Je zmìna estetického vnímání a prožívání, která je výsledkem praxe kultivování soustøedìní a klidu (samathá), zachytitelná testem estetického úsudku? __________________________________________________________________________________________
Roman Hytych
Psychologický ústav Akademie vìd ÈR Katedra psychologie Fakulty sociálních studií MU Zdenìk Trávníèek
Ústav religionistiky Filozofická fakulta MU v Brnì
Abstrakt: Pøíspìvek prezentuje výsledky prvních dvou stádií výzkumu zamìøeného na prùzkum zmìny estetického prožívání a vnímání, které probíhá v dùsledku aplikace konkrétních technik meditace klidu (samathá). Zdrojem tìchto technik je buddhistická psychologie abhidhammy. V prvním stádiu byl realizován terénní výzkum meditaèních technik v tradièních kulturách Srí Lanky a Barmy v letech 2002 – 2004. Na jeho základì se v roce 2005 uskuteènil desetidenní kurz nácviku meditaèních technik soustøedìní a klidu (20 úèastníkù), který byl lektorován autory výzkumu. Pøedmìtem zkoumaného nácviku meditace je estetika prožívání barev a elementù ohnì, vody a dalších. Skuteènost, že se podaøilo úspìšnì aplikovat tyto techniky v evropském kulturním prostøedí, vytváøí podmínky pro tøetí stádium výzkumu, jež je urèeno výzkumnou otázkou tvoøící nadpis pojednání.
Klíèová slova: Buddhistická psychologie abhidhammy, test estetického úsudku, zakotvená teorie, zmìna vnímání a prožívání.
1
Úvod
2
Metodologické principy
3
Prùbìh a výsledky terénního výzkumu
Motivem k pøednesení pojednání je na jedné stranì seznámení odborné veøejnosti s výsledky výzkumu tradièních buddhistických metod rozvoje klidu a soustøedìní (samathá)1, možností jejich aplikace v Èeské republice a respondenty zaznamenaných úèinkù, na stranì druhé pøedložení dosavadní práce a plánovaných výzkumných zámìrù k odborné diskusi. Výzkumný projekt je rozdìlen do tøí stádií. První dvì stádia, terénní výzkum a aplikace jeho výsledkù v Èeské republice, jsou již dokonèena. Realizace tøetího stádia, které je neseno otázkou použitou pro název pøíspìvku, je plánováno na letošní rok. Hlavní metodologické principy prezentovaného výzkumu jsou podrobnì vysvìtleny v pojednání (Hytych 2005), ve kterém je sice zkoumán jiný výzkumný pøedmìt (sociální reprezentace smrti), nicménì proces výzkumu je postaven na stejných metodologických pilíøích, které nyní jen struènì vymezíme, èímž dáme vìtší prostor pøedmìtu výzkumu a dosud získaným výsledkùm kvalitativní analýzy vytváøených dat. Úèelem výzkumu je jak osobní zájem autorù, což je dle Mayringa (1993) klíèovým faktorem pro provádìní terénního výzkumu, tak vìdecké ovìøení, zda tyto prastaré techniky (Ehara, Soma & Kheminda, 1977; Frýba, 1996, 2003; Òánamoli, 1975) jsou doposud živé a použitelné pro rozvoj moderního evropského èlovìka. Metodologickými pilíøi jsou pøedevším aplikované principy zakotvené teorie (Strauss & Corbinová, 1999) a pozice zaujatá vìdcem pøi zkoumání pøedmìtu jeho zájmu. Ve výzkumu použitý pøístup Ratnapaly (1999) „žití ve výzkumu“ je kompatibilní napøíklad s konceptem „participatory paradigm“ (Hiles, 2005), pøièemž oba poukazují na postoj vìdce zkoumajícího pøedmìt výzkumu na „vlastní kùži“. Dalším z pilíøù je systematický rozvoj introspekce, který je pøi aplikaci kvalitativních pøístupù ke skuteènosti žádoucí (Hájek, 2002; Mayring, 1990), vzhledem k pøedmìtu výzkumu pak nezbytný. Z dvou dlouhodobì trénovaných introspektivních metod fokusingu (Hájek, 2002) a meditace všímavosti a vhledu (Frýba 1996; Mahási Sayadó, 1993) byla autory vybrána poslední jmenovaná, která je vlastní kulturní zásobárnì vìdìní zkoumaného terénu Srí Lanky a souèasnì je již po mnoho desetiletí aplikovaná a zkoumaná v euroamerické kultuøe (Frýba, 1996; Germer, Siegel & Fulton, 2005 aj.). Princip triangulace (Èermák & Štìpaníková, 1997) završuje výèet aplikovaných metodologických principù, je testem validity vytváøených dat, jejichž zdroji jsou pozorování, skupinové a individuální rozhovory s aktéry výzkumu, analýza relevantních textù a v pøipravovaném stádiu také test estetického úsudku (Child, 1965; Machotka, 2005). Terénní výzkum tradièních technik zvládání a èištìní mysli na Srí Lance tvoøil první stádium výzkumu. Každé pokroèilé rozvíjení soustøedìní je spojeno s prožitkem extáze charakterizované pøítomností specifických složek mysli. K dosažení extáze je tøeba doèasnì pøekonat chtìní a uvolnit blokované prožívání (Frýba, 2003; Òánamoli, 1975; Trávníèek, 2006). K tomu slouží meditaèní pøedmìty (áramana), „brány extáze“, s jejichž pomocí lze mysl sjednotit (ekaggatá) a zklidnit, což je podmínkou pro doèasné pøekonání chtivosti a nenávisti. Pøedmìty meditace se rozlišují dle toho, jakého cíle chce meditující dosáhnou, zda kultivace klidu a soustøedìní (dibba-vihára), rozvíjení interpersonálních postojù (brahmavihára) nebo odstranìní patologických motivaèních koøenù (arija-vihára). Bìhem terénního výzkumu prošli výzkumníci urèitým procesem. Nejdøíve bylo potøeba se sžít s cizí kulturou, co nejvíce se do ní integrovat. K tomu patøí vybudování identity buddhistického mnicha, která mimo jiné umožòuje si vytvoøit chránìné prostøedí pro kultivaci meditaèních technik, jak zmiòují pùvodní pramenné texty Buddhova uèení a jejich komentáøe 1
Kontrolovatelnost vytváøených pojmù vyžaduje uvedení nejdùležitìjších termínù v jazyku páli (kurzívou).
(Ehara, Soma & Kheminda, 1977; Òánamoli, 1975). Tento postup potvrzuje metoda „žití ve výzkumu“ (Ratnapala, 1999). Prvním pøedpokladem intenzivní praxe zkoumaných technik meditace je chránìný prostor, kde výzkumník není rušen sociálním okolím. V pøípadì mnicha je vhodným prostøedím odlouèený klášter. V rámci chránìného prostoru jsou pak vybudovány laboratoøe s potøebnými pøípravky. Dalšími pøedpoklady je zkušený uèitel, který doprovází meditujícího bìhem nácviku, a jím pøedávaná instrukce. Uvedené podmínky vytváøejí meditaèní pracovištì (Òánamoli, 1975). Protože bìhem nácviku je meditující v rùzné intenzitì konfrontován s rozliènými obsahy mysli, které mu dosud nemusely být známy, je tøeba utøídit si vnitøní domácnost mysli, ujasnit si cíle, intence a pøedevším být kongruentní k sobì samému, k prožívané a vnímané skuteènosti. S tím souvisí i etický trénink, který je v rámci Buddhova uèení vymezen pìti etickými rozhodnutími (Mahási Sayadó, 1993)). Nejvýznamnìjším pøínosem systematického nácviku zkoumaných technik je dovednost doèasnì vystupovat z percepèní mnohosti svìta. S tím souvisí schopnost naèerpat energii, protože bìhem prvních stupòù meditaèního pohroužení jsou pøítomny složky mysli spokojené štìstí (sukkha) a nadšení (píti) zpùsobené kvanty uvolòující se energie, která je v bìžném prožívání blokována. Klid mysli, jenž je výsledkem soustøedìní, pak umožòuje zaznamenávat i jevy, které pøed tím byly nepovšimnuty, napø. vnímání detailù ve vnitøním i vnìjším svìtì, jež mùže zpùsobit extatický estetický prožitek. Odbouráním roztržitosti a roztìkanosti mysli zahlcené obsahy vázanými na minulost nebo na pøedjímanou budoucnost má za výsledek prožívání pøítomnosti „teï a tady“. Dovednost navodit si radostné a pøíjemné prožívání na tìlesné i mentální úrovni zpùsobuje kvalitnìjší život a nárùst schopnosti soustøedìní, nejenom v meditaci, ale rovnìž lepší soustøedìní pøi každodenních èinnostech. 4
Aplikace v Èeské republice a její výsledky
První fáze výzkumu byla výzkumem par excellence, zkušeností na vlastní kùži. Po návratu do Evropy vyvstala otázka, zda lze vytvoøit podobné podmínky pro nácvik tìchto technik také v evropském prostøedí a ovìøit tak, zda mohou být pøínosem pro zkvalitnìní života moderního Evropana. Uskuteènili jsme kurz, v jehož rámci byli úèastníci instruováni k nácviku technik samathá na meditaèních pøedmìtech nádechu a výdechu (ánápána-sati), kasinách barev (vanno-kasina) a elementù (dhátu-kasina). V chránìných prostorách penzionu v klidném pøírodním prostøedí jsme pøipravili pracovní laboratoøe (kamatthána), podobnì jak tomu bylo pøi výzkumu v Asii. Reflektování prùbìhu tréninku mysli probíhalo pravidelnì pøi skupinových sdíleních a zároveò mohli úèastníci kurzu individuálnì konzultovat s uèiteli. Délka kurzu byla stanovena na 10 dní, program byl tvoøen ètyømi bloky (ranní, dopolední, odpolední a veèerní), dohromady asi 10 hodin intenzivní práce dennì. Zdrojem výsledkù otevøeného kódování empirie druhého stadia výzkumu byla dle zmínìných metodologických principù zpracovaná skupinová sdílení v prùbìhu kurzu (dvakrát dennì) a individuální rozhovor se dvìma úèastníky pùl roku po ukonèení kurzu. Zjištìní potvrzují nìkterá ze zjištìní vìdcù, jež byla uvedena výše. Mezi výsledky se objevila zvýšená citlivost k prožívání a rozšíøení palety prožitkù a vjemù. Systematický a metodický nácvik technik soustøedìní a klidu nejenom otevírá nové prožitky, ale zároveò jim „dává pevné hranice“ a umožòuje dle respondentù jejich kognitivní uchopení. Možnosti pøesažení bìžnì dostupné smyslové zkušenosti pøedstavují mnozí umìlci (L. Carroll, A. Huxley aj.), což také sdílejí frekventanti provedených kurzù. Design výzkumu pøipravovaného stádia je nesen otázkou tvoøící název pojednání. Jako metodické novum je zaøazena kvantitativní metoda – test estetického úsudku (Child, 1965; Machotka, 2005) – o níž pøedpokládáme, že by mohla zachytit nìkteré z aspektù zmìny vnímání a prožívání vyvolaných praxí zkoumaných technik, zachycené v pøedchozích stádiích kvalitativnì. Test estetického úsudku je používán od šedesátých let, prošel systematickým ovìøením transkulturální validity a oèekává se od nìj schopnost rozlišit od prùmìru odlišný estetický cit.
5
Závìr
Pøedmìtem vìdeckého zkoumání se mohou stát rùzné jevy a lze hledat a nacházet odlišné zpùsoby jejich zkoumání. Takzvané „paranormální jevy“, skuteènosti nezapadající do bìžných zpùsobù vnímání a prožívání, fakta narušující „zdravý rozum“ vyvolávají nejrùznìjší emoce a postoje, lze interpretovat z odlišných úhlù pohledu. I tyto skuteènosti lze pøi dodržení principù vìdecké práce podrobit zkoumání, jak ukazuje práce, Brauda a Adnersonové (1998) aj. Když zrekapitulujeme dosavadní výsledky výzkumu technik samathá, vystupují pøedevším dva aspekty. Jednak otevírání nových zkušeností èi oživení skuteènosti a jednak její systematické zvládnutí a zaøazení do dané osobì srozumitelného rámce. Jedním z aspektù tréninku technik samathá je rozvinutí estetického citu, který je pøedmìtem našeho dalšího výzkumu. Jiným aspektem, který zùstává výzvou pro další výzkumy, je napø. vliv zkoumaných technik na rozvíjení kreativity èi kvality života. Literatura
Braud, W., Anderson, R. (1998). Transpersonal Research Methods for the Social Sciences: Honoring Human Existence. London: Sage Publications. Child, I. L (1965). Personality correlates of esthetic judgement in college students. Journal of Personality. 33, 476–511. Èermák, I., Štìpaníková, I. (1997). Validita v kvalitativním psychologickém výzkumu. Èeskoslovenská psychologie: èasopis pro psychologickou teorii a praxi. 6, 503–512. Ehara, N., Soma, T., Kheminda, T. (1977). The Path of Freedom – Vimuttimagga. (autor: Upatissa Thera). Kandy: Buddhist Publication Society. Frýba, M. (1996). Psychologie zvládání života. Brno: Masarykova universita. Frýba, M. (2003). Umìní žít š•astnì. Praha: Argo. Germer, Ch. K., Siegel, R. D., Fulton, P. R., (Eds.). (2005). Mindfulness nad Psychotherapy. New York: Guilford Press. Hájek, K. (2002). Tìlesnì zakotvené prožívání. Praha: Karolinum. Hiles, D. (2005). Establishing a Participatory Paradigm for Human Science Research. Pøednáška pøednesena dne 9. 12. 2005 na FSS MU, Brno. Hytych, R. (2005). Využití principù zakotvené teorie pøi etnopsychologickém výzkumu: Sociální reprezentace smrti v Èeské republice a na Srí Lance. In. Miovský, M., Èermák, I., Chrz, V. (Eds.), Kvalitativní výzkum ve vìdách o èlovìku IV. – vybrané aspekty teorie a praxe (pp. 339-351). Olomouc: Univerzita Palackého. Mahási Sayadó (1993). Meditace všímavosti a vhledu. Praha: Stratos. Machotka, P. (2005). Psychologie estetického hodnocení. Pøednáška pøednesena dne 21. 10. 2005 na FSS MU, Brno. Mayring, Ph. (1990). Einführung in die gualitative Sozialforschung. München: Psychologie Verlag Union. Òánamoli, B. (1975). The Path of Purification – Visuddhimagga. (autor: Buddhaghosa Thera). Kandy: Buddhist Publication Society. Ratnapala, N. (1999). The Beggar in Sri Lanka. (2nd revise ed.). Ratnalana: Vishva Lekha Sarvodaya Publisher. Strauss, A.L., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. Trávníèek, Zd. (2006). Tìlo jako nástroj emancipace v Buddhovì nauce. In Doležalová, I., Hamar, N. (Eds.). Náboženství a tìlo. Brno: Masarykova univerzita. (v tisku).
Is the change of aesthetic perceiving and experiencing, which is one of the results of tranquility cultivating practice (samatha), noticeable by the test of aesthetic judgment? __________________________________________________________________________________________
Roman Hytych Institute of psychology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Department of psychology, Faculty of Social Studies, Masaryk university, Brno Zdenìk Trávníèek Department for the Study of Religions, Faculty of Arts, Masaryk university, Brno
Abstract: The contribution presents the results of the first two stages of the research that is focused on the inquiry of aesthetic perceiving and experiencing change caused by an application of tranquility meditation techniques (samatha). Buddhist psychology of Abhidhamma is their source. In the first stage the field research of meditation techniques was executed in the traditional cultures of Sri Lanka and Burma in 2002 - 2004. On this base a ten-day course of tranquility meditation technique training was realized in 2005 (20 participants), which was lead by the authors of the research. Experiencing the aesthetics of colors and elements of fire, water and others is the subject of meditation training inquiry. The fact that those techniques were successfully applied in the European culture creates conditions for the third stage of inquiry, which is determined by the research question forming the title of the text.
Key words: Buddhist psychology of Abhidhamma, grounded theory, test of aesthetic judgment, change of perceiving and experiencing
