čem bylo porušeno právo na samosprávu / čím je rozpuštění strany v rozporu s ústavním pořádkem
pokud se jedná o stížnost proti pravomocnému rozhodnutí, soud na základě kasačního principu takové rozhodnutí zruší
pokud šlo o stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, soud orgánu zakáže v činnosti pokračovat a přikáže mu v rámci možností obnovit předešlý stav 2. zamítnout 3. částečně jí vyhovět, částečně ji zamítnout













Závaznost rozhodnutí ÚS
čl. 89 odst. 2 Ústavy – vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby → reálná právní závaznost nálezů je předmětem sporu – o meritorní stránce není celkem pochyb, problematický je především aspekt všeobecné závaznosti – 2 názory: 1. všechna meritorní rozhodnutí ÚS včetně názorů v nich obsažených jsou obecně závazná 2. meritorní rozhodnutí ÚS – s výjimkou nálezů (resp. jejich výroků), kterými se zrušují právní předpisy (jejich ustanovení) nejsou obecně závazná, závazné nejsou ani právní názory obsažené v odůvodněních nálezů Závaznost rozhodnutí ve věcech kontroly norem
Právní chápání nálezů ÚS ve smyslu pramene práva je soudní praxí a převažující částí právní teorie zužováno pouze na závaznost výroku – z toho však vyplývá, že když ÚS soud svým nálezem návrh na zrušení zákona, resp. jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení zamítne, nemá par rozhodnutí prakticky žádný normativní obsah (kromě autoritativního potvrzení ústavnosti napadeného právního předpisu)
ÚS v řadě svých rozhodnutí vyslovil princip priority ústavně konformního výkladu před derogací zákona, jiného právního předpisu nebo jejich ustanovení. Pokud jsou možné 2 interpretace, z nichž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá v rozporu, není dán důvod pro zrušení tohoto ustanovení
poprvé tak učinil v nálezu Pl. ÚS 48/95 – zde se jednalo o restituci majetku osob maďarské a německé národnosti, kterým byl konfiskován majetek na základě dekretů č. 12/1945 Sb., resp. č. 108/1945 Sb., následně však nabyly zpět čs. státní občanství. Obecné soudy se bály při jeho aplikaci přiznat restituci majetku u těch oprávněných osob, jež občanství nikdy nepozbyly. ÚS 95

dovodil ústavně konformní interpretaci napadeného zákona z logického argumentu a minori ad maius: vrací – li se majetek těm, kdo ho podle dekretu pozbyli, a byli zbaveni občanství a pak jej nabyli zpět, musí být spíše vrácen těm, kterým nebylo nutno občanství navracet, protože v důsledku svého určitého chování občanství vůbec nepozbyli., Jiný výklad by zcela odporoval principům restitučních zákonů. Závaznost rozhodnutí ve věcech ústavních stížností
zde je nutno diferencovat závaznost kasačního rozhodnutí ÚS pro další rozhodování ve věci samé, a precedenční působení nálezů ÚS pro rozhodování obecných soudů v obdobných případech
Normativní východiska: Zákon o ústavním soudu, jakož i občanský soudní řád a správní řád nestanovují soudům pravidla pro další postup projednávání téže věci po kasačním nálezu ÚS, výjimku představuje trestní řád
K závaznosti odůvodnění svých nálezů pro další soudní řízení v konkrétní věci ÚS zaujal své stanovisko v nálezu, II. ÚS 156/95: „Rozhodnutí ÚS je podle ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány a osoby s tím, že situace, kdy je ÚS nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti jsou obecné soudy per analogiam vázány právním názorem Ústavního soudu taktéž dle § 266 OSŘ
Otázka precedenční závaznosti nálezů ÚS ve věci ústavních stížností je v rozhodující míře obecnými soudy odmítána, mezi důvody řadíme:
Restriktivní interpretace čl. 89 odst. 2 Ústavy ztotožňující pojem „vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu“ pouze s jejich výrokovou částí, jelikož „obecně se právní důsledky individuálních rozhodnutí spojují právě s výrokem, a jen výrok rozhodnutí je považován za způsobilý nabýt právní moci a vykonatelnosti (ve smyslu donucení ke splnění povinnosti, kterou ukládá)“
Skepse ke způsobilosti ÚS autoritativně interpretovat ústavní zákony
Dalším často uváděným argumentem je narušení nezávislosti soudcovského rozhodování
K obecné závaznosti právního názoru, obsaženého v odůvodnění nálezů ve věcech ústavních stížností, se ÚS opakovaně vyjádřil:
Nález II. ÚS 76/95 uvedl: „Obecné soudy musí přihlížet k porušení základních práv a svobod občanů, zvláště pokud již bylo takové porušení kvalifikováno ÚS, jinak by došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy“
Nález III. ÚS 127/96 – ÚS zde vyslovil na adresu obecné justice apel: poukázal zde na funkci svých rozhodnutí při sjednocování judikatury soudů a při vytváření jednotnosti právního řádu
Nález III. ÚS 139/98 ve kterém ÚS konstatoval následující: „Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Součástí ústavního rámce nezávislosti soudů je jejich povinnost dbát v právech, plynoucích z článku 1 Listiny základních práv a svobod. Tomu korespondují základní práva vyplývající z principu rovnosti. Rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům, kromě jiného, zakládá tudíž právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech lze považovat zejména ty případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu v jejich základních právech a svobodách, ač již tato ve skutkově obdobných případech byla ÚS přiznána. Důsledkem takovéhoto postupu z hlediska z hlediska ústavního je nerovnost v základních právech. Pro ústavněprávní posuzování respektování principu rovnosti v soudní aplikaci základních práv a svobod platí obdobně ta hlediska, jež ÚS vyslovil v oboru kontroly norem, tj. vyloučení libovůle a dotčení některého ze základních práv a svobod. “

96

SOUSTAVA SOUDŮ ČR, JMENOVÁNÍ A ODVOLÁVÁNÍ SOUDCŮ, SOUDCOVSKÉ RADY Soustava soudů ČR
soustava soudů ČR je čtyřstupňová a tvoří ji Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy podle čl. 91 Ústavy, vrchol tvoří dva nejvyšší soudy
taxativním výčtem Ústava neumožňuje zřízení dalších, specializovaných soudů pro konkrétní oblasti
do 31.12.1993 byly součástí soustavy soudů i soudy vojenské dle čl. 110 Ústavy
působnost a organizaci obecných soudů stanoví zákon → zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění
zákon č. 150/2002 Sb. upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících ve správním soudnictví a některé (!) otázky organizace soudů a postavení soudců → na správní soudnictví se zákon 6/2002 Sb užije JEN tehdy, neupravuje-li věc soudní řád správní
Nejvyšší správní soud má vedle čl. 91 Ústavy (zmínka i v čl. 87 odst. 2 Ú) zákonnou oporu v zákoně 150/2002 Sb., soudní řád správní; je vrcholným orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví; sídlí v Brně a svou činnost začal vykonávat od 1. 1. 2003; způsob ustavování předsedy a místopředsedy NSS není stanoven v Ústavě (x NS), ale v soudním řádu správním, který tuto pravomoc svěřil též prezidentovi, ale ten ji vykonává v režimu čl. 63 odst. 2 (potřebuje tedy kontrasignaci), jmenuje je ze soudců NSS
správní soudnictví vykonávají vedle NSS i specializované senáty a specializovaní samosoudci krajských soudů, resp. Městského soudu v Praze
ve správním soudnictví soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob, rozhodují o: 1. žalobách proti rozhodnutím vydaným orgánem exekutivy, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou či jiným orgánem (bylo-li mu svěřeno rozhodovat o právech a povinnostech FO a PO) v oblasti veřejné správy 2. ochraně proti nečinnosti správního orgánu 3. ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu 4. ve věcech volebních 5. ve věcech politických stran/hnutí § 12 zákona č. 150/2002 Sb. (1) Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. (2) Nejvyšší správní soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů přijímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu. (3) V zájmu zákonného a jednotného rozhodování správních orgánů se Nejvyšší správní soud v případech a postupem v tomto zákoně stanoveným může při své rozhodovací činnosti usnést na zásadním usnesení.
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou agendy Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu (výčet jeho pravomocí je stanoven negativně = zbytkově); sídlí v Brně
předsedu a místopředsedy NS jmenuje ze soudců prezident ČR, jeho rozhodnutí nepodléhá kontrasignaci předsedy vlády/pověřeného člena vlády ani souhlasu jiného ústavního orgánu
NS rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích a v dalších zákonem stanovených případech, sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu sjednocení zaujímá stanoviska § 14 zákona č. 6/2002 Sb. (1) Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že a) rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,

97

b) rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. (2) Nejvyšší soud dále rozhoduje a) o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena, b) v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. (3) Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.
vrchní soudy byly Ústavou zřízeny nově, podle zákona č. 6/2002 Sb. působí dva vrchní soudy se sídlem v Praze (do jeho obvodu patří obvody Městského soudu v Praze a krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a Hradci Králové) a v Olomouci (do jeho obvodu spadají obvody krajských soudů v Brně a Ostravě), jejich názvy, obvody a sídla jsou upraveny v příloze č. 1 zákona č. 6/2002 Sb. § 25 zákona č. 6/2002 Sb. Vrchní soudy a) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu, b) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech. § 29 Krajské soudy a) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, které patří do jejich obvodu, b) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy prvního stupně, c) rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem, d) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
obvody krajských a okresních soudů v zásadě kopírují obvody administrativních krajů a okresů x soudní kraj a samosprávný kraj se však územně nekryjí, soudní kraje jsou větší (je jich 8, samosprávných krajů je 14)
názvy, obvody a sídla krajských soudů jsou vyjmenovány v příloze č. 2 zákona č. 6/2002 Sb. (tyto obvody jsou vymezeny obvody okresních soudů), názvy, sídla, obvody okresních soudů a obce, které pod ně spadají, jsou vyjmenovány v příloze č. 3 zákona č. 6/2002 Sb., názvy (obvody okr. soudů jsou vymezeny územím obcí) a obvody obvodních soudů v hl. městě Praze jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona č. 6/2002 Sb.
na území hl. města Prahy vykonává působnost krajského soudu Městský soud a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy, v Brně působnost okresního soudu vykonává Městský soud v Brně; působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i jinak označené soudy
zvláštním zákonem (č. 436/1991 Sb.) může být zřízen okresní nebo krajský soud pro vyřizování věcí určitého druhu z obvodu jednoho nebo několika okresních nebo krajských soudů a určen jejich název nebo určeno, že věci určitého druhu z obvodu několika soudů bude vyřizovat jeden okresní nebo krajský soud; ministerstvo spravedlnosti může práv.předpisem zřidit u obvodu okresního/krajského soudu jeho pobočku (u krajských soudů se jedná o pobočky v Liberci, Olomouci, Karlových Varech, Pardubicích, Jihlavě a Zlíně dle příloh č. 5 a 6 zák. č. 6/2002 Sb.)
podle výše zmíněného zákona působící krajské obchodní soudy v Praze, Brně a Ostravě byly zrušeny zákonem č. 215/2000 Sb. k 1.1.2001 Vnitřní organizace soudů
stanoví ji zákon č. 6/2002 Sb.
základem vnitřní organizace jsou soudní oddělení (u NS kolegia - občanskoprávní, trestněprávní a obchodní)
rozhodovací činnost vykonávají soudci v senátech (složených ze soudců a přísedících nebo jen ze soudců) nebo jako samosoudci

98









na rozhodovací a jiné činnosti se mohou podílet justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, v dědickém řízení podklady pro rozhodnutí soudu připravuje notář (ve funkci soudního komisaře) administrativní a jiné kancelářské práce provádí soudní kancelář poradním orgánem předsedy soudu je soudcovská rada (viz níže) pro zabezpečení soustavného vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších byla zřízena Justiční akademie v Kroměříži

Jmenování a odvolávání soudců
funkce soudce je upravena v Ústavě a v zákoně č. 6/2002 Sb.
Ústava stanovuje pouze nezávislost a nestrannost, neodvolatelnost a nepřeložitelnost proti jeho vůli; výjimky stanoví zákon a dále upravuje neslučitelnost funkcí s funkcí prezidenta, člena Parlamentu a s funkcí ve veřejné správě, další inkompatibilitu stanoví zákon, stanovuje kým je soudce jmenován a jak se ujímá své funkce, podmínky výkonu funkce soudce, odkazuje na zákonnou úpravu, kdy rozhodují jako samosoudci a kdy v senátu a kdy se na rozhodování soudů podílejí občané
soudce je do funkce jmenován prezidentem republiky bez časového omezení; své funkce se ujímá složebím slibu – čl. 93 Ústavy
soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání, další předpoklady a postup stanoví zákon
Ústava nevyžaduje účast Parlamentu nebo jeho části na jmenování soudců obecných soudů na rozdíl od soudců ÚS
rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování soudců obecných soudů vyžaduje ke své platnosti kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády (čl. 63 odst. 1 písm. i), odst. 3 Ústavy)
jmenování soudce bez časového omezení se sleduje posílení soudcovské nezávislosti pro vytvoření stavu jistoty v podobě stabilního zařazení v soudcovské funkci
soudce obecných soudů se ujímá své funkce složením slibu
v § 62 zákona č. 6/2002 Sb. je stanoveno, do rukou koho soudce skládá slib, dikce slibu i klauzule o ztrátě soudcovské funkce v případě odmítnutí složení slibu či složení s výhradou –> soudce skládá slib do rukou prezidenta republiky a odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován
ministr spravedlnosti přidělí soudce na základě jeho předchozího sohlasu k výkonu funkce k určitému okresnímu soudu, v případě přidělení ke KS nebo VS musí mít za sebou právnickou činnost nejméně 8 let a k NS nejméně 10 let, pokud jeho vysoké odborné znalosti dávají záruky řádného výkonu funkce u příslušného soudu (dle § 67 zákona č. 6/2002 Sb.)
odvolá-li dodatečně soudce svůj předchozí souhlas s přidělením k určitému soudu, hledí se na něj, jako by nebyl jmenován
při přidělení k výkonu funkce k urč. soudu stanoví ministr spravedlnosti se souhlasem soudce též den jeho nástupu do funkce, den nástupu musí být stanoven nejpozději do 3 měsíců od jmenování do funkce
soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu, výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon (tím je zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců), zákon č. 6/2002 Sb. upravuje přidělování a překládání soudců k jinému soudu s jejich souhlasem
dle § 92 zákona č. 6/2002 Sb. je ministr spravedlnosti nebo předseda soudu, k němuž byl soudce přidělen/přeložen oprávněn podat návrh, zda je soudce nezpůsobilý vykonávat svou funkci dle § 91(nepříznivý zdravotní stav mu dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci, pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem k zániku funkce podle § 94 písm. c), jestliže čin svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci nebo byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci)
dle § 94 zákona č. 6/2002 Sb. funkce soudce zaniká: 99

a) uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dosáhl věku 70 let, b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zjištěno, že je z důvodu uvedeného v § 91 nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, c) dnem právním moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro tresný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, d) zrušeno, e) dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce, f) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena, g) dnem, kdy soudce pozbyl státní občanství ČR, h) smrtí nebo dnem právním moci rozhodnutí, kterým byl soudce prohlášen za mrtvého, i) vzdáním se fce
od zániku funkce se liší dočasné zproštění výkonu fce, ze zákonných důvodů (§ 99 až 101 zákona č. 6/2002 Sb.) může dočasně zprostit výkonu fce soudce ministr spravedlnosti (přísedícího zas předseda příslušného soudu)
od jmenování soudcem a zániku této fce je třeba také odlišit jmenování a odvolávání funkcionářů soudu
předsedu a místopředsedy (v zákoně je singulár) NS jmenuje ze soudců prezident (bez kontrasignace) na 10 let
předsedu vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky, místopředsedy vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy vrchního soudu ministr spravedlnosti, funkční období předsedy a místopředsedy vrchního soudu je 7 let
předsedu krajského soudu jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky, místopředsedy krajského soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu ministr spravedlnosti, funkční období předsedy a místopředsedy krajského soudu je 7 let
předsedu okresního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu ministr spravedlnosti, místopředsedu nebo místopředsedy okresního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy okresního soudu ministr spravedlnosti, funkční období předsedy a místopředsedy okresního soudu je 7 let
funkcionáři byli původně jmenováni bez časového omezení, po nálezu č. 397/2006 Sb. nebylo možné tyto funkcionáře odvolat, zánik jejich funkce se tedy vázal na zánik funkce soudce x zákon č. 6/2002 Sb., v platném znění ve svých přechodných ustanoveních stanovil podmínky, za kterých tito dříve jmenovaní funkcionáři (původně na dobu neomezenou) funkci pozbydou
zánik funkce funkcionáře soudu - předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia Nejvyššího správního soudu lze z této funkce odvolat pouzerozhodnutím kárného soudu v kárném řízení; funkce předsedy a místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a předsedy senátu dále zaniká zánikem funkce soudce, vzdáním se funkce či uplynutím funkčního období Přísedící
Ústava v čl. 94 odst. 2 zmocnila zákon, aby mohl stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané → Ústava tak připouští účast laiků (nestanovuje však, jestli se bude uskutečňovat porotami či přísedícími, až 6/2002 Sb. hovoří o přísedících členech senátu, kteří se vedle soudců z povolání podílí na rozhodování, ale JEN v 1. instanci)
občanský soudní řád a trestní řád stanoví, ve kterých věcech rozhoduje senát složený ze soudce a přísedících
jejich volba regulována též zákonem č. 6/2002 Sb.
způsob ustavování do fce a zánik fce: viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR Soudcovské rady
soudcovské rady jsou upraveny v zákoně č. 6/2002 Sb., § 46 - 59 a v zákoně č. 150/2002 Sb., § 23 - 25
soudcovská rada (dále SR) je poradním orgánem předsedy soudu

100

zřizují se u NS, NSS, VS a KS, u OS se zřizuje, pokud je k němu přiděleno/přeloženo k výkonu fce více než 10 soudců, pokud je méně než 11 soudců, tak působnost soudcovské rady vykonává shromáždění všech soudců
členy SR a jejich 3 náhradníky volí shromáždění všech soudců, kteří byli přiděleni/přeloženi k výkonu funkce k příslušnému soudu
členem/náhradníkem SR jen ten, kdo je přidělen/přeložen k příslušnému soudu, bezúhonný a souhlasí se svým zvolením
volby do SR jsou přímé, rovné a tajné, volba je možná jen osobně
SR na svém prvním zasedání zvolí ze svých členů předsedu
funkční období je 5 let
SR se skládá z 5 členů; SR OS, který má méně než 30 soudců, se skládá ze 3 členů
fce člena SR je neslučitelná s fcí předsedy a místopředsedy soudu a u NS a NSS také s fcí předsedy kolegia
SR svolává, určuje její program a řídí její jednání předseda SR; předseda SR je povinen ji svolat, pokud o to požádá její člen/předseda soudu/místopředseda soudu
zasedání jsou neveřejná, (místo)předseda soudu se mohou účastnit zasedání, činit návrhy a vyjadřovat se k projednávaným otázkám a na zasedání mohou být přizvány další osoby
může se platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů, k přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů
zánik funkce člena soudcovské rady: 1. zánikem fce soudce 2. přeložením k výkonu fce soudce k jinému soudu 3. jmenování do fce předsedy/místopředsedy/předsedy kolegia 4. uplynutím kalendářního měsíce, v němž bylo předsedovi soudu doporučeno oznámení o vzdání se funkce člena soudcovské rady 5. nevykonává-li funkci soudce ze zdravotních nebo jiných důvodů po dobu 6 po sobě následujících měsíců 6. přestal-li soudce splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 55 odst. 2.
zanikne-li členu soudcovské rady jeho funkce, stává se členem soudcovské rady v pořadí první náhradník § 25 zákona č. 150/2002 Sb. obdobně je to upraveno i pro ostatní soudcovské rady (1) Soudcovská rada [NSS] a) vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy kolegia a předsedy senátu Nejvyššího správního soudu, b) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u Nejvyššího správního soudu nebo kteří mají být přeloženi od Nejvyššího správního soudu k jinému soudu, c) projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu a jeho změn, d) vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího správního soudu, e) může požádat předsedu Nejvyššího správního soudu o svolání pléna a navrhnout mu program zasedání pléna, f) plní i další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon. (2) Návrhy podle odstavce 1 písm. a) až d) předkládá soudcovské radě předseda Nejvyššího správního soudu; současně určí lhůtu, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů. Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.


101

29. PROSTŘEDKY KONTROLY A DOZORU V ÚSTAVNÍM SYSTÉMU ČR
Činnost orgánů veřejné moci je třeba nejen právně regulovat, ale také usměrňovat je, aby respektovaly právní regulaci → k dosažení takového účinku je zapotřebí konkrétní jednání a rozhodování orgánů veřejné moci, resp. příslušných úředních osob a úst. činitelů, kontrolovat a dozorovat
ve vztahu k moci zákonodárné a soudní - kontrolu vykonává ÚS, k moci zákonodárné dále voliči ve volbách (viz také petiční činnost)
ve vztahu k moci výkonné - tato kontrola se rozpadá do dvou oblastí 1. vykonávaná samotnou veřejnou správou
vnitřní - služební a instanční dohled
vnější - správní dozor, finanční kontrola aj. 2. vykonávaná subjekty stojícími mimo veřejnou správu: Parlament, soudy, ÚS, NKÚ, Úřad pro ochranu osobních údajů, Veřejný ochránce práv, orgány státního zastupitelství (součástí moci výkonné; zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává dohled nad zachováváním zákonností v přípravném řízení; některé společné znaky s mocí soudní jmenováni bez časového omezení, za podobných podmínek jako soudci, kárná odpovědnost, slib; soustava úřadů – okresní- krajské- vrchní- nejvyšší, viz zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, viz 19. Výkonná moc ČR )
dvě zásadní informace dle Hřebejka
dozor = dohlíží na zákonnost; kontrola = i na účelnost (nejen zákonnost)
dozor a kontrola nejsou uspořádány hierarchicky, netvoří soustavu. Kontrola je součástí jakékoliv řídící funkce („kdo řídí, ten také kontroluje“) »»»nejvýznamnější instituce, které v ČR vykonávají KONTROLU««« → NKÚ; ÚS (182/1993 Sb.) – následná, incidentní, předběžná (čl. 87); Veřejný ochránce práv; Úřad pro ochranu osobních údajů; instituce veřejné správy uvnitř instituce, nadřízené vůči podřízeným institucím (instanční dohled), dozor v některých otázkách; Specializované orgány, u PS a Senátu např. kontrolní výbory, u zastupitelstev obcí a krajů kontrolní a finanční komise apod. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)
hlava pátá, čl. 97 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
„4.pilíř demokracie“, zárodek možné moci kontrolní (ovšem není jediným jejím orgánem, viz dále), technicky vzato ovšem o moc nejde, neboť není nadán rozhodovacími pravomocemi, tj. není mocenským orgánem


Charakteristika
nezávislý (není konstruován v rámci žádné z mocí, je upraven v Ústavě v 1 článku a zároveň v jedné samostatné hlavě), jeho kontrola je z materiálního hlediska správní činností, ale z formálního hlediska nejde o výkon působnosti správního úřadu, NKÚ není ústředním správním úřadem a oprávnění vlády řídit činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy se na něj nevztahuje
NKÚ je vázán celým právním řádem a jeho funkcionářům není přiznáno ústavní oprávnění odmítnout uplatnění podzákonného právního předpisu, pokud dle jeho názoru odporuje zákonu, ani oprávnění navrhnout ÚS zrušení zákona pro jeho odpor ústavnímu zákonu x to nepodlamuje nezávislost NKÚ, protože jeho kontrolní závěry nejsou soudními či správními rozhodnutími, jimiž by se přímo zasahovalo do subjektivních práv kontrolovaných osob
autonomní (v ČR není vytvořena soustava kontrolních orgánů, není nikomu podřízen ani nadřízen) orgán
vykonávající kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu (i z hlediska hospodárnosti, účelnosti, tj. materiální stránky)
další záruky nezávislosti NKÚ, resp. jeho funkcionářů, na VM 1. prezident a viceprezident jmenováni prezidentem republiky na návrh PS + 15 členů NKÚ volí PS na návrh prezidenta (více viz níže) 2. o kárných proviněních rozhoduje Kárná komora NKÚ (složena z předsedy - prezident NKÚ, popř. viceprezident, pokud jde o kárné řízení proti prezidentovi NKÚ, a dvou dalších členů, 102

3. 4. 5.

6.

které jmenuje předseda NS ze soudců tohoto soudu), v řízení před Komorou se postupuje dle kárného řádu, který schvaluje Kolegium NKÚ, o odvolání proti rozhodnutí Kárné komory rozhoduje přímo NS, odpovědnost vice/prezidenta či člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok plat, další plat, náhrada výdajů a naturální plnění (stanoveno zákonem č. 236/1995 Sb.) prezident KNÚ se smí účastnit schůzí PS, Senát a jejich orgánů, pokud jsou projednávány návrhy a stanoviska předložená NKÚřadem x nemá právo účastnit se schůzí vlády NKÚ má ve státním rozpočtu samostatnou rozpočtovou kapitolu, její návrh vypracuje NKÚ po projednání s M. financí, pokud vláda nesouhlasí s předloženým návrhem, rozhodne o číselných údajích na žádost vlády rozpočtový výbor PS, M. financí nemůže NKÚ svým jednostranným opatřením odejmout jeho majetek hospodaření NKÚ s majetkem státu kontroluje PS (či orgán, který si pro tento účel zřídila/pověřila)

Organizace
zákon o NKÚ zavedl složitou organizační soustavu a jménem úřadu tak jedná několik právně rovnocenných orgánů NKÚ 1. v čele je prezident - řídí NKÚ, jedná jeho jménem navenek, předsedá Kolegiu NKÚ a Kárné komoře NKÚ, dnes je jím Ing. Miloslav Kala → před ním Ing. František Dohnal, odsouzený za trestný čin 2. dále viceprezident - zastupuje prezidenta, samostatně vykonává některé pravomoci, které mu svěřil organizační řád NKÚ
oba jsou jmenováni prezidentem rep. bez kontrasignace (dle čl. 62) na návrh PS (čl. 97) na 9 let; prezident je na návrh PS může i odvolat (to stanoveno až v zákoně) - dle čl. 63(2) s kontrasignací 3. Kolegium - prezident + viceprezident + všichni členové NKÚ, rozhoduje o plánu kontrolní činnosti a o výroční zprávě NKÚ, o námitce podjatosti uplatněné vůči členovi NKÚ 4. senáty - složeny z 3 či více členů, schvalují kontrolní závěry v jejich působnosti
NKÚ pracuje jak v Kolegiu, tak v senátech 5. jednotliví členové NKÚ - pokud v některých případech rozhodují jako odvolací orgány či o námitce podjatosti vůči kontrolorovi 6. Kárná komora - předsedou prezident NKÚ, 2 soudci NS, její rozhodnutí může přezkoumat, popř. zrušit jen NS na základě odvolání
vnitřní pořádek upravuje - organizační řád (ten schvaluje prezident NKÚ po projednání návrhu v Kolegiu), JŘ Kolegia, senátů, kárný řád
z personálního hlediska NKÚ tvoří 1. prezident a viceprezident, viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR 2. 15 členů kromě prezidenta a viceprezidenta, které volí PS na návrh prezidenta NKÚ; mohou být členy pol.strany, avšak ne jejími funkcionáři; funkce člena je bez časového omezení, zaniká:doručením rezignace PS, dosažením věku 65 let, odvoláním PS na návrh Kárné komory, omezením či odnětím způsobilosti k právním úkonům, odsouzením za úmyslný trestný čin x zánik fce viceprezidenta: uplynutím funkčního období, rezignací, právní mocí soudního rozsudku, kterým byli zbaveni způsobilosti k pr. úkonům, či jim byla tak omezena, či jím byli odsouzeni pro trestný čin, odvoláním (návrh podává PS, ta jej smí podat, pokud vice/prezident nevykonávají svou fci po dobu delší než 6 měsíců, či na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory, kdy se dopustili závažného či opakovaného kárného provinění a za to jim bylo uloženo kárné opatření ve formě odvolání z fce), viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR 3. kontroloři, kteří jsou pracovníky NKÚ 4. dva soudci NS, kteří byli jmenováni členy Kárné komory NKÚ Působnost a pravomoci
kontrola 1. hospodaření se státním majetkem a vybíranými finančními prostředky x vyjma samosprávy → kraje a obce disponují v rámci samosprávy vlastním majetkem, musí však zřizovat u zastupitelstev povinně kontrolní a finanční výbor a zároveň jsou podřízeny dozoru Min.vnitra 103

ve věcech vydávání obecně závazných vyhlášek a musí respektovat zásah státní moci do činnosti samosprávy za účelem ochrany zákona, pakliže byl proveden způsobem stanoveným zákonem; s majetkem státu hospodaří zejména organizační složky státu a dále státní organizace, které jsou PO (např. státní podniky) 2. státního závěrečného účtu - obsahuje údaje o výsledcích rozpočtového hospodaření uplynulého rozpočtového roku, zejména o skutečných příjmech a výdajích, jeho návrh předkládá vláda PS, která o se o něm usnáší ve formě prostého usnesení (ne zákonem), NKÚ předkládá své stanovisko k tomuto návrhu 3. plnění státního rozpočtu - státní rozpočet obsahuje očekávané příjmy (např. z daní a poplatků), ale i odhadované výdaje státního rozpočtu v rozpočtovém roce a financující položky, jako souhrn zahrnuje zákon o st. rozpočtu, rozpis ukazatelů st. rozpočtu, podrobné rozpočty organizačních složek státu a změny těchto dokumentů, návrh zákona o st. rozpočtu předkládá vláda PSněmovně, ta jediná se o něm usnáší; toto plnění zahrnuje nejen tvorbu, ale i použití prostředků st. rozpočtu 4. hospodaření ČNB - jen pokud jde o výdaje na pořízení majetku a výdaje na její provoz 5. hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí a s těmi, za něž převzal stát záruky 6. vydávání a umořování státních cenných papírů 7. zadávání státních zakázek
s aktivním přístupem NKÚ k zajištění nápravy se v zák. o NKÚ nepočítá – NKÚ tedy působí silou své autority
NKÚ nemůže vydávat pr. předpisy, ale na žádost PS, Senátu nebo jejich orgánů se vyjadřuje k jejich návrhům, zejména, pokud se týkají oblasti jeho působnosti
výkon působnosti NKÚ
osobní působnost se vztahuje na osoby fyzické, právnické, organizační složky státu, ČNB s výjimkou činností jí vykonávaných při zabezpečování jejích hlavních cílů
kontrolní činnost vykonávají členové Úřadu a kontroloři na základě písemného pověření prezidenta Úřadu, nebo jím pověřeného člena Úřadu
při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy → formální hledisko + posuzuje účelnost a hospodárnost → materiální hledisko
zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení
nejde zde o rozhodování o právech a povinnostech osob, neuplatňuje se tedy správní řád x výjimkou je postup při rozhodování o správním deliktu, pokud kontrolovaná osoba neposkytla NKÚ povinnou součinnost, takové FO lze uložit pokutu do 50 000 Kč (v tomto případě NKÚ výjimečně vystupuje jako orgán veřejné správy, takže toto jeho rozhodnutí může být přezkoumatelné správním soudnictvím)
vydává Věstník 4x ročně, ten obsahuje zejména 1. JŘ 2. kárný řád 3. plán kontrolní činnosti - schvalován kolegiem, vymezuje kontrolní akce v následujícím rozpočtovém roce, obsahuje zejména předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, časový plán, člena Úřadu, který vypracovává kontrolní závěr, nebo orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěr + složení senátu Úřadu, byl-li zřízen; podněty mohou podávat i PS, Senát, jejich orgány či vláda 4. výroční zprávu - obsahuje zhodnocení, jak byl splněn plán kontrolní činnosti, prezident NKÚ ji předkládá kolegiu ke schválení, poté se předkládá pro informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě do dvou měsíců po skončení rozpočtového roku 5. závěry - jsou výsledkem kontroly, tj. písemné zprávy obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečného stavu věci, jsou schvalovány příslušným senátem NKÚ (pokud to není vyhrazeno kolegiu), neuveřejňují se ty závěry, které obsahují utajované informace, zasílají se neprodleně PS, Senátu, vládě a na jejich žádost ministerstvům, ale i ČNB (je-li kontrolovanou osobou) Zahraniční kontrolní orgány
obdobnými orgány jsou fr. a něm. Účetní dvůr, ale také nadstátní Účetní dvůr EU (reviduje účty EU, počet členů dle počtu států, jsou v postavení soudců)

104




NKÚ je členem Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních a účetních úřadů (INTOSAI), nevládní organizace napojené na OSN se sídlem ve Vídni, činnost dle Limské deklarace

Veřejný ochránce práv (VOP)
v Ústavě ČR zakotven není (nejedná se o 4. moc, proto ústavní formulace není nutná), česká verze „ombudsmana“ Charakteristika
instituce, sídlem v Brně, která působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně práv a svobod (§1 zák.), ovšem původním účelem instituce VOP byla zejména ochrana před „maladministration” („špatnou správou”), byrokracií, necitlivými postupy úředníků atd., neboť ochrana LP spadá spíše do působnosti ÚS; ústavní regulace VOP není nutná, protože tento orgán nedisponuje samostatnou mocenskou pravomocí, spíše jde o zefektivnění kontrolních fcí ZM vůči VM
VOP je volen PS na 6let z kandidátů, které po dvou navrhuje prezident rep. a Senát (mohou být i kandidáti společní), nejvíce na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období (§2), pasivní volební právo je stejné jako do Senátu, VOP může mít zástupce (ten ho v jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu, jinak ho ochránce může pověřit výkonem části své působnosti)
funkci VOP vykonává nezávisle a nestranně, zárukou tohoto je zakotvení imunity (trestní imunita, nelze jej stíhat bez souhlasu PS, pokud jej PS odepře, je trestní stíhání do skončení funkčního období ochránce vyloučeno (§7) x u poslanců a senátorů je po odepření souhlasu jeho komory takové stíhání vyloučeno navždy) a taxativní výčet důvodů ztráty funkce (uplynutím funkčního období; pravomocným odsouzením za TČ; ztrátou volitelnosti; inkompatibilitou funkcí a rezignací (§6))
inkompatibilita funkce VOP s funkcí 1. prezidenta rep. 2. poslance/senátora 3. soudce 4. funkcí ve veřejné správě 5. výdělečnou činností, výjimkou je disponování s vlastním majetkem a pedagogická, vědecká atd. činnost, není-li to kontraproduktivní činnosti VOP 6. členstvím v politické straně či hnutí (§3)
viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR
za výkon své fce odpovídá PS Působnost a pravomoci
VOP jedná z podnětu FO, PO, z vlastní iniciativy, Parlamentu (specifikum ČR),resp. jeho členů (§11)
do působnosti VOP spadá
ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu + správní úřady jim podléhající
ČNB, pokud působí jako správní úřad
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy
Policie ČR
Armáda ČR
Hradní stráž
Vězeňská služba ČR
zařízení, ve kterých se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nabo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence
veřejné zdravotní pojišťovny
nespadá (toto je uvedeno explicitně v zákoně): Parlament, prezident, vláda, NKÚ, zpravodajské služby ČR, orgány činné v trestním řízení, st. zastupitelství a soudy (s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů)
šetření VOP 105

1. předběžná analýza věci, tj. zda spadá do působnosti VOP, byla-li dodržena lhůta max. 1 rok od vydání napadeného aktu,zda věc není předmětem soudního jednání atd.; pokud věc do působnosti VOP nespadá nebo se netýká toho, kdo návrh na šetření podal, tak VOP věc obligatorně odloží x v ostatních případech (např. při uplynutí jednoroční lhůty) však může využít i své diskreční pravomoci a zvážit, zda věc prošetří 2. neshledá-li žádný důvod k nezabývání se podnětem, tak zahájí vlastní šetření, to vede za využití svých vyšetřovacích oprávnění (právo vstupu, vyžadovat informace, písemnosti, stanovisko k věci dle §15, orgány tyto poskytují v mezích své úřední moci) 3. je-li výsledek negativní (VOP nezjistil porušení předpisů či jiná pochybení), sdělí toto stěžovateli a úřadu, je- li pozitivní, postupuje se dle zásady adiatur et altera pars, obeznámí úřad a ten se má do 30 dnů vyjádřit a má učinit náležitá opatření, pokud tak neučiní (nebo neučiní dostatečně), zašle VOP úřadu a stěžovateli své závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě, nicméně toto má pouze iniciační charakter, přímo ovlivňovat a zasahovat do činnosti úřadu VOP nemá právo, avšak je autoritou 4. neproběhla-li ani poté náprava, VOP vyrozumí nadřízený úřad a eventuálně věc zveřejní 5. nedojde-li ani tehdy k náležité nápravě, VOP již podá zprávu PS dle §24 odst. 1 písm. b jiná oprávnění a povinnosti 0. doporučení k úpravě právního řádu i vnitřních předpisů za využití poznatků ze šetření, úřad do 60 dní sdělí své stanovisko 1. návrh na zahájení řízení o zrušení jiného pr. předpisu pro rozpor se zákonem či úst. pořádkem, ÚS se musí tímto návrhem zabývat, viz 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním 2. s předešlým souvisí i možnost účastnit se řízení o zrušení jiného pr. předpisu u ÚS, ačkoli neprobíhá na jeho návrh, viz 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním 3. je oprávněn navrhnout nejvyššímu st. zástupci podání žaloby k ochraně veřejného zájmu 4. od roku 2006 vykonává dohled nad dodržování práv osob omezených na svobodě → provádí systematické preventivní návštěvy zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby drženy na základě rozhodnutí či příkazu orgánu veřejné moci (např. soudu) nebo z důvodu závislosti na poskytované péči (především z důvodu věku, zdravotního stavu, sociální situace atp.), jde například o policejní cely, věznice, azylová zařízení, léčebny dlouhodobě nemocných, zařízení pro seniory, psychiatrické léčebny, zařízení ústavní výchovy aj. 5. v roce 2008 získal ochránce zvláštní oprávnění v oblasti státní správy soudnictví – právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí 6. schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se ochránce stal orgánem pomáhajícím obětem diskriminace
VOP nemůže podat ústavní stížnost na základě podnětu stěžovatele! (může např. v Portugalsku, tam totiž nelze podat individuální úst. stížnost jednotlivcem) Postavení
není podřízený Parlamentu, ale PS podává souhrnnou zprávu o své činnosti za uplynulý 1x ročně (do 31. 3.), minimálně 1x za 3 měsíce jí informuje o své činnosti, může jí doporučit přijetí/změnu/zrušení určitého předpisu, přičemž PS většinou projedná tyto za jeho oprávněné účasti
existuje zde komplementarita, vedle sebe existuje jak ombudsman, tak orgány soudní ochrany správní a ústavní soud (pozn. jejich nálezy mají závazný charakter, ovšem proces je pomalejší a finančně náročnější)
→prokuratura u nás za minulého režimu kontrolovala moc výkonnou, někdy bývá nesprávně označována za instituci ombudsmanského charakteru, ale měla jiné znaky: stranictví, centralistická instituce s širokým vertikálním členěním, autonomní vůči jiným složkám dělby moci, zastávala protiřečící si funkce: státní žalobce v trestních věcech X ochránce lidských práv

106

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)
v Ústavě ČR zakotven není
vznikl na základě § 2 zák. č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, sídlí v Praze; jedná se o nezávislý orgán, řídící se pouze zákony a jinými pr. předpisy, zasahovat do jeho činnosti je možné jen na základě zákona; je samostatným subjektem, někdy je řazen mezi nezávislé správní úřady
má rysy ombudsmana speciálního, a to zejména ve svém postavení, ustavení předsedy a tzv. inspektorů (jmenováni prezidentem republiky na 5 předseda a 10let inspektoři, a to na návrh Senátu, viz21. Pravomoci prezidenta republiky) a působnosti, do ní totiž spadají znaky „ombudsmanské instituce”, jako 1. přijímání podnětů a stížností občanů na porušení zák. č. 101/2000 Sb. 2. vydávání veřejné výroční zpráva o činnosti 3. poskytování konzultací v oblasti ochrany osobních údajů (atd., viz zákon)
prostředky na výdaje čerpá ze samostatné kapitoly st. rozpočtu
zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci, kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci
předsedou Úřadu může být jmenován pouze občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, je bezúhonný a jeho znalosti, zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat a má ukončené vysokoškolské vzdělání; u inspektora obdobné, v jeho případě ale zákon uvádí ukončené odborné vysokoškolské vzdělání
s výkonem funkce předsedy, ale i inspektora je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích
kontrolní činnost Úřadu se provádí na základě kontrolního plánu nebo na základě podnětů a stížností § 2 zákona č. 101/2000 Sb. (2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právním předpisem, mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. 3) Úřad vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů vyplývající z mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu. § 29 (1) Úřad a) provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů, b) vede registr zpracování osobních údajů, c) přijímá podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení, d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti, e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem, f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona, g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a z přímo použitelných předpisů Evropských společenství, h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů, i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropských společenství plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie. Česká národní banka (ČNB)
hlava šestá, čl. 98 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) Charakteristika
ústřední banka státu, vzniklá rozdělením Státní banky československé; hl.cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; její postavení, působnost, organizaci stanoví zák. ČNR č.6/93 Sb. o ČNB, existují další zákony, které se jí zabývají: zákon o bankách, devizový zákon, zákon o dluhopisech, zákon o účetnictví, zákon o pojišťovnictví atd. 107

vůči ostatním ústavním orgánům státu je orgánem sui generis, neboť jejím prostřednictvím se nenaplňuje st. moc (a Ústava něco jako „moc bankovní” „moc finanční” nezná)
právnická osoba s postavením veřejnoprávního subjektu, se sídlem v Praze (zde je její ústředí, dále má ČNB pobočky a organizační jednotky), nezapisuje se do obchodního rejstříku
má trojí postavení 1. jako ústřední/centrální/emisní/cedulová banka - určuje měnovou politiku, vydává oběživo, je partnerským orgánem ostatních ústavních orgánů, musí spolupracovat s ústředními bankami jiných států a orgány dohledu nad finančními trhy jiných států; vykonává dozor nad celým bankovním sektorem - nad ostatními bankami, je první bankou, tzv. bankou bank; zastupuje stát v mezinárodních bankovních institucích 2. jako správní úřad - vykonává bankovní dohled nad bankami, pobočkami zahraničních bank, spořitelnami a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz…a nad bezpečným fungováním bankovního systému, nad obchodníky s cennými papíry, emitenty cenných papírů, investičními společnostmi a fondy, organizátory trhů atd. 3. jako podnikatel v oblasti bankovnictví - vede účty bank a přijímá jejich vklady, může od bank kupovat, popř. jim prodávat směnky, st.dluhopisy či jiné cenné papíry se st. zárukou a může bankám poskytnout úvěr, vede evidenci cenných papírů vydávaných ČR
může vydávat vyhlášky, ty se zveřejňují ve Sbírce zákonů, také může vydávat opatření jako interní akty, je-li k tomu zákonem zmocněna, ta se zveřejňují ve Věstníku ČNB (zde se mohou zveřejňovat i úřední sdělení) Působnost
za účelem naplnění hl.cíle: určuje měnovou politiku; vydává bankovky a mince (monopol ČNB); řídí peněžní oběh, platební styk, zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost, hospodárnost, podílí se na zajištění bezpečnosti platebních systému a na jejich rozvoji; vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček zahraničních bank v ČR, pečuje o bezpečnost a účelnost bankovního systému ČR; další činnosti dle zák. o ČNB, č. 21/92 Sb. o bankách, devizového zák. apod.;
dále - stanoví úrokové sazby, rámce, splatnosti atd. obchodů; vede účty bank, přijímá jejich vklady; dává do prodeje dluhopisy dle zák. o dluhopisech č. 530/90 Sb.; obchoduje s cennými papíry; vyhlašuje režim kurzu koruny k cizím měnám a vyhlašuje tento (výlučně ČNB); spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích a disponuje s nimi, další pravomoci v devizovém hospodářství Organizace
nejvyšším řídícím org. je Bankovní rada o sedmi členech (členy jsou guvernér, 2 viceguvernéři a další 4 členové), jmenuje je prezident rep. na šest let (lhůta je individuálně určena pro každého člena Rady), guvernérem je dnes jím Ing. Miroslav Singer, Ph.D., více viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR
Bankovní rada schvaluje svůj JŘ a rozpočet, určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování, stanoví zásady činnosti a obchodů ČNB, stanoví druhy fondů ČNB, uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců ČNB, rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím ČNB v prvním stupni
rada je úsnášeníschopná, je-li přítomen guvernér (či jím pověřený předsedající viceguvernér) a další tři členové
guvernér jedná jménem ČNB navenek a předsedá jednání Bankovní rady
roku 2006 novelou zákona byl vytvořen výbor pro finanční trh jako poradní orgán B. rady (nahradil tak zrušenou Komisi pro cenné papíry) Vztah k ostatním orgánům a veřejnosti
Ústava expressis verbis ČNB nepřiznává nezávislost, připouští, že do činnost ČNB zasahovat lze, ALE JEN na základě zákona (či jiného právního předpisu se silou zákona), i úprava v samostatné hlavě poukazuje na určité autonomní postavení ČNB v ústavním mechanismu ČR, Ústava naznačuje pouze vztah s prezidentem, až zákon o ČNB pak stanoví, že banka a její rada nesmějí při plnění své fce přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu (nicméně je tímto zákonem jen stanovena nezávislost na pokynech těchto subjektů, nikoliv přímo na oněch úst. orgánech)


108

na všechny bankovní operace ČNB se vztahuje bankovní tajemství, zaměstnanci ČNB jsou povinni zachovávat mlčenlivost o služebních věcech (a to i po skončení pracovněprávního vztahu), mlčenlivosti je maximálně možné zproštit z důvodu veřejného zájmu guvernérem Vůči prezidentu
prezident jmenuje členy Bankovní rady dle čl. 62 písm. k), ale Ústava nenaznačuje proceduru jmenování, ani součinnost jiných ústavních orgánů při tomto jmenování, toto jmenování nepodléhá kontrasignaci, výklad tohoto článku se ale roku 2000 ukázal nejasný (má prezident pouze určit členství osob v Bankovní radě, či může bez kontrasignace i rozhodnout, kdo bude v Radě zastávat funkci guvernéra a viceguvernéra, nebo jde sice o prezidentovu kompetenci, která není výslovně stanovena Ústavou a je stanovena až zákonem, takže je k ní potřeba kontrasignace?) → nález ÚS č. 285/2001 Sb. - jmenuje guvernéra a viceguvernéry bez kontrasignace (ÚS tak dovodil z výkladu Ústavy, zákona i ústavní zvyklosti)
prezident člena Rady odvolá při vzniku inkompatibility či pokud by člen přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, také pokud by byl zbaven způsobilosti k pr. úkonům (či by mu byla omezena), dále nevykonává-li fci déle než 6 měsíců, zde jde o pravomoc dle čl. 63 odst. 2, tudíž toto jeho rozhodnutí kontrasignaci k platnosti vyžaduje Vůči Parlamentu ČR
ČNB je povinna 2x/rok podávat zprávu o měnovém vývoji PS (k projednání), též se sněmovna může usnést na tom, že ČNB předloží mimořádnou zprávu o měnovém vývoji, dále PS může žádat doplnění takových zpráv
min. jedenkrát ročně je povinna podávat PS zprávu o finanční stabilitě (k informaci)
každoročně předkládá PS, Senátu a vládě zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem (k informaci)
předkládá PS roční zprávu o výsledku svého hospodaření (k projednání), PS ji může schválit, vzít na vědomí nebo odmítnout (s tím zákon nespojuje žádné právní důsledky), dále jí ČNB předkládá schválenou a auditorem ověřenou účetní uzávěrku Vůči vládě
nemá právo zákonodárné iniciativy, takže návrhy zákonných úprav (v oblasti měny, peněžního oběhu, trhu, platebního styku; spolu s ministrem financí návrhy o devizovém hospodářství a regulaci vydávání elektronických peněz) předkládá vládě a ta je může předložit PS jako svůj návrh zákona
vládě předkládá zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem (stejně jako PS a Senátu, viz výše)
ČNB a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky
zaujímá stanovisko k návrhům předkládaným vládě, které se dotýkají působnosti ČNB
plní poradní fci vůči vládě v záležitostech měnové povahy a finančního trhu
zasedání Bank. rady se může účastnit s poradním hlasem ministr financí či jiný pověřený člen vlády, guvernér či jím určený viceguvernér je zas oprávněn s poradním hlasem se účastnit schůze vlády, guvernér je zván i na schůze Bezpečnostní rady
ministr financí po dohodě s Bank. radou určuje 1 či více auditorů, kteří ověří účetní závěrku ČNB Vůči NKÚ
NKÚ vykonává kontrolu hospodaření ČNB v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz ČNB
»»» příklad instituce, která v ČR vykonává DOZOR ««« → státní zastupitelství


Státní zastupitelství hlava třetí, čl.80 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
viz 19. Výkonná moc ČR
bývá považováno za součást justice (soudní moci), tedy v podobném postavení jako soudy, podle české Ústavy i podle judikatury Ústavního soudu je však součástí moci výkonné. Postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství upravuje zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, s jeho nabytím účinnosti soustava státního zastupitelství nahradila dosavadní prokuraturu České republiky

109

Charakteristika
soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství Organizace
skládá se ze státních zástupců, které jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce (nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti) či bezprostředně nadřízeného vedoucího st. zástupce, v čele státního zastupitelství stojí jeden vedoucí státní zástupce, jehož pojmenování se odvíjí od stupně státního zastupitelství
Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody českých soudů, přičemž každé státní zastupitelství je zásadně příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí
Nejvyšší státní zastupitelství se sídlem v Brně (členem Eurojustu)
dvě vrchní státní zastupitelství (Praha, Olomouc)
osm krajských státních zastupitelství(2 v Praze)
86 okresních státních zastupitelství (u pražských obvodních soudů 10 obvodních státních zastupitelství a u Městského soudu v Brně městské státní zastupitelství)
zřizovány i pobočky
v roce 2011 bylo nicméně naplánováno vrchní státní zastupitelství zrušit a nahradit je specializovanou skupinou 20–40 státních zástupců zaměřených především na boj s korupcí
vztahy v soustavě státního zastupitelství jsou založeny na základě omezené nadřízenosti a podřízenosti, dohled bývá rozlišován na vertikální, který je vykonáván mezi různými stupni státních zastupitelství, a horizontální, který je vykonáván uvnitř jednotlivých státních zastupitelství, tedy ze strany vedoucího státního zástupce či jím pověřeného státního zástupce vůči jednotlivým státním zástupcům daného státního zastupitelství
výsadní postavení nejvyššího státního zástupce: ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu jejich působnosti může vydávat pokyny obecné povahy, které jsou závazné jak pro všechny státní zástupce, tak i pro další zaměstnance státního zastupitelství; ke sjednocení výkladu zákonů a dalších právních předpisů může vydávat výkladová stanoviska, která sice formálně nejsou bezprostředně závazná a mají pouze doporučující charakter Působnost
těžiště působnosti spočívá v plnění role orgánu veřejné žaloby v trestním řízení a dalších úkonů vyplývajících z trestního řádu (zejména výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním, účast v hlavním líčení a veřejném zasedání konaných soudem), státní zastupitelství dále působí v jiných řízeních (v občanskoprávním řízení a správním soudnictví), vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná nebo ústavní výchova

110

ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ STÁTU A ÚSTAVNÍ ZÁKLADY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY V ČR Zákonná úprava
Ústava (čl. 8, 11, 87, 79, hlava sedmá)
LZPS (čl. 21)
z. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
z. č. 129/2000 Sb., o krajích
z. č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze
z. č. 36/1960 Sb., o územním členění státu
z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
z. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
z.č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků
z. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí
z. č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů
z. č. 22/2004 Sb., o místním referendu
z. č. 118/2010 Sb., o krajském referendu
Evropská charta místní samosprávy - ČR ji přijala 1999, na jejím základě provedla ty zákony 128, 129, 131/2000 Územní členění státu X Samospráva Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu
výčet 7 krajů, 76 okresů, území Prahy tvoří samostatnou jednotku a je dělené na 10 obvodů (území těchto obvodů pak Ministerstvo vnitra stanovilo prováděcím právním předpisem výčtem městských částí)
vytvoření nebo zrušení kraje nebo podstatná změna jeho území se provádí pouze zákonem; provádět jiné změny území kraje přísluší vládě. (§15)
vymezuje územní členění státu, a to ve smyslu členění geografického, nikoliv územně správního (= administrativního) či samosprávného!! (pokud Ústava hovoří o tom, že ČR se člení na obce a kraje, není to členěním území, ale členěním samosprávy, chce tím říct, že ČR se člení na územní společenství občanů obcí a územní společenství občanů krajů) → územní členění státu může být základem členění administrativního i samosprávného, málokdy jsou však tato členění zcela totožná
takže pojmy obec/kraj jsou zde používány v jiném smyslu než v ústavě §1 Území Republiky československé se dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy. Ústava
pojem územní členění vůbec neobsahuje, obsahuje členění samosprávy
hlava sedmá – Územní samospráva – ČR je členěna na obce (základní územně samosprávné celky) a kraje (vyšší územně samosprávné celky – VÚSC)
čl. 8: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků (přirozenoprávní pojetí samosprávy)
čl. 87: ochrana územní samosprávy je svěřena ÚS
čl. 100 odst. 2: Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
čl. 100 odst. 3: Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.
administrativní (správní) a územní členění se nemusí překrývat (viz např. finanční úřady, celní úřady…) Pojmy (obecně) → čerpáno převážně z přednášky ze státovědy, odkaz viz zdroje Územní samospráva
je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem samostatně rozhodovat o svých záležitostech

111

= samostatná, nezávislá, svobodná správa, kterou vykonává územní společenství občanů samo nad sebou (společenství obecní a krajské)
kompetence samosprávy: předmětem krajské může být jen co zákon výslovně stanoví, co není stanoveno, je tím pádem obecní → tzv. zbytková kompetence (čl. 104 odst. 2 ústavy)
jedna z forem spoluúčasti FO na správě státu
prvek polopřímé demokracie – dělené demokracie (přímá-referendum + nepřímá-volení zástupci)
samospráva není stát, je protipólem státní (vrchnostenské) správy
doplňuje klasické pilíře moci Veřejná správa
= poskytování správních činností souvisejících s veřejnými službami
úroveň: ústřední (vláda), regionální (kraje, …), místní (obce)
nositelem je nejklasičtěji stát
dnes rozdělena na státní správu a samosprávu Státní správa
→ vykonávají ji státní orgány – moc zákonodárná, výkonná a soudní, nejvíce „práce“ má moc výkonná Samospráva
ve smyslu politickém → princip veřejné správy
ve smyslu právním → právní vymezení postavení samosprávy (právo na kus veřejné správy) Korporace (corpus=tělo)
samospráva má korporativní charakter (čl. 101 odst. 3 ústavy)
jedná se o společenství, které je složeno z FO, ale navenek vystupuje jako jedno „tělo“ – jako PO – má právo svým jménem vystupovat v právních vztazích (obec, kraj, …), je subjektem práv
samospráva je veřejnoprávní korporací → je to subjekt veřejnoprávní → enumerativnost veřejnoprávních pretenzí při výkonu veřejné moci
zároveň však soukromoprávní charakter - §18 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku → zásada legální licence ve věcech samosprávy Municipio
= teritorium, území
municipalita = obecní/městská samospráva
používá se z hlediska vymezení území obce nebo vyšších celků
municipální právo = právo obcí Decentralizace
z centra předané pravomoci na místní orgány
= deetatizace = odstátnění, oslabování role státu v místních záležitostech Dekoncentrace
postoupení kompetencí na orgány nižšího stupně (výkon státní správy, např. stavební řízení)
právní řád stanoví meze, ve kterých se decentralizované a dekoncentrované orgány mohou pohybovat Rozdíl mezi autonomií a samosprávou
územní autonomie může vydávat své právní předpisy, dokonce i zákony, navíc se jejich pravomoci liší;
samospráva je v každé jednotce ve státě stejná;
autonomie je vyšším prvkem samostatnosti (např. ve Španělsku jsou různé autonomie) Zájmová (profesní) samospráva
roli nehraje území, ale společenství – jinak to samé
mimo pozornost ústavy, pozůstatek stavovské organizace
vzniká jako projev sdružovacího práva
dvě základní formy:
ve smyslu realizace koníčků, zájmů
profesní samospráva → různé profesní komory (advokátní, lékařská)
vnímána jako veřejnoprávní (komory, samosprávné celky na poli hospodářském či peněžním) i jako soukromoprávní (zájmové spolky, národnostní sdružení, církevní, odborová, …)
mohou si v rámci zákona uspořádat své vnitřní poměry samostatně, například Studijní a zkušební řád UK


112

Národnostní samospráva
příslušnost k samosprávnému společenství je dána národností
je obvykle realizována ve státech s národnostními menšinami
někdy její funkci může suplovat územní samospráva (Rakousko-Uhersko a postavení Čechů) Charakteristika územních samosprávných celků
vytvořit nebo zrušit VÚSC lze jen ústavním zákonem → realizováno úst. zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků (úst. zákon 176/2001 Sb. změnil pak název 4 krajů)
vytvořeno 14 VÚSC (13 krajů + Praha)
ÚSC je územní společenství občanů s právem na samosprávu, patřící mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu
spravuje své záležitosti
má svůj majetek
hospodaří se svým rozpočtem
spravuje se přímo (občany v referendu) nebo nepřímo (volené orgány)
vydává vlastní právní normy v samostatné působnosti, které musí být v souladu se zákonem
státní správu vykonává jen v zákonem svěřených záležitostech
soustava NENÍ na hierarchickém principu, kraj i obec je na stejné samosprávné úrovni
obec je základním článkem územní samosprávy, samosprávná kompetence kraje je doplňující a musí být výslovně stanovena zákonem
samospráva má základ územní, osobní a ekonomický A. Územní základ samosprávy
území obce = jedno či více katastrálních území (na jednom k.ú. nemůže být více obcí)
území jednotlivých obcí na sebe bezprostředně navazují
obec má povinnost trvale označit hranice svého území a toto označení udržovat
území obcí možno měnit: 1. sloučením: nutná dohoda obcí, tu lze uzavřít na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí, pokud do 30 dnů po zveřejnění takového rozhodnutí není podán návrh na konání referenda, pokud je na jeho konání podán návrh, tak se koná v obci, kde byl podán (zde je zapotřebí souhlasu v referendu k uzavření takové dohody) 2. připojením: taktéž 3. oddělením: musí zůstat v obou částech alespoň 1000 občanů s trvalým pobytem, mít vlastní katastrální území a tvořit souvislý územní celek; oddělení schvaluje krajský úřad na návrh obce (po splnění zákonných podmínek, není to povolovací režim) 4. jiné změny hranic: nutná dohoda obcí a projednání s katastrálním úřadem
kategorizace obcí
vesnice – městys – město – statutární město – územně členěné statutární město (samospráva i v městských částech) – hlavní město
vesnice – obecní úřad, starosta; město – městský úřad, starosta; statutární město – magistrát, primátor povyšovat města může předseda PS statutární město může své vnitřní poměry upravit městským předpisem = statutem
kraje se nemohou slučovat, připojovat, rozdělovat jako obce, jejich území lze měnit jen zákonem (území okresů vyhláškou)
Praha má zvláštní postavení, území nelze měnit jinak než zákonem (viz zákon o Praze)
je obcí i krajem → samosprávné orgány Prahy jsou jedinými orgány, které v úplnosti sjednocují samosprávné kompetence obou územních společenství občanů (občanů obce Praha i občanů VÚSC hl. města Prahy), vykonávají úplnou, kompletní, nedělenou samosprávnou kompetenci B. Osobní základ samosprávy
osobním základem obce je územní společenství občanů obce, tj. FO, které jsou st. občany ČR a mají v obci trvalý pobyt(jde tedy o vztah FO k danému území), zvláštní kategorií jsou a. cizinci, kterým je uděleno čestné občanství (jeho udělení není podmíněno trvalým pobytem v obci) či b. 113

cizinci, kteří mají práva občanů obce z mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena, avšak musí být v obci přihlášeni k trvalému pobytu
občan má právo volit, účastnit se jednání zastupitelstva, dávat orgánům obce návrhy, podněty, připomínky…
čestní občané obce, kteří nejsou st. občany ČR, nemají právo volit, být voleni a hlasovat v referendu, ostatní práva občanů obce mají zachována, mohou se např. vyjadřovat k návrhu rozpočtu, stejná oprávnění mají i FO, které jsou starší 18 let a vlastní na území obce nemovitost
osobním základem kraje – územní společenství občanů kraje, tj. FO s trvalým pobytem v obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje
občan kraje obdobná práva jako u obce
výjimka: na území vojenských újezdů nepůsobí obecní samospráva, obyvatelé vojenských újezdů nejsou občany obcí, ale jsou občany krajů
osobním základem Prahy je společenství českých státních občanů s trvalým pobytem na území hlavního města, mají podobná práva jako občané obcí a krajů
zvláštností je samosprávné členění na městské části (podobně i některá statutární města), je konstituován institut občanství městské části, které má občan hl. m. Prahy přihlášený v městské části k trvalému pobytu, občanem městské části je i FO, které městská část udělila čestné občanství či její občanství k městské části je důsledkem mezin. dohody C. Ekonomický základ samosprávy
majetek obcí a krajů je tvořen hmotným majetkem a majetkovými právy
subjekty samosprávy (obce, kraje) mají vlastní majetek, se kterým samostatně hospodaří, mají vlastní příjmy a svůj vlastní rozpočet – shodné postavení s jinými FO a PO
přesto některé rozdíly, protože jde o veřejnoprávní korporace
spravovat majetek v souladu se zájmy územního společenství občanů, nepodstupovat nepřiměřené podnikatelské riziko, až na výjimky nesmí ručit za závazky FO a PO
omezit nakládání s majetkem samosprávného celku je možné jen zákonem, zákonem stanoveným způsobem a vyžaduje-li to ochrana zákona
kraje a obce vedou účetnictví o stavu a pohybu majetku, sestavují na příslušný kalendářní rok rozpočet a hospodaří podle něj, vyúčtování výsledků hospodaření musí do 3 měsíců od skončení kalendářního roku
vyúčtování předkládáno zastupitelstvu a kontrolováno auditorem (tuto kontrolu může taky provést Ministerstvo financí u kraje, krajský úřad u obce)
základní majetkové vybavení získaly kraje přechodem z majetku státu na základě rozhodnutí příslušného ústředního správního úřadu, způsob a rozsah stanovil zákon (účinný od 2001) x u obcí došlo k přechodu majetku přímo ze zákona
hospodaření krajů a obcí se řídí ročním rozpočtem, popřípadě rozpočtovým výhledem (je-li sestaven, sestaven obvykle na 2 až 5 let), jestliže rozpočet není schválen, hospodaří se dle rozpočtového provizoria
z. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
z.č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků Samostatná působnost územních samosprávných celků
dle čl. 101 Ústavy obec i kraj jsou samostatně spravovány zastupitelstvem
rozlišujeme 2 základní působnosti (toto rozlišení stanovuje zákon o obcích): samostatnou a přenesenou
samostatná = samospráva, správa těch záležitostí, které obec/kraj spravují samostatně, nezávislost na výkonné moci je garantována přímo ústavou
v zákonech o obcích, krajích, hl.m.Praze je demonstrativní výčet samostatné působnosti: 1. ekonomické (sestavování rozpočtu, hospodaření s majetkem, zakládání/rušení PO a organizačních složek územních samosprávných celků, poskytování/přijímání darů) 2. sociální (zakládání škol, zdravotnických zařízení, kulturních..) 3. politické (rozhodování o vyhlášení místního/krajského referenda, volba orgánů územních samosprávných celků, zřizování obecní policie, udělování čestného občanství..) 114







4. právní (vydávání vyhlášek, ukládání někt. sankcí) 5. ekologické (zajišťování čistoty, odvoz odpadu, odvádění odpadních vod..) 6. prognostické (přijímání programu rozvoje územního obvodu a koncepčních dokumentů) 7. ostatní (správa zařízení zřízených k uspokojování potřeb občanů územních samosprávných celků)
přenesená – jde o státní správu (kompetence státu), pouze je přenesena na územně samosprávné celky
co se týče právní úpravy, mohou při aplikaci zákonů vzniknout interpretační obtíže, zda jde o samostatnou nebo přenesenou působnost, obzvláště v případech, kde to zákonodárce výslovně nestanoví → dle § 8 zákona o obcích Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost. dle čl. 104 Ú působnost zastupitelstev obcí a krajů může být stanovena jen zákonem → zákonodárce zde nechce připustit zásah exekutivy do působnosti územní samosprávy a jejích orgánů, takže samostatnost a nezávislost územní samosprávy na exekutivě je garantována samotnou Ústavou předmětem krajské samosprávy může být pouze to, co zákon výslovně stanoví x Zákon o obcích - do obecní samosprávy spadají záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejich občanů a pokud zákonem nejsou svěřeny kraji nebo nejde o výkon přenesené působnosti, vedle toho do její působnosti spadá vše, co stanoví výslovně kterýkoliv zákon, takže tento zákon o obcích uvádí jen demonstrativní výčet samosprávných kompetencí obce

Orgány územních samosprávných celků Zastupitelstvo
vrcholný samosprávný orgán územního samosprávného společenství
zastupitelé voleni tajně, všeobecné, rovné, přímé volební právo (čl. 102 ústavy), viz 11. Volební právo a volební systémy v ČR
funkční období 4 roky
volby upraveny:
491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí
130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů
volby do zastupitelstva hl. m. Prahy a do zastupitelstev městských částí se řídí zákon o volbách do zastupitelstev obcí!!!
velikost zastupitelstva – u obecního zastupitelstva počet členů stanoví vždy minulé zastupitelstvo nejpozději 85 dnů před volbami, zákon stanoví rozmezí - 5 až 15 členů pro obec do 500 obyvatel, 7 až 15 členů od 500 do 3000 obyvatel, 11 až 25 členů od 3000 do 10000, 15 až 35 členů od 10000 do 50000 obyvatel, 25 až 45 členů od 50000 do 150000 obyvatel, 35 až 55 členů nad 150000 obyvatel; nikdy nesmí být méně než 5 členů; u krajského zastupitelstva je počet stanoven zákon 129/2000 Sb., v kraji s počtem obyvatel do 600000 je to 45 členů, mezi 600000 a 900000 obyvatel je to 55 členů, nad 900000 obyvatel je to 65 členů; počet členů zastupitelstva hl. m. Prahy stanoví minulé zastupitelstvo nejpozději 85 dnů před volbami, rozmezí dané zákonem je 55 až 70 členů;počet členů nesmí klesnout pod pět
aktivní volební právo – občané ČR, trvalý pobyt v územním obvodu samosprávného celku, min. 18 let, překážkou je zbavení způsobilosti k pr. úkonům, volit nemohou cizinci, výjimkou je, pokud mají trvalý pobyt v obci a právo volit jim přiznává mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána
pasivní volební právo – totéž jako u AVP
volby vyhlašuje prezident; pokud jsou potřeba v průběhu řádného volebního období nové volby, pak ministr vnitra
kolektivní orgán, rozhoduje ve sboru
status člena zastupitelstva – souhrn jeho práv a povinností
nabývá je zvolením
výkon povinností je výkonem veřejné funkce (možno jako dlouhodobě uvolněný či při zaměstnání)
může být volen do rady a jiných orgánů, předkládat návrhy, dotazy, připomínky a vznášet podněty, požadovat od pracovníků podřízených úřadů informace ve věcech, které souvisejí s 115




výkonem jeho fce, na dotazy/připomínky/podněty musí obdržet bezodkladnou odpověď, nejpozději do 30 dnů
povinen se účastnit zasedání a plnit uložené úkoly mohou si zakládat výbory zastupitelstva jako iniciativní a kontrolní orgány
vždy zřizují finanční a kontrolní výbor (předsedou nemůže být starosta, primátor, hejtman, místostarosta, náměstek primátora, zástupce hejtmana, tajemník, ředitel Magistrátu, krajský ředitel, ani osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce)
výbor pro národnostní menšiny – když více než 10% (obce) nebo 5% (kraje, Praha) obyvatel menšiny
předsedové výborů jsou vždy členové zastupitelstva

Rada
výkonný orgán v oblasti samostatné působnosti
členy volí a odvolává zastupitelstvo
nerozhoduje v oblasti přenesené působnosti!! (jediná výjimka – vydávání nařízení)
kolektivní orgán
orgány rady jsou komise rady – iniciativní a kontrolní orgány rady, členi nemusí být členy zastupitelstva (a nemusí být ani občané, ale i cizinci); působí v samostatné (zde odpovídá radě) i přenesené působnosti (zde se lze odvolat k nadřízenému správnímu úřadu) Další orgány
starosta/primátor/hejtman, obecní/městský/krajský úřad, zvláštní orgány (přestupková komise..) Oblíbená otázka Hřebejka:
kde mají primátora? ve statutárních městech (vyjmenována v zákoně o obcích, mohou se členit na městské části) Normotvorba územních samosprávných celků
vydávání obecně závazných vyhlášek upraveno v čl. 104 odst. 3 ústavy (zastupitelstvo)
není to ani moc výkonná, ani zákonodárná (vyplývá to ze systematiky ústavy)
je to projev samosprávy
OZV nesmí odporovat zákonu, pokud mu odporuje, tak:
u obce: Ministerstvo vnitra ji vyzve k zjednání nápravy, pokud se tak do 60 dnů nestane, Ministerstvo vnitra pozastaví účinnost vyhlášky (v případě zřejmého rozporu obecně závazné vyhlášky obce s lidskými právy a základními svobodami může Ministerstvo vnitra pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy) a stanoví lhůtu ke zjednání nápravy; pokud do 30 dnů obec takto neučiní (či nepodá rozklad), pak ministr podá návrh na zrušení vyhlášky Ú soudu; je-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podán rozklad, podá Ministerstvo vnitra takový návrh Ústavnímu soudu do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o rozkladu, kterým byl rozklad zamítnut; jestliže Ústavní soud tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci; zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu před rozhodnutím Ústavního soudu, sdělí obec neprodleně tuto skutečnost Ústavnímu soudu a Ministerstvu vnitra, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší do 15 dnů od doručení sdělení obce o zjednání nápravy
u kraje: jako u obcí
x jde-li o usnesení nebo jiné opatření v samostatné působnosti a to je v rozporu se zákonem, postupuje se u obcí i krajů podobně jako u OZV, jen je návrh na zrušení podáván příslušnému soudu (ne ÚS
vydávání nařízení upraveno v čl. 79 odst. 3 ústavy – orgány územní samosprávy mohou vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny → v tomto případě jde o přenesenou působnost, jde o součást moci výkonné
zastupitelstva městských částí/v městských obvodech nemají normotvornou působnost!!

116

Zásahy státu do samosprávy
ústavně zakotvena nezávislost samosprávy
čl. 101 odst. 4 ústavy: „Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.” → právu na územní samosprávu je nadřazena pouze ochrana zákona, nejde ale o jakýkoliv zákon, ale pouze takový zákon, který je v souladu s celou Ústavou, tedy i zde zakotveným právem spravovat si vlastní záležitosti samostatně a nezávisle (tedy takový zákon, který územní samosprávě nezasahuje do jejích vlastních záležitostí a který chrání práva a svobody občanů), pouze ochrana takových zákonů může být důvodem pro legitimní i legální zásah státu do samosprávy
nicméně zároveň musí být pro takový zásah splněna 2. podmínka, musí jít o zásah, který je proveden způsobem předepsaným zákonem
takový zákonný zásah státu do samosprávné působnosti musí obce a kraje respektovat
u výkonu státní správy je to jinak, jde o státní kompetence, které stát pouze přenesl na obce a kraje
u obcí: odporuje-li nařízení obce zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy; nestane-li se tak do 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne krajský úřad o pozastavení účinnosti tohoto nařízení obce a současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání (v případě zřejmého rozporu nařízení obce s lidskými právy a základními svobodami může krajský úřad pozastavit jeho účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy); nezjedná-li příslušný orgán obce nápravu ve stanovené lhůtě, podá ředitel krajského úřadu do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro nápravu Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení obce; jestliže ÚS tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí krajského úřadu o pozastavení účinnosti nařízení obce pozbývá platnosti
u krajů: odporuje-li nařízení kraje zákonu nebo jinému pr. předpisu, vyzve věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad kraj ke zjednání nápravy, postupuje se poté jak u nařízení obce (jen namísto krajského úřadu vystupuje i nadále věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad)
u obcí- Ministerstvo vnitra kontroluje výkon samostatné působnosti svěřené orgánům obcí, krajské úřady v přenesené působnosti kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům obcí; magistráty územně členěných statutárních měst v přenesené působnosti kontrolují výkon samostatné a přenesené působnosti svěřené orgánům městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst
u krajů - Ministerstvo kontroluje výkon samostatné působnosti svěřené orgánům krajů, věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům krajů
vznikne-li spor mezi státem a samosprávnou jednotkou, řeší je Ústavní soud

117