Resumé | Články | Německá knižní cena 2012
Německá knižní cena 2012 Tradičně v předvečer konání Frankfurtského knižního veletrhu bude letos už poosmé udělena Německá knižní cena. Vítěze se nedočkaví čtenáři i nakladatelé po celém světě dozvědí 8. října, tedy dva dny před začátkem samotného veletrhu. Ano, i nakladatelé po celém světě, neboť Německá knižní cena bývá nejen pro vítěze často vstupenkou na řadu zahraničních trhů. Výjimkou není ani ten český, o čemž svědčí i fakt, že z dosavadních sedmi oceněných titulů byly do češtiny přeloženy už čtyři knihy. Práva na vydání románu In Zeiten des abnehmenden Lichts Eugena Rugeho, jenž uspěl v loňském roce, navíc koupila nakladatelská skupina Euromedia Group.
Je tedy více než pravděpodobné, že se na pultech českých knihkupectví časem setkáme i s některým titulem z letošní nominované šestice:
ERNST AUGUSTIN: Robinsons blaues Haus (Robinsonův modrý dům)
Cenami ověnčený německý spisovatel Ernst Augustin (nar. 1927) toho v životě zažil hodně. Augistin, původním povoláním lékař, emigroval na konci 50. let z NDR a krátce působil v Afghánistánu, Pákistánu, Indii či Turecku. Po několika letech se vrátil do Německa a prosadil se jako expert v oblasti psychiatrie. Romány píše s kratšími přestávkami už od šedesátých let, hned za svůj debut Der Kopf (Hlava, 1962) byl oceněn Cenou Hermanna Hesseho. Svůj možná poslední román dokázal dokončit, přestože před třemi lety oslepl.
Robinsonův modrý dům nabízí čtenáři příběh novodobého Robinsona Crusoe, který se v moderní společnosti cítí podobně ztracený jako hrdina Defoeova slavného románu. Jako by stál osamělý na ostrově a kolem se vlnily miliony lidí. Klid nachází tento bezejmenný vypravěč, jemuž je na počátku příběhu sotva dvanáct let, pouze v malém útulném pokojíku, jejž si pro tyto účely pořídí a řádně vybaví. A nezůstává pouze u jednoho pokoje. Postupně si podobné niky, v nichž se může před světem ukrýt, buduje i v dalších městech.
Německá kritika o autorově románu básní a shodnout se snad nemůže pouze na výchozím žánru knihy. Ernst Augustin je totiž autorem, který si ze škatulkování příliš nedělá, a tak je třeba se při čtení připravit na skutečnost, že Robinsonův modrý dům je krimi příběhem, pikareskním románem i fantaskním deníkem v jednom.
WOLFGANG HERRNDORF: Sand (Písek)
Wolfgang Herrndorf (nar. 1965) už pro českého čtenáře není úplnou neznámou, neboť nakladatelství Argo letos vydalo jeho veleúspěšný román pro mládež Čik, který byl dokonce nominován na Cenu Lipského knižního veletrhu. Autor ji tehdy za svůj příběh o dvojici čtrnáctiletých chlapců a jedné ukradené Ladě nezískal, vynahradil si to však letos právě titulem Sand. Ten je nyní i v užší nominaci na Německou knižní cenu.
Ne nadarmo se jeho nový román jmenuje právě Sand, tedy Písek. Odehrává se totiž na Sahaře v severní Africe, kde se roku 1972 rozhodně dějí podivné věci. V tamní hippie komunitě je zavražděna čtveřice lidí, navíc zmizí kufřík s penězi, což je dokonce o důvod víc, proč celou věc začít pořádně vyšetřovat. Pověřenému komisaři jsou však po ruce dva nepravděpodobní asistenti – zmatený špión a platinová blondýnka z Ameriky.
Sand je v pořadí třetí autorův román a Herrndorf se v něm nijak nezpronevěřuje své lásce k mystifikaci a nejistotě. Recenzentka Die Zeit Andrea Hanna Hünniger se dokonce nerozpakovala své váhání vykřičet do světa: „Až do konce má čtenář pocit, že mu něco uniká. Co se tu vlastně děje? Kdo je Julius? A co ti lidé vůbec hledají? ... Máte chuť napsat autorovi a jednoduše se jej zeptat,“ píše ve své recenzi. Jedním dechem však dodává, že při čtení si člověk připadne, jako by mu román mluvil z duše.
Ani tentokrát není dílo jednoduché zařadit žánrově: „Sand je román, který se pohybuje někde mezi thrillerem a společenským románem. Jeho kulisy jsou exotické jako u Iana Fleminga a postavy tajuplné jako u Johna le Carré,“ srovnává Hünniger autora s oběma velikány žánru. Ostatně není žádným tajemstvím, že Sand patří k největším favoritům na zisk prestižního ocenění.
URSULA KRECHEL: Landgericht (Zemský soud)
Jedinou ženou, která letos může Německou knižní cenu získat, je Němka Ursula Krechel (nar. 1947). Ursula Krechel studovala germanistiku, divadelní vědu a dějiny umění v Kolíně nad Rýnem, v současnosti však žije v Berlíně. Je to všestranná autorka, píše dramata, prózu, poezii i eseje. Pozornost kritiků i širší veřejnosti si v poslední době vysloužila zejména pětisetstránkovým opusem Shanghai fern von wo (2008), v němž zaznamenává osudy Židů prchajících na úsvitu druhé světové války z Evropy.
Podobně jako v předchozí knize se i v románu Landgericht autorka vrací k pohnuté německé minulosti, tentokrát však do roku 1947. Hlavní hrdina knihy Richard Kornitzer, povoláním soudce, zvažuje svůj návrat z kubánského exilu, jenže nově budované pohitlerovské Německo je mu cizí. Logicky, neboť nic už není jako dřív a Kornitzer se „doma“ cítí jako oběť.
Přestože se kniha dostala až mezi šestici nejlepších titulů uplynulé knižní sezóny, recenze, která nedávno vyšla v Süddeutsche Zeitung, hodnotí román spíše střízlivě. Autorce se sice daří zejména na počátku knihy věrně vykreslit atmosféru nově se rodícího Německa, libuje si recenzent Christoph Schröder, kritizuje však, že se Ursula Krechel příliš zabrala do původních historických pramenů a příběh se jí pod tíhou všemožných fakt rozpadl.
CLEMENS J. SETZ: Indigo (Indigo)
Také v případě Indiga od rakouského prozaika a překladatele Clemense J. Setze (nar. 1982) čeká na čtenáře pořádný literární špalík. Učitel matematiky Clemens Setz (ne, nejedná se o chybu) má na dětském internátě Helianau v severním Štýrsku neobvyklé svěřence, které sužuje podivná choroba, tzv. syndrom Indigo. Každého, kdo se k nim přiblíží příliš blízko, přepadá nevolnost, závrať a bolest hlavy. Na celé nemoci je však něco nanejvýš podezřelého. Mladý učitel se rozhodne záhadě přijít na kloub, což jej okamžitě stojí místo. O patnáct let později je tentýž muž obviněn z vraždy.
I v případě rakouského prozaika jde v neposlední řadě o hru se čtenářem, shodují se recenzenti jednotlivých německy mluvících periodik, o tanec na hraně fikce a skutečnosti. Podle Helmuta Böttigera ze Süddeutsche Zeitung si autor „hraje s rozličnými fantastickými elementy, nejraději se science fiction.“ Je tedy více než příhodné, když recenzent autora označuje za „mimozemšťana německy mluvící literatury“.
Indigu se však dostává výborného přijetí z vícera stran včetně prestižního deníku FAZ, což Clemense J. Setze ihned pasovalo do role jednoho z favoritů. Důležité však bude, zda porota skousne skutečnost, že Indigo je postmoderní literární montáž, respektive trochu umírněnější verze knih ve stylu Johna Bartha či Thomase Pynchona.
STEPHAN THOME: Fliehkräfte (Odstředivé síly)
O Stephanu Thomeovi (nar. 1972) toho bylo v německých médiích v souvislosti s nominací poměrně hodně napsáno, což jistě prodejnosti jeho rozsáhlého románu Fliehkräfte jedině svědčí. Přitom je to teprve tři roky, co na německém trhu debutoval titulem Grenzgang (2009). Ten se tehdy také probojoval do užší nominace na Německou knižní cenu, na celkové vítězství však na úkor knihy Neumřeš Kathrin Schmidtové nedosáhl.
Ústředním hrdinou románu Fliehkräfte je stárnoucí padesátník Hartmut Hainbach. Hartmut zdánlivě dosáhl všeho, čeho kdy dosáhnout chtěl. Stal se profesorem filosofie na univerzitě v Bonnu, oženil se s milovanou ženou, se kterou má dceru, a i po dvaceti letech společného života nemá důvody ke změně. Přesto není šťastný. Pak dostane nečekanou nabídku pracovat u jednoho berlínského nakladatelství. Rozhodnout se však není ani zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo.
Recenzentka Sandra Kegel ze Süddeutsche Zeitung vyzdvihuje zejména autorovu schopnost vykreslit příběh stárnoucího akademika realisticky: „Způsob vyprávění je realistický – ctnost, která bývá v Německu obdivována u amerických autorů, u vlastních však spíše haněna,“ píše Sandra Kegel a ihned dodává, že totéž platí i pro autorovy dialogy: „Thome do nich dokáže svého čtenáře zatáhnout, jako by seděl u vedlejšího stolu.“
ULF ERDMANN ZIEGLER: Nichts Weißes (Nic bílého)
Posledním letošním kandidátem na zisk Německé knižní ceny je německý spisovatel Ulf Erdmann Ziegler (nar. 1959), který ve svém románu Nichts Weißes vdechl život vskutku netradiční románové hrdince, totiž typografce. Marleen pochází z rodiny, která vizuální podobou světa přímo žije. A sama Marleen touží po jediném – vytvořit dokonalé písmo. Ve světě reklamy a designu je však vyžadována flexibilita a pracovitost. Navíc jsou 80. léta ve znamení postupné globalizace a průlomu na poli s počítačovou technikou, což se na reklamním průmyslu projevuje s ukrutnou rychlostí.
Ziegler, který sám vystudoval vizuální komunikaci, zprostředkovává v románu svému čtenáři pohled na historický vývoj v grafickém průmyslu. Děj knihy se odehrává zejména v 70. a 80. letech, kdy společnost zažívá skutečný boom nejnovějších technologií. Pro hlavní hrdinku je to současně období dospívání a formování vlastní osobnosti, což uskutečnění jejího největšího snu činí ještě složitější.
Recenzent Alexander Košenina označuje Ulfa Erdmanna Zieglera ve své recenzi pro FAZ za střízlivého, ale břitkého provokatéra, který se nebojí pustit ani do amerického puritánství či „velkohubých řečí reklamních guru.“ Současně Košenina vyzdvihuje autora jako skvělého „pozorovatele s citem pro detail“ a také jako „rafinovaného umělce jazyka, který má rád narážky a nenápadná spojení“.
► Loňský vítěz Eugen Ruge vykreslil ve svém románu In Zeiten des abnehmenden Lichts velkolepou fresku pohnutých německých dějin. Zdá se, že láska k minulosti německou prózu stále ještě neopustila. Vždyť i letos se do minulosti vrací hned několik autorů, přestože s rozdílnými úmysly.
Zatímco pro Ursulu Krechel je otázka vyrovnání se s minulostí zásadní, Wolfgang Herrndorf využívá dějinné události pouze okrajově, aby na nich vystavěl svou tajuplnou literární pyramidu. Minulostí si částečně posloužil také Ulf Erdmann Ziegler. Naopak spisovatelé Stephan Thome a Ernst Augustin nabízejí čtenářům příběhy současného člověka. Trochu stranou pak stojí detektivní příběh Indigo Clemense J. Setze. Jeho syndrom Indigo se sice u dětí začíná objevovat už v 90. letech, soud s hlavním protagonistou je však zasazen do „současnosti“.
Vítěz Německé knižní ceny si 8. října přilepší o 25 tisíc eur (zhruba 600 tisíc Kč). Zbývající finalisté obdrží po 2 500 eurech (60 tisíc Kč).
