JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Dramatická výchova
Bohyně z Brna: Bohyně ze Žítkové Dokumentace bakalářského absolventského projektu
Autor práce: Michaela Mikulová Vedoucí práce: MgA. Kamila Kostřicová Oponent práce: MgA. Jitka Vrbková
BRNO 2014
Klíčová slova Divadelní dílna, specifická skupina, divadelní výstup, inscenace, zkušenost, poznání, herečka, bohyně, čarování, existence, autentičnost, sebepoznání, interpretace, Jiří Jilík, Žítková, Žítkovské čarování, Žítkovské bohyně
Keywords Theatre workshop, specific group, theatre performance, experience, cognition, actress, goddess, magic, existence, authenticity, self-knowing, interpretation, Jiří Jilík, Žítková, Žítkovské čarování, Žítkovské bohyně
2
Anotace Autentické příběhy z podhorské vesnice Žítková v Bílých Karpatech o ženách, které svými výjimečnými schopnostmi uměly léčit, věštit budoucnost a pomáhat všude, kde se dalo. O ženách zvaných: „Bohyně“. Několik dílen divadelní průpravy směřujících k veřejnému inscenačnímu výstupu „Být tak chvíli bohyní…“. Hrají ženy ve věkovém rozpětí 38 – 53 let. Zpověď žítkovských bohyní, jejich existence, schopnosti, lidskost – zpověď brněnských bohyní, jejich sepjetí s magií, světem a jevištěm. Inscenace „Být tak chvíli bohyní…“ na motivy příběhu Jiřího Jilíka: Žítkovské čarování.
Annotation Authentic tales from the foothill village Žítková in Bílé Karpaty. It is about women, who were able to cure, predict the future and help (wherever it was required) thanks to their outstanding abilities. It is about women called: „Goddesses“. Several theatre workshops leading up to a public theatre performance: „Být tak chvíli bohyní…“ („To be a goddess for a while…“). Women aged 38 to 53 years are starring. Confession of goddesses from Žítková, their existence, abilities, humanity – confession of goddesses from Brno, their connection to magic, world and stage. The performace „Být tak chvíli bohyní…“ („To be a goddess for a while…“) is based on Jiří Jílek’s story “Žítkovské čarování”.
3
Téma projektu Seznámení specifické skupiny žen s divadelní tvorbou prostřednictvím vlastní praktické práce s předlohou, námětem a zkušeností s tvorbou divadelního celku. Forma projektu Divadelní dílna (ve formě několika víkendových setkání) se specifickou skupinou účastníků směřující k veřejnému divadelnímu výstupu. Cílová skupina Skupina žen věkového spektra (38 – 53 let) bez předchozí praktické zkušenosti s divadlem a inscenační tvorbou. Účastnice -
Pavlína Klapušová
-
Dana Zerhauová
-
Ludmila Račanská
-
Monika Augustinová
-
Jana Medová
-
Jana Kurfurstová
-
Dagmar Cigánková
4
Cíle projektu a) Cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké:
seznámit se se základními divadelními metodami (dramatizace textu,
interpretace textu, inscenování textu)
vytvořit autorský divadelní tvar
prezentovat výsledný tvar veřejnému publiku a zažít si okamžik události
divadelního představení z pozice autora/interpreta/herce/inscenátora
nabídnout metodický přesah v získaných zkušenostech do vlastní praxe
účastnic projektu b) Obecné cíle výchovně-vzdělávací: -
umožnit setkání s novými lidmi, novým prostředním a novými zkušenostmi a
zážitky -
nabídnout prostor pro seberealizaci účastnic
Stručný obsah projektu
seznámení s kolektivem, s prostorem DIFA JAMU
seznámení s námětem, východisky, příběhem
základní hlasová a pohybová průprava
seznámení se základními divadelními metodami (dramatizace textu,
interpretace textu, inscenování textu)
tvorba autorské divadelního tvaru
prezentace výsledného divadelního tvaru
5
Časový plán projektu -
Únor – duben 2014
Dílny divadelní průpravy – soustředění na prostorové cítění, vnímání partnera v prostoru, komunikace s partnerem, zapojení prvních informačních zmínek o námětu „Žítkovské čarování“ do průpravných aktivit, dramaturgie knihy, rozbor jednotlivých postav, první herecké zkušenosti účastnic a jejich následné zpracování postavy na jevišti v rámci svých možností – autentičnost s postavou, stavba scénáře. -
Březen – duben 2014
Intenzivní práce na dramaturgii projektu – hledání témat, informací, vhodných námětů na následný inscenační celek. Propojení vlastních zkušeností a hodnot s literárním námětem. Rozbor jednotlivých postav (bohyní), jejich existence, historická fakta, autentičnost vs. divadelní smyšlenost. Zapojení životních zkušeností účastnic spjatých s námětem a jejich následné vložení do příběhu. -
Květen 2014
Finální příprava divadelní inscenace „Být tak chvíli bohyní…“. Kompletace scénáře, zkoušení jednotlivých scén, shánění kostýmů a rekvizit. Propagace inscenace – tvorba plakátu, komunikace se samotným autorem knihy Jiřím Jilíkem – debata o autentických zkušenostech s bohyněmi, sbírání dalších informací a faktů.
-
29. 5. 2014 v 19:00 v budově DIFA JAMU v Brně – premiéra s následnou
besedou spisovatele Jiřího Jilíka o žítkovských bohyních.
-
1. 6. 2014 v rámci festivalu Sítko v budově DIFA JAMU v Brně – první
repríza
-
Červen 2014
Porealizační fáze – reflexe, obhajoba a veřejná prezentace projektu 6
Popis inscenačního záměru Výsledný tvar je postaven na základních divadelně lidových prvcích. Jako hlavní scénografický motiv jsem si zvolila bílé husí peří, s kterým se pracuje po celou dobu představení. Je to jeden z prvků, který je pomocnou cestou i pro samotné účastnice, které doposud neměly zkušenost s divadelním projevem – peří derou, používají ho jako vysvětlující prvek, naplňují s ním polštářky, rozhazují ho, porovnávají apod. Scénu jsem se snažila postavit tak, aby byla co nejjednodušší a zároveň umožnila snadnou orientaci v prostoru pro účastnice. Hlavním objektem je velký černý stůl a černé židle, větší část představení se tedy odehrává právě tady. Účastnice se tak a) rozložením na scéně neustále drží při sobě, b) mají hmatatelnou podporu v objektech na scéně a c) draní peří je zaměstnává přirozenou akcí – z těchto důvodů si během svých replik a akcí nepřipadají na jevišti osamoceně či ztraceně a mají neustálé „zaměstnání“. Kostýmy jsem volila jednoduše a pohodlně. Rozhodla jsem se pro černé legíny s černým dlouhým trikem ve spojení s lidovými krojovými sukněmi. Každá postava má navíc svůj talisman nebo rekvizitu, které taktéž používá v rámci příběhu. Hlavním cílem bylo sestavit scénář tak, aby žádná z hereček nikdy nebyla v prostoru sama, byla to také jejich prosba. Proto je větší část inscenace založena na kolektivních akcích / výpovědích. Dramaturgickým cílem bylo v 20 minutách divákovi přiblížit autentický život žítkovských bohyní, za pomocí žen, které si našly mnohé s bohyněmi společné, a proto mnohdy i v rolích vystupují opravdu samy za sebe.
7
Autor projektu Projekt Bohyně ze Žítkové: Bohyně z Brna byl zprvu koncipován jako individuální výjimka – jelikož jsou bakalářské projekty určeny pro autorský tým 2-3 studentů a já jsem na projekt sama. Důvodem byla chuť zpracovat právě dané téma, jež byla jen z mé pozice – jelikož pocházím ze Slovácka, což je velmi lidový kraj, a obnova lidových tradic je právě to, co jsem chtěla ve svém projektu zpracovat. Dalším důvodem byla taky cesta k samostatnému divadelnímu počinu, realizaci projektu a režii inscenace. Můžu říct, že to byla velmi přínosná zkušenost, co se seberealizace týče, leč velmi náročná. Sama jsem na to však nebyla, níže uvedení mi velmi pomohli při celkové realizaci projektu.
Na projektu spolupracovali MgA. Kamila Kostřicová – konzultace, vedení projektu MgA. Vítězslav Větrovec – konzultace, pomoc při tvorbě scénáře, „oko z venčí“ během zkoušení inscenace Vojtěch Dvořák (student 2.roč ADaV) – světelná spolupráce Jan Kysučan (tanečník v souboru VUS Ondráš) – konzultace v o lidově folklorní oblasti, pomoc při shánění krojů Martin Pěcha (muzikant v cimbálové muzice Ohnica) – konzultace při výběru vhodné lidové hudby do inscenace, pomoc při shánění hudby Jednotlivé rodiny účastnic – spolupráce při shánění rekvizit
8
Přílohy Fotografie z dílen Obr. 1. První čtená zkouška v divadelním prostoru
Obr. 2. Práce na scénáři
9
Obr. 3. Stavění v prostoru
Obr. 4. – 6. Jedna ze závěrečných zkoušek
10
11
Návrh plakátu
12
Pracovní scénář
Být tak chvíli bohyní… Postavy: Monika Augustinová: Mladší Pagáčena – Fuksena Dana Zerhauová: Starší Pagáčena – Dora Gabrhelová Pavlína Klapušová –Surmena Ludmila Račanská - Irma Dagmar: Dora Šurmánková Jana Medová - Antonie Laštovičiačka - čili Tonka Jana Kurfurstová– Anča Strapinová
Prázdná scéna, v zadní části jeviště stojí stůl s peřím a 7 židlemi. 1. scéna – příchod bohyní, první náznaky bohcování Příchod postav na Ej zalužické polo – společný ženský vesnický tanec – karičky. První řádek zpívaný v zákulisí, na repetici bohyně vycházejí se zalomenýma rukama a pomalým krokem se dostávají do středu jeviště, kde utvoří kruh na tanec. Na uskupení mají celou první sloku. /:Ej zalužické polo s růžami okolo, :/ /: ej něhodno ku mně prísť :/ ej něhodno ku mně prísť ,pocešeně mojo. Druhá sloka již s rytmickým gradováním a záklony. Na první zpívaný řádek točení v kruhu s postupným gradováním podupávání + jemné zrychlení tempa a hlasu. Zbytek dozpíván v předklonech a záklonech, podle slok. /: Ej něhodno,něhodno by růžu zlamalo, :/ /: ej pocešeně mojo :/, ej pocešeně mojo, by ma lubovalo. Upadnutí Fukseny. Bohyně zároveň odskočí od ležící Fukseny na svá místa. Seběhnutí bohyní nad Fuksenu. Pauza ticho. Surmena zakročí, přežehná nad Fuksenou velký kříž, nadechne se, a chce začít bohyňovat. V tom stará Pagáčena zakročí, stoupne si před ni a zacpe ji pusu. Zbytek bohyní nestojí jen nehnutě na místě, ale pohrávají si se svými talismany, a přemýšlí, jak by Fukseně pomohly. Pagáčena: Nemožem tady bohcovat! Po dořeknutí repliky ukleká k Fukseně, a drží ji za ruku. 13
Surmena: A proč ne? Irma: dlouhý a milý (babičkovský) pohled do diváků: Bo sou tady lidi! Dora: Bo vždycky následuje hádka a preklinání – lidi sa rádi škudlí, bací a palicují, jen aby mohli býť u bohcování. Tonka: mávne dlouze rukou od diváků: Páni, ti k nám skrz krádeže nepůjdů, a ešče sou prekrmení. To se navíc bojí aj doktora. Smích bohyní Pagáčena: trošku nazlobeně, jelikož má strach o Fuksenu: Ale o tom nehovorme teď, mosíme ji nějak pomoct. Anča: rozplývá se nad Fuksenou, začne nad ní točit prstýnkem, zamilovaně: V tom bude istě láska. Surmena: ironicky: Zamilovaní nikdy nehovorí o lásce, raději si omdlí a ty pak konej. Anča: nereaguje na Surmenu a pokračuje s prstýnkem: Rodiče se už totiž neptajů: „Má tě rád“?, za to sa ale vždy ptajů: „bude bohatý?“ Anča: V tom bude určitě láska, vždyť muži jsou tak… přeruší ji Tonka, která přiskočí s fonendoskopem k Fukseně, a začne ji poslouchat. Tonka: A di už porád, s tou tvou láskou! Na toto je potřeba čistej medicínskéj pravdy. Pagáčena: Nesahej na ňu, ešče ji kosti zlámeš! Tonka se urazí, stoupne si zády a dělá, že ji to vlastně nezajímá. Po očku však nakukuje. Irma: Monotóně a rituálně, s vážným výrazem, oddechne si nad předchozím pokusem lečení Fukseny od ostatních bohyní: Chcete vedzec co ji je, tož dobre. Ve meno Otca i Syna i Ducha svjatého (každá se překřižuje podle sebe – Tonka se překřižuje fonendoskopem, Pagáčena se pokropí ščasnou vodzičkou, atd.) Irma: Začínám té Fukseně prvýkrát. Na tvoje zdraví, ščascí, božjé požehnání. Já to zadávám na pusté čjerné hory, tam ty trápenosti uhybujce. Surmena: Oh jej, to býl teda úvod. No, já si myslím, že za to može obezita! Nechápavý pohled bohyní na Surmenu, ticho. Dora: Vytáhne z kroje máslo. To chce máslo! Otočme ju dolů bruchom, a nějaký chlap ju celů namastí.
14
Surmena: A kde vezmeš chlapa? Všechny bohyně se společně a dlouze, zadumaně zahledí do hlediště – hledají chlapa. Anča nadšeně a zamilovaně ukáže prstem, Pagáčena ji trefí po ruce. Každá si vybírá podle svého. Dlouhý cca 15vteřinový pohled do diváků. Surmena: Nic moc, co? Bohyně mávnou nad tím rukou a dál se věnují Fukseně. Brblají nad chlapem. Tonka: Dle boží apatéky soudím, že je to krscenička! Pagáčena: již pobouřene, protože se pořád nic nestalo s Fuksenou: Krsce, co? Tonka: trošku namyšleně, chce to Fukseně vrátit za předchozí urážku: Ale, to bys ty nepochopila. Irma: už mě bolí chrpát, možeme to ukončit? Anča: zasněně: Přijde za ní, pohlédne ji do duše. Mlčky na ni pohlédne, pak řekne jinak, vážněji… Pagáčena: skočí Anči do řeči: Di už s tím, šak bych věděla, že nějakého chlapa má, ne? Anča: No, gdo ví! Fuksena si rychle sedne: Zloději sú dva, jeden kradl klobáse a víno, druhý zasejc hnoja ze dvora. Jeden byl zamračený a čjerný, jako by ho vosa ďogla, druhej zas srostlé obočí byl to ňouma. Ticho, údiv bohyní, které na ni nechápavě hledí. Irma: No, myslím, že je čas, naučit ju bohcovat. Šak je to poslední naša následovnica. Bohyně začnou pobíhat kolem Fukseny, česají ji, upravují, nasazují sukni, Pagáčena vytahuje z kroje puškvorec a dává ho Fukseně. Do toho zpívají písničku „Ej zalužické polo“. Pak odcházejí ke stolu drat peří, kde si rytmicky a postupně sedají. Kromě Pagáčeny, která zůstává s Fuksenou uprostřed jeviště přikrčené v pokleku. Zpívají tak dlouho než si všechny nesednou a nezačnou drat. Z pod zadku si vytáhnou povlečení na malé peřinky. Během druhé sloky bohyně odcházejí ke stolu. Fuksena s Pagáčenou uklekají bokem od stolu, kde si tiše zpívají a chystají na bohcování.
15
2. scéna: Stará Pagáčena zaučuje mladou Pagáčenu - Fuksenu k čarování. Zbytek postav dere peří. Pomlouvají Pagáčenu. Světlo na stůl. Pagáčena a Fuksena ve štronzu. Zbytek plní peřinky peřím Dora: Ta Pagáčová asi nepřinde na draní dneskaj, co? Irma: Šak začala zaučovat bohcování mladou Fuksenu. Surmena: Css, mladá Fuksena , kde tá sa naučí bohyňovat. Šak sem slyšela, že sa čaká. Anča: A já to říkala! ŘÍKALA! Tonka: Tož už bylo na čase, poslední roba z dědiny, co chlapa na veselce eště ani jednou neměla. Surmena: Hned sem to říkala, kde těm bude do Vánoc konec. O děcko starat sa budou, teď ešče mladá začne bohyňovat, tož abychom o kšeft nepřišly. Dora: A s kerým, že to má? Surmena: Já mysím, že s Jožkou Dočkalovým. Pořád se točí kolem jeho stavení, jako by ho uštvat chcela. Tonka: Ten jeho tata vydělává fůru peněz. Aby neměly Pagáčeny pak nos nahoru. Irma: To by pak nemosely chodzit ani medzi nás. Kůpí duchny a peří drať už nemosí. Anča: Jen aby to mladů nepokazilo a bohcovat nepřestala. Irma: No kdo ví, esi se to vůbec někdy naučí, šak dozvíme se, esi přindou nebo ne. 3. scéna: Zaučování – světlo na Pagáčenu s Fuksenou Zbytek bohyní nadále plní peřinky peřím, nebo derou. Pagáčena s Fuksenou vstávají naproti sebe. Pagáčena dává po každém zaučení Fukseně peříčko, tá si ho prohlíží a schová do pytlíčku na kroji. Pagáčena: Cero moje, chceš vedzec? Tož dobre. Ni papír, ni tužku nesmíš použít, jen do hlavy vlodzic a zanechat, tak jak se bohyňárky učí po staletí. Si má dcera nejstarší a já tebja musím k bohcování dovézt. Pagáčena: Trápenosti a cažkosti zaháňat na čjerné hory musíš! Dráčky peří sborově opakují: na čjerné hory! Pagáčena: Co se bůrky týká Surmena je bůrková, té tázac se mosíš: 16
Surmena: Zaklej bůrku velkým krížom, na největším vrcholu pri Panny Marie. Dráčky peří sborově opakují: Při Panny Marie Pagáčena: Jojo, a teď moje: Ve vodzičce sčasné sa umývajce. Dráčky: ve vodzičce sčasné! Pagáčena: Zeliny!! Dora: Zeliny trhat jen o půlnoci, a bacha na všeznalku, tej jak se chytneš do rána zkapeš. Psovi ji uvaž na ocas a pak nalákej na klobásu. Ten ji urve, zkape, ale zelina je tvá. Dráčky peří sborově opakují: Zelina bude tvá. Pagáčena: V apatice, chodz… Tonka ji přeruší Tonka: Chodz za slovenské hranice, tam Franta Bárka je lékárníkem, šak on ti poradzí. Dráčky peří sborově opakují: Poradzí ti! Pagáčena: S lidskou dušou ti poradím já, ale s duchama ne. Irma: Ale já jo! Stav se večer, ony by to nepobrali. Anča: A taky na lásku si pozor dej. Naučím tě jak si chlapa ulovit. O půlnoci musíš k němu do zahrádky, celá nahá zelinu trhat. A nejlépe v pátek večer. Surmena: A pak sa nediv, že sa čakáš. Pěvecký předěl, bohyně pějí písničku Žitková, Žitková. Ke stolu sedá i Fuksena s Pagáčenou. Zpívají písničku, a rytmicky naplňují peřinky. Rytmicko – dynamický obraz.
4. scéna – pomlouvání u draní peří Píseň skončí smíchem jedné z bohyň – hromadný smích. Fuksena poslouchá, a učí se. Začne se pomlouvat. Do toho se stále dere peří. Hromadný smích, naslouchání, co která řekne – vyloženě pomlouvání a posměch. Irma: Stará Sýkorka zase vaří polévku bez sádla Pagáčena: No bodejď, dyž si s ním maže prsa.
17
Surmena: Kašle jako souchotinářka Tonka: A kde vzala to sádlo? Anča: Dostala ho od starého. Dora: No šak se ně zdá, že nějak pohubl. Smích,pauza Irma: A kde sadila tu řepu? Pagáčena: Je tak líná, že ešče nebyla ani na zahradě. Tonka: Nemá ráda zeliny, asi ji to ostane. Anča: Navíc se ten její pořád počurává. Dora: Mosí na něho bafnout, ono se to zarazí! Surmena: Šak je fur marodný. Pagáčena: To je z přehnané čistoty. Fuksena: A proč za váma nepřinde na radu? Pagáčena: Nedůvěřuje našim čarám. Irma: Šak ona donde, říkám vám, že do měsíce je tady pro radu. Zvuk bouřky. Úlek, rytmické žehnání, každá podle svého (vodzička, kuří noha…) Surmena se postaví a začne zahánět bouřku. Fuksena se chce přiučit, ale moc ji to nejde. Začne znakovat Surmeninu řeč, nebo něco takového Zbytek bohyň si k tělu přitahne peřinku, z ktéré vystřelí nahromaděné peří, štronzo. Surmena: Zaklínám ťa ty ohavná búrko, jestli tě Satan vzbudil skrze zastínenie Panny Marie od Boha. Zaklínám ťa, abys přestala hučat, hrmeť a blýskat, a nevydávala krupobití, abychom od škody zachráněny boli. Ticho, Surmena si počítá na rukou do 10. Surmena: Tak a máme pokoj.
18
5. scéna – lití vosku a bohyňování Bohyně znovu usedají a plní si rozsypané peří do peřinek. Napravují škodu po bouřce. Pagáčena: Poslední dobou je to samá pohroma. Bůrky, krupobití, zelina je od dešťa pochroumaná. Surmena: Taky dobytek je poplašené. Krávy dávají buď řídké mléko, nebo nedojí vůbec. Tonka: A nemluvě o nemocech. Každý druhý za mnou chodzí abych mu rýmu vyléčila. Fuksena: A nemožete s tím něco udělat? Irma: Možem a uděláme. Bohyně čekají co Irma udělá, ta vytahne z pod stola velkou nádobu se studenou vodou. Dora: No, ano vosk lít budzeme. Podíváme se, jak se to dá napravit. Anča: vytahne z pod stolu hrneček: Tady je vosk. Bohyně odloží peří a polštářky. Stoupnou si kolem nádoby a rituálně se chytnou za ruce/nebo za talismany. Dora: Moment, ešče zeliny! Přisipe trochu bylin do nádoby. Pagáčena: A ešče kapku vody z Jordána kápne vodzičku do nádoby. Všechny: rituálně, držíc se za ruce na nádobou, mají zavřené oči, jediná Fuksena se dívá. Vítaj voda vodzička, odkaď, že ty pospěcháš? Od Jordana rjeky, od samého Ježíšenka Krista. Prijmi ty náš vosk a zahoj rány dzedziny, ať kvetou nám zeliny, ať hromy blesky zmizí, a ludé ať si nejsou cizí. Otevřou oči a Dora vezme vosk, který vyzvedne nahoru. Každá bohyně se hrníčku chytne. Všechny: Ty náš drahý voscičku, od samého pána Boha, ukaž ty nám pravdičku, jak správně my teď máme konat. Dora vleje vosk do nádoby. Bohyně se nakloní nad nádobu a čekají. Po chvilce Irma vytahne odlitek. Všechny se zděsí, popadnou se za ústa, zakryjí si oči, přežehnají se…Znovu hřmění. Bohyně si vezmou peřinky, které stisknout natolik, že peří vyletí všude do okolí. Pomalé usedání Surmeny. TMA. Fuksena jde dopředu před diváky, bohyně štronzo. Boďák na Fuksenu. Fuksena: Uteklo několik let. A i já sem se bohcování naučila.
19
Ženy u stolu štronzo. Postupné vstávání a řeč. Fuksena se krčí v popředí. Bohyně postupně vstávají, dávají talisman na stůl, během toho ostatní bohyně opakují větu. Potom ta co se vzdala talismanu shazuje židli a odchází do zadu zády k divákům, kde vysléká kroj, pod kterým je černě oděna. Tonka: Bohyně jsou podvodnice! Lákají peníze z důvěřivých lidí. Patří mezi živly bezmála kriminální. Všechny: Zakázat Surmena: Bohcování je chápáno jako součást magie. Je spojováno především s ženami, které působí za pomocí magie zlo.
Všechny: Pronásledovat! Dora: Trhala zelinu o svatojánské noci, čímž ráno na mši nepřišla. Dala přednost čarodějnictví před vírou.
Všechny: Odsoudit! Anča: Lití vosku, hádání z ruky, křivé svědčení, že schopnosti jsou dány od Boha. Kacířství.
Všechny: Trest smrti! Zůstává Irma a Pagáčena. Chtějí Fuksenu uchránit. Pagáčena ji po své větě vždy nasadí talismany, co zůstaly po předešlých bohyní. S podlení Irminou větou ji Irma předá knihu. Pagáčena zase svůj talisman. Irma: Nevyhledávej lidi na bohcování. Pagáčena: Nedůvěřuj lidem. Irma: Jen po známosti, a s dobrým srdcem lidi přijímej. Pagáčena: Nedávej úřadům záminku. Irma: Nemluv s nikým o bohcování, ani se svým můžem. Pagáčena: Nikdo se nesmí dovědět, jak se bohcuje. Irma: Jen svou dceru zauč, beze svědků. Pagáčena: A ta, ať zaučí tu svou. Jen tak bohcování může ještě nějak přežít. Štronzo Fuksena: Poslední co mi Irma řekla:
20
Irma: „Som stará a chorá, nadešel můj čas, víc za mnou nechoď“. Irma pomalu odchází, na poslední Fukseninu větu shazuje židli a staví se vedle bohyní dozadu. Fuksena: Irma však nebyla nemocná. Věděla, že nastal její čas. Poslední dny už nepotřebovala s nikým mluvit, zavřela se sama do sebe, ulehla a odešla. Fuksena: Moje matka utekla za slovenské hranice. Chtěla dožít v klidu a bez problému s úřady. Zemřela ve věku 97let. Spadnutí židličky, odchod Pagáčeny. Hudba Pohybová choreografie na období války, komunismu, moderní doby. Postavy vzadu se otáčí, na zemi kupky vyslečených krojů. Začnou dupat a přibližovat se k Fukseně. Těsně před ní zvednou ruku (zahajují) Fuksena se přikrčí. Poté začnou volnou chůtí zaplňovat prostor. Do toho padají slova: Zabavit, znárodnit, zamítnuto! Vždy jedno slovo padne po krocích – štronzo. Poté se jedna po druhé rozhýbe tím, že ukáže na Fuksenu prstem a řekne svou větu. Během toho Fuksena pomalu klesá k zemi do kleku a rozhazuje peříčka, která dostala na začátku. Janča M: Předložte důkazy! Danča: Takhle to nemůže fungovat! Lída: Přírodní zákony! Dagi: Není vědecky podloženo! Janča K: Nesmysl! Pavla: Nemožné Odchod žen do zákulisí. Fuksena klečící se zacpanýma ušima se zvedá. Během toho co mluví rozhazuje peříčka. Ze zákulisí písnička Žitková, Žitková v brumendu s hudebním podkladem. Fuksena: Bohyně zmizely z našeho kraja. Aniž by to někdo pociťoval, aniž by si někdo povšiml. Podobně jako když vyhyne druh zpěvavého ptáka. Nikdo nezaznamená, že je kolem nás o něco větší ticho než před chvíli. Fuksena: V dnešním světě pro bohyně stejně už není místa. Jenom vy, kteří jste tady zůstali, budete o něco víc sami. Zatím jsme si to ještě nestačili uvědomit. Fuksena: Narodilo se mi jen jedno dítě. BYL TO CHLAPEC. Odchod. Z brumenda zazpívání druhé sloky písničky Ej zalužické polo. Prázdná scéna plná peř, krojů a rozházených židlí.
21
POZNÁMKA PODROBNÁ DOKUMENTACE PROJEKTU (VČETNĚ VIDEOZÁZNAMU PŘEDSTAVENÍ A REFLEXE VÝSLEDNÉHO TVARU) JE DOSTUPNÁ NA ATELIÉRU DIVADLO A VÝCHOVA DIFA JAMU V BRNĚ.
22
