Jan Zahradníček Job české poezie 20. století

BŘEZEN 2005

Dačická farnost, 27. 3. 2005, VI. ročník / 27. číslo, náklad 200 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti

1,6

Jan Zahradníček

3

Udílení odpustků

Job české poezie

Slovo otce Jaroslava

Eucharistie, náš pokrm pro duši, posila ducha, naše všechno, posvěcení člověka, skrytá přítomnost Kristova. Papež Jan Pavel II. vydal apoštolský list k Roku Eucharistie, který trvá od října 2004 do října 2005. Nazval ho – „Zůstaň s námi, Pane.“ Jeho myšlenky jsou vloženy do setkání Ježíše Krista s emauzskými učedníky. Pán je doprovází o velikonočním večeru a znovu jim vysvětluje smysl svého učení. My, jako věřící křesťané, se připojujeme k tomuto Kristovu doprovázení a chceme znovu slyšet, co říká On a Církev k jeho tajemnému přebývání v našich svatostáncích. Jedno ze základních ujištění našeho Pána je, že „bude s námi po všechny dny až do konce světa.“ (Mt 28,20) My se můžeme ptát: Jakým způsobem to Ježíš zařídí? Zjišťujeme, že už to bylo zařízeno a tato skutečnost je platná až podnes, Eucharistie je odpovědí. Svatý Otec napsal v okružním listu o Eucharistii: „Když Církev slaví mši svatou, památku smrti a vzkříšení svého Pána, reálně se zpřítomňuje a uskutečňuje dílo našeho vykoupení. Tato oběť je natolik rozhodující pro lidstvo, že Kristus ji dovršil a vrátil se k Otci teprve poté, co nám zanechal způsob, jak se na ní podílet, jako kdybychom při ní byli přítomni …“ Pravda o svátostné přítomnosti Ježíšově se rozšiřuje o stálou jeho oběť. Podíl máme tedy na jeho blízkosti i na jeho obětování se. Pro větší schopnost toto všechno přijímat se učíme žít v blízké a tiché přítomnosti Krista. Říkáme tomu kontemplace. Jde o dovednost nebo dar navázat srdeční vztah s Ježíšem skutečně přítomným v Nejsvětější Svátosti a povznést se skrze něho k Otci v Duchu svatém. To všechno je obklopeno mlčením vnějším i vnitřním. Kontemplovat, soustředit se na Boha samého nebo na vlastnost či tajemství Ježíšova života a radovat se z jeho přítomnosti. V meditaci, přemýšlení, převažuje hledání pravdy, v kontemplaci radost z nalezené Pravdy. Takové kontemplaci se oddával jeden farník v Arsu, který zaujal sv.faráře Jana tím, jak upřeně hledí na svatostánek a na jeho otázku, co zde dělá, odpověděl: „Dívám se na něho a On se dívá na mne.“ Jsou zde dvě skutečnosti, které se potkávají – náš pohled na Boha a Boží pohled na nás. Jestliže my časem klesáme a slábneme, u Boha tomu tak není nikdy. On stále září jako Slunce. Nevadí, že někdy můžeme prožívat zastření tohoto Slunce, tj. vyprahlost nebo roztržitost. Může to být také jedna z cest k duchovnímu očišťování. Karel Foucould se povzbuzuje myšlenkou: pokračování na straně 3

Článek odjinud

4

Za Z. Navarovou

Nová rubrika 7 „Farářova čítanka”

Hurá do dospělosti!

Od října loňského roku se 15 mladých lidí připravuje na přijetí svátosti biřmování. Na jednom ze setkání jim otec Jaroslav dal k písemnému zodpovězení otázku: Proč chceš být biřmován (a)? Zde je několik jejich odpovědí. „Přihlásila jsem se na svaté biřmování, abych se mohla něco více dozvědět o Bohu. Na našich schůzkách se hodně mluví o všem, co se týká víry … Biřmování bude pro mě něco nového a vyjímečného, přijede mi kmotra, moje sestřenice, ta už biřmovaná byla ...“ „Věřím, že křest svatý byl prvním krokem k Bohu. Poté uplynulo mnoho let a já jsem se ve 3. třídě mohla za pomoci rodičů rozhodnout, zda v této cestě k Ježíši Kristu chci pokračovat. Přijala jsem. Teď je mi 17 a Bůh se mě zeptal na důležitou otázku, určující chod mého dalšího křesťanského života: Chceš žít svůj život podle pravidel a zákonů křesťanského života? A má odpověď je: ANO!“ pokračování na str. 3

Jan Zahradníček Job české poezie 20. století Jan Zahradníček (1905 – 1960)

„Dle chleba lámání zde pravdu poznávaje, nesmířen k smíru tíhnul jsem, jenž zdaleka je.“ Jan Zahradníček, rodák z Mastníku u Třebíče, vesničky spočívající v objetí jednoho horáckého kopce 6 km východně od Čáslavic, se narodil v rodině sedláka a hostinského 17. 1. 1905. V roce 1926 maturuje na reálném gymnáziu v Třebíči s vynikajícím prospěchem. V raném mládí utrpěl při pádu těžký úraz, jehož následky ho doživotně „stigmatizovaly“ a jako by předznamenaly, že jeho životním údělem bude trpět. „Bůh mě ne nadarmo vyznamenal krutostí,“ hodnotí sám Zahradníček svůj osud. Nutno dodat, že tato milost jen posílila jeho přirozenou „žízeň po vznešenosti, čistotě a pravdymilovnosti“. Na sklonku 20. let studuje na Filozofické fakultě Karlovy univerzity knihovnictví. Vrozená plachost venkovana se začala ve velkoměstském hemžení a bohémském prostředí univerzitních studentů vyhrocovat v drásavou ostražitost vůči okolí, občas buřičsky revoltující až s překvapivou intenzitou. Zrající mladý muž načas podlehl démonu alkoholu, který se dočasně mohl jevit jako účinná obrana proti krupobití ponížení a pocitům méněcennosti. Vysokoškolská studia Zahradníček nedokončil, začal se živit jako překladatel, na počátku 30. let vydává první básnické sbírky, z nichž zejména Jeřáby (vydané v roce 1933) vzbudily zaslouženou pozornost literární veřejnosti. Svůj hold tehdy složil začínajícímu básníkovi i „kníže české literární kritiky“ F. X. Šalda: „Zahradníček je schopen transponovat osobní hoře a bolest v radostnou extázi, nejde mu o pouhé pozorování jevů tohoto světa, ale o jejich zaklínání do duchovního prostoru …“ Do doby před vypuknutím druhé světové války, kdy žije básník v Praze a později na Slapech, spadá i zrod jeho doživotního přátelství s Františkem Halasem. Vždy družný a usměvavý Halas se jevil jako povahový protipól přísného, málomluvného, někdy ironicky úsečného Zahradníčka. I přesto si byli lidsky velmi blízcí. Jejich přátelství nemohlo ohrozit ani Jan Zahradníček; to, že v pokoji, který jistý čas sdíleli společně, visel zdroj foto: kniha Skrytá tvář české literatury od Zdeňka Rotrekla nad Halasovou postelí portrét Lenina a nad ložem (nakladatelství Blok, r. 1991) Zahradníčkovým medailonek pokračování na straně 6

BŘEZEN 2005 www.katolik.cz

tiráž FARNÍ LISTY - Daická farnost

vychází pro vnitřní potřebu farnosti náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč

uzávěrka 28. čísla 13. května 2005 28. číslo vyjde 29. května 2005

www.cirkev.cz

redakce Hanka Neužilová - h Petr Křížek - kří, Antonín Štěpánek - aš Miloslav Tůma - T, Marian Štumar - maš stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar rozhovory a korektury Antonín Štěpánek - mobil: 728 967 535

www.signaly.cz

vydává dačická farnost e-mail a web fl[email protected] http://graphicon.host.sk distribuce Daice, Kostelní Vydí, Tebtice

www.vira.cz

sazbu a zlom provádí zdarma suNEXO, Vlašská 117, 380 01 Dačice tel./fax: 384 420 245, [email protected]

informace Fara Dačice - otec Jaroslav Pezlar tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181

www.pastorace.cz

Mše svaté v Dačicích - farní kostel sv. Vavřince v pátek v 18.00, v sobotu v 18.00 a v neděli v 9.00 - klášterní kostel sv. Antonína od pondělí do čtvrtka v 7.00, v pátek v 8.00, v sobotu v 7.00 a v neděli v 10.30 Společenství mladých - každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě letních prázdnin)

www.christnet.cz

Jezulátka - setkávání dětí každou sobotu od 14.00 do 16.00 hodin na faře v Dačicích (informace: Lada Nejedlá)

obsah

Zprávy Diecézní adorační den, připadající v Třeběticích na 30. ledna, začal v kostele sv. Václava nedělní mší sv. v 7.30, po níž byla vystavena Nejsvětější svátost k soukromé adoraci. Tento významný farní den zakončilo ve 14.30 svátostné požehnání. K výroční členské schůzi se členové dačické KDU-ČSL sešli 30. ledna odpoledne v sálu hotelu Stadion. Jako host zde promluvil předseda lidoveckých parlamentních poslanců Ing. Jaromír Talíř a předseda okresní organizace MVDr. Josef Novák. Součástí schůze byla i volba předsedy, v níž byl potvrzen Ing. Jan Jelínek. V rámci „muzejního čtvrtku“ přednášel 17. února PhDr. Michal Stehlík o dějinách Českého Rudolce. Zájemci i pamětníci si připomenuli významné momenty z dějin obce v „bouřlivém půlstoletí“ let 1918-55, jako byl např. příchod českého vojska v r. 1918, stavba české školy v r. 1925, existence poválečného sběrného tábora pro zajatce nebo rychlý rozvrat „malé Hluboké“ po jejím postátnění.Mezi jiným byla připomenuta i činnost vlasteneckých kněží P. Války a P. Adámka. Katolický týdeník uveřejnil ve svém 10. čísle rozhovor s P. Vojtěchem Suchým SJ (dačickým farářem v letech 1980-90) na téma: žena v Bibli. T

Katolický dům informuje

www.ambit.hypernet.cz www.krestanstvi.cz

Filmový klub K 31. 12. loňského roku ukončil spolek Krasohled spolupráci se spolkem Katolického domu při provozování Filmového klubu. Po zkušebním provozu v komorním sále MěKS v loňském roce, kde měsíc promítal na tzv. DVD, které k záznamu nepoužívá filmový pás nýbrž CD, se rozhodl pro svou další činnost upřednostnit tuto variantu promítání. Ve svém dopise ocenili především výbornou spolupráci s vedoucím kina panem Josefem Novákem. Znamená to tedy, že vedení účetnictví a žádosti o dotace si od nového roku provádí každý spolek sám za sebe. Spolupráce ale definitivně neskončila, např. o Velikonocích chce Krasohled v kině promítat „klasicky“ film Evangelium podle Lukáše. Kontroly Počátkem roku proběhlo několik pravidelných kontrol. 3. 2. se vedoucí kina pan Novák a pokladník spolku M. Tůma zúčastnili za spolek kontroly účetnictví na OSSZ v J. Hradci. 8.2. následovala kontrola z VZP. Obě bez připomínek. Březen pak byl ve znamení daňových přiznání na finančním úřadě. Uskutečnila se rovněž revize elektřiny a promítacího zařízení. Opravy Rekonstrukce bytového domu č. 49 se po lednovém vyklizení prostor dostala do fáze vyřizování formalit. Vyjednání stavebního povolení, získání vyjádření od památkářů, výběry zhotovitelů, zajišťování finančních prostředků atd. Před výborem stojí opět perné měsíce. Připravujeme 8. 5. oslava svátku matek T Ze sportu Do minulého článku se nevešla jedna dobrá zpráva. Na podzimním turnaji ve stolním tenisu v Třešti konaném koncem listopadu dosáhl zejména A-tým Katolického domu vynikajícího úspěchu. Ve složení Z. Havlík, P. Novotný a A. Štěpánek totiž vybojoval putovní pohár (viz foto) a celý turnaj tak vyhrál. Ani B-tým (Z. Pavlů, M. Dvořák, M. Mareš) se však neztratil a v konkurenci osmi týmů obsadil 4. místo. I na jaře se turnaj bude konat, a sice 20. března po uzávěrce Farních listů, a tak výsledky přineseme v příštím čísle. Bohužel život není jen o dobrých zprávách. Dlouholetý reprezentant Katolického domu, pan Zdeněk Pavlů, nečekaně zemřel přímo při jednom Zdeněk Havlík a Antonín Štěpánek s vítězným pohárem; z tréninků v kině v neděli 20. února. Nyní mu foto: Ing. J. Pokorný tedy za sportovce děkuji za jeho reprezentaci a za vše dobré, co pro Katolický dům vykonal. Ať odpočívá v pokoji. Minulý měsíc byla Z. Havlíkem podána zpráva panu V. Jindrovi do kroniky města o činnosti sportovního klubu při Katolickém domě za rok 2004. aš

www.biskupstvi.cz

1

Slovo otce Jaroslava Hurá do dospělosti Jan Zahradníček

2

Zprávy Katolický dům informuje Domovinka informuje

3

Udílení odpustků Rok farnosti - logo Hurá do dospělosti - pokr. Slovo otce Jaroslava - pokr.

4

Setkání Poutní místa Moravy a Slezska Křty, pohřby Prosba o pomoc Článek odjinud - Za Z. Navarovou

5

Hesla pro život Talisman Lásky - báseň Dobré skutky ... které nic nestojí Filmový klub Článek odjinud - Desatero nového r.

6

Přečtěte si - George Orwell Jan Zahradníček - pokr. Co poví? - P. Stanislav Forst

Domovinka informuje

7

Nová rubrika Farářova čítanka - Nové zvony Co poví? - pokr.

8

Rozumy, vtipy Koutek pro děti

Ve dnech 7. - 18. 3. 2005 probíhala v Domovince velikonoční výstava. Mohli jste na ní zhlédnout výrobky seniorů z charitních domovů pokojného stáří v Kamenici u Jihlavy, Lukách nad Jihlavou, Telči, Nové Říši, keramiku z jihlavského Centra u Větrníku, práce lidí mentálně a kombinovaně postižených ze Stacionáře Úsměv v Třebíči, a také ruční práce domácích tvůrců z Dačic a okolí. 7. března 2005 byla hostem Domovinky paní Dědková, která nám předvedla zdobení perníků. 29. března 2005 ve 14.30 hodin se v Domovince setkají zájemci ručních prací. 12. dubna 2005 v 15.00 hodin zveme příznivce „Seniorských setkávání” do Domovinky na vzpomínání blízké i dávno minulé. Naším hostem bude dačický rodák pan Ludvík Štěpán. Posedíme si v kruhu příjemných lidí, vyslechneme pár příběhů, či vzpomínek a zazpíváme si písničky, když harmonika začne hrát! pracovnice Domovinky

„Biřmování je svátost, kterou jsem od Boha posilňována ve víře. Chtěla bych ji vyznávat a šířit … Vím, že na mě sestoupí Duch sv. a stávám se bojovnicí Kristovou.“ „Je více důvodů. Ty dětinské: Protože sestra a všichni příbuzní a kamarádi u biřmování byli. Protože si to rodiče a babičky přejí. A ty závažné: Když budu biřmovaná, budu v církvi brána jako dospělá. Také tím vlastně dávám najevo, že chci být součástí církve. „Biřmování chci přijmout, abych se zdokonalil ve víře. A také, abych se setkal s biskupem.“

Slovo otce Jaroslava

„ Je to svátost, kterou chci přijmout. Rozumem si nedokáži vysvětlit proč, ale moje duše chce biřmování přijmout. Sama jsem se pořád nemohla rozhodnout. Pomohli mi k tomu moji rodiče a babička.“ „ Já jsem se rozhodl proto, že bych se chtěl výběr redakce, kráceno T přiblížit více Pánu Bohu.“

pokračování ze strany 1

„Ježíši, mně stačí tvé štěstí, které je veliké a které mi nabízíš.“ Církev zaznamenala v blízkosti eucharistického Krista také mnohé zázraky. Ty se týkají samotného Ježíše nebo lidí, kteří Ho přijímají. Jeden se stal v roce 1860 ve Francii. Školačka Denisa se při tělocviku zranila tak nešťastně, že ochrnula a nemohla chodit. Připravovala se na 1. svaté přijímání, které bylo ohroženo. Před daným a očekávaným dnem prosila rodiče, aby ji přinesli do kostela. Řekla: „Prosím, odneste mě do chrámu a nechtě mě přijmout Pána Ježíše. Uvidíte, že budu uzdravena!“ Naložili dívku i s postelí na vůz a dopravili do kostela. S velkou radostí přijala i s ostatními milovaného Spasitele. Během dikůčinění Ho prosila o uzdravení. A náhle se to stalo. Ještě než skončila mše svatá mohla Denisa vstát z lůžka a pokleknout. Šťastná prvokomunikantka byla zcela uzdravena. Její, dosud nevěřící tatínek to s úžasem pozoroval. Později sám prosil kněze o přijetí svátostí. Staly se dva zázraky – uzdravení těla a uzdravení duše. Je známo mnoho eucharistických zázraků. Můžeme předpokládat daleko více znamení, která jsou ukryta v Kristově Srdci. Chci se zmínit i o zkušenosti světců, jak oni prožívali blízkost Ježíšovu, kontemplovali jeho tvář. Za všechny vybírám ze života sv. Františka Assiského, zemřel v roce 1226. František žasne nad neustálým divem, že Syn Boží denně sestupuje na oltáře našich chrámů. Jako se ukázal apoštolům ve skutečném těle, tak se nám dnes zjevuje ve chlebě. Jako oni viděli jen jeho tělo a věřili, že je to Pán Bůh – tak i my vidíme jen chléb a víno a věříme, že je to jeho pravé tělo a krev. Tak je Pán stále mezi svými věrnými. Vždyť v tomto světě vidíme a máme tělesně z Nejvyššího jen jeho tělo a krev. Pán z lásky k nám se tak ponížil, že našima rukama a ústy se dostává k nám a my k němu. Což to není silná pohnutka, tak hmatatelně podložená, abychom s milující oddaností přilnuli k Ježíši jako tento světec? V závěru bych napsal papežova slova, která se obrací k jednotlivým skupinám. „Vy, kdo žijete zasvěceným způsobem života a jste svým zasvěcením povolaní k prodloužené kontemplaci, pamatujte, že Ježíš ve svatostánku vás očekává u sebe, aby do vašich srdcí vložil vnitřní zkušenost svého přátelství, které jediné může dát smysl a plnost vašemu životu. Vy, všichni, věřící, znovu objevte dar Eucharistie jako světlo a sílu pro svůj každodenní život ve světě, ve výkonu svého zaměstnání a v nejrůznějších situacích. Objevte ho znovu především proto, abyste plně žili krásu a poslání rodiny.“ z použití pramenů napsal P. Jaroslav

po uzávěrce - zkušební provoz stránek, které se zabývají problematikou těch katolíků, kteří se po civilním rozvodu opět oženili či vdaly. Jejich snahou je poskytnout dostatek informací především těm, kterých se to týká, aby i přes různá omezení, která z tohoto stavu vyplývají, se i nadále prohlubovala jejich víra, vztah k Bohu a k církvi. Otec biskup pro stránky a pro ty, kterým jsou určeny napsal připojené řádky. Milí přátelé, rád bych vás všechny, kteří jste se po civilním rozvodu opět vdaly či oženili, povzbudil. I když pro vás jistě není lehké žít bez svátostí, nejste tím vyloučeni z církve ani z úsilí o pravdivý život z víry a odpovědnosti za druhé, jak o tom svědčí také texty dokumentů zveřejněných na těchto internetových stránkách. Nejste církví „hozeni přes palubu“, jste naopak cílem mnoha modliteb a starostlivosti druhých. Osobně za vás mívám pravidelně mši svatou a prosím spolu se Svatým otcem, abyst „... naslouchali Božímu slovu, účastnili se oběti mše svaté, pravidelně se modlili, podporovali obec v jejích dílech blíženecké lásky a v iniciativách bojujících za spravedlnost, vychovávali děti v křesťanské víře, zachovali si kajícího ducha a konali skutky pokání, a tak abyste na sebe den za dnem svolávali Boží milost.“ (Familiaris consortio 84) Žehnám Vám i všem Vašim blízkým. Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle biskup brněnský zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského

www.prolife.cz www.lpp.cz

„Např. abych udělala radost mým milým babičkám. Bylo to jejich nesmírné přání, a tak je nemůžu zklamat. Taky se mi to jednou do budoucna může hodit. Může se jednou stát a dostanu nabídku, abych dělala kmotru. Nebo se také může stát, že potkám někoho, kdo mě bude mít rád a já se budu chtít vdávat v kostele jako správná křesťanka. A díky tomu jsem se seznámila s docela dobrými lidmi a dozvídám se tak alespoň něco víc o křesťanství.“

www.volny.cz/cenap

„K biřmování chodilo celé moje příbuzenstvo, tak i já jdu. Chci poznat něco nového a dozvědět se nové informace. Nebudu lhát, že sem chodím taky kvůli našim, ale ta větší zásluha je moje. Prostě chci být biřmována..“

www.proglas.cz

pokračování ze strany 1

HTTP://NESVATOSTNAMANZELSTVI.WZ.CZ/

Hurá do dospělosti!

www.cho.cz

Rok farnosti 2005 logo

ms.proglas.cz

Více jak rok jsme Vám nabízeli možnost SMS hlasování o kvalitě článků. Bohužel se ale ani tato forma (jako prozatím každá z variant průzkumu Vašeho mínění) nesetkala s odezvou. Až na pár výjimek a to takřka doslova. Ač se to zdá být k neuvěření, je pro nás Váš názor jediným ukazatelem kvality novin. Dá se také řící, že je to hnací silou našeho snažení. Kdo jiný, než Vy naši čtenáři, byste nás měli směřovat k tématům, problémům nebo i radostem, o kterých byste rádi četli. Velmi stojíme o Vaše připomínky, náměty, nápady, týkající se Farních listů. Nadále platí, že hledáme nové redaktory. Neváhejte tedy a pokud Vy sami chcete přispět svou „troškou” do „mlýna” (takřka doslova Božího) a nebo víte o někom kdo by na to měl, ale sám si netroufá přijít, dejte nám vědět. maš

www.telepace.cz

re(d)akce

… Úplné odpustky se udělují všem a jednotlivým věřícím křesťanům za obvyklých podmínek: Svatá zpověď Svaté přijímání Modlitba na úmysl Svatého otce s dodatkem, kdy se naprosto odmítá záliba v kterémkoli hříchu Následuje: Pozorně a zbožně se zúčastnit některého liturgického úkonu a nebo pobožnosti ke cti Nejsvětější svátosti slavnostně vystavené nebo uchovávané ve svatostánku. Také těm, kdo se modlí Denní modlitby hodin. Kdykoli se na sklonku dne zbožně modlí Nešpory a Kompletář před Nejsvětější svátostí, k úctě Trochu se zpožděvěřících vystavenou anebo před svatostánkem. ním, ale nakonec Věřící, kteří pro nemoc nemohou být v kostele, přece jen. mohou získat odpustky ve svém domě. Jestliže Přinášíme Vám logo jsou rozhodnutí odříkat se kteréhokoli hříchu „Rok farnosti 2005” a jestliže projeví úmysl splnit tři obvyklé - FARNOST místo pro podmínky, jakmile to bude možné v duchu víry každého. ve skutečnou přítomnost Ježíše Krista v oltářní Měli bychom svátosti a s upřímnou touhou vykonají duchovní ho znát a navíc ... návštěvu této Svátosti a pomodlí se modlitbu každý z nás potřebuje Páně, Apoštolské vyznání víry a přidají nějaké „trochu” toho světla zbožné zvolání, např.: Velebena budiž bez ustání do svého života. maš Nejsvětější svátost oltářní. zdroj loga: Ing. Jandlová, tisk. V Římě, Jakub František kardinál Strafford mluvčí biskupství brněnského

www.katyd.cz

Udílení odpustků v Roce Eucharistie

graphicon.host.sk/noviny.html

BŘEZEN 2005

BŘEZEN 2005

Setkání

19. března se uskutečnilo v Brně, v katedrále sv. Petra a Pavla, diecézní setkání mladých s biskupem Vojtěchem Cirklem. Na tradičním setkání mládeže s otcem biskupem, které probíhá vždy v sobotu před Květnou nedělí, se v posledních několika letech zúčastňují více než dva tisíce mladých věřících a ne jinak tomu bylo i letos. Celé setkání se neslo v duchu citátu z Matoušova evangelia „Přišli jsme se mu poklonit.“ Po povzbuzení otcem biskupem tématickou katechezí následoval program ve skupinkách. Odpoledne po tradičním párkovo/rohlíkovo/čajovém obědě bylo prezentováno poselství Svatého otce Jana Pavla II. k XX. Světovému dni mládeže a byl promítnut film o Kolínu nad Rýnem, dějišti letošního světového setkání. Tématických skupinek bylo celkem 14 a vedli je následující osobnosti brněnské diecéze: Jak mít zdravé sebevědomí – Max Kašparů, psychiatr a jáhen; Jak lépe prožít mši svatou – Jakub Holík, vojenský kaplan; Misionářkou (nejen) ve své vlasti – Jana Ungerová, misionářka na volné noze; Farnost, místo pro každého – Jan Pacner, farář v Brně – Sečkovicích; Falešné představy o sexualitě ve společnosti – Jan Balík, kněz pověřený pastorací mládeže; Jak přežít rodiče – manželé (a také rodiče) Kalčíkovi; Evangelizace (i) v restauraci – sestry misionářky Donum Dei; Neseme zlato, kadidlo a myrhu – zasvěcené osoby; U Ježíše jsme v bezpečí – Pavel Havlát, řeholní kněz – paulán; Prožívání Velikonoc – Mons. Jiří Mikulášek; Co mám dělat v životě – Zdeněk Strašák, ředitel Cyrilometodějské církevní základní školy v Brně; Děláme radost starším lidem (návštěva domova pokojného stáří); Modlitební skupinka; Zpravodajství ve věku bulváru – Filip Breindl, vedoucí redakce zpravodajství radia Proglas. z informací tiskové mluvčí biskupství brněnského zpracoval maš

Poutní místa Moravy a Slezska

V prosinci loňského roku vyšlo v nakladatelství Gloria druhé přepracované a rozšířené vydání poutních míst Moravy a Slezska, jehož autorem je František Odehnal z Brna. První vydání dvoudílné publikace „Poutní místa Čech” a „Poutní místa Moravy a Slezska” od Františka Odehnala je již několik let rozebrané, a tak se autor rozhodl pro aktualizované a doplněné zpracování. Nyní byla vydána část zahrnující poutní místa Moravy a Slezska, rozšířena o 50 tzv. malých poutních míst regionálního charakteru. Celkem je zohledněno 186 poutních lokalit moravské církevní provincie v historických hranicích Moravy. Kniha podává nutné informace o poutních místech v arcidiecézi olomoucké, diecézi brněnské a ostravsko – opavské, spolu s mapami poutních lokalit a nových kostelů postavených po roce 1989. Každá poutní lokalita obsahuje popis a historii poutního místa s informačními údaji o světcích, jejichž jména jsou v titulech kostelů, obsahuje dataci poutí, kontakt na duchovní správu, stručné turistické informace v okolí a možnosti občerstvení. V dalších kapitolách jsou informativně popsána příhraniční poutní místa v Polsku, Rakousku a Slovensku, graf církevního roku s vysvětlením pojmu „pohyblivé svátky,“ seznamy poutních míst rozdělených po diecézích i celkový abecední Křty rejstřík. Nechybí ani čtyřjazyčné resumé. V předsádkách publikace jsou mapy Michal Dvořák, Chlumec 19. 2. církevního rozdělení ČR a mapka význačných Pohřby poutních míst Evropy. Publikace praktického kapesního Jakub Florián, Dačice *1914 formátu v tuhých deskách má 280 stran Vladimír Koutný, Malý Pěčín *1938 a přes 100 barevných obrázků. Je všestranně Anna Lišková, Dačice *1913 použitelná pro jednotlivce i poutní zájezdy Ladislav Řezáč, Vesce *1918 a nemá u nás zřejmě obdobu. Autorovi Ing. Miloslav Brtník, Volfířov *1948 Františku Odehnalovi je potřeba vyslovit za Milada Procházková, Borek *1932 jeho mnohaletou práci poděkování. Petr Chocholouš, Toužín *1990 Doporučená cena 222,- Kč. Při hromadné Josef Cvrček, Malý Pěčín *1928 objednávce u nakladatele sleva 10%. Jan Bína, Velký Pěčín *1931 (Informace na tel. 546 412 598) Leopoldina Peclová, K. Vydří *1921 zdroj: Ing. M. Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského

Prosba o pomoc Gynekologická ambulance

Gynekologická ambulance se zaměřením pro život V rámci občanského sdružení CENAP - Centrum naděje a pomoci chceme nabídnout služby gynekologické ambulance, která se bude lišit od ostatních gynekologických ambulancí svým výjimečným zaměřením. Bude to ambulance, kde se bude ctít ochrana života od početí po přirozenou smrt. Plánované umístění: CENAP, Hybešova 40, BRNO. Bude se v ní v rámci léčebné i preventivní péče pomáhat v souladu s křesťanskými hodnotami všem, kdo se na ambulanci obrátí, bez ohledu na vyznání. Prosíme, pomozte nám, aby kontakt ženy s gynekologií byl lékařsky i eticky profesionální. Prosíme o Vaši pomoc formou modliteb i finanční pomoci na číslo účtu: 150689165/0600. Dr. Lázničková zdroj: Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského

Článek odjinud Vážení čtenáři Farních listů, již delší čas vychází Sálesiánský magazín ve změněné, velice atraktivní podobě. Nejen že je barevný, ale také velice čtivý a zajímavý, a to jistě pro všechny věkové kategorie! Seženete-li si vydání (možná leží vzadu v kostele), ze kterého tentokrát přebíráme článek, nebudete jistě litovat. Číslo je prostě „nabyté“! Za Zuzanou Navarovou Sálesiánský magazín (1/2005)

Začátkem prosince odešla do rajské zahrady umělců velká postava českého folku Zuzana Navarová. Viděl jsem ji poprvé a naposled při loňském slavení svátku Dona Boska v salesiánském divadle v Praze a hned mi tato Šántidéví (název její poslední desky, který v hindštině znamená bohyně míru), tak jako celé naší farnosti, učarovala. Obklopena ve své kapele Koa muži z různých kultur a světů, zpívala svým uvolněným a hravým stylem s nadhledem zpěvačky, která ví a umí. Neměl jsem o ní a jejím zpěvu ani tušení, znal jsem jen její „odchovankyně“, které jako etablovaná hvězda vytáhla ze stínu špinavé ulice pod světla ramp - Radůzu a Evu Bílou. Přestože snad žádná její píseň nebyla explicitně „zbožná“, Navarová svým zpěvem strhla naše farníky ke spontánnímu a neutuchajícímu aplausu. Doménou zpívání a skládání Zuzany Navarové byla šíře záběru a esenciální přístup k životu, který byl bezprostředně patrný v jejím projevu. Vystoupila ve vytahaném triku, oči měla při zpěvu zasněné a zahleděné kamsi do dálky. Hudbu prožívala celým tělem, ale nebyla vůbec exstatická, naopak: na jevišti působila až asketicky. Bez patrného přechodu zpívala v romštině, španělštině, slovenštině, jidiš nebo češtině.Hrála si

se slovy a s jazykem. Potlesk moc neprožívala, všechno děkování směřovala na své spoluhráče. O své nemoci prý věděla několik let a ke konci svého života chodila hodně ven, pozorovala ptáky a stále si četla v ornitologickém atlase. Zuzana Navarová byla hlasatelkou pestrosti - stylů, jazyků, lidí. Radostná mozaika Zuzana Navarová; jejích textů obsahovala hravé písně zdroj foto: Salesiánský magazín 1/2005 i krásné modlitby. Její koncert byl hudebním zážitkem par excellence, který žádná její deska nenahradí. Díky za tu krátkou kobyliskou hodinu, Zuzano! Zdeněk Jančařík redakčně upraveno

Desatero do nového roku Je mnoho drobností, které pomáhají vytvářet rodinnou pohodu - nabízím jich deset. 1. Vyvěšte bílou vlajku Každý den na nás doráží spousta nepříjemných maličkostí (hluk, nejde nastartovat auto, hádka s druhým člověkem), které nemůžeme nijak ovlivnit, ale které nás postupně „vykolejují“. Když pak reagujeme křikem, pěstmi a nadávkami, vůbec nic to na věci nezmění. „Vztyčit bílou vlajku“ především znamená zažehnat onen lavinový efekt, kdy malé rupnutí nervů postupně přeroste v občanskou válku.

BŘEZEN 2005

Hesla pro život

Talisman lásky

O Boží vševědoucnosti Boží oko všechno vidí, Boha nikdo neošidí. O hříchu Hřích je náš nepřítel, táhne nás do pekel. O vztahu k Ježíši Ať je teplo nebo zima, s Ježíšem je vždycky prima. O Ježíšově vykupitelském díle Ježíš za mě život dal, z hrobu vstal a žije dál. O moci Ducha svatého Sám Duch svatý promění v radost naše trápení. O přetvářce Nemusím si na nic hrát, aby mě měl Ježíš rád. O duších v očistci Pomoz duším do nebe, budou prosit za tebe. O poslušnosti s Pannou Marií S Marií chci Bohu říct svoje ANO a nic víc. O životě s Bohem S Bohem chci žít každý den, bude se mnou spokojen. O kříži Když se na kříž podívám, novou sílu získávám. O rozpoložení srdce Radost ve svém srdci mám, na Ježíše myslívám. O Panně Marii Pomocnici Když člověk nic nezmůže, Maria mu pomůže. O využití času Nesmím ztratit ani chvíli, protože chci dojít k cíli. O milosti posvěcující Život v Boží milosti, to je důvod k radosti. Vzbuzení úmyslu Pro Ježíše rád a tiše.

Docela malý na krku kříž, talisman lásky víry co ctíš, odvahu dává když v tobě váhá, síla ta kterou nespatříš. Docela malý na krku kříž, věř mi můj Pane mám k Tobě blíž, slunce když vstává radost mi dává, svět svojí Láskou obdaříš. Docela malý něžný to cit, ukáže Tobě kudy máš jít, odvahu dává Láska ta pravá za ní se můžeš třeba bít.

19.30

Dobré skutky ... ... které nic nestojí ...  Dobré slovo.  Návštěva nemocného.  Pochválit jídlo.  Zatelefonovat, abychom někomu řekli něco milého.  Nezapomenout na nejbližší jmeniny nebo narozeniny.  Poděkovat.  Dát dobrou radu.  Udělat radost dopisem.  Nepřipomínat odpuštěnou vinu.  Nevlídné slovo nebrat jako urážku.  Uznat slovy dobro bližního.  Humor.  Čestně přiznat křivdu, které jsme se dopustili.  Těšit se na druhý den.

2. Naslouchejte Naslouchání je čarovným lékem s jistým účinkem. Stačí jen pomyslet, jak si vážíme lidí, kteří nám naslouchají, a jakou nadějí jsme přitom zaplaveni, protože se cítíme chápáni a přijímáni. Člověk, kterému nikdo nenaslouchá, se cítí umrtvený a nespokojený. Naslouchání vyžaduje hodně úcty, pokory, úsilí a trpělivosti, ale výsledky jsou zázračné: darovat někomu pocit, že mu někdo skutečně naslouchá, je úžasným prostředkem proti stresu. 3. Přijměte odlišnosti Každý řeší konflikt po svém, každý má vlastní žebříček hodnot. Přitom jsme přesvědčeni, že právě ten náš pohled je nejsprávnější. Potíž je v tom, že druzí si myslí totéž. Ale bohatství a pokrok lidské společnosti je závislý právě na odlišnostech. 4. Člověk je vždy na prvním místě Jeden otec na malé nehody (promáčknuté auto, rozbitý talíř, špatnou známku...) vždy reagoval stejně. Říkal synovi: „To nevadí. Všechno se může nahradit, ale Ty ne!“ Podobná slova dodávají neuvěřitelnou jistotu. Manžel i děti jsou rádi, když vědí, že to, co prožívají, je pro někoho mnohem cennější, než hmotné věci. Všechno, co se na první pohled zdá důležité (umývání nádobí, uklízení, vaření), je možno odložit. Odložit však nelze city vůči druhým, především dětem. Ty žijí neustále tady a teď. Vždy vzpomeňte na to, co si s sebou ponesete do nebe. 5. Čerpejte Žijeme v šíleném spěchu. Většina lidí by si přála dar být všude. Je životně důležité sundat nohu z plynu a občas se zastavit:

9. 4. 19.30

23. 4.

Jednou až půjdeš po cestě té, kde štěstí kvítek ti nekvete, láska vše zmůže rozkvete růže i z nevinného poupěte.

zdroj a autor nezjištěn

promítáme v Komorním sále MěKS - DUBEN téma: „Luchino Visconti“ Soumrak bohů (1968) - Itálie režie: Luchino Visconti Smrt v Benátkách (1970) - Itálie režie: Luchino Visconti

- KVĚTEN téma: „Historické drama“ 7. 5. Ran 19.30 (1985) - Japonsko/Francie režie: Akira Kurosawa 21. 5. Hero 19.30 (2002) - Čína režie: Čang I-mou vstupné pro člena klubu: 30,- Kč vstupné pro ostatní: 50,- Kč

zdroj a autor nezjištěn

nezapomeňte na neděli jako na den odpočinku, na radost ze společně tráveného času a na duchovní čerpání. Najděte si čas na dobrou knihu, film, na hru s dětmi nebo poslouchání hudby. 6. Pečujte o své zdraví Fyzická aktivita a vše, co udržuje tělo, přispívá k udržování rodinné pohody: Lépe se spí, jsou pevnější nervy, více tolerance i více chuti do života. 7. Pečujte o svůj byt Váš byt se mění a roste s vámi: je životním prostorem vaší rodiny. Myslete na něj s hlubokou vděčností: chrání vás před zimou, horkem a cizími lidmi. Není modlou ani muzeem. Milujte jej se shovívavostí a flexibilitou: je tím nejkrásnějším místem na světě a patří vám a osobám, které milujete. 8. Vyjadřujte své city Nejčastěji bohužel vyjadřujeme city negativní. Nikdy proto nešetřete slovy „mám tě rád“. Jsou prostá, nic nestojí - a působí zázraky. Pro toho, kdo je říká, i toho, komu jsou určena, jsou skutečným balzámem. Změní člověku celý den. Jsou dokonalým darem. 9. Dávejte dobrý příklad Vaše děti nikdy nebudou dělat, co jim kážete, nýbrž co žijí a co vidí na vás. Každý den se ptejte: „Jaké poselství svým dětem předávám?“ 10. Sdílejte duchovní činnosti Málo co tak sjednotí rodinu jako společná modlitba a prožívání víry. Z jednotlivých svátků během roku učiňte skutečně radostné události plné intenzivního společenství. Společně se podílejte na nějaké farní nebo dobrovolnické aktivitě. napsal Bruno Ferrero připravil kří přeložil P. Ladislav Heryán, SDB

BŘEZEN 2005

Přečtěte si

Jan Zahradníček Job české poezie 20. století

1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století. Má svého antihrdinu, Winstona Smithe, obyčejného, ne příliš statečného člověka, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři. Tyto elementární nároky jsou však přímým ohrožením moci postavené na lži. George Orwell napsal tento román v roce 1947, kdy mnozí podlehli euforii poválečného optimismu vyhlídek na věčný mír. I když se jedná o vizi roku 1984, který jsme už překonali, myslím, že stojí za přečtení i v dnešní době, kdy stále stoupají preference komunistické strany. Kapituloval, o tom nebylo pochyb. Ve skutečnosti, jak to teď viděl, byl ke kapitulaci připraven dávno předtím, než se k ní rozhodl. Od okamžiku, kdy se octl na Ministerstvu lásky – a dokonce už i ve chvíli, kdy s Julií bezmocně stáli a kovový hlas z obrazovky jim nařizoval, co mají dělat – chápal, jak lehkovážný a plytký je jeho pokus postavit se proti moci Strany. Teď věděl, že ho Ideopolicie sedm let pozorovala jako brouka pod lupou. Každý fyzický úkon, každé nahlas pronesené slovo, všechno zaznamenali, z každého myšlenkového sledu dokázali usuzovat. Dokonce i smítko bělavého prachu na deskách jeho deníku dali pečlivě zpátky na místo. Přehráli mu zvukové záznamy, ukázali mu fotografie, na kterých byli s Julií. Ano, dokonce i … Už nemohl proti Straně bojovat. Kromě toho, Strana je v právu. Musí to tak být; jak by se mohl mýlit nesmrtelný kolektivní mozek? Podle jakých vnějších norem by jedinec mohl kontrolovat její názory? Zdravý rozum lze měřit statisticky. Jde jenom o to, naučit se myslet tak, jak myslí oni. Jenomže …! Měl pocit, že tužka v jeho prstech je tlustá a neohrabaná. Začal zapisovat věty, které ho napadaly. Nejdřív napsal velkými kostrbatými tiskacími písmeny: SVOBODA JE OTROCTVÍ Potom, skoro bez zastavení: DVĚ A DVĚ JE PĚT Pak se však zarazil. Jako by se před něčím styděl, nedokázal soustředit své myšlenky. Uvědomoval si, že ví, co přijde dál, ale momentálně si na to nemohl vzpomenout. A když si přece jen vzpomněl, tedy jenom tak, že vědomě vyvodil, co to musí být; nepřišlo to samo od sebe. Napsal: BŮH JE MOC

pokračování ze strany 1

(Vydalo nakladatelství KMa v edici KLASIK, v Praze, 2003)

Už aby bylo jaro ...

h

s obrazem Panny Marie. V roce 1937 vydává Zahradníček sbírku Pozdravení slunci, v níž definitivně oslavil své osobní vítězství nad silami temnoty, osvobodil se od truchlivého ladění prvních sbírek a v Kristu našel definitivně sebe sama, zdroj radosti i oporu pro své češství, posilované důrazem na svatováclavskou tradici. Vše je prostoupeno boží přítomností, každý běžný úkon i nejobyčejnější věc svědčí u Zahradníčka o Božím majestátu. Sbírkou se dovršuje lidsky i básnicky nejšťastnější období jeho života. Dobu nacistické okupace prožil básník v Uhřínově u Velkého Meziříčí, kde bydlil u svého švagra, básníka Jana Dokulila. Tady také potkává svou životní lásku, Marii Bradáčovou, s níž se hned po válce oženil. V roce 1947 vychází Zahradníčkovi básnická skladba La Saletta, jíž se symbolicky završuje jeho tvorba. Křesťanská víra je opět hlavní silou, formulující básníkovu výpověď o světě i člověku. Období zkoušek a bolestí je podle něj pro jedince i národ zdrojem velkých nadějí, neboť utrpení otevírá cestu k mravní obrodě. Jeho verše jsou vlastně modlitbou prorocky varující před zkázou a mravní záhubou na cestě, po níž vy kročil po roce 1945 osvobozený český národ. Místo obratu k Bohu a duchovním hodnotám sílily totiž tendence k socialisticko-materialistické totalitě a Zahradníček jako by tušil, že nastává období nejtěžších zkoušek. Tři roky po nastolení komunistické diktatury je zatčen a rok později, v roce 1952, odsouzen ve vykonstruovaném politickém procesu s katolickými intelektuály ke 13 letům žaláře za velezradu.

Co poví? Profil P. Stanislav Forst 1952 kněz 1977 Studená minorité v Brně, Perná, Brno-Komárov, Slavkov u Brna záliby: příroda, četba: V. Hugo, K. Čapek, J. Deml, K. H. Mácha

jméno: příjmení: ročník: povolání: vysvěcen: farnost: působení:

V roce 1956 je mu trest zmírněn na 9 let žaláře, snad po osobní intervenci Jaroslava Seiferta u prezidenta Zápotockého. V témže roce se jeho žena a tři děti otrávily houbami a ocitly se v třebíčské nemocnici. Vězeň Zahradníček dostal z Mírova mimořádnou čtrnáctidenní dovolenou. Žena a nejstarší syn náporu otravy odolali, ale obě dcerušky podlehly a otec je již naživu nezastihl. Když ho amnestie v roce 1960 konečně vrátila rodině, bylo jeho zdraví útrapami dlouholetého věznění podlomeno natolik, že po pěti měsících umírá. V některých z jeho posledních veršů se často opakují slova: „a nechováš záští k nikomu, proti nikomu už záští nechováš “ Dovolte medailonek o Zahradníčkovi uzavřít slovy Odilla Stradického ze Stradic: „Byl jednou jeden Zahradníček na zahradě Boží, miloval Boha a psal o tom verše. A protože i Bůh miloval Zahradníčka, seslal na něj ránu fašismu a ránu komunismu. Čím více Zahradníček trpěl, tím lepší psal básně. Láska Boží je nelítostná.“ jb (Jana Burdová)

„Dva rodní bratři” František Halas a Jan Zahradníček; zdroj foto: kniha Skrytá tvář české literatury od Zdeňka Rotrekla (nakladatelství Blok, r. 1991)

Začátkem února před nástupem postní doby se v Domovince za účasti cca. třiceti posluchačů konalo příjemné vyprávění či zamyšlení P. Stanislava Forsta, faráře ze Studené. Hlavním motivem setkání bylo rozjímání nad slovy Ježíše Krista (Mt 5), jež jsme slyšeli o 4. neděli v mezidobí a mají nám co říci v každé době.Kromě toho zazněly i dotazy nad různými problémy, které posluchače zajímaly a které se týkaly nejrůznějších oblastí. Nechyběl jsem ani já, a tak Vám nyní alespoň ve zkrácené podobě předkládám vysvětlení oněch slov Ježíšových, které jsme od otce Stanislava měli možnost vyslechnout. „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské.“ Někdy nám toto dělá potíže pochopit. Můžeme si říci, že to je někdo omezený, nevzdělaný či „praštěný“. Ale není tomu tak. Chudí duchem jsou naopak lidé otevření pro Boha. Izraelská země byla chudá na vodu, byla tam dost suchá země. S vodou se zde hodně šetří. A tak jako země byla chudá na vodu, tak i člověk by měl být chudý po pravém Božím slově. Představme si sv. Františka, o kterém se říká, že byl chudý duchem pro Boha. A tím, že byl chudý, byl zároveň i bohatý. Když byl jednou s bratřími ve Florencii, chtěli tam přespat v jednom hostinci. Hostinská je přijala, ale pak tam přišel její muž a začal nadávat a říkat, jak to že takové bídné potrhané lidi přijímá. Museli tedy spát v té nejhorší komoře. Ale ráno šel František chválit Pána. Jeden člověk jim dával peníze, ale František mu pravil: „Dejte to jinému, my nejsme chudí, ale bohatí.“ „Blahoslavení lkající, neboť oni budou potěšeni.“ Z čeho můžeme být smutní? Například z toho, že

BŘEZEN 2005

Nová rubrika

V nové rubrice „Farářova čítanka” pro Vás, milí čtenáři, hodláme uveřejňovat ve volném sledu úryvky z autentických svědectví o událostech, které se nějakým způsobem vztahují k naší farnosti. T

Farářova čítanka

NOVÉ ZVONY Souvislosti: V roce 1924 pořídila dačická farnost nové tři zvony: Marii, Václava a Josefa jako náhradu za zrekvírované zvony v I. svět. válce v roce 1916: Jakuba, Marii a Floriána. Zprávu o průběhu slavnosti zaznamenal tehdejší dačický kaplan P. Eduard Rozmahel. „Nové zvony byly umístěny na dvou vozech ve farní budově a to největší zvon „Maria“ na jednom voze, ostatní na druhém a byly ku slavnosti svěcení péčí zdejších katol. paní a dívek vkusně květinami ozdobeny. Ozdoba vozu a zvonu „Maria“ pozůstávala převážně z vřesu, protkaného bílými květy růží a jiřinek, ostatních zvonů a druhého vozu z chvoje, bohatě zdobené pestro barevnými květy rozmanitých květin. V neděli ráno 31. 8. 1924 o ½ 9 hod. dop. po příchodu duchovenstva k farní budově hnul se od této veliký průvod v tomto pořadí sestavení: školní mládež, mládež škole odrostlá, hudba, chrámový pěvecký sbor, duchovenstvo, četa členů a členek Jednoty Orla, vůz se zvonem „Maria“, četa členů a členek Jednoty Orla, druhý vůz s ostatními zvony, po stranách obou vozů družičky, vedle nich špalírem řada hasičů zdejšího hasičského sboru, za vozy ve 4 stupech kmotry zvonů, za nimi členové konkurenčního výboru, starosta města továrník Rudolf Falt s některými členy obecního zastupitelstva, starostové a členové obecních zastupitelstev přifařených obcí

a dále v mohutném průvodu věřící mužové a ženy. Průvod ubíral se městem za hlaholu zbylého jediného zvonu „Vavřince“, zvuků hudby a za zpěvu mariánské písně Tisíckráte pozdravujeme tebe … ku farnímu kostelu. Zde před chrámovou věží zastavil a načež hned světitelem bylo vykonáno dle předepsané liturgie pro diecési brněnskou v jazyku českém svěcení zvonů. Po svěcení následovalo před kostelem nadšené kázání vldp. světitele, konzistorního rady, děkana a dačického faráře P. Augustina Pospíšila, k tisícihlavému zástupu o významu nových zvonů a po kázání byla venku pod širým nebem sloužena mše svatá, při níž lid za doprovodu hudby zpíval velehradskou píseň Ejhle oltář. Po mši sv. byly pomocí jeřábu na drátěných lanech za řízení montéra od firmy Heroldovy na věž vytahovány zvony za doprovodu hudby a zpěvu. Nejprve byl vytažen nejmenší zvon sv. Josef, při jeho vytahování zpíval chrámový sbor za řízení ředitele kůru Fr. Obsta píseň ke sv. Josefu, po něm byl vytažen sv. Václav za zpěvu chorálu Sv. Václave a konečně Maria za doprovodu hudby a mariánské písně „Tisíckráte pozdravujeme tebe..“ Zvony byly vtahovány na věž oknem v jejím průčelí a jejich vytažení trvalo asi půl hodiny. Přes poledne byly zvony na věži přimontovány, takže odpoledne po slavném sv. požehnání mohlo se s nimi už poprvé vyzváněti. Před vyzváněním zapěl ještě chrámový sbor píseň „Zvoňte zvony na vše strany“ a hned na to rázem 4. hodiny odpoledne rozezvučely se naše nové zvony poprvé a to v tomto pořadí: Nejprve svým mohutným, velebným hlasem přivítal své mladé druhy starý „Patriarcha“ sv. „Vavřinec“, pak na jeho přivítání odpověděl sv. Josef, po něm sv. Václav, pak oba dohromady, po nich „Maria“, pak společně se sv. Václavem

jsme nevyhráli milion, ujel nám autobus, ztratili lásku ... Ale to není ten pravý smutek. Tady to znamená člověka, který si uvědomuje své chyby. Vzpomínáte, když Maří Magdaléna přišla k Pánu Ježíši? Podívala se Kristu do očí, jakoby uviděla, kolik promarnila. Podobné to bylo i u sv. Augustina. Na popeleční středu si dáváme popelec, což je také lkající skutek. Dostáváme ho na znamení toho, že jsme chybující, hříšní. „Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ Tiší jsou ti lidé, kteří chtějí poznávat Boží vůli a v tichosti nebo nenápadně se ji snaží uskutečňovat. Don Bosco ztratil ve dvou letech tatínka. Jeho starší bratr ho neměl moc rád. Když Don Bosco četl knížky, říkal mu bratr: „Jak to že pořád čteš a já nečtu a taky žiju!“ On mu odpověděl: „Náš pes taky nečte a žije!“ Poté musel z domova a neměl to tedy jednoduché. Ten, který ztratil tatínka, se stal otcem mnoha dalších. Ty hřivny, které objevil, se snažil naplnit. „Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Spravedlnost znamená: Dávej druhému to, co mu náleží. Uznat a vidět dobré vlastnosti u přátel a známých, ale i u těch, kteří s námi nesympatizují. O svatém Josefu se říká, že byl spravedlivý, protože byl poctivým dělníkem. Když Maria byla v požehnaném stavu a on si to nedovedl vysvětlit, chtěl ji dát tajně propustit, aby jí neublížil. V tom je také spravedlnost: Nechtít záměrně někomu ublížit. „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Spravedlnost sama o sobě je potřebná, ale jako by tam ještě něco chybělo. Musí být doplněna láskou. Milosrdenství neznamená to, že budeme každému něco dávat. Vzpomínáte na příběh o marnotratném synu, který odešel od otce a promarnil majetek? Co bylo třeba, aby pak udělal? Vstal a šel k svému otci. Musela tam tedy být vůle. Spousta dnešních lidí dopadá špatně, protože ztrácí víru, a tím najednou ztrácejí všechno. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“

a konečně rozhlaholily se všechny tři nové zvony najednou. Hlahol jejich zní měkce, melodicky, zvony ovšem nemají té rezonance, jak měly staré, jednak, že žebra jejich jsou tenčí, jednak, že zvonovina není taková ještě, aby se vyrovnala jakostí staré, ale i tak jsme s jejich zvukem spokojeni a rozradostněni po tak dlouhém smutném odmlčení se našich zvonů. – Do hlaholu nových zvonů na konci zaduněl svým velebným hlaholem sv. „Vavřinec“ a tak poprvé po delší době nese se nad městem jeho okolím povznášející dojímavý hlahol zvonů našich. Lidé s uspokojením a radostí mu naslouchají, neboť v něm pozdravují příchod lepších, klidnějších dob, než byly ty, které nás starých zvonů zbavily. Nuže dík obětavosti konkurenčního výboru a četných dárců, kteří na sbírku přispěli, máme nové zvony na ten čas slušné, kéž hlaholem svým dlouhá léta chválí Hospodina, slouží potřebám věřících a jejich potomků a kéž už nikdy nedočkají se tak smutné válečné doby, jako jsme my zažili a jíž by i ony měly padnout za oběť. Byloť prodáno tisíc odznaků (zvon s rytinou farního kostela) a 500 výtisků pamětního listu, který ku slavnosti sepsal o významu zvonů místní kooperator P. Ed. Rozmahel, za což strženo na 3.000,- Kč. Počasí v ten den nebylo zrovna příznivé, většinou pod mrakem a chvílemi deštivo. Ačkoliv tato slavnost byla pro zdejší farnost přímo historického významu, našla se – na štěstí malá menšina občanů ve městě, kteří ač ještě dle jména katolíci – tuto slavnost nejen ignorovali, ale přímo proti ní štvali a zrazovali mnohé od účasti na ní, prohlašujíce ji, jako vůbec dle nynější ideologie vše náboženské – za „klerikální parádu“, redakčně kráceno T nedůstojnou lidí.“

Hodně záleží na tom, jak člověk věci vidí. Typickou světicí čistého srdce byla třeba sv. Terezie z Lisieux díky svému vřelému vztahu ke Kristu či Panna Maria, která byla uchráněna dědičného hříchu a jako jediná spolu s Janem prošla křížovou cestu, zatímco apoštolové se rozprchli. Když v pohádce Gerda a Kája od Andersena jeden z kousků čarovného zrcadla spadl Kájovi do oka, začal špatně vidět-vše viděl ve špatných černých barvách. Čeho bylo zapotřebí? Lásky jeho sestry. V dnešní době jako by lidem spadl střípek zla do oka. Špatně o sobě mluví a smýšlí, závidí si, jsou na sebe zlí. Potom život není snadný. Tenkrát byl úplně jiný život než teď, taková větší pohoda, neboť lidé byli k sobě lepší. „Blahoslavení pokojní, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ Co znamená pokoj? Kristův velikonoční pozdrav zní: „Pokoj vám.“ Ježíš, který visel na kříži, přemohl svou láskou zlobu hříchu a přináší pokoj. A tak zároveň přináší pokoj i člověk, který jakoby „vstal z mrtvých“. Ti, co zvítězili nad svým sobectvím a hříchem, tzv. „starým Adamem“. Mohli bychom jmenovat sv. Augustina, sv. Pavla, který před obrácením pronásledoval církev. „Blahoslavení, kdo trpí pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.“ Člověk by pronásledování neměl vyhledávat, ale také přichází. Někdy je pronásledování křesťanů horší, jindy menší. Lidé trpěli pro Krista, neboť cítili, že kdyby se Ho vzdali, ztratili by někoho moc vzácného. Dnes jsme pronásledováni jinou formou než před 20 lety nebo za dob prvních křesťanů. Říká se o nás něco v tom smyslu: „To jsou lidé za míň“, tedy že nejsme tak sebevědomí. Je pravda, že občas takové menší pronásledování neškodí, protože tím alespoň chytíme imunitu, což nejde, když je vše ideální. Děkujeme za rozjímání. aš

BŘEZEN 2005

rozumy Žena je budoucnost muže. sumerské přísloví

Všichni lidé jsou moudří - jedni napřed a druzí potom. anonym Chceš-li být milován, buď milování hodný. Ovidius

Popletené uši

Jak jistě víš, mají zajíci dvě stejné uši, ale malíř těchto obrázků asi nikdy žádného zajíce neviděl. Najdi u různých zajíců dvojice uší, které vytvoří správný pár.

Můžeš se rozpůlit a vyčtou ti, že ses nerozčtvrtil.

Nepravá vejce

Vypadá to, jako by se všech osmnáct zvířat právě vyklubalo z vajec. Kdo však trochu zná zoologii, ví, že se z vajec mohou vyklubat pouze tři z nich. Poznáš, která zvířata to jsou?

anonym

Bůh pracuje skrze naši odvahu, ďábel skrze náš strach. P. Kosorin Mnoho vědět je dobré, ale něco umět je lepší. anonym

vtipy S horolezcem se utrhl převis a několik metrů se zřítil dolů. Naštěstí zůstal zachycen za bundu na pahýlu borovice. Obrátil oči vzhůru a zavolal: „Je tam nahoře někdo?“ „Ano, jsem tady“, zněla odpověď. „A kdo jsi?“ „Bůh“, zazní shora. „Pomoz mi“, žadoní prosebník. „A budeš dodržovat Desatero?“ Muž se chvíli zamyslí a pak zavolá: „Pomoc, není tam ještě někdo jiný?!“



Babička se vypravovala do kostela. Bohužel, už sama. Děti o víru nestojí. Dcera však chtěla udělat matce radost a tak vybídla malého Vojtu: „Běž s babičkou do kostela.“ „A co jsem provedl?“, ptá se hoch. 

Velikonoční had

Zkus seřadit jednotlivá vejce tak, aby tělo hada na sebe navazovalo od hlavy až po ocas. Písmena ti pak prozradí, která věc se o Velikonocích často používá.

Mladá katechetka řekla dětem při hodině náboženství, aby namalovali svoji představu ráje. Anetka se přihlásí a ptá se: „A jak mám namalovat Adama, aby nebyl sprostej?“



Misionář podává do svého mateřského kláštera zprávu o tragické smrti svého spolubratra: „Bratr Arnold byl mučedník a to velice zbožný. Když jej domorodci vařili, modlil se za ně modlitbu před jídlem!“



Hlavolam

Abychom se mohli o Velikonocích radovat, musela předcházet oběť Pána Ježíše na kříži. Zkus tedy poskládat z osmi tvarů kříž, který ti to bude připomínat.

Malého Vénu poslali se vzkazem na faru. „Až ti pan farář přijde otevřít, tak pěkně pozdrav Chvála Kristu!“ Když se vrátil, ptali se ho, jak pochodil. „Přišla mi otevřít paní katechetka, tak jsem pozdravil Zdrávas Maria“, vysvětluje Véna.



ŘEŠENÍ - Popletené uši: A5, B7, C1, D3, E9, F6, G4, H2, I8 vejce: hlemýžď, želva, krokodýl



Velikonoční had: pomlázka



Nepravá