Jarní a letní lidové zvyky dětí v subregionu Uherské Hradiště. Bakalářská práce. Brno 2008

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY

Jarní a letní lidové zvyky dětí v subregionu Uherské Hradiště Bakalářská práce

Brno 2008

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Marek Trávníček

Vypracovala: Lenka Ševčíková

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

………………………….

2

Děkuji Mgr. Marku Trávníčkovi za odborné vedení, za cenné rady, poskytnuté informace a připomínky, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce.

3

Obsah

Teoretická část ÚVOD ......................................................................................................................... 6 1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA .......................................................................... 8 1.1. Charakteristika základních pojmů .................................................................. 8 1.2. Literární rešerše ............................................................................................. 8 1.2.1. Vzdělávací program Základní škola ..................................................... 9 1.2.2. Vzdělávací program Obecná škola ..................................................... 10 1.2.3. Vzdělávací program Národní škola .................................................... 12 1.2.4. Rámcový vzdělávací program ............................................................ 13 1.2.5. Říkadla a hry Slováckých dětí ............................................................ 15 1.2.6. Dítě v tradici a současnosti lidu na Slovácku ..................................... 15 1.2.7. Nenuda v duchu českých tradic .......................................................... 16 1.2.8. Děti, hry a umění ................................................................................ 16 1.2.9. Naše děti ............................................................................................. 16 1.2.10. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka ................................................. 17 2. CÍL ...................................................................................................................... 18 3. LIDOVÁ KULTURA ......................................................................................... 19 3.1. Lidová kultura ve vztahu k dítěti ............................................................... 20 3.2. Dětský folklór ............................................................................................ 21 3.3. Druhy dětského folklóru ............................................................................ 21 3.4. Přehled dětských folklórních a kulturních akcí ......................................... 22 3.5. Region Moravské Slovácko ....................................................................... 23 3.6. Subregion Uherskohradišťsko ................................................................... 25 4. JARNÍ A LETNÍ LIDOVÉ ZVYKY .................................................................. 26 4.1. Vynášení mařeny ....................................................................................... 26 4.2. Nošení létečka ............................................................................................ 27 4.3. Velikonoce ................................................................................................. 27 4.4. Hrkání ........................................................................................................ 29 4.5. Honění Jidáše ............................................................................................. 30 4.6. Pomlázka .................................................................................................... 30 4.7. Jarní vysypávání a vylévání cestiček ......................................................... 31 4

4.8. Letnice ........................................................................................................ 32 4.9. Stavění májů ............................................................................................... 33 4.10. Jízda králů ................................................................................................. 34 4.11. Chození královniček .................................................................................. 36 4.12. Dožinky ..................................................................................................... 37 4.13. Hody .......................................................................................................... 38 4.14. Přehled folklórních a kulturních akcí ........................................................ 39 5. PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ .......................................................................... 42 5.1. Projektová metoda ....................................................................................... 42

PRAKTICKÁ ČÁST 6. ANKETA ............................................................................................................ 44 6.1. Otázky ankety ............................................................................................ 44 6.2. Stručné vyhodnocení ankety ...................................................................... 45 6.3. Shrnutí ........................................................................................................ 50 7. NÁVRH NÁMĚTŮ PRO PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ ................................ 51 7.1. Vynášení Mařeny v námětech .................................................................... 51 ZÁVĚR ..................................................................................................................... 61 RESUME .................................................................................................................. 62 LITERATURA .......................................................................................................... 63 PŘÍLOHA ................................................................................................................. 66

5

Teoretická část

Úvod Jako téma pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala „Jarní a letní lidové zvyky dětí v subregionu Uherské Hradiště“, přestože otázka využívání lidové kultury při výchově dětí není zdaleka nová, ale je neustále aktuální. Uherskohradišťsko, je kraj, kde folklór, tradice a zvyky jsou stále živé a jsou součástí života tohoto subregionu. Společnost, prostředí, ve kterém člověk žije, do velké míry ovlivňuje každého. Mne od dětství ovlivňovalo střídání času členěného různými lidovými zvyky mé rodné obce, na kterých jsem se později sama podílela. Velký vliv na mě měly vzpomínky a vyprávění starších členů rodiny, kroj předávaný z generace na generaci, pocit jistoty a zakotvenosti nejen k domovu, ale k celému regionu. Jsem přesvědčena, že lidová kultura má nezastupitelné místo v životě dítěte. Pamětí národa je jeho lidová kultura – lidové tance, písně, slovesnost, zvyky a předměty jsou cenným dědictvím, současně může být i zdrojem poznání, radosti, tvořivé inspirace i pro současného člověka. Kulturní tradice můžeme chápat jako proces předávání idejí, norem a pravidel chování z generace na generaci. Záleží na každém člověku, škole, rodině, zájmových institucích, jakým způsobem předávají tradice a kulturu mladším generacím. Svoji

bakalářskou

práci

jsem

konkrétně

zaměřila

na

subregion

Uherskohradišťska, snažila jsem se popsat lidové zvyky jarního a letního období. Cílem bylo zjistit, jak se integrují do výuky prvky lidové tradice a pokusit se navržení činností s prvky lidové tradice pro projektové vyučování s využitím nejen na 1. stupni základních škol, ale i ve školní družině, či kroužcích při škole. Přestože je nezpochybnitelný pozitivní přínos lidové tradice pro život dítěte, můžeme být svědky jejího oslabování, a to nejen v rodině, ale i ve výchovně-vzdělávacím procesu. To je velká výzva nejen pro nás rodiče, pedagogy, ale i pro celou širokou veřejnost. Bakalářskou práci jsem rozdělila do sedmi kapitol. První kapitola obsahuje teoretická východiska – vymezení základních pojmů vztahující se k tématu a literární rešerši aktuálních školských vzdělávacích programů – Základní škola, Obecná škola, Národní škola. Tyto vzdělávací programy jsou sice stále ještě platné, ale postupně

6

dobíhají a nahradí je Rámcový vzdělávací program. Dále jsou v literární rešerši publikace regionálně zaměřené a publikace týkající se lidových tradic a umění. V druhé kapitole jsem vymezila základní cíl bakalářské práce. V třetí kapitole charakterizuji lidovou kulturu obecně i ve vztahu k dítěti. Dále tato kapitola obsahuje charakteristiku folklóru, jeho druhy, přehled folklórních akcí pro děti subregionu Uherské Hradiště. Dále jsem vymezila termín Moravské Slovácko a subregion Uherskohradišťsko. Čtvrtá kapitola je zaměřená na popis lidových zvyků jarního a letního období, tradovaných v minulosti a současnosti na Uherskohradišťsku. Pátá kapitola definuje projektové vyučování, jak uvádí Průcha v Pedagogickém slovníku (2003) nebo Skalková v Obecné didaktice (1999). Inspirovala mne kniha od Jany Coufalové Projektové vyučování (2006). Šestá kapitola je kapitolou výzkumnou. Pomocí ankety jsem zjišťovala, jak jsou integrovány prvky lidové tradice a folklórní témata do výuky na 1. stupni základních škol na Uherskohradišťsku. Sedmá kapitola je tvůrčí. Pokusila jsem se o navržení námětů pro projektové vyučování využitelné nejen pro 1. stupeň základních škol, ale i ve školní družině, či v kroužcích při škole.

7

1. Teoretická východiska

1.1. Charakteristika základních pojmů Pro seznámení se s tématem nejprve charakterizuji základní pojmy, které se k tématu vztahují.
Folklór - původní označení pro "to, co lid ví", později věda o lidu. V dnešním pojetí označuje folklór část lidové kultury, zahrnující slovesné, hudební, dramatické a taneční projevy.
Dětský folklór – je označení pro vlastní tvorbu dětí (říkadla, dětské písně, rozpočitadla, hry), projevy dospělých určené dětem (říkadla, hry s batolaty), hry, výroční obyčeje ap., které ztratily svou původní funkci v životě dospělých.
Lidová kultura – je souhrnné označení pro kulturu obyvatel venkova i měst, která vznikla v jejich lidovém prostředí a odráží život lidu, jímž je pěstován a udržován. Její součástí je lidová slovesnost, píseň, tanec ap.
Subregion – tento pojem je odvozen od pojmu region a znamená dělení na menší oblasti, podoblasti či část oblasti.
Moravské Slovácko – je region, který začíná na jih a jihozápad od Napajedelské brány a dále pokračuje po obou březích řeky Moravy do vysoce úrodného Dolnomoravského úvalu. Celý region se dělí na Moravské Kopanice v oblasti Bílých Karpat, Horňácko, Dolňácko a Podluží.

1.2. Literární rešerše Prostudovala jsem školské vzdělávací programy: Základní škola, Obecná škola, Národní škola a Rámcový vzdělávací program a jiné folklórně zaměřené publikace. Zmíněná literatura navrhuje učivo, ve kterém se může uplatnit lidová kultura, folklór a regionální témata v různých předmětech základních škol. Školské vzdělávací programy jsou rozděleny na základě předmětů, které se vyučují na 1. stupni základní školy. Snažila jsem se na základě analýzy těchto textů utvořit stručný přehled toho, jak je zde regionální tématika obsažena.

8

1.2.1. Vzdělávací program Základní škola Český jazyk – národní jazyk (mateřský jazyk), nejdůležitější prostředek dorozumívání. Pro regionální výchovu zde nenajdeme přímé doporučení, ale je zde prostor pro zařazení regionálních prvků do hodin českého jazyka, a to formou pohádek, povídek, básní, řešení hádanek, účasti na dramatizaci pohádek či povídek. Čtení a literární výchova – regionální tématiku lze hojně využít. Například při práci s literárním textem – poslech, rozpočítávadla, hádanky, říkadla, přísloví, pověsti místní, regionální, básně, vyprávění, pohádky. Povídání nad literárním textem či knihou – seznámení s postavami povídek, hodnocení vlastností postav, vyjádření pocitů z četby. Seznámení se základy literatury – porozumět pojmům a výrazům při praktické činnosti: říkadla, rozpočítadla, hádanky, pohádky, básně, loutkové divadlo, maňáskové divadlo, kulturní život regionu, kulturní instituce. Prvouka – vytváří a posiluje vnímavý vztah žáka k jeho okolí. Důležité je, aby si žák osvojil vědomosti o sobě, jiných lidech, o škole, rodině, životě v nejbližším okolí, o činnostech a výtvorech lidí a vztazích mezi nimi. Zmíněná doporučení dávají velký prostor pro zařazení regionálních prvků do vyučování a také se regionální témata objevují přímo v jednotlivých ročnících tohoto předmětu prvního stupně. Přímo zařazená regionální témata v jednotlivých kapitolách: Moje rodina – významné události v rodině, oslavy, rodinné tradice. Domov – bydlení dříve a nyní, širší pojetí domova, tradice. Naše obec – kulturní a společenský život v obci, historická a památná místa v obci, osobnosti obce, významné tradice, pověsti, volná témata související s problematikou obce. Krajina kolem nás - pozorování a popis místní krajiny, okolní krajina dříve a nyní, jak se krajina mění – obrazy, fotografie, četba s textů z historie regionu. Věci kolem nás – poznávání běžného života na vycházkách v obci a okolí, na výletech. Jak se lidé baví, jak tráví volný čas, jak nakupují, cestují, jak se oblékají. Co lidé používali dříve a co dnes. Jak se mění život v obci a okolí a další témata. Lidé a čas – významné dny, svátky (Vánoce, Velikonoce...), regionální slavnosti, časová posloupnost známých událostí, příběhy jiných lidí, pohádek, pověstí, život v

9

minulosti, památky na minulá období – stavby, obrazy, muzea, památné chráněné stromy... Práce a volný čas – volný čas a jeho využití – hry, kulturní zájmy, koníčky, sporty… U jednotlivých témat je nutné pamatovat na rozdíl mezi vesnickým a městským prostředím. Vlastivěda – navazuje na prvouku. Členění vlastivědy na čtyři oblasti – Místo, v němž žijeme, Naše vlast, Česká republika, Evropa, svět, Obrazy z českých dějin. Regionální témata prostupují všemi čtyřmi oblastmi vlastivědy. Hudební výchova – pro regionální tématiku je významný jeden z cílů hudební výchovy, a to získat vhled o hudební kultuře české i jiných národů. Dále se seznámit se schopností umění minulosti i dneška, emocionálně působit a vytvářet mosty mezi lidmi. Taktéž jsou důležité pěvecké, instrumentální, poslechové a hudebně pohybové činnosti uskutečňované v hodinách hudební výchovy. Výtvarná výchova – regionální témata jsou obsažena v jednotlivých doporučeních pro učivo, jako např.: hračky současné i minulé, krajové varianty hraček, lidové umění a jeho dekor (vztah tvaru, funkce a dekoru), kultura bydlení, odívání, krásy přírody, návštěva galerií, výstav, regionálních památek a zajímavostí. Praktické činnosti – regionální tématika je zde zastoupena celou jednou kapitolou nazvanou Lidové zvyky, tradice a řemesla. V této kapitole je velké množství námětů, doporučení a témat pro regionální výchovu.1

1.2.2. Vzdělávací program Obecná škola Český jazyk a literatura – pro regionální tématiku je významné: Próza a poezie - regionální prvky lze využít například u pohádkových her, recitace, vyhledávání a vymýšlení rýmů, při seznamování se s lidovými zvyky. Vyprávění o dojmech a tématech z četby nebo i neliterární vyprávění – pohádky, hádanky písně. Směřovat děti k pozorování okolí a druhých lidí, podělit se o zážitky, zájmy. Vyhledávat témata zajímavá a podnětná. Příběhy ilustrovat, modelovat a dramatizovat. Vést děti ke spisovnému užívání slov, prohlubovat v dětech uvědomění si rozdílu využití jazyka pro soukromí a pro veřejnost. Vazba na tvořivou dramatiku.

1

MŠMT ČR. Vzdělávací program Základní školy včetně úprav a doplňků. 2.doplněnéaktualizované vyd. Praha: Fortuna, 2003. 344 s. ISBN 80-7168-595- X.

10

Tvořivá práce s literárním textem – vyprávění scénáře, dramatizace, vlastní tvorba na různé motivy. Výrazy posvátné, zakázané a citově zabarvené – běžná zvolání, náboženské výrazy v denním i svátečním životě, vnímavost k slovům pokleslým, doslovnost u výrazů přenesených. Prvouka, Vlastivěda a Přírodověda – 1. až 3. ročník má předmět Prvouka, 4. a 5. ročník má předměty Vlastivěda a Přírodověda. Tyto předměty jsou v Obecné škole zařazeny společně do jedné oblasti. Jsou podrobně rozepsány a umožňují učiteli volnost, které učivo zařadí. Tvůrcem výuky je učitel. Učitel má k dispozici ještě 4 volné hodiny, jejich obsah je zcela v rukou učitele. V této oblasti je podrobně rozpracován Souborný přehled materiálu k Prvouce, Vlastivědě a Přírodovědě. Zde najde učitel podrobně rozpracované materiály k výuce rozdělené do 24 okruhů. Regionální tématice je zde věnována značná pozornost. Okruhy číslo 14 – Region, okruh číslo 15 – Vlast, okruh číslo 19 – Umění – v těchto okruzích jsou zastoupena témata, která lze využít pro regionální tématiku a v doporučeních se objevují v každém ročníku 1. stupně základní školy. Dramatická výchova – pro regionální tématiku jsou důležité některé z cílů dramatické výchovy, a to: Vnímat skutečnost kolem sebe v celé její hloubce a složitosti. Respektovat druhé lidi a jejich názory, naslouchat jim a oceňovat jejich přínos. Spolupracovat s druhými lidmi na společném díle, umět dovést dílo do konce. Významné jsou dramatické hry a cvičení. Rozvíjet smyslové vnímání, rozvíjet rytmické cítění. Výtvarná výchova – stojí v rovnováze s ostatními předměty. Vyhledávají se blízká témata, která se zpracovávají ryze výtvarnými prostředky. Avšak ne pouhé ilustrování probírané látky, ale souběžné poznávání světa pomocí specifických prostředků výtvarné výchovy. Hudební výchova – pro regionální využití je významná soustava hudebních činností pěveckých, instrumentálních, poslechových a hudebně pohybových. Tak jako předchozí oblasti i tato je podrobně rozepsána a lze zde najít celou řadu využití pro lidovou a regionální tématiku. Tělesná výchova – z hlediska regionálního využití jsou důležité: Pohybové a taneční hry – nejrůznější pohybové hry, hry s využitím náčiní, hudební hry i hry lidové. Tyto hry pomáhají upevnit správné pohybové návyky formou dětem nejbližší – hrou. 11

Taneční improvizace – cílem je uvolnit tvůrčí schopnosti žáka a dát prostor jeho individuálnímu projevu.2

1.2.3. Vzdělávací program Národní škola Český jazyk – jeho úzké propojení s dalšími humanitními obory jako dějepis, hudební, výtvarná a občanská výchova předpokládá vzájemné prolínání učiva. Vzhledem k tomu, že pro regionální výchovu zde nejsou žádné požadavky, záleží na učiteli, jeho schopnostech, angažovanosti, jak zařadí regionální prvky do učiva a v podobných oborech je různě propojí a vzájemně obohatí. Prvouka – pro regionální tématiku je zde doporučení k dodržování zvyků a úcta k tradicím. Vlastivěda - navazuje na prvouku. V jednotlivých ročnících jsou v cílech přímá doporučení pro regionální výchovu – vážit si tradic, svého rodiště, regionu i vlasti. Je žádoucí kladení důrazu na dějiny vlasti, ale i pověsti a báje, jako prostředku k probuzení zájmu o dějiny národa, regionu, osobnosti, událostí, regionální zajímavosti – vlastenecká výchova. Hudební výchova – pro regionální tématiku jsou významné hudebně pohybové činnosti – jednoduché taneční hry, pohybové vyjádření hudby, krajové lidové tance, které prostupují všemi ročníky prvního stupně. V obsahu, v kapitole poslech, najdeme také doporučení vhodné pro regionální výchovu – lidové písně, hudba zábavná, slavnostní lidové zvyky. Výtvarná výchova – odpovědnost za smysl výuky leží na učiteli. Výtvarná výchova jako jediný předmět není rozdělen na ročníky, ale do čtyř základních námětových okruhů – Já, Svět přírody a věci kolem nás, Společnost, Výtvarná řeč a výtvarné umění. Z regionálního hlediska jsou významné námětové okruhy Společnost a Výtvarná řeč a výtvarné umění. Kapitoly Příběhy, zvyky a tradice, Výtvarné umění v historii jsou plné námětů pro regionální výchovu.3

2

PIŤHA, P.; HELUS, Z. Vzdělávací program Obecná škola. 4. upravené vyd. Praha: Portál, 1996. 272 s. ISBN 80-7178-106-1. 3 ASOCIACE PEDAGOGŮ ZÁKLADNÍHO ŠKOLSTVÍ ČR. Vzdělávací program Národní škola. Praha: SPN, 1997, 163 s. ISBN 80-04-26 683-5.

12

1.2.4. Rámcový vzdělávací program Rámcový vzdělávací program je velmi podrobně rozepsán, avšak přehledně, což umožňuje učiteli dobrou orientaci. Jsou zde jasně vymezeny cíle – výstupy, kterých má žák dosáhnout, kompetence žáků, kterými jsou vědomosti, dovednosti, hodnoty a postoje. Rámcový vzdělávací program je orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí: jazyk a jazyková komunikace, matematika a její aplikace, informační a komunikační technologie, člověk a jeho svět, člověk a společnost, člověk a příroda, umění a kultura, člověk a zdraví, člověk a svět práce. Jazyk a jazyková komunikace – tato oblast je nejdříve vymezena obecnou charakteristikou. Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve vzdělávacích oborech český jazyk a literatura, cizí jazyk a další cizí jazyk. Pro regionální tématiku je důležitý jeden z cílů RVP, a to chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa. Dalším cílem RVP je individuální prožívání slovesného uměleckého díla a rozvíjení emocionálního a estetického cítění. Tyto a jiné cíle jsou v RVP obecně vymezeny, což umožňuje učiteli volnost při výběru a zařazení regionálních prvků do hodin českého jazyka. Člověk a jeho svět - v obecné charakteristice vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Vzdělávací obor Člověk a jeho svět je členěn do několika okruhů: Místo kde žijeme – pro regionální výchovu je zásadní poznání nejbližšího okolí, obec, okolní krajiny, místní oblast, region, společnost, rozvoj kladného vztahu k místu svého bydliště. Lidé kolem nás – důležité podoby a projevy kultury, kulturní instituce. Lidé a čas – důležité pro rozlišení děje v minulosti, přítomnosti a budoucnosti s využitím regionálních specifik, významné události regionu. Podstatné pro tento okruh je vyvolat u žáků zájem o minulost a kulturní bohatství regionu.

13

Člověk a společnost - v obecné charakteristice tato vzdělávací oblast směřuje k tomu, aby žáci poznali dějinné, sociální a kulturně historické aspekty života. Taktéž důležitým aspektem je výchova k ochraně uměleckých a kulturních hodnot. Vzdělávací oblast Člověk a společnost se rozděluje na obory Dějepis a Výchova k občanství. Dějepis – pro regionální tématiku má význam předávání historické zkušenosti dětem. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Výchova k občanství – v této kapitole jsou doporučení pro regionální témata jako je výběr z místních tradic, co proslavilo region, významné osobnosti, rozmanitost kulturního projevu, kulturní hodnoty, kulturní tradice. Umění a kultura – dále se člení na Hudební výchovu a Výtvarnou výchovu. Záměrem této vzdělávací oblasti je chápat umění a kulturu vzájemné provázanosti s lidskou existencí. Učit prostřednictvím vlastní tvorby – zde záleží na učiteli, jak pojme obsah učiva, jelikož RVP poskytuje celou řadu doporučení. Hudebně pohybové činnosti – pro zařazení regionálních prvků jsou vhodná témata jako jsou taneční hry se zpěvem, jednoduché lidové tance, pohybové improvizace tance s využitím tanečních kroků. Člověk a zdraví – tato vzdělávací oblast se dále člení na kapitoly Výchova ke zdraví a Tělesná výchova.4

Po prostudování školských vzdělávacích programů můžu říci, že jsou zde přímá doporučení pro zařazení folklóru a prvků lidové tradice do osnov 1. stupně základních škol. Učitel, který poctivě a zodpovědně realizuje výuku, musí, dle školských vzdělávacích dokumentů, zařazovat prvky lidové tradice i folklórní témata do vyučování. Pokusila jsem se vytvořit krátký přehled toho, jak jsou tato témata obsažena mimo školské vzdělávací dokumenty.

4

RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. 126 s.

14

1.2.5. Říkadla a hry Slováckých dětí Františka Svobodová-Goldmannová

Tato publikace je dobře a rozsáhle zpracována na jednotlivé druhy dětského folklóru. Jsou zde hry, říkadla, písně, ukolébavky, pro starší děti hádanky, škádlivé pohádky. Tyto prvky dětského folklóru lze pak využít při práci s dětmi a podnítit je k oživení jejich tvořivosti. Kniha je rozdělena na tři oddíly, a to – Říkadla, Hry a Projevy dospělých určené dětem. První oddíl - Říkadla: Obsahuje škádlivky, utříděné podle jejich funkce a obsahu. Dále tento oddíl obsahuje říkadla recitovaná chlapci při otloukání píšťalek. Tento oddíl uzavírají rozpočítadla. Druhý oddíl - Hry: Hry jsou rozdělené podle druhu na: Prosté hry pohybové. Hry s mluveným nebo zpívaným slovem. Hry prováděné stabilně s určitými předměty – míčem, kaménky, knoflíky, dřívky atd. Třetí oddíl - Projevy dospělých určené dětem: Dále rozděleno na: ukolébavky hry s batolaty škádlivé pohádky. Tuto publikaci lze jen doporučit. Zvlášť obsáhle jsou zde zaznamenány říkadla a hry. Pro učitele může být tato kniha cenným materiálem pro uplatnění dětského folklóru, nejen ve škole.5

1.2.6. Dítě v tradici a současnosti lidu na Slovácku Tato brožura obsahuje nejen zvyky v průběhu celého roku, ale i zvyky spojené s narozením dítěte, dětské hry, pohádky, říkadla a další náměty doplněné celou řadou převážně historických fotografií a obrázky. I když tato brožura není obsahově příliš

5

SVOBODOVÁ-GOLDMANNOVÁ, F. Říkadla a hry Slováckých dětí. Gottwaldov: Krajské muzeum, 1958. 180 s.

15

bohatá, přesto zde najdeme alespoň stručně popsané zvyky, náměty dětských her, písní, říkadel a další materiály, které umožní alespoň náhled na dětský folklór na Slovácku.6

1.2.7. Nenuda v duchu českých tradic Barbara Karpetová, Kateřina Sládková

Autorky se zabývají lidovými tradicemi, které náš národ provázejí od pradávna. Zmíněné tradice nejen popsaly, ale zároveň navrhly různé aktivity, činnosti, písničky, hry, jak nevšedně pojmout různé svátky či slavnosti. Kniha obsahuje i metodickou přílohu, nápady a podněty k výtvarným aktivitám, říkanky, písničky, hry. Využití této publikace nemusí být jen ve škole, školní družině či v zájmových kroužcích, ale knihu lze doporučit především samotným dětem, jejich rodičům i prarodičům.7

1.2.8. Děti, hry a umění Věra Mišurcová, Marie, Severová

Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části nabízí teoretický přehled, který je důležitý pro včlenění umění do výchovy dětí. V druhé části shrnuje poznatky o dětských hrách. Jsou zde uvedeny různé možnosti, způsoby povzbuzování, usměrňování dětí při provádění her rodiči, učiteli, vychovateli v různých volnočasových institucích. Kniha je vedená v teoretické rovině, nenabízí přímé metodické pokyny. Regionální tématiku zde nenajdeme, ale přesto uvedené náměty mohou být použity při hře rodičů s dětmi, v mateřské škole a v nižších ročnících základní školy.8

1.2.9. Naše děti František Bartoš

Tato kniha, se skládá ze tří částí - dítě v rodině, děti mezi sebou a děti v obci. Najdeme zde pověry spojené s narozením dítěte, ukolébavky včetně notového záznamu, 6

DÍTĚ V TRADICI A SOUČASNOSTI LIDU NA SLOVÁCKU. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1979. 29 s. 7 KARPETOVÁ, B.; SLÁDKOVÁ, K. Nenuda v duchu českých tradic. Praha: Prostor, 1996. 55 s. ISBN 80-85190-39-7. 8 MIŠURCOVÁ, V.; SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN 80-85866-188.

16

hry s nemluvňaty, dětské hry (i s dobře popsanou metodikou těchto her), dětské pohádky, modlitbičky, hádanky, říkadla. Tato kniha může být velkou inspirací pro učitele, vychovatele i rodiče.9

1.2.10. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka Zdenka Jelínková

Tato regionální, na dětský folklór zaměřená kniha, má dobře rozpracované jednotlivé druhy dětského folklóru. Najdeme zde především říkadla, dětské hry a dětské zvykosloví. Autorka sestavila obsáhlý materiál těchto druhů dětského folklóru, tak jak se vyskytovaly v jednotlivých obcích na Dolňácku. Nutno také dodat, že kniha neobsahuje metodický materiál, je psána spíše v teoretické rovině.10

9 10

BARTOŠ, F. Naše děti. 4.vyd. Praha: Vyšehrad, 1951. 346 s. JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s.

17

2. Cíl Základním cílem mé bakalářské práce je, na základě rešerše literatury, dobrá orientace v dané problematice. Prostudováním školských vzdělávacích programů zjistit, zda projektované kurikulum pro 1. stupeň základních škol obsahuje prvky regionální a lidové kultury a v jaké míře. Dále je mým cílem pomocí ankety zjistit, zda je projektované kurikulum naplněno ve své realizační formě. Hlavním výstupem práce je navržení činností s prvky lidové tradice pro projektové vyučování s využitím nejen na 1. stupni základních škol, ale i ve školní družině, či kroužcích při škole.

18

3. Lidová kultura

Nedílnou součástí každé země je lidová kultura. Ale v průběhu 20. století, zvláště pak jeho druhé poloviny, se začaly lidové tradice pomalu vytrácet. Proto se do popředí dostává nutnost uchovat cenné kulturní bohatství a předávat je dalším pokolením. Nutnost zachovat kulturní bohatství si uvědomuje i vláda České republiky, která schválila „Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice“ a i když k Doporučení UNESCO „Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví“ oficiálně nepřistoupila, přesto se na jeho plnění podílí velmi výrazně. Úsilí směřuje k ochraně hodnot vytvářených po celá staletí, jako je bydlení, práce, víra a zvyky, zábava a umění. Mezi žijící jevy tradiční lidové kultury můžeme zahrnout hudební, taneční a slovesný folklór, hry, mytologie, obřady, obyčeje a zvyky, způsob obživy a tradiční zemědělské postupy, řemeslnické výrobky a technologie, architekturu a další druhy lidové umělecké tvorby.11 A co je lidová kultura? Lidová kultura je to, jak kdysi lidé žili, jak si stavěli chalupy a stodoly, jak se strojili do krojů, co jedli, jak pracovali na poli a jaká provozovali řemesla i jaké měli obyčeje a slavnosti. Lidová kultura je založena na tradici, ale i ona vytváří sama osobitý druh tradice a je chápána jako kulturní dědictví. Do pojmu kulturní dědictví jde zařadit věci, prostředky, struktury, normy, způsoby, názory, představy, předsudky apod., které soudobá generace vědomě přejímá z minulosti, uchovává a dále předává.12 Kulturu a umění potřebují lidé nejen pro jejich krásu, ale i proto, že jsou schopny přispívat svou obsahovou náplní k rozšiřování jejich zkušeností, poznatků, citových prožitků, vztahů a postojů, tedy k obohacení jejich života. Lidová kultura zahrnuje různé funkce, které jsou významnými složkami v procesu vzájemného poznávání a obohacování.13

11

http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=10 SIROVÁTKA, O. Čítanka české lidové slovesnosti. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 265 s. ISBN 80-210-0478-9. 13 MIŠURCOVÁ, V.; SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN 80-85866-18-8. 12

19

3.1. Lidová kultura ve vztahu k dítěti Kultura a umění zaujímají významné místo ve výchově dětí. Umění působí na děti od počátku jejich života. Umění rozvíjí smysl pro estetické kvality a další hodnoty. „Dětství je počátečním obdobím života člověka. Děti rozvíjejí své individuální osobnostní vlastnosti, postupně se začleňují do společnosti a osvojují si různé složky její kultury, včetně umění. Umění bychom měli již od raného dětství v co největší míře využívat ve výchově dětí k jejich celkovému prospěchu. Přináší jim totiž četné zážitky radosti, humoru a přispívá k postupnému rozvíjení jejich kladného vztahu k této významné oblasti lidské kultury. Všechny děti by měly mít možnost prožít své dětství jako klidné a šťastné období, které znamená úspěšný start do jejich dalšího života. Vhodné a nenásilné zapojení umění do vývoje a výchovy dětí dokáže mnohonásobně zvýšit jejich prožitky krásy, radosti a štěstí v tomto období.“14 Lidová tradice ve velké míře zasahuje vývoj dítěte. Dítě má možnost setkávat se s prvky lidové tradice, ale ne vždy jsou mu tyto prvky náležitě předávány. Důležitou roli hraje rodina a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. V současnosti se dítě může seznamovat s lidovou tradicí skrze zachované prvky, jako jsou např. písně, tance, říkadla, pověsti, architektura, řemesla, kroje, hry apod. Přirozené setkávání s těmito prvky rozvíjí dítě po stránce estetické, hudebně-pohybové, taneční, jazykové, tělesné, výtvarné, pracovní, dramatické i morální. Ve vztahu dětí k lidové kultuře jsou velmi cenné její etické, estetické i výchovné hodnoty, její schopnost napomáhat vytváření pěkných mezilidských vztahů a pevných pout mezi generacemi dětí, rodičů i prarodičů. A právě toto jsou trvalé hodnoty lidové kultury ve vztahu k současnému mladému pokolení. Folklór obohacuje děti v citové oblasti, rozvíjí jejich vědomosti, posiluje význam domova a rodiny. Pozitivní výsledky vlivu folklóru na děti vybízí k tomu, abychom současné společenské problémy, mezi které můžeme zařadit vztahy v rodině a ke starší generaci, vztahy mezi lidmi, schopnost komunikace, poznání odkazu předků a samozřejmě zachování těchto hodnot, přenesli do praxe pro všechny děti, a to nejen ve školách.

14

MIŠURCOVÁ, V.; SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN 80-85866-18-8. str. 7.

20

Jak charakterizovat folklór? „Folklór (z anglického folk lore - lidové znalosti) je označení pro projevy lidové kultury, které se zachovávají na určitém území po předcích. Jsou to především přísloví, hádanky, vyprávění, pohádky, legendy, říkanky, lidové písničky, balady, zvyky, tance, lidová řemesla aj. Folklórní obřady nebo zvyky se často týkají buď sociálních obřadů v průběhu roku (dožinky, Vánoce, Velikonoce) nebo sociálních obřadů v průběhu lidského života (narození, svatba, pohřeb). Folklór se projevuje i v hmotném vyjádření – jako malířství, architektura, rukodělné výrobky, textil, šperky, oblékání nebo i gastronomie“.15

3.2. Dětský folklór Pod pojmem dětský folklór: „Rozumíme jednak vlastní tvorbu dětí (říkadla, dětské písně, hry), jednak část projevů dospělých určených dětem (říkadla a hry s batolaty) a konečně i hry a výroční obyčeje, které ztratily svou původní funkci v životě dospělých".16 Z. Jelínková17 ještě dodává, že dětský folklór vyrůstal z potřeby dětí z jejich zálib a znalostí, z jejich života a odráží se v něm vše, co dítě prožívalo, co je zajímá, co kolem sebe vnímá. Dětský folklór převzal i některé staré prvky lidové kultury. Můžeme říci, že se v dětském folklóru spojují prvky staré tradice s aktuálními a stále živými prvky dětské tvorby.

3.3. Druhy dětského folklóru  Říkadla Patří k nejrozšířenějším druhům dětských folklórních skladeb. Mají funkci škádlivou, rozpočítávací nebo jsou určena k cvičení výřečnosti. Zvláštní skupinu tvoří různé jazykolamy a rychlomluva, hádanky, parodické modlitby a škádlivé pohádky.18  Dětské hry 15

www.cs.wikipedia.org/wiki/folklor ČESKOSLOVENSKÁ VLASTIVĚDA DÍL III. Praha: Orbis, 1968. 783 s. str. 300-301. 17 JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s. 18 SVOBODOVÁ-GOLDMANNOVÁ, F. Říkadla a hry Slováckých dětí. Gottwaldov: Krajské muzeum, 1958. 180 s. 16

21

Jak píše F. Bartoš „Hra jest dítěti prací, od níž se liší jen tím, že nemajíc účelu sama sebou jest účelem. Již z té příčiny, že je dítě hrou pobádáno k činnosti, že se jí zbavuje nudy, dlouhé chvíle a zahálky, mají dětské hry nemalou důležitost pedagogickou“.19 Dětské hry můžeme rozdělit na: -

Hry pohybové prosté – hlavní důraz spočívá na pohybu.

-

Hry s textem – mluvené slovo, zpěv, s říkadlem.

-

Hry s předměty – předměty podstatné pro hru – kaménky, kuličky, knoflíky….

-

Ostatní hry – libovolná volba předmětů

 Dětské písně „Dětských písní je poměrně málo. Jsou to spíše jen jednoduché popěvky, podobné svojí melodikou přednesu říkánek, často satirického nebo parodického rázu, ukolébavky a pasácké popěvky a písně“.20  Dětské tance Tanec je pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Tanec může navodit lepší náladu a také je vyjádřením pocitů tanečníka. Dětský taneční projev je jednoduchý v rytmu i pohybu. Většina dětských tanečních projevů bývá pojata mezi pohybové hry se zpěvem, nazývané také tanečními hrami. V těchto hrách se váže dětský taneční projev buď k nějakému úkonu, k nějaké dramaticky podbarvené akci, nebo pohybově dokresluje určitou konkrétní situaci motivující celou hru, ve formě pohybové stylizace.21

3.4. Přehled folklorních a kulturních akcí Na Uherskohradišťsku je folklór, zvláště pak dětský folklór velmi živý, a to díky dlouholeté tradici a široké nabídce dětských folklórních souborů. V tomto regionu je celá řada dětských folklórních souborů např. Hradišťánek, Malý hadrláček, Botík, Pentlička, Popovjánek, Pacholata, Dolinečka, Vlčnovjánek, Topolánek, Veleťánek, 19

BARTOŠ, F. Naše děti. 4.vyd. Praha: Vyšehrad, 1951. 346 s. str. 192. JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s. str. 3. 21 JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s. 20

22

Pomněnky22 a celá řada jiných. Také zde najdeme velkou nabídku dětských cimbálových muzik. Např. CM Pentla, CM ZUŠ, CM Dolinečka, CM Vlčci, CM Šablička.23 „Role dětského folklóru i folklóru v životě dětí je významná a v současném životě má důležité společenské uplatnění.“24 Dětský folklór na Uherskohradišťsku se prezentuje veřejnosti celou řadou kulturních akcí a festivalů. Dětské folklórní akce a festivaly v jarním a letním období:  Březen -

Nošení létečka a Marka - Drslavice, Hradčovicem, Veletiny Zazpívej, slavíčku – soutěž dětských zpěváků lidových písní

 Duben -

Hradišťánek a hosté Přehlídka dětských zpěváčků – Vlčnov Pálení čarodějnic – Pašovice Leciánova bota – festival mladých kapel – Uherský Ostroh

 Květen -

Hradišťánek – Strom přátelství Jízda králů – Kunovice, Vlčnov Dětský folklórní festival ve Strážnici

 Červen -

Hradišťánek – premiéra Hradišťské sluníčko – festival k podpoře dětského čtenářství Mezinárodní dětský folklórní festival „Kunovské léto“

 Červenec - Dolňácké slavnosti a jízda králů – Hluk Hodové zpívání – Vlčnov  Září -

Slovácké slavnosti vína a otevřených památek – přehlídka dětských folklórních souborů

3.5. Region Moravské Slovácko Region Moravského Slovácka se nachází na jižní Moravě. Rozprostírá se podél dolního toku řeky Moravy od Napajedelské brány až po soutok s řekou Dyjí. V tomto místě se stýkají hranice tří států: České, Slovenské a Rakouské republiky.

22

http://www.slavnostivinauh.cz/soubory http://www.folklorweb.cz/soubory.php 24 JELÍNKOVÁ, Z. Dětský folklor práce v dětském folklorním kroužku. 1.vyd. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1982. 23 s. str. 21. 23

23

Slovácko sousedí na severovýchodě s regionem Valašska a valašský vliv je také v těchto částech regionu patrný. Území s městy Luhačovice a Bojkovice je etnografy popisován jako Luhačovické Zálesí. Západní ohraničení slováckého regionu je výrazněji podmíněno nejvyššími polohami Středomoravských Karpat (Chřiby a Ždánický les). Vlivem prolínání a mísení se kulturních a sociálně-ekonomických vlivů oblasti Hané a Slovácka, je toto území etnografy nazýváno Hanáckým Slováckem. Region Slovácka je rozčleněn kromě již zmíněných přechodných pásem Luhačovického Zálesí a Hanáckého Slovácka na:
Dolňácko – je rozdělené na Strážnické, Uherskohradišťské a Kyjovské Dolňácko.
Horňácko – rozprostírá se v povodí horního toku řeky Veličky a jeho centrem je Velká nad Veličkou.
Moravské Kopanice – nachází se v Lopenické hornatině a centrem této části je Starý Hrozenkov.
Podluží – rozprostírá se od česko-rakouské hranice, od Lanžhota a Břeclavi přes Moravskou Novou Ves k Hodonínu a k Rohatci.25 Moravské Slovácko - to jsou krásy Pálavy, Chřibů, Bílých Karpat. Taktéž majestát zámků v Lednici, Mikulově, Miloticích, Buchlovicích nebo Bojkovicích nebo pevnost hradů Buchlova a Malenovic. Jsou to velkomoravská hradiska Starého Města, Mikulčic či Pohanska i poutní místa Velehrad, Žarošice nebo Svatý kopeček u Mikulova. Region, kde se narodily osobnosti jako Komenský nebo Masaryk. Mezi lidové zvyky, které mají nadregionální ohlas, patří například jízdy králů, Slovácké hody s právem, folklorní festivaly nebo košty vín. Moravské Slovácko je region vinohradů a malebných sklepních uliček v Petrově, Pavlově, Vlčnově nebo Mařaticích s pracovitými vinaři. Moravské Slovácko je region široký, členící se na menší oblasti, které se od sebe odlišují nejen jazykem, obydlím, oděvy, ale i zvyky a obyčeji apod. Je nesnadné vymezit, co je pro celý region specifické.26

25 26

VENCÁLEK, J., a kol. Slovácko. Český Těšín: Olza, 1999. 112 s. ISBN 80-86082-11-3. http://www.slovacko.cz/home.py

24

3.6. Subregion Uherskohradišťsko Subregion se nachází na Moravském Slovácku. Uherskohradišťsko, je subregion Dolňácka i Horňácka. Na jihovýchodě má společnou hranici se Slovenskem. Uherskohradišťsko je součást Zlínského kraje. Jeho sousedy jsou Zlínsko, Kroměřížsko a Hodonínsko. Rozloha subregionu činí 991,4 km2. Území je administrativně rozděleno do 78 obcí, z toho je 7 měst. Celkem zde žije přes 143 tisíc obyvatel. Je to subregion převážně zemědělským s rozvinutým lesnictvím. Průmysl je převážně strojírenský a je soustředěn do měst podél Moravy a Olšavy. Velké zastoupení mají potravinářské podniky a zpracování ovoce a zeleniny. Uherskohradišťsko je krajem historické tradice Velké Moravy a živých lidových tradic.27 Uherskohradišťsko je charakteristické bohatou kulturní tradicí, vyrůstající z lidové kultury – folklóru. Mezi vynikající národopisné soubory, které zde působí, patří – Kunovjan, Olšava, Světlovan, Lúčka, Vlčnovjan a Hradišťan. Jedinečnou kulturní tradici představují Vlčnovské slavnosti s Jízdou králů, Dolňácké slavnosti v Hluku, přehlídky národopisných souborů, festivaly dechových hudeb či festival lidových nástrojů s mezinárodní účastí.28

27 28

http://www.trasovnik.cz/k_zlin/uhhrad/uhhrad.asp http://www.mesto-uh.cz/cms/obecne/region

25

4. Jarní a letní lidové zvyky Člověk nežije pouze ve fyzickém světě, ale i ve světě symbolickém. Mezi části tohoto světa můžeme zařadit jazyk, umění, náboženství, obyčejové tradice a obřadní kulturu. S jarem přichází všechno to pěkné, milé, příjemné. Přichází to, na co jsme v mrazivých dnech čekali – hřejivé sluneční paprsky, probouzející se příroda, barevný svět kolem nás, ale i příjemná nálada a radost ze života. V tradici jarních lidových zvyků lze často spatřovat touhu lidí po hodnotách, které se nějak vytratily vlivem předcházejícího zimního období.

4.1. Vynášení Mařeny Tento zvyk patří k nejstarobylejším lidovým zvykům v naší zemi. „Vynášení smrti“ je obřad prastarý, jeho původ je už v době předkřesťanské. Tento zvyk symbolizuje loučení se zimou, jež symbolizuje právě figurína Mařeny.29 Zvyk provádí děti na Smrtnou neděli odpoledne. „Mařena“, „Morena“ je figurína představující lidskou postavu. Je vyrobená ze slámy nebo sena - došku. Obléká se do ženských šatů, a to šatů pěkných, ale i starých. Často bývá ovinuta řetězy s prázdných vyfouknutých vajec. Figurína se nasadí na dlouhou dřevěnou tyč, kterou pak děvčata nesou po celé dědině za zpěvu a recitace písní. Za dědinou Mařenu odstrojí a hodí do vody.30 Ve vodě je Mařena utopena nebo spálena. Terčem posměchu se stává Mařena, která je ustrojena do starých šatů. Děvčata chodí s Mařenou a chlapci se smrťákem neboli Mařákem. Tak jako Mařena i Mařák je vyroben z došku a ustrojen do starých mužských šatů.31 Zpívá se např.: Nesem, nesem Mařenu, na oleji smaženů a na peci maštěnů. Mastili ju chlapci, mlynářovi v čepci, mastili ju pod dubem, s mlynářovým Jakubem. Mařeno, Mařeno, 29

ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 80-7021624-7. 30 NEKUDA, V., et al. Uherskohradišťsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982. 847 s. 31 KRIST, J. M. Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1967, 25 s.

26

kdes ty husy pásla, pásla jsem je pod dubem s mlynářovým Jakubem. Tento zvyk se v obcích Havřice, Hradčovice, Veletiny udržuje pravidelně v nepřerušené tradici.

4.2. Nošení létečka Zvyk souvisí s tradicí vynášení Mařeny. Někde se uskutečňuje ve stejný den, tj. na Smrtnou neděli nebo na Květnou neděli. Mařena symbolizuje zimu, létečko – malý stromek nebo větvička, ozdobená vyfouklými malovanými vejci a obrázky upevněnými na niti, kousky sukna, slámy, papírovými barevnými stuhami.32 Létečko je symbolem oslavy jara a nového života. Děvčata na Květnou neděli chodí za zpěvu písní s létečkem po vsi. Tím přinesou do vsi jaro. Zpívají např.: Nové léto, kde jsi bylo, u řeky široké, u studně hluboké. Cos tam dělávalo, ruce, nohy umývalo. Svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená, fiala modrá. Také tento zvyk je zachován v některých obcích Uherskohradišťska dodnes.

4.3. Velikonoce Velikonoce lze označit jako nejvýznamnější svátky křesťanské církve, jsou spojeny s památkou umučení a vzkříšení Krista. Velikonoce se již slavily v době předkřesťanské. Zřejmě navazovaly na svátek židovský - pesach - památka vysvobození Židů z egyptského zajetí a později také oslavovali příchod Mesiáše. Pohané vítali jaro a začátek zemědělských prací.33

32 33

NEKUDA, V., et al. Uherskohradišťsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982. 847 s. http://www.stripky.cz/svatky/velikonoce/historie.html

27

Velikonoce jsou svátky jara, spojené se zahájením zemědělských prací. Na tyto svátky se lid důkladně připravoval – uklízelo se v domě, čistil dvůr i hospodářské prostory, nářadí, bílilo se průčelí stavení.34 Celému velikonočnímu slavení předchází Květná neděle nazývaná také Pašijová neděle. Květnou nedělí začíná „svatý týden“. Připadá na neděli před Velikonocemi a připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. V naší zemi převzaly tuto funkci větvičky jívy, na Moravském Slovácku nazývané „kočičky“, které se na Květnou neděli v kostele světí. Pašijová se neděli říká, protože se v kostele čtou pašije, tj. příběh o Kristově umučení. „Velikonoční třídenní“ – začíná Zeleným čtvrtkem, pokračuje Velkým pátkem a končí Bílou sobotou. Na Zelený čtvrtek přestanou zvonit zvony a rozezvoní se znovu až na Bílou sobotu. Název Zelený čtvrtek je patrně odvozen od zeleného mešního roucha používaného při bohoslužbě. Tento den se měla jíst jen zelená strava, aby byl člověk celý rok zdráv. S touto dobou je spojeno mnoho pověr, kterým lidé v minulosti věřili. Například se na Zelený čtvrtek nesmělo nic půjčovat a s nikým se hádat, aby se hádky lidem vyhýbaly a naopak peníze si k nim cestu našly. Na Zelený čtvrtek odpoledne bylo taky zakázáno pracovat. Velký pátek – den velkého smutku, neboť tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. V tento den se dodržuje přísný půst. Bílá sobota – slaví se večerní bohoslužba – vigilie, při ní se rozezvoní zvony a slaví se vzkříšení Ježíše Krista. Na Bílou sobotu se vše uklízí a připravuje na Boží hod velikonoční. Vařily se obřadní a sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky z vrbového proutí nebo se vázaly březové metličky a zdobila se vajíčka. Na Velikonoční neděli se v kostele světí velikonoční pokrmy.35 Velikonoční pondělí z hlediska zvyků patří k nejvýznamnějším dnům velikonočního cyklu. Nejznámějším zvykem Velikonočního pondělí je pomlázka. Zvyk je starého původu, stejně jako zdobení vajíček – kraslic. Chlapci od rána obcházejí domy svobodných děvčat s „korbáči“, „tatary“ a „šlahají“ děvčata, aby „neoprašivěla“. Šlehají děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý rok. Předávají jim tím svěžest,

34 35

FROLEC, V. Prostá krása. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. VONDRUŠKA, V. Církevní rok a lidové obyčeje. 2. doplněné vydání. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s. ISBN 80-7322-075-x.

28

mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Dívky a ženy potom obdarovávají chlapce a muže kraslicemi, tj. různě zdobenými vajíčky.36 Velikonoce – období různých pověr a zvyků, taktéž svátky radosti a veselí. Nejznámější zvyky, které se pojily a pojí s velikonocemi je hrkání, honění Jidáše a pomlázka.

4.4. Hrkání Hrkání je starodávná tradice, úzce spojená s Velikonocemi. Velikonoční hrkání či klepání je zvyk, který se na vesnicích udržuje dodnes. Tento zvyk je výsadou chlapců a koná se po tři dny Svatého týdne, a to od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Hrkání nahrazuje zvonění zvonů, které „odletěly do Říma“. Chlapci obchází vesnici třikrát denně – ráno v 5 hodin, v poledne ve 12 hodin a večer v 7 hodin, na Velký pátek navíc ve 3 hodiny odpoledne, protože podle tradice právě kolem této hodiny zemřel Ježíš Kristus. Používá se několik druhů řehtaček, zejména pojízdné hrkače, klepače, hrkače poháněné klikou. Velikonoční klepání má svůj pevný řád. Organizaci klepání mají na starosti nejstarší chlapci, kteří končí docházku na základní škole. Nejstarší chlapci řídí obchůzku, usměrňují průvod, dávají znamení ke klepání a určují rytmus. Taky můžou neposlušné chlapce potrestat pohlavkem nebo snížením vykoledované odměny. Veliteli se stávají nejstarší chlapci. Odměnu za klepání chodí chlapci vybírat na Velký pátek po dopoledním klepání, někdy také na Bílou sobotu. Říkají: Tetičko, strýčku, přišli k vám páni, abyste jim dali, něco za hrkání. Za odměnu chlapci dostávají drobné peníze, cukroví a vajíčka. Velikonoční klepání mnozí vidí jen jako druh určité zábavy.37

36

VONDRUŠKA, V. Církevní rok a lidové obyčeje. 2. doplněné vydání. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s. ISBN 80-7322-075-x. 37 FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-5038.

29

4.5. Honění Jidáše Tento zvyk patří mezi nejstarší české velikonoční hry. Z původního náboženského obřadu se vyvinula dětská zábava, s popěvky namířenými proti Jidáši, který zradil Ježíše Krista a taky proti židům, kteří ho ukřižovali.38 Jedná se o skutečné honění maskovaného chlapce – Jidáše. Jidáše představuje chlapec nejlépe s rezavými vlasy. Má začerněnou tvář a na hlavě klobouk. Dále je oblečen v obráceném kožichu se slaměnými povřísly a provazem. Při jeho dopadení mu ostatní hrkají a pokřikují na něho popěvky: Klekání zvoníme, Jidáše honíme. Jidáši, Jidáši, cos to učinil, žes našeho Mistra, Židům prozradil? Teďko za to musíš v pekle hořeti, s Luciperem ďáblem, tam přebývati.39 Tento zvyk se na Uherskohradišťsku udržuje například v obcích Velehrad, Modrá.

4.6. Pomlázka Pomlázka je nejvýznamnější obyčej velikonoční. Slovo pomlázka má tři hlavní významy: znamená obyčej šlehání dívek a žen jarními pruty (omlády), většinou spojený s koledováním. Pomlázka znamená také prut, spletené vrbové proutí, jímž se mládež o Velikonocích vzájemně šlehává a taky je pomlázka obvyklý velikonoční dar při obchůzkách mládeže a při šlehání – malovaná vajíčka, kraslice.40 Pomlázka (na Slovácku nazvána „šlahačka“, „mrskačka“, „mrskut“, „šibačka“) bývá na Velikonoční pondělí, kdy chodí chlapci šlehat děvčata. Hlavním prvkem je mrskání pruty, což mělo podle lidového rčení zabránit „oprašivění“. Mrskání se provádí proutěnými korbáči spletenými z osmi vrbových prutů. Kromě malých tatarů nosí

38

ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 80-7021624-7. 39 FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-5038. 40 FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-5038.

30

„šlaháči“ na Uherskohradišťsku i tatar velký, který bývá až několik metrů velký. Dívky jsou při návštěvě chlapců povinny na něj přivázat dlouhou stuhu.41 Kromě mladých lidí a dospělých patří zvyk pomlázky i k dětem. Malé děti chodí po pomlázce se svými rodiči a navštěvují pouze své příbuzné a sousedy, větší chlapci už chodí společně a převážně jen po svých vrstevnicích. Chlapci při pomlázce šlehají nejen děvčata, ale všechny ženy v domě. Při pomlázce se pronášelo mnoho koledních textů, které říkaly nejen děti, ale i dospělí a mládež. Např.: Marijáno, stávaj ráno, dávaj vajca každé ráno! Nedáš-li ně kopu vajec, vyhodím tě z lůžka na pec a pacholka do komínka, nech sa udí jako sviňa a děvečku do kúdele, nech si přede na košule.42 Kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka, jedno bílé, dvě červené, ešče k temu malované.43 Za šlahání jsou chlapci obdarováni. Malí chlapci nejčastěji barevnými vajíčky – kraslicemi a různě nabarvenými, penězi nebo cukrovím, větší chlapci byli pohoštěni a obdarováni

kraslicemi

nebo

pentlí

na

korbáč.

Tradice

pomlázky

je

na

Uherskohradišťsku hojně rozšířena.

4.7. Jarní vysypávání a vylévání cestiček Tento zvyk se do dnešní doby neudržel, ale v minulosti byl hodně oblíbený. Prováděl se o Velikonocích, jinde na 1. května nebo na svatodušní neděli v noci nebo brzy nad ránem. Chlapci vykropovali vodou nebo vápnem, vysýpali řezankou, popelem, žlutým pískem, pilinami, plevami, otrubami či kukuřičným šustím chodníčky mezi domy zamilovaných mladých lidí. Celé obci tak vyzrazovali dosud třeba utajovaný citový vztah.

41

KRIST, J. M. Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1967, 25 s. 42 VÁCLAVÍK, A. Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: ČSAV, 1959. 580 s. str. 234 – 235. 43 JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s. str. 28.

31

Probíhalo to tak, že se začlo sypat u domu jednoho z milenců a pokračovalo se v sypání přes celou ves, a to i přes ploty, zahrádky přímo až pod okénko druhého z milenců. Pokud byl jeden z milenců „přespolňák“, udělala se šipka směrem k jeho vesnici a vápnem se na zem před dům jeho milé nakreslilo velké srdce s milencovým monogramem uprostřed.44 Milostné vztahy byly předmětem sociální kontroly obyvatel vesnice. Ta zasahovala, byla-li prozrazena „nepovolená“ láska. Proto se některé dívky snažili toto znamení lásky odstranit tím, že brzy ráno vstaly a snažily se vysypané nebo vylité cestičky zamést, ale málo kdy se jim to podařilo.45 Tradiční etiketa přikazovala, aby láska byla nenápadná, neokázalá, skromná. Také v běžném životě nedávali milenci své city před ostatními najevo. Navenek se dorozumívali často jen krátkými pohledy. A mnohdy ani sami sobě svou lásku přímo nevyznávali. Láska však promlouvala jinou řečí, všem dobře srozumitelnou. Na Moravském Slovácku bylo znamením lásky barevné vyjádření průčelí domu, tzv. „žůdro“, bylo často spojováno s nějakým říkadlem či písní: Komenský dvorečku, aj, stojíš na kopečku, líčí ťa děvečka, aj, červenů hlinečků. Červenů ťa líčí, modrů podrovnává, to tobě, šuhajku, na znamení dává.46

4.8. Letnice

Do letních zvyků lze zařadit tzv. letnice, také svatodušní svátky. Tyto svátky spadají na začátek letního období, jsou pokračováním Velikonoc. V první polovině 20. století patřily k velmi významným svátkům, a to zvláště v životě křesťana. Patří mezi pohyblivé svátky a jejich termín je závislý od data Velikonoc. Interval mezi nimi je 50 dnů. Latinský název letnic „Pentecostec“ znamená „padesátý den velikonoční slavnosti“. Vrcholem svatodušních svátků je slavnost „Seslání Ducha svatého“. Seslání Ducha svatého nedílně patří k události Velikonoc, je jejich naplněním a vyvrcholením. Nejstarší zpráva o oslavách svatodušních svátků byla zapsána už kronikářem Kosmasem. Dle kroniky prý český kníže Břetislav v roce 1092 vyhnal z české země

44

VÁCLAVÍK, A. Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: ČSAV, 1959. 580 s. FROLEC, V. Prostá krása. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. 46 FROLEC, V. Prostá krása. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. 45

32

všechny čarodějníky, věštce a hadače. Povedlo se mu „vykořenit“ obyčeje a zvyky, které v té době vesničané o letnicích v úterý nebo ve středu zachovávali. Přinášeli prý ke studánkám dárky. Naši předci zachovávali pohanské zvyky, ještě koncem 11. století. Letnice byly nazývány svátky zelenými podle bohatě zdobených příbytků, oken, obrazů i trámů pletenými věnečky a lipovými ratolestmi. Lidé věřili, že tímto způsobem zdobení ochrání své domy před zlými duchy a všelijakým neštěstím.47

4.9. Stavění májů

V měsíci květnu zasazovali staří Slované tzv. máje, což byly břízky nebo smrčky, zbavené větví, jakási replika světového sloupu, podpírajícího v místě Polárky nebe. Máje se stavěly doprostřed dědiny, nebo také před domy, v nichž byla děvčata na vdávání.48 Máje v podobě jehličnatých stromů, a to jedle nebo borovice se také stavěly jako ochrana před nečistými duchy. Protože podle lidových zkazek létaly o filipojakubské noci tj. noci z 30. 4. na 1. 5. čarodějnice na ohnivých metlách a škodí lidem i dobytku. Kmen je oloupaný až po vršek. Vršek zdobí pestrobarevné stuhy, krepové růže, červené šátky. Máj se staví v podvečer 1. května, někde na 1 května za vyhrávání muziky. Večer bývá májová zábava. Chlapci mají za úkol hlídat májku po celý měsíc květen, aby ji nikdo neskácel, tím by si vysloužili velkou ostudu a posměch. Na konci měsíce se máj pokácí a opět se pořádá zábava.49 Stavění májů je zvyk, který se v současnosti na Uherskohradišťsku udržuje. Například v obci Mistřice stavíval máj ročník, který šel k odvodu. Těmto chlapcům se říkalo „legrůti“. V současné době staví máj ročník, který v daném roce dosáhne osmnácti let. Již od zimy se celý ročník schází a chystá vše k hladkému průběhu „Tradičního stavění máje“. Především je důležité připravit ozdoby na vršek máje. Vršek je označení pro korunu vzrostlé borovice, jež se při samotném „stavění máje“ připevňuje kovovými sponami k holému kmenu borovice. Vršek bývá asi 10m dlouhý. Ozdoby na vršek máje jsou vytvořeny z krepového papíru, a to různě zdobené růže a mašle. Na této činnosti se podílí společně jak chlapci, tak děvčata. Dále pak děvčata samotná mají za úkol uplést věnec z krušpánku, na který se připevňují lilie 47

http://www.ceske-tradice.cz/cz/k2,31,52-letnice/c157-letnice/ http://www.slovane.cz/view.php?cisloclanku=2006040010 49 ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 807021-624-7. 48

33

vyrobené z papíru. Nazdobený věnec se připevní na kmen máje. Chlapci mají na starosti přivést z lesa kmeny – 1 velký kmen asi kolem 20 m (na májku), 8 menších kmenů asi kolem 5m (na vzpěry, tzv. „fogle“). Jejich úkolem je všechny kmeny očistit od kůry. Týden před samotným stavěním máje jedou do lesa pro vršek máje. Vršek se zaveze do domu některé z děvčat z ročníku, kde se nazdobí vyrobenými ozdobami. Stavění máje probíhá v odpoledních hodinách. Všichni z ročníku, jež má stavění máje na starosti, se sejdou u domu děvčete, od které se nese vršek. Ročník je ustrojen do kroje určený jen pro tuto příležitost. Kroj obsahuje u dívek – černé skládanky (tj. sukně), bílé jubky (tj. halenka) a bílé krajkové zástěry. Chlapci jsou ustrojeni do bílé nekrojové košile, bílé plátěné třaslavice (tj. plátěné krojové kalhoty) zastrčené do vysokých holínek a modrotiskové úzké zástěry. Průvod tvoří dechová kapela, za ní nesou chlapci vršek máje a za nimi děvčata v kroji nesoucí věnec z krušpánku. Slavnostní průvod uzavírá ostatní veřejnost. Samotného postavení máje na návsi se účastní všichni muži, nejen chlapci z pořádajícího ročníku. Máj je stavěn za pomoci vzpěr, za vyhrávání dechové kapely. Mužům u foglů a žebříků, kteří zvedají máj, chlapci nalévají pálenku. Dívky zpívají a tančí. Večer se pořádá májová taneční zábava. Tradiční stavění máje probíhá v Mistřicích v nepřerušené tradici každý rok.

4.10. Jízda králů

Tento starobylý zvyk byl znám v řadě evropských zemí jako obřadní průvod pěší i na koních. Některé těchto zvyků byly úzce spjaty se dny církevních světců, další se svátky velikonočními a svatodušními. Pro české země byly typické obřadní obchůzky a objížďky konané každoročně o svatodušních svátcích. Historické zprávy dokládají existenci jízdy králů už ve středověku. Podle pověsti sahají počátky jízdy králů až k roku 1469.50 Uherský král Matyáš Korvín byl poražen svým tchánem, českým králem Jiřím z Poděbrad, v bitvě u Bílovic u Uherského Hradiště. Aby si poražený král zachránil holý život, převlékl se do ženského oděvu, tvář zakryl pentlemi a obklopen svou družinou se vracel na své sídlo v Trenčíně. Družina pro něho cestou vybírala po domech obživu. Jízda králů se vyskytovala běžně nejen na Moravě, ale i na Slovensku a v Čechách, stejně jako u řady dalších evropských národů. Avšak postupně zanikala, jen 50

http://www.ceske-tradice.cz/cz/k2,31,52-letnice/c156-jizda-kralu/

34

na Moravském Slovácku se udržela poměrně dlouho. Ještě před druhou světovou válkou se prováděla asi ve třiceti obcích alespoň občas, když ne pravidelně.51 Vrcholným obdobím královských obchůzek, objížděk a her bylo 18. století. Do konce 19. století však tento obyčej v českých krajích i ve Slezsku zanikl. Dnes je obecně označován jako „jízda králů“. Zvyk se dnes udržuje jen v několika obcích jihovýchodní a střední Moravy, v národopisných oblastech Slovácka a Hané. Na Uherskohradišťsku v obci Vlčnov a Hluku má dnes podobu folklórní slavnosti. V Kunovicích se jízda králů jezdí ve dvouletých intervalech. 52 Ve Vlčnově jízdou králů žije celá dědina, a to dávno před termínem. V minulosti to bývalo svatodušní pondělí, ale od roku 1953 je to neděle. Hlavními účastníky jsou král a jeho pobočníci, praporečníci, vyvolávači, výběrčí. Průvod tvoří skupina jezdců tzv."legrútú" (původně chlapců odvedených na vojnu). V dnešní době jsou to mladíci, kteří v daném roce dosáhnou osmnácti let. Jet v králově družině tedy mohou jen jednou v životě. V jejich středu sedí na bělouši král oblečený ve starodávném ženském kroji, má v ústech růži na znamení mlčenlivosti. Také on může tuto funkci přijmout jen jednou. Vedle něj jedou dva pobočníci (pážata), kteří tasenými šavlemi krále chrání. Na opentlených koních objíždějí chlapci vesnici a zvýšeným hlasem recitují vtipné "vyvolávky" (veršovánky) na oslavu svého krále i jako žádost na jeho obdarování. Hýlom, hýlom! Poslůchajte horní, dolní, domácí, přespolní, co vám budu povídati v svatodušní pondělí. Před týmto domem je višňa, že táto panenka je pyšná! Před týmto domem je hromádka chvójí, že táto panenka sa ráda strójí! Před týmto domem vlaštovka letí, že tady majú hodné děti! Před týmto domem sú leluje, že tento maléř pěkně maluje! Před týmto domem je hruška bělica, že tam bývá šikovná děvčica! Před týmto domem sú stromy zelené, že tato dívka má líčka červené! Před týmto domem je voděnka, že je tu panenka jak pomněnka. Před týmto domem je járek, děkujem za váš dárek! 51

BENEŠ, J. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 1986. 41 s. http://jizdakralu.vlcnov.cz/page.php?pid=1214

52

35

Hýlom, hýlom…53 V Hluku nejprve chlapci (zde to nemusí být jen osmnáctiletí)vyberou krále a také rozdělí funkce ve družině. Pážata obvykle a král zásadně jedou na koních bílých a jsou přestrojeni do svátečních ženských krojů s pentlením na hlavě. Ostatní jezdci jsou oblečeni do krojů mužských. V pravé holínce vysokých bot mají jezdci žerdě s červenými nebo oranžovými "tureckými" šátky. Typickým prvkem výzdoby koní je v Hluku srdce na prsou koně, který je dále ozdoben papírovými růžemi a stuhami zapletenými do hřívy. Nejprve se jede k domu rodičů krále požádat o souhlas s účastí na jízdě králů. Následuje cesta před radnici požádat i starostu o povolení konat jízdu králů. Teprve potom mohou za mohutného vyvolávání objet hlavními ulicemi město. Král má zahalenou tvář pentlemi a v ústech drží kvítek na znamení mlčenlivosti. Pážata jedou s obnaženými šavlemi a střeží krále. "Žebráci" jsou vybaveni proutěnými koši k ukládání darů za vyvolávání. Hýlom, hýlom! Na krála, paní matko, na krála! Máme krála poctivého, ale chudobného. Vrků, vrků, nejlepší jízda králů je v Hluku! Hýlom, hýlom…

4.11. Chození královniček

Pod názvem chození královniček se skrývá prastarý obřad, který má původ v pohanských zvycích. V dřívějších dobách byly králenské obřady rozšířeny v Čechách a po celé Moravě. Tento zvyk je ojedinělý a v původní podobě se do dnešního dne zachoval na Uherskohradišťsku v obci Veletiny. Královničky jsou výhradně věcí děvčat, které končí školní docházku. Jsou to ta děvčata, která organizují, zajišťují a poroučí při „Vynášení Mařeny“ a „Nového létečka“. Při „Královničkách“ mají ve svém středu malé děvčátko, někdy i více, a to jsou právě „Královničky“. Tato děvčátka jsou oblečená do svátečního kroje, ve vlasech mají bohatě zdobený věneček na znamení nevinnosti. Ostatní děvčata jsou oblečena „obyčejně“, nemají kroj, ale jen jupky a nemají věnečky. Děvčata se 53

FROLEC, V.; PAVELČÍK, A.; ZEMEK, M., a kol. Jízda králů. Praha: Tisková, ediční a propagační služba, 1990. 175 s. ISBN 80-7065-009-5.

36

rozdělí a vydají na obchůzku vesnicí. Navštěvují dům od domu a za zpěvu písně prosí o malý příspěvek. Dostanou od hospodyně vajíčko nebo drobné peníze nebo i obojí. Děvčata obejdou poctivě celou vesnici. Na nikoho nesmějí zapomenout. Text písně: Královničko, králová, tu tě král volá, abys k němu přišla a nebyla pyšná, jako já sama, posel zpravoval, sobě znamoval, zeleného vínka, zlatého prstýnka, na stole nechal. A vy vozičé, šňurujte biče, koně vyváďajte, voze vytláčajte, pro milů jeli, ludé hleděli, co to za děvečku, v zeleném vínečku, henkaj vezů, henkaj vezů. Naše královna, hodně spanilá, dajte jí dajte, ať sa nehněvá. Panimámo krásná, daj užičku másla, jestli je to maličko, přidaj ještě vajíčko. Jedno, dvě nebo tři, to ti panimámo patří.54 Co to byly královničky? Stařenka na Slovácku r. 1899 odpovídá: „Ono ty zvyky nekeré ešče sa tak pomáli třasú, ale ani stý díl toho néni! O sv. Duchu děvčice měly jednu zapentlenú za drúžku a tá nosila košík na ruce a do něho jí dávali vajca. A chodila v prostředku mezi něma pod červeným tureckým šátkem. Ten měli uvázaný na čtyřech paličkách (hůlečkách) a štyry ho nosily a tá družka byla pod ním. Chodily po dědině a zpívaly tak pěkně, tak sa tá dědina otřásala. A túto pěsničku: Královno milá, král tebe volá, abys k němu přišla, nebyla tak pyšná, jako já sama. Ona nepřišla, posla poslala, a ty, milý posle, vyřiď mě to dobře, jako já sama. A to se říkalo, že chodíja po královničce.“55

4.12. Dožinky

Dožinky se slaví, až se požne žito, ječmen a pšenice. V minulosti mívaly různou podobu, od skromného předání věnce hospodáři až po velkou slavnost. Hlavní

54

http://www.veletiny.cz/?page=zvyky ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 80-7021624-7. str. 354.

55

37

myšlenkou bylo poděkovat za štědré dary poskytnuté přírodou a prosba za další požehnání.56 Dožinky začínaly s odvozem posledního svazku obilí z pole. Ukončení žní se oslavovalo a čeleď se veselila na účet hospodáře. Děvčata už týden před začátkem dožinek začínala plést velký věnec z klasů obilí všeho druhu. S ním pak doprovázela poslední vůz směřující z pole do dvora hospodáře. Věnec nesla nejhezčí žnečka. Všichni ostatní nesli ověnčené hrábě. Před vraty hospodářství se povoz s průvodem zastavil a žnečka nesoucí dožinkový věnec zvolala: Panímámo zlatá, otvírejte vrata, neseme vám věnec ze samého zlata! Hospodář i s panímámou vyšli, aby si poslechli dožinkové přání: Se srdečným, přáním a vážným vinšováním, vstoupili jsme do příbytku vašeho. Pantáto a panímámo, to vám vinšujem, aby vás Bůh ještě mnohá léta, ve zdraví a čerstvosti zachovati řáčil, tak abyste ku potěšení a oblažení, ještě hodně hojných žní požívati mohli. Hospodář obdarovával chasu penězi a panímáma nabídla občerstvení. Následovala dožinková veselice.57 Tradice dožinek se na Moravském Slovácku v některých obcích dodržuje dodnes.

4. 13. Hody Tento zvyk se váže ke konci léta nebo na začátek podzimu. Hodovými slavnostmi se završil výsledek zemědělské práce. Pod pojmem hody se rozuměla i hostina, na kterou se zvali příbuzní a přátelé z okolních obcí. Hody jsou na Uherskohradišťsku živě udržovány dodnes. K hodům se vyzdobí obec. Například v Mistřicích se vyzdobí už na okraji katastru růžemi obecní ukazatel. Nazdobené jsou především vstupy domů stárků, ale i obecního úřadu, dům kultury, kostel. Již týden předem se chystá chvojí, děvčata dělají papírové růže a řetězy, jež slouží k výzdobě obce. Chasa si zvolí stárky, a to staršího stárka a stárku a mladšího 56

ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 80-7021624-7. 57 BESTAJOVSKÝ, M. Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce. Brno: Computer Press, 2004. 63 s. ISBN 80-251-0315-3.

38

stárka a stárku. Znakem stárků na Uherskohradišťsku je právo, které má stárek svěřené. Právo – původně to byla menší schránka, ve které byla uložena povolovací pergamenová listina s právy a povinnostmi stárků. Tvar práva je různý např. symbol v podobě štítu, suknice, koule, kužele apod. Po celou dobu nepouštějí stárci právo z ruky, aby zabránili ztracení či ukradení. Jejich ztráta by stála stárky velké „výkupné“. Na hodové zábavě se právo zavěšuje ke stropu a je stále pečlivě hlídáno.58 Hodová slavnost probíhá v průběhu víkendu. V sobotu po poledni se sejde celá krojovaná hodová chasa, muzikanti. Ve společném průvodu jdou do kostela požehnat právo (v obcích Částkov, Mistřice, Kněžpole, Topolná, Bílovice, Březolupy).

Po

požehnání odejdou stárci domů. Průvod za doprovodu dechové kapely obejde celou vesnici, k domu staršího stárka, pak k domu starší stárky, následně k domům mladších stárků, nakonec jde chasa pro povolení uspořádat hodovou zábavu, na obecní úřad. Chasa před domy stárků předvede nacvičené taneční pásmo. Spolu s muzikanty a chasou jdou v průvodu i dospělí a malé děti v krojích. Večer probíhá taneční hodová zábava. V neděli ráno se koná mše Svatá a odpoledne opět obchůzka krojované chasy po vesnici. Chodí se dům od domu, děvčata mají kasičku na nějaký příspěvek. Večer je opět taneční zábava. V některých obcích Uherskohradišťska se druhý hodový den vozí beran. Dříve se beran nosil na nosítkách. Živý beran leží na opentleném vozíčku ozdobený chvojím, papírovými růžemi a fábory. Při obchůzce mládenci vybírají příspěvky na hodovou zábavu. Týden po hodech jsou ještě dozvuky a „ dozvuková“ zábava.59

4.14. Přehled folklorních a kulturních akcí Jak jsem popsala, Uherskohradišťsko je subregion folklórně stále velmi živý. Zde

nabízím

alespoň

stručný

přehled

folklórních

a

kulturních

akcí

na

Uherskohradišťsku pro dospělé.

58

SLOVÁCKO 2005 [roč. XLVII] : společenskovědní sborník pro moravsko- slovenské pomezí[odpovědný redaktor Ivo Frolec] Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. 380 s. ISBN 80-86185-50-8. 59 SLOVÁCKO 2005 [roč. XLVII] : společenskovědní sborník pro moravsko- slovenské pomezí[odpovědný redaktor Ivo Frolec] Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. 380 s. ISBN 8086185-50-8.

39

Přehled akcí pořádaných na Uherskohradišťsku v jarních a letních měsících:  Březen –

Nošení létečka – Hradčovice, Veletiny Nošení létečka a Marka – Drslavice Velikonoční jarmark – Uherské Hradiště Vítání jara – Archeoskanzen Modrá

 Duben –

Výstava vín Pálení čarodějnic Stavění máje v obcích – Modrá, Babice, Topolná, Břestek, Jankovice, Kunovice, Kostelany

 Květen –

Stavění máje v obcích – Šumice, Mistřice, Kněžpole Hody s právem v Dolním Němčí Jízda králů – Kunovice, Vlčnov Setkání pod lipů s CM Včelaran v Topolné Barevné Slovácko – výstava mimo prostory muzea – Buchlovice Kácení máje v obcích – Kněžpole, Mistřice, Modrá

 Červen -

Slovácké srdce – dechovkový festival v obci Modrá Svatojánský jarmark – Uherské hradiště Zahraniční folklórní soubory 2008 – Uherský Brod Hradišťské kulturní léto – Uherské Hradiště Galuškovo Slovácko – Uherský Ostroh

 Červenec – Dolňácké slavnosti a jízda králů – Hluk Festival česneku – Buchlovice  Srpen –

Škola lidových tanců – Kunovice Řemeslné prázdninové kurzy – Vlčnov Hody – Hluk, Jankovice Vaření trnek – Břestek

 Září –

Vaření trnek a jarmark lidových řemesel – Dolní Němčí Hody s právem – Velehrad, Uh. Hradiště – Sady, Uh. Hradiště – Vésky, Kostelany, Uh. Hradiště – Míkovice, Kunovice, Ostrožská Nová Ves, Ořechov, Staré Město, Topolná, Jalubí, Šumice Slovácké slavnosti vína a otevřených památek – Uherské Hradiště Šlapání zelí - Břestek

40

Některé akce jsou pořádány pravidelně každý rok, některé jsou pořádány nepravidelně. Například Dolňácké slavnosti a jízda králů v Hluku se koná jednou za tři roky, taktéž například dožinky v Dolním Němčí nejsou pořádány pravidelně každý rok. Nejrůznější folklorní a kulturní akce subregionu Uherskohradišťska můžeme najít na webových stránkách města Uherské Hradiště nebo na stránkách – www.slovacko.cz, www.folklornet.cz, www.foklorweb.cz, www.fos.cz, www.nulk.cz, www.mic.uh.cz, www.uherske-hradiste.cz.

41

5. Projektové vyučování

Cílem mé bakalářské práce je vytvořit navržení činností s prvky lidové tradice pro projektové vyučování. Proč projektové vyučování? Tak jako život probíhá komplexně, tak i tato metoda integruje vědomosti a dovednosti z různých oborů. Řeší úkoly celistvě, dává možnost hledat vazby a souvislosti, prolíná se všemi předměty a různými činnostmi. Také je významné, že tato metoda dává každému možnost uplatnit se podle svých schopností. Zvolená metoda je ve vztahu k cíli smysluplná, neboť je zaměřená na celkový rozvoj osobnosti dítěte v přirozeném prostředí, ve kterém dítě žije.

5.1. Projektová metoda Je to vyučovací metoda založená na samostatném zpracování určitých projektů žáky, kteří získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Je to jedna z nejvýznamnějších metod podporujících motivaci žáků a kooperativní učení. Projekty mohou mít formu:  integrovaných témat  praktických problémů ze života reality  praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného či slovesného produktu.60 „Projektové vyučování je založeno na řešení komplexních teoretických nebo praktických problémů na základě aktivní činnosti žáků. Ve svých koncepčních východiscích se projektové vyučování orientuje především na pojem zkušenosti žáka. Dále tato koncepce vychází z předpokladu, že nelze od sebe odtrhávat poznání a činnost, práci hlavy a rukou. Účast na společné činnosti je nejdůležitější prostředek, který přispívá k vývoji dispozic individua. Rozumí se činnost teoretická i praktická, individuální i sociální. Jde zároveň o takovou činnost, se kterou se děti ztotožňují, kterou prožívají.“61 Projekty vycházejí z myšlenky koncentrace. To znamená, že se učivo koncentruje, soustřeďuje kolem ústředního motivu (jádra, základní ideje). Ve školských 60

PRŮCHA, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-772-8. str. 184. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. str. 226.

61

42

dokumentech je na projektovou metodu dostatečný prostor. Klade se důraz na činnostní pojetí vyučování, aktivní podíl žáka na vlastním vzdělávání, řešení úkolů, které vycházejí z přirozených životních situací. Také jsou zdůrazňovány sociální a komunikativní dovednosti a individuální přístup k žákům. V projektu se žáci mohou setkat s problémem, na jehož řešení jim nestačí dosavadní úroveň znalostí. Mohou objevovat nové poznatky, získávat nové dovednosti. Mění se také role učitele ve srovnání s tradičním vyučováním. Učitel jen nepředává hotové poznatky, ale stává se spolutvůrcem projektu a poradcem žáků. Hlavním úkolem učitele je navození situací, ve kterých žák pocítí potřebu nového poznání a vytvoření podmínek umožňujícím žákům vlastní objevování. Úkolem učitele je rovněž vytvářet ve třídě bezpečné a klidné prostředí, ve kterém se žáci nebudou bát projevit svoji individualitu.62

62

COUFALOVÁ, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006. 135 s. ISBN 80-7168-958-0.

43

Praktická část 6. Anketa

V praktické části chci zjistit, zda jsou folklórní prvky a prvky lidové tradice využívány a začleňovány do výchovně-vzdělávacího procesu. Pro tento účel byla vytvořena anketa. Anketa je zaměřena na zjištění, zda je projektované kurikulum, které na 1. stupni základních škol obsahuje i prvky regionální a lidové kultury, naplněno ve své realizační formě. Výzkumný soubor tvoří učitelé 1. stupně základní školy. Anketa je anonymní a má celkem 10 otázek. Otázky v anketě jsou polouzavřené, učitelé mají prostor pro slovní vyjádření. Anketa byla rozdána celkem 60 učitelům 1. stupně základních škol na Uherskohradišťsku. Návratnost ankety – 62%. Anketní šetření bylo realizováno v měsíci březnu 2008, ale samotné realizaci předcházelo tzv. „ověřování ankety“. Ověřování ankety jsem provedla na vzorku 4. učitelů a na základě jejich odpovědí a konzultaci s mým vedoucím bakalářské práce, upravila anketu do konečné podoby. Jsem si vědoma, že výzkumný vzorek není statisticky zcela reprezentativní, ale přesto věřím, že je alespoň dokladem o povědomí lidové kultury v regionu. Před realizací ankety jsem předpokládala, že folklórní témata jsou využívána ve výchovně-vzdělávacím procesu jen omezeně. Anketou jsem chtěla doložit toto tvrzení a inspirovat se pro vytvoření námětů pro projektové vyučování jednoho ze zvyků, který není nebo je jen zcela minimálně využíván a realizován při výchovně-vzdělávacím procesu. Výsledky ankety sloužily jako podklad pro vytvoření námětů pro projektové vyučování.

6.2. Otázky ankety 1. Zařazujete do výuky folklórní prvky a prvky lidových tradic? 2. Integrujete do výuky prvky lidových tradic? 3. Které jarní a letní zvyky se dodržují ve vaší obci (městě), ve škole? 4. Zapojují se, podle Vás, děti rády a aktivně do realizace těchto aktivit? 5. Jsou folklórní témata pro Vás dobře využitelná a realizovatelná při výuce? 6. Je realizace folklórních témat pro Vás náročná? 44

7. Zařazujete folklórní prvky i mimo výchovné předměty a předměty z oboru historie? 8. Které aktivity zprostředkováváte dětem pro hlubší seznámení a porozumění regionu (besedy, přednášky…..)? 9. Jsou při škole zájmové kroužky podporující folklór tohoto regionu? 10. Jak funguje u Vás spolupráce a komunikace mezi školou, rodinou a obcí (městem) při realizaci kulturních a lidových akcích?

6.3. Stručné vyhodnocení ankety Otázka č. 1 – Zařazujete do výuky folklórní prvky a prvky lidových tradic?

100%

ŘÍKADLA

81%

80%

PÍSNĚ

68% 60%

TANCE

49% ZVYKY

40%

33%

27% 22%

20%

PRANOSTIKY

8%

0%

ROZPOČÍTADLA HRY

Je patrné, že učitelé tohoto regionu folklórní prvky a prvky lidových tradic do výuky zařazují. Jak ukazuje graf, učitelé nejraději zařazují do výuky říkadla a písně. Snad z důvodu, že je to pro ně nejsnadnější a nejdostupnější. Na tomto výsledku mě překvapilo, že žádný folklórní prvek nedosáhl 100%. Je to zarážející, protože Dolňácko je region z folklórního hlediska velmi živý. Zvláště píseň je nejpoužitelnějším prvkem, který lze zařadit téměř do všech předmětů a při všech příležitostech během roku.

Otázka č. 2 – Jakou formou integrujete do výuky prvky lidových tradic?

Tato otázka doplňuje otázku č. 1. Učitelé uvedli, že prvky lidových tradic integrují formou dramatizace, vyprávěním, rozhovorů, formou výtvarných činností, besedy a názorných ukázek např. rukodělných prací, zdobení kraslic apod. Někteří

45

učitelé uvedli, že začleňují tato témata do projektového vyučování napříč všemi předměty.

Otázka č. 3 – Které jarní a letní zvyky se dodržují ve vaší obci?

100%

78% 80%

POMLÁZKA

70%

HRKÁNÍ

51%

60%

STAV. MÁJE HODY

38% 40%

VÝNÁŠENÍ MAŘENY LÉTEČKA

20%

5% 3%

3%

DOŽÍNKY

0%

Jak dokládá graf, z jarních a letních zvyků je stále živá tradice týkající se slavení Velikonoc, hodů a v malé míře ještě stavění máje. Ostatní zvyky spojené s tímto obdobím se již neudržují nebo jen v malé míře.

Otázka č. 4 - Zapojují se, podle Vás, děti rády a aktivně do realizace těchto aktivit?

100% 78% 80% ANO

60%

NE 40% 22% 20% 0%

Jak dokládá graf, drtivá většina učitelů je přesvědčena, že se děti rády a aktivně zapojují do realizace folklórních aktivit. Jen poměrně malé procento učitelů uvedlo

46

opak. Jsem přesvědčena, že pokud je téma vhodně připraveno a nenásilně včleněno do výuky, pak děti pracují rády. Vše záleží na umění učitele.

Otázka č. 5 – Jsou folklórní témata pro Vás dobře využitelná a realizovatelná při výuce?

80% 68% 60% ANO

40%

32%

NE

20%

0%

Také tuto otázku zodpověděla většina učitelů kladně, z čehož je patrné, že folklórní a regionální témata jsou pro většinu učitelů atraktivní a využitelná při výuce.

Otázka č. 6 – Je realizace folklórních témat pro Vás náročná?

80% 65%

60% ANO

40%

35%

NE 20%

0%

Odpovědi na tuto otázku jsou v rozporu s otázkou předchozí. Je překvapující, dle odpovědí učitelů, že folklórní témata jsou dobře využitelná a realizovatelná, ale příprava je pro 65% dotázaných učitelů obtížná a náročná. Pro ilustraci dokládám výpovědi některých učitelů: „….no, protože nemám dostatek materiálů a musela bych hodiny sedět v knihovně a v archivu“, „…je nutné se hodně připravovat a prostudovat hodně 47

materiálů“, „...témat není mnoho, špatná dostupnost materiálů, informačních zdrojů, velká časová zátěž, využití je tedy minimální“.

Otázka č. 7 – Zařazujete folklórní prvky i mimo výchovné předměty a předměty z oboru historie?

60%

54% 46%

40% ANO NE

20%

0%

Mimo výchovné předměty zařazují učitelé folklórní prvky do českého jazyka a literatury, prvouky a vlastivědy. Tento výsledek potvrzuje otázku č. 6. Lze z toho vyvodit závěr, že folklórní témata jsou sice pro učitele atraktivní, ale náročná. Znamenají pro učitele velkou zátěž spojenou s přípravou, z čehož vyplývá menší zájem o využití mimo výchovné předměty.

Otázka č. 8 – Které aktivity zprostředkováváte dětem pro hlubší seznámení a porozumění regionu?

100% 81% 80%

68% 54%

60% 35%

38%

40%

24%

32%

20% 0%

KNIHOV NA

GA LERIE

MUZEA

V Ý STA V Y

BESEDY

UKÁ ZKY RUKODĚL. PRA CÍ

V Y STOUPENÍ SOUBORŮ

Odpovědi ukazují, že oslovené školy dětem zprostředkovávají seznámení se s lidovou kulturou a tradicemi tohoto regionu. Prakticky se jedná o návštěvy muzeí, 48

galerií, knihoven, výstav, ukázky rukodělných prací, vystoupení folklórních souborů. Nabídka pro seznámení se s regionem je široká a dostupnější pro městské školy, ale i venkovské školy těchto nabídek využívají. Z výsledku usuzuji, že i samotná zařízení rozšiřují svou nabídku, díky tomu, že školy často jejich služeb využívají.

Otázka č. 9 – Jsou při škole zájmové kroužky podporující folklór tohoto regionu?

60%

51%

49%

40% AN O NE

20%

0%

Pokud jsou hodnoty uvedené v grafu pravdivé, pak většina škol nabízí dětem zájmové kroužky. Tyto kroužky nejsou národopisné, nicméně můžeme najít kroužky, které mají podobné zaměření, a to kroužek výtvarný, keramický, hudební a taneční. Je otázkou, zda jsou folklórní témata v těchto kroužcích realizována. Domnívám se, že Uherskohradišťsko je kraj bohatý na různé národopisné soubory a kroužky, a to jak dětské, tak dospělé, ale většinou se jedná o soubory mimoškolní. Myslím si, že je zde dostatek možností směřující v podpoře a zachování folklóru.

Otázka č. 10 – Jak funguje spolupráce a komunikace mezi školou, rodinou a obcí při realizaci kulturních a lidových akcích?

90%

78%

80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10%

11%

11%

0% DOBRÁ

ŽÁ D N Á

49

N E V ÍM

Většina učitelů se vyjádřila, že spolupráce mezi školou, rodinou a obcí je dobrá. Velmi kladně je hodnocena spolupráce mezi školou a rodiči. Jak uvedli učitelé, většina rodičů se zapojuje do realizace kulturních a lidových akcí pořádané školou. Jen ojediněle se vyskytl názor, že by spolupráce mezi školou a obcí mohla a měla fungovat lépe. Domnívám se, že rodiče rádi vidí své děti vystupovat na těchto akcích, je to významné a důležité nejen pro děti, ale i jejich rodiče.

6.4. Shrnutí

Shrnu-li celou anketu, musím říci, že folklór a prvky lidové kultury neustále obohacují výchovně-vzdělávací programy škol a tím přispívají k udržení hodnot spjatých s naší minulostí. Překvapilo mě, že sice folklórní témata jsou pro učitele zajímavá, ale jejich využití v praxi je poměrně úzké. Jak vyplynulo z ankety, v praxi jsou tato témata využívána ve větší míře jen s Velikonočními svátky a slavením hodů. V menší míře lze ještě uvést stavění máje a ojediněle vynášení Mařeny. Významnou měrou se na předávání a ovlivňování dětí lidovou tradicí podílí také učitel, důležité jsou jeho zkušenosti, znalosti, dovednosti, empatie vůči dětem, tvořivostí a ochotou „dělat něco navíc.“ Anketa rovněž ukázala, že na předávání lidové kultury a tradic se velkou měrou podílí také rodina, obec a instituce, které zprostředkovávají lidovou tradici. Je potěšující, že se najdou učitelé, kterým není lhostejný odkaz minulých generací a snaží se o zachování lidové tradici do dnešní doby.

50

7. Návrh námětů pro projektové vyučování Navržené náměty jsou vhodné pro projektové vyučování, protože jsem přesvědčena, že projektová metoda dává učitelům i žákům prostor pro realizaci vlastních nápadů, fantazie, tvořivosti atd. Projektová metoda se může prolínat všemi vzdělávacími obory a v neposlední řadě zapojuje děti aktivně do učení. Cílem námětů je probudit zájem o jarní lidové zvyky. Nejen ty, které přetrvaly do současnosti, ale i ty, které byly tradovány v minulosti. Zprostředkovat dětem znalosti týkající se tématu a rozvíjení kladného vztahu k rodné obci (regionu), probouzet úctu ke starší generaci. Využívat smyslové zkušenosti a prožitku k řešení praktických úkolů. Již Jan Ámos Komenský říkal známé moudro, že nic není v našem rozumu, co neprošlo všemi smysly. Smyslem také je, děti zaujmout. Děti samy mají být aktéry. Nejen vidět a slyšet, ale také osahat a očichat, tedy všemi smysly a vše prožívat. Důležité také je, aby děti dokázaly samy vyhledávat informace. Samy vybíraly to podstatné a získané informace vhodně interpretovaly. Přínosem by měla být vzájemná spolupráce dětí ve skupině, kde by se měly naučit přijímat názory a návrhy mezi sebou.

7.1. Vynášení Mařeny v námětech Jak vyplynulo z ankety, z jarních a letních lidových zvyků je ve výchovněvzdělávacím procesu využíváno jen svátků Velikonočních, stavění máje a slavení hodů. Proto jsem se rozhodla námětově zpracovat starý jarní lidový zvyk vynášení Mařeny. Tento starý jarní lidový zvyk byl původně pohanský magický obřad, který se postupně přeměnil na nevinný symbol konce zimy.

Námět č. 1. Téma – Beseda Cílem besedy je zjistit, jaké je povědomí dětí o jarních lidových zvycích současných, ale i minulých, a to jak v rodné obci, tak v širším regionu. Vytvoříme uvolněnou atmosféru. Posadíme se s dětmi na koberec do kruhu. Jako pomůcka nám poslouží malý plyšový míček, kterým budeme dávat slovo. Úvodem dětem nastíníme, co budeme realizovat, jaký bude výstup celého projektu. Budeme chtít vytvořit Mařenu a prožít vlastní školní, alespoň symbolické vynášení Mařeny, protože 51

ve většině obcí na Uherskohradišťsku se obchůzková tradice neudržela. Vysvětlíme dětem, že abychom mohli Mařenu a obchůzku realizovat, musíme nejdříve o tomto zvyku něco vědět. Musíme získat informace, proto budeme plnit jednotlivé úkoly, abychom došli k cíli. Nejdříve dětem položíme otázku: Které období můžeme charakterizovat jako počátek nového života, dobu radostí a veselí, dobu naděje a plodnosti, příliv čerstvých sil? Odpovědí je – samozřejmě jaro. S jarem přichází vše nové, pěkné, milé, příjemné, na co v zimním období čekáme. Je to probouzející se příroda, sluneční paprsky, radost ze života. K jarnímu období se v našem regionu váže řada zvyků. Znáte děti některé jarní lidové zvyky? Jsou to zvyky – vynášení Mařeny, nošení létečka, Velikonoce a s nimi spojené zvyky. Víte, které jarní zvyky se slaví v naší obci? A které jarní zvyky slavili naši prarodiče? My zůstaneme u jednoho zvyku, který už pomalu upadá do zapomenutí. Tímto zvykem je vynášení Mařeny. Diskusí zjistíme, jaké je povědomí dětí o tomto zvyku a s ním spojené říkadla, písně.

Námět č. 2. Téma – Vytvoření brožůrky Cílem bude brožůrka, která bude obsahovat všechny podstatné informace, které děti o tomto zvyku zjistily. Děti dostaly za úkol samostatně vyhledat pomocí internetu, knih, časopisů, ale i rodičů a prarodičů, co nejvíce informací o tomto zvyku. Povedeme děti k tomu, aby dokázaly samostatně pracovat. Samostatně vyhledaly a vybraly podstatné informace k tématu z různých pramenů. Děti vedeme k úctě ke starší generaci – vhodné a hlavně slušné oslovení, umět požádat o pomoc. Cílem není jen zjistit konkrétní informace o průběhu tohoto zvyku, ale také zjistit, jestli je někdo v blízkém okolí, kdo se tohoto zvyku sám účastnil – zážitek z něho. Protože děti určitě zjistí hodně informací, budou mít spoustu materiálů, které si přinesou do školy. Je nutné dětem připravit osnovu, co by brožůrka měla obsahovat. Důležité body osnovy napíše učitel na tabuli: Kdo je Mařena? Jak Mařena vypadá? Nakresli figuru Mařeny nebo Marka tak, jak si ji představuješ. Kdo Mařenu vynáší? Kdy se Mařena vynáší? 52

Co se zpívá, říkadla? Existovala nějaká mužská obdoba Mařeny? Zeptej se babičky, dědečka, kronikáře, souseda atd., zda se dříve u nich na vesnici nebo v jejich okolí Mařena vynášela. Pokus se najít osobu, která se osobně účastnila tohoto zvyku a zážitky z něj.

Vlastní realizace brožůrky je na fantazii dětí, můžou ji doplnit kresbou, články z místních novin, obrázky, vytištěné informace z webových stránek. Výstupem bude prezentace brožury, každý žák dostane 2. minuty prostor pro prezentaci své brožurky. Základním cílem nejsou jen informace, které děti zjistí, vyhledají, ale jakým způsobem se k těmto informacím dostaly. Co vše zažily, co zajímavého se dozvěděly, s kým se setkaly. Kam všude musely zajít, co se jim na tomto zvyku líbí nejvíce, co je zaujalo tedy prožitek při získávání informací.

Námět č. 3 Téma – Mařena v českém jazyce Přečteme si, jak o vynášení Mařeny napsala Božena Němcová v Babičce: Zaradovaly se děti: „Dnes budeme vynášet smrt“, a děvčata dodaly: „ Dnes je naše koleda!“ Babička udělala Adélce líto, na které shromáždila kolik dní výdumky, navěsila je na ně, navázala červených fáborů, aby veselé bylo. Děvčata šla koledovat. Odpoledne se všecky děvčata shromáždily ve mlýně, kdež se strojila smrt. Cilka udělala slaměný došek, každá z děvčat dala něco ze šatstva na něj, čím byla Mařena pěknější, tím větší chlouba. Když byla ustrojena, vzala ji dvě děvčata pod paždí, ostatní do páru seřadila se za nimi a lítami točíce, zpívaly „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi,“ jdouce ode mlýna ke splavu. Starší chasa šla opodál za nimi, chlapci ale s posměšnými posunky je obskakovali, chtějíce Mařeně strhnout čepec, děvčata ji ale bránily. Přijdouce ke splavu, rychle smrt odstrojily a s velikým jásotem hodila došek do vody, nato sebrali se chlapci s děvčaty a společně začali zpívat: „Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede, s červenými vejci, žlutými mazanci.“ Nato zase děvčata začaly: „Líto, líto, líto, kdes tak dlouho bylo? U studánky, u vody – mylo ruce i nohy. Fiala, růže kvésti nemůže, až ji Pánbůh spomůže.“ A zase chlapci spustili: „Svatý Petr z Říma, pošli flaši vína, abychom se napili, Pánaboha chválili.“ „No pojďte dále, koledníci,“ volala paní Prošková, poslouchajíc na záspí chasu, „pojďte dále, víno ván nedáme, ale něco přece, abyste se obveselili.“

53

Chasa vešla s domácími děvčaty do sednice a Krista i ostatní šli za nimi, veselíce se a zpívajíce s nimi.63

Pracovat s tímto textem můžeme v hodinách českého jazyka a literatury různými způsoby. Záleží na stupni třídy a aktuálně probíraném učivu. - V literatuře si děti pozorně přečtou text a podtrhnou slova, kterým nerozumí. Tato slova vysvětlíme a nahradíme vhodným synonymem. - Necháme děti podtrhnout vyjmenovaná slova, opakujeme vyjmenovaná slova. Můžeme dětem připravit krátký text na doplňování i, y.: Nedávno b_ly Velikonoce. Děti v_nášely mařenu a hodily ji do bl_zkého potoka. Létečko bylo ozdobeno leskl_mi stuhami. Nech_běla ani v_fouklá vajíčka. Děti šly od ml_na ke splavu. Brz_ navštívíme babičku. Líto, kdes tak dlouho b_lo? Krasl_ce b_la krásně pomalovaná. Na Mařeně v_sí barevné fábory. - Ve slohu necháme děti napsat krátké vyprávění. Do vyprávění mají zařadit slova, která napíše učitel na tabuli. Na pořadí a tvaru těchto slov nezáleží. Slova na zařazení do vyprávění – mařena, koleda, děvčata, neděle, vajíčka, voda, zpěv. - V textu vybereme podstatná jména např. došek, čepec, fiala, voda – utvořte k těmto podstatným jménům několik vhodných přídavných jmen. - V textu vyhledáme několik vhodných slovních spojení, která rozdělíme a necháme děti utvořit správné dvojice (mohou si pomoct pročítáním textu): Svatý

vejci

posměšné

mazanci

flaši

došek

červenými

Petr

žlutými

posunky

slamění

vína.

Námět č. 4. Téma – Příprava vajíček na vyzdobení mařeny Cílem bude získat povědomí o tradičním zdobení vajíček a jejich barvení. Výstupem budou kraslice nejen na ozdobení mařeny, ale i na velikonoční výzdobu třídy a školy.

63

NĚMCOVÁ, B. Babička. Československý spisovatel: Praha, 1984. 455 s. str. 309-313.

54

Motivace - děti můžeme motivovat návštěvou Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Zde se každoročně koná předvelikonoční předvádění rukodělné výroby a zhotovování zvykoslovných předmětů, které symbolizují svátky jara. Děti si zde mohou společně s lidovými tvůrci uplést vlastní pomlázku, obdivovat šikovné ruce žen při zdobení kraslic různými technikami, zhotovit figurky z kukuřičného šustí a mohou upéct obřadní pečivo z kynutého těsta. Ke zhlédnutí jsou zde nejrůznější techniky zdobení kraslic např. - kraslice zdobené slámou a jezerní sítinou, kraslice batikované, kraslice škrábané, zelové, kraslice reliéfní, dírkované. Protože vynášení Mařeny je zvyk starý, užívalo se k ozdobení Mařeny jen přírodních materiálů. Také my budeme používat jen přírodní materiály. Děti si přinesou do školy vyfouklá vajíčka. Vajíčka budeme zdobit rostlinnými částmi. Proto si děti přinesou různé trávy, květiny, jetel, řebříček apod. Pomocí nitě upevní děti jednotlivé rostliny na vajíčko, a to se pak celé zabalí do jemné látky a dá se vařit v cibulových slupkách. Tímto vajíčka získají přírodní červenohnědou barvu. Krásný přírodní vzor má podobu otisků použitých rostlin. Nakonec vajíčko potřeme olejem, aby bylo lesklé. Pokud chceme, aby vajíčka měla různou barvu, použijeme k jejich barvení přírodní barviva rostlinného původu např. -červenou barvu získáme přidáním octu do odvaru ze slupek červené cibule -žlutou barvu získáme přidáním šafránu -bledě zelenou barvu získáme přidáním jarního osením, jetele, listy jasanu, bříz, petržele -hnědou barvu získáme přidáním odvaru z dubové nebo olšové kůry s přidáním kůry březové nebo dubové kůry vařené s octem a solí, dále kůra z ořechů -tmavohnědou až černou barvu získáme roztokem sazí s rezavými hřebíky. Z nabarvených vajíček vytvoříme řetěz. Jednotlivá vajíčka provlečeme provázkem. Mezi vajíčka můžeme navázat barevné stužky nebo mašle. Tímto máme připravený řetěz na ozdobení mařeny. Ze zbylých vajíček vyzdobíme třídu a školu na Velikonoční svátky.

Námět č. 5 Téma – Výroba Mařeny Cílem je naučit děti poznávat a používat přírodní materiály. Tyto materiály budeme používat k výrobě Mařeny. Děti můžeme motivovat vyprávěním o obchůzkách, které se při vynášení Mařeny na vesnicích konaly. Vyprávění můžeme oživit ukázkami fotek, obrázků, jak taková Mařena vypadá. 55

K samotné výrobě budeme potřebovat dřevěné klacky, seno na zhotovení hlavy a těla, řetěz z vajíček, staré kusy látek, z kterých ušijeme šaty pro Mařenu. Přinesené materiály roztřídíme. Pohovoříme o druhu materiálu. Které materiály jsou přírodní, kde je najdeme, jak je získáme, jaké je další použití těchto materiálů dnes a v minulosti. Následně se pustíme do samotné výroby Mařeny. Nejdříve vytvoříme základní kříž ze dvou klacků. Pak začneme s postupným nabalováním slámy nebo sena, a to tak, aby se vytvarovala hlava, ruce a horní část těla. Tvarování provádíme jednak vrstvením materiálu a také si pomáháme jeho svazováním provazem. Velikost a tvar bude záviset na fantazii, šikovnosti a tvořivosti dětí. Vyrobenou Mařenu „nastrojíme“. Začneme od hlavy, starým prostěradlem obalíme tvar, kolem krku ho zavážeme. Uvážeme šátek a barvami nebo fixem nakreslíme obličej. Potom Mařenu oblečeme do haleny, rukávy svážeme barevnými stužkami. Do pasu ji uvážeme sukni, kolem krku jí dáme připravený věnec z vajíček.

Námět č. 6. Téma - Učíme se říkadla na obchůzku Cílem bude seznámit děti s užívanými říkadly, popěvky užívanými při obchůzkách. Vysvětlíme dětem pojem „koleda“ – název je odvozen od římských lednových přání – Calendae Ianuariae. Je to obřadní obchůzka spojená se zpěvem písní a popěvků a říkadel, za něž koledníci dostali dary. Také děti upozorníme na to, že podstatou a smyslem těchto tradičních obchůzkových obřadů bylo přinést blaho, zdar a štěstí, jak v osobním a rodinném životě, tak v hospodaření. Časem se koledování rozšířilo i na jiná období a koledovalo se vlastně u různých příležitostí téměř po celý rok (na Štědrý večer, na Štěpána, na Nový rok, na Tři krále, na sv. Blažeje, sv. Dorotu, sv. Řehoře, o masopustě, na Smrtnou a Květnou neděli, o Velikonocích, Letnicích, hodech, 56

na sv. Martina, Barboru, Lucii, Mikuláše). Toto téma můžeme dále rozvést například v hodinách slohu, kdy vybídneme děti k zamyšlení nad tím, co pro ně pojmy blaho a štěstí znamenají dnes a jaké mají hodnoty. Na toto téma můžou vypracovat slohovou práci.

Smrtonoško, velkonoško, kdes tak dlouho byla? U studánky, u rybníka, ruce jsem si myla. Zámečkem, zámečkem jsem si zamykala, Lístečkem, lístečkem jsem si odmykala. Mařeno, Mařeno, kam jsi klíče dala? Dala jsem je, dala, svatému Jiří, aby nám otevřel, od máje dveří. Svatý Jiří vstává, zem odmykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená, fiala modrá. nebo Nesem, nesem Mařenu, na oleji smaženů a na peci maštěnů. Mastili ju chlapci, mlynářovi v čepci, mastili ju pod dubem, s mlynářovým Jakubem. Mařeno, Mařeno, kdes ty husy pásla, pásla jsem je pod dubem, s mlynářovým Jakubem. nebo Smrt chodí po vsi, má velký fousy, už nemůže choditi, musíme ji nositi, od města k městu, nesem nevěstu: jestli nám nic nedáte, tak vám ji tu necháme! Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma a včil už je za horama, hu, hu, hu, jaro už je tu! Námět č. 7. Téma – Mařena v hudební výchově

57

Základním cílem tohoto tématu je naučit děti novu píseň, která se na Moravě při obchůzkách vynášení Mařeny zpívala a také my ji budeme při naší obchůzce zpívat. Dalším cílem je vzbudit u dětí zájem o lidovou píseň obecně. K motivaci nám může posloužit exkurze do knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti nebo do knihovny Slováckého muzea. Zde můžeme s dětmi vyhledávat ve starých zpěvnících, čítankách již zapomenuté písně, texty, říkadla, popěvky atd.

Námět č. 8. Téma – Co se dříve jedlo Cílem tohoto tématu je seznámit děti se starodávnými jídly a jejich recepty. I když se zvykem vynášení Mařeny, není spojeno žádné typické jídlo, přesto si myslím, že toto téma je vhodné pro zařazení. Vede mě k tomu celospolečenské chování dětí. Neúcta k potravinám, ale i vyrobeným věcem, pomůckám, vybavení školy a tím i znevažování práce rodičů a ostatních lidí. Jak již jsem uvedla, cílem je nejen seznámit děti se starými jídly a recepty, ale také s typickými jídly pro určité období. Také můžeme s dětmi pohovořit o tom, jak se dříve uchovávaly potraviny, když nebyla lednička, co prarodiče neznali (polotovary, instantní přípravky, hranolky, colu, ale i mikrovlnku, myčku…) nebo také naopak, která jídla či suroviny již neznáme (pučálka, nejrůznější bylinky …). Dalším cílem je vést děti k zamyšlení, co všechno museli naši předci dělat, aby si mohli ukrojit kousek chleba. Jaké činnosti a řemesla vykonávali. Uvědomit si rozdíl mezi prací tělesnou a duševní, uvědomit si své školní povinnosti. Můžeme s dětmi realizovat nějaký specifický recept užívaný například o Velikonocích, 58

samozřejmě podle možností a vybavení školy. Tyto recepty jsou většinou také zdravé, protože využívají prvních darů probouzející se přírody, zejména zelených bylinek. Recepty můžeme použít například i do hodin matematiky. Můžeme z nich vymyslet slovní úlohy nebo děti můžou vymýšlet sami jednoduché slovní úlohy podle stupně třídy a probíraného učiva např. na převádění jednotek, určování větší - menší, sčítání odčítání jednotlivých surovin apod.

Námět č. 9. Téma – Symbolická obchůzka s vynášením Mařeny Toto téma je výsledkem všech námětů. Výsledkem hmatatelným je brožůrka zjištěných informací s kresbami. Dále pak figurína Mařeny a naučená nová říkadla a písně. Cílem bude obchůzka po vesnici. Po vzoru našich předků budeme koledovat. Navštívíme např. obecní úřad, kronikáře, mateřskou školu, faru, obchody a další významná místa v obci. Obchůzkou chceme probudit zájem obyvatelů vesnice nejen na tento zvyk, ale i na zvyky a lidové tradice obecně. To také bude nehmatatelným výsledkem, který ukáže čas, jestli se budou v obci lidové zvyky udržovat a zachovají-li se příštím generacím.

Námět č. 10. Téma – Dětské hry V prostudované literatuře jsem nenašla žádnou hru, která je typická pro zvyk vynášení Mařeny. Ale lze s dětmi využít jiné jarní hry nebo tance nejen v tělesné výchově. Honička: „Mařena a Vesna“ Jedno dítě představuje Mařenu, symbol zimy (drží modrý šátek), další dítě představuje Vesnu, symbol jara (drží žlutý šátek). Mařena honí děti kolem sebe, koho se dotkne, ten zůstane zmrzlý stát na místě. Podstatné je zůstat v takové poloze, ve které se jej Mařena dotkla. Vesna naopak svým dotykem vrací život zmrazeným dětem.

Hra: „Vajíčka v hnízdě“ Na zemi leží tři až čtyři obruče, které symbolizují hnízda. Děti představují vajíčka. Na pokyn učitele děti utváří skupiny o určitém počtu. Například: učitel řekne „V hnízdech jsou čtyři vajíčka (dvě, všechna vajíčka jsou v jednom hnízdě, hnízda jsou prázdná.....).“

59

Tato hra je dobře využitelná i v matematice v nižších ročnících. Děti si hravou formou procvičí matematickou představivost, znázornění množin, ale i postřeh a rychlost.

Hra: „Zlatá brána“ Dvě děti se postaví proti sobě, podají si ruce, vzpaží a utvoří branku. Předem se domluví, kdo z nich bude znázorňovat fialku a kdo růži. Ostatní děti utvoří zástup a procházejí brankou. Za zpěvu písně „Zlatá brána otevřená…“ chytí při slově „sejde“ děti představující bránu v brance chytí jednoho „zajatce“ a ptají se: „Ke komu se dáš? K růži nebo fialce?“ Chycené dítě odpoví, koho si vybral a zařadí se do řady, podle květiny, kterou si vybral. Hra končí přetahováním fialek a růží. Vyhrává ten, komu se podaří na tři zátahy odtrhnout co nejvíce dětí z druhé řady. Text písně: Zlatá brána otevřená, zlatým klíčkem podepřená. Kdo do ní vejde, tomu hlava sejde. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.

60

Závěr Smyslem bakalářské práce bylo popsat jarní a letní lidové zvyky dětí v subregionu Uherské Hradiště a vyzdvihnout význam lidové kultury nejen obecně, ale i ve vztahu k dítěti. Přiblížit dítěti lidovou kulturu pomocí teoretických poznatků a informací, ale zvláště praktickými činnostmi a prožitky. Teoretická část obsahuje teoretická východiska včetně literární rešerše. Je zde popsán subregion Uherskohradišťska a lidové zvyky tohoto regionu, lidová kultura, dětský folklór a jeho druhy. Praktickou část lze rozdělit na dvě části. První část obsahuje anketu, pomocí které jsem zjišťovala, jak folklór a prvky lidové tradice jsou integrovány a využívány při výchovně-vzdělávacím procesu. Druhou částí jsou náměty pro projektové vyučování. Náměty jsou navrženy tak, aby je bylo možné integrovat nejen do všech předmětů a ročníků na 1. stupni, ale využít je i ve školní družině či v kroužcích při škole. Důležitým zjištěním bylo, že folklór a prvky lidové tradice jsou stále nedílnou součástí dětí a určitě i nadále budou součástí jejich života, i když v omezené míře. Při psaní bakalářské práce jsem si uvědomila důležitost lidové tradice, která se nepředává pouhým memorováním, ale celým lidským životem. V tomto procesu je velmi důležitá i role učitele, jeho neustálý růst a rozvíjení se. Nebudou to žádní úředníci, kteří se postarají o udržení lidových zvyků, ale osvícení učitelé, vychovatelé, vedoucí kroužků a hlavně pak rodiče, kteří tyto hodnoty budou dále předávat.

61

Resumé Bakalářská práce popisuje jarní a letní lidové zvyky v subregionu Uherské Hradiště, dále pak význam lidové kultury ve vztahu k dítěti a dětský folklór a jeho druhy. Teoretická část práce obsahuje teoretická východiska včetně literární rešerše, je zde

charakterizována

národopisná

oblast

Moravské

Slovácko

i

subregion

Uherskohradišťska a jeho lidové zvyky a lidové tradice. Popisuje dětský folklór a jeho druhy. V praktické části jsou uvedeny výsledky z anketního šetření, ve kterém jsem zjišťovala, jak jsou folklór a prvky lidových tradic integrovány a využívány ve výchovně-vzdělávacím procesu na Uherskohradišťsku učiteli 1. stupně. Na anketu navazují náměty pro projektové vyučování, využitelné nejen na 1. stupni základních škol, ale i ve školních družinách či kroužcích při škole.

Resume Die Bakkalaureats-Arbeit beschreibt die Frühlings- und Sommersvolksbräuche und Sitten in der Subregion Uherské Hradiště, ferner gehören dazu: die Bedeutung der Volkskultur im Verhältnis zu dem Kind und die Kindernfolklore und ihre Arten. Der theoretische Teil der Bakkalaureats-Arbeit umfasst die theoretischen Ausgangspunkte der literarischen Recherche einbegriffen, es werden hier auch die ethnographische Region Moravské Slovácko und Subregion Uherskohradišťsko und ihre

Volksbräuche

und

Sitten

charakterisiert.

Diese

Arbeit

beschreibt

die

Kindernfolklore und ihre Arten. Im praktischen Teil werden die Ergebnisse der Umfrage angegeben, in der ich festgestellt habe, wie die Folklore und die Elemente des Volksbrauchtums integriert sind und von den Lehrern in der 1. Stufe des Grundschluleunterrichtes in der Subregion Uherskohradišťsko ausgenutzt werden. An die Umfrage schließen die Themen für den Projektunterricht an, die nicht nur die 1. Stufe der Grundschule, sondern die Kinderhorte und Schulvereine auch ausnutzen können.

62

Literatura:

1. ASOCIACE PEDAGOGŮ ZÁKLADNÍHO ŠKOLSTVÍ ČR. Vzdělávací program Národní škola. Praha: SPN, 1997, 163 s. ISBN 80-04-26 683-5. 2. BARTOŠ, F. Naše děti. 4.vyd. Praha: Vyšehrad, 1951. 346 s. 3. BENEŠ, J. Vlčnovská jízda králů. Vlčnov: Klub sportu a kultury, 1986. 41 s. 4. BESTAJOVSKÝ, M. Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce – Léto. Brno: Computer Press, 2004. 64 s. ISBN 80-251-0315-3. 5. COUFALOVÁ, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006. 135 s. ISBN 80-7168-958-0. 6. DÍTĚ V TRADICI A SOUČASNOSTI LIDU NA SLOVÁCKU. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1979. 29 s. 7. FROLCOVÁ, V. Velikonoce v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2001. 280 s. ISBN 80-7021-503-8. 8. FROLEC, V. Prostá krása. Praha: Vyšehrad, 1984. 302 s. 9. FROLEC, V.; PAVELČÍK, A.; ZEMEK, M., a kol. Jízda králů. Praha: Tisková, ediční a prapagační služba, 1990. 175 s. ISBN 80-7065-009-5. 10. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s ISBN 80-85931-79-6. 11. JELÍNKOVÁ, Z. Dětský folklor práce v dětském folklorním kroužku.1. vyd. Brno: Městské kulturní středisko S. K. Neumanna, 1982. 23 s. 12. JELÍNKOVÁ, Z. Říkadla, hry a tance dětí z Dolňácka. Okresní osvětový dům v Uherském Hradišti. 1967. 109 s. 13. KARPETOVÁ, B.; SLÁDKOVÁ, K. Nenuda v duchu českých tradic. Praha: Prostor, 1996. 55 s. ISBN 80-85190-39-7. 14. KRIST, J. M. Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. Uherské Hradiště: Okresní osvětový dům, 1967, 25 s. 15. MIŠURCOVÁ, V.; SEVEROVÁ, M. Děti, hry a umění. Praha: ISV, 1997. 195 s. ISBN 80-85866-18-8. 16. MŠMT ČR. Vzdělávací program Základní školy včetně úprav a doplňků. 2.doplněnéaktualizované vyd. Praha: Fortuna, 2003. 344 s. ISBN 80-7168-595X. 17. NEKUDA, V., et al. Uherskohradišťsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná 63

společnost, 1982. 847 s. 18. NĚMCOVÁ, B. Babička. Československý spisovatel: Praha, 1984. 455 s. 19.PIŤHA, P.; HELUS, Z. Vzdělávací program Obecná škola. 4. upravené vyd. Praha: Portál, 1996. 272 s. ISBN 80-7178-106-1. 20.PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. Aktualizované vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. 21.RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2005. 126 s. 22.SIROVÁTKA, O. Čítanka české lidové slovesnosti. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 265 s. ISBN 80-210-0478-9. 23.SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-8586-6331. 24.SLOVÁCKO 2005 [roč. XLVII] : společenskovědní sborník pro moravskoslovenské pomezí[odpovědný redaktor Ivo Frolec]. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2006. 380 s. ISBN 80-86185-50-8. 25.SVOBODOVÁ-GOLDMANNOVÁ, F. Říkadla a hry Slováckých dětí. Gottwaldov: Krajské muzeum, 1958. 180 s. 26.ŠOTTNEROVÁ, D. Velikonoce. 2. vydání. Olomouc: Rubico, 2004. 125 s. ISBN 80-7346-044-0. 27.VÁCLAVÍK, A. Výroční obyčeje a lidové umění. Praha: ČSAV, 1959. 580 s. 28.VENCÁLEK, J., a kol. Slovácko. Český Těšín: Olza, 1999. 112 s. ISBN 8086082- 11-3. 29.VONDRUŠKA, V. Církevní rok a lidové obyčeje. 2. doplněné vydání. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s. ISBN 80-7322-075-x. 30.TOUFAR, P. Český rok na vsi a ve městě. Třebíč: Akcent, 2004. 305 s. ISBN 807268-276-8. 31.TOUFAR, P. Velikonoce. Třebíč: Akcent, 2001. 315 s. ISBN 80-7268-129-X. 32.ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. 2. vydání. Praha: Vyšehrad, 2006. 640 s. ISBN 80-7021-624-7.

64

Elektronické zdroje: 33.Ceske-tradice [online]. 30.04.2006 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 34.Ceske-tradice [online]. 16.04.2006 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 35.Folklorweb [online]. c2002 [cit. 2008-02-15]. Dostupný z WWW: . 36.Jizda kralu [online]. c1999-2007 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: . 37.Mesto-uh.cz [online]. 2004 [cit. 2008-02-12]. Dostupný z WWW: . 38.Nulk [online]. 12.02.2008 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z WWW: . 39.Slavnostivihauh [online]. c2005 [cit. 2008-02-12]. Dostupný z WWW: . 40.Slovacko [online]. 2003-2004 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW: . 41.Slovane [online]. 16.04.2006 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 42.Stripky [online]. 2000-2005 [cit. 2008-02-18]. Dostupný z WWW: . 43.Trasovnik [online]. 2003 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW: . 44.Veletiny [online]. 2005 [cit. 2008-02-20]. Dostupný z WWW: . 45.Wikipedia - otevřená encyklopedie [online]. 19.2.2007 [cit. 2008-02-12]. Dostupný z WWW: <www.cs.wikipedia.org/wiki/folklor>.

65

PŘÍLOHA Vážená paní učitelko, vážený pane učiteli! Jsem studentkou oboru sociální pedagogika na MU v Brně. Dovoluji si Vás požádat o vyplnění ankety. Údaje, které anketa poskytne, budou sloužit jen pro mou bakalářskou práci. Anketa je anonymní.

Anketa 1. Zařazujete do výuky folklórní prvky a prvky lidových tradic? Pokud ano, uveďte které.

2. Integrujete do výuky prvky lidových tradic? Pokud ano, jakou formou?

3. Které jarní a letní zvyky se dodržují ve vaší obci (městě)?

4. Zapojují se, podle Vás, děti rády a aktivně do realizace těchto aktivit?

5. Jsou folklórní témata pro Vás dobře využitelná a realizovatelná při výuce?

6. Je realizace folklórních témat pro Vás náročná? Pokud ano, proč?

66

7. Zařazujete folklórní prvky i mimo výchovné předměty a předměty z oboru historie? Pokud ano, uveďte do kterých předmětů.

8. Které aktivity zprostředkováváte dětem pro hlubší seznámení a porozumění regionu (besedy, přednášky, …..)?

9. Jsou při škole zájmové kroužky podporující folklór tohoto regionu?

10. Jak funguje u Vás spolupráce a komunikace mezi školou, rodinou a obcí (městem) při realizaci kulturních a lidových akcích?

Děkuji Vám za ochotu i čas věnovaný vyplnění ankety.

Lenka Ševčíková

67