Milí čtenáři, vždy na podzim kolem sebe slýcháme stesky nad tím, že už skončilo léto, že ubývá světla, že se vše noří do zdánlivé smrti zimy. V souvislosti s tím jsem narazila na výrok jednoho zenového mistra, který říká, že smrt nám umožňuje vychutnat si půvab života. Co se nám líbí více: krásná živá růže (i když víme, že za několik hodin uvadne) nebo její umělá napodobenina (která nám vydrží celý život)? Vážili bychom si tolik letních dnů, kdybychom prožívali po celý rok nepřetržité léto? Není pochyb o tom, že naše oblíbené roční období, ať už je to kterékoli, je pro nás tak krásné právě proto, že se střídá s jinými. Stejně jako naše zamilovaná pochoutka, hluboké chvíle souznění s našimi přáteli a blízkými nebo okamžiky vítězství… právě skutečnost, že tu nejsou stále, nám umožňuje si o to více vychutnat půvab jejich přítomnosti. Buďme proto vděčni za obojí. Mgr. Ivana Hurytová
Jeden muž zaslechl, co mistr řekl, a zeptal se: „Jak můžeš vědět, co ryby cítí? Jsi snad rybou?“ Učedníci se zhrozili nad jeho drzostí, ale mistr ocenil zvídavou a nebojácnou mysl. Vlídně se na cizince usmál a odpověděl mu: „A jak můžeš ty vědět, jestli já nejsem rybou? Znáš mne tak dokonale?“ Učedníci se radovali, jak mistr vtipně odrazil cizincovu drzou řeč. Cizinec příští den zaklepal na bránu kláštera. „Dlouho jsem přemýšlel o tvých slovech,“ řekl mistrovi, „zřejmě máme ty, já i ryba více společného.“
ZE ŽIVOTA FILOZOFŮ: Jan Amos Komenský
PODOBENSTVÍ: Mistr se jednoho dne procházel s učedníky na břehu řeky. Řekl jim: „Podívejte se na tyto ryby, jak jsou šťastné, že mohou svobodně plout ve vodě.“
Jan Amos Komenský vstoupil do svého Labyrintu života 28. 3. 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. Těžký život plný zkoušek mu začal již ve dvanáctém roce, kdy osiřel. Hned v prvních letech studia se projevil jeho velký talent. V roce 1608 začal studovat bratrskou školu v Přerově, a roku 1611 byl zapsán na Akademii v Herbornu. Již v té době byly vydány jeho první dvě disputace. V roce 1614 byl zapsán na teologické fakultě Univerzity v Heidelberku. Od roku 1614 do
roku 1621 učil, nejprve v Přerově, později ve Fulneku. Tehdy se oženil a začal pracovat na velkém encyklopedickém díle Theatrum universitatis rerum. Toto bylo poslední klidné období jeho života.
Bitva na Bílé hoře roku 1620 změnila život Jana Amose Komenského v jeden dlouhý útěk. Katolická nadvláda Habsburků tvrdě potlačovala jakýkoliv jiný směr, jakékoliv humanistické snahy v českých zemích. V roce 1621 bylo ohlášeno vypovězení nekatolických duchovních z Čech a Moravy, v roce 1625 bylo rozhodnuto, že Komenský odejde do Polska. Ke všem těmto tragickým událostem se v roce 1622 přidalo úmrtí jeho první ženy i s oběma syny. V letech 1628–1640 působil v polském Lešně jako ředitel latinské školy. V roce 1640 byl pozván anglickým parlamentem do Londýna, aby tam pracoval na reformě školství. Kvůli revolučním událostem musel Londýn opustit a odešel do Elblangu, kam byl také pozván kvůli reformě školství, tentokrát švédského. V roce 1648 se vrátil do Lešna. V roce 1650 přijal pozvání do Blatného Potoka pro povznesení školství rakouského. V roce 1654 se naposledy vrátil do Lešna, odkud však o dva roky později musel utéci při obrovském požáru města. Tato událost byla pro Komenského velmi tragická. S jeho domem
lehla popelem celá jeho knihovna a téměř celé životní dílo. Nakonec odešel do Amsterodamu, kde ho vlídně přijali a nechali dokončit jeho práci. Zemřel 15. 11. 1670. „Když jsem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná, vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jimž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil.“ Stav společnosti po Bílé hoře Komenský popisuje ve slavné knize Labyrint světa a ráj srdce. Očima poutníka popisuje svět, ve kterém lidé zapomněli, odkud pocházejí a kam kráčejí. V jejich životě převládl chaos a díky rozmáhající se obludě – ateismu – nejsou schopni vidět do nitra věcí. Jejich život i práce tedy ztrácí smysl, protože ztratili spojení s přírodou, s Bohem, sami se sebou. Poutník hledá své místo v tomto světě, ale vidí jen nevědomost, povrchnost při zkoumání a špatné učitele, kteří jsou přesto u lidu oblíbeni. A lid bloudí v temnotách.
Člověk si není vědom svého lidství. A ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou moudří, se pouze vychloubají a pod falešným zlatem skrývají prázdnotu. Komenský uvádí tři příčiny tohoto stavu: rozdrobenost věd, nestálost metody
zkoumání a nedostatek péče o slova a jejich nadbytečnost. „Sebe opěvují metafyzikové, sobě tleskají fyzikové, sobě tančí astronomové, sobě dávají zákony etikové, sobě tvoří základy politikové, sobě jásají matematikové, sobě vládnou teologové.“ Rozdrobenost věd znamená, že vědy nemají společný cíl. Každý si stojí za svou představou světa a pravdy a ostatními pohrdá. Komenský říká, že například hvězdáři by se nikdy nemohli odvážit hlásat tak nesmyslné domněnky, kdyby vycházeli ze společného základu Pravdy.
Z tohoto nejednotného přístupu nám pak vyplývá onen nedostatek péče o slova, protože každý pojmenovává a chápe věci jinak. Pokud je zapomenut božský původ věcí, není možné je ani zkoumat, ani hodnotit ani popsat správným způsobem. Pak dochází ke zkreslování významů, k deformacím pojmů. Slova se stávají prázdná, nemohou přenést to, co božského kdysi obsahovala. Ale aby se Pravda mohla rozšířit mezi všechny lidi, potřebuje slova naplněná idejemi. Jenom tato živá slova ji mohou přenést, protože samy nesou část jí samé. Pravda pramení v Bohu a je obsažena ve všech věcech, v každé lidské činnosti a v
každém lidském vědění. Je jako strom, který má kořeny v nebi a svými větvemi moudrosti zasahuje do života na zemi. Pokud jednu větev uřízneme, abychom s ní mohli sami mávat, Pravda vyprchá jako život z utržené květiny, a nám zůstane jen prázdná a mrtvá ozdoba. „Je třeba hledat takovou filosofii, nebo spíše vševědu, v níž by všechno stoupalo z pevných principů k pevné pravdě a věčnou harmonií se vázalo tak, že by toto dílo mysli bylo tak nezrušitelné, jako sám stroj světa.“ Komenský věnoval celý svůj život hledání cesty, kterou by společnost mohla stoupat vzhůru. Některé své představy o nápravě světa sepsal v díle Obecná porada o nápravě věcí lidských. Hlavní myšlenkou jeho úvah byla jednota – jednotná Pravda všude platná, jednota národů, jednota lidí. Jednota, která vychází z Boha a všechno zpět k Bohu přivádí. Tato jednota je založená na duchovním původu všech věcí, a pokud podle těchto principů lidé budou žít, nebude docházet ke sporům, protože každý může jít svou cestou, ale za stejným cílem.
O tom, kam by měli lidé směřovat, se Komenský zmiňuje ve své knize Cesta Světla, v níž podrobně popisuje tuto duchovní pouť k sobě samému, protože Světlo, které vychází z
nás samých, je součástí Světla věčného. Cesta Světla je cestou života každého člověka. Každému dává smysl života, každého může zbavit nevědomosti. Komenský tvrdí, že každý, kdo bude správně veden, poučován, může přijít až k nejhlubšímu poznání. Cokoliv však chceme dosáhnout, vyžaduje od nás úsilí tomu věnované. Proto nám Komenský připomíná, že do tohoto života jsme byli posláni se učit. Každý, kdo se cestou Světla vydá, sám brzy získá svoje Světlo, svůj nástroj na zahánění nevědomosti a má tu krásnou možnost i povinnost zbavovat tmy všechny, kteří v ní žijí. „Nic není prospěšnějšího a vznešenějšího než odstraňovat nevědomost.“ Výchova by měla začít již v útlém věku. Pro tyto účely sepsal Komenský spis Informatorium školy mateřské. Chce nejprve v dětech vybudovat pevný základ pro ctnosti. Rodiče, učitelé, vychovatelé musí být živými příklady toho, co učí. Příklad je to nejcennější, co má učitel při výchově v rukou. Příklady se vtisknou hluboko do duše člověka. Pro získání opravdových zkušeností je důležité prakticky provádět to, co se učíme. Při tom je nutné, aby učitel trpělivě opravoval chyby, které při každém učení přicházejí. Chyba, po níž následuje poučení, je pro učedníka velkou pomocí.
Teoretická pravidla, jak Komenský vysvětluje ve svém díle Didactica magna, nesmíme vynechat, ale pokud používáme v učení pouze je a zapomínáme na praktickou část, cesta
učedníkova se velmi prodlouží. Teorie slouží k tomu, aby vytyčila cestu při učení, udržovala správný směr, radila ve chvílích nejistoty. Teorie a praxe při učení musí být vzájemnými komplementy, které si musí při práci pomáhat. Komenský prosazoval jedno pravidlo, bez jehož respektování je obtížné žáka dovést k nějakému cíli při učení: postupovat od známého k neznámému, od obecného ke konkrétnímu a od prvotnějšího k pozdějšímu. Při výchově se také uplatňuje pres boží, který Komenský popisuje ve stejnojmenném spise. Je to tlak, kterým na nás působí Osud, aby nás přivedl na správnou cestu, aby nás něčemu naučil. Často nám působí utrpení a bolest, ale vždycky přináší ovoce získaných zkušeností, vypěstovaných ctností a hlubšího poznání. Komenský popsal několik charakteristik tohoto presu. Pres sjednocuje, sceluje to, co má snahu se rozložit. Udržuje presované ve správném směru na cestě jejich evoluce. Nutí člověka, aby ze sebe vydal to, co v něm uzrálo, to nejlepší, co v posledním období vývoje v sobě nastřádal. „Člověk vzdělaný se pozná po činech.“ Ze škol, jak si je Komenský představoval, by měl vycházet člověk vzdělaný. Ne však vzdělaný intelektuálně, ale duchovně. Duch se musí vzdělávat k moudrosti, aby se stal tím, čím má být, totiž obrazem všemoudrého Boha. Studium moudrosti pak musí pobízet ke hledání Boha. Vzdělaný duch v člověku se odráží ve všech jeho činnostech, protože dokáže přenést čisté ideje do života člověka. Takový člověk dokáže následovat řád univerza. Ovládá přírodu takovým způsobem, aby to bylo ku prospěchu oběma. Pracuje vždy na svém místě podle svých schopností a podle potřeb společnosti. Pozná se i podle vzhledu – je čistý, upravený. V takové společnosti nejsou lidé bez práce a majetku, protože ta se o ně postará. Lidé vzdělaného ducha pracují pro budoucnost a znají sebe sama. Stávají se podobni přirozenosti andělské. Vidíme, že Komenský měl velké vize o společnosti, které stále zůstávají nenaplněny. Podobně se dodnes inspirujeme jeho myšlenkami o dobrém vzdělávání. Ponoříme-
li se do jeho děl, zjistíme, že nám mají stále co říci. „Je třeba, aby každý, kdo se narodil jako člověk, naučil se jednati jako člověk.“ Jana Aksamítová Citáty byly převzaty z těchto knih: Komenský, J. A.: Labyrint světa a ráj srdce, Odeon, Praha 1970. Komenský, J. A.: Cesta světla, Mladá fronta, Praha 1992. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení, Svoboda, Praha 1981. Ukázka z díla Pansophiae prodromus. Vychovatel národů, SPN, Praha 1955, Řeč o vzdělávání ducha. S úsměvem jde všechno lépe… Co by měl studovat muž, aby byl dokonalým partnerem? ARCHITEKTURU, aby pro vše našel správný tvar; DESIGN, aby uměl vždy esteticky ocenit tvary svojí ženy;
DIVADLO,
aby přes všechna trápení zůstal veselým společníkem; HORNICTVÍ, aby uměl vyzkoumat nejhlubší přání ženy; ELEKTRONIKU, aby uměl zmírnit napětí; FILOZOFII, aby porozuměl logice ženy;
FINANCE,
aby pochopil, proč domácí rozpočet
nestačí; HUDBU,
aby kdykoliv mohl zapět chválu na svou ženu; LITERATURU, aby mu bylo jasné, co tím básník (tedy žena) chtěl říci; MATEMATIKU, aby věděl, v čem je žena nevypočitatelná; VOJENSTVÍ, aby vytušil taktiku ženy a nebyl překvapen zezadu; PRÁVO, aby pochopil, že jeho žena má vždy pravdu; RÉTORIKU, aby se při hádkách občas dostal ke slovu a přispěl smysluplnými argumenty; STATISTIKU, aby si dokázal spočítat pravděpodobnost, kdy se dá očekávat hádka se ženou; TEOLOGII, aby považoval manželčino kázání za povznášející. Věděli jste, že… …teorie velkého třesku je v současnosti nejuznávanější teorií, která má vysvětlit vznik vesmíru. Obraz vesmíru, v němž všechno začíná ve žhavém a hustém stavu, a potom se začne rozpínat, se nazývá „velký třesk“. Tento pojem poprvé použil v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem „Podstata věci“ britský astrofyzik Fred Hoyle (1915–2001). Ve čtyřicátých letech minulého století existovalo mnoho vzájemně soupeřících teorií o povaze vesmíru. „Velký třesk“ byl původně míněn jako zlomyslný posměšek pro konkurenty, nakonec však se tento termín dostal do obecného povědomí jako název teorie. …nejlepší způsob, jak zobrazit velký třesk, je představit si kousek kynoucího těsta. Kdyby v těstě byly hrozinky, každá by mohla představovat galaxii. Kdybyste stáli na takové hrozince, považovali byste své místo za nehybné a ostatní hrozinky by se od vás vzdalovaly, protože se těsto rozpíná. Čím vzdálenější by byla pozorovaná hrozinka, tím rychleji by se vzdalovala, neboť mezi ní a vámi by bylo více těsta. Velký třesk svádí k představě o nějaké explozi, k analogii s výbuchem dělostřeleckého granátu. Skutečnost je ale jiná. To, co se skutečně rozpíná, je tkanina prostoru a galaxie jsou jí
jen unášeny. Galaxie se nerozpínají, jejich rozměry zůstávají stejné. Analogicky se ani hrozinka nezvětšuje, ale rozpínání je vlastností těsta.
…vývoj vesmíru je charakterizován obdobími stejnoměrného rozpínání a chladnutí, přerušovaného krátkými okamžiky, kdy probíhaly základní změny. Když byl vesmír mladší, byl teplejší a srážky mezi jeho jednotlivými částmi byly mohutnější. Vesmír se podle nejpřijímanější kosmologické teorie vyvíjel velmi rychle. Na samotném počátku byl tak horký, že se v něm nenalézaly žádné elementární částice. V krátkém sledu vznikly čtyři základní síly, které byly odpovědné za všechny interakce hmoty: gravitace, silná jaderná interakce, slabá jaderná interakce a elektromagnetická síla. Vesmír se rozpínal a ochlazoval, hustota energie elektromagnetického záření klesala rychleji než hustota hmoty. Elementární částice (elektrony, protony, fotony aj.) se sdružovaly do atomových jader. Nakonec vznikly stabilní atomy a vesmír se stal průhledným pro většinu vlnových délek záření. Záření se oddělilo od hmoty a vytvořilo všudypřítomné mikrovlnné záření kosmického pozadí (tzv. reliktní záření), které pozorujeme dodnes a které je „ozvěnou“ velkého třesku.
…podle této teorie v období první miliardy let vznikají první galaxie. Asi po třech miliardách let vzniká galaxie, kterou mnohem později nazveme Mléčná dráha. Po deseti miliardách let vzniká sluneční soustava a v ní planeta Země. Naše planeta tedy vzniká někdy před pěti miliardami let.
…zabýváme-li se strukturou, minulostí nebo budoucností kosmu, stále tápeme v tajemnu. Nabízí se otázka, zda je náš vesmír jediný možný? Někteří kosmologové se domnívají, že zřejmě nikoliv. Náš vesmír je „vyladěn“ do nejmenšího detailu, což umožňuje existenci života, jak jej známe. Čím více fyzikové zkoumají teorii velkého třesku a počáteční parametry vesmíru, k tím nečekanějším závěrům docházejí: kdyby totiž jen jedna z mnoha konstant měla jinou hodnotu, než má, nevznikly by nikdy hvězdy, galaxie, ani my. …velký třesk je tak stále předmětem horlivých sporů. Většina dnes přijímaných kosmologických teorií vychází z obecné teorie relativity a z předpokládané teorie velkého třesku. Fyzikální věda a kosmologie se zvláště v poslední době překotně rozvíjejí a přinášejí další námitky a teorie. A podobně ani budoucí vývoj vesmíru nepředstavuje zdaleka uzavřenou kapitolu. MUDr. Jiří Štětina
Esoterní význam hrdiny Přednáška, jejíž obsah je zaznamenán v následujícím textu, se konala roku 1988 v Madridu.
Vždy si budu pamatovat, jak jsem se při jedné příležitosti pokoušel jiným posluchačům vysvětlit Leonidův hrdinský čin, který spočíval v tom, že se překonal a dva dny bojoval proti Peršanům, čímž umožnil, aby byly z Athén odneseny umělecké poklady a nejdůležitější knihy, a byly tak zachráněny před drancováním. Jistý novinář na mne zaútočil slovy: Víte vy, že život má větší cenu než jakákoli kniha, než cokoli jiného?! Na konci jsem se ho zeptal, trochu v legraci: Kdyby Leonidas tenkrát nebyl v Thermopylách, aby bojoval proti Peršanům, žil by dodnes? Nenapadlo ho to. Řekl: Ne, skutečně by byl mrtev. Dobře tedy – odpověděl jsem – všichni jsme přišli, abychom zemřeli, otázkou je zvolit si způsob, jakým můžeme žít a v nejhorším případě i zemřít. Tato otázka se v mnoha aspektech podobá volbě, kterou podle toho, co se povídá, musela učinit Achillova matka: měla se rozhodnout, zda její syn má prožít život dlouhý, obyčejný a průměrný, nebo krátký a slavný. A ona zvolila krátký a slavný. Více na www.akropolis.cz
Program aktivit od 15. října
