Jásající davy. Strhávání znaku pražského Magistrátu

1

OUVERTURA PROJEKCE

(Záběry na severní stranu činžovních domů nad bývalou severozápadní drahou. Křižovatka U Bulhara. (Dnes a dříve.) Panorama Žižkova bez televizního vysílače. Rekonstruovaná podoba Sochy žižkovské svobody. Židovský hřbitov v Mahlerových sadech. Televizní vysílač. Panorama Žižkova s vysílačem.)

KOMENTÁŘ

(ZVUK: v podkresu zní zlověstně husitský chorál hraný na harmoniku, který postupně přejde v radostný motiv „Tydlidáta“ se promění v plíživý motiv „Cvočkáře Dandy“.) Od nepaměti ční mohutné činžovní hradby Žižkova jako upomínka na tuto pravlast svobody a demokracie. Dávno tomu, co se nad křižovatkou U Bulhara vypínala Socha svobody, třímající pochodeň pokroku navzdory prohnilé evropské civilisaci. Odsunutá Magistrátem po znovupohlcení Žižkova Prahou až do Mahlerových sadů, kde se krčila u zdi starého židovského hřbitova, byla i tam trnem v oku velkopražským šovinistům a všem nepřátelům svobody. Nicméně, teprve komunistický režim vymazal tuto památku z tváře Žižkova tím, že ji brutálně přestavěl na televizní vysílač. … Avšak i tak ční jako zdvižený prst, připomínající slavné dny Spojených států žižkovských.

2

PROJEKCE

Jásající davy. Strhávání znaku pražského Magistrátu.

KOMENTÁŘ

Vyhlášení svobody tehdy provázel jásot Žižkovanů, strhávání znaků nenáviděného pražského Magistrátu. Ve všeobecné euforii přišel s byl radostně přijat i Zákon o prohibici. A tu přišel vrchní viktoriánský fanda pan Nebužel s ohromujícím návrhem. (Ke zdi jako na tribunu vystoupí pan Nebužel.)

NEBUŽEL

Občané a mylordi, když už máme tu sochu Svobody, je nutné, abychom také zavedli prohibici.

HLASY ZA ZDÍ

Na tekutý chléb nám nešahejte! Dolů s tím abstinentem! To ste Žižkovák, to ste, bohužel, pěknej Nebužel! A ť žije svoboda a pivo!

NEBUŽEL

Občané, jsem Žižkovák, a kdo je víc? S amozřejmě jsem nemínil zákaz piva a kontušovky, alébrž zákaz nápojů škodlivých a nehodných občana dbalého své cti a mužnosti, jako sodovek, limonád, citronád, grenadin, oranžád a podobných svinstev a zhoubných narkotik! (Za zdí jásot.)

KOMENTÁŘ

Do rána byl Žižkov poset střepy Zátkových lahví a obrovské bystřiny sodovky a limonád

3

valily se, šumíce a bublajíce, v pestrobarevných proudech k u Praze. Ale i tento obraz šťastné mladé republiky, vyzbrojené tak výborným zákonem, měl své ale. Mnozí domorodci, kteří na limonádu hleděli dosud jen s opovržením, pocítili náhlou touhu svlažit svá vyprahlá hrdla alespoň několika doušky zakázaného nápoje. Někteří konali nákladné výpravy za hranice Žižkova a hověli své abstinentské vášni u kiosků na Václavském náměstí. Ne dosti na tom. Pašování limonád a sodovek stalo se výnosným byznysem, z něhož zejména tyl gang všeho schopných desperádů pod velením arciknížete zla, bandity tisíce tváří, Al Kapouna.

1. NA ŽIŽKOVĚ ZAMLŽENO ZVUK: chmurná hudba (Vchází šéfinspektor Bublanina, z pytlíku zobe burské oříšky, hvízdá si technicky dokonale árii z Valkýry. S ním MUC Vacoun. Z mlhy se ozve.) MUC VACOUN

Jeronýmova, Kostničák, Štítného

STRÁŽNÍK ANDĚLÍČEK

Kdo tam?

NADSTR. TLAČBABA Stůj a řekni heslo. BUBLANINA

Přátelé Žižkova...

4

MUC VACOUN

...a Franty Bidla.

TLAČBABA

Odkudpak si to štrádujeme, co?

MUC VACOUN

Z píva...

ANDĚLÍČEK

Nějak zpříma, pánové...

TLAČBABA

...Heslo a dýchnout.

MUC VACOUN

(přiopile.) Přátelé Spojených států žižkovských...

BUBLANINA

...a Franty Bidla. (Začne zpívat „Já jsem malá racajdička...“ nebo něco jiného.)

ANDĚLÍČEK

Pan policejní rada Bublanina?

BUBLANINA

Přesně tak, constable.

ANDĚLÍČEK

Ráčej prominout. (Zahlásí se.) Strážník Andělíček.

TLAČBABA

Kdo je to s vámi? MUC Vacoun? Přítel slavného zvěda?

MUC VACOUN

Spíš to, co z něho v téhle mlze zbylo.

ANDĚLÍČEK

Nezloběj se, ale to víte, je to teď samý napětí a samá nejistota. Dřívejc člověk věděl na beton: hledá se lupič ten a ten, drobný postavy, má vodchlíplý uši a šlinc nad pravým okem a našinec si byl jistej, na čem je. Ale dneska? Ví někdo, jak vypadá Lojza Kápo? Ví někdo, kdo to vůbec je? Potkáš babku s ředkvičkama nebo čtyři děvčátka s kytičkama, ale není vyloučený, že je to třeba přestrojenej Kápo. Myslíš, že vidíš stín, kerej vrhá žižkovský

5

podsvětí na náš veřejnej život, a von je to zatím stín vod kandelábru. Jeden se bojí druhýho, poněvadž neví, esli je to von nebo někdo jinej za něho převlečenej, nebo jestli von sám není von, ale gangster za něho přestrojenej, a vůbec mi to připadá, jako že Žižkov není Žižkov, ale zakuklený jiný město, a lidi jsou všichni přestrojený za jiný lidi nebo jsou to přízraky, přestrojený za vopravdovský lidi. MUC VACOUN

Je něco shnilého ve Státě Žižkovském.

BUBLANINA

Tak, blbouni, víme? Oči na šťopkách, děti. Odchod. (Strážníci zasalutují a odejdou.)

BUBLANINA

(Nabízí buráky z pytlíku.) Vemou si burák, noc je chladná.

MUC VACOUN

Ne, děkuji, pane prefekte.

BUBLANINA

Moje úcta, MUC Vacoun, a pozdravujou našeho žižkovského Sherlocka. (Odejdou každý jiným směrem.) (Jedna z kanálových mříží s e nadzdvihne a v kalném svitu pouliční lampy se s e zjeví hlava zločineckých rysů, s cigaretou přilepenou na spodním rtu, vyhlížejíc opatrně ze zejícího otvoru. O vteřinu později šlehne krátký blesk z druhého kanálu na opačné straně ulice, zarachotí výstřel a cigareta odlétne od úzkých rtů tajemného individua.)

Mi-KOTA

Proklatě.

6

(Bleskurychle střelí po jiné, neméně zavilé hlavě, jež vyhlížela z protějšího kanálu. Kule shodila prvnímu střelci klobouk.) (Ozve se táhlý hvizd píšťalky. Obě hlavy rychle zmizí a mříže zapadnou. Tma. Dusot služebních bot ztichlou ulicí a pískání doprovází STÍNOHRA běžících bobyů.)

7

2. NĚKDO TO RÁD VOSTRÝ Holírna mistra Mimry. PROJEKCE

Nápis „HOLIČ A FRISEUR, Mr. MIMRA“ (V holírně sedí pan Dařbože, obsluhován Mr. Mimrou, dále paní Tykačová alias Madame de Thebes pod kadeřnickou helmou, zabraná do četby okultního časopisu „Telepat“, a Libuška Klimáčková v natáčkách, čtoucí „Kinorevue“.)

VELKOUZENÁŘ DAŘBOŽE(namydlený.) Slyšeli jste? MISTR MIMRA

To bude zas ňáká přestřelka těch kankstérů, pane Dařbože.

LIBUŠKA

(v natáčkách.) Bože!

TYKAČOVÁ

(v natáčkách.) Já to du vobčíhnout.

DAŘBOŽE

Nechoděj tam, paní Tykačová, co když je to... (Všichni vyjeveně pohlížejí na kliku u dveří, jež se neslyšně pohnula. Dveře se zlehka pootevřou a do holírny se vbelhá vetchý staropensista, pan oficiál Tylínek, opíraje se o hůlku. Všichni si oddechnou ulehčením. Jen Libuška, v krajních rozpacích, rychle hodí přes natáčky ručník.)

MIMRA

Moje poklona, pane vrchní tajemníku. Neviděli nic?

TYLÍNEK

Nějaký střílení jsem slyšel. Doví, co se to zas bude dít.

8

DAŘBOŽE

Sou to teď poměry. Todle je teda ta vytoužená a krvavě vybojovaná žižkovská svoboda!

TYKAČOVÁ

Poctívej živnostník, když chce dnes existovat, musí kromě daní platit horentní sumy gangsterům, aby mu neroztřískali krám.

MIMRA

Zpropadená prohibice, to nám páni zákonodárci nadrobili pěknou věc.

DAŘBOŽE

K vůli tomudle jsme krváceli v bitvě u Vackova/Chmelnice za neodvislost? Kvůli tomu jsme kladli svý životy na oltář vlasti při dobývání Židovských Pecí?

LIBUŠKA

(zpod osušky zaštká.)

TYLÍNEK

Libuško, dítě, vy zde? (Odhalí vzlykající Libušku.)

LIBUŠKA

(v slzách.) Ach, pane tajemníku, já se stydím. Chtěla jsem, abyste mě zítra ve vašem bureau viděl upravenu, ale takto... Nadto... (Rozpláče se.)

TYLÍNEK

Pane velkouzenáři, prosím jich, mají ohledy na city tohoto dítka. Vězte, že zde přítomná slečna Libuška Klimánková jest po přeslici pranetí samotného vojevody Rojši. (Všeobecné pohnutí mezi přítomnými.)

DAŘBOŽE

Toho domorodýho lumpa?

9

MIMRA

Jakže, náčelníka hrdých horských kmenů a posledních obránců samostatnosti Židovských pecí?

TYKAČOVÁ

Jejichž hrdinný odpor v památné bitvě u Vackova nezlomila ani stonásobná přesila žižkovských legií, pane Dařbože, ale až nesnesitelná žízeň, když v nedaleké Sieglově restauraci došlo pivo.

DAŘBOŽE

Podívaj, paní Tykačová, vlastně pardón, Madame de Thébes, radši se držejí svého mandlu a výkladu z karet, z ruky a snůch a nepouštěj se na tenkej led historickejch špekulací.

TYLÍNEK

Vážení, velice vás prosím, zanechte těch rozepří. Náš národ žižkovský muší bejt jednosvornej a vůbec... Achich, achich, moje slaboučké nervy všechno tohle střílení a hádání a vůbec tenhle veřejnej politickej život tak těžce snášejí. Já tak ještě posedět na lavičce v parku a krmit ptáčky zpěváčky. (Zvedne se a odchází.)

LIBUŠKA

Nechcete, pane tajemníku, abych... (Začne si sundávat natáčky.)

TYLÍNEK

(mezi dveřmi.) I nechte na hlavě, Libuško, nechte na hlavě, však se záhy uhlídáme. (Odejde.)

MIMRA

(holí Dařbožeho.) Tahleta anekce Židovskejch Pecí, to byl vlastně historickej

10

omyl. Těch pár naftovejch pramenů, co se tam eventuálně najdou, nevyváží ani zdaleka oběti, jež nás stálo dobytí této hornaté země nad malešickými pláněmi. Ale přijít tak na to, kde je zakopaný bájný poklad horalů... Nevíte náhodou kde je, slečno Libuško? (Libuška vztáhne ruce před sebe „věští“) DAŘBOŽE

Libuško, co zříte?

LIBUŠKA

V ruksaku jej z obležení vynesl proradný komoří mého prastrýce. Po překročení hranic Spojených států žižkovských, v místě známém pod jménem Václavské náměstí, opustil svého pána Rojšu a pod záminkou hledání nocležny Alcron, zmizel s ním navždy v labyrintu pasáže Lucerna, zanechav vojvodu, přestrojeného za chudého pastevce, svému osudu. V naší rodině se traduje... (Zvenčí se ozve teskný ženský zpěv.) Bože, co to...

TYKAČOVÁ

(tísnivě.) To rozervanej duch Žižkovský Lilie lká z útrob Žižka Perku nad zhrzenou láskou a baží po pomstě. Říká se, že až bude na Žižkově nejhůř, Žižkovská hora se v plamenech otevře a ona vyjde soudit živý a mrtvý. (Dveře se rozrazí. Mimra se vyděsí a řízne Dařbožeho, ten zařve. Dámy následně

11

vyjeknou. Libuška se opět zakryje osuškou. Vchází vrchní komisař Bublanina v jedné ruce prostřelenou buřinku, browning v druhé.) DAŘBOŽE

Fuj, Mr. Bublanino, teda, pane policejní šéf, to jste nás vyděsil. Už jsme mysleli, že jde sám...

BUBLANINA

(sardonicky.) Arcikníže zločinu, Veliký Al... či jak jinak ho ještě lidová fantazie nazývá? Nerad jsem vás zklamal, chci se zeptat, nevešel tudy nikdo... bez buřinky? (Ukáže buřinku.)

MIMRA

Nikoliv, totiž naopak, odešel pan oficiál Tylínek, komisaři.

BUBLANINA

(ironicky se zasměje.) Sypat ptáčkům jarabáčkům? (Přejde k Libušce skryté pod plachtou.) Kdopak se to tu skrývá? Pod plachetkou hnáty křivé? (Odkryje Libušku.) (V tu chvíli se za dveřmi ozve ryk harmoniky a rány do bubnu. Všichni sebou trhnou.)

BUBLANINA

Nebojte, slečno, ku pomoci vám již přichází Armáda spásy.

DAŘBOŽE

Spas se kdo můžeš.

MIMRA

zamiky, zamiky, pojďte rychle, utečeme zadem, už to nestihnem.

12

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(rázně vejde za zpěvu „Již svatí jdou“, za

ní harmonikář a bubeník. Chrastí do taktu kasičkou. Zastaví se a pozdraví pozdravem Armády spásy, tj. zdvihne pravou ruku vzhůru s ukazováčkem směřujícím k nebi.) Alelujá! Poslední dnové se blíží, čiňte pokání, zachraňte své duše a přispějte na polévku a šat pro nuzné a potřebné. (Pohlédne Bublaninovi zpříma do očí. Nastaví mu kasičku.) Zanechte hříchu a prohlédněte jako já, následujte mne, dokud je čas. BUBLANINA

(spustí osušku zpět na hlavu Libušky. Zastrčí zbraň, z kapsy vyjme minci a vhodí do kasičky. Odchází.) Tu máte, od daňových poplatníků. Odpusťte, slečno Markéto Odólová, povinnost volá, jsme na stopě zlosyna. (Odchází.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Alelujá! Zlo je blíž, než myslíte,

komisaři, neboť se ukrývá uvnitř každé duše. (Vybírá od zbylých, místo poděkování vyřkne „Alelujá“.) (Do dveří strčí hlavu kolportér.) KOLPORTÉR

Zvláštní vydání Žižkovského Heraldu! Sensační zprávy! Lojza Kápo opět při práci! Byt náčelníka policie vyloupen!

13

DAŘBOŽE

(kupuje si noviny.) Jakže, váš byt, Mr. Bublanina? To jste pěkně namydlený. (Zlomyslně se směje.)

BUBLANINA

Kletě, vylákal mne až na sám východní cíp Států, do Žerotínovy, aby mohl... (Kvapně odchází s novinami.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

„Bazilišek o mnoha hlavách začasté

zapomíná, že z jednoho těla pochází,“ praví Kniha napomínání, proto chraňte se mnohosti v duši i tělu svém a odvrzte, co sešlo na zcestí jako shnilý oud. Aleluja! (Zpívá.) TYLÍNEK

(vchází.) Odpusťte zapomětlivému starci, achich ouvej, nechal jsem si tu hůlčičku.

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(nastaví Tylínkovi kasičku.) Proto se

pokejte a truste dobro. TYLÍNEK

Jejda, peněz u sebe nemám, ale třeba přijde vhod trocha semence... (Sype do kasičky zrní.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Aleluja! Vězte, kdo své sémě seje ve

zlém, sklízí toliko koukol. Aleluja! (Pozdraví pozdravem AS a za zpěvu, doprovázeném hudbou, odchází.) (Za dveřmi je opět slyšet dusot služebních bot.) STÍNOHRA

ukazuje oddíl bobyů, běžící tentokrát opačným směrem.)

14

TYKAČOVÁ

Kdepak, toho nechytěj, na toho jsou kraťasové. Al Kápo je všude a nikde. Možná, že je teď zrovna mezi náma, že jo pane Tylínek.

TYLÍNEK

Možná, že je to tuhle Mr. Mimra.

MIMRA

Vašnosta ráčí šprýmovat.

DAŘBOŽE

Inu, nedivil bych se, před chvílí jste mě málem podřízl.

TYLÍNEK

I propána, vždyť já musím ještě na Volšana krmit sýkorky.

LIBUŠKA

Jen aby se vám nic nepřihodilo, buďte na sebe opatrný, pane tajemníku.

TYLÍNEK

(pohladí Libušku po tváři.) To snad né, co by si vzali gangstéři na ubohým staropensistovi... (Odchází.)

DAŘBOŽE

já už abych taky šel, mají přivést telecí…

TYKAČOVÁ

Já taky musím jít.

MIMRA

A zase nezaplatili.

3. LOUPEŽ NA HUSOVÁ SQUARE (Franta Bidlo, král žižkovských detektivů, odloživ noviny, sedí a pokuřuje z lulky, zatímco mu MUC Vacoun vyměňuje mokrý hadr na hlavě.) MUC VACOUN

Mistr myslí.

15

FRANTA BIDLO Loupež na Husová Square je pozoruhodná tím, že se z bytu prefektova nic neztratilo, ačkoli skříně i pokladny byly vypáčeny. Toť neklamným důkazem, že L o j z a K á p o hledá věc nesmírné ceny a důležitosti. Po jaké kořisti Veliký Lojza pase? Jest to, drahý Vacoune, případ hodný mé pověsti a čekám toliko na oficiální pozvání naší slavné policie. (Zazvoní telefon) Vím, oč jde, sire, a hned jsem u vás. (Vyjme lupu, sveze se po zábradlí a rázem se octne v bytě Bublaninově. Náčelník a asi pár strážníků pozorují Bidla při pátrání. Bublanina zobe buráky.) BUBLANINA

Pane Bidlo? Jste tam? Né, že bychom vaši pomoc potřebovali…

FRANTA BIDLO

Podle tvaru papilárních rýh a jejich počtu zde pracovala kompletní Kapounova banda: Ferda Padavka, Eman Sardel, Láda Gorilka, Zbodnutý Čuně, Venca Černý a další známé firmy.

PROJEKCE

(Výklad může být doplněn PROJEKCÍ daktyloskopických otisků a jim příslušejících tváří zloduchů.)

FRANTA BIDLO

Zdá se, že věnovali zvláštní pozornost knihovně. Nevím dosud, co tam hledali, ale je velmi pravděnepodobno, že by lupiči náleželi mezi vášnivé bibliofily. Dále jsem nalezl tuto závažnou stopu. Leželo to pod pohovkou, kam

16

se snad žádný z vašich pánů detektivů nemohl pro otylost dostat. (Slavný stopař vyňal z kapsy útržek papíru, popsaný nějakými výpočty, na jehož okraji byla veliká rudá skvrna.) BUBLANINA

(s nádechem ironie.) Skvrna od krve! Gratuluji, Mistře! Toť vskutku důležitá stopa.

BIDLO

(Směje se.) Důležitější, než si můžete představit. Je to stopa k novému a daleko ohavnějšímu zločinu, než je ten, kterým se právě zabýváme. Budu potřebovat pomoc. (Vytrhne ze zápisníku čtvrtku papíru, načrtne na ni několik slov a s výmluvným pohledem ji odevzdá náčelníkovi.)

BUBLANINA

(Roztřeseně.) Vy povoláváte na pomoc Cliftona?

BIDLO

Zajisté, neboť to není skvrna od krve...

BUBLANINA

Spravedlivé nebe!

BIDLO

Nýbrž od malinové limonády.

BUBLANINA

Nééé. (Chvíle zděšení mezi policisty.) (Tma.)

PROJEKCE

>>mrs. bessie puskvorcova - vsetaty - stop potrebuji cliftona – stop - prijdu mu naproti I0.45 – stop – frank stop<<

17

4. ŠPATNÉ ZPRÁVY PRO ŽLUTOU BESTII (Podezřelý muž prochází křivolakými přístavními uličkami, přehoupnuv se přes nízkou, oprýskanou zeď, nadzdvihne víko kanálu a zmizí v podzemí. Scéna se změní v přístavní krčmu s několika zchátralými individui, zabranými v karty a známou zločineckou hru, zvanou maso. Zpustlíci upřeli na příchozího tázavé zraky.) HARMMONIKÁŘ

Co děláš, vždyť vyhráváš!

VENCA JEDNOOČKO

Haló, Ferenc, co je s Cliftonem?

(Hrubý smích ostatních.) FERENC

(ledově) Clifton přijel v jedenáct deset š a n g h á j s k ý m e x p r e s e m živ a zdráv na Severní nádraží.

VENCA JEDNOOČKO

Mluv vodorovně, Ferenc! Zfoukli jsme

to all right poblíž Bajkalského jezera mezi Alibabou a Podbabou. Čistá a nehlučná práce. Teďko měla bejt z orientálního expresu m elasa. FERENC

Pusťte si zprávy, saláti.

PROJEKCE

(Muž v želuniformě vlakvedoucího hovoří na kameru.)

VLAKVEDOUCÍ (nahrávka)

Asi půl míle za Bajkalem počal na

sebe hlučně upozorňovat, a když mu nebyla věnována pozornost, pověsil se na

18

záchrannou brzdu, a tak zastavil expres. Shledalo se pak, že přes koleje leží kladina zdéli asi 16 železničních loktů, postačitelná k vyšinutí rychlíku. Šlo o zločinný útok. FERENC

Kdo to oznámí šéfovi?

VENCA JEDNOOČKO Ó, né! Žaludská píďa ‘de k šéfovi. (Jsou rozdány karty. Aniž řekl slovo odmluvy, z v e d l se vylosovaný Šišoun. Jednoočko mu beze slova stiskl ruku. Zajde do dveří.) PROJEKCE

(Otvírají se dveře s nápisem: HARRY MI-KOTA, ŽLUTÁ BESTIE – Vstup jen ve věcech úředních) (Po chvíli ticha ozve se fistulové ječení žlutého skřeta. Zbylí ničemové tiše povstanou a smeknou.)

MI-KOTA

Banzai!

VENCA

Zpropadený pes!

PROJEKCE

(Různé psí skeče a ráce.)

KOMENTÁŘ

Vskutku, Clifton b y l psem hodným svého velitele. Pocházel ze starobylého rodu žižkovských teriérů. Jeho rodiče se vyznamenali za Veliké revoluce, vnikajíce do nejodlehlejších žižkovských uliček s košíkem plným kyselých okurek a slanečků na krku a jimi křísili k životu ležící tu úplně zmožené bojovníky. Začal tím, že hlídal policistům na strážnici svačinu detektivů, dosáhl vrcholu

19

svých tužeb a stal se tělesným psem Franty Bidla, žižkovského Holmese. Vystupovali v nesčetných mistrných převlecích, od sulcovitého pinče v náručí nevrlé dámy až po bezdomoveckou dvojici chodící žebrotou. Nejraději však pracovali oba samostatně, hrajíce si při tom báječně do ruky. Tak dovedl Clifton podle potřeby poplašit koně, vylekat starou dámu, rozbrečet dítě v kočárku nebo vyvolat řádnou psí rvačku, aby jeho pán v nastalém zmatku a shonu mohl konat své detektivní pozorování.

5. ŽIŽKOVSKÝ SHERLOCK HOLMES U Franty Bidla (Franta Bidlo, sedí, začten do Nerudovy básně Ve lví stopě) FRANTA BIDLO

Vždyť i v ta šerá vlků našich hejna se zabořila plachá bázeň stejná, ač věčný hlad je rve a krvežízeň mučí, ke skále tlačí se a jenom psovsky skučí. (Ozve se zakňučení a posléze zaštěkání. Franta vstane a nepřestávaje přednášet, jde otevřít.) Jak na poušti, kde lev si lehl polem, po širých Čechách teskno dýše kolem. Jen jednou krajem tím šel národ lev, jen jednou, před dávnem hřměl jeho řev...

20

Cliftone! Good morning! (Do náruče mu skočí Clifton, který v hubě svírá jakýsi papír.) Nu, starý brachu, jakou kořist přinášíš? (Začte se do papíru.) Pozoruhodné! FRANTA BIDLO

Holá, Vacoune, nevíte snad, jaké množství semence zkonsumuje normální opeřenec za den?

MUC VACOUN

Podle současného stavu vědy postačí úplně 42 gramů k výživě velmi náročného vrabce, eventuálně dvou plnotučných sýkorek.

FRANTA BIDLO

Very well! Kolik exemplářů vámi uvedeného ptactva obývá náš stát?

MUC VACOUN

Poslední statistika uvádí na deset tisíc drobných obyvatel z říše ptačí včetně kanárků a malých druhů papoušků.

FRANTA BIDLO

Znamenitě! Zkuste mi vypočítat, kolik ptáčků zpěváčků by nasytilo toto množství semence. (Vacoun začne počítat trojčlenky.)

6. AL KAPOUN, KRÁL ŽIŽKOVSKÉHO PODSVĚTÍ V sodovkovém doupěti Al Kapounově (Mdlé, opiové ticho. Za pultem tluče surově špačky maličký, potměšilý krčmář, v jehož úskočných prasečích očkách dřímají netušené možnosti zla. Zamazaný povaleč v rozbitém

21

svetru přejde klátivou chůzí nálevnu, cosi pošeptá krčmářovi a zmizí v podzemí. ) PROJEKCE:

Al Kapoun vstupuje do dveří, na nichž, když se za ním zavřou, je transparent I. MEZI NÁRODNÍ Sodovkové doupě Dítkám a detektivům vstup zapovězen. Členové a jimi uvedení hosté odložtež své převleky v šatně. Šéf: Chef: Chief: Chiefo: Al. Kapoun (Vzápětí se objeví na scéně dokonale oblečen jako gentleman. V místnosti, v níž se ocitl, sedí skupina policejními obušky ošlehaných banditů. Povstanou, Al Kapoun si vsadí monokl a posadí se.)

EMAN SARDEL

(pozdraví obřadně) Tě noha, Lojzo!

KÁPO

Tak co je?

ZBODNUTÝ ČUNĚ

Přijel Clifton. Bidlo na něj čekal na Severním nádraží a pak se smrskli jako průvan.

KÁPO

To je dojemný, co dál?

ČUNĚ

Dál nic.

KÁPO

Nařídil jsem, abyste vysmejčili bejvák vrchního lapiducha a přinesli Štorchův snář z roku 1831. Ptám se, kde ten snář je? Já ten snář tady nevidím.

22

FERDA PADAVKA

Von tam nebyl. Hele, Lojzo, vono je to už blbý. Vo pořádnej melouch našinec nezavadí a jen se furt hrabem v těch bibliotékách. A dyž už se s tím máme svinit, proč lezem zrovna k policejnímu veleknězovi a štvem na sebe všecky čadily a chlupatý? To bys nám měl laskavě vobjasnit, mě by to moc bavilo.

EMAN SARDEL

Von má Ferda pravdu, měl bys, Lojzo, vyplivnout, vo co vlastně de. Krom tý sodovky se kšefty nehejbaj. Dyk nejsme žádný máci nebo kořeni, ale řádně vorganizovaný gangsteři. Tak tě ménem tlupy žádám, abys hodil do placu ňáký to vobjasnění.

KÁPO

Tak teda, de vo to nalízt klíč k týhle záhadě. (Z azbestových podvlékaček vyjme list papíru v průhledných deskách.)

LÁDA GORILKA

Co je to, prosím, za sajrajt?

KÁPO

To je lejstro.

EMAN SARDEL

Jaký lejstro?

KÁPO

Popsaný. (Vydechne.) Popsaný takovejma všelijakejma zdánlivejma nesmyslama a záhadama. Ale ten, kdo ty popleteniny rozluští, ten se bude hrabat ve zlatě, v kupách drahejch kamenů a tlustejch svazcích bankocetlí. My všichni budeme moct nechat naší špinavý lupičský dřiny a odstěhovat se na Riviéru do Senohrab, k vedení zahálčivýho života.

23

ZBODNUTÝ ČUNĚ

A kde ten šperhák máme hledat?

KÁPO

Ve Štorchově snáři z roku 1831. Ten snář se vyskytuje ve dvou exemplářích. Jeden maj' v žižkovský universitní knihovně. Vypůjčil jsem si ho, ale pak jsem shledal, že nejni úplnej. Tocevi, že scházel právě ten list, na kerým nám záleží, stránka 66. Zbejvá nám tedy ten druhej exemplář a já po něm pasu už několik měsíců. Stopa vedla k vrchnímu bachaři; a poněvadž tam už zas nejni, jsme v loji a bude se pátrat dál. Najít ho musíme za každou cenu. Ale to eště není všecko. Chybí druhá půlka lejstra, já vím, kdo ji má, ale to je ostatně vedlejší. Tu šilhavou vopici, která u sebe chová druhou půlku lejstra, dostanu, kdy se mi zachce."

MI-KOTA

(Promluvil úlisným sopránkem neviditelný muž.) Tuto námahu vám mohu ušetřit, blahorodí. (V rukou banditů se r á z e m zaleskly pistole, nože a zabijáky.) Zarmucujete mne, velectění gentlemanové, žádám vás zdvořile, abyste položili ručičky dolů, nahoru! Jinak, k mému velikému hoři, zahovoří můj revolver pohřební píseň této vážené společnosti.

24

(Skřípajíce zuby, uposlechli bandité výzvy neviditelného nepřítele.) MI-KOTA

Ručky račte laskavě zvednout.

KÁPO

Mi-Kota!

MI-KOTA

Šilhavá opice se klaní mocnému králi

. l

podzemí. (Ruka Lojzova se pohnula a hadovitým pohybem se sunula k náčrtku, leč v tu chvíli se dvojsečná malajská dýka zabodla do papíru, kmitajíc a vydávajíc komorní "á", aniž při tom žlutokožec vyndal ruce z kapes.) KÁPO

Je nám příjemno, Master, zříti ve svém středu vaši milou, žloutkovou tvář. Přál jste si snad něco?

MI-KOTA

Oh, maličkost, kousíček papíru, dovolíte-li. (Japončík se sehnul s rychlostí houbaře spatřivšího hříbek, a uchopiv listinu, odskočil jako ocelové pero po hlavě do stoky; téměř současně se vymrštil Lojza ze židle a běží za ním. Ferda hodí do kanálu odjištěný granát, který vybuchne a následně vyletí z kanálu kus oblečení MI-KOTY.)

KÁPO

Co čumíte, za ním!

MI-KOTA

(Z hloubi stoky.) Díky, mešůrs, za slavnostní rozloučení.

KÁPO a GANKSTÉŘI 1, 2, 3 (nahrávka výbuchu granátu)

25

(Lupiči se rozkaceně vrhnou na jeho kabát. Vypadne pár papírů, Lojza jeden zdvihne, zachechtá se pekelnicky.) KÁPO

(Řve do otvoru za Japončíkem.) Pán si tu ráčil zapomenout kabátek, pán si ho může vyzvednout v šatně. Pán tu má různý cenný papíry. (Ozve se vzdálené, vzteklé kvičení žlutokožcovo, podobné hlasu zabíjeného prasátka.)

KÁPO

O jednu půlku lejstra jsme sice přišli, gentlemani, zato nám byla promptně dodána Kung-fu expresem ta druhá.

MI-KOTA

Do hajzlu. 8. ANAMNÉZA ŽIŽKOVSKÉHO ZLOČINU Policejní brífink (Objeví se Bublanina před projekčním plátnem.)

BIDLO

Pánové, předmětem dnešního briefingu jsou profily dvou arcilotrů zdejšího podsvětí. Jejich dopadení jest prioritou bezpečnostních zájmů Spojených států žižkovských.

PROJEKCE

(Tvář Mi-Kotova v několika provedeních.)

BIDLO

(vysouvá MI-KOTU z kanálu) Prvním je Harry Mi-Kota, populární Žlutá bestie. Na dráhu zločinu vstoupil co malý, ale zralý hošík

26

v doupatech ve Frisku, New Yorku a konečně v Chicagu, dokud nepřišla éra Čermákova a on musel prchat před tvrdou českou pěstí. (Potlesk. Eventuálně výkřiky „Hip-hip, Čermák!“) (komentuje Vacounovi a přitom se převléká za ženu.) Prchaje Tichým oceánem z dosahu americké policie, padl do rukou čínských pirátů, kteří jej dovlekli před svého velitele. Byla to Li-LiPing-Pong, královna čínských pirátů. Žena, jež ovládala Žluté moře silou své vůle, půvabem svých očí a krutostí své povahy! Lili pohlédla na malého Japa a zkušeným zrakem přečetla v jeho očích vyznání lásky. Tak začala jejich láska. (Mezitím je vyprávěné předváděno na jevišti.) LI-LI

Vezmeme roha, můj milý Miki. Dostala jsem zprávy, že chicagští fízlové jsou ti v patách.

MI-KOTA

A kam si to pohasíme, Li-li?

LI-LI

Do Spojených států žižkovských, můj drahý. Je to země, kde jsem prožila dobu dětských her a malin nezralých a kde jsou pochováni moji předkové. Každej jednou zatouží po svý domovině a já ráda zaměním žluté vody Jangc'-tiangu za zelenofialové vody Botiče. A pro tebe je Žižkov zemí zaslíbenou. Slyšel jsi zajisté o muži, zvaném Lojza Kápo, o králi žižkovských gangsterů?

27

MI-KOTA

Kdo by neslyšel o Velikém Kapounovi!

LILI

Babi, sorry.

FRANTA BIDLO

Tak se také stalo. Zatímco Li-li, známá ve své původní vlasti pod jménem "Žižkovská Lilie", rozptylovala se ruinováním žižkovských šlechticů... (pokračuje v presentaci.) ...Mi-Kota, poté, co se záhadně objevil na Žižkově, byl, coby kvalifikovaný odborník s americkou praxí, přijat do bandy Lojzy Kápa jako přednosta sodovkového oddělení s pevným platem pod pensí.

FRANTA BIDLO

(komentuje z publika Vacounovi.) (Mi-Kota s Lili sedí za zídkou a milostně se škádlí v zahradní restauraci. Před zídkou Lojza Kápo s Emanem Sardelí a Zbodnutým Čunětem popíjejí pivo. Kápo louská buráky. Lili vylije na hlavu MiKotovu pivo. Oba se smějí.)

KÁPO

Originál vejtržnice, de fajn k tělu.

EMAN

Byla by to bezvadná pani šéfová.

KÁPO

Si myslím, ale toho žlutýho záprtka musím dát „do placu“, aby se mi stále nepletl pod nohy. Povídám, Emane, až se pojede vocaď, vemete si ho ty a tady Zbodnutý Čuně do parády, ale žádnej zbytečnej randál. (Lojza odejde, setmí se, oba zločinci se nakloní za zídku, kde je vidět Japův klímající zátylek.)

28

EMAN

Je sežranej jak dobytek. (Dvě kudly se zablesknou v rukou gangsterů, a vzápětí padají přes zídku dvě věci – žlutá hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.)

ZBODNUTÝ ČUNĚ

Je úplně tuhej. (Jinde vystoupí Kápo, Eman mu gestem naznačí, že věc je vyřízena.)

KÁPO

Byl to dobrej kluk. Tady máte šek na sto cejnů, a teď chci mít pokoj. (Vytáhne z kapsy lejstro a studuje je. Vtom výkřik a Eman Sardel padá v mdlobách k zemi. Vchází Mi-Kota.)

MI-KOTA

To koukáš, pacholku, jaké překvápko pro pana šéfa uchystal v úctě oddaný Mi-Kota. (Lojza ustupuje za stůl, ale v tu chvíli si uvědomí, že cenný papyrus zůstal na stole, chňapne po něm, ale Mi-Kota též. Krátká tahanice - a papír je na dvě poloviny, ovšem každá v rukách toho druhého. Mi-Kota prchá.) Banzai!

FRANTA BIDLO

(Vstává z místa v publiku, společně s Vacounem.) Tak došlo k rozdělení plánku. Den po hromadném nedělním výletě gangsterských korporací byla poblíž výletní restaurace na Vackově nalezena vosková figurína, s velmi surově oddělenou hlavou. Tuto záhadu se policejním orgánům pochopitelně nepodařilo dodnes objasnit.

29

Podivné však je, že od té chvíle kdosi řádil po Žižkově, přepadával banky a směnárny, pletl se do Kápových podniků, přepadával jeho sodovkové transporty, přebíral mu zákazníky. (Ferda Padavka vynoří se z kanálu a podává bednu s limonádami Lojzovi.) FERDA PADAVKA

Tady je těch deset beden malinovky, šéfe. Ale nějak se mi nezdaj.

KÁPO

(otevře zkušeným pohybem láhev a lokne si. Vzápětí vyprskne obsah úst na Ferdu. Ten setře dlaní s tváře limču a čichne k ní.)

FERDA

Malinovka denaturovaná slivkami ze smíchovského pivovaru! Kdo to mohl bejt?

KÁPO

Tohle si vodneseš, ty Žlutá bestie!

VACOUN

(k Bidlovi) Jak tohle všechno víte, Franku?

BIDLO

Cherchez la femme, milý Vacoune. Zničehožnic vypukla vojna mezi gangstery, boj mezi dvěma konkurenčními bandami. Přestřelky, přepadávání, dokonce vzájemné nadávání a podobné hrůzy byly teď na Žižkově na denním pořádku.

VACOUN

Ale p r o č ?

F R AN T A B I DLO

T o vše pro vnady jediné ženy, Žižkovské Lilie, milý Vacoune. Tuto ďábelskou krásku životem vedla láska, vzkvétající dvěma květy, dvěma bandity, dvěma králi Podsvětí, dvěma strašlivými kohouty na příšerném smetišti.

30

V AC O U N

Ah a , g e n i á l n í . (Ze skříně vyjde druhou stranou Žižkovská Lilie.)

7. KOULE MI-KOTY (Mi-Kota vpadne tajným vchodem do komnaty zařízené v japonském stylu. Japonská hudba.) MI-KOTA

Toho bohdá nebude, aby japonský samuraj z boje utíkal před prašivým bělochem, odvěkým katanem všeho Mongolstva!

ČÍNSKÝ SLUHA

Ó budha, ó budha. Li-bo-čaj? (Obléká ho do kimona.)

MI-KOTA

Dej-mipo-koj! (Sluha odhopká. Mi-Kota sáhne po křišťálové kouli. Přetře ji, zamumlá japonské zaříkávání.) Čury-mury-fuk. Kdejemůj-arci-sok... (Koule mu vypadne z ruky.) (Z mlžného oparu se vynoří oficiál Tylínek, an sype ptáčkům.)

PROJEKCE

Sekretariát spolku „SYPEJTE PTÁČKŮM“ Milodary račtež odevzdati v kanceláři v prvém poschodí

TYLÍNEK

Oh, vy švitorky, vy moji malí poustevníčkové, ťuť, ťuť!

LIBUŠKA

(vchází do dveří s nápisem.) Dobré jitro, pane tajemníku, přeji.

31

TYLÍNEK

Dobrý den, až na věky, dobrý den, Libuško. Již do bureau?

LIBUŠKA

Ano, musím napsat tu novou objednávku na semenec.

TYLÍNEK

Vy jste tak pilná. (Libuška zajde.)

MI-KOTA

Vypadni, dědku vilná, plesnivá! Tebe nechci! (Tře kouli.) Čury-mury-fuk. Kde-jemůj-sok... Clifton?

TYLÍNEK

(Zjeví se opět Tylínek, začnou se kolem něj lísat pejskové, nejvehementněji Clifton.) Jen strpení, hafínkové, strýček vám přinesl kostičky, papejte, pejsánkové. (Zatímco Tylínek rozdává kostičky, Clifton proklouzne do spolkových dveří, vzápětí se vynoří s nám již známým papírem a běží pryč.)

MI-KOTA

Ho-ho. Čokl-ne-nažraná. Spo-kojíse-i mastným pa-pí-rem. (Tře kouli.) Čury-mury-fuk. Kde-jemůj-sok... Bidló? Vypadni, Bidló. (Objeví se Bidlo s Vacounem – pokračování scény 6.)

FRANTA BIDLO

Už to máte, milý Vacoune?

MUC VACOUN

Ještě chvilku. (Clifton cosi vyčůrává na zeď.)

32

MI-KOTA

Ču-ně! Vzduch čistý. (Pištivě se směje. Vezme do rukou cigaretu, ulehne a oddá se omamnému jedu, až zmizí v oblacích kouře.)

(Scéna se vrátí.) MUC VACOUN

Cliftone, fuj! To se dělá? Styďte se! (Clifton se posadí před Velkého Franka a zapanáčkuje. Bidlo ho pohladí a dá mu cukr.)

FRANTA BIDLO

Neplísněte mi kolegu a radši přečtěte, co tam vyčůral, než písmo zaschne.

MUC VACOUN

(čte močopis Cliftonův.) „300 beden krát 100kg jest rovno 30 000kg, 30 000 děleno 0,042, což se rovná 714 285 celých, 714 285 milióntinám periodických ptáčků. Vacoun je…“. Dál je močopis nečitelný.

FRANTA BIDLO

(čte z papíru.) „Dodejte dalších 300 beden semence A3 v původním balení à 100 kg... V úctě za Spolek „Sypejte ptáčkům“ lady Anny Šmidlík, vdova po lordovi.“ Pozoruhodné, každopádně vzbudil tento spolek mou zvědavost. (Tma na Frantu.)

(Scéna se opět zahalí dýmem z asiatovy retky. Mi-Kota se náhle probere, skočí po kouli. Otře kouli a zašeptá téměř prosebně:) MI-KOTA

Čury-mury-fuk. Kde je snář?

33

(Ozvou se podivné zvuky dršek a stejně podivný zpěv Žižkovské Lilie, ne nepodobný zpěvu Sirén či Jany Koubkové, do toho japonská hudba, pískání strážníků, dialogy ze samurajského filmu, rachocení zavírané mříže, husitský chorál, vše končí troubením zaoceánského parníku) MI-KOTA

(ječí strachem a svíjí se na podlaze, pak skuhrá modlitby za usmíření zlých duchů.)

PROJEKCE

Směsice obrazů z varieté, přístavů, čínské čtvrti, útěků po dláždění, kouzelníků, vývěsních štítů žižkovských hospod, samurajů s tasenými meči, magických znaků, televizního vysílače Žižkov. (S troubením parníku na spodní scénu vtlačí paní Tykačová obrovský mandl. Tma a ticho.) (Světlo jen na kouli v ruce Mi-Kotově, jež odrazem osvěcuje pitvorný škleb, jenž zhyzdil beztak již hnusnou tvář žlutého bídáka.)

MI-KOTA

(zaječí vítězně.) Banzáááái!

(Tma.)

8. U PĚKNÝCH PTÁČKŮ PROJEKCE

Do dveří s označením Spolku vchází mladý elektrikář (Nemusí to být představitel Big Bidla.)

34

(Za zídkou, přes níž visí školní tableau s našimi pěvci, sedí u stolku, zabraná v pilnou práci, Libuška Klimáčková. Vchází Franta Bidlo v přestrojení za elektrikáře.) TYLÍNEK

Libuško, vy jste tak pilná, pěkně pracujte, já mám jednání

FRANTA BIDLO

Oprava telefonního vedení, prosím. Improvizace s Libuškou… (Franta začne vytahovat z brašny na stůl všelijaké nástroje, měřiče a dráty. Pantomimicky mluví do bezstarostné hudby, zatímco themata jeho hovoru se objevují na plátně nad nimi)

PROJEKCE

(Předpověď počasí z TV) (Libuška ukazuje deštník, plavky, pak kožíšek, že ji počasí nezaskočí)

PROJEKCE

(Ukázky či fota z dobových filmů: groteska např. s Chaplinem) (Oba se smějí.)

PROJEKCE

(Milostná scéna třeba s Valentinem.) (Libuška se stydí a rdí.)

PROJEKCE

(Scéna s Upírem Nosferatu) (Libuška se strašně bojí)

PROJEKCE

(Ukázka moderního tance) (Franta Libušku vyzve a učí kroky)

35

FRANTA BIDLO

A dovolte, slečno, co je to vlastně ten semenec A1?

LIBUŠKA

A1 je pro vrabce, A2 pro sýkorky, taky se objednává seno pro ubohý drožkářský kobylky.

FRANTA BIDLO

No, to chválím. Před takovejma dobrodincema smeknout. A už jste se, slečno, někdy koukla do těch beden, jak to vlastně vypadá?

LIBUŠKA

To není mou povinností. To si obstarává pan šéf sám.

FRANTA BIDLO

(stranou.) Prožluklá holka, vyzná se, ďáblice! Ale přisám Wallace, je po čertech krásná! (Vtom vejde Tylínek, doprovázcí slečnu Šmidlíkovou, galantně jí přitom otvírá dveře s označením „WC“.)

TYLÍNEK

Na shledanou, mylady Šmidlíková. A hladké pořízení.

FRANTA BIDLO

(Zmizí za záchod.)

TYLÍNEK

(Otočí se na Libušku.) Tak copak dělá naše beruška? Šla se mnou, něco pro nich mám. (Zajdou.)

FRANTA BIDLO

(pohlédne klíčovou dírkou na záchod a na jeho tváři se objeví zkoprnělý výraz. Otáčí budkou tak, aby z její druhé strany byl otevřenými dveřmi vidět hranatý svalovec v pruhovaném tričku, jak manipuluje mísou.)

36

SVALOVEC

Co je? (Franta dotočí budku zpět, otevře dveře, uvnitř nic než záchodová mísa. Osahává stěny, pohlédne do mísy, zaloví v ní, ale nic nenalezne. Zamyšlen se vztyčí. Tma.)

BIDLO

Pozoruhodné.

9. BOJ O SNÁŘ PROJEKCE

Uliční štítek DALIMILOVA, vystřídá švenk po vývěsním štítu HOKINÁŘSTVÍ – EL. MANDL MADAME DE THEBES jasnovidka a telepatka ANY TYKAČOVÁ Hádání s karet, s ruki a s utvaru lebki. Víklad snůch. Zná minulost i budoucnost. („Přítomnost“ k mání naproty v trafýce.) (Před nápisem stojí Mi-Kota, převlečený za elegantní dámu, přepudrovanou téměř na bílo. Rozhlédne se a nesměle zaťuká paraplíčkem na dveře budky, zpoza rohu vyjde Tykačová, vyzbrojená zlověstným válečkem na nudle. Slečna se lekne, Tykačová se usměje.)

TYKAČOVÁ

Pěkně jich vítám. (Vezme návštěvnici za ruku. Usadí ji do židle, sama usedne proti ní a začne míchat karty.)

37

Jen mi nic nepovídaj, já vím, proč přišli. Voni se trápěj pro jednu ženskou... MI-KOTA

Ale, Madame de Thebes, já přeci...

TYKAČOVÁ

Já ten váš převlek prohlídla hned, mladej pane. Vždyť ten váš ušlechtilej vobličej je celej žlutej vod samýho niternýho hoře. (Položí paklík karet na stolek před MiKotu, ten udělá tři hromádky. Žižkovská Pýthie spustí katarakt věštecké výmluvnosti.) Především, co maj na srdci. Voni sou po uši zabouchnutej do jedný moc fešný ženský a při ní vidím jednu delší cestu po moři. Je to v y s o k á brunetka a voni s ní maj vážný oumysly, jenže vona kolísá mezi nima a tudletím žaludským filkem; před tím se maj na pozoru, je to člověk falešnej, horší než sám satanáš. Co maj v hlavě. Voni maj plnou hlavu starostích, jak to všecko dopadne. Tady je eště jeden muskej, kerej jim pořád šlape na paty, a karta mi hází, že jich může uvíst do zkázy. Všechno se točí kolem jedný důležitý věci, po který pátrají a která jim má přinýst hromadu peněz a ruku jejich nastávající. Ta ale čeká, kerej z vás se jí zmocní. Ale, jak kart stojí, zmocní se jí spíš ten třetí, to jako tendleten zelenej filek. Voni si šlapou po štěstí, poněvadž, jak list ukazuje, je ta dotyčná věc na dosah, jen po ní vztáhnout ruku. A co dozajista? Dozajista jich potká ňákej menší

38

malér v nejbližší době, spíš jako menší ouraz tělesnej. Tak sou vopatrnej a dostanu dva bůry šedesát. MI-KOTA

To je úžasné, paní, jak jste to všechno uhodla. Ale ráda bych... (Tykačová zakašle.) Rád bych, promiňte, ještě jednu věc. Já měl té noci sen, moc podivnej sen...

TYKAČOVÁ

Jen se svěřej zkušený ženě, vodhalej svý nitro.

MI-KOTA

Mně se totiž zdálo, že jsem slanečkem, proháněl jsem se v moři a tu přišel pán, celý v černým, Chytil mě, odvezl s sebou domů a tam mě šoupnul do akvária. Denně mi tu vodu vyměňoval a při tom mě vždycky odložil vedle na stůl a já se z toho postupně naučil žít na suchu. Pán z toho měl radost, a že mě naučí chodit a on mne bude venčit. Tak se také stalo, svého dobroděje jsem provázel na každém kroku. Až jednou, bylo takhle po dešti, jsme si vyšli do Stromovky. Po cestě bylo plno louží a já, jak tak bezstarostně hopkám, jsem do jedné z nich spadl a začal se topit. Ještě slyším, jak na mě pán hvízdá, chci křičet, a vtom jsem se probudil celej mokrej.

TYKAČOVÁ

Z toho nekouká nic dobrýho, ten slaneček a ta louže znamenají, že by mohli co nevidět dostat přes držku. Jen ten pán v černým mě mejlí. Na to se muším kouknout do snáře.

39

(Sáhne do stolu a vytáhne vetchý fascikl, rozevře ho a začne listovat. Mi-Kota to déle nevydrží a skočí po bichli, chtěje ji vyrvat svými upířími spáry z rukou majitelky. Tma. Jen štych na váleček na nudle ve vztyčené ruce věštkyně. Chvíle úplné tmy. Světlo na Mi-Kotu, jak leží v louži a lapá po dechu. Přistoupí k němu otylejší pán v černém s plnovousem a cvikrem (Lojza Kápo), vezme jí kabelku, prošacuje, vyjme lejstro v průhledném obalu, strčí do kapsy a kabelku odhodí. Opět tma. Posléze úpěnlivé volání Mi-Kotovo.) MI-KOTA

Pomoc! Pomoc! Já se topím! (Plné světlo odhalí Mi-Kotu v dámských šatech, jak sebou plácá na zemi. Nad ním se tyčí boby a podává mu ruku.) Děkuju, můj dobroději.

TLAČBABA

Ze štrychu, mladá, co? Dou se vyspat domů a hezky zčerstva, jó?

MI-KOTA

Pardon, pane strážníku, račte dovolit, já vůbec nejsem ospalá.

TLAČBABA

Seberou si tu kabelku a poklusem domů! (Oba odcházejjí na opačnou stranu.)

KÁPO

Vylítla s prázdnou, ta žlutá zmije! (Zachechtá se odporně.) Že ten sketa jde taky po aventinským snáři. Doufám, že budu mít větší štěstí. (Zaklepe na dveře.)

TYKAČOVÁ

Přejou si z karet, nebo z ruky?

40

KÁPO

(smekne.) Nikoliv, madam, přicházím, abych vás požádal o výklad snu.

TYKAČOVÁ

(podezřívavě.) Voni chtěj vyložit sen? (Zajdou.)

KÁPO

Mně se totiž zdálo, že jsem pracoval ve své kanceláři a najednou pozoruji, že je ze mě malá, mrzutá sova.

TYKAČOVÁ

(mrazivě.) Sova znamená, že jich potká něco moc nepříjemnýho.

KÁPO

Když nadešla desátá, ptal se mne sluha: „Ráčejí si přát k svačině obložený chlebíček nebo houstičku se šunkou a malý pivo?“ „Vy mamlase,“ vykřikl vrchní tajemník, „pan vrchní ředitel ráčí přece požírat mladé ptáčky nebo myši. Vemou bílý myši a ať jim dají nějaký pěkný.“

TYKAČOVÁ

(cedí mezi zuby.) Bílý myši znamenaj, že odněkud poletěj po hlavě.

KÁPO

Je to dost složité, vážená dámo, kdybyste snad nahlédla do snáře... (V tu chvíli popadla Pýthie váleček a jen svému rychlému startu mohl Kápo děkovat, že utržil toliko krevní podlitinu na zádech.)

PROJEKCE

Film, na němž Tykačová válečkem zahání různá kriminální individua na útěk. Následuje několik pánů s bankovkami, měšci zlata a akcií. Defilé končí muži a mladíky s kyticemi.

TYLÍNEK

(zaťuká hůlčičkou.)

41

TYKAČOVÁ

Jestli měli sen, dědo, dou do Vídně za doktorem Freudem, ty já už nedělám. (Chce zavřít.)

TYLÍNEK

Já si jen říkal, jestli byste mi nevyložila, bude-li letos krutá zima pro ubohé ptáčky zpěváčky.

TYKAČOVÁ

Nezloběj se na mě, že jsem na nich byla tak příkrá, ale kolik bezesnejch nocí já strávila kvůlivá tomu snáři. Když ho nechtěj šlohnout rovnou, tak mě chtěj zkorumplovat penězima. Toho psichickýho teroru, co já zažila, a těch bytek tady v bytě!

TYLÍNEK

Uložte si ho, paní, někam do pancéřové skříně v bance, a budete moci zase klidně spát.

TYKAČOVÁ

To maj těžký, dyž von je to teď takovej šlágr, kerej mi přitahuje zákaznictvo.

TYLÍNEK

Tož si ho nějak zajistěte, přikovejte si ho třebas k mandlu.

TYKAČOVÁ

(bušíc se válečkem do čela.) To je nápad! Mírná, pane oficiále, mírná zima, vzkažte ptáčkům. (Tylínek chce platit.) To nechaj bejt za ten milónovej nápad. (Tylínek se odpadá a HVÍZDÁ.) (Vejdou technici a připevní řetězy snář v okované vazbě k mandlu.)

TYKAČOVÁ

Tak, teď ať si přijdou, mizerové! Teď už ho odtud nikdo neodnese! A můžu jít v klidu vocať. (Setmí se a rozední.)

42

PTÁKOVÁ

(Zpívá si árii „Zpívej, jásej...“ hlasem barové zpěvačky po noční šichtě.) Dobrýtro, paní Tykačová.

TYKAČOVÁ

(Vychází s hadrem a smetákem.) Co tak časně?

PTÁKOVÁ

(Zapaluje si lulku.) Ále, zdrželi mě v práci. Místo, aby šli vožralý vo půlnoci spát, nalejvaj se tajně grenadýnou a pak nevěděj, kdy skončit. Fuj, to je hubolep. (Odplivne si. Hledí na oblohu.) Co říkáte, to je počasíčko, co? Už mám namočíno, necky zatažený, pavlač je volná, to to dneska bude schnout. Škoda jít spát, no né?

TYKAČOVÁ

Jdou klidně do kanafasu, paní Ptáková. Žene se sem níže. Kolem poledního je tu vítr v nárazech jak na koni a v patách za ním tropická bouře. Cejtím, že do večera Karlín plove.

PTÁKOVÁ

Neříkaj. Koukám, tady maj přibodnutej ňákej líbesbríf. (Podává jí složený papír.) Vod kohopak asi bude?

TYKAČOVÁ

(Přečte ho.) Ále, ty smradi kankstérský se už zas na mě troštujou. Dyš nemůžou ukrást ten vzácnej aventýnskej Štorchův Mariánský snář, tak mi aspoň zasílaj výhružný psaní, abych prej platila výkupný, jinak že mi rozdranžírujou auslák. Prosím, jen si to přečtou. (Podá Ptákové lístek.)

43

PTÁKOVÁ

(čte.) „Voni couro, zašlou 10 burskejch na >>poste restante fousatý dítě<<, nebo sou zejtra nebohá.“ Ježíšikriste, paní Tykačová! Kde vemou takovej vobnos? Nebo na to maj?

TYKAČOVÁ

Tójo! Celá nakřivo! Deset búráků! Ať si pro ně přídou, šupáci mizerný! Prdlajz dostanou a na držku k tomu!

PTÁKOVÁ

Kouknou, tak se mi zdá, že jim starej Šulc veze zeleninu. (Za zídkou se objeví silueta kočího, za ním plachta na korbě zelinářského vozu. Vtom plachta spadne a za ní se objeví banda maskovaných lumpů, která okamžitě zasype hokyni a její krámek sprškou zeleniny. Paní Tykačová popadne koště s hadrem a pronikne až ke korbě vozíku, plácajíc hadrem bandity přes oči, sráží oslepené ničemy smetákem na dlažbu.)

TYKAČOVÁ

Esli chcete mandl, mají ho mít! (Jednoho po druhém s kvičením táhne k mandlu, kde je vymandluje na placku, vítězně vynese na smetáku a vyhodí za zídku.

PROJEKCE

ANIMACE Placky se zvednou a s ječením prchají pryč. Hrdinná Žižkovanda za nimi. (Mezitím z mandlu vylezou, jak z Trojského koně, domněle vymandlovaní ničemové. Jeden z nich zdvihne víko kanálu. Tma.)

44

(Světlo odhalí scénu již bez mandlu. Díra po kanálu je zakryta výtiskem „Žižkov-Heraldu“. Zpoza kulis ozývá se jásavě volání.) VÝKŘIKY DAVU

Sláva! Na Zdar! Hip-hip! Ať žije Tykačka! Tykačovou na radnici! Naše paní Tykačová vypudí zlo ze Žižkova! (Vchází zadýchaná Tykačová, vedena Dařbožem a Tylínkem. Usadí se do fotelu.)

TYKAČOVÁ

Ale že jsem to těm pacholkům nakreslila. (Vstane a jde se děkovat k zídce jako na balkon. Vrací se.)

DAŘBOŽE

Paní Tykačová, to byl čin velikej a mužnej, jakýho je schopna jenom žena.

TYLÍNEK

Paní Tykačová, oni jsou holubička se snítkou v zobáčku nad krutým mořem beznaděje.

TYKAČOVÁ

Milí sousedi, moc mě těší, že... (Hlas jí uvázne v hrdle, vytřeští oči a hledí tam, kde stál gigantický mandl.) Mandl je v tahu! (Vbíhá Clifton, čenichaje kolem.)

DAŘBOŽE

Clifton! Mistr Bidlo bude tu co nevidět. Místo pro Mistra! (Vchází Bidlo, elasticky se kymáceje ze strany na stranu.)

FRANTA BIDLO

Díky bohu, policie zde ještě nebyla.

DAŘBOŽE

Jak ale, proboha, mohli lupičové odnést nepozorovaně objekt tak mohutný, ač všechno obyvatelstvo bylo na ulici?

45

FRANTA BIDLO

(ukáže lulkou na ležící noviny.) Zde je klíč k celé záhadě. (Dařbože nadzdvihne noviny.) Prokopali se prostě pod zemí. Cliftone…(Uváže Cliftonovi na zadní tlapu šňůrku, ten se vrhne do díry. Táhlým vytím ohlašuje svůj postup. Franta počítá uzlíky na šňůrce.) 200 stop... 400 stop... 600 stop... 900 stop a 6 coulů. Bravo! Husinecká Street číslo 31. Za mnou! (Všichni odbíhají za jeviště. Jen Tylínek se šourá, potutelně se pochichtávaje.) (Z kanálu na jevišti se vysouká Clifton a smotává do klubíčka motouz ze své nohy. To již zrychleným krokem vchází Franta Bidlo, jemuž sotva stačí úprkem kvačící Dařbože. V STÍNOHŘE objevují se další občané.)

FRANTA BIDLO

Výborně, Cliftone, tudy mandl vynesli. A nyní kupředu! Nemohou být daleko.

DAŘBOŽE

(zchváceným hlasem.) Kupředu, občané! (Odbíhá za Bidlem a Cliftonem.) (Z opačné strany sálu vtlačí mandl na scénu aspoň 2 příslušníci Kapounovy bandy v převleku za řemeslníky. Zpoza zídky vykukují již vystřižení lotrasové protivného gangu, 2 živí hrají v cestě mandlu „čáru“. Když dosáhnou nájezdu na rampu, jeden řemeslník praví:)

FERDA PADAVKA

Hele, Ládo, ten sígr se mi ňák nelíbí. A ten 2. taky ne.

46

LÁDA GORILKA

No, krásný nejsou. (1. Sír po nich hodí dlažební kostku).

FERDA PADAVKA

Ty sketo!

PROJEKCE

Nálet kamikaze.

MI-KOTA

(Vběhne a zahvízdá.) Banzááái! (Z flákačů jsou rázem bojovníci. V rukách každý třímá kreslené figury zlosynů. Kapounovi řemeslníci, sáhnou do mandlu pro kreslené posily, opřou se zády o mandl, jako druhdy Šlikovi Moravané u Hvězdy, a brání jej kopanci. Běsnící Mi-Kota pohlavky a domluvami žene své muže do boje. Štěkají pistole, mlaskají facky. Nesčetní padlí opět vstávají a vrhají se do boje. Do bitvy zasahuje Armáda spásy.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ, BUBENÍK a HARMONIKÁŘ

(vstupují

doprostřed vřavy za zpěvu „Svatí pochodují...“ nastupují na mandl.) TYKAČOVÁ

(vbíhá do změti těl, mlátí kolem sebe válečkem a volá:) Já vás zmandluju na jednu hromadu, prevíti! (Nečekaný útok zažene Mi-Kotu a jeho bandu na útěk.)

TYKAČOVÁ

(počne líbat gangstery.) Hoši, děkuju, že jste mi zachránili živnost.

PROJEKCE

Zatmělá obloha. Posléze blížící se tornádo. (Zvuk sílícího větru.)

47

TYKAČOVÁ

(Pohlédne k nebi, stejně tak i všichni ostatní.) Bože, níže! Je to tady! (Ke gangsterům.) Držte mandl! A vy milostslečinko držte snář, ať neulítne! (Podá Markétě Odólové drahocennou bibliofilii.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(otevře knihu, pak se vztyčí na

mandlu, pozdraví pozdravem AS a do sílícího větru volá.) Alelujá! Vězte, že veškeré vědění, jež v knihách nepravých se skrývá, jest pouhý prach, a jako prach bude rozmetáno do všech dílů světa. (S těmi slovy rozevře knihu a veškeré její listoví vypustí do uragánu.) (Vyjme z kabely příruční Bibli a vytrčí paži k nebi.) TYKAČOVÁ

Božíčku, snář!

FERDA PADAVKA

Santa Purdella! (Tykačová a gangsteři začnou zoufale honit létající listy. Mezitím všeobecná mela, do níž se sbíhají vyplašené matky s uřvanými dětmi, lampáři, dělníci z doků, mohamedáni, horalé z Židovských Pecí, Číňané... a pod jejich nohama zoufalí gangsteři a Tykačová sbírají listy Snáře.) (Z nebe se spustí provazy (deště). Voda (plachta s otvory pro plovoucí a tonoucí) se začne zdvihat. Lidi v plachtě, když jim sahá po krk, počne strhávat stále sílící proud z Karlovky (Seifertovy) Blahníkovou přes

48

Kostnické náměstí směrem k Husova Street (Husitské) a oni před sebou ženou mandl ven ze sálu za zvuků kapely Armády spásy.)

KONEC 1. DÍLU

49

2. DÍL

10. AL KAPOUN, SBĚR STARÉHO PAPÍRU, s.r.o. (Sodovková hala Kapounova brlohu.) (Usedající bandité si přidržují náčinky na boule, odřeniny a jelita, jež utržili v nerovném zápolu s paní Tykačovou.) AL KÁPO

(v přívětivé masce staršího, daně neplatícího státotvorného občana. Všichni povstanou.) Pohov, děti, sednout. (Rozvalí se nechutně do předsednické fotelky a začne se chraplavě smát.) Chacha! To byla zas dneska psina! Teď mi zrovna telefonoval jeden lapiduch, spolehlivej náš člověk, jak jste řádně nabili kušnu těm Mi-Kotovejm dacanům. Chocho! Ta babavědma vás fajn zmandlovala. Ale jinak je to všecko dobrý. (Vytáhne zpod stolu bednu limonád a pošle ji mezi své hochy.) Pan šéf byl taky pilnej, pan šéf už má celej plánek. To čumíte, blbouni, co? Abyste byli informovaný, co a jak. Klátím tudle kostru po Kadlovce a přede mnou se stěhuje malá, snědá, tváře žluté, v ženskejch hadrech osoba a píská si „Japonečce malé, slzičky stékají“ – kdo jinej než MiKota! Začnu ho, spratka stopovat a hele! Vona, kryska japonská, se štrachá do Dalimilovky k tej hvězdopravnej bábě. Teď bylo jasný jak amatérská fotka, že pase po snáři. Zdekoval jsem se naproti do baráku a za chvíli vidím, jak letí jako jednoplošník

50

s naraženým kokosem ven. Pánové, všecka čest, byl ouplně vodborně uspanej! Prošacoval jsem ho skrz naskrz a než přišel boby, měl jsem druhou polovičku plánku za ňadrama. Tak a teď, cukrouškové, vyvalte snář a číhnem na to lejstro, co je to vlastně za hovadinu. (Jeden za druhým stydlivě předstupují před vůdce a pokládají na stůl před něj žvance sežmoulaných listů snáře a pak, bázlivě se krčíce, ustupují všichni do jednoho koutu místnosti.) AL KÁPO

(zařve.) Co to je?!

FERDA PADAVKA

To je, prosím, ten snář. Vono se to, prosím, rozsypalo.

AL KÁPO

(Al začne běsně třídit kupu lejster podle stránek, pak se vztyčí a zaryčí:) Kde je stránka šedesátá šestá? Ven! Všecko ven a hledat! (Tma.)

11. MANDL NA VLNÁCH 11/1 ZVUK

(Ozývá se hlomozný zpěv přečetného exotického ptactva.) (Na spodní scénu vpluje mandl.)

51

(Posádka se probouzí a nevěřícně zírá na široširou vodní pláň Vltavy.) BUBENÍK

Bratře, sestro, probuďte se, všude kol nic než voda. Kde to jsme?

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Už je to tak, vpluli jsme na širý tok

vltavský. HARMONIKÁŘ

Běda nám!

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Alelujá! Radujme se, bratři, kde jinde

můžeme konat misijní dílo s větším užitkem než u pronárodů obývajících dálný Maninský Levobřeh. (Ozve se zvuk jednomotorového letadla.) BUBENÍK

Co je to? Letadlo, zde, v této pustině?

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(Dívá se kukátkem.) Minul Střelecký

ostrov. HARMONIKÁŘ

To je šílenství. Kde doplní palivo?

BUBENÍK

(s neskrývaným pohnutím.) Již je to jisté, jde o první pokus překonat Vltavu bez mezipřistání.

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(s prstem vztyčeným k obloze.)

Alelujá! BUBENÍK

(pochybovačně.) Ale-lu-já? Já už né.

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Ty pratře neleješ. Ach tys tu nový.

A-lelujá, bratře! HARMONIKÁŘ

(se přidá.) A-lelujá! A-lelujá!

52

VŠICHNI

(mávají a jásají.) A-lelu-já! A-lelu-já! (Skandovaně tleskají.) (Tma na mandl.)

11/2 (Světlo na pohovku a moderátora talk show. Potlesk v sále.) MODERÁTOR

Dámy a pánové, vítám vás v žižkovském divadle Ponec. A jsem opravdu šťastný, že mohu mezi námi přivítat statečného syna naší žižkovské vlasti, hrdinného aviatika a pokořitele Vltavy, na jehož počest bylo přejmenováno nejmodernější žižkovské bio na kino Aero. Kolonel Lang Sam Etts! (Potlesk ve studiu. Vchází Kolonel v letecké kombinéze, s kuklou a s modelem letadla v ruce.)

KOLONEL/LIBUŠKA Děkuji. Nepřeceňujte mé zásluhy, bylo k tomu třeba jen trochu pevných nervů a silné ruky. (Sejme z hlavy leteckou kuklu a z ní se vyřine vodopád zlatých kadeří. Je to Libuše Klimánková.) MODERÁTOR

(chvíle zkoprnělého ticha. Pak pokračuje, jako by se nic nestalo.) Jsem opravdu šťastný, že mezi námi mohu přivítat Miss Žižkov, slečnu Libuši Klimánkovou. (Potlesk. Usedají na svá místa.)

53

(Odporně krausovsky.) I vy jedna, vy jste mi dala! Vy jste se mi prohodila. To chcete jako říct, že kolonel Lang Sam Etts teď přijde v bikinách, jo? (Bicí. Smích. Potlesk.) LIBUŠKA

(skromně.) To ne.

MODERÁTOR

No, to je škoda. (Bicí. Smích. Potlesk.)

LIBUŠKA

Nepřijde vůbec. Kolonel Lang Sam Etts jsem já.

MODERÁTOR

Počkejte, takže na Žižkově se stal letošní Miss Mr. Sam Etts?! (Vyslovuje samosebou vtipně „Samec“.) (Smích. Potlesk.)

LIBUŠKA

Kolonel Lang Sam Etts je můj aeropseudonym. (Shodí kombinézu a stojí v plavkách s nápisem „Miss Žižkov“.) Ten letoun jsem skutečně pilotovala já. (Údiv v publiku.)

MODERÁTOR

Dámy a pánově, přivítejte, prosím, statečnou dceru žižkovské vlasti, vládkyni Vltavy, slečnu Libuši Klimánkovou. (Bicí. Bouřlivý potlesk. Opět usedají.) I když s tím vaším žižkovanstvím... (Pokyvuje pochybovačně hlavou.)

LIBUŠKA

Ano, mí dávní předci pocházejí z horalských kmenů Židovských Pecí...

MODERÁTOR

(skočí do řeči.) Hmmm. Z knížecího rodu...

LIBUŠKA

Ano, po přeslici. Babička je rozená Rojšová. Já jsem se již narodila na Žižkově v...

54

MODERÁTOR

(skočí do řeči.) A co ten váš bájný poklad? Co?

LIBUŠKA

Nic.

MODERÁTOR

Jak, nic?

LIBUŠKA

To bych asi sotva seděla sekretářkou ve spolku „Sypejte ptáčkům“. (Bicí. Smích.)

MODERÁTOR

Dobře, vraťme se k letu. Všechno dobrý? Jste normálně zatáhla za knipl a frrr...? (Hudba. Štych na Libušku, která vypráví a demonstruje svůj let s modelem letadla.)

LIBUŠKA

Nikdy nezapomenu na onen povznášející a zároveň otřásající pocit, když mi zmizela pod nohama pevná půda Palackého nábřeží a pode mnou se rozprostřela nedozírná, bouřící pláň vltavská a jako poslední pozdrav mizejícího pravého břehu doléhalo mi k uchu slábnoucí volání vrchního z Mánesa: „Přál si někdo platit, prosím?“ Pak jsem byla již sama se svým strojem, nade mnou žhavý pomeranč planoucího slunce, kolem vzduch a dole voda. Posléze, po nekonečných deseti minutách, během kterých mi celý minulý život proběhl před vydrážděným duševním zrakem...

MODERÁTOR

(skočí do řeči.) Prý jste měla i vidiny? Je to pravda? (Smích.) Co jste viděla?

LIBUŠKA

(v rozpacích.) Já viděla, že po Vltavě plave mandl...

55

MODERÁTOR

Mandl? Jasně.

LIBUŠKA

...s oddílem Armády spásy na palubě. (Bicí. Bouřlivý smích v sále. Potlesk.) (Tma na pódiu.)

56

11/3 (Světlo na mandl. Posádka hledí vzhůru a postupně dotleskává, aleluja…) HARMONIKÁŘ

Proboha, kam to míří?

MARKÉTA ODÓLOVÁ

(s kukátkem. Dramaticky.) Udržuje

kurs stále na sever. (Zděšení mezi posádkou.) BUBENÍK

(zdrceně.) Přímo mezi letenské horaly.

HARMONIKÁŘ

Tam ho nečeká nic než...

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Poslední večeře. (Pokleknou a modlí

se.) Pane na nebesích, vysvoboď jeho duši z dobrých i z nechutných částí jeho tělesné schránky a dej jí spočinout v království Tvém. (Poklekne a zpívá. Její druzi se přidají.) Ó, Bože, nerožni, nepeč nás, negriluj či na mírném ohni nás nevydus na tuk. Nepeč, nevař, ni nefrituj, též na nás neber wok... Nedus s námi houby a sádlem nemašluj. Nestrč nás do trouby a nedávej k nám pór. Ach, prosíme Tě, Pane náš,

57

neusmaž věrných sbor. (Tma na mandl.)

11/4 (Světlo na pódium.) MODERÁTOR

Vaše přistání prý málem skončilo tragicky. Prý jste přistála přímo mezi Fandy...

LIBUŠKA

Zamířila jsem k zeleným stráním letenským a záhy jsem rozeznávala hloučky letenských horalů, kteří živě gestikulujíce, hleděli upřeně k obloze. Moje téměř dětinská radost, že opět vidím po tolika minutách samoty lidské bytosti, změnila se v oprávněný nepokoj. Neuvědomělý, divoký lid tamější, primitivní Fandové...

PROJEKCE

(Sparťanští rowdies, VD Řepka, světlice atd.)

LIBUŠKA

považovali mě patrně za ďábla. Zaslechl jsem jejich výhružný válečný pokřik, v jejich rukách jsem uzřela vidličky a nože...

MODERÁTOR

cože?

LIBUŠKA

Musela jsem se v mžiku rozhodnout. V kritické chvíli se mi podařilo stočit stroj mezi dva zbytky skvělých staveb

PROJEKCE

(Záběry Kramářovy vily.)

58

LIBUŠKA

předfotbalové a psotfotbalové kultury, mezi budoucnost a minulost, přímo do mezery mezi Kramářovu vilu a Kaplického blok.

PROJEKCE

(Šílejíci sparťané.)

LIBUŠKA

Když tu začal být můj letoun přitahován neznámou vesmírnou silou, aby nás vzápětí pohltila obrovská černá díra, v níž končí miliardy hvězd...

PROJEKCE

(Ústí tunelu Blanka.)

MODERÁTOR

(vtipně skočí do řeči.) Miliardy určitě, a né jenom hvězd… Vono se říká, že je to tunel všech tunelů... (Bicí. Smích.) Ne, to nic, pokračujte.

LIBUŠKA

A já, omdlevši, procitla až u Protinožců Na Špejchaře. (Potlesk.) (Tma na pódium.)

MODERÁTOR

Libuše Klimánková.

11/5 (Světlo na mandl.) (Z kalných vod se vynořuje věž pirátské ponorky [popelnice]. V mandlu prozpěvují „Kdož sů Boží bojovníci…“) BUBENÍK

Pašerácká ponorka na pravoboku! (Z druhé strany druhá popelnice.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Prohibiční policie na levoboku!

59

(Probíhá bitva mezi oběma plavidly. Přes mandl létají granáty z člunu policie.) PROJEKCE

Námořní bitva. (Odklopí se víko pirátské popelnice.)

KAPITÁN PIRÁTŮ/VÉNA

(do plechového trychtýře na šňůrce.)

Pal! (Do rukou uchopí dálkový ovládač modelů a naviguje torpédo.) HARMONIKÁŘ

(hledí přes palubu pod sebe, ukazuje prstem pod hladinu.) Inteligentní torpédo!

MarkÉTA ODOLOVÁ

Vždyť je to blondýna.

(Z díry v hadru se vynoří tvář zločineckých rysů, na hlavě nese malé torpédo. Rozhlédne se, zaměří policejní loď a zmizí v kanálu. Vynoří se kousek od policejní popelnice, zdvihne její víko, sundá torpédo, vrhne je dovnitř a opět zmizí. Věž policejního člunu se zakymácí, nadskočí a začne se potápět.) KAPITÁN PIRÁTŮ

Zásah! Banzáái! (Cynicky se zasměje, hodí do sebe poslední lok z láhve sodovky, láhev vyhodí do vody a mizí v poklopu, který za sebou zavírá. Věž se začíná zanořovat.)

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Ach, to ne! Takové barbarství!

(Zpod plachty se vykutálí, co zbylo z policejního člunu: nic než popelnice. Bubeník a Harmonikář smeknou.) Musím jim pomoci! (Leze přes okraj mandlu.)

60

BUBENÍK

Sestro Markéto, těm nebožákům již není pomoci.

MARKÉTA ODÓLOVÁ

Jim ne, ale pirátům ano. Nikdy není

pozdě na záchranu zbloudilých duší. Jdu za nimi. Alelujá! (S prstem zdviženým k nebesům se noří pod hladinu.) (Chvíle napětí. Za chvíli se vlny zachvějí a z nich vystoupí Kapitán a za ním další dva piráti, oblečeni v řízách kajícníků se sepjatýma rukama.) KAPITÁN

Aleluja.

BUBENÍK

Dokázala to!

HARMONIKÁŘ

Jo! (Dají si „5“.) (Harmonikář s Bubeníkem spustí „Již svatí jdou...“.)

KAPITÁN

Alelujá! Požehnaná jsi, Markéto Odólová, a požehnaný jest tok výmluvnosti Tvé, jakož i plavidlo Tvoje. (Piráti zbožně strkají mandl k žižkovským břehům.)

PIRÁTI

Óm, mandle padme húm! (Bubeník s Harmonikářem na sebe překvapeně pohlédnou.)

KAPITÁN

Svatý Mandle žižkovský, pochváleno budiž tvoje jméno!

PIRÁTI

Óm, mandle padme húm!

61

BUBENÍK

Kapitáne, kde je Markéta Odólová? Kam zmizela? Proboha, mluvte!

KAPITÁN

Poté, co na nás vykonala dílo spásy, zmizela ve vlnách vltavských.

HARMONIKÁŘ

Bože!

BUBENÍK

Jak nám dál bez ní, bratře?

KAPITÁN

Přijď království Tvé, buď vůle Tvá! (Bubeník a Harmonikář, přiklonivše se k nové víře, přidají se k responsoriu a pomáhají strkat.)

VŠICHNI

Óm, mandle padme húm!

KAPITÁN

Neuveď nás více v nealko pokušení a zbav nás jeho až na věky věkův.

VŠICHNI

Óm, mandle padme húm! Amen! (Tma, během níž opustí mandl prostor divadla.)

12. BIDLO V ROUŠE MARKÉTČINĚ (Z otočné skříně je slyšet zvuk sprchy a hlas Markéty Odólové, jež si prozpěvuje nějakou velmi světskou píseň - „Má roztomilá Baruško…“.) (MUC Vacoun vrací se smutně z procházky se smutným Cliftonem. Clifton zavětří a, byv zproštěn vodítka, jme se vesele skákat na skříň, kňučet a štěkat.)

62

MUC VACOUN

(přitiskne ucho ke skříni.) Mistře? Jste to vy?

HLAS BIDLA

Jistě, kdo jiný, milý Vacoune?

MUC VACOUN

To se mi ulevilo.

HLAS MARKÉTY O. (pokračuje ve zpěvu.) MUC VACOUN

Již jsem se obával nejhoršího.

HLAS MARKÉTY O. (zasměje se.) Čeho? MUC VACOUN

(zcela zmaten.) Že vás vzala průtrž při pronásledování mandlu...

BIDLO

(vyjde omotán jen osuškou, v ústech nezbytnou lulku. Mazlí se s nadšeným Cliftonem.) Cliftone, starý brachu! Netrápil tě hlady, ten starý držgrešle?

MUC VACOUN

(chvíli čeká, pak opatrně nahlédne do sprchy, vstoupí do ní, posléze vyjde s promočenými šaty Markéty Odólové na rukách, z nichž crčí voda. Nechápavý pohled.)

BIDLO

(nepřerušuje hru s Cliftonem.) Ten převlek ani nesušte, vraťte jej do armády spásy. Už ho potřebovat nebudu. Dokončím své dílo zkázy na východní frontě v něčem stylovějším. Cliftone... (S asijským přízvukem.) Budu těěě počebovat. (Odchází do skříně s Cliftonem a nic nechápajícím Vacounem v patách, jenž skříň zavře.)

VACOUN

Dokonalé.

63

(Tma.)

13. PŘÍBĚH STRANY 66 KOMENTÁŘ (nahrávka)

(Zvuk rádia) Na obyvatele Žižkova,

postižené včerejší tropickou bouří, zapůsobila jako blesk z čistého nebe zpráva o tom, že přes noc zmizel z celého území Spojených států žižkovských veškerý popsaný papír. Proslýchá se, že i za tímto neslýchaným útokem na všeobecnou vzdělanost stojí organizovaný zločin. (Tma.) (ZVUK: Zazní školní zvonek.) HLAS ULIČNÍKA

Seiferte, koukej! Betlém! (Shůry se snese hromada papírů. V okamžiku vyběhne pár Al Kapounových gangsterů a začne papíry sbírat.)

FERDA PADAVKA Tady! Šest a padesát devět rovná se šedesát šest ... To je blbost. To je šifra! Šedesát šest, konečně! (Hltavě čte.) „Pišingr, moka, malakov, griliážové řezy!“ „Těchto pár cizích jmen a slov, které mi v paměti vězí...“ Tomu nerozumim, to bude ten snář! Sardeli, máme to, jdem za Kápem!

64

EMAN SARDEL

(odcházeje, ztěžka čte.) „Maminko moje milovaná, a v zubech konec násadky, přemýšlím; stránka nenapsaná čeká a čeká na řádky...“ (Polyká slzy a odchází.)

HOCH SEIFERT

(vyběhne ze školy, hledá marně své verše. Pláče.)

ŠKOLNÍK

(vyjde, pohladí Seiferta po hlavě a odvede do školy.) Pojď, Seiferte, však si napíšeš nové. (Zajdou.)

AL KÁPO

(vyjde v podobě degenerovaného individua, v ruce hůl, jíž vztekle mlátí po předmětech kolem sebe.) Šestašedesát, šestašedesát! Zpropadená strana šestašedesát! Kde může trčet? Zpropadeně! (Odcházeje, praští do okapu. Z okapu vypadne zažloutlý list pergamenu, popsaný švabachem. Přiletí kreslený vrabec, napíchne list na zobáček. Vychází uplakaná Milena J.. Vrabec jí přistane na rameni.)

(Zídka se promění v pult krámku paní Stuchlíkové, za pultem se objeví obličejík holčičky Mileny J., nataženou ručkou pokládá na pult drobný peníz.) MILENA J.

Doblý den, paní Stuchlíková! Plosila bych buláčky.

65

STUCHLÍKOVÁ

Buráčky? Mileráda bych, Milenko, ale nemám ani kousku novin na kornout. (Milena J. smutně odchází. Tma na krámek.)

MILENA J.

Děkuji, vlabečku. (Vesele běží ke krámku.) Paní Stuchlíková, já mám papíl, mám papíl!

STUCHLÍKOVÁ

No, to je zázrak, Milenko. Ukaž. (Zručně vyrobí ze stránky snáře číslo 66 kornout a naplní jej buráky.) Tady máš, čerstvý a voňavý. A pozdravuj pana doktora Jesenského. (Krámek mizí.) (Milena J. s kornoutem buráků jde za zídkou a louská buráčky. Přiletí opět vrabec a ona se s ním dělí.)

MILENA J.

Na, vlabečku. (Na druhé straně zdi se objeví zpustlík Lojza Kápo, zavětří. )

AL KÁPO

Che! (Vytrhne dívence přes zeď kornout z ruček a jme se cpát omamně vonícími zámořskými plody. Vrabec počne do něj klovat, leč Al Kápo ho odežene.) (Milena J. s pláčem utíká domů.)

AL KÁPO

(dosype si zbytek pytlíku do chřtánu, nechutně si odkrkne, zmuchlá kornout a chce ho zahodit. V tu chvíli se chytí za břicho. Zaleze za zídku, stáhne kalhoty a počne změkčovat kornout, aby byl způsobilý k očistnému úkonu. Vtom však vytřeští zraky na papír.)

66

LIBUŠKA

Maminko…

AL KÁPO

Strana 66! (Čte.) „...leštidlo omylem na chléb mazati, průjem 1722“ Snář! (uvědomí si svou situaci.) Co ale teď? Čím? (Zoufale se rozhlíží. Tu přiletí nám známý vrabec a nese mu javorový list.) Díky, opeřenče. (Odloží kornout a vezme si list, vrabec popadne stránku snáře a hopká s ním po zídce.) Ty zmetku opelichaná! (Al Kápo hopká za vrabcem, jednou rukou si přidržuje kalhoty.)

STRÁŽNÝ TLAČBABA

(objeví se na druhé straně zdi. Kápo se

otočí a prchá s kalhotami v ruce opačným směrem.) Stůj, lumpe! Jak nás to učili: záměr, náměr, holá prdel. (Vytáhne služební zbraň a vystřelí. Do vrabce jako když střelí, odletí s lejstrem pryč.) AL KÁPO

(za scénou.) Santa Purdella! (Tma.) (Světlo odhalí v peřinách neklidně spícího Dařbože. Přiletí vrabec na parapet a umístí mu pergamen na obličej.)

DAŘBOŽE

Pomoc!

DAŘBOŽOVÁ

(vchází v noční košili.) Přál jste si něco, choti?

67

DAŘBOŽE

Už je to dobrý, my darling. Ale bylo to cosi strašného, nevyslovitelného. Nechtějte na mě, drahá Mery, abych vám vyprávěl příšerný, mystický sen, jenž mě právě dusil.

DAŘBOŽOVÁ

A co to máš na peřině, Šebestián?

DAŘBOŽE

(pohlédne na papyrus a počne polohlasně předčítat.) „lapiduchem býti pronásledowán, na nic nepřijdou 9 4 5.“ „lasturu otwírati a perlu z ní swiním házeti, staneš se kapelníkem dechové hudby 1 8 78.“

DAŘBOŽOVÁ

Snář!

DAŘBOŽE

(udiven, čte dál.) „Leštidlo omylem na chléb mazati, průjem 17 22.“ (Náhle se užasle vyjeví.)

DAŘBOŽOVÁ

(vyděšeně.) Co je ti, Šebestiáne?

DAŘBOŽE

Hle, tady! Výklad! Můj sen! Můj sen! (V mystickém vytržení ukazuje na předposlední řádek.)

DAŘBOŽOVÁ

(začne kupodivu rychle slabikovat švabach.) „Lejnem se mazati, we wznešené společnosti welké cti dojdeš 9 1 5.“ Fidonc! Hnusné! (Odhodí znechuceně list.)

DAŘBOŽE

Fidonc sem, fidonc tam, stará, todle je dobrý znamení. Já sice nevěřím na žádný pověry, ale tendle list sem vlítnul voknem z vyššího pokynu, poněvač skýtá přesnej vejklad snu, kerej se mi právě zdál.

68

DAŘBOŽOVÁ

Šebestiáne Dařboži, tebe chytá fantas!

DAŘBOŽE

Žádnej fantas, Mery, dyž se mi zdá, že sem se, potento, a na peřině se objeví tajemnej list, na kterym je ten sen vyloženej, no, dovol, to nejni vobyčejná náhoda. Tady sou rozum a přírodopis tentononc bezmocný. A ančto tam stojí „ve vznešený společnosti dojdeš rozličnejch poct“, a my dostali pozvánku na ten gentlemanskej ples, plyne z toho, že to bude na tomhle bále, kde budeme tento jako poctěný. Vostatně si to zasloužím, protože to nejni žádnej med spadnout do takovýho tentononc.

DAŘBOŽOVÁ

Co tím myslíte, sire Šebestiáne?

DAŘBOŽE

Že se na ten bál pude. A teď skoč do krámu, bude už sedum a dneska je čtvrtek, a to dycky chodí korvetní admirálová Babočková pro telecí nožičky. To je fajnovej kunčoft, kerej muší bejt prima vobslouženej. (Oba hrdě opustí komnatu.)

MI-KOTA

(oděný v nindža modelu, skočí do místnosti a začne po ní šmejdit. Když najde, co hledal, vyskočí na římsu.) Banzáái! Díky, moje koule! Teď ještě plánek! (Seskočí dolů.)

14.

69

MI-KOTA SE VZTEKÁ (Mi-Kotův brloh.) ZVUK:

japonská hudba. (V otevřené skříni je vidět Buddha, pokyvující hlavou ze strany na stranu. Odsune se jeden japonský artefakt na podlaze a do místnosti se vsouká Mi-Kota v oděvu z předchozího obrazu.)

MI-KOTA

(uvelebí se do japonského sedu, lokne si opia a hvízdne.

Na zídce se objeví hlava

nejapného japonského psíka.) Goróóó… ( Mi-Kota vyjme ze záňadří ukořistěnou stránku snáře. Rozhlíží se kolem sebe. Vstane, zapálí si retko a začne pro ni hledat skrýš. Zkouší různé úkryty, pod koberec, do trhlin v podlaze apod. - žádný nepokládá za dost bezpečný. Nakonec MiKota poklekne před božstvo a padne tváří na podlahu s vyzývavě strmící zádí. V této poloze setrvá tak dlouho, aby Buddha stačil odolat pokušení jej nakopnout, spokojiv se s několika šluky z odložené zorky na stolku před ním, s grácií se vysmrkat a opět usednout a kývat hlavou.) Ó, veliký Buddho! Vševědoucí vládce nad Nirvánou! Vyslechni zpověď a pokání služebníka svého nejponíženějšího. Věz, že jsem nespatřil světlo světa pod Fudži-Jámou,

70

leč... (Zpověď přehlušuje ryčná hudba divadla kabuki. Nicméně Buddha vytáhne zápisníček a pečlivě si ji celou zaznamená.) Mým prvním zločinem byla krádež jídelních hůlek ve školní jídelně... (Hudba.) Pašoval jsem suši... (Hudba.) ...violy... (Hudba.) ...kradl úplatky žižkovským poslancům. Ó, Buddho, vyslyš prosbu kajícníkovu a poraď bezradnému. Kam schovat list ze snáře, aby se ho nezmocnily bílé bestie, nevěřící křesťanští psi? BIDLO/BUDDHA

Kou-kaj-str-kaj-hoho-nemta-dydo-kuš-nyamayto.

MI-KOTA

(vsune lejstro do usměvavých, pootevřených úst Buddhových, znovu se hluboce pokloní.) Teďať-hohle-daj! (Zdvihne vajgla od zorky a čtverácky pohrozí psíkovi. Vyjme ze skřínky křišťálovou kouli, přeleští ji rukávem.) Čury-mury-fuk, kde je můj sok, Bidlo! (MiKota civí do koule. V tu chvíli vyskočí Bidlo ze svého místa, strčí do Mi-Koty, kterému koule vypadne z ruky. Psík se rozběhne ke skříni, otevře zadní dveře, aby jeho pán mohl nastoupit do zdviže, zabouchne přední dveře dřív, než do nich Mi-Kota stačí skočit. Když Mi-Kota konečně oderve dveře od sebe, zdviž je prázdná.)

71

MI-KOTA

U všech démonů Východu, kdo ho pustil dovnitř? (Všimne si prázdného obojku.) Goró, trhej! Clifton!Baka! (Japonsky hrdelně zaúpí.) Za tohle mi zaplatíte - draze, oba! (Tma.) (Světlo na MUC Vacouna.)

MUC VACOUN

(čeká na Bidla a Cliftona, nervózně popochází po plošině, tu se mříží kanálu vysune ženská ruka s papírkem, Vacoun si jí nevšimne, ruka se snaží marně na sebe upozornit, až na ní Vacoun šlápne.)

ŽIŽKOVSKÁ LILIE

Au!

VACOUN

(rozhlíží se kolem, neví, odkud hlas vyšel. Kanálem se protáhne druhá ruka s jehlicí a zabodne ji Vacounovi do nohy.) Au!!! (Uskočí a všimne si ruky s papírkem.) Pardon, madam. Pro mě?

ŽIŽKOVSKÁ LILIE

Né pro Bidla, debile.

VACOUN

(Vezme papírek, ruka zmizí.) (Čte.) „Dnes večer - ples gentlemanů – Kápo – Mi-Kota. Neztrácejte čas! Vaše oddaná Žižkovská Lilie.“ Geniální.

72

15. PLES GENTLEMANŮ (Přes scénu červený běhoun, po němž přicházejí hosté. Zpívá se písnička „Na Pankráci…“.) REPORTÉR

(komentuje pro televizi.) Zlatým hřebem podzimní sezóny byl maškarní ples, pořádaný „Clubem gentlemanů Žižkov“, spolkem, jenž sdružuje žižkovskou šlechtu s uměleckými a státnickými kruhy naší mladé republiky. Jsme před vchodem do do grant restaurantu „Na dupárně“, červené osvětlení nevtíravě udávalo ráz večera „Noc v Moulin-Rouge“. Zde přicházejí v maskách hlavní aktéři večera. (Jmenovaní v maskách přejdou přes běhoun za průběžného kynutí davům.) Spolkový prezident v národním žižkovském kroji, se svým vznešeným hostem, králem vinohradským Daliborem XXXVII., za doprovodu kancléře Čumbrka. Velkouzenář sir Dařbože se slepicí (ta odkryje masku), chotí, Rusalka překrásná, bledá a řada dalších znamenitých občanů žižkovských ve veselých maskách. (Přicházejí noví lidé v maskách, mezi nimi i policisté převlečeni za girle.)

73

(nahrávka)

Leč soustřeďme pozornost na tuto záhadnou čtveřici: Mořského vlka...

LILIE (NÁMOŘNÍK) (projde zeširoka v masce vlka) (nahrávka)

...Mušketýra z Bílé Hory...

AL KÁPO (MUŠKETÝR) (nahrávka)

...Kantonského kuli...

MI-KOTA (ČÍŇÁNEK) (nahrávka)

(projde opilým krokem.)

(procupitá po běhounu.)

...a švarného Bosňáka s komickým medvídkem.

BIDLO a CLIFTON (BOSŇÁK s MEDVÍDKEM) (medvídek tancuje, Bosňák se uklání.) (nahrávka)

Po Žižkovské písni práce (zpívá se: „ Ručičky nebojte se, vy makat nebudete…“) Spolkový prezident slavnostně zahájil ples tradiční slavnostní formulací.

PREZIDENT

Tak šup a už se jede! (ZVUK: hudba hraje „Žižkov, srdce Evropy“.) (Začíná rej masek v pozadí. Z něj se pod pódium ke karetnímu stolku vplíží Dařbože s Čumbrkem a hrají žižkovský poker, zvaný kaufcvik, Číňánek, Bosňák, Námořník a Mušketýr kibicují vstoje, kolem se komicky batolí Medvídek.)

ČUMBRK

Pic kozu do vazu!

DAŘBOŽE

Voni to hrajou jako nebožtík Pytlík!

74

ČUMBRK

Toho žaludskýho psa si dejte za čepici!

LILIE

Fik. Snář a

LILIE + BIDLO

½ plánku.

DAŘBOŽE

Držte si klobouky, jedeme s kopce!

MUŠKETÝR

Ložený durch, mylorde Dařbože, no tohle! (Vytáhne mu z kapsy zažloutlý list.) Plánek v p.

MEDVÍDEK

(zároveň s tím Mušketýrovi vyloví z kalhot papír v nepromokavém obalu a podá Bosňákovi.)

ČÍŇAN

(vzápětí Bosňákovi tento papyrus uzme a skryje ve svém hlubokém šosu a obchází skupinu, pohvizduje si)

NÁMOŘNÍK

(bleskurychlým šmiknutím uřízne šos Číňánka a ukryje do měšce s tabákem.)

(nahrávka)

A teď pozorně sledujte zpomalené záběry z bezpečnostních kamer. (Celá akce se vrátí na začátek a probíhá zpomaleně znovu, do toho jde současně nahrávka) Co znamenal ten tajemný koloběh listin? Šlo o hru tajných služeb? Ples gentlemanů totiž nabral po dámské volence standardní průběh.

(DAŘBOŽE

Voni to hrajou jako nebožtík Pytlík!

ČUMBRK

Toho žaludskýho psa si dejte za čepici!

75

LILIE

Fik. Snář a

LILIE + BIDLO

½ plánku.

DAŘBOŽE

Držte si klobouky, jedeme s kopce!

MUŠKETÝR

Ložený durch, mylorde Dařbože, no tohle! (Vytáhne mu z kapsy zažloutlý list.) Plánek v prdeli!)

(nahrávka)

Mojmír Žluna, TévéŽet, hostinec „Na Dupárně“.

HLAS

Následuje volenka gardedám! (Čumbrk s Dařbožem okamžitě vypálí ze svých míst a utíkají se skrýt, přitom porazí Námořníka. Tomu vypadne měšec, který zdvihne lady Dařbožová, ženoucí se za svým chotěm.)

MUŠKETÝR

(podívá se do kalhot.) Plánek v p... („V pekle“ nedořekne, protože musí utíkat před Cliftonem v rouše Medvídka. Schová se do kiosku s nápisem „PRO PÁNY!“, před nímž zůstane Clifton bezradně stát. Přiběhne Bidlo coby Bosňák, násilím otevře dveře, ale uvnitř je jen toaletní mísa.)

BOSŇÁK

Zpropadeně, zase se splách!

HLAS

Gentlemani a gentlemanky! Uvítejme nejstaršího žižkovského gentlemana, známého lidumila a dobrodince, pana oficiála Tylínka! Ohlašuji sólo pro pana oficiála!

76

TYLÍNEK

Smím prosit, fešná Rusalko?

LIBUŠKA

(v masce Rusalky začne vytáčet s panem Tylínkem valčíček. Zpívají: „Na Žižkově…“ Potlesk.) (Na pódium vejde lady Dařbožová s měšcem.)

DAŘBOŽOVÁ

(do mikrofonu.) Kdo ztratil ½ plánku parcely Šebestyán, Tvůj snář!... (všechny masky se vrhnou na pódium a začne mela. Z ní vyběhne Námořník, zamává listem papíru vítězně nad hlavou, zasadil děsivou ránu panu Tylínkovi do břicha, který se odkutálí do kulis. Vzápětí ho skolí svalnatá girle. I s ní se po loktech propracovává k východu, vstane, když tu ho přes hlavu přetáhne paní Dařbožová hadrem. Námořník, klesna na kolena, sveze se mu maska. Avšak v zubech stále třímá papyrus. Sebere je MI-KOTA).

MI-KOTA

A mám je oba!

BUBLANINA

(vchází.) Policie! Nikdo ani hnout! (K Lilii.) Žižkovská Lilie, jste zatčena! (Chopí se jí dvojice policistů v sukýnkách.)

LILIE

Jdou sem! (pošeptá mu cosi do ucha.)

BUBLANINA

(škubne sebou. Polohlasem.) Ďáblice! (Nahlas.) Ta dáma je volna! (Policisté uvolní své sevření.)

77

LILIE

Hlupáci! Blbouni! Dyk ste je nechali všechny zdejchnout! Al Kapouna i Žlutou Bestii! (Tma.)

16. VE SPÁRECH ŽLUTÉ BESTIE – ŽIŽKOV PŘED ERUPCÍ 16/1 Byt Bidla BIDLO

(stojí před skříní, u nohou věrný Clifton. Na skříni je nožíkem na harakiri přibodnutý lístek. Bidlo jej sundá a čte.) „Takovýdlefousymajnanásvonijeden detektiveistímjejichslavnýmčmuchacímpsem fúctěžlutábestie“. Cliftone, díky za tvé služby, ale nechci tě více vystavovat nebezpečí. Mi-Kota ti dozajista chystá osud Bóbika. Zde máš na zpáteční jízdenku do Všetat. Musíme být obezřetní, proto se dnes přestrojím sám za sebe, tak mne nikdo nepozná. (Oblékne si široká ramena a vyklenutý hrudník. Přes to navlékne detektivní baloňák.) (Clifton podá pac na rozloučenou a zajde za roh. Za chvíli se však jeho hlava opět vynoří a

78

svými bystrými očky sleduje, co se děje. Franta Bidlo sjede po zábradlí. Vzápětí uklouzne po banánové slupce.) MI-KOTA

(k němu zezadu přiskočí a uchopí ho pažemi za ramena.) Pán ráčil upadnout? Pán si rozbil nos?

BIDLO

Děkuji za optání. Koneckonců, byl falešný. (Odhodí zbytek nosu.)

MI-KOTA

Ta slupka, pokud vím, byla pravá.

BIDLO

Dost možná, ale moje ramena ne, jak račte vidět. (Udělá krok vpřed a nechá ramena v rukách Japončíka. Namíří na něj pistoli.) Ruce vzhůru! (Mi-Kota se kradmo podívá na malovaný keř stojící opodál.)

BIDLO

(otočí se a vyprázdní do keře zásobník.) Nechtěl byste se, pane kolego, přeptat po zdraví svých pomahačů, které jste ukryl za tím keřem? Zdá se, že potřebují vaši pomoc.

MI-KOTA

Cha, cha, vy žižkovský Holmesi, houští je falešné a váš zásobník prázdný! (Krátký zápas v japonském stylu, v němž nakonec Japonec Bidla přemůže. Zdvihne mu hlavu a dá mu čichnout k balíčku Pravých olomouckých tvarůžků. Bidlo ztratí vědomí a je odtažen žlutokožcem za scénu.)

BIDLO

Né, Olomoucké syrečky né.

79

(ZVUK: zabouchnutí dvířek a odjezd auta (Ze svého úkrytu vyleze překvapený Clifton a rozběhne se za odjíždějícím vozidlem. Ihned se vrací s poznávací značkou v zubech. Odběhne za scénu.) (Tma.)

16/2 (STÍNOHRA Chichotající se Mi-Kota, před sebou má několik pák, za jednu zatáhne.) (Bidlo je zpoza zdi vytažen za ruce svázané za zády.) BIDLO

Že si děláte takovou škodu, Mr. Mi-Kota, račte si snad přát ztracený list snáře? Při nejlepší vůli vám nemohu posloužit, ježto jsem jej v roztržitosti kamsi uložil a nemohu si vzpomenout, zda do spíže, či do muzea.

MI-KOTA

To už se vám časem vybaví, zatím jsem vám uchystal malé rozptýlení. Pustím vám písničku. (Zatáhne za jinou páku.) ZVUK (ozve se zpěv dle osobního výběru (např. Karel Gott „Die Moldau“)

BIDLO

(detektivova tvář se zprvu zkřiví nelidskými mukami, pak ale vykouzlí na tváři úsměv.)

MI-KOTA

(obdivně vykřikne.) (Tma.)

16/3

80

Televizní noviny REPORTÉR

Odpolední zprávy. Žižkovská veřejnost je znepokojena faktem, že již delší dobu nemáme žádných zpráv o detektivním géniovi, k němuž se jako k poslední spáse všichni upínají. Proslýchá se, že se stal obětí únosu. Co nám k tomu řeknete, pane policejní rado Bublanino?

BUBLANINA

(zasměje se.) O tom nemám žádné informace. Není na tom ani zbla pravdy. Ať se na místě propadnu. (Otřes. Bublanina se propadne. Stojí po pás v zemi.) Zpropadeně. (Tma.)

16/4 V Mi-Kotově mučírně 2 (Bidlo visí.) (STÍNOHRA Mi-Kota zatáhne za další páku.) MI-KOTA

Pěknou zábavu, zvěde.

PROJEKCE

Záběry z českého Kameňáku.

BIDLO

Kameňák, kameňák né! (slabě zaúpí a zavře oči.)

MI-KOTA

(se pekelně zachichotá.)

16/5 Televizní noviny 2

81

REPORTÉR

Odpolední zprávy. Žižkovem se šíří pověsti, že za nedávnými násilnostmi, které narušily i Ples gentlemanů, je souboj gangů, bojujících o tajný plánek, jenž má ukazovat cestu k pokladu nesmírné ceny. Jako nejpravděpodobnější místo jeho uložení je označován kráter Žižkova vrchu.

PROJEKCE

Řetěz zlatokopů, stoupající průsmykem Chilkoot z Chaplinova filmu Zlaté opojení.

REPORTÉR

Nepřetržitý řetěz mužů, opatřených krumpáči, sekyrami, ruksaky a termoskami s rumem stoupá každý den karlínským průsmykem. Mnoho mužů, zaslepených vidinou zlata, opustilo své domovy i vzkvétající živnosti. Paní velkouzenářová Dařbožová je jednou z mnoha obětí zhoubné zlaté horečky.

DAŘBOŽOVÁ

(plačíc.) Od chvíle, co uviděl tu zpropadenou stránku ze snáře, ouplně jako by se pomátl. Od tý chvíle nemluvil o ničem jiným než vo tom svým snu.

REPORTÉR

Co se mu zdálo?

DAŘBOŽOVÁ

Že je celej od hoven. A že to znamená velký štěstí. Nechal všeho, vybral úspory, koupil krumpáč a odešel. (Jako do kamery.) Dařboži, jestli mě slyšíš, vrať se. (Střih na jiné místo.)

82

REPORTÉR

Mám tu u sebe jednoho z nejstarších občanů Žižkova, pana oficiála Tylínka. (Obrátí se na Tylínka.) Co říkáte té zlaté horečce na Žižkově, pane Tylínku? Pamatujete něco podobného?

TYLÍNEK

(roztřeseným hlasem.) Já pamatuju Žižka Perg ještě jako činnou sopku.

REPORTÉR

Kdy to bylo?

TYLÍNEK

To bylo ještě za Rakouska, na konci třetihor. To jsem byl ještě malý kluk. To se napřed tejden všechno třáslo, jako teď. Pamatuju se, že U Slovanské lípy jsem tehdy stavěl kuželky, všech devět furt dole. Těch hádek a facek mezi štamgastama, jestli to platí nebo ne, ó jé. (Scéna se otřese.) Zrovinka jako teďka. A pak „bum“. To bylo. Jéje. (Střih jinam.)

REPORTÉR

Paní Tykačová, jedna z nejstatečnějších žen Žižkova, která, jak sám Žižka, nebála se postavit přesile ozbrojených gangsterů a zahnat je na útěk. Co říkáte činnosti sekty Posvátného mandlu, nepřispívá svým způsobem k mravní obrodě společnosti? (Na spodní scénu je přivezen ověnčený mandl, bývalý kapitán Véna Bago v rouchu kajícníka na něm zapaluje svíčky.)

83

TYKAČOVÁ

Sou to pošuci a patřej do cvokárny. Ať si mě nepřejou

REPORTÉR

píp

TYKAČOVÁ

až já ten svůj mandl najdu, já je srovnám. Já jim ty blbostě vytřepu z těla, já jim nakopu.

REPORTÉR

píp

TYKAČOVÁ

(Scéna se otřese.) Hele, buďto máte vožralýho kameramana, nebo je to tady.

REPORTÉR

Co, paní Tykačová?

TYKAČOVÁ

Den velkýho zkasírování, to vám povídám. Jak je psáno, „Až bude na Žižkově nejhůř, zjeví se Lilie v plameni jako ten nejvrchnější vrchní.“ A ta nikomu na sekeru nedá, to vám povídám. (Střih jinam.)

REPORTÉR

Většina hledačů pokladu míří do osady zlatokopů, kde však většinu vykopaného kovu prolévají hrdlem ve smutně proslulé MacPařízkově nálevně. (Vstupuje do nálevny – skříně – zavře dveře, aby jimi vzápětí vyletěl ven. Odhlásí se vleže.) Mojmír Žluna, TévéŽet, Žižkův vrch. (Tma.)

16/6

84

MacPařízkova nálevna. (Za barem MacPařízek, u stolu zpustlý Dařbože a Ned Fusekle, zpívají oplzlou píseň a hrají „maso“. Vstoupí Véna Bago v kajícném rouchu.) DAŘBOŽE

Hele, Véna Bago!

NED FUSEKLE

Čéče, ty máš flaksu!

VÉNA BAGO

Vyzývám vás všechny, jménem Posvátného Mandlu, aby zanechavše tohoto neřestného života, vrátili se na cestu bohulibou a ctnostnou.

MacPAŘÍZEK

To sou ňáký divný fóry.

DAŘBOŽE

(chraplavě se zachechtá.) Ty, Fusekle, Nede, si říká vo tentononc, pořádný skřípnutí držky, ne?

NED FUSEKLE

Jasná věc, Uzenko. (Začnou dávat Vénovi hobla.) (ZVUK: během následující scény sílí podivný zpěv z počátku hry.)

VÉNA BAGO

Jak slastno je trpět pro Posvátný Mandl.

DAŘBOŽE

Zřekni se Mandlu!

VÉNA BAGO

Nikdy! Óm, mandle padme húm! (Hobl pokračuje.)

NED FUSEKLE

Řekni, že Mandl je hovadina!

85

VÉNA BAGO

Čiňte mi, co chcete, Mandlu se nezřeknu. Óm, mandle padme húm! (Sundají mu perka a šimrají ho.) (V záchvatu smíchu.) Óm, mandle padme húm! (Ozve se strašné zadunění.)

PROJEKCE

Erupce sopky.

REPORTÉR

Zachraň se, kdo můžeš, Žižkov soptí! (Tma na jevišti.)

16/7 V Mi-Kotově mučírně 3 (Franta Bidlo visí na pokraji sil.) MI-KOTA

(Vejde k svému mučenci a ptá se medově.) Kde račte mít tu stránku?

BIDLO

(zatne zuby a neodpoví.)

MI-KOTA

Představení pokračuje. (Zajde za zástěnu a stiskne třetí páku.)

BIDLO

(sjede dolů tak, že je mu vidět jen hlava.) (ZVUK: tichá hudba, třeba Čajkovského Tanec sněhových vloček.) (K jeho tváři se blíží šest krys baletním krokem. Přibližují se a vzdalují od pološíleného detektiva.

86

BIDLO

(zařve hystericky na krysy. Krysy jen posměšně zapiští a blíží se dál k jeho obličeji.) (Tu z kanálu vyleze obludně velká krysa. Malé krysy utečou. Bidlo zírá šíleným zrakem do potměšilých očí obří krysy. Omdlí. Krysa se k němu shýbne, sundá masku, přehodí si ho přes rameno vztyčí se a odchází. Je to Clifton.)

STÍNOHRA

Mi-Kotu obklopí bobyové, nasadí mu pouta a odvedou.

BIDLO

Cliftone!

MI-KOTA

Vy krysy! (Tma.)

17. BOUDA (Skříň uprostřed jeviště. Kolem samý kouř. Vchází do ní dlouhá řada postav zahalených do prostěradel a dek. Každá se několikrát rozhlédne, než zaťuká smluvené znamení a je vpuštěna dovnitř.) STÍNOHRA: Dav 2D zlosynů, rozdělený na dvě poloviny. (Před zeď předejde Franta Padavka.) FRANTA PADAVKA Žižkované! Gentlemani! Vítám vás všechny, jak tu ste a zejména vřele zdravím členstvo

87

tlupy sira Mi-Koty, zvaného Žlutý ďábel, (Sardel chce protestovat) Sardeli, klídek, jenž je ozdobou a chloubou našeho rodného a milovaného Podsvětí. Muším říct, že my, Kapounovci, sme dycinky ctili poctivý rošťáky, správný gaunery a řízný pracovníky, čehož svědkem je i moje uříznutý ucho. (Potlesk.) Děkuju, kluci, ale hlavní sranda teprve přijde. Abych dlouho necanil, dám hned do placu, vo co de. Sme tu za oučelem odhalení záhady těch tajemnejch lejster. VÝKŘIKY

Nelej nás! Nežvaň si kravatu!

FRANTA PADAVKA (zařve.) Kušte, blbouni. Vobsah plánků dali si šéfové i s těma popletenjema čmáraninama vytetovat na záda, aby si je posichrovali. (Pauza.) Po zralej úvaze nahlídli šéfové, že by to byla jako volovina, abychom se navzájem dále potírali v boji bratrovražedném, když máme jedinýho společnýho nepřítele VŠICHNI

Bidla!

FRANTA PADAVKA A jeden společnej cíl. VŠICHNI

Poklad! Výborně!

FRANTA PADAVKA A proto bude nejlepší, když potáhneme za jeden provaz. Příkladem nám budou naši páni šéfové, který dají záda k zádům,

88

abysme pomocí listu ze snáře, kterej má v držení vážená Žlutá Bestie, sir Harry Mi-Kota, před zraky celýho gangu vodhalili a rozluštili tajemství plánku. To je všecko, teď vás jen prosím, abyste se při příchodu našich pánů šéfů nechovali jako dobytek, a slušně povstali. (Vejde Al Kápo s rukou na rameni Mi-Kotově. Zastaví se, za zdí se obrátí čelem do publika. Mi-Kota, jemuž vyčnívá nad zeď toliko hlava, se záhadně ušklíbne a stáhne triko přes hlavu. PROJEKCE

Záda, na nichž je napsáno: TO SEM TĚ VYPEK, TY MÁKU! LÝBÁ TĚ BIDLO.

(Mi-

Kotova hlava zmizí a objeví se tvář Žižkovské Lilie se škodolibým úsměvem.) BIDLO

Spadla klec Lojzo.

VŠICHNI

Bidlo, Láďa Gorilka

FRANTA PADAVKA Žižkovská Lilie! Co to má znamenat? ŽIŽKOVSKÁ LILIE

(k Al Kapounovi.) Že spadla klec, Lojzíčku! Přišli jsme vás zkasírovat. (Al Kápo se ani nehne a dívá se strnule před sebe. Ozve se píšťalka a bobyové začnou motouzem omotávat boudu a odvážet do žižkovské státní věznice. )

FRANTA PADAVKA (zařve.) Bouda! Všichni do boudy!

89

(Jen Lojza Kápo nehne brvou, sundá triko, jeho tvář také zmizí za zdí, aby se objevila tvář Emana Sardele.) PROJEKCE

Záda s nápisem: NA MĚ SEŠ MOC KRÁTKÝ BIDLO LÝBÁ TĚ NASTOKRÁT TVŮJ LOJZA

18. KONEC AL KAPOUNA 18/1 Kancelář policejního rady Bublaniny BIDLO

(vstoupí.) Mr. Bublanina...? (Rozhlíží se po prázdné kanceláři. Zdvihne poloprázdnou láhev od limonády. Přičichne k ní.) Hm. Podivné.

TLAČBABA

(vtrhne do kanceláře.) Pane policejní rado! Už jsme to z nich dostali! (Udiven, vida Bidla.) Kde je Mr. Bublanina?

BIDLO

Totéž jsem se chtěl zeptat já vás.

TLAČBABA

Dostali jsme z těch lotrů, kde je Kapounovo doupě. Rota policemanů již prohledává kanalizaci. (Odběhne.) (ZVUK: telefon.)

BIDLO

(Zdvihne telefon.) Ano?

HLAS ANDĚLÍČKA

Zde strážný Andělíček. Slečna Klimánková a oficiál v. v. Tylínek byli uneseni ze

90

sekretariátu spolku „Sypejte ptáčkům“. (Bidlo zavěsí.) BIDLO

A je to jasné.

PROJEKCE

Cedule „Sypejte ptáčkům“ (Bidlo vyskočí.)

BIDLO

(Vběhne do skříně, kde je toaletní mísa. Jak jí otáčí, otáčí se celá skříň, až je zavřenými dveřmi do hlediště.) (Tma.)

18/2 Al Kápovo sodovkové doupě. PROJEKCE

Cedule „I. MEZINÁRODNÍ Sodovkové doupě Dítkám a detektivům vstup zapovězen. Členové a jimi uvedení hosté odložtež své převleky v šatně. Šéf: Chef: Chief: Chiefo: Al. Kapoun (Ozývají se rány služebních pěstí a zbraní na plechové dveře.)

AL KAPOUN

(zpoza zdi jim v odpověď zazní posupný chechot zhovadilého bandity. Policemani vtrhnou dovnitř a prohledávají prostor.)

TYLÍNEK

(za zdí se ozve slabounké sténání.)

STRÁŽNÝ ANDĚLÍČEK

Tady někdo je! Jménem zákona

otevřete! (Policisté zdvihnou svázaného

91

pana Tylínka.) Pan Tylínek! Bože, taková surovost. (Policisté ho rozváží a za neustálého skuhrání staropensistova jej odvádějí pryč.)

STRÁŽNÝ ANDĚLÍČEK

Kde je ten zlosyn?!

(Ve skříni se ozve strašlivá rána a skrz dveře vletí do místnosti Bidlo.) Máme ho! (Zdvihne zhurta zvěda na nohy.) To jste vy? BIDLO

Kde je Tylínek?

STRÁŽNÝ ANDĚLÍČEK

V bezpečí u Dařbožů.

(telefon) No, yes. Teď hlásili, že pan Tylínek opět zmizel. (Tma.) BIDLO

Fak (t).

18/3 Byt Bidla (Bidlo sebou hodí do oblíbené lenošky a zapálí si lulku.) MUC VACOUN

A co je s Libuškou?

BIDLO

(unaveně.) Je v jeho spárech.

VACOUN

Nebesa a vy se tu houpete?

BIDLO

Drahý Vacoune, jen břídilové maří drahocenný čas neužitečným pátráním v

92

okamžicích tak důležitých. Já řeším situaci geniální úvahou a rozuzlení přichází vždy náhle shůry. (Shora spadne kulatý předmět zabalený do papíru přímo na Vacounovu hlavu.) Vidíte? (Bidlo jej postříká sifonem, pak zdvihne papír, rozbalí a čte:) „Klánovice – Kapoun – pomozte! Libuše.“ (Vzhlédne vzhůru.) Unáší ji buď letadlem nebo po střechách! Vacoune, nemeškejme. (Vyběhne na schody a sjede po klandru pohádkovou rychlostí.) (Tma.)

18/4 Al Kapounův letní brloh Klánovice (V rohu sedí unesená Libuše Klimánková. Zarachotí klíč a po schodech sestupuje Lojza Kapoun at his best, bezvadně vyholen a s monoklem na oku.) AL KÁPO

Nuže, má drahá, doufám, že jste se již umoudřila a neodmítnete ruku slavného a statečného krále Podsvětí.

LIBUŠKA

Padouchu! Nechte mne na pokoji, hnusíte se mi!

AL KÁPO

(vztahuje k ní své chlípné pařáty.) Však ty si zvykneš, dušinko.

93

LIBUŠKA

Pryč, pryč ode mne, sketo, raděj zemru, než bych byla manželkou loupežníka!

AL KÁPO

Zahrnu tě zlatem a drahokamy. Buď mou a staneš se královnou Podsvětí!

LIBUŠKA

Ne, ne! (Buší do vilníka.) (Ozvou se kroky na schodech. Al Kápo dá oběti k nosu flakónek s koncentrovaným extraktem pachů akademické menzy. Libuška ochabne. Al Kápo ji políbí na bělostný, vymydlený krk.)

BIDLO/PASTOR

(v převleku za stařičkého pastora žižkovské církve viktoriánské schází po schodech.) Pán s vámi, milé dítky, přeje si zde někdo býti oddán? Byl jsem pozván telefonicky ženichem, panem Kapounem.

AL KÁPO

Nuže, dobře, padre, oddejte nás , ctihodný otče, co nejrychleji! Doufám, že nepohrdnete tímto měšcem zlata, jenž budiž odměnou za vaši námahu. (Hodí mu měšec.)

BIDLO/PASTOR

Již kvačím, můj synu. (Ztěžka se plahočí po schodech.) Veliká jest radost v nebesích nad ztracenou a opět nalezenou ovečkou. Ve jménu Páně, vzdej se, pse! (Vytrhne revolver a namíří jej na zvrhlíka.)

AL KÁPO

(Výpadem podmetmo proklouzne mezi rozkročenýma nohama duchovního, složí ho krátkým trhnutím za botu a vyběhne po

94

schodech nahoru. Bidlo po něm pálí, leč marně.) (Ze zadní části jeviště vzlétá směr hlediště model hydroplánu, na jehož trupu sedí přiblble se tvářící psíček.) BIDLO

(dívá se za letadlem. Zanechá střelby.) Proklatě, letí moc vysoko. (Tu zpozorní a přiloží k očím triedr.) Bravo, Cliftone! (Letadlo se obrací a letí zpět.) Zakousni se do výškovky. Tak! To je ono! A teď vyskoč! Výborně! (Podkasá si suknici a běží k Žižkovu.)

PTÁKOVÁ

Dnes věšet prádlo nebudu, padaj psi.

PROJEKCE

Panorama Žižkova. (Shůry se snášejí dva padáky, jeden se psem, na druhém zavěšen za šosy se zmítá nebohý pan Tylínek s vlajícím vousem ve větru.) (Zápas na rozestavěném mrakodrapu Pensijního ústavu (Palác odborů). Oba starci vyskočí na zídku a řežou do sebe traverzami gigantickými vzmachy. Přibíhá Clifton, táhna za sebou splasklý padák, zakusuje se do zádě páně Tylínka. Ten se vrhá pastorovi na hrdlo. Ten padá, rukou však stačil zachytit vous oficiálův, jako poslední letí Clifton, pevně zakousnutý do Tylínka, nad nimi se rozprostře padák. Viz vystřižené figurky.)

95

(Okolo zídky seběhnou se všichni zbývající účinkující a zděšeně sledují pád trojice.) VŠICHNI

kecy (fandění p. Tylínkovi)

LIBUŠKA

Pane Tylínek, nestalo se vám nic? Pro Boha, vždyť je to Al Kápo!

PTÁKOVÁ

Áááááá

BIDLO

(vztyčí se za zídkou a za vous vyvede Tylínka před zeď, Clifton jej s vrčením jistí zezadu. Bidlo srazí staropensistu k zemi, šlápne mu na prsa a prudkým škubnutím mu vous vyrve. V publiku to zašumí zděšením. Mohutným trhnutím postaví domnělého dobroděje na nohy, aby všem ukázal jeho pravou tvář – je to Lojza Kapoun.) (Tma.)

19. JAK TO VŠECHNO BYLO A BUDE Soudní síň (Přes zídku je přehozeno černé plátno. Je přiváděn nejprve Harry Mi-Kota, poté Lojza Kapoun. Jsou usazeni na židle proti sobě. Z obecenstva, usazeného na schodech, náhle povstane Žižkovská Lilie a vrhne se na Kápa a Mi-Kotu s úmyslem uspíšit spravedlnost a na místě je uškrtit.)

96

REPORTÉR

(komentuje dění přidušeným hlasem.) Na lavici obžalovaných usedá Žlutá Bestie Harry MiKota, a veliký Al Kapoun... Nevím, co se děje, ale zdá se, ano... Je to Žižkovská Lilie, která patrně chce vykonat spravedlnost na svých bývalých milencích. Důvodem by mohl být za a) únos sličné slečny Klimánkové a za b) vcelku pochopitelná rasová nenávist. (Lilie, odměněna potleskem, je vyváděna ze soudní síně. Na čele má krvavý šrám. Vchází sudí Cejnar v dresu fotbalového rozhodčího. Všichni povstanou. Na pokyn sudího usednou.)

REPORTÉR

Přichází vznešený sudí pan Cejnar, jenž nikdy hostům nepískl nastřelenou ruku. (ZVUK: ovace a jásot publika) Aplaus nepatří nikomu jinému než miláčkovi žižkovské veřejnosti, geniálnímu špehovi Frantovi Bidlovi. (Přichází Franta Bidlo, na čele krvavý šrám, s ním Clifton, který srdečně zdraví diváky přední tlapkou. Bidlo se postaví na místo svědka. Vše utichne.) Velký Frank zaujal místo svědka a jako dotykem kouzelného pendreku vše utichá.

SUDÍ

Zahajuji jednání.

97

BIDLO

Vaše ctihodnosti, ladies and gentlemen, tajemství těchto tří lejster sahá až do dávného žižkovského středověku. Proradný tajemník Nikita Bálek, když opustil v pasáži Lucerna knížete Rojšu, zakopal zcizený poklad na dosud neznámém místě, které zakreslil na plánek. Vysvětlivky k němu sestavil z písmen 66. stránky Štorchova Mariánského snáře s pomocí čtverečkové šifry, kterou, doufám, se mi podařilo objevit. Zbytek svého života vyplnil ničema podlými činy, za něž často pykal v žaláři. Na smrtelné posteli pak svolal své syny a ani tehdy neprozradil, kde poklad leží. Zato je nabádal, ať na rodinné hrobce pravidelně pucují bronzovou sochu plačícího anděla strážníka. Jeho přání vyplnil pouze jeho levoboček Lojza, jenž po matce nesl jméno Kapoun. (Údiv v sále.) Jednou při cídění zatahal Veliký Al poněkud silněji za mohutný pendrek strážníkův a hle, obušek povolil a v jeho dutém vnitřku se objevil pergamenový svitek papíru. Tak získal otcův plánek a celé jeho další úsilí směřovalo k získání bibliofilského vydání Štorchova Mariánského snáře. Když proradný Jap padl i s listem snáře a půlkou plánku do rukou policie, hrozilo nebezpečí, že Scotland Yard s jejich pomocí

98

poklad vypátrá. A zde je nutné si položit otázku, odkud věděl Al Kápo, že je Žlutá Bestie pod zámkem? Na mou přímluvu bylo vše utajeno, aby se podařilo vylákat členy obou gangů do boudy pod sopouchem Žižkova vrchu. Ptám se, kde je policejní rada Bublanina? Jak to, že nesedí v této síni? (Podiv mezi publikem.) Ale sedí, ladies and gentlemen, sedí přímo před vámi. (Ukáže prstem na Lojzu Kapouna.) Další mistrná podoba arciknížete zločinu. (Vřava v sále. Sudí Cejnar musí utišit přítomné píšťalkou.) REPORTÉR

Jednání muselo být pro všeobecné pobouření nad stavem bezpečnostních složek státu odročeno. V odpoledním jednání pak Velký Frank vylíčil, jak Lojza Kapoun v rouše laskavého dědečka maskoval svůj podnik pro import a export limonád humánním spolkem „Sypejte ptáčkům“.

BIDLO

Přepočítal se však. Mezi psíky, lísajícími se k jeho třaslavým nohám byl jeden, který mu neskočil na lep – můj geniální Clifton, který mne zásoboval usvědčujícím písemným materiálem. (Aplaus. Clifton skromně utišuje přítomné.) To není vše, zjistil totiž, že existuje dívka, jež je po přeslici pranetí vojevody Rojši a tudíž jedinou právoplatnou dědičkou pokladu.

99

(Údiv, potlesk. Libuška se stydlivě klaní.) REPORTÉR

Připomínám, jedná se o kolonela Lang Sam Ettse, Miss Žižkova a slečnu Libuši Klimánkovou v jedné osobě.

BIDLO

Pomocí inzerátu ji vlákal do svých služeb jako sekretářku. Nyní, když viděl, že s plánkem nepochodí, rozhodl se riskovat podnik tak šíleně odvážný, jako je únos spojený s manželstvím, aby se po sňatku domáhal jakožto pan Tylínek báchorkového dědictví. (Velmi vášnivě na Lojzu Kapouna.) Zapomněl však ďábelský ten satanáš, že zdrcené srdce krutě žárlící Žižkovské Lilie... (Hlasem Žižkovské Lilie.) ...snuje pomstu geniálnější než český seriál. Dlouho kolísala záhadná ta žena mezi láskou k banditovi a cestou pokání,... (Hlasem Markéty Odólové.) ...až žírná slova zlatoústé Markéty Odólové přispěla k tomu, že se odvrátila od světa zločinu... (Hlasem Bidla.) ...a stala se mým oddaným spojencem. A to byl počátek konců nejodpornějšího z žižkovských zlosynů. (Hledí upřeně do očí Kapounových.)

AL KÁPO

(zcela zdrcen.) Milost! Pomněte, bratři Žižkované, že jsem proslavil jméno našeho státu!

100

(Je umlčen pískáním obecenstva i sudího Cejnara.) REPORTÉR

Řeč Kapounova vzbudila bouři nevole, v naprosto nechutné divadlo se však proměnila závěrečná řeč žlutokožcova.

MI-KOTA

Ó, spravedliví, ó slunéčka vzdělanosti západní, ó velicí, jimž moudrost kane z vousů na břicha otylá učeností, při sakurách roztockých přísahám, že jsem se neprovinil proti zákonům této kvetoucí země a pokud ano, bylo to z neznalosti, neboť není vše dobré pod Žižkovem, co je dobré pod FudžiJámou.

BIDLO

V hrdlo lžeš, bídný žluťase! Chceš se vymlouvat na neznalost zvyků bílých lidí, když sám jsi renegát bílé rasy? Ano, krajané, tento zločinný žlutý padouch se nenarodil pod Fudži-Jámou, nýbrž pod Jámou za Karlovým náměstím a náležel k bílému plemeni až do třinácti let, kdy se přejedl tlustého od šunky a dostav žloutenku, dezertoval hanebně k žluté rase!

MI-KOTA

(Mi-Kota se svíjí jako červ.) Milost! Milost! (Výkřiky odporu z publika.)

BIDLO

Ne dosti na tom... (Hlasem Lili Ping-Pong) ...tento bídný červ je žena! (Všeobecný údiv.)

101

AL KÁPO

Maninko…

REPORTÉR

Vzhledem k této polehčující okolnosti byla Harry Mi-Kota odsouzena k studiu práv, zostřenému povinným stravováním v Akademické menze na vlastní náklady.

SUDÍ CEJNAR

Kde je slečna Lili-Ping Pong? Nevidím ji v sále.

BIDLO

Když dovolíte, ctihodný umpire, hned ji přivedu. (Odejde do skříně, z níž okamžitě vyjde druhou stranou Žižkovská Lilie, spěšně si v chůzi popotahující punčochy.)

SUDÍ CEJNAR

Slečno Lili-Ping Pong, zvaná též Žižkovská Lilie, na přímluvu detektiva Franka Bidla jste zproštěna obžaloby. Jste volná.

ŽIŽKOVSKÁ LILIE

Děkuju mockrát, ctihodnosti, odteďkonc vím, kam patřím. Pozdravujou ode mě Big Bidla, že mu to nezapomenu. (Odejde do skříně, z níž z druhé strany vychází Bidlo, dopínající si vázanku.)

SUDÍ CEJNAR

Prosím povstaňte! Jménem Spojených států žižkovských odsuzuje se hlavní obžalovaný Alois Kapoun k smrti, ale vzhledem k řadě lidumilných skutků, vykonaných v podobě nezapomenutelného pana Tylínka, mění se mu tento trest na doživotní žalář, zostřený týdenním povinným pitím malinovky vlastní výroby.

102

VŠICHNI

To mu patří….

BIDLO

Nyní mi dovolte, abych vlastnoručně strhl roušku z tajemství žižkovského podsvětí. Podle mnou rozluštěné šifry k plánku nalezla zásahová jednotka v jednom z nejstarších žižkovských činžáků toto. (Dva policisté vnesou zaprášenou truhlici. Franta Bidlo ji otevře a podá soudci nevelkou knížku.)

SUDÍ CEJNAR

To se dalo čekat (otevře nedočkavě knihu.). Poklad – Karel Jaromír Erben. Slečno Klimánková, poklad je Váš

PROJEKCE

Otevře se kniha. „POKLAD“ Báseň Karla Jaromíra Erbena (Sudí povstane, zavře knihu. Před stolec předstoupí Libuše Klimánková a sudí jí knihu předá.

LIBUŠKA

(dojata tiskne knihu k prsům.) Avšak ženu vábí málo, co ji tolik hoře stálo! Stáloť ji, ach, slzí mnoho; leč děkujíc bohu za to, touže drahé tiskne děcko. Hořceť zakusila toho: žetě velmi málo zlato, avšak dítě nade všecko. (Tma.)

103

SUDÍ CEJNAR

Konec líčení.

EPILOG (Světlo. Bidlo drží za obojek Cliftona a MUC Vacoun za ruku Libušku Klimánkovou.) LIBUŠKA

Nepřipoutáte přece jen k sobě žádnou ženu, Franku?

BIDLO

(pohlédne na Cliftona.) K svému dobrodružnému životu?

CLIFTON

(rozhodně zavrtí hlavou.)

MUC VACOUN

Myslel jsem, že vy a Žižkovská Lilie k sobě máte dost blízko...

BIDLO

(tajemně.) Milý Vacoune, tak blízko, jak jen lze, a zároveň tak daleko... jako dva póly téhož magnetu. (Hluboce vzdychne, leč drsným povelem potlačí city nedůstojné nejslavnějšího žižkovského zvěda.) Vpřed, Cliftone, v ústrety novým bojům, nebezpečím a záhadám! (Clifton vyrazí po lávce, vláčeje za sebou proslulé očko, zatímco MUC Vacoun a Libuška, tisknouce se k sobě jako dvě hrdličky, jim mávají.) (S tmou KONEC.)