Efekt zvratu běžného účtu na obchodovatelné a neobchodovatelné sektory v měnové unii - rozklad přidané hodnoty The Effect of Current Account Reversal on Tradable and Nontradable Sectors in Monetary Union – Value Added Decomposition Jaromír Šindel1 Abstrakt Cílem příspěvků je diskutovat efekt zvratu běžného účtu na obchodovatelný a neobchodovatelný sektor v členských státech měnové unie – eurozóny. Zvrat běžného účtu spojený se zvratem deficitu čistých exportů skrze pokles domácí absorpce je spojen s hypotézou poklesu relativní ceny neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným statkům. Společná měnová politika a společná měna nemohou kompenzovat negativní dopad růstu ceny v obchodovatelném sektoru na jeho cenovou konkurenceschopnost. Stať diskutuje tuto hypotézu v rámci přizpůsobení portugalského běžného účtu, který je důsledkem evropské finanční integrace u konvergujících ekonomik. Klíčová slova běžný účet, jednotná měna, obchodovatelný sektor, neobchodovatelný sektor JEL Klasifikace: F43, F33, F36
Abstract The aim of this paper is to discuss the effect of current account reversal on the tradable and nontradable sector in member countries of currency union – Euro zone. The current account reversal associated with the reversal of the net export’s deficit caused by the drop in the domestic absorption evokes the decrease in the relative price of the nontradable sector in terms of tradable sector. The common monetary policy and common currency cannot offset the negative impact of tradable price increase on the tradable sector’s price competitiveness. The paper discusses this hypothesis within framework of the Portuguese current account adjustment, which is the result of European financial integration in catching-up countries. Key words current account, common currency, tradable sector, nontradable sector JEL Classificiation: F43, F33, F36
1
Ing. Jaromír Šindel, katedra Hospodářské politiky, Fakulta Národohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze, nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3,
[email protected]. Příspěvek vznikl s podporou Interní grantové agentury VŠE v Praze.
1 / 12
1. Úvod Cílem příspěvku je diskutovat efekt zvratu běžného účtu na obchodovatelné a neobchodovatelné sektory v členských státech měnové unie – eurozóny. V příspěvku je sledována hypotéza, kterou představili Obstfeld a Rogoff (2000a), v níž simulovali dopad zvratu běžného účtu vyvolaný skrze zvrat čistých exportů a domácí absorpce. Podle dané hypotézy tato situace vyvolá pokles relativní ceny neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným statkům, což značí pokles cenové konkurenceschopnosti obchodovatelného sektoru. Eurozóna jako celek vykazuje nepatrný přebytek běžného účtu platební bilance. Z narůstající směrodatné odchylky bilancí běžného účtu v rámci eurozóny (viz Šindel (2005)) vyplývá zvýšená distribuce bilancí běžného účtu, která je skryta, pokud provedeme distribuci běžného účtu upraveného podle ekonomické váhy jednotlivých ekonomik. Dojde-li tedy v Portugalsku, Španělsku či Řecku ke zvratu v deficitním vývoji běžného účtu, bude to opět asymetrický vývoj, na který nebude reagovat společná měnová politika, respektive vývoj jednotné měny a nedojde ke kompenzaci negativního dopadu na cenovou konkurenceschopnost obchodovatelného sektoru. V následující části bude představena korekce portugalské vnější nerovnováhy po roce 2000, která byla spojena s patrným propadem domácí absorpce. Následuje analýza sledované hypotézy zvratu běžného účtu na vývoj relativních cen v sektorech portugalské ekonomiky.2 Tato část provedená na čtvrtletních datech bude doplněna dekompozicí deflátoru přidané hodnoty na bázi ročních sektorových dat a v závěru bude diskutován vývoj měnového kurzu jako nástroje společné měnové politiky. 2. Průběh portugalské vnější nerovnováhy a její korekce Mírně přebytkový běžný účet eurozóny je v ostrém kontrastu s vývojem běžných účtu u členských zemí eurozóny, které jsou v procesu reálné konvergence – Portugalsko, Řecko a Španělsko. U těchto zemích se touto cestou projevil efekt prohlubující se finanční integrace (završené přijetím jednotné měny) v symbióze s reálnou konvergencí. Z obrázku 1 je patrné, že Portugalsko dosáhlo nejvyššího deficitu běžného účtu na úrovni téměř 11 % hrubého domácího produktu (HDP) v roce 2000. Po jeho mírné korekci v roce 2001 a výraznější v následujících dvou letech dosáhl poměr deficitu běžného účtu k HPD úrovně srovnatelné s Řeckem či Španělskem, kde se v roce 2005 pohyboval okolo 6 až 8 % HDP.
2
V tomto příspěvku je sledováno pouze Portugalsko, jelikož korekce ve Španělsku neproběhla a Řecko nevykazuje dostatečný rozsah dat k obdobné analýze.
2 / 12
Obrázek 1 Bilance běžného účtu v letech 1980-2006 (v % HDP) 4
4
2
2
0
0
-2
-2
-4
-4
-6
-6
-8
-8
-10
-10
-12
-12 -14
-14 1980
1983
1986
1989
eurozóna (12)
1992
1995
Španělsko
1998
2001
Portugalsko
2004
Řecko
Poznámka: Data pro roky 2005-2006 jsou předpovědí Evropské komise. Zdroj: Evropská komise (2005)
Z obrázku 2 (vlevo) vyplývá jednoznačné působení bilance zboží na korekci běžného účtu a to především ze strany importů. Rovněž výnosová bilance a bilance služeb zaznamenaly přebytkové tendence. Vývoj výnosové bilance nebudeme brát hlouběji v úvahu, i když odráží vývoj finančního účtu, což může částečně vysvětlovat investiční chování. Ovšem příspěvky výnosové bilance ke korekci běžného účtu jsou částečně kompenzovány běžnými transfery, z čehož při neměnnosti vývoje na kapitálovém účtu vyplývá zanedbatelný vliv na disponibilní důchod a zprostředkovaný vliv na domácí absorpci (viz analýza agregátní poptávky) a vývoj úspor (viz rozbor zahraničních úspor). Obrázek 2 Příspěvky bilancí běžného účtu (vlevo, p.b.) a hrubých úspor a investic(vpravo, p.b.) k meziroční změně běžného účtu platební bilance Portugalska v letech 1993-2004 (v %) 80
30
60
20
40
10
20
0 0
-10
-20
-20
-40 1997a00 1998a00 1999a00
2000a00 2001a00
Compensation of employees Current transfers - General government Export of goods Investment income Financial account
2002a00 2003a00 2004a00 Services -30 Current transfers - Other (private) sectors Import of goods Current account
1998
1999
2000
2001
Úspory
2002
2003
Investice
2004
2005
2006
2007
Běžný účet
Poznámka: Z údajů v % HDP. Hodnoty větší než nula u běžného účtu, jeho bilancí a u příspěvků hrubých úspor a investic signalizují deficitní tendence. Hodnoty záporné přebytkové tendence. V případě finančního účtu kladné hodnoty naopak značí přebytkové tendence. Zdroj: Databáze Eurostatu (2005), vlastní výpočty.
Podíváme-li se na vývoj běžného účtu z pohledu vývoje úspor a investic (viz obrázek 2, vpravo), je zřejmá úloha národních investic při korekci deficitu běžného účtu po roce 2000 a rovněž opětovný příspěvek národních úspor při jeho opětovném prohloubení po roce 2003. Souvislost korekce běžného účtu s vývojem HDP, resp. příspěvků domácí poptávky a importů k jeho růstu, znázorňuje obrázek 3. Zde je zřejmý propad příspěvků u soukromé domácí absorpce, což se rovněž odráží u importů zboží a služeb v pozitivních příspěvcích k růstu
3 / 12
hrubého domácího produktu po korekci běžného účtu. Výrazný zlom ve vývoji příspěvků importů zboží a služeb dokládá změna z -2,3 p.b. v roce 2000 na 0,07 p.b. v roce 2002. Obrázek 3 Příspěvky k růstu HDP (levá osa, p.b.) a vývoj bilance běžného účtu (pravá osa, v % HDP) 10
0
8
-2
6 -4
4 2
-6
0
-8
-2 -10
-4 -6
IMPgs EXPgs GCF Gov H+NPISH GDP CAB
-12 1995
1997
1999
2001
2003
2005
Zdroj: Databáze Eurostatu (2005), vlastní výpočty.
3. Materiál a metody 3.1 Dopad zvratu běžného účtu na relativní cenový vývoj obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru Pro zjednodušení předpokládejme, že bilance běžného účtu je tvořena čistými exporty (NX) a důchodovou bilanci NI . Dále přepokládejme rozlišení domácí absorpce (A) na obchodovatelné (T) a neobchodovatelné statky (N), tedy A = AT + AN . Dále zavedeme předpoklad, že absorpce neobchodovatelných statků se rovná jejich přidané hodnotě, tedy AN = YN , a že pro otevřenou ekonomiku platí, že rozdíl absorpce a přidané hodnoty obchodovatelných statků odpovídá čistým exportům zboží a služeb, tedy YT − AT = NX . Z těchto předpokladů vyplývá následující identita bilance běžného účtu v poměru k HDP CA NX + NI YT − AT + NI , kterou upravíme ca = nx + ni = yT − aT − ni .3 = = Y Y Y Pro dopad korekce běžného účtu na změnu relativní ceny aplikujeme přístup Obstfelda s Rogoffem (2000a), kteří využili užitkovou CES funkci s rozlišením spotřeby obchodovatelných a neobchodovatelných statků, kde γ představuje podíl obchodovatelných statků na celkové spotřebě θ
θ −1 θ −1 θθ−1 θ γ C ( 1 γ ) C . + − T N S využitím rovnosti neobchodovatelné spotřeby a přidané hodnoty získáme pro sledování naší hypotézy relativní cenu neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným
P 1 − γ p= N = PT γ
3
1θ
CT YN
1θ
,
Postup eliminace neobchodovatelného sektoru je následující: NX = Y − A = (YT + YN ) − ( AT + AN ) , kdy
v případě AN = YN dostáváme NX = Y − A = YT − AT .
4 / 12
kde θ znázorňuje intratemporální míru substituce mezi obchodovatelnými a neobchodovatelnými statky. Při využití cenového indexu, který je složen z vážených
[
]
1
cenových indexů obchodovatelných a neobchodovatelných statků P = γ + (1 − γ ) p 1−θ 1−θ lze kvantifikovat odhad relativního cenového vývoje obchodovatelných statků s odpovídajícími implikacemi pro vývoj reálného měnového kurzu a jeho dopadu na cenovou konkurenceschopnost obchodovatelného sektoru.
Tato uvedená hypotéza umožňuje sledovat dopady zvratu deficitního vývoje běžného účtu, tedy v situaci, kdy konečná spotřeba, resp. absorpce obchodovatelných statků převyšují přidanou hodnotu obchodovatelného sektoru. Dojde-li tedy ke zmenšení deficitu běžného účtu skrze bilanci čistých exportů, přesněji řečeno skrze propad importů zboží a služeb, reagující na propad v domácí poptávce, tak tomu odpovídá adekvátní pokles absorpce obchodovatelných statků. Tato změna se promítne do růstu relativní ceny obchodovatelných statků, respektive poklesem relativní ceny neobchodovatelných statků. Síla dopadu změny konečné spotřeby obchodovatelných statků na jejich relativní cenu vůči neobchodovatelným statkům závisí na intratemporální míře substitutce obchodovatelných a neobchodovatelných statků a rovněž home-bias domácí absorpce (viz Obstfeld, Rogoff, 2000b), kterou ovšem v propočtu nebereme v úvahu. Vývoj ceny obchodovatelných statků rovněž odpovídá i hypotéze dluhově přizpůsobeného reálného kurzu, kdy jsou ceny v domácí ekonomice ovlivněny rostoucím vnějším zadlužením. Korekce ve vývoji běžného účtu pak vede k návratu cen statků v ekonomice na jejich rovnovážnou úroveň. Pokles importů zboží a služeb bude tedy vytvářet tlak na relativní růst cen obchodovatelných statků. 3.2 Odhad změny relativní ceny mezinárodně neobchodovatelných a obchodovatelných statků
V roce 2001 došlo ke korekci portugalského běžného účtu v rozsahu přibližně 0,25 % HDP. Došlo tedy k poklesu deficitu běžného účtu z výše 10,38 % HDP na 10,13 % HDP. Citelnější pokles vnější nerovnováhy nastal v roce 2002, kdy schodek běžného účtu prošel korekcí v rozsahu 2,53 % HDP a v roce 2003 představoval pokles schodku běžného účtu 2,02 % HDP, čímž deficit běžného účtu v roce 2003 dosáhl úrovně 5,57 % HDP. Průběh korekce je zaznamenán na obrázku 4, jenž zachycuje změnu ve vývoji bilance zboží a běžného účtu platební bilance. Obrázek 4 Meziroční změna poměru bilance zboží a běžného účtu k HDP (p.b.) 4 2 0 -2 -4 -6 1995q01
1997q01
1999q01
NXgoods_ch_same
2001q01
2003q01
2005q01
CAB_ch_same
Zdroj: Databáze Eurostatu (2005), vlastní výpočty.
5 / 12
Proveďme nyní odhad možné reakce vývoje relativní ceny neobchodovatelných statků na korekci vnější nerovnováhy. Vzhledem k tomu, že došlo ke korekci běžného účtu především skrze obchodní bilanci, zúžíme vnější nerovnováhu pouze na obchodní bilanci, přepíšeme CA NX + NI YT − AT + NI rovnici , resp. ca = nx + ni = yT − aT − ni do následující = = Y Y Y NX YT − AT podoby , resp. nx = yT − aT 4. Za nx v roce 2002 lze dosadit 2,24, což je = Y Y korekce obchodní bilance v p.b., která téměř odpovídá korekci běžného účtu – 2,53, či dosadit kumulativní změnu obchodní bilance za roky 2002-2003, jež činila 3,57 p.b., což představuje menší korekci v porovnání s běžným účtem, jehož kumulativní přebytkové tendence v tomto období činily 4,55 p.b.. Nyní přistupme k odhadu podílu produkce, respektive přidané hodnoty obchodovatelného sektoru na celkové přidané hodnotě v ekonomice. Pokud bereme v rámci obchodovatelného sektoru v úvahu rovněž zemědělství a v rámci neobchodovatelného sektoru služby spojené s vládním sektorem, získáme přibližný 25% podíl obchodovatelného sektoru na přidané hodnotě v ekonomice. Pokud jsou tyto zmíněné sektory vynechány, tak podíl na celkové přidané hodnotě dosahuje přibližně k 30 %. Ovšem můžeme se přiklonit k původnímu podílu, neboť ne všechny statky z obchodovatelného sektoru lze považovat za obchodovatelné. Na základě výše uvedeného předpokladu jednotkové intratemporální míře substituce lze kvantifikovat pokles relativní ceny neobchodovatelného zboží vůči obchodovatelnému při výše definovaných korekcí vývoje běžného účtu, resp. Obchodní bilance v rozmezí 13 až 15 procent. 4. Výsledky a diskuse 4.1 Cenový vývoj v obchodovatelném a neobchodovatelném sektoru v Portugalsku
Pro analýzu vývoje obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru byly využity sezónně očištěná čtvrtletní data Eurostatu. Pro rozlišení obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru byly realizovány tři verze. V první a v druhé verzi byly z neobchodovatelného sektoru vyloučeny odvětví s významnou úlohou státu (Dn, Dn/t, Dn/t-a), které byly zahrnuty ve verzi třetí (Dng, Dng/t). Rozdíl mezi první a druhou verzí spočívá v zahrnutí (Dt) a vyloučení (Dt-a) zemědělství z obchodovatelného sektoru. Blíže k přehledu rozlišení obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru viz Kubíček (2004). Změna relativních cen, resp. deflátorů přidané hodnoty takto definovaných sektorů (Dn/t, Dn/t-a, Dng/t) se vyvíjela ve všech verzích obdobným způsobem. Vývoj deflátoru přidané hodnoty potvrzuje testovanou hypotézou v raném období korekce vnější nerovnováhy a v pozdější fázi této korekce. Vývoj relativní ceny potvrzuje vývoj implicitního cenového deflátoru v obchodovatelném sektoru.
4
Malá písmena značí změny veličin (v % HDP) označených příslušnými velkými písmeny
6 / 12
Obrázek 5 Vývoj deflátoru přidané hodnoty obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru (vlevo) a jeho relativní vývoj (vpravo) 1,020
1,020
1,015
1,015
1,010
1,010
1,005
1,005
1,000
1,000
0,995 1995q02 1996q04 1998q02 1999q04 2001q02 2002q04 2004q02
0,995 1995q02
CA_correction
Dt
Dn
Dng
D
1997q01
1998q04
CA_correction
Dt-a
2000q03
Dn/t
2002q02
Dng/t
2004q01
Dn/t-a
Poznámka: 5-ti členné klouzavé průměry mezikvartálních změn sezóně očištěných deflátorů přidané hodnoty. CA_correction = přebytkové tendence běžného účtu definované na základě meziročních čtvrtletních změn. D = národní hospodářství. Zdroj: Databáze Eurostatu (2005), vlastní výpočty.
Obrázek 6 potvrzuje vývoj relativního cenové deflátoru a jeho vývoj v obchodovatelném sektoru, přičemž lépe vypovídající schopnost přináší obchodovatelný sektor s vyloučením zemědělství (Dt-a) vzhledem k vyšší volatilitě cenového deflátoru v zemědělství. Vrátíme-li se k vývoji relativních cen u předchozího obrázku, lze konstatovat, že pokles relativní ceny neobchodovatelných statků odpovídá dříve kvantifikovanému dopadu sledované hypotézy. Obrázek 6 Vývoj deflátorů přidané hodnoty jednotlivých odvětvích OKEČ v Portugalsku (meziroční, čtvrtletní) 13 11 9 7 5 3 1 -1 -3 -5 -7 1996q01
1997q03
CA_correction
1999q01
total
a_b
2000q03
2002q01
c_d_e
f
2003q03
g_h_i
j_k
2005q01 l_to_p
Zdroj: Databáze Eurostatu (2005), vlastní výpočty.
4.2 Doplněk k hypotéze – strukturální rozklad deflátoru přidané hodnoty
Vzhledem k tomu, že analýza relativních cen na základě čtvrtletních dat přinesla nejednoznačné závěry, přistoupíme k prohloubení analýzy. Sledovanou hypotézu o negativních dopadech zvratu běžného účtu na cenovou konkurenceschopnost obchodovatelného sektoru lze rozšířit dekompozicí deflátoru přidané hodnoty (viz Kubíček, 2004). Využitím tohoto postupu lze sledovat vývoj produktivity práce, zaměstnanosti a vývoj podílu práce na tvorbě přidané hodnoty, což ovlivňuje podíl kapitálu na tvorbě přidané hodnoty, se kterým v následujícím textu budeme pracovat pod označením „marže“. Tímto
7 / 12
postupem lze vysvětlit částečnou úroveň nenaplnění či překročení kvantifikace dopadu sledované hypotézy na vývoj relativních cen. Potencionální ztráta cenové konkurenceschopnosti může být vykompenzována poklesem „marže“, resp. růstem podílu práce na tvorbě přidané hodnoty. Odlišnou možností, jak kompenzovat potencionální cenový nárůst je zvýšení produktivity práce, což rovněž může být spojeno s poklesem zaměstnanosti. Z uvedeného vyplývá, že sledovaná hypotéza má potencionální důsledky na důležité atributy hospodářského vývoje – zisk a zaměstnanost. Pro detailnější rozložení tempa růstu relativní cenové hladiny využijeme rozkladu nominální přidané hodnoty (Y). Zároveň předpokládáme, že je plně rozložitelná podle užití na příjem pro práci (W) a pro kapitál (C).5 Lze tedy zapsat, že Y = W + C . Pokud dále využijeme podílu příjmu pro práci na přidané hodnotě, tedy (1 − α K ) ⋅ Y = W , lze následně vyjádřit náhrady zaměstnanců s ohledem na přidanou hodnotu ve stálých cenách ( Y R ), tedy (1 − α K ) ⋅ P ⋅ Y R = W . Jelikož mezi cíle hospodářské politiky patří rovněž oblast zaměstnanosti, následně upravíme na (1 − α K ) ⋅ P ⋅ Y R = L ⋅ w , kde L značí zaměstnanost a w představuje průměrné náhrady na jednoho zaměstnance. Předchozí rovnici, můžeme rovněž vyjádřit skrze produktivitu práce, čímž získáme (1 − α K ) ⋅ P ⋅ (Y / L) R = w . Přistupme nyní k osamostatnění cenové hladiny při samostatném vyjádření zaměstnanosti a získáme L⋅w následující identitu P = . (1 − α K ) ⋅ Y R Výše uvedený rozklad byl proveden na úrovni celého národního hospodářství. Přistupme nyní do odvětvové sféry a rozlišme mezinárodně obchodovatelný (T) a neobchodovatelný (N) sektor. Pro cenovou hladinu v obchodovatelném sektoru pak platí, LT ⋅ wT wT že PT = . Pro cenovou hladinu v neobchodovatelném = R (1 − α T , K ) ⋅ YT (1 − α T , K ) ⋅ (Y / L) TR sektoru identicky platí PN =
L N ⋅ wN wN . = R (1 − α N , K ) ⋅ YN (1 − α N , K ) ⋅ (Y / L) RN
Jelikož uvedená hypotéza pracuje s relativní cenovou hladinou neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným pak při samostatně vyjádřené zaměstnanosti platí PN w N LN (1 − α K ,T ) YTR p= = ⋅ ⋅ ⋅ , což můžeme upravit do následující podoby při vymezení PT wT LT (1 − α K , N ) YNR produktivity práce p =
PN w N (1 − α K ,T ) (Y / L) TR = ⋅ ⋅ . PT wT (1 − α K , N ) (Y / L) RN
Na základě uvedeného rozkladu pomocí identit, můžeme přistoupit k následujícím závěrům, respektive možným vysvětlení odlišného přizpůsobení relativní ceny neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným statkům. Růst či nižší než očekávaný pokles relativní ceny neobchodovatelných statků mohl být způsoben vývojem následujících faktorů: - relativní růst náhrad zaměstnanců v neobchodovatelném sektoru vůči obchodovatelnému sektoru. 5
Příjem pro práci je tedy upraven o podíl na smíšeném důchodu a zároveň je proporcionálně rozložen vliv daní snížených o dotace na produkci, jejichž role je během sledovaného období na straně jedné zanedbatelná 0,2-0,7 % přidané hodnoty a na straně druhé překvapivá svou zápornou hodnotou.
8 / 12
-
relativní růst zaměstnanosti v neobchodovatelném sektoru oproti obchodovatelnému sektoru, relativní růst participace práce na rozdělení přidané hodnoty v obchodovatelném sektoru, tedy relativní pokles marže v tomto sektoru, relativní růst přidané hodnoty v obchodovatelném sektoru vůči neobchodovatelnému sektoru, což odpovídá vyššímu růstu produktivity práce v obchodovatelném sektoru, což je v souladu s výše uvedeným vývojem přidané hodnoty a zaměstnanosti.6
-
Rozklad změny relativní ceny neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným v Portugalsku je založen na ročních odvětvových datech z databáze OECD.7 Zde musíme přistoupit k avizované nutné úpravě podílu práce na tvorbě přidané hodnoty (Y) v jednotlivých odvětvích, neboť databáze kromě náhrad zaměstnanců (W) pracuje s provozním přebytkem (OS), který v sobě rovněž skrývá smíšený důchod (MI), jenž je nutno upravit s ohledem na využité výrobní faktory v daných odvětvích. Pro vyčlenění části smíšeného důchodu připadajícího na práci ze sumy provozního přebytku a smíšeného důchodu (OSMI) využijeme upravených náhrad zaměstnanců o kategorii sebezaměstnaných (Wadj). V tomto případě náhrady zaměstnanců vynásobíme poměrem počtu zaměstnaných (EMPt) vůči počtu EMPt zaměstnanců (EMPs), což formálně zapsáno odpovídá Wadj = W ⋅ . Dále využijeme EMPs upravené identity pro přidanou hodnotu Y = W + OS + MI , v našem případě Y = W + OSMI , kde OSMI zahrnuje jak smíšený důchod, tak provozní přebytek. Nyní přistoupíme k rozkladu OSMI a získáme upravenou identitu přidané hodnoty zohledňující plně podíl práce na její tvorbě: EMPt EMPt − W Y = W ⋅ + OSMI − W ⋅ EMPs EMPs Y = Wadj + OSMI adj . Na základě tohoto postupu byla zkonstruována dekompozice cenových deflátorů přidané hodnoty v Portugalsku v letech 1996-2003, což zachycuje obrázek 7. Byly sledovány dvě verze dekompozice – verze A se všemi sektory a verze B bez zemědělství a veřejných služeb s využitím ročních dat, neboť čtvrtletní data byla nedostatečná. Ovšem i zde je potvrzen pokles relativní ceny neobchodovatelných statků po korekci vnější nerovnováhy v roce 2000. Ovšem následující roky 2002 a 2003 ve verzi A a 2003 ve verzi B vykazují opětovný nárůst relativní ceny neobchodovatelných statků. Tento vývoj, který není v souladu se sledovanou 6
Pokud přistoupíme k hlubší analýze, můžeme provést dekompozici produktivity práce z hlediska změny kapitálové intenzity produkce a změny souhrnné produktivity, jelikož logaritmus změny přidané hodnoty lze rozložit následovně ∆Y = α K ⋅ ∆K + (1 − α K ) ⋅ ∆L + ∆A . Pokud platí následující rozložení produktivity práce
∆ (Y
L
) = α
K
⋅ ∆(K
L
) + ∆ A , lze rovněž dále provést hlubší dekompozici relativní ceny
obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru p =
K PN w N (1 − α K ,T ) α K ,T ⋅ ( L ) T AT . ⋅ ⋅ = ⋅ PT wT (1 − α K , N ) α K , N ⋅ ( K ) N AN L
Tento rozklad umožňuje rozložení efektu vývoje produktivity na relativní ceny, přičemž platí, že růst či nižší než očekávaný pokles relativní ceny neobchodovatelného sektoru vůči obchodovatelnému mohl být způsoben relativně vyšší kapitálovou intenzitou a souhrnnou produktivitou v obchodovatelném sektoru, což odpovídá relativně vyššímu růstu produktivity práce, tedy přidané hodnoty v obchodovatelném sektoru a nižšímu růstu zaměstnanosti v obchodovatelném sektoru. 7 OECD (2006): STAN Structural Analysis. Database Edition (ISSN 1608-1307)
9 / 12
hypotézou, je následně analyzován a ozřejměn uvedenou dekompozicí deflátoru přidané hodnoty. Obrázek 7 Dekompozice relativních cenových deflátorů přidané hodnoty v Portugalsku v 1996-2003 Version_A
0,08 0,06
0,06
0,04
0,04
0,02
0,02
0,00
0,00
-0,02
-0,02
-0,04
-0,04
-0,06 1996
1997 Yr (t/n)
1998
1999
1-alfa (t/n)
2000 L (n/t)
Version_B
0,08
2001 w (n/t)
2002
2003
-0,06
p (n/t)
1996
1997 Yr (t/n)
1998 1999 1-alfa (t/n)
2000 L (n/t)
2001 2002 2003 w (n/t) p (n/t)
Zdroj: Databáze OECD (2006), vlastní výpočty.
Lze konstatovat, že v obou verzích za růstem relativního cenového deflátoru neobchodovatelného sektoru (nekonzistence se sledovanou hypotézou) po roce 2001, resp. 2002 stojí relativně rostoucí podíl práce na tvorbě přidané hodnoty, tedy snížení podílu provozního přebytku a části smíšeného důchodu. Rovněž relativní zaměstnanost se vyvíjí v neprospěch obchodovatelného sektoru a rovněž přispívá k růstu relativní ceny. V tomto případě ovšem dochází ke zmírnění vývoje z předchozích let, kdy pod rostoucí vnější nerovnováhou docházelo k výraznější alokaci zaměstnanosti mezi sektory. K závěru lze konstatovat, že opětovný nárůst relativní ceny neobchodovatelného sektoru byl zapříčiněn především poklesem marže a pouze částečně změnou zaměstnanosti a produktivity práce. Relativní vývoj upravených průměrných náhrad zaměstnanců po korekci vnější nerovnováhy působil proti zmíněnému vývoji relativních cen. Pokud přistoupíme k dekompozici v rámci sektorů, lze sledovat výrazné tlaky poklesu marže proti růstu ceny obchodovatelných statků. Menší mírou rovněž přispívá pokles zaměstnanosti. Vývoj upravených průměrných náhrad zaměstnanců v obchodovatelném sektoru reaguje poklesem s ohledem na sledovanou hypotézu s dvouletým zpožděním. 4.3 Vývoj měnového kurzu
V úvodu byl představen asymetrický charakter dopadu zvratu vnější nerovnováhy na relativní cenu neobchodovatelného a obchodovatelného sektoru s ohledem na cenovou konkurenceschopnost obchodovatelného sektoru. Obrázek 8 znázorňuje vývoj nominálního a reálného efektivního měnového kurzu. Vývoj nominálního měnového kurzu je v období po korekci vnější nerovnováhy vůči ostatním zemím eurozóny samozřejmě neměnný, což ovšem nelze konstatovat o vývoji nominálního efektivního měnového kurzu vůči širšímu spektru zemí (viz obrázek 8, _41). Pohyb reálného efektivního měnového kurzu zvýrazňuje dopad korekce vnější nerovnováhy na cenovou konkurenceschopnost obchodovatelného sektoru a nemožnost společné měnové politiky čelit asymetrickému vývoji v oblasti vnější nerovnováhy.
10 / 12
Obrázek 8 Vývoj portugalského nominálního (NEER) a reálného (REER; HICP, ULC) efektivního měnového kurzu (2000 = 100) vůči eurozóně (EUR_12) a širšímu spektru zemí (_41) 110 105 100 95 90 85 80 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 NEER_EUR12 REER_41_HICP
NEER_41 REER_EUR_12_ULC
REER_EUR12_HICP
Zdroj: Databáze Eurostatu (2005).
5. Závěr
V úvodu textu byl představen asymetrický charakter vnější nerovnováhy, jejíž nárůst se stal příznačným pro země procházející reálnou konvergencí, u kterých se tímto projevil dopad prohlubující se finanční integrace završené přijetím jednotné měny. Asymetričnost této situace na straně jedné přináší pozitivní efekt v podobě dlouhodobějšího využití vnějších půjček. Na straně druhé ovšem neumožňuje využití měnové politiky pro kompenzaci růstu cen obchodovatelných statků s negativními dopady na cenovou konkurenceschopnost při korekci deficitů na běžném účtu. Intenzita účinku na cenovou konkurenceschopnost je umocněna počátečním uvolněním tlaků na její udržování skrze nižší relativní růst cen obchodovatelných statků vyplývající z dopadů finanční integrace na zvýšený deficit běžného účtu. Tato situace byla analyzována na příkladu korekce běžného účtu v Portugalsku, která proběhla po roce 2000. Korekce portugalského běžného účtu vyvolala negativní dopad na cenovou konkurenceschopnost a reálný vývoj v obchodovatelném sektoru v několika směrech. V souladu se sledovanou hypotézou došlo v počátečním období k nárůstu implicitního cenového deflátoru přidané hodnoty v obchodovatelném sektoru, respektive došlo k poklesu relativní ceny neobchodovatelných statků vůči obchodovatelným. V rámci analýzy pomocí dekompozice deflátoru přidané hodnoty byl zjištěn pokles marží v obchodovatelném sektoru, tedy nárůst podílu práce na tvorbě přidané hodnoty. Uvedená dekompozice tedy vysvětluje opětovný nárůst relativní ceny neobchodovatelného sektoru a tedy nekonzistenci se sledovanou hypotézou, což bylo způsobeno především poklesem marže a pouze částečně změnou zaměstnanosti a produktivity práce. Vývoj společné měny nekompenzoval zmíněný dopad korekce portugalské vnější nerovnováhy, která tedy působila na ztrátu cenové konkurenceschopnosti skrze růst cen v obchodovatelném sektoru, resp. apreciaci reálného měnového kurzu a rovněž měla vliv na pokles relativní marže v obchodovatelném sektoru.
11 / 12
Literatura Blanchard, O., Giavazzi, F. (2000): Current Account Deficits in the Euro Area. The End of the Feldstein-Horioka Puzzle? Brookings Papers on Economic Activity, 2002, s. 147-210. Evropská komise (2005): Statistical Annex, databáze AMECO. Spring 2005. Eurostat Database (2005): Balance of Payments Statistics. Eurostat Database (2005): National Accounts Statistics. Kubíček, J. (2004): Sektorové produktivity a relativní cena neobchodovatelných statků: Opravdu příliš mnoho povyku pro nic?. Konference ČSE, 2004. Obstfeld, M., Rogoff, K (2000a): Perspectives on OECD Economic Integration: Implications for U.S. Current Account Adjustment. Global Economic Integration: Opportunities and Challenges. 2000. [cit. 2005-12-2] dostupné na: http://www.kansascityfed.org/publicat/ Sympos/2000/S00rogo.pdf Obstfeld, M., Rogoff, K. (2000b): The Six Major Puzzles in International Macroeconomics: Is There a Common Cause? Cambrigde, MA, NBER 2000 (Working Paper 7777). OECD (2006): STAN Structural Analysis. Database Edition. ISSN 1608-1307. Šindel, J. (2005): Nerovnováha běžného účtu platební bilance v členských státech eurozóny. Politická ekonomie, 2005, č. 2, s. 163–184.
12 / 12
