Jan Ivanega Lovecký zámek Ohrada Stavební dějiny

Jan Ivanega Lovecký zámek Ohrada Stavební dějiny NZM

OHRADA

Poděkování

Nikdy jsem si při četbě poděkování neuvědomoval, jak důležitá jsou. Až teď je mi jasné, jak moc dlužím celé řadě kolegů a kolegyň. Na prvním místě jsem povinen díkem kolegům z Ústavu estetiky a dějin umění Filozofické fakulty Jihočeské univerzity – za příležitost i setrvalou podporu. Práce by nemohla vzniknout bez nevšední ochoty, zdaleka přesahující rámec běžných povinností, archivářů a archivářek Státního oblastního archivu v Třeboni a jeho českokrumlovské pobočky – moje srdečné poděkování směřuje k Aleně Kabelové a spol., Pavlu Matlasovi, Anně Kubíkové, Kristině Popelce a Elišce Homolkové. V Českém Krumlově mi byla nanejvýš nápomocna i Hana Mertová, k hlubšímu poznání pramenů mě zdárně ponoukala Jarmila Hansová. Martinu Mádlovi vděčím za úžasné fotografie. Od prvního setkání jsem měl plnou podporu Martina Slaby, bez jehož vstřícnosti by tato knihy nikdy nevznikla. Její vzhled je výsledkem příkladné péče Jakuba Trojáka i celého redakčního týmu. Víc než kdy dřív si však vážím podpory své ženy Kateřiny. Without you I´m nothing. Děkuji vám všem.

Ah, to build, to build! That is the noblest of all the arts. Painting and sculpture are but images, Are merely shadows east by outward things On stone or canvas, having in themselves No separate existence. Architecture, Existing in itself, and not in seeming A something it is not, surpasses them As substance shadow. Henry Wadsworth Longfellow, Michael Angelo I.3

Úvodem

„Za posvěcené vlády Karla VI. užívaly Čechy setrvalého klidu, téměř zlaté časy, jaké bývají tolik velebeny na době Karla IV. Šlechta byla mocná, bohatá a okázalá. […] Kvetoucí obchod s obilím a ovocem do Slezska, Saska a dalších sousedních zemí povzbuzoval sedláka k pilnějšímu obdělávání polností. […] Jelikož je nadbytek otcem luxusu, byli čeští páni schopni opatřit umělcům a řemeslníkům, ponejvíce domácím, dostatek materiálu, aby ukázali svůj talent a zručnost. Ony dosud ve velkém počtu stojící skvostné paláce v Praze a ve Vídni, které nechali vystavět čeští kavalíři, ony tak nákladné a vkusně založené venkovské zámky se zahradami, jež obsahují bohaté sbírky obrazů, soch, přírodnin a knih, jež pořídila téměř každá česká šlechtická rodina […], nás upomínají na vysoký stupeň prospěchu, jenž plyne ze vznešeného příkladu monarchy.“1 Pro autora citovaných slov, osvícenského historika Mikuláše Adaukta Voigta, představovala doba vlády Karla VI. již jen melancholickou vzpomínku, zčásti setřenou hrůzami válečných konfliktů poloviny 18. století. Učený piarista ji charakterizoval jako zlatý věk klidu, míru a prosperity. Jedním z oněch „nákladně a vkusně založených venkovských zámků“, nad nimiž Voigt rozjímal, je i lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou, který je předmětem předkládané práce. Proč se stavbou, jíž věnovala pozornost řada zasloužilých badatelů, zabývat? Objekt leží mezi vodními plochami Munického rybníka a Zvolenova, po větší část roku skryt za vzrostlými stromy na březích očím kolem projíždějících. Původně se však v krajině stavěl mnohem více na odiv – Hlubocko bylo na počátku 18. věku méně zalesněné a mohutný lovecký zámek byl zdaleka viditelný. Současný stav částečné skrytosti za hustými porosty na březích a hrázích rybníků i u cest lze vnímat i metaforicky: fyzické skrytí za hradbou stromů odpovídá částečnému „selektivnímu zapomnění“ Ohrady, jež bývá

1

Voigt, A.: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen. Prag, 1787, s. 144– 145. Available: http://www.bsb-muenchen.de.

9

Úvodem

spojována spíše s atraktivní zoologickou zahradou než s minulostí loveckého zámku.2 Mimoto stojí objekt obrazně i téměř doslova ve stínu hlubockého zámku, dlouhodobě jedné z nejnavštěvovanějších českých památek.3 Jedním z hlavních cílů knihy je tak oživit příběh loveckého zámku v době před založením lesnického muzea r. 1842. Na následujících stránkách se pokusím přiblížit dějiny výzkumu stavby, jež jsou svými meandry leckdy stejně fascinující jako objekt sám. Dále představím hlavní hrdiny příběhu Ohrady, stavebníka Adama Františka ze Schwarzenbergu, včetně jeho knihovny s řadou architektonických traktátů, a knížecího stavitele Pavla Ignáce Bayera. Vzápětí se zaměřím přímo na lovecký zámek. Shrnu jeho výstavbu, připomenu, jakým způsobem a za účasti jakých řemeslníků probíhala. Zastavím se i u podoby a vybavení objektu. Samostatnou pozornost si zaslouží obrazová výzdoba stavby. Zamyslím se také nad místem objektu mezi českými loveckými zámky a stručně přiblížím jeho následující dějiny.

Lovecký zámek Ohrada v literatuře a pramenech

kap. I

„Omezím se tudíž na některé ryze uměleckohistorické momenty,“ uváděl v roce 1891 svůj výklad o loveckém zámku Ohrada významný rakouský historik umění Albert Ilg.1 Jeho poznámka vystihuje nejen vlastní Ilgův popis uměleckých pamětihodností loveckého zámku, ale i dlouhodobě převažující přístup k jeho zkoumání. Pro řadu autorů a autorek, kteří se stavbou zabývali, byla na prvním místě jednotlivá fakta: zasloužilý knížecí archivář František Mareš se tak zabýval faktografickou rekonstrukcí díla schwarzenberských stavitelů Pavla Ignáce Bayera a Antona Erharda Martinelliho,2 podobně jako se Věra Naňková, přední znalkyně Bayerova díla a české barokní architektury, věnovala sestavení doplnění stavitelova œuvru a formálnímu rozboru jeho prací.3 Na podobných východiscích postavil svůj výzkum Martin Šanda, jenž se zabýval Martinellim a přirozeně se dotkl i Ohrady.4 Naopak práce Antonína Nikendeye, autora dosud jediné monografie o Ohradě, byla založena na důkladné znalosti problematiky schwarzenberského lesnictví a myslivosti.5 Obor dějin umění však prodělal v druhé polovině 20. století výrazný metodologický rozvoj, který umožňuje nahlédnout známé problémy novým způsobem, s odlišnými výchozími otázkami. Namísto dějin jednotlivých umělců a uměleckých děl se od šedesátých let dostávaly do středu pozornosti

2 Empirický dojem autora, nabytý během devíti let jeho pobytu na jihu Čech. Pro srovnání: z prvních 20 výsledků vyhledávání vzorce „Ohrada“ na webu hlavního regionálního periodika se 13 odkazů týká Zoo Ohrada, 7 Muzea lesnictví a myslivosti Ohrada (srpen 2014). Available: http://ceskobudejovicky.denik.cz/hledani/?q=ohrada 3 V roce 2013 navštívilo SZ Hluboká 260 199 návštěvníků, po SZ Lednice a SZ Český Krumlov šlo o třetí nejnavštěvovanější objekt ve správě NPÚ. Hromek, J. (ed.): Výroční zpráva za rok 2013. Národní památkový ústav. Praha, 2014, s. 10. Available: http:// www.npu.cz/download/1404145875/vz2013-komplet-3.pdf

10

1 Ilg, A.: Kunsttopographische Mittheilungen aus den Fürstl. Schwarzenbergischen Besitzungen in Südböhmen. Wien, 1891, s. 24. 2 Mareš, F.: Die Martinelli-Frage. Beiträge zur Geschichte der Wiener Barockbauten, Mittheilungen der k. k. Cental-Commision für Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale 27 (N. F.), 1901, s. 210–219. – Mareš, F.: Stavitel Pavel Ignác Bayer, PAM 24, 1910–1912, s. 123–134, 361–370, 449–460. 3 Naňková, V.: Architekt a stavitel Pavel Ignác Bayer – představy v literatuře a skutečnost. Umění 22, 1974, s. 224–261. 4 Šanda, M.: Antonio Ehorto Martinelli jako schwarzenberský knížecí architekt a stavitel. Praha, 2011 (diplomová práce, ÚDU FF UK). 5 Schwarz, M. [= Nikendey, A.]: Schloss Ohrad. Geschichte des Jagdschlosses bei Frauenberg an der Moldau und des dortigen Forst- und Jagdmuseums, Murau, 1990 (Herausgegeben von den Schwarzenbergischen Archiven, Stmk.), s. 261–321.

11

kapitola I


společenské souvislosti a sociální vztahy, v jejichž rámci umělecká díla vznikala. Zásadní podněty vzešly z německého jazykového prostoru. Z řady vlivných prací vyzdvihnu programovou stať Hellmuta Lorenze, který architektonické plánování představil jako mnohovrstevnatý proces, v němž nelze hledat jediného autora.6 Do československého prostředí pronikaly nové myšlenkové podněty pouze ojediněle, přesto se řada uměnovědců dokázala s těmito proudy vyrovnat. Proměny metodologie dějin raně novověké architektury výstižně shrnul Jiří Kroupa, jenž výslovně volal po „jiném nastavení zkoumajícího pohledu“ a jeho zaměření na „porozumění dějinnosti konkrétního díla“.7 Inspirativní jsou i jeho úvahy o typických způsobech přemýšlení o architektuře.8 Podle Kroupy v dosavadních dějinách umění převažovaly dva přístupy: sledování kariér tvůrců, které vedlo k biograficky pojatým dějinám umění, popřípadě sledování děl a jejich proměn v čase, z čehož vycházely dějiny slohů. Brněnský historik umění se pokouší o naznačení třetí možné cesty: v návaznosti na Michaela Baxandalla uvažuje o tom, že je nutné pokusit se o charakteristiku jediného momentu v dějinách stavby se zasazením do širokých dobových souvislostí. Usiluje přitom spíše o hledání principiální než čistě formální návaznosti. Z podobných tezí vychází Petr Fidler, jenž ve svých studiích na konkrétním materiálu dokládá úzkou závislost výsledné podoby architektonického díla na vůli stavebníka a soustavně upozorňuje na nutnost zkoumání funkčnosti raně novověké architektury.9 V souhrnné studii věnované možnostem přístupu k raně novověké architektuře představil dosavadní bádání a naznačil další možnosti výzkumu.10 Fidler za klíčový pramen pokládá především samotné stavby, přičemž zdůrazňuje nutnost rekonstrukce jejich původního stavu. Poznání někdejšího vzhledu architektury umožní poznat řadu informací o stavebníkovi. Dále je podle autora nutné zkoumat soudobý intelektuální diskurs, utvářený zejména prostřednictvím knížecích naučení a teoretických děl věnovaných architektuře, a jeho odraz v korespondenci a konkrétních realizacích. V důsledné návaznosti na zájem o osobnost stavebníka věnuje Fidler pozornost i otázce stylového původu stavby. Střední Evropa podle něj představovala místo setkávání a prolínání italského, nizozemského a francouzského vlivu, přičemž určení stylových předobrazů konkrétních realizací může poskytnout významné poznatky o ideové orientaci stavebníka.

6 Lorenz, H.: Kunstgeschichte či Künstlergeschichte? Bemerkungen zur Forschungslage der Wiener Barockarchitektur. Artibus et historiae IV, 1981, s. 99–123. 7 Kroupa, J.: Dietrichsteinský palác v Brně a Ludwig Sebastian Kaltner. Umění 46, 1998, s. 522–547, zde s. 541. 8 Kroupa, J.: „Palác ve tvrzi“: umělecká úloha a zámecká architektura v raném novověku. (Dvě úvahy k výzkumu světské architektury raného novověku). Opuscula historiae artium. Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis F 45, 2001, s. 13–37. 9 Fidler, P.: „Form follows Function“. Zur Funktionalität der Profanarchitektur der frühen Neuzeit, in: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (edd.): Život pražských paláců. Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní doby. Praha, 2009, s. 25–58. – Týž: Über den Urheber eines Architekturwerks, in: BŮŽEK, V. – KRÁL, P. (edd.): Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech (1526−1740), České Budějovice, 2006, s. 167–174. 10 Týž: Über den Quellencharakter der frühneuzeitlichen Architektur, in: Pauser, J. – Scheutz, M. – Winkelbauer, T. (edd.): Quellenkunde der Habsburgermonarchie (16.−18. Jahrhundert). Ein exemplarischen Handbuch. Wien–München, 2004, s. 952–970.

12

V tomto ohledu vychází z obecně přijímané teze o značném podílu kavalírské cesty na formování vkusu jedince. Podobně je intenzivní pozornost věnována pozoruhodnému fenoménu loveckých zámků, jenž se dočkal příkladného zpracování z pera Heiko Laße.11 Kromě obsáhlého katalogu durynských realizací představil souhrnný pohled na vývoj, funkci a výzdobu loveckých zámků a letohrádků. Mimo samotných loveckých zámků je soustavně zkoumáno i jejich místo v rámci tzv. rezidenčních sítí. Jaroslav Pánek, který pojem vnesl do českého badatelského diskursu, chápe rezidenční síť jako „hierarchicky utříděnou soustavu sídel se dvěma téměř rovnocennými vrcholy – venkovským a městským“.12 Pánkova vlivná definice stála na počátku plodného badatelského úsilí. Z jeho výsledků je třeba vyzdvihnout monografii Radmily Pavlíčkové, jež jako jedna z prvních překročila horizont poloviny 17. století a zaměřila pozornost na soubor sídel olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteinu-Castelkorna.13 Z řady dalších badatelů na poli barokních výzkumů je na místě připomenout alespoň Jiřího Kubeše, jenž usiloval o prozkoumání role šlechtických sídel v myšlení stavebníků, topografie sídel či stanovení motivace zámeckých i palácových přestaveb a jejich hodnoty coby symbolického kapitálu v pojetí Pierra Bourdieau v rámci sebeprezentace.14 Vraťme se však k pracím věnovaným samotné Ohradě. Vedle již citovaných děl jsou dosud cenné soupisy památek jednotlivých politických okresů, sepsané z podnětu Archeologické komise při České akademii věd a umění. Bohužel práce Josefa Braniše, který sepsal památky českobudějovického okresu, svou stručností a nevyvážeností nepatří k nejzdařilejším výstupům edice.15 Mimoto se Ohrady dotkly i dílčí studie k uměleckohistorickým pamětihodnostem regionu.16 Osoba Pavla Ignáce Bayera se stala předmětem bádání Františka Mareše, který knížecímu staviteli věnoval obsáhlou monografickou studii.17 Marešova práce stojí dodnes za pozornost. Kromě mimořádné a zřejmě nepřekonatelné autorovy obeznámenosti s prameny zaujme především způsob, jakým s nimi pracuje – jeho stať lze chápat jako součást nacionalisticky motivovaného přivlastňování památek minulosti českému etniku. Spory o národnostní původ uměleckých děl probíhaly po celou druhou polovinu 19. století a implicitně byly přítomny i v mladších pracích.18 Mareš Bayera hodnotil jednoznačně pozitivně, což se odráží již v samém úvodu: pražský architekt byl podle něj

11

12 13 14 15

16 17 18

kapitola I


Laß, H.: Jagd- und Lustschlösser. Kunst und Kultur zweier landesherrlicher Bauaufgaben. Dargestellt an thüringischen Bauten des 17. und 18. Jahrhunderts. Petersberg, 2006. Pánek, J.: Život na šlechtickém sídle v předbělohorské době, in: BOBKOVÁ, L. (ed.): Život na šlechtickém sídle v 16.−18. století. Ústí nad Labem, 1992, s. 9–27. Pavlíčková, R.: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel Eusebius z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695. Olomouc, 2001. Kubeš, J.: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740). České Budějovice, 2005 (disertační práce, HÚ JU). Braniš, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese českobudějovickém. Praha, 1900, s. 60−65. – Uhlíková, K.: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878−1939). Doplněno bibliografií Wirthova díla. Praha, 2010, s. 154–168. Markus, A.: Příspěvky k umělecké topografii jižních Čech, PAM 24, 1914, s. 51–57. Mareš (1910–12). Bartlová, M.: Naše, národní umění. Studie z dějepisu umění. Brno, 2009, s. 13.

13

kapitola I


„přední barokní stavitel, vynikaje mohutnou koncepcí a skvělým, v ušlechtilých, umírněných formách si libujícím provedení“.19 Na základě ojedinělých českých přípisů v korespondenci se pokusil o konstrukci obrazu Pavla Ignáce Bayera coby uvědomělého Čecha.20 Dále bez pramenné opory sugestivně vylíčil Bayerovy vnitřní pochody.21 Svému vnímání Bayera jako velkého českého architekta František Mareš podřídil i interpretaci slavného dopisu Adama Františka ze Schwarzenbergu z 2. srpna 1719, který vyložil jako doklad vážnosti, jíž se stavitel u knížete těšil.22 Stejně tak působí až nekriticky vyzdvižení kvalit zámku Ohrada, jakkoliv mimořádných.23 Ačkoliv lze Marešovu studii hodnotit jako na dlouhou dobu nejvýznamnější práci věnovanou Pavlu Ignáci Bayerovi, zájem o něj a jeho dílo neskončil. Po řadě drobnějších příspěvků se k němu soustavněji vrátil až německý badatel Heinrich Gerhard Franz v zásadní monografii o české barokní architektuře.24 Jeden z nejvýznamnějších znalců středoevropské barokní architektury neskrýval ambice svého díla: staleté soužití Čechů a Němců, z něhož údajně vyrostl svébytný fenomén českého baroka, mělo podle Franze posloužit jako příklad pro budoucí přátelskou spolupráci českého a německého národa.25 Zároveň však jde o ahistorickou projekci národnostní kategorizace, jež se zrodila v průběhu 19. století, do barokního věku – identita Bayera a jeho současníků byla konstruována na základě zemského, nikoliv jazykového či etnického původu.26 Národnosti umělců si Franz všímal velmi důsledně. Stať o Pavlu Ignáci Bayerovi uzavřel konstatováním, že šlo o českého Němce (Deutschböhme – termín nesoucí politické konotace). Vedle vůdčího postavení italských architektů zdůraznil, že dalšími tvůrci byli většinou Němci.27 Znění předmluvy, zdůrazňující tvůrčí spolupráci obou národů, a vlastní text, v němž Franz vyzdvihuje význam německého živlu, si tak do značné míry odporují.

19 20 21 22

23

24

25 26

27

14

Mareš (1910–12), s. 123. „Naproti ostatním mistrům baroka, kteří byli buď sami neb po otcích cizinci, byl on původem i smýšlením Čech.“ Tamtéž. „V ty doby [početných realizací na schwarzenberském panství] cítil se Bayer nejšťastnější.“ Tamtéž, s. 362. „Ačkoliv jsme vás vždy za ucházejícího stavitele měli, poznáváme přece z Vaší vyhražené žaloby proti tomu, jenž Vás prý u nás pro užívání hospitality udal, že musíte býti dokonalý architekt a pravdivý virtuos, protože zkušenost ukazuje, že výteční virtuosové obecně mívají výtečné extravagance, jako jste to bezpochyby pozoroval u císařského inženýra a architekta Fischera, jenž v těchto zemích málo sobě rovných a přec v hlavě o kolečko snad více má.“ Tamtéž, s. 458−459. Není bez zajímavosti, že Karel Chytil v poznámce u citovaného dopisu upozornil na možnost ironie knížecího dopisu, kterou si Mareš neuvědomoval. „[Ohrada] dává i tak [přestože neslouží někdejšímu účelu] svou krásnou architektonikou, svými velkolepými, přímo knížecími rozměry, elegantními balkony, pěkným schodištěm, širokými chodbami, svým sloupovým vjezdem, rozkošnou polohou ve velkém půvabném parku skvělé svědectví i o staviteli, jenž jej provedl, i o pánu, jenž jej dal zbudovati.“ Tamtéž, s. 449. Franz, H. G.: Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst. Leipzig, 1962. – Srov. Richter, V. (rec.): Heinrich Gerhard Franz, Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst, Umění 12, 1964, s. 313–322. Tamtéž, s. 9. Řezník, M.: Historické formy kolektivních identit, moderní národ a teritoriální patriotismus. Úvod do problematiky, in: Elbel, M. (ed.): Limity a možnosti historického poznání : sborník z cyklu přednášek, Olomouc, 2008, s. 145–156. Franz (1962), s. 46.

S Franzovou syntézou polemizuje Věra Naňková, která v monografické stati věnované Pavlu Ignáci Bayerovi zhodnotila svůj dlouhodobý a pečlivým pramenným výzkumem podložený badatelský zájem.28 Již z názvu studie je patrná snaha o revizi výsledků německých badatelů v čele s Franzem, v jejichž výzkumech nabýval Bayer pro svůj jazykově německý původ na významu. Ačkoliv autorka usilovala o objektivní rekonstrukci „skutečnosti“, již výběrem tématu a jeho zdůvodněním vstoupila na pole nacionalistických sporů o poměr německých a českých stavitelů v barokních Čechách. Naňková přitom vyzdvihovala českou uměnovědu, když uvedla: „Nutno zdůraznit, že česká obec uměnohistorická [oproti německé] převážně hodnotila tvorbu P. I. Bayera realisticky.“29 Oporou textu byly podrobné rešerše archivních pramenů, na jejichž základě Naňková vytvořila dosud respektovanou podrobnou osu Bayerova života a díla. Jeho œuvre autorka nepodrobila hlubší analýze, která ostatně nebyla jejím cílem. Věra Naňková došla k oprávněnému závěru, že Bayerova tvorba má archaizující charakter, přičemž profánní stavby jsou pokročilejší než realizace sakrálních budov.30 Na stavitelově tvorbě Naňková ocenila zejména řemeslnou solidnost a přehlednost půdorysných řešení i prostorových uspořádání. Naopak odsudku se Bayer dočkal kvůli tomu, že jeho díla neměla valnou hodnotu z vývojového hlediska a architekt nebyl schopen reagovat na rodící se vrcholně barokní architekturu. Za měřítko kvality přitom Naňková označila míru inovativnosti: „[Bayerova tvorba] netíhne dost usilovně k přemáhání počátečních výtvarných předloh.“31 Naňková i Franz nevyřčeně usilovali o co možná nejobjektivnější pohled na umělecké památky. Ve svých pracích se proto spoléhali zejména na zdánlivě objektivní stylovou analýzu. Přes snahu po objektivitě však došli k naprosto rozdílným výsledkům. Zásadám uměnovědného řemesla se přitom nezpronevěřili, k předmětům svého bádání však nevědomky přistupovali s podvědomě utvořenými soudy, jež tvořily součást jejich identity.32 Mimo kontext uměnovědného výzkumu vznikla jediná monografie o Ohradě, kterou pod pseudonymem Mili Schwarz sepsal již zmíněný Antonín Nikendey.33 Ve své práci přinesl řadu nových poznatků o stavebních dějinách a zejména o fungování loveckého zámku. Cenná je také Nikendeyova skica mladších dějin objektu. Ani po Nikendeyově monografii však není výpovědní hodnota pramenů vyčerpána beze zbytku. V novější literatuře jsou většinou opakovány starší závěry Věry Naňkové.34 Korekci pohledu na Pavla Ignáce Bayera přinesl Pavel Vlček, který jej chápe jako jednoho z „nemnoha skutečně domácích umělců, kteří se výrazněji v pražské

28 29 30 31 32 33 34

kapitola I


Naňková (1974). Tamtéž, pozn. 2. Tamtéž, s. 242. Tamtéž, s. 242. – Ke kategorii vývoje coby hodnotícího kritéria v dějinách umění Bartlová (2009), s. 21–28. Bartlová (2011), s. 101 an. Schwarz (1990). VN [Naňková, V.]: Pavel Ignác Bayer, in: Vlček, P. (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 47–50. – Vlček, P.: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha, 1999, s. 397–398.

15

kapitola I


architektuře ještě na konci 17. století uplatnili“.35 Vlček ve svém tvrzení dosáhl vyváženého pohledu na stavitelův původ a identitu, kterou nespojil s jazykem, ale se zemí. Zároveň autor posunul pohled na Bayerovy tvůrčí schopnosti. Nezpochybnil jeho závislost na tvorbě 17. století, připomněl však architektův více než měsíční pobyt ve Vídni v roce 1710, po němž se podle Vlčka Bayer „konečně přizpůsobil současným architektonickým trendům“.36 Za nejsoučasnější architekturu pražského stavitele Vlček prohlásil lovecký zámek Ohrada, který se „zřetelně přihlásil do 18. století, a to nejenom charakteristickými zvlněnými římsami, ale i vysokým pilastrovým řádem na středovém rizalitu“.37 Autor zároveň zdůraznil, že Bayerův způsob tvorby, v němž se leckdy opíral o doslovné citace starších autorů, nebyl v architektonické praxi 18. století neobvyklý. Nelze se nezastavit ani u aktuálního pokusu o sepsání kritických dějin architektury na území českého státu, tematického svazku edice Velké dějiny zemí Koruny české. Hlavu pátou, týkající se baroka, sepsal Rostislav Švácha.38 Z jeho výkladu je patrná jistá schematičnost, s níž je Bayerovo dílo vykládáno.39 Jak konstatoval Ondřej Jakubec v recenzi svazku,40 stavby jsou zasazeny do „lineárně pojatého příběhu vývoje architektonických děl, jejichž podstata spočívá ve formálních, stylových či provenienčních vlastnostech“.41 I v nejnovějším výkladu je tak architekt v duchu poznatků Věry Naňkové chápán především jako více či méně schopný řemeslník, jehož vazby na stavebníka jsou vesměs opomíjeny. Z jakých pramenů lze vůbec při bádání o loveckém zámku Ohrada vycházet? Kromě soudobé teoretické literatury jde o archivní materiály, jež zahrnují korespondenci, účty a v neposlední řadě plánovou dokumentaci. Pro historika umění je pak samozřejmostí vnímání samotného díla jako pramene sui generis. Teoretická literatura, jež zahrnuje různé druhy odborných architektonických pojednání i soudobé encyklopedie, umožňuje poznat dobová měřítka kvality architektury i normu podoby staveb. Zároveň teoretická díla formovala architektonický obzor budoucích stavebníků během výchovy mladých šlechticů, jejichž vkus byl dále kultivován na kavalírských cestách.42 Archivní prameny jsou pak zastoupeny zejména materiály vzešlými z činnosti správních orgánů knížecího velkostatku a knížecí kanceláře, jež lze doplnit o výpověď fasciklů z rodinného archivu Schwarzenbergů.43 Archiválie

35 36 37 38 39

40 41 42 43

16

Vlček, P. – Havlová, E.: Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka. Praha, 1998, s. 288–295, zde s. 288. Tamtéž, s. 289. Na Bayerův vídeňský pobyt mezi 15. březnem a 12. dubnem 1710 upozorňuje již Naňková (1974), s. 234. Vlček – Havlová (1998), s. 288. Švácha, R.: Hlava pátá. 1620–1780, in: Kratochvíl, P. (ed.): Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Architektura. Praha, 2009, s. 389–521. „Římský styl Matheyův, Fischera z Erlachu i Martinelliho zapouštěl v českých zemích kořeny také prostřednictvím architektů, kteří prováděli projekty této trojice a napodobovali její stavby. Jako nejkonzervativnější z nich se jeví stavitel Matheyovy prelatury v Plasích, Pražan Pavel Ignác Bayer. V zámcích Postoloprty a Ohrada u Hluboké pro knížata ze Schwarzenbergu navazoval Bayer na styl Matheyův a Martinelliův, ale v koncepcích kostelů, mezi nimiž zaujme jezuitský poutní chrám na Chlumku u Luže, se vracel až někam k Carlu Luragovi.“ Tamtéž, s. 437−438. Jakubec, O. (rec.): Petr Kratochvíl (ed.), Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Architektura. Umění LVIII, 2010, s. 472–474. Tamtéž, s. 473. Kubeš, J.: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750). Pelhřimov, 2013. Podrobný přehled pramenů v závěrečném soupisu pramenů a literatury.

zahrnují zejména bohatou korespondenci knížete, jenž po většinu roku pobýval u císařského dvora, úředníků na jihočeských panstvích, stavitele Bayera, sídlícího v Praze a stavbu provádějících řemeslníků. Prvořadý význam má původní plánová dokumentace, bohužel dochovaná jen zčásti. Pramen zásadní důležitosti, dosavadním bádáním nevyužitý, představuje řada inventářů loveckého zámku Ohrada.44 Dvojici soupisů z let 1719 a 1728, řazených tematicky po jednotlivých skupinách předmětů, doplňuje nejhodnotnější inventář z roku 1731, sestavený lokačně, po místnostech. Při výzkumu schwarzenberského stavebního podnikání se opakovaně osvědčily také důchodní účty, umožňující sledovat výši a určení stavebních výdajů do mimořádných podrobností.45 Výchozí prameny umožňují se znalostí dosavadní literatury především opětovně shrnout stavební dějiny loveckého zámku Ohrada, tentokrát však s důrazem na procesy, které během stavby probíhaly. Raně novověká architektura nevznikala jako individuální tvůrčí výkon geniálního jedince, ale jako výsledek průniku zadání stavebníka, možností panství a schopností navrhujícího stavitele a provádějících architektů. Z přehledu dosavadního bádání je zjevné, že se pozornost předchozích badatelských generací soustředila zejména na osobnost architekta. Mým záměrem je nahlédnout příběh výstavby objektu i z pozice jeho dalších aktérů. Zároveň je mezerou dosavadního poznání zasazení loveckého zámku Ohrada do širších souvislostí, zejména vzhledem k analogickým stavbám. Mimoto je cílem knihy v návaznosti na přístup Antonína Nikendeye přiblížit některé aspekty fungování loveckého zámku a podoby jeho uzpůsobení pro loveckou funkci.

44

45

kapitola I


Státní oblastní archiv Třeboň (dále SOA Třeboň), oddělení Český Krumlov (dále ČK, fond Schwarzenberská ústřední kancelář, staré oddělení, panství Hluboká nad Vltavou (dále ÚK Hluboká), sign. B 6J 1a, s. f. Ve vztahu k Ohradě Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Archivní rešerše, I. díl (1708–1789). České Budějovice, 2012 (rukopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p. České Budějovice).

17

kap. II

Jeho vysoce osvícená knížecí milost a pan baumistr

Pojmy stavebník a stavitel označují na jedné straně objednavatele stavby, jenž objekt zadává a platí, a na druhé straně architekta, který ji v souladu se zadáním navrhuje. Již z této definice je zřejmé, že proces vzniku plánů je nutně spjat s oběma osobami, jakož i s dalšími postavami. Oblíbené teze průvodcovské literatury, uvádějící jako autora jedinou osobu (zpravidla navrhujícího architekta), nelze vnímat jinak než jako zkratku, jakkoliv pochopitelnou. Na výslednou podobu Ohrady měl nepopiratelný vliv její stavebník již tím, že (a jak) si ji objednal u svého architekta Pavla Ignáce Bayera. Stavebník loveckého zámku Ohrada Adam František ze Schwarzenbergu [obr. 1] se narodil 25. září 1680 v Linci.1 Jeho předkové, počínaje vítězem od Rábu Adolfem I. ze Schwarzenbergu, spojili svůj osud s habsburským domem. Adam František šel v jejich šlépějích: ve čtrnácti letech se stal komorníkem svého současníka a následníka trůnu, arcivévody Josefa. Na dvořanskou kariéru, jíž se věnoval po zbytek života, byl mladý šlechtic dokonale připraven. Základy vzdělání získal Adam František ze Schwarzenbergu v polovině devadesátých let 17. století v Praze.2 Zajímavé zmínky o průběhu vzdělávání mladého šlechtice poskytuje korespondence hofmistra Ignáce Barattiho, v níž informoval o studiích Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu, otce Adama Františka. Podle Barattiho relací byl urozený mladík seznamován i s geometrií a fortifikací, nicméně výuka těchto předmětů byla do rozvrhu zařazována pouze v případě delšího dne.3

1 Schwarzenberg, K.: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg. Neustadt an der Aisch, 1963, s. 152–163. 2 SOA Třeboň, odd. ČK, Rodinný archiv Schwarzenbergů (dále RAS), F.P.b./Adam Franz, fasc. 416. – Za poskytnutí výpisků z pramenů ke kavalírské cestě Adama Františka ze Schwarzenbergu děkuji Jiřímu Kubešovi. 3 Baratti Ferdinandu Vilémovi ze Schwarzenbergu, Praha, 21. prosince 1695, SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F.P.b./Adam Franz, fasc. 416.

18

k a p i t o l a II


[obr. 1] Adam František ze Schwarzenbergu, ilustrace z rukopisu Genesis Inclytae Familiae Schwarzenbergicae, 1725.

Nabyté základy tradičních aristokratických dovedností si měl Adam František prohloubit na kavalírské cestě. Grand tour představovala významnou etapu života šlechtice. Měl si během ní osvojit patřičné způsoby chování pokládané za distinktivní znak urozeného původu.4 Za svého pobytu v cizině měli mladí šlechtici věnovat patřičnou pozornost, kromě praktikování tance, cvičení šermu, výuky jazyků a procvičování dvorského ceremoniálu, i pozoruhodnostem a památkám všeho druhu. V tomto ohledu se kavalírská cesta výrazně podílela na utváření vkusu mladých šlechticů. Kryštof Václav z Nostic například

4 Kubeš (2013), s. 7–12.

19

k a p i t o l a II


neopomíjel ve svém cestovním deníku hodnotit stavby, jež spatřil či navštívil na cestě do Nizozemí v roce 1705.5 Výmluvně hovoří i instrukce Antonína Floriána z Lichtenštejna z roku 1715, v níž kníže svému synovci, toho času na kavalírské cestě, zdůrazňoval užitek, který mohl plynout z pozorování starých i nových budov rozličného charakteru.6 Zajímavé svědectví o zaměření kavalírské cesty zanechal Humprecht Jan Černín z Chudenic, který své matce Zuzaně Černínové z Harasova 2. března 1646 mimo jiné napsal: „[…] já se učím […] stavení baumistrovství, neb to je ta nejplatnější věc […].“7 Že měla výuka stavitelství, geometrie a fortifikací v rámci šlechtického vzdělávání značný význam, je patrné i z úsilí, které na sklonku osmdesátých let 17. věku věnoval slavný architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu snaze po získání místa učitele architektury arcivévody Josefa, čímž by se mu otevřela cesta k titulu císařského architekta a případným zakázkám.8 Itinerář kavalírské cesty Adama Františka ze Schwarzenbergu nevybočoval ze soudobých norem. Na jaře 1697 vyslal Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu svého syna na cestu do Říše, Spojených provincií, Anglie, Francie a Itálie. Mladý Schwarzenberg navštívil protestantský Haag, významné diplomatické centrum, i Turín, sídlo důležité šlechtické akademie. Delší dobu pobýval v Paříži a Římě. Ve věčném městě k nelibosti svého otce tajně vstoupil do manželství s hraběnkou Marií Karolinou z Althanu, jejich sňatek však byl anulován. Mimo ženských krás mohl Schwarzenbergův zájem směřovat i k významným stavbám minulosti a současnosti. Z povšechně dochovaného účetního materiálu je zřejmé, že si na cestě mladý Schwarzenberg kupoval rozličné knihy, mezi nimiž docela dobře mohly být i spisy o architektuře. Když v dubnu 1701 přibyl Adam František po ukončení kavalírské cesty na rodové statky v Murau, byl již beze zbytku připraven na další kariéru, obzvláště poté, co se v prosinci téhož roku oženil. Pod bedlivým otcovským dozorem si vzal Eleonoru Amálii, rozenou z Lobkovic.9 V následujícím období byl Adam František součástí „mladého dvora“, neoficiálního mocenského uskupení kolem Josefa I., které stálo v mírné, ale nepopiratelné opozici vůči způsobům vlády, uplatňovaným vysokými úředníky v okolí Leopolda I.10 Když v roce 1702 během Josefova velení habsburským vojskům navštívil obléhání pevnosti Landau, seznámil se i s praktickou stránkou válečného umění, jehož základy teoreticky poznal během svého vzdělávání.11 Ozvěny bojových operací ostatně dolehly i na schwarzenberské majetky: v Prácheňském kraji Adam František po jistou dobu držel hotovost

5 Kubeš, J. (ed.): Kryštof Václav z Nostic. Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705. Praha, 2004, s. 66–75. – Fidler (2004), s. 954. 6 Maťa, P.: Svět české aristokracie (1500–1700). Praha, 2004, s. 314. 7 Kalista, Z. (ed.): Korespondence Zuzany Černínové z Harasova s jejím synem Humprechtem Janem Černínem z Chudenic. Praha, 1941, s. 102. 8 Lorenz, H.: Johann Bernhard Fischer von Erlach. Zürich–München–London, 1992, s. 18. 9 Swiderová, K.: Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny a průběh jejich manželské krize v letech 1710–1722. Theatrum historiae 9, 2011, s. 357–374. 10 Vlnas, V.: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha–Litomyšl, 2001, s. 138. 11 Ke šlechtickému „turismu“ během barokních válečných operací Vlnas, V.: Rituál masakru aneb barokní dobývání města, Theatrum historiae, v tisku.

20

tří pěších setnin, určených pro obranu zemských hranic, a v roce 1712 bylo nepřátelskými oddíly popleněno panství Gimborn.12 Naopak podpora rozvoje schwarzenberské gardy, kterou ustavil již jeho otec, měla spíše ceremoniální a symbolický význam.13 Význam Schwarzenbergova postavení vzrostl poté, co jej Josef I. roku 1711 jmenoval nejvyšším štolmistrem. Zanedlouho však mladý panovník nečekaně zemřel a nový vládce habsburského soustátí, Josefův mladší bratr Karel, do úřadu obsadil Filipa Zikmunda z Ditrichštejna. Přesto kariéra Adama Františka zdárně pokračovala. Ještě téhož roku byl jmenován nejvyšším dvorním maršálkem, což s sebou neslo významnou povinnost organizování dvorského ceremoniálu. O rok později získal při příležitosti korunovace Karla VI. ve Frankfurtu nad Mohanem Řád zlatého rouna a roku 1722 byl opětovně jmenován nejvyšším štolmistrem. Z titulu své funkce byl zodpovědný za výstavbu nových dvorních stájí, které v letech 1722–1725 vybudovali v předpolí vídeňských hradeb naproti Hofburgu otec a syn Fischerové z Erlachu. Úspěšná kariéra Adama Františka ze Schwarzenbergu se odrazila i ve zdárném rozšiřování rodových držav, které již za jeho předků patřily k nejrozsáhlejším šlechtickým statkům v českých zemích.14 Na správě schwarzenberských majetků se podílel již po návratu z kavalírské cesty. Samostatným hospodářem se stal po smrti svého otce Ferdinanda Viléma 22. října 1703. Vrcholem majetkové expanze schwarzenberského domu bylo získání eggenberského dědictví po smrti Marie Arnoštky z Eggenbergu v roce 1719, které bylo Karlem VI. potvrzeno udělením vévodského titulu v rámci pražských korunovačních slavností v roce 1723.15 Druhou stranu kariéry barokního kavalíra představoval rodinný život v duchu křesťanských hodnot.16 Jak ukázala Kristina Popelka, čelilo manželství Adama Františka a Eleonory Amálie značným problémům. Svazek byl dlouho bez potomka, přičemž právě zajištění rodové kontinuity bylo jedním z nejvýznamnějších účelů manželské svátosti.17 O Vánocích roku 1706 se sice narodila dcera Marie Anna, ale situace rodu zůstávala nadále vážná. Když se do roku 1710 Adam František nedočkal očekávaného mužského dědice, došlo k odloučení manželství. Neblahý stav trval až do roku 1722, kdy se pár usmířil, podle rodinné tradice při údajně náhodném setkání před hrobem Jana Nepomuckého. Nedlouho poté, 15. prosince 1722, se manželům konečně narodil toužebně očekávaný mužský potomek Josef Adam. Událost vstoupila do nepomucenské legendy a přinesla vzrůst významu Janova kultu na schwarzenberských statcích.18

12 13 14

15 16 17 18

k a p i t o l a II


Schwarzenberg (1962), s. 153, 154. Voříšek, M.: Kapela schwarzenberské gardy. České Budějovice, 2010, s. 10–27. RAMEŠ, V.: Proměny schwarzenberského panství v Čechách, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 25–36. Vácha, Š. – Veselá, I. – Vlnas, V. – Vokáčová, P.: Karel VI. & Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha–Litomyšl, 2009, s. 257. Maťa (2004), s. 605–640. Swiderová (2011), s. 371–373. Vlnas, V.: Jan Nepomucký. Česká legenda. Praha, 1993, s. 157. – Gaži, M.: Schwarzenbergové a „jejich“ svatá místa v předmoderních Čechách. Ke kultovním funkcím šlechty a památkám na ně, in: GAŽI (2008), s. 141–166, zde s. 157.

21

k a p i t o l a II


K atributům úspěšného šlechtice patřila vnějšková prezentace společenského postavení, mimo jiné i prostřednictvím budování sítě funkčně i symbolicky propojených sídel.19 V tomto ohledu se Adam František ze Schwarzenbergu projevoval jako poučený stavebník. Ve své činnosti mohl bezprostředně navázat na dílo založené jeho otcem Ferdinandem Vilémem. Z jeho podnětu byl na sklonku osmdesátých let 17. století zakoupen městský palác, vzápětí přestavěný.20 Vedle toho kníže Ferdinand Vilém v roce 1695 zakoupil zámek v Laxenburgu. V souvislosti s plánováním dalších úprav městského paláce proběhly roku 1701 první nákupy parcel ve vídeňské Kärtnerstrasse, jež měly umožnit jeho rozšíření. Další koupě provedl již Adam František, jenž také pověřil Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vytvořením návrhu na nové uliční průčelí.21 Z iniciativy stavebníka Ohrady vzešlo také dokončení rozestavěného zahradního paláce na Rennwegu, který v roce 1716 zakoupil od dcer zesnulého původního majitele hraběte Heinricha Franze Mansfeld-Fondiho.22 Stavbu, jež byla započata podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta, dokončili na Schwarzenbergovo přání Johann Bernhard a Joseph Emanuel Fischerové z Erlachu. Přestože museli vycházet ze základního rozvrhu daného Hildenbrandtem, představuje schwarzenberský zahradní palác jedno z jejich vrcholných děl. Naopak lovecký zámek Hirschstetten vznikl po roce 1713 na zelené louce.23 Dostavbou zahradního paláce bylo dovršeno ustavení reprezentativní sítě vídeňských sídel, které započalo již za Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu. Podobně probíhaly z podnětu Adama Františka větší či menší přestavby na venkovských zámcích v Protivíně, Postoloprtech, Třeboni, Vimperku i Českém Krumlově.24 Zásadní význam má barokní úprava zámku Hluboká, dnes zastřená historizující úpravou objektu.25 Nedílnou součástí budování rodové rezidenční sítě byla i výstavba loveckého zámku Ohrada, jediná schwarzenberská novostavba vrchnostenského knížecího objektu v Čechách. Vedle profánních staveb byl Adam František i donátorem a fundátorem řady církevních institucí, jejichž podpora z titulu patrona s sebou přinášela i rozsáhlé stavební podniky.26 Mezi hlavní počiny tohoto druhu patřilo zmíněné založení

19

20 21

22 23 24 25

26

22

Pavlíčková (2001), s. 11–13. – Kubeš (2005), s. 70–112. – Týž: Sídelní strategie knížat z Lobkovic ve Vídni v raném novověku. Porta Bohemica. Sborník historických prací 3, 2005, s. 86–119. – Prchal, V.: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte Karla Františka Swéerts-Sporcka ve 2. čtvrtině 18. století. Theatrum historiae 9, 2001, s. 45–78. Krummholz, M.: Vídeňské rezidence Schwarzenbergů a Johann Bernhard Fischer z Erlachu, in: GAŽI (2008), s. 207–218. Brauner, A.: Die klassizistischen Fassadenentwürfe für das ehemalige Stadtpalais Schwarzenberg in Wien. Wien, 2008 (diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, UW), s. 16–22. Naposledy Zinner, H.: Das Gartenpalais Mansfeld-Fondi-Schwarzenberg. Wien, 2011 (diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, UW). Czerny, W. (ed.): Dehio-Handbuch. Kunstdenkmäler Österreichs Wien X.−XIX. und XXI. Bis XXIII. Bezirk. Wien, 1996, s. 656 an. Šanda (2011). – Podrobně v přípravované disertaci autora. Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada a schwarzenberská sídla na panství Hluboká nad Vltavou, v tisku. –Vybíral, J.: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Praha, 1999, s. 25–71. Gaži (2008). – Šanda (2011). – Podrobně v připravované disertační práci autora.

kaple sv. Jana Nepomuckého v českokrumlovském kostele sv. Víta, fundace kostelů v Turrachu na štýrsko-korutanském pomezí v roce 1724, v Ondřejově roku 1729 a kláštera ve Schwarzenbergu, jehož základní kámen byl položen 2. června 1732. Z podnětu Adama Františka ze Schwarzenbergu byl vybudován také jinonický kostel sv. Prokopa nad údajným poustevníkovým útočištěm. Soustavná pozornost stavebníka se upínala i k realizacím menších sakrálních staveb, jako byly votivní morové kaple v Libníči či v Postoloprtech. Načrtnutý životopis představuje Adama Františka ze Schwarzenbergu jako úspěšného politika, hospodáře a mimořádného stavebníka, z jehož podnětu vznikla na schwarzenberských panstvích v Čechách, Rakousích i Středních Frankách celá řada pozoruhodných stavebních počinů. Do historického povědomí však krumlovský vévoda paradoxně vstoupil především krajně neobvyklými okolnostmi svého skonu. Zemřel na následky nešťastné nehody, při níž byl 10. června 1732 během lovu v Brandýse nad Labem postřelen císařem Karlem VI.27 Značná část stavebních podniků Adama Františka vzešla z rýsovacího stolu knížecího stavitele Pavla Ignáce Bayera, jenž se narodil kolem roku 1656 v Jihlavě [obr. 2].28 V Praze byl prokazatelně učedníkem Francesca Luraga, z jehož školení byl propuštěn v roce 1679. Další Bayerovo působení je nejasné, lze předpokládat, že podnikl tovaryšskou cestu. Jisté je, že v září 1684 zažádal o měšťanství na Starém Městě pražském. O tři roky později zakoupil dům v sousedství kostela sv. Haštala, kde se velmi aktivně zúčastnil společenského života. Byl několikanásobným kmotrem, svědkem na řadě staveb a ručitelem různých smluv. Nepřekvapí, že navazoval kontakty především s dalšími staviteli či řemeslníky stavebních profesí. Jako plnoprávný člen cechu se podílel i na výchově řady učedníků. Mezi nimi vynikl František Maxmilián Kaňka, v jehož díle se však Bayerův vliv neprojevoval. Někdy v průběhu osmdesátých let 17. století se Pavel Ignác Bayer oženil. Jeho manželka Kateřina zemřela v roce 1710. Vzápětí vstoupil do manželského svazku podruhé, druhá žena Marie Barbora Bayera přežila († 1751). Shrnout Bayerovo dílo je náročným úkolem, neboť zahrnuje mimořádný počet staveb nejrůznějších funkcí.29 Ve stručnosti lze připomenout závěry Pavla Vlčka, podle nějž „jeho tvorbu dlouho ovlivňovalo raně barokní školení a jen pozvolna se přizpůsoboval novým, vrcholně barokním trendům“.30 V Bayerově œuvru jsou zastoupeny všechny druhy staveb. Stavěl fortifikace (práce na opevnění Chebu, 1705–1712), pracoval na nesčetných profánních objektech ve městech (řada staveb v Praze i ve schwarzenberských poddanských městech

27 28 29 30

k a p i t o l a II


[obr. 2] Podpis Pavla Ignáce Bayera, zde na nerealizovaném návrhu ambitu kaple P. Marie ve Skočicích, 1718 (?).

Smíšek, R.: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. České Budějovice, 2009, s. 109, pozn. 354. Naňková (2004), s. 288–295. Naňková (1974), s. 225–249. Vlček (1998), s. 523.

23

k a p i t o l a II


a jinde) i na venkově, kde působil zejména jako schwarzenberský knížecí stavitel pro panství Postoloprty (po roce 1702) a následně pro panství Třeboň, Hluboká, Vlčice a Postoloprty (od roku 1706). Bohatá je také Bayerova činnost na poli sakrálních staveb nejrůznějšího měřítka – na jedné straně je chrám P. Marie Pomocné na Chlumku u Luže (po r. 1691) [obr. 3], na druhé straně pak kaple sv. Jana Nepomuckého při postoloprtském kostele N. Trojice (1712) [obr. 4].

k a p i t o l a II


[obr. 3] Umění v krajině − chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku u Luže, po 1691.

Jak uvedla již Věra Naňková, kvality Bayerova díla spočívaly v jeho solidní řemeslnosti, jakkoliv problematizované občasnými technickými nedostatky. Pokusím se ukázat, že základem Bayerova úspěchu u řady objednavatelů nebyla výtvarná invence, jíž se mu dle starší badatelské tradice nedostávalo, ale spíše schopnost vyhovět stavebníkovi, dodat včas vyhovující plány a zdárně dohlížet na jejich správnou realizaci. Přes tyto vlastnosti nebylo Bayerovo dlouholeté působení ve schwarzenberských službách bez komplikací. Problémem nebyly jen občasné spory kolem platu a technické vady staveb pražského stavitele, ale také každodennost fungování vzájemné spolupráce. Knížecí architekt žil v Praze, stavby probíhaly na venkovských panstvích a kníže sídlil u dvora, po většinu roku ve Vídni. Ačkoliv Bayer pravidelně na knížecí panství zajížděl, přinášela s sebou situace komunikační těžkosti. Jakoukoliv drobnost bylo třeba složitě domlouvat prostřednictvím dopisů, které Bayer posílal takříkajíc „na všechny strany“. Právě z toho důvodu se dochovaly stovky Bayerových relací, což je pro historika umění požehnáním. Knížeti naopak nepružné fungování korespondenční výměny názorů přinášelo těžkosti. Zřejmě šlo o jeden z důvodů, proč stárnoucího pražského stavitele na prahu dvacátých

24

[obr. 4] Pavel Ignác Bayer, Návrh kaple sv. Jana Nepomuckého při kostele N. Trojice v Postoloprtech, 1712.

25

k a p i t o l a II


let 18. století Adam František promyšleně nahradil ve Vídni sídlícím Antonem Erhardem Martinellim. Situace se vzápětí obrátila. S Martinellim bylo možné operativně problémy staveb na českých panstvích, kam dvakrát ročně zajížděl, probírat osobně, korpus jeho korespondence je tak nepoměrně menší.31 Bayer přes svůj pokročilý věk ani po propuštění ze schwarzenberských služeb zcela nerezignoval na tvůrčí činnost, jak dokládá například jeho účast na stavbě novoměstského kostela sv. Karla Boromejského a přilehlého obydlí zestárlých kněží.32 Někdejší knížecí stavitel zemřel na sklonku roku 1733.

Díla o architektuře v knihovně Adama Františka ze Schwarzenbergu

kap. III

Jelikož „významným dobovým zdrojem poučení byla teoretická literatura“, jež formovala vkus urozených stavebníků,1 je na místě provést zevrubný průzkum schwarzenberské knihovny, v současnosti uložené na zámku v Českém Krumlově.2 Tamní bibliotéka čítá více než 40 000 knih, které nakupovali příslušníci řady generací několika nejvýznamnějších šlechtických rodin své doby. Průzkum fondu prokázal, že dnešní krumlovská zámecká knihovna obsahuje desítky děl s tematikou architektury a její výzdoby. Větším problémem je určit, které z nich mohl znát Adam František ze Schwarzenbergu – přirozeně je nutné vyloučit všechny tituly vzniklé po jeho smrti. Takových publikací obsahuje krumlovská knihovna 29, část z nich však pocházela z eggenberské knihovny, získané dědictvím roku 1719, či od jiných původců. Jednoznačným dokladem vlastnictví zůstává ex libris, případně vlastnické přípisy. Pouhá přítomnost knihy v knihovně navíc nemusela automaticky znamenat, že s ní byl její vlastník obeznámen. Přesto představují knihy cestu k jeho myšlení: již tím, že knihu nechal zakoupit, se ukazuje jeho myšlenkový obzor a kulturní orientace. Zároveň je vhodné připomenout, že některé publikace byly předmětem módního zájmu a nákladným prvkem reprezentace.3 Jaké architektonické a umělecké traktáty tedy mohl Adam František ze Schwarzenbergu z vlastní knihovny znát? S velkou pravděpodobností

31 32

26

Šanda (2011), s. 24–25. Horyna, M. – Lancinger, L.: K otázce radikálně barokních motivů v tvorbě P. I. Bayera. Umění 35, 1985, s. 547–557.

1 Pavlíčková (pozn. 33), s. 16. 2 Radimská, J.: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu na zámku v Českém Krumlově. České Budějovice, 2007, s. 17–19. 3 Kupříkladu cena jednoho dílu čtyřsvazkového Kleinerova alba Warhaffte und genaue Abbildung Aller Kirchen und Klöster…in Wien činila ve 30. letech 18. století 4–5 zl. Prange, P.: Salomon Kleiner und die Kunst des Architektur prospekts. Augsburg, 1997, s. 103. – Kašparová, J.: Bibliofilství české šlechty raného novověku – sebereflexe nebo sebeprezentace?, in: Bůžek, V. (ed.): Šlechta raného novověku pohledem českých, francouzských a španělských historiků. České Budějovice, 2009, s. 23–40.

27

k a p i t o l a III


[obr. 5] Ex libris Adama Františka ze Schwarzenbergu, 1712

nechal zakoupit práce označené vlastním exlibris [obr. 5].4 Cenné jsou i knihy s exlibris jeho otce Ferdinanda Viléma, které mohl znát také jeho syn. Zcela jistě poukazují na myšlenkovou orientaci otce Adama Františka, která mohla být vštěpována i mladému Schwarzenbergovi.5 Méně podstatné jsou publikace druhotně svázané do jednotné bílé vazby se schwarzenberským supralibros. Je prokazatelné pouze to, že ve schwarzenberské knihovně byly, nelze však říci, jak a kdy se do ní dostaly, což platí i pro řadu děl prokazatelně pocházejících od jiných původců. Je sice možné, že některé z nich byly součástí schwarzenberské knihovny a stavebník Ohrady je mohl znát, nelze to však prokázat. Ani tyto knihy nebudou předmětem soustavnější pozornosti, stejně jako jedna kniha s exlibris Marie Arnoštky z Eggenbergu.6 Mezi knihami Adama Františka se nachází řada klíčových děl, na prvním místě Entwurff einer historischen Architectur Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, originální pokus o náčrt světových dějin architektury [obr. 6].7 Kníže ze Schwarzenbergu patřil k nejvýznamnějším stavebníkům, pro něž na sklonku svého života starší Fischer pracoval, a je pochopitelné, že vlastnil jeho traktát. Ve Schwarzenbergově knihovně byla i další kniha z Fischerova pera, Anfang einiger Vorstellungen der vornehmsten Gebäude von Wien.8 Spis lze vnímat jako vhodný textový výklad k soudobým rytinám vídeňských staveb od Salomona Kleinera, jež kníže také vlastnil [obr. 7a, b].9 Díla barokních rytců nejsou věrnými topografickými pohledy, neboť autoři předloh často pozměňovali proporce staveb a jejich okolí. Kupříkladu Andrea Pozzo, průkopník umění zobrazování iluzivní architektury, vnímal reálnou a zobrazenou architekturu jako na sobě jen nepřímo závislé druhy umění. Přesto jsou dobové rytiny klíčovými prameny pro poznání soudobého

4 SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166 (6 přívazků grafik). – Vitruvius, M. P.: Zehen Bücher von der Architectur und der kunstlichen Bawen. Basel, 1614, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 J 4209. – Fischer von Erlach, J. B.: Anfang einiger Vorstellungen der vornehmsten Gebäude von Wien. B. m., b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6675. – TÝŽ: Entwurff einer historischen Architectur. Wien, 1721, inv. č. 34 L 6802. 5 Ripa, C.: Iconologie, ou la science des Emblemes vives. Amsterdam, 1698, SZ Český Krumlov, inv. č. 14 N 3938. – Pozzo, A.: Perspectiva pictorum et architectorum. Romae, 1693, SZ Český Krumlov, inv. č. 28 M 6108. − Vignola, G.: Regola delle cinque ordini dárchitettura. Siena, 1635, SZ Český Krumlov, inv. č. 29 M 6327. – Dáviller, C. A.: Explication des termes dárchitecture I−II. Paris, 1691, SZ Český Krumlov, inv. č. 37 I 7066; Plans de léglise de l´hotel Royal des Invalides. b. m., cca 1700, SZ Český Krumlov, inv. č. 38 L 7235. 6 Goldmann, N.: Vollständige Anweisung zu der Civil-Bau-Kunst. Leipzig, 1708, SZ Český Krumlov, inv. č. 31 M 6624. – Srov. Kruft, H.-W.: Dejiny teórie architektúry od antiky po súčasnosť. Bratislava, 1993, s. 189–191. 7 Fischer von Erlach (1721) – Kruft (1993), s. 195–197. – Lorenz (1997), s. 42−48. 8 Fischer von Erlach (b. m.). 9 Kleiner, S.: Alle Kirchen und Klöster in Wien… Augsburg, 1724, SZ Český Krumlov, inv. č. 19 I 3819; TÝŽ: Vierley Vorstellungen und Grundrisse folgender Lustgarten und Prospecten I. B. m., b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6676. – TÝŽ: Vera et accurata dellineatio omnium templorum… Viena, 1724, SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6679. – Prange (1997), s. 103–186. – Kruft (1993), s. 122.

28

nahlížení na architekturu a dosud pomáhají vytvářet představu o barokní vizuální kultuře.10 Zatímco Fischerovy knihy patří nepochybně k tomu nejaktuálnějšímu, co z teoretické literatury mohl Adam František znát, další spis z jeho knihovny patří k nadčasové klasice. Jedná se o Deset knih o architektuře Marca Vitruvia Pollia, v nichž antický stavitel položil základy systematické architektonické teorii.11 Vitruviovo pojetí architektury bylo nedílnou součástí výchovy a nezbytným minimem šlechtických znalostí dané oblasti. Zajímavý je fakt, že si Adam František do knihovny pořídil bazilejské vydání z roku 1614. Spis vyšel v raném novověku nesčetněkrát a Schwarzenbergovi se na knižním trhu nabízel pestrý výběr mladších edic. Proč se v jeho knihovně octl zhruba sto let starý exemplář, není jisté. Mohlo jít o koupi publikace, kterou Schwarzenberg chtěl a náhodou ji získal ve starém vydání. Osobní rozměr mohl mít i nákup svazku osmi přívazků grafik římských památek.12 Může jít o vizuální připomínku papežského města, které Adam František navštívil během kavalírské cesty. Na místě je uvažovat o možnosti, že si svazek či jednotlivé přívazky koupil přímo tam, bohužel stav dochování pramenů k jeho kavalírské cestě neumožňuje potvrzení této hypotézy.13 V knihovně Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu se dochovalo šest titulů, jež se svým obsahem vážou k architektuře a její výzdobě. Výsostné postavení mezi nimi měla Iconologie Cesare Ripy ve francouzském překladu doprovozeném ilustracemi.14 Příručka italského ikonografa představovala v raném novověku zásadní zdroj o vyobrazování mytologických postav, alegorií a personifikací. Spisem obdobného významu byla i Perspectiva pictorum

k a p i t o l a III


[obr. 6] Chrám Boží Moudrosti v Konstantinopoli (Istanbulu) po adaptaci na mešitu. Z Entwurff einer historischen Architectur Johanna Bernharda Fischera z Erlachu

[obr. 7a, b] Salomon Kleiner, Česká dvorská kancelář ve Vídni, z díla Wienerisches Welttheater III, 1726. Sama stavba je vrcholnou ukázkou mistrovství staršího Fischera. Salomon Kleiner, Schwarzenberský zahradní palác Am Rennweg, z díla Wienerisches Welttheater III, 1726. I zahradní palác patří k nejlepším Fischerovým pracím.

→

10

11 12

13 14

Prange (1997), s. 29–57. – Lorenz, H. – WEIGL, H. (edd.): Das barocke Wien. Die Kupferstiche von Joseph Emanuel Fischer von Erlach und Johann Adam Delsenbach (1719). Petersberg, 2008, s. 9–25. Vitruvius (1614). – Kruft (1993), s. 19–27. Parasacchi, D.: Parte diverse fabricate modernamente in diversi di Roma. Roma, 1639, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 1. – de Rossi, G. B.: Kupferstiche Kirchen und Klöster in Rom. Roma, 1638. SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 2. – Parasacchi, D.: Raccolta delle principale fontane di Roma. Roma, 1637, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 3. – de Rossi, G. B.: Palazzi diversi nel alm cita di Roma. Roma, b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 4; Buonarotti, M.: 73 Stiche von Adam Sculptor Montanus. Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5. – Klassische Bildwerke Romae, Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5. – konvolut grafik antických ruin. B. m., b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 7. – de Cecchis, F.: Kupferstiche betreffend das Palais und Garten des Grosherzogs von Toscana. Roma, 1645, SZ Český Krumlov, 20 H 4166, přív. 8. SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F.P.b./Adam Franz, fasc. 416. Ripa (1698).

29

k a p i t o l a III


et architectorum Andrey Pozza [obr. 8].15 Římský malíř své dílo pojal jako učebnici kreslířství a vzorník, který rozšiřoval Pozzovo inovativní pojetí freskové výzdoby interiérů.16 Obdobného významu dosáhl i architektonický traktát italského architekta Giaccoma Barozziho da Vignoly, jeho vzorník kníže Ferdinand Vilém vlastnil ve francouzském vydání,17 podobně jako slovník architektonických pojmů a výklad Vignolova díla od Augustina Charlese dÁvillera.18 Ideálním zhmotněním aktuálních klasicizujících myšlenek francouzské architektury byla pařížská Invalidovna (1670–1706), jejíž velkoformátové plány Ferdinand Vilém ze Schwarzenbergu vlastnil.19 Vzhledem k tomu, že zkoumané knihy představují velmi malý soubor, není možné na jejich základě zaujmout ve věci umělecké orientace Adama Františka ze Schwarzenbergu jiné než zdrženlivé stanovisko. Přesto zastoupené knihy ve schwarzenberské knihovně potvrzují zájem knížete o architekturu, není však jisté, nakolik překračoval meze dobových konvencí. Patrná je vazba na Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, což může naznačovat knížecí zaujetí pro dynamickou podobu barokní architektury, doložené ostatně i Fischerovým schwarzenberským angažmá. Na druhou stranu knihy knížete Ferdinanda Viléma byly zaměřeny spíše na klasicizující francouzskou tvorbu, k níž mohlo směřovat i prvotní školení jeho syna. Osobnost Adama Františka ze Schwarzenbergu tak byla nejspíše formována v duchu prolnutí obou směrů, jež bylo ostatně pro architekturu doby jeho mládí typické.

k a p i t o l a III


[obr. 8] Titulní list prvního vydání vlivného traktátu Andrey Pozza Perspectiva pictorum et architectorum z r. 1693.

15 16 17

18 19

30

Pozzo (1693). Mádl, M.: Malířská výzdoba barokních šlechtických rezidencí v Čechách, in: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (2009), s. 241–275, zde s. 263–264. Vignola (1635). – Jeho další dílo v edici Pierra Le Muet (Vignola, G. B.: Reglen der 5 Ordnung der Architektur des Vignole. Mit Fleis aufgetheilt übersehen und aus dem grossen in diesen bequemen kleinern format gebracht von Le Muet. Augsburg, b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 I 6646) je vzhledem k absenci exlibris, supralibros či vlastnických přípisů bez původní provenience. dÁviller (pozn. 215). SZ Český Krumlov, inv. č. 38 L 7235.

31

kap. IV

Ohrada mezi stavebníkem a architektem

V druhé polovině prvního desetiletí 18. století měl kníže Adam František ze Schwarzenbergu ty nejlepší vyhlídky: právě se mu narodila dcera, stál před vyhlídkou kariérního postupu na vídeňském dvoře, vlastnil mimořádné pozemkové bohatství a řadu sídel. Jejich síť byla tvořena vídeňským městským palácem a zámky v Laxenburgu, Třeboni, Hluboké, Protivíně, Postoloprtech a Mšeci, resp. v Murau ve Štýrsku, Schwarzenbergu ve Středních Frankách a Gimbornu v Porýní. Žádné z panství však nebylo vybaveno objektem určeným pro poskytnutí zázemí během dobově oblíbených loveckých zábav: loveckým zámkem. Pravděpodobně během roku 1707 či dříve se kníže rozhodl, že v blízkosti venkovského sídla Hluboká lovecký zámek vybuduje. Nejprve zamýšlel vystavět pouze psinec pro svou rostoucí psí smečku, který měl stát nedaleko mlýna v Podskalí. Ze zamýšlené polohy však vyplývala nutnost rozsáhlých zemních prací včetně náročného lámání skály.1 Zřejmě z toho důvodu k výstavbě uvažovaného psince v této lokalitě nedošlo a intence stavebníka se vzápětí proměnila. Svědectví o první fázi projektování loveckého zámku na hlubockém panství je Bayerova skica patrového loveckého zámku o sedmnácti osách s mansardovou střechou [obr. 9].2 Tři krajní osy piana nobile jsou svázány pilířovými arkádami a tvoří terasy propojené pavlačemi podél obou delších stran stavby. Střední osa je akcentována kromě portálu i štítem se zvlněnou římsou. Na plán jako první upozornila Věra Naňková, jež se spokojila s konstatováním, že zachycuje podobu „zcela odlišnou od dnešního provedení zámku“.3

1 Bayer hlubockému hejtmanovi, Praha 21. října 1707, SOA Třeboň, Vs Hluboká nad Vltavou (dále Vs Hluboká), sign. IA 6Bβ 4a, fol. 23–24. Srov. též Naňková (1974), s. 251, pozn. 55. – Ivanega, J.: Lovecká smečka Adama Františka ze Schwarzenbergu. Prameny a studie 48, 2012, s. 131–144. 2 BAYER, P. I., Idea prima loveckého zámku Ohrada, 1708, papír, 25,4×39,4 cm, červeně, zeleně a šedě lavírovaná perokresba, měřítko 50 pražských loktů, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, složka 3, fol. 1. 3 Naňková (1974), s. 251, pozn. 58. Naňková plán pouze popisuje, s nekvalitní reprodukcí „pozoruhodné architektury“. Vlček (1998), s. 97.

32

kapitola IV


Zamýšlená stavba měla být logicky fungujícím celkem. Z průjezdu v přízemí bylo patro přístupné po trojramenném schodišti. Ústilo do pokoje sousedícího s hlavním sálem. Jeho výzdoba se měla soustředit na jeho kratší stěny, do jejichž středu Bayer plánoval umístit krby. Nelze předpokládat plánování freskové výzdoby, neboť okna v úrovni jednoho podlaží by nemohla poskytnout dostatečné osvětlení.4 K sálu se měly připojit dvě retirády s kamny. Na druhé straně budovy projektoval Bayer kamny vytápěný dvojpokojový byt s kuchyní a komorou. Pro interpretaci objektu je klíčové, že pokoje bytu nejsou na straně otevřené terasy prolomeny okny. Levá polovina piana nobile a terasy byly určeny pro panstvo, byt s kuchyní měl funkci obslužného zázemí, což zřejmě platilo i pro na plánu nezachyceném přízemí. Celý objekt byl zamýšlen jako lovecký zámeček pro krátkodobý pobyt urozených lovců s malou společností a jejich občerstvení, jež mohlo být zpestřeno pozorováním či odstřelem zvěře z teras. Bayerův nerealizovaný návrh umožňuje proniknout k původnímu zadání stavebníka. Proč však nebyl uskutečněn? Odpověď nabízí pohled do pramenů. Datace do roku 1708, navržená Věrou Naňkovou, je zřejmě oprávněná.5 Z téhož

[obr. 9] Pavel Ignác Bayer, První návrh loveckého zámku Ohrada, 1708.

4 Mádl (2009), s. 245. 5 Naňková (1974), s. 251, pozn. 58.

33

čtyřnásobné navýšení požadovaných prostředků je dokladem zásadní změny projektu, který musel být od základu přepracován či spíše vypracován zcela nově. Lze jen litovat, že se nedochoval průvodní návrh, jímž byl rozpočet se vší pravděpodobností doprovozen – z původní plánové dokumentace se dochoval pouze plán části stavby, nikoliv celku [obr. 12].8 Přes nedostatek pramenů je zřejmé, že změna projektu nepochybně nevzešla z iniciativy architekta. Bayer pracoval s prostředky svého zaměstnavatele, který byl coby úsporný hospodář často s vysokou cenou navrhovaných staveb nespokojen. Čtyřnásobné zdražení projektu si stavitel jednoduše nemohl dovolit – pokud ovšem nejednal přímo na podnět stavebníka. Za navýšením rozpočtu a související změnou projektu je třeba hledat změnu stavební úlohy, tj. zadání účelu, který měla zamýšlená stavba plnit. Nový rozpočet naznačuje, že napříště mělo jít o rozměrný objekt, schopný zajistit několikadenní pobyt větší lovecké společnosti. Nejasnosti kolem počátků výstavby a finálního projektu přetrvávají – zmiňovaný Bayerův rozpočet z dubna 1708 není aprobován, a tak není jisté, zda stavba probíhala podle jemu odpovídajícího návrhu. Jisté je, že otázka umístění stavby i jejích definitivních plánů byla v roce 1708 rozřešena. Že šlo o složitý proces, prozrazuje i neobvyklé datum zahájení stavby: výstavba údajně začala v říjnu 1708, v měsíci, kdy obvykle stavební sezona kvůli nastupující nepřízni počasí končila.9 V prvním roce výstavby byly realizovány zejména přípravné práce, o čemž svědčí výše výdajů 326 zl 51 kr.10 Proběhla také výstavba části přízemních budov kolem nádvoří. V roce 1709 probíhala výstavba psince a byla založena severní část hlavní zámecké budovy, za zednické výdaje byla vyplacena řádově vyšší částka 5291 zl. Vystupňované tempo stavebních prací souviselo s přáním stavebníka, který své úředníky povzbuzoval k rychlejšímu postupu.11 Není bez zajímavosti, že stavební materiál zčásti pocházel z tehdy eggenberského panství Český Krumlov – šlo o nezanedbatelných 1405 sáhů stavebního kamene, 6200 cihel, 1498 věder vápna a značné množství stavebního dřeva, na stavbě vždy nadmíru potřebného.12 Doprava však cenu materiálu prodražovala, proto byl vzápětí lámán stavební kámen na hlubockém panství, ve Staré oboře. Nejkvalitnější stavební kámen na nejnáročnější nosné části konstrukce však bylo po celou dobu stavby nutné dovážet, a to z lomu „na pozemku jistého sedláka z Lhoty za Trhovými Sviny“, zřejmě v Dobrkovské Lhotě. Na konci listopadu 1709, kdy bylo nutné kvůli nastalým mrazům přerušit stavební práce, začala část Ohrady sloužit svému účelu – do psince se z Hluboké přesunula knížecí smečka i se svými ošetřovateli v čele s jistým La

kapitola IV


[obr. 10] P. I. Bayer, Původní rozpočet stavby loveckého zámku, duben 1708.

[obr. 11] P. I. Bayer, Závěr revidovaného rozpočtu stavby loveckého zámku, březen 1709.

roku pochází návrh rozpočtu stavby loveckého zámku, v němž Pavel Ignác Bayer vyčíslil celkové náklady na 3072 zl 29 kr, který je (podle počtu navrhovaných dveří) návrhem nákladů stavby podle neschváleného plánu [obr. 10].6 O rok později předložil stavitel nový rozpočet, v němž vyčíslil celkový náklad stavby zamýšleného loveckého zámku na 13 872 zl 3 kr [obr. 11].7 Více než

6 BAYER, P. I., Rozpočet stavby loveckého zámku Ohrada u Hluboké, Praha, 4. dubna 1708, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 2–3. 7 BAYER, P. I., Rozpočet stavby loveckého zámku Ohrada u Hluboké, b. m., 3. března 1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 6–7.

34

kapitola IV


8 BAYER, P. I., Plán úprav úředních bytů v bočních křídlech loveckého zámku Ohrada, 1710 (?), papír, 40,4×27,4 cm; růžově, šedě, zeleně aprobovaná perokresba, bez měřítka, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 75 (neaprobovaná kopie v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, Schloss Ohrad 1709–1793, s. f.). 9 Schwarz (1990), s. 266. – Do téhož roku klade počátek stavby i Naňková (1974), s. 251, pozn. 58. 10 Důchodní účty panství Hluboká za příslušná období, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2. 11 Drescher Praxlovi, Vídeň, 6. dubna 1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 25. 12 Přehled stavebního materiálu na stavbu Ohrady, převezeného z Červeného Dvora, Hluboká, 2. března 1709, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 5, 8.

35

kapitola IV


Branchem, k jehož dispozici již byl připraven služební byt.13 O značné intenzitě zednických prací v následujícím roce, kdy byla dokončena severní část panského stavení, svědčí výplata zedníkům 6907 zl 69 kr. Současně proběhlo vyzdění tzv. zbrojnice, stodoly na uložení loveckého náčiní. Následujícího roku byly stavební náklady v účetnictví spojeny s náklady na udržování lovecké smečky, což zčásti zkresluje význam celkové vynaložené sumy 6348 zl 46 kr 4 ½ d (náklady na smečku činily 1815 zl 34 kr). Následujícího roku výdaje značně poklesly, prostavěno bylo zhruba 2500 zl. V období let 1711–1712 byla vystavěna jižní část zámku. Následujícího roku byl objekt omítnut a natřen zelenou barvou, po vzoru bytu třeboňského lovčího Johanna Sigmunda Dreschera z Kadaně. Mimochodem – zelené barvy bylo jen v Českých Budějovicích zakoupeno 140 liber (v závislosti na použitých mírách 72–78,5 kg) za nezanedbatelných 93 zl 20 kr [obr. 13] a ještě o rok později knížecí úředníci koupili dalších 45 liber (23–25 kg) za 30 zl.

kapitola IV


[obr. 13] Účetní záznam o koupi 140 liber zelené barvy na barvení loveckého zámku, říjen 1713.

Během následujícího období byla pozornost věnována zejména zařizování interiéru objektu. Zásadní roli při něm hrál vídeňský zámečník Johann Schöneck, jenž ve schwarzenberských službách působil mezi lety 1714–1715. Schöneckovým úkolem byly dodávky módních anglických zámků a dalšího kování. Pracoval nejen v Ohradě, ale i na zámku Hluboká a v dalších panských objektech. O náročnosti Schöneckovy práce svědčí, že podle kodicilu jeho smlouvy z 6. února 1715 měl jen za anglické zámky s příslušenstvím k 15 dvojkřídlým dveřím v pianu nobile obdržet 330 zl.14 Měl pracovat přímo na Ohradě, kde pro něj měla být zařízena dílna „se vším potřebným“, manželku s dětmi však měl v Třeboni, kde bydlel v některém z úředních bytů.15 Současně probíhalo

13 14

15

36

[obr. 12] P. I. Bayer, Knížetem schválený plán úprav v bočních křídlech loveckého zámku Ohrada, 1710 (?).

←

Praxl knížeti, Hluboká, 19. listopadu 1709, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 173. Kodicil smlouvy se zámečníkem Johannem Schöneckem, Hluboká, 6. února 1715, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 57–58. – Opis v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 74–75. Dvořák knížeti, Hluboká, 4. srpna 1714, tamtéž, fol. 126.

37

kapitola IV


[obr. 14]

P. I. Bayer, Návrh portiku loveckého zámku Ohrada, 1713.

jednání o jeho přijetí do funkce knížecího zámečníka s pevným ročním platem 200 zl a vysokým deputátem. Kníže si Schöneckových služeb cenil natolik, že jej hodlal ve svých službách udržet doslova za každou cenu, avšak úsilí jeho úředníků vyšlo naprázdno a Johann Schöneck vstoupil do lichtenštejnských služeb, zavázal se však dokončit práce na Hlubocku.16 V letech 1715 a 1716 byly vystavěny trojosé iónské portiky před hlavním, resp. nádvorním průčelím [obr. 14]. Současně probíhalo špalírování panských pokojů. Na špalíry bylo v Praze u židovského obchodníka Benjamina Buchdruckera zakoupeno 520,5 dlouhých loktů zeleného a 19 loktů červeného sukna (tj. zhruba 400 m,

resp. 15 m). Samotné špalírování provedl vídeňský řemeslník, náklady se vyšplhaly na ohromujících 1420 zl 59 kr. Mimoto byla 12. listopadu 1716 vysvěcena zámecká kaple. Slavnost, jíž se zúčastnil českobudějovický děkan Johann Veit Schwantle, jindřichohradecký probošt augustiniánů a dva kaplani, vyšla včetně hostiny na 21 zl. Svatyně však byla plně zařízena až na prahu dvacátých let. Od roku 1717 byl v důchodních účtech lovecký zámek veden jako dokončený, případné náklady na stavební práce byly zanášeny do rubriky běžné údržby. Ještě v roce 1720 však došlo k výplatě vysoké sumy 843 zl 32 kr za rozsáhlé kamenické práce, jež zahrnovaly úpravy soklů, pilířů, dlažby či okenních a dveřních ostění, v letech 1719–1721 probíhaly úpravy krbů v pianu nobile a v roce 1722 vznikla hodinová věž, zachycená na dobových vedutách [obr. 15]. Potřebu jejího vzniku zdůvodnil kníže pragmaticky: „v loveckém zámku nejsou hodiny, takže ti, kdo tam přebývají, nemohou vědět, kolik je hodin.“17 Jednání ohledně dodávky hodin byla vedena s budějovickým hodinářem Antonem Franzem Burkhardem, nakonec je však dodal osvědčený mirovický řemeslník Jiří Josef Delavos.18 Složitější bylo plánování podoby zvonice. Adam František trval na tom, aby ji navrhl někdo, kdo objekt osobně zná, neboť „ve Vídni je těžké nechat zhotovit dobrý rys u někoho, kdo stavbu neviděl“.19 Stavbu nakonec provedl tesařský mistr Johann Jelínek na začátku stavební sezony 1722, v dřívější realizaci mu bránila vleklá choroba. Výstavba loveckého zámku Ohrada zaměstnávala řemeslníky z celého regionu. Práce vedl zednický polír Hans Georg Schleicher, jemuž bylo pravidelně vypláceno 45 kr za každý pracovní den. Jeho skupině tovaryšů (s platem 30 kr v dlouhých a 27 kr v krátkých dnech) byli k ruce také učni s denní mzdou 20 kr a přidavači [obr. 16]. Na stavbě v době hlavních zednických prací působilo až 26 zedníků.20 Mezi jejich povinnosti patřilo míchání vápna a především podávání materiálu zednickým tovaryšům. Zedníci byli na stavbě pověřeni vyzdíváním, omítáním a natíráním. Mimoto bývali pověřováni dohledem nad lámáním kamene. Samotný architekt Pavel Ignác Bayer na stavbu dohlížel pouze ojediněle, na hlubockém panství trávil vždy několik dní na jaře a na podzim [obr. 17]. Mimo zedníků měli zásadní vliv na úspěch stavby také tesaři. Kromě řady místních tesařů, pověřených stavbou lešení a dalšími pracemi sice důležitými, ale spíše pomocnými, se na stavbě podílela skupina zkušených řemeslníků z Prahy, vedená tesařským polírem Georgem Langem (pracoval pro mistra Franze Knappa). Šlo o zcela

17 18 19 16

38

Prameny SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 65, 91, 97, 98 aj.

20

kapitola IV


[obr. 15]

Detail mapy hlubockého panství z 1. pol. 18. století.

Knížecí reskript, Vídeň, 11. června 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká IB 6J 2, fol. 166. Prameny tamtéž. – Markus (1914), s. 55. Knížecí reskript, Vídeň, 23. července 1721 (opis Třeboň, 1. srpna 1721), SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 159. Dvořák knížeti, Hluboká, 16. dubna 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 166–167.

39

kapitola IV


[obr. 16]

Účetní záznam o výplatě zedníků políra Schleichera ve druhém pololetí 1713.

rovnocenného Schleicherova partnera, jemuž bylo vypláceno stejných 45 kr denně (v několika dnech měl plat nižší, 42 či 39 kr). O náročnosti odborné práce Langových tovaryšů svědčí, že jim byly vypláceny vyšší platy než zednickým tovaryšům (od 40 do 27 kr denně). Naopak místní tesaři nebyli oceněni vyšší mzdou než 17 kr. Dalším významným řemeslníkem byl adamovský kameník Vít Dvořák, jenž dodával veškeré náročnější kamenické práce (jen v roce 1709 mu byla vyplacena vysoká suma 264 zl 33 kr). I s dalšími kameníky pracoval po celý rok. V zimě připravovali kamenické články, které následně během stavební sezony osazovali. Vedle Dvořáka dodávali kamenické práce Karel Koutský či Johann Georg Müller, mimochodem člen knížecího granátnického sboru [obr. 18]. Na stavbě se pravidelně objevoval i pokrývačský mistr Simon Korotva ze Skočic, který vedl pokrývačské práce krovů objektů v zázemí. Naopak položení 12 000 prajzů a 6000 háků hlavní budovy provedl za 80 dní v roce 1713 mistr Martin Maruška s tovaryšem. Stavební truhlařinu (běžná dřevěná dveřní a okenní ostění atp.) dodával truhlář Mates Hoffmann z Podhradí, který mimochodem hned na

začátku stavby, v roce 1709, zhotovil také šest vodováh pro zedníky. Zhotovoval také modely říms, podle nichž pracovali Schleicherovi lidé. Podobně stavba zaměstnávala i podhradského zámečníka Martina Ziegelbauera (roku 1714 například dodával řetězy k připoutání psů ve psinci), kamnáře Johanna Roubala a Andrease Lapáčka (po celou dobu stavby dodávali a opravovali kamna), panského kováře Václava Patrase a sklenáře Bartoloměje Hroňka, pro jehož dílnu nepochybně knížecí poptávka po tisících okenních terčíků (ve vedlejších prostorách zelených, v obytných prostorách čirých) pro lovecký zámek představovala cennou zakázku. Budějovický studnář Lorenz Semotam vyhloubil dvojici studní na nádvoří, k nimž tesař Mathias Tischlbauer dodal pumpy. Jejich další údržbu a opravy již prováděli podhradští vodáci z rodiny Čochmanů. Z královského města na soutoku Vltavy a Malše pocházel i dlaždič Blasius Mauritz, jenž dláždil interiéry v zázemí loveckého zámku. Složitější prvky měli zhotovovat schopnější řemeslníci. Náročnější dveře do interiéru a především podlahu do reprezentačních prostor piana nobile tak dodával třeboňský truhlář Johann Georg Hönisch, některá dřevěná ostění vltavotýnský truhlář Franz Strnad. Z Týna nad Vltavou pocházel i zámečník Tomáš Havlíček, který pro Ohradu pravidelně dodával některá náročnější kování – v roce 1714 mu bylo například vyplaceno 98 zl za kování oken v prvním patře a další drobnější práce. Kvalitní stavební železo vrchnost nakupovala v bechyňském hamru. Rozměrnější skleněné tabule pro okna v pianu nobile byly objednány v „planenské sklárně“, jíž bylo na sklonku roku 1710 vyplaceno značných 141 zl 30 kr. Samotná doprava skleněných tabulí (stála další 4 zl 30 kr) nebyla jednoduchá, musely být na vozech pečlivě uloženy v seně. Jak proces plánování a samotné výstavby probíhal, naznačuje Bayerova žádost o schválení nutných stavebních změn, které odporují Schwarzenbergově „intenci“.21 Je patrné, že Bayer vnímal své postavení jako podřízené úmyslům zaměstnavatele, jehož názory na stavbu určovaly její podobu. Stavitel se na knížete obracel i se zcela konkrétními dotazy ohledně provedení dílčích detailů. Některé z dopisů sice zůstaly bez reakce,22 k řadě dalších však kníže

21

[obr. 17]

Kvitance P. I. Bayera na přijetí výplaty diet za tři čtyřdenní cesty na Hlubokou, květen 1716.

40

22

kapitola IV


[obr. 18]

P. I. Bayer, soupis práce kameníka Johanna Georga Müllera dodané v roce 1717.

Bayer Schwarzenbergovi, Hluboká, 6. října 1710, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720−1746, fol. 46a−47a. Věra Naňková na základě dopisu datovala plán, o němž Bayer píše, do roku 1710. NAŇKOVÁ (pozn. 68), s. 236, obr. 12. Bayer knížeti, Hluboká, 26. května 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 160–162. – Bayer knížeti, Hluboká, 14. září 1714, tamtéž, fol. 121–122. – Bayer knížeti, Třeboň 23. května 1714, tamtéž, fol. 133–134.

41

kapitola IV


[obr. 19] Úvod Bayerových dotazů ohledně detailů řešení Ohrady (zde se táže na materiál, z nějž mají být krby v sálu loveckého zámku) s odpověďmi Schwarzenberga (nařizuje provedení krbů z obyčejného kamene, který bude potažen vrstvou umělého mramoru).

nadiktoval svému písaři odpovědi na stavitelovy dotazy [obr. 19].23 Stejný postup Bayer a Schwarzenberg zachovávali při současně probíhajících úpravách zámku Hluboká a při dalších stavbách na hlubockém panství, jež tvořily propojené úlohy. Obě stavební akce nelze vnímat odděleně, v očích knížete a jeho úředníků, jakož i stavitele Bayera, šlo o propojené úlohy, jejichž problémy byly řešeny současně. Příznačné je, že se Schwarzenberg nezajímal pouze o financování stavby, ale i o dílčí problémy, které provázely její průběh a řešení jednotlivých detailů. Výmluvný je například stavebníkův zájem o materiály použité na stavbu krbů či podobu erbů.24 Je zjevné, že architekt ve vztahu ke svému chlebodárci vystupoval jako služebník, který plnil knížecí úkoly podle svých schopností a poskytnutých možností. Kníže si při stavbě ponechával rozhodnutí v zásadních věcech, což si všichni aktéři dobře uvědomovali. Platí to jak pro hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka [obr. 20], zodpovědného za zajišťování stavebního materiálu, provádění běžných plateb a obecně za logistické zabezpečení stavební akce,25

23

24

25

42

Kníže Bayerovi, Vídeň, 1. dubna 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 33–34. – Bayer knížeti, Hluboká 5. srpna 1713, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720−1746, fol. 152–153. Na Bayerův dotaz „Ob das hochfürstlich[en] Wappen von dem […] stein von Postlberg oder von Stokater arbeith gemacht werden solle“ odpověděl kníže: „Das Wappen solle von Stein, u[nd] nicht von Stokateur gemacht werden.“ Kníže Bayerovi, Hluboká, 5. srpna 1713, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 152–153. Výmluvně Dvořák Schwarzenbergovi: „Worüber dann Euer hochfürstl[ich]en durrchl[eucht] gnädigsten befehlen in Unterthönnigkeit gewärttig bin.“ Hluboká, 18. června 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 157.

tak pro samotného architekta Bayera.26 Jejich bohatá korespondence ukazuje praktické obtíže, plynoucí z nutnosti složité komunikace. V řadě případů bylo jednodušší počkat s řešením problému na rozhodnutí knížete během jeho ojedinělých pobytů na panství. Takový proces nebyl v dobové praxi urozených stavebníků, prodlévajících často mimo svá venkovská panství, nijak neobvyklý. Totéž platí i pro formu schvalování plánů prostřednictvím již zmíněné aprobace knížecím podpisem [obr. 21]. Aprobování plánů, v nichž se Schwarzenberg dokázal bez problémů orientovat, zcela odpovídalo soudobé praxi. Plány tvořily součást intenzivní korespondence, jež probíhala mezi místem knížecího pobytu (zpravidla Vídní) a Hlubokou. Stavebník neopomíjel na cenné plány zasílané s dopisy upozorňovat: formulace jako „přikládáme zde se nacházející, nedávno stavitelem zaslané a Námi milostivě aprobované návrhy krbů do sálů, jakož i do pokojů“ patří téměř k topos korespondence mezi knížetem a jeho venkovskými úředníky.27 Plány bývaly obvykle zhotovovány ve dvou kopiích, z nichž jedna byla určena pro knížecí kancelář, druhá po schválení putovala na panství k provedení. Vytvoření případných dalších kopií musel kníže výslovně schválit. Zhotovení dalších případných kopií povoloval stavebník, například v květnu 1714 tak slovy „dále Vám dáváme právo nechat ještě jednou kopírovat plány krbů“ schválil kopírování návrhů krbů pro hlavní sál Ohrady.28 Kromě trasy mezi Vídní a Hlubokou byly plány zasílány i mezi Bayerem a hlubockými úředníky, vždy pečlivě označené kvůli jednoznačné identifikaci.29 Schválení dokumentace probíhalo pouze v případě, kdy odpovídala vkusu knížete a byl s ní beze zbytku spokojen, detaily musely beze zbytku odpovídat jeho vkusu: „Nakonec Jsme dnes obdrželi vzor mramoru, a jelikož se Nám jeho barva zdá dobře způsobilá, můžete na onen způsob nechat co možná nejdříve zhotovit zbylé krby na Ohradě.“30 I schválené

26

27 28 29

30

kapitola IV


[obr. 20] Závěr dopisu hejtmana Dvořáka z ledna 1724.

Dotaz: „Ob waß auß den eingeschikten Rissen von der boden des Saals, gefällig, oder ob der Mahler, der die bilder mahlen solle, die eintheillung der Quadratur taffeln, oder rahmen, sich selbsten aufzeichnen, und einen Ryss nach dem eingeschickten selbsten machen wird.“ Odpověď: „Dieses solle bis zur ankunfft g[nädi]gster herrschafft in suspenso bleiben.“ Tamtéž, fol. 152. Zmiňované Bayerovy návrhy na členění zrcadla klenby uloženy tamtéž, 1665–1719, s. f. Plán publikovala Naňková (1974), s. 241, obr. 17, s. 251, pozn. 58. Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132. Tamtéž. Bayer Dvořákovi, Praha, 13. února 1712, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 29. – „Uber shicke den Abriss zu denn welschen Caminen, […] mit A B C Literiet, welcher Ryss […] dem steinmetz darmit der selbe sehe, wann etwann den stein der zur bekomme, zu uber geben bitte.“ Bayer Dvořákovi, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 38. Kníže Dvořákovi, Vídeň, 9. září 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 51a; jako předloha pro krbové nástavce na Ohradě byly knížetem zvoleny „von uns beliebten Rißen entworffen“, Schwarzenberg Dvořákovi, Prešpurk, 18. října 1714, tamtéž, fol. 63.

43

kapitola IV

kapitola IV



[obr. 21]

Aprobační podpis knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, zde na plánu úprav mirovického kostela sv. Klimenta od Franze Fortina (1724).

[obr. 22a, b] Hans Gerog Schleicher, Variantní návrhy krbů do knížecího apartmánu a sálu loveckého zámku Ohrada, 1713.

→

plány mohly být realizovány v mírně odlišné podobě, například Bayerův schválený plán části budovy z roku 1710 se v detailech ostění oken liší od provedené stavby. Aprobační podpis navíc nelze vnímat jako automatický doklad provedení plánu.31 Do procesu plánování loveckého zámku Ohrada vstupoval i polír (tj. provádějící stavitel) Hans Georg Schleicher, jehož je třeba vnímat jako další významnou postavu příběhu vzniku loveckého zámku. Ze Schleicherových návrhů vychází například finální řešení krbů v knížecím apartmánu. Při jejich přípravě vystupoval hlubocký polír jako Bayerův partner, nikoliv pouhý podřízený [obr. 22a, b.].32 Kromě plánů byly součástí korespondence pravidelné relace o postupu prací, jež stavebníkovi zasílali stavitel Bayer33 a hlubocký hejtman Václav Antonín Dvořák.34 Schwarzenberga nezajímaly připravované a probíhající práce pouze formálně. Ve svých dotazech a připomínkách projevoval živý zájem například

31

32

33

34

44

Aprobovaný plán A. E. Martinelliho, půdorys prvního patra severovýchodního a jihovýchodního křídla zámku Ohrada, 1730, papír, tužka, tuš, inkoust, šedá, růžová, 25,6×36,7 cm, měřítko v pražských sázích. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. 1A 6Bß 4a, fol. 119. – Plán nebyl proveden, stavba odpovídá stavu navrhovanému Bayerem r. 1710. Dvořák knížeti, Hluboká, 31. března 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 137. – Dvořák knížeti, Ttamtéž, fol. 155. Schleicherovy návrhy krbů, tamtéž, 1665–1719, s. f. Z Bayerových relací se v Dvořákově opisu dochovala pouze jedna. Srov. Bayer knížeti ve věci barvy fasády a interiérů, řešení výzdoby hlavního sálu, detailů krbů, výzdoby portiku schwarzenberským znakem, výzdoby kaple sv. Eustacha a dalších, b. m., b. d. (nedatovaný opis), SOA Třeboň, Vs Hluboká IA 6Bβ 4a, fol. 44–45. Dvořák Schwarzenbergovi ve věci postupu vyzdívání loveckého zámku, Hluboká, 1. března 1712, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 166–167. – Dvořák knížeti, zpráva o vyzdění pravého křídla přízemí a dalších pracích, Hluboká, 16. dubna 1712, tamtéž, fol. 164. – Dvořák knížeti, zpráva o dokončení částí krbů podle schválených modelů, Hluboká, 18. června 1712 (pozn. 280), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 157.

45

kapitola IV


i o počet potřebného personálu a výši jejich platů.35 O stavebníkově rozhledu výmluvně vypovídají i již citované instrukce, ve kterých stanovil dílčí stavební úkoly a naznačoval možnosti jejich řešení. Mimořádný zájem Adama Františka ze Schwarzenbergu poutalo řešení řady detailů v interiéru. V korespondenci se nejintenzivněji odrazil zájem o práci vídeňského zámečníka Johanna Schönecka, který měl podle původního knížecího záměru pracovat především na zámcích a kování pro piano nobile. Zatímco běžné zámečnické kování zhotovoval hlubocký řemeslník Martin Ziegelbauer, „zbylou zámečnickou práci, totiž v panských pokojích“, hodlal Schwarzenberg „nechat zhotovit zde ve Vídni“. Nakonec bylo výhodnější povolat Schönecka přímo na Hlubokou.36 Stejně tak se Adam František zaobíral problematikou podlah, jejichž přípravou byl pověřen třeboňský truhlář Johann Georg Hönisch.37 Problematika placení podlahy mimochodem vyvolala spor mezi v Třeboni působícím lovčím Johannem Sigismundem Drescherem z Kadaně a hlubockým hejtmanem Dvořákem. První jmenovaný v říjnu 1714 důrazně požadoval, aby byla Hönischova práce uhrazena z důchodů hlubockého panství. Naopak Dvořák navrhoval, aby výplata proběhla z důchodů třeboňských. Ačkoliv jejich korespondenční výměna názorů vyzněla do ztracena, je z logiky věci pravděpodobné, že náklady třeboňského truhláře nakonec hradily hlubocké důchody. Mimoto se kníže zaobíral loveckými trofejemi, jež měly zdobit interiér,38 freskou velkého sálu39 i obrazy Johanna Georga Hamiltona.40 Stavebník byl nepochybně schopen rozeznat řemeslnou kvalitu odvedené práce, jak dokládá jeho hodnocení práce mramoráře Mathiase Gigela: „Domníváme se, že onen mramorář zhotovil dobrou a správnou práci.“41 Kvalitní řemeslníky nerozpakoval odměnit vysokými sumami, zpravidla podle sjednaných smluv. Odměny nad jejich rámec byly při stavbě Ohrady vypláceny jen ojediněle.42 Kníže a jeho úředníci na výplaty, zpravidla stvrzované kvitancemi (potvrzením přijetí), pozorně dohlíželi.43 Ve vztahu k jednotlivým řemeslníkům projevoval Adam František schopnost

35 36 37

38

39 40 41 42

43

46

Kníže Praxlovi, Vídeň, 18. dubna 1711, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 30. Kníže Dvořákovi, 5. března 1712, tamtéž, fol. 32. Kníže Drescherovi, Vídeň, 19. července 1710, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 26. – Kníže Dvořákovi, Vídeň, 17. ledna 1714, tamtéž, fol. 59. Srov. Drescher Dvořákovi, Třeboň, 7. října 1714, tamtéž, sign. IB 6J 2, fol. 128b, 128a, 129b. Kníže Dvořákovi, b. m. (Vídeň?), b. d. (1713?), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 19–20. – Kníže Dvořákovi ve věci výplaty za zdobení trofejí, jež má proběhnout z rentovní pokladny a být doložena účtem v následující hejtmanově relaci, Třeboň, 24. července 1719, tamtéž, fol. 29. – Kníže Drescherovi, Vídeň, 8. dubna 1724, tamtéž, fol. 21–22. Dvořák knížeti, Hluboká, 22. října 1715, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 71. Ourodová-Hronková, L.: Johann Georg de Hamilton ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu, in: Gaži (2008), s. 229–250. Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132. Kníže Dvořákovi ve věci výplaty deputátu Ferdinandu Löwovi za dohled na práce na loveckém zámku, Vídeň, 15. října 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 61a−62a, fol. 61. Kníže Dvořákovi ve věci výplaty podle patřičných smluv mramoráři Gigelovi za zhotovení krbových nástavců, Prešpurk, 18. října 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 63. – Kníže Dvořákovi ve věci výplaty malíři Werlemu, Hluboká, 25. srpna 1715 (opis Hluboká, 1. září 1715), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 73.

kapitola IV


rozeznat náročnost práce, například Bayerovy návrhy krbů pro knížecí pokoje hodnotil: „U těchto nových rysů by bylo třeba více práce, než u oněch polírových,“ z čehož by plynuly nežádoucí vyšší náklady [obr. 23].44 Kompetence knížecích zaměstnanců byly ukotveny v podrobných propozicích.45 Naopak najímaní řemeslníci uzavírali smlouvy ad hoc. Jak bylo běžné, smlouvy vždy jasně určily jednotlivé strany, specifikované práce i výši sjednané odměny. Výplata obvykle nezahrnovala pouze peníze, zpravidla byli řemeslníci odměňováni i deputátem, vypláceným v naturáliích. Čistopisy smluv, sepsané po schválení konceptů knížetem,46 byly sestavovány ve dvou

44 45 46

[obr. 23] P. I. Bayer, Variantní návrh krbu do knížecího apartmánu na Ohradě, 1713.

Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 26. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 132, fol. 132. Opis propozic Pavla Ignáce Bayera, b. m., b. d. (1714?), SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. 1A 6Bß 4a, fol. 67. Schwarzenberg Dvořákovi, Vídeň, 1. srpna 1711, tamtéž, fol. 60. – Schwarzenberg vydává Dvořákovi příkaz k uzavření smlouvy na vyhotovení krbů pro Ohradu podle schválených plánů, Vídeň, 18. dubna 1714, tamtéž, fol. 52. – Bayer knížeti ve věci podmínek kontraktu mramoráře, Třeboň, 23. května 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 133–134.

47

kapitola IV


kopiích, z nichž jedna byla určena pro vrchnostenskou kancelář a druhá pro řemeslníka.47 Komunikace řemeslníků se stavebníkem probíhala prostřednictvím hejtmana hlubockého panství Václava Antonína Dvořáka, jenž předával žádosti a dotazy řemeslníků. Jako příklad může sloužit jeho výklad o žádosti mramoráře Gigela z března 1714: „Mramorář mi přednesl, že hodlá být s oněmi krby v loveckém zámku brzy hotov. Zmíněný mramorář také hlásil, že potřebuje zařídit něco ve Vídni ve svých záležitostech, kam hodlá zajet po Velikonocích. Pokud by obdržel svolení milostivé svolení Vaší Milosti, o něž nejponíženěji prosí, přednesl by ve Vídni ústní relaci.“48 Opačným směrem proudila knížecí stanoviska či pokyny ohledně povinností pracovníků na stavbě a jejich zabezpečení.49 Další úroveň dorozumívání probíhala mezi jednotlivými vrchnostenskými úředníky. Nejčetnější styky Pavla Ignáce Bayera s hejtmanem Václavem Antonínem Dvořákem byly způsobeny jejich bezprostřední spoluprací na řadě konkrétních úkolů.50 V rámci hlubockého velkostatku byla odesílána vyúčtování za provedené práce.51 Naopak náplň dopisů mezi schwarzenberskými panstvími tvořily například přesuny mobiliáře.52

47

48

49

50

51

52

48

Smlouva mezi hlubockým hejtmanem, tamním rentmistrem, stavitelem Bayerem a kameníkem Vítem Dvořákem o provedení kamenických prací, Hluboká, 13. března 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 31. – Smlouva o provedení mramorářských prací, Vídeň, 18. dubna 1714, tamtéž, fol. 55–55. – Smlouva se zámečníkem Johannem Schöneckem, Vídeň, 20. července 1714 (kodicil Hluboká, 6. února 1715), tamtéž, fol. 57–58. Dvořák knížeti, Hluboká, 31. března 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 133–134, 137. – Třeboňský truhlář Dvořákovi s dotazy ohledně podoby mobiliáře, jež mají být předány knížeti k rozhodnutí, Třeboň, 15. června 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 134–135. Tato žádost byla předána až dopisem Dvořáka Schwarzenbergovi, Hluboká, 1. října 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 107–108. Kníže Dvořákovi ve věci schválení cesty mramoráře do Vídně, Laxenburg, 14. dubna 1714, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 138. – Kníže Dvořákovi ve věci úkolů štukatéra Carrobia, který brzy přijde na Hlubokou, koncept, b. m. (Vídeň?), b. d., tamtéž, fol. 16. Bayer Dvořákovi, zpráva o průběhu schůzky s marmorářem Mathiasem Gigelem a žádost o její zprostředkování políru Schleicherovi, Praha, 11. srpna 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 65. – Bayer Dvořákovi ohledně dohotovení krbů pro Ohradu a ve věci žádosti o povoz, Praha, 13. dubna 1715, tamtéž, fol. 72. – Drescher (?) Dvořákovi ve věci odeslání nádobí z Třeboně na Hlubokou, Třeboň, 18. října 1716, tamtéž, sign. IB 6J 2, fol. 132b. – Bayer Dvořákovi ohledně pokračujících prací na natírání loveckého zámku, Praha, 19. srpna 1713, tamtéž, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 48–49. – Bayer zpravuje Dvořáka o dokončení částí krbů a nutnosti vyplacení tovaryšského groše polírovi, 19. dubna 1713, tamtéž, fol. 37. BAYER, P. I., vyúčtování kamenických prací na portiku loveckého zámku Ohrada, b. m., b. d., SOA Třeboň, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 46a−47b; BAYER, P. I., vyúčtování kamenických prací za rok 1717, b. m., b. d. (po sv. Havlu 1717?, po sv. Jiří 1718?), tamtéž, fol. 77. – Vyúčtování kamenických prací Víta Dvořáka za rok 1720, b. m., 11. listopadu 1720, tamtéž, fol. 80. Srov. například kvitanci za odeslané nádobí, Třeboň, 8. listopadu 1714, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 127.

V původní kráse

Výsledkem složitého procesu výstavby je rozlehlý zámecký areál. Komplex nebyl jen souborem místností, ale především místem pro fungování svých uživatelů. V následujícím textu se pokusím objasnit, jakým zamýšleným funkcím jednotlivé části stavby sloužily a jak byly vybaveny. Tyto otázky umožní osvětlit inventáře, jež vznikly v letech 1719, 1728 a 1731 [obr. 24].1 Zejména poslední ze soupisů, jenž byl sestaven po jednotlivých místnostech, je velmi cenný. Umožňuje poznat výbavu i využití jednotlivých místností. Přihlédnout lze i k plánům z let 1710 i 1725 a zejména k zaměření objektu od krumlovského malíře Franze Flatha (1788?–1854) z roku 1809, které je nejstarší známým celkovým plánem zámku [obr. 25a, b].2 Zámecký areál byl vybudován na šíji mezi Munickým rybníkem a Zvolenovem. Nejstarší doklad zasazení zámku do krajiny představuje Müllerova mapa Čech z roku 1720, na níž je poloha Ohrady vyznačena symbolem stavby a přípisem „Jägerhaus“ bez dalších detailů. Naopak plán Lorenze Habela z roku 1725

1 Tematický inventář loveckého zámku Ohrada, 13. května 1719 (dva opisy 27. května 1719, zpečetěné 30. června 1719, dále Inventář 1719 – opisy se až na morfologické odchylky neliší). SOA Třeboň, prac. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f. – Tematický inventář loveckého zámku Ohrada, 29. května 1728, tamtéž (dále Inventář 1728). – Lokační inventář loveckého zámku Ohrada, 22. března 1731, tamtéž (dále Inventář 1731). 2 Franz Flath, Zaměření zámku Ohrada, papír, 46×66 cm, SOA Třeboň, odd. ČK, Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (dále ÚSS), mapy a plány, inv. č. 8314, ev. č. 8551.

kap. V

[obr. 24] Závěr inventáře výbavy loveckého zámku Ohrada s pečetěmi lovčího Dreschera z Kadaně, hejtmana Dvořáka a správce loveckých potřeb Hoffmanna.

[obr. 25a, b] Franz Flath, Půdorysné zaměření loveckého zámku Ohrada, 1809.

→ →

49

kapitola V

V původní kráse

50

kapitola V

V původní kráse

51

kapitola V

V původní kráse

[obr. 26] Lorenz Habel, Ideální situační plán loveckého zámku Ohrada, 1725.

[obr. 27] Lovecký zámek Ohrada na mapě prvního vojenského mapování (1764–1768).

zachycuje situaci podrobněji, byť je nutné vnímat jej jako ideální situaci [obr. 26].3 V ose zámku se před východním průčelím odvíjí alej, která přepažuje výběžek Munického rybníka a propojuje zámek se silnicí České Budějovice – Hluboká. Realizace aleje na sypané hrázi, v terénu dosud dobře patrné a doložené také listy prvního vojenského mapování (1764–1768), byla hlavní uskutečněnou částí komplexnějšího krajinotvorného záměru [obr. 27]. Naopak k uvažovanému přeložení cesty vedoucí jižně od zámku směrem k Vondrovu a vybudování francouzské zahrady nedošlo kvůli odmítavému postoji úřadů.4 Navrhovaná osově symetrická zahrada se skládala z osmi parterů a hvězdice osmi cest, jež se protínaly ve středu kompozice, kde byla plánována samostatně stojící kaple sv. Huberta. Zamýšlená zahrada působí rozpačitým dojmem, neboť navazuje na hospodářské křídlo komplexu. Podle soudobé architektonické teorie přitom měla zahrada bezprostředně navazovat na průčelí hlavní zámecké budovy, což umožňovalo její prohlížení z reprezentačních prostorů.5 Ačkoliv dobová teorie označovala zahradu za nedílnou součást zámku, v případě loveckého zámku nebyla její přítomnost nezbytně nutná.6 Zatímco okrasná zahrada provedena nebyla, realizaci deputátních zahrad, v nichž mohli knížecí zaměstnanci

3 Lorenz Habel, Ideální situační plán loveckého zámku Ohrada, 1725, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. 1A 6Bß 4a, fol. 99. 4 Juřík, P.: Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách. Praha, 2008, s. 328–331. 5 K dovršení propojení stavby a zahrady došlo ve vlivné Le Vauxově kompozici zámku Vaux-le-Vicomte. Lovecké zámky však byly místem uvolněnějších pravidel a ideální dobové teorie se na jejich podobě nemusely odrazit. Laß (2006), s. 21, 106. 6 Tamtéž, s. 40–41.

52

pěstovat zeleninu jako přilepšení k svému platu, lze předpokládat. Podobné užitkové zahrady byly běžnou součástí zámeckých areálů. Z praktických důvodů bývaly umístěny v blízkosti kuchyně a sklepa.7 V sousedství zahrad se nacházely psí výběhy a hnojiště, které dotvářelo hospodářský charakter zámeckého okolí. Další uskutečněnou součástí úprav zámeckého okolí byla výstavba kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána na křižovatce budějovické silnice a odbočky k loveckému zámku a vondrovskému hospodářskému dvoru. Stavba se tak stala výrazným krajinotvorným prvkem, který symbolicky i fakticky zvýrazňoval místo křižovatky [obr. 28]. Zároveň představovala součást širšího duchovního zázemí loveckého zámku.8 Podnět k výstavbě objektu je spjat s kněžnou Eleonorou Amálií, která pojala v srpnu 1713, v době vrcholící morové epidemie, záměr vybudovat na břehu Munického rybníka svatyni k poctě klíčových morových patronů sv. Šebestiána a sv. Rocha. Intenci manželky podpořil i kníže.9 Myšlenka se setkala i s pochopením českobudějovického děkana Johanna Veita Schwantleho, s jehož podporou bylo zajištěno konzistoriální povolení ke stavbě svatyně.10 Kaple byla realizována a vysvěcena v mimořádně krátkém termínu. Postavili ji místní zednický tovaryš s přidavačem, jimž bylo vyplaceno v říjnu téhož roku 34 zl 45 kr. Následně byla kaple pokryta podhradským pokrývačem a vybavena litinovým křížem od budějovického měditepce. Třeboňský truhlář Hönisch dodal dvě sochy světců v ceně 23 zl, které namaloval malíř Petr Colloto. Vysvěcení na základě vikariátní licence provedl hosínský farář. V lednu 1714 byly adamovskému kameníku Vítu Dvořákovi proplaceny kamenické prvky. Šlo o pro něj typické „sarkofágové“ hlavice vrstvených pilastrů, jež užíval i na porticích loveckého zámku.11 Rychlost výstavby svatyně svědčí o zásadním významu, který vrchnost objektu přikládala. Jelikož prvotní impuls k realizaci kaple lze datovat do doby vrcholící morové epidemie v létě 1713, lze předpokládat, že měla stavba přímluvnou funkci. Vybudováním cesty s alejí na hrázi přes výběžek Munického rybníka byla vytvořena pohledová a komunikační osa, jež z komplexu loveckého zámku

kapitola V

V původní kráse

[obr. 28] Kaple sv. Šebastiána a Rocha z roku 1713. Současný stav.

7 Von Rohr, J. B.: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der großen Herren. Leipzig, 1733, s. 71–72, §20. 8 Hájek, P.: Zděná boží muka v jižních Čechách. České Budějovice, 2009, s. 9–20. 9 Knížecí reskript, Vídeň, 16. srpna 1713, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 3Ka 3f, fol. 10. 10 Schwantle Dvořákovi (?), České Budějovice, 24. srpna 1713, tamtéž, fol. 8. 11 Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 2. pololetí 1713, za 1. a 2. pololetí 1714. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2.

53

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

[obr. 29] Komplex loveckého zámku Ohrada.

V původní kráse

vytvořila působivou krajinnou dominantu. Zámku si musel povšimnout každý, kdo cestoval mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou, i vzhledem k menší ploše lesů a větší rozloze rybníků. Zámek byl viditelný i při pohledu z hlubockého zámku a zámecké zahrady, čímž byla zdůrazněna funkční vazba rezidence a loveckého zámku v jejím zázemí.12 Recentní výstavba nové hlavní silnice z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou, zvýšení stromového krytu a odvodnění původních vodních ploch ztížily čtení původního krajinotvorného záměru. Přesto je při myšlenkové rekonstrukci původní podoby barokní krajiny v okolí zámku patrné, s jakým důmyslem neznámý tvůrce proměnil dosavadní krajinné struktury, aby komplex Ohrady tvořil jejich organickou součást a dominantu. Vlastní zámecký areál je vybudován na pravidelném půdorysu, jehož podélnou osu tvoří dvojice nádvoří. Na východní straně je komplex tvořen severojižně orientovanou hlavní budovou, devatenáctiosým patrovým objektem s mezaninem, objemově akcentovaným pětiosým corps-de-logis a výraznou mansardovou střechou. K panskému stavení se v severní a jižní části připojují dvě ke středové ose odsazená boční křídla. Bezprostředně na ně navazují přízemní stavení, jež obepínají [obr. 29]. Západně od zámku v ose areálu stojí stodola, která uzavírá menší pravoúhlý dvůr.

Hlavní stavbou areálu je panské stavení, jehož význam se odráží v pojednání fasád i v řešení interiéru [obr. 30]. Rastr fasády je tvořen sítí etážových říms a prostých okenních ostění, jež jsou v přízemí završena baldachýnovou římsou, v pianu nobile pak střídavým rytmem trojúhelně zalomených a segmentově vzdutých říms. Výtvarně akcentovaný je středový rizalit, pojednaný vysokým pilastrovým řádem. Navíc je mu představen trojosý iónský portikus. Supraporty oken hlavního sálu zdobí štukové dekorace: v nadpraží jižního krajního okna je zpodobněna busta křičícího muže, v nadpraží severního krajního okna busta siléna [obr. 31]. Supraportu druhého okna ze severu zdobí mužská hlava, jižní vnitřní okno pak dekoruje ženské poprsí. Obličeje vyobrazených hledí k nadpraží ve střední ose rizalitu, kde je ztvárněn výjev únosu Proserpiny Hádem [obr. 32].13 Nádvorní fasáda je v základním rozvrhu obdobná, avšak v detailech je členění rozdílné. Zajímavým prvkem jsou slepá okna v západním průčelí bočních křídel, na nichž byla ještě v šedesátých letech 20. století patrná malovaná iluzivní okna.14 I na nádvoří je rizalitu

13 14

12

54

Laß (2006), s. 22 an.

[obr. 30] Nádvorní průčelí panského stavení loveckého zámku Ohrada.

Od tradiční ikonografie se výjev odlišuje, což však lze přičíst autorské stylizaci. Ovidius: Proměny V, 376−571. – Týž: Kalendář IV. Líbal, D. – Heroutová, M.: Hluboká nad Vltavou, zámek „Ohrada“. Stručné stavebně-historické i architektonické vyhodnocení, posudek Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Praha, 1965 (strojopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p. České Budějovice).

55

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 31]

[obr. 33]

Detail štukové busty nad oknem sálu.

[obr. 32] Detail štukového medailonu nad vstupem ze sálu na balkon.

56

Vestibul.

představen iónský portikus, jenž se však liší od portiku před hlavním průčelím redukovaným výzdobným aparátem. Půdorysné řešení přízemí hlavní budovy je pravidelné, dvojtraktové. Přes řadu dílčích úprav v 19. a 20. století si v zásadě zachovalo originální rozvržení. Na západní straně budovy se nachází původně průběžná chodba, ve východní části pak jednotlivé místnosti propojené enfiládou. Dvojtraktové členění přerušuje obdélný vestibul prostupující středem dispozice. Je sklenut devíti poli plackové nesené klenby hranolovými pilíři. Dekorace klenby je prostá, tvořená pouze geometrickými profilacemi v podobě kružnic, případně sférických trojúhelníků, které se zdobným účinkem zdůrazňují konstrukční podstatu klenby [obr. 33]. Chodba, jež tvoří nádvorní trakt hlavní budovy, je v severní i jižní části zaklenuta sedmi plochými kupolemi. K jižní části chodby přiléhá točité schodiště, v sousedícím bočním křídle se nachází někdejší služební byt s kuchyní, druhotně adaptovanou na toalety. V jihovýchodní části přízemí se nalézá čtveřice místností na čtvercovém půdorysu, jež jsou zaklenuty nepravidelnými valenými klenbami s lunetami. Naopak sousední místnosti byly určeny pro ubytování knížecích úředníků. V jednom z jejich pokojů se mohla konat větší setkání, neboť se v ní nacházelo 17 zeleně čalouněných židlí. Naopak v pokoji úředníků byla šestice židlí pouze natřena, což svědčí o privátnějším charakteru místnosti. Rohová prostora byla zařízena stolem se zeleným ubrusem a postelí, sloužila tudíž k bydlení. Výzdoba se kromě ubrusu omezila na čtyři červené závěsy. Ve středu severní místnosti

57

kapitola V

V původní kráse

[obr. 34] Hlavní část sklepení s otevřeným vyústěním odvodňovacího systému.

je neorganicky zakomponovaný hranolový pilíř, který dle Dobroslava Líbala může svědčit o změně stavební dispozice.15 Původně prostora sloužila pro ubytování členů schwarzenberské gardy, jak naznačuje její doložené vybavení dlouhými tabulemi a „pavlačovými postelemi“.16 Taková výbava umožňovala ubytování většího počtu mužstva. Počet členů schwarzenberské gardy se v této době ustálil zhruba na dvou desítkách mužů.17 Utváření přízemí severně od vestibulu je vzhledem k vložení schodiště komplikovanější. Chodba v nádvorním traktu byla severně od druhého klenebního pole druhotně přepříčkována, což výrazně narušilo její někdejší charakter – zamýšlené odstranění příčky je nanejvýš žádoucí. Na severní část chodby navazuje valenou klenbou zaklenutý pravoúhlý prostor pod kaplí v pianu nobile. V severním poli se nacházejí dveře vedoucí do bočního křídla. Nalevo od schodiště je potom druhotně zazděný otvor vstupu k topení. Pod severním ramenem hlavního schodiště je vstup vedoucí do valeně zaklenutého sklepení pod severní polovinou hlavní budovy, jehož půdorysný rozvrh je trojtraktový. Zajímavá je zejména otevřená část nedávno rekonstruovaného odvodňovacího systému zámku [obr. 34].

15 16 17

58

Tamtéž. Inventář 1731. Voříšek (2010), s. 16–17.

Prostory v severní části budovy sloužily jako kuchyně. Přiléhaly k ní dvě jídelny, které sloužily pro uložení viktuálií, kuchyňského náčiní a stravování personálu. V bezprostředním sousedství kuchyně se nalézala komora s kanceláří, v níž mohl přespávat a vést prameny účty kuchmistr. S kuchyňským provozem souvisel i sklep, který byl zřejmě využíván pro uskladnění potravin a ledu. Umístění kuchyně v severní části budovy nepochybně souviselo s faktem, že šlo o jedinou podsklepenou část zámku. Jelikož se panská tabulnice nacházela na druhé straně zámku v prvním patře, bylo nutné připravené pokrmy přenášet poměrně dlouhou cestou průběžnou chodbou k točitému schodišti v jižní části zámku. V sousedství schodiště byl umístěn skromně vybavený pokoj vrátného. V přízemí se navíc nalézala řada komor, jež byly bez výjimky vybaveny úložnými prostory a v některých případech i základním nábytkem, který umožnil využít je pro přespání obslužného personálu. Trojramenné hlavní schodiště s otevřeným jádrem vede do piana nobile a dále do mezaninu a do podkroví. Hlavní prostory zámku v prvním patře si dosud zachovaly svůj reprezentační charakter, dobře patrný v detailech dveřního ostění z umělého mramoru, hodnotných dvoukřídlých dveří, fabionových římsách a klenbách s geometrickými zrcadly [obr. 35, 36, 37]. Obdobně jako přízemí je řešeno symetricky. Ve středu dispozice je umístěn velký sál, k němuž se připojují dva obdobně řešené dvoutraktové apartmány. V jižní části budovy se nachází apartmán kněžny tvořený dvěma pokoji a tabulnicí. Vybavení místnosti v jižním rohu piana nobile tvořila pohovka a devět židlí, jež byly čalouněny červeným plátnem. Přítomnost sekretáře, jednoho ze dvou, o jejichž koupi se v roce 1724 zmínil hejtman Dvořák,18 umožňuje místnost označit za kněžnin kabinet. Jeho podobu utvářely zejména textilní přehozy a špalíry orientálního původu. Kromě nich dominovaly místnosti i bílé rolety a zelené závěsy. Výraznou součást interiéru představoval i krb s nezbytným příslušenstvím. V rohovém pokoji se nacházela také noční mísa, zřejmě určená pro sousedící kněžninu ložnici. Právě ložnici věnovali autoři inventáře mimořádnou pozornost. Představovala jednu z klíčových prostor reprezentačního podlaží. Velmi pečlivě je popsána parádní postel s nebesy ze zeleno-bílého, žlutě vyšívaného taftu [obr. 38]. V dalších ohledech se podoba místnosti přibližovala sousednímu kabinetu. Orientální gobelíny, jež zdobily rozličné kusy nábytku, byly doplněny o dvojici kožených koberců. Poslední místností apartmánu byla tabulnice, jejíž vybavení bylo podřízeno účelu. Hlavními kusy nábytku byla trojice oválných tabulí. Kromě nich se v jídelně nalézaly dva menší stoly a 18 zeleně čalouněných židlí. Zelené čalouny zdobily i stoly a doplňovaly okna. Zdobnost interiéru zvyšovala šestice obrazů s loveckou tematikou. Jídlo bylo nutno do jídelny dopravit poměrně dlouhou cestou, jež vedla skrz větší část přízemí, točité schody a obslužnou chodbu. S kněžniným apartmánem úzce souvisely i místnosti v bočním křídle, sloužící jako

18

kapitola V

V původní kráse

Dvořák knížeti, Hluboká, 18. ledna 1724, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f.

59

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 38] Popis kněžniny parádní postele v inventáři loveckého zámku Ohrada, 1731.

prostory pro fraucimor a pokojské. Místnosti byly plně vybaveny, zejména velkou skříní na šaty a postelemi. Kromě sálu a apartmánů je v severní části prvního patra drobná kaple sv. Eustacha na osmibokém půdorysu, zaklenutá plochou kupolí [obr. 39]. Zdobí ji freska Johanna Georga Werleho, zobrazující Nejsvětější Trojici ve formě žaltářové trojice, doplněná o skupinu puttů [obr. 40]. Výbavu kaple tvoří edikulový oltář z dílny třeboňského sochaře Georga Andréeho (1656? – 28. dubna 1726),19 zdobený mimo tordovaných sloupů a bohatě dekorovaného nástavce i dvojicí polychromovaných soch andělů a obraz Vidění sv. Eustacha od Pietra van Roye [obr. 41]. Světec je zachycen v bohatém biskupském rouchu, sejmutá mitra a berla leží v popředí. V mystickém vytržení hledí na mrak v levé části obrazu, kde se mu zjevil krucifix. V pravé části scény se otevírá průhled do krajiny. Nad sv. Eustachem jsou dva cherubové. Nad obrazem se nachází honosný schwarzenberský erb v dynamickém architektonickém rámci. Druhotně jsou v kapli umístěny sochy sv. Šebestiána,20 sv. Jakuba a sv. Jana Nepomuckého. V sousedství kaple je vstup do knížecího apartmánu, který tvoří dva pokoje na čtvercovém půdorysu, užší předpokoj a krátká chodba, jež přiléhá ke schodišti a vede do hlavního sálu. Tato chodba byla vyzdobena dvěma závěsnými obrazy. Další dvě díla, doloženě s loveckými motivy, visela v sousedním předpokoji [obr. 42]. Z původních architektonických prvků se v předpokoji dochoval krb v jižní zdi, jehož podoba odpovídá kombinaci plánů Hanse Georga Schleichera a Pavla Ignáce Bayera. Z plánu zednického políra vychází sedlově utvářené ostění topeniště, naopak podoba nástavce respektuje řešení navržené pražským architektem [obr. 22a, 43, 44]. Mobiliář místnosti byl podle inventáře z roku 1731 tvořen oválným stolem se zeleným

19

20

60

[obr. 35, 36, 37] Dveřní ostění mezi sálem a severní chodbou s průhledem ke kapli.

←

Dveřní ostění vídeňského Harrachovského paláce od Domenica Martinelliho.

←

P. I. Bayer, Variantní návrhy dveřních ostění hlubockého zámku, 1710. Návrh prozrazuje jasnou vídeňskou inspiraci.

←

K jeho dalším pracím Ivanega, J.: Ve stínu gotiky. Možnosti a meze výzkumu a prezentace barokních soch ze sbírek AJG tvořený dvěma pokoji a tabulnicí. Dále v připravované disertaci autora. Podle ústní tradice pochází z kaple sv. Šebestiána a Rocha na křižovatce před Ohradou. Za informaci děkuji Mgr. Martinu Slabovi.

61

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

přehozem a noční mísou, která nebyla, stejně jako v apartmánu kněžny, umístěna v sousední ložnici.21 Její stěny zdobily orientální špalíry, dále byla vybavena dvojicí stolů s orientálním a koženým přehozem a osmicí křesel. Zřejmě obdobná byla knížecí postel, jež se však v době sepsání inventáře nacházela v protivínském zámku.22 Kromě toho autoři soupisu uvedli, že se v knížecí ložnici nalézal krb s příslušenstvím. Posledním pokojem apartmánu byla knížecí pracovna v rohu zámecké budovy. Místnost byla vyzdobena podobně jako vedlejší ložnice. Funkci prostory prozrazuje její mobiliář, který tvořily dva stoly, osm židlí a především sekretář, nepochybně obdobný jako v kněžnině pokoji.23 Geometrický i symbolický střed hmoty hlavního zámeckého traktu tvořil velký sál. Pavel Ignác Bayer při jeho návrhu zvolil ve své době již tradiční podobu sálu, jehož výška prostupovala hlavním podlažím i mezaninem, což odpovídá požadavkům na sály v soudobé teorii.24 Zvolená architektonická

21 22 23 24

[obr. 39] Kaple sv. Eustacha.

62

[obr. 40] Johann Georg Werle, Freska na klenbě kaple sv. Eustacha. Detail Krista.

Inventář 1731. „Himmel bett von weiß- und roth gestreifften taffet, so mit aller zugehör zu Prottiwin.“ Tamtéž. Dvořák knížeti, Hluboká, 18. ledna 1724, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f. „Haupt-Saal. Dieser gehet durch zwey Geschoß hinauf.“ Sturm, L. H.: Kurtze Vorstellung der gantzen Civil-Bau-Kunst worinnenen erstlich die vornehmsten Kunst-Wörter so darinnen innerzu vorkommen in fünfferley Sprachen angeführet und erklärt. Augsburg, 1745, s. 20.

63

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

podoba umožnila prolomit zdi sálu velkým počtem okenních otvorů, jež do místnosti vpouštěly dostatečné množství světla pro osvětlení velkoplošné fresky na rákosovém stropě.25 Výbava sálu byla tvořena osmi stoly s přehozy ze zeleného damašku, šestnácti zeleně čalouněnými židlemi a šesti geridony.26 Kromě toho si autoři inventáře z roku 1731 povšimli i dvou krbů s příslušenstvím a obrazové výzdoby. Tato prostora zaujímá délku pěti os a prostupuje hmotou prvního patra a mezaninu. Okenní otvory mají šikmo seříznuté špalety, v mezaninu navíc výrazně sešikmené bankály. Ve střední ose jsou okna piana nobile nahrazena vstupy na terasy nad portiky. Sál je zaklenut nízkou zrcadlovou klenbou s výrazně profilovanou fabionovou římsou. Architektonická výzdoba se soustředí na kratší strany sálu. Je rozvržena do tří os. V krajních osách jsou zdobné portály vedoucí na západní straně do chodeb, na druhé straně do apartmánů. Všechny portály vycházejí z vídeňských vzorů a respektují návrhy Pavla Ignáce Bayera. Z jeho pera vzešly i návrhy dekorativních krbů ve střední ose obou stran sálu, nicméně původně složitější členění kratších stěn sálu stojí za podrobnou analýzu. Základní vývoj byl znám již Františku Marešovi: v roce 1713 navrhl Pavel Ignác Bayer variantní řešení krbů pro hlavní sál loveckého zámku [obr. 23, 45].27 Tyto plány je však třeba hodnotit spíše jako cvičení prezentující poučení autora soudobou vídeňskou tvorbou, než jako vážně míněné návrhy určené k provedení. Z téhož roku totiž pochází také další stavitelův návrh, oproti srpnovým návrhům podstatně střízlivější [obr. 46]. Zachycuje krb propojený nástavcem s rámem rozměrného obrazu.28 Ačkoliv není dochována případná aprobovaná varianta návrhu, lze na základě krbu dochovaného v někdejším knížecím předpokoji předpokládat, že krby v sále odpovídaly Bayerem proponovanému prostšímu řešení. Realizaci krbů piana nobile pak provedl během let 1713–1714 pražský mramorář Gigel.

25 26 27

28

[obr. 41] Pietro van Roy, oltářní obraz v zámecké kapli, 1719.

64

[obr. 42] Záznam o dvojici loveckých obrazů v knížecím předpokoji, 1731.

Mádl (2009), s. 245. Inventář 1731. Mareš (1910–12) sl. 449–456. P. I. Bayer, Variantní návrh krbu pro sál loveckého zámku, 1713, papír, 32,5×20,7 cm; šedě lavírovaná perokresba, měřítko 5 pražských loktů, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, s. f. Šanda, M.: Martinelli, či Bayer? Jedna kapitola ze stavebních dějin loveckého zámku Ohrada. Památky jižních Čech 3, 2011, s. 96–102. – P. I. Bayer, Návrh krbu do hlavního sálu loveckého zámku Ohrada, 1713, papír, 20×29 cm; šedě, zeleně, modře a růžově lavírováná perokresba, měřítko 5 pražských loktů, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1749, fol. 112.

65

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 43, 44] P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v knížecím předpokoji, 1713. Krb v knížecím předpokoji – současný stav.

V roce 1719 kníže rozhodl o přesazení krbů ze sálu hlubockého zámku na Ohradu, neboť tamní krby z umělého mramoru praskaly a loupaly se.29 Původně hlubocké krby byly zhotoveny předchozího roku holleinským kameníkem Johannem Adamem Erweinem z kvalitního mramoru ze Salzburgu, který nechal Adam František systematicky nakupovat u tamního kameníka a obchodníka s kamenem.30 Jak správně podotýká Martin Šanda, krby určené původně pro hlubocký zámek bylo třeba upravit pro sál loveckého zámku s odlišnými proporcemi. K úpravě však došlo až v roce 1721. Na základě znovuobjevených pramenů lze tehdejší průběh práce vídeňských řemeslníků, kteří krby přestavěli, podrobně rekonstruovat.31 Již 24. května 1721 zpravil Schwarzenberg hlubockého hejtmana Dvořáka o vyslání vídeňského štukatéra a mramoráře s jejich řemeslníky.32 Zároveň

29

30 31 32

66

[obr. 45] P. I. Bayer, variantní návrhy krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada, 1713.

„Abnehmung deren 2. grossen Camine in Unsern 2 vordern dasigen Schloß Zim[m] ern, und überfuhr- auch auffsezund derselben im Jägerhauße anstatt derer vorhin alda in grossem Saal gestandenen […].“ Kníže Dvořákovi, Vídeň, 25. října 1719, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2, Ohrada, fol. 22. – Mareš (1910–12), sl. 455. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2. – Zahradník, P.: Hluboká, zámek. Dějiny objektu. Praha, 2003, s. 76, 78, 80. Prameny v největší stručnosti shrnul již Mareš (1910–12), sl. 456. Kníže Dvořákovi, Laxenburg, 24. května 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2, Ohrada, fol. 12.

67

kapitola V

V původní kráse

odeslal vrchní hejtman Esser doplňující nařízení, jímž Dvořákovi přikázal, aby hlubočtí zedníci připravili plochu pro práci štukatéra.33 Dne 7. června 1721 informoval kníže Adam František hejtmana, že mramorář a štukatér jsou se svými lidmi i materiálem připraveni k odjezdu do Čech na dvou vozech. Hejtmana instruoval: „Po příjezdu je odveďte do velkého sálu loveckého zámku, aby obhlédli krby. Protože tyto mramorové kamenné krby jsou poněkud nízké, tudíž zamýšlené malby nevyplní veškeré místo nad nimi, má štukatér navrhnout nástavec ze sádry a hned po svém příjezdu připravit rys, který máte následně odeslat do Vídně k Naší aprobaci.“34 Mezi další úkoly vídeňských řemeslníků patřily úpravy ostění dveří v sále loveckého zámku a malby na oltáři v kapli sv. Eustacha. Podle zprávy hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka dorazili řemeslníci i se svými lidmi do Podhradí dopoledne 14. června 1721.35 Hejtman a hofmistr Johann Ulrich Herwigg, který dorazil z Českého Krumlova, jim poskytli ubytování. Následně malíř zhlédnul oltář v kapli a vznesl na knížete dotaz po požadované podobě nátěru soch. Zároveň se štukatér podíval v sále loveckého zámku na krby, k jejichž výzdobě hodlal zhotovit nákres, přesně dle knížecího záměru. Dne 25. června 1721 pak Schwarzenberg pověřil kontrolou plánu lovčího Dreschera, jenž měl následně odeslat do Vídně nejbližší poštou.36 Na základě korespondence tak lze přiřknout autorství kresby, již Martin Šanda podmíněně připsal Pavlu Ignáci Bayerovi a hypoteticky vročil do roku 1719,37 nejmenovanému vídeňskému štukatérovi, který na hlubockém panství pobýval a pracoval v červnu a červenci 1721 [obr. 47].38 Prozatím nezodpovězenou otázkou zůstává identita štukatéra. Přímo se nabízí lákavé jeho ztotožnění s některým z pracovníků, kteří v téže době pracovali na dokončení schwarzenberského zahradního paláce.39 Podle štukatérova názoru byly portály a krby na Ohradě „velmi pěkné a moderně zhotovené“.40 Zároveň doporučil dodat nad krby pozlacené ornamenty či listový dekor, jež se objevují i na štukatérově kresbě. Stavebník byl s názorem řemeslníka zjevně srozuměn, neboť 25. července 1721 aproboval náklady za práce štukatéra

33

34

35 36 37

38

[obr. 46] P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada, 1713.

68

39 40

kapitola V

V původní kráse

„So solle h. hauptman durch die Maurer den groben wurff an der Maur hinauff wegschlagen, so dan biß an daß gesimbs widerumb also aufführen laßen, dahmit die Marmorier und stokatur arbeither bey ihrer ankunfft glaich darauff arbeithen können.“ Esser Dvořákovi, Laxenburg, 24. května 1721, tamtéž, fol. 14. Knížecí reskript, Laxenburg, 7. června 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2, Ohrada, fol. 18 [koncept v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 15]. Dvořák Schwarzenbergovi, Hluboká, 14. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, sign. A 6Bß 2a, 1720–1740, fol. 12. Koncept reskriptu, Vídeň, 25. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 9. Šanda (2011b), s. 101. – Neznámý štukatér, Návrh úprav krbu v hlavním sále loveckého zámku, 1721, papír, 31×41 cm; kresba tužkou, měřítko 8 jednotek, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6 Bß 2a, 1720–1749, fol. 110. Svědectví pramenů odpovídá kresba i stylově. Ačkoliv nelze Bayerovi upřít jisté kreslířské kvality, je kresba krbu mnohem lehčí a suverénněji podaná než plány prokazatelně bayerovské. Pražský stavitel navíc pracoval především perem a zpravidla lavíroval. Pro autorství vídeňského řemeslníka svědčí i odlišné písmo. Krummholz (2008), s. 207–218. Drescher knížeti, Třeboň, 29. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 7–8.

69

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 48] Krb v sálu loveckého zámku, současný stav.

v zámku a na Ohradě.41 Šlo zejména o nástavce krbů a úpravy ostění dveří, včetně malovaného zlacení na štukové výzdobě [obr. 48]. Šanda si povšiml i pozoruhodného detailu okna nad krby, jež zachycují plány Bayera z roku 1713 i o osm let mladší návrh úpravy krbu.42 Formální analogii okna v kratší straně reprezentačního sálu představuje zhruba současný taneční sál v Jaroměřicích nad Rokytnou.43 Prostor nad čínským kabinetem byl původně využíván jako empora pro usazení hudebníků. Naopak důvody realizace okna nad krbem v sálu na Ohradě nejsou zřejmé. Do úzké chodby v třetím podlaží by se zřejmě hudební kapela nemohla vejít a navíc, využívání sálu pro taneční zábavy nelze prokázat. Ani sami schwarzenberští úředníci

41

42 43

70

[obr. 47] Vídeňský štukatér, návrh nástavce krbu v sálu loveckého zámku, 1721.

←

Koncept reskriptu, Vídeň, 25. července 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 3–4. Zmiňované náklady se neodrazily v důchodních účtech, zřejmě byly uhrazeny z jiných prostředků. Srov. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2, výdaje za 2. pololetí 1721. Šanda (2011b), s. 98–99. Fidler, P.: Prandtauers Schloßprojekt für Jarmeritz. Zur Eigenart der barocken Planung. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 37, 1984, s. 119–139.

71

kapitola V

V původní kráse

[obr. 49] Hejtman Dvořák informuje knížete o dokončení fresky v sále loveckého zámku, říjen 1715.

očividně nevěděli, k čemu by mělo být okno dobré. Lovčí Drescher tak v červnu 1721 knížeti napsal, že „skrz horní boční okna je vidět dřevěný strop v oněch horních chodbách a pokojích, což škodí skvostnosti sálu. Okna navíc nejsou vůbec nutná, neboť do sálu z nich neplyne žádné světlo a vše, co se v sále děje, je shora vidět“.44 Okno bylo zazděno s největší pravděpodobností ještě během léta. Po odstranění oken v bočních stěnách sálu nic neruší výhled na monumentální fresku na zrcadle klenby. Malbu vytvořil vídeňský malíř Johann Georg Werle (1668–1727), jemuž bylo za práci vyplaceno 500 zlatých [obr. 49].45 Okolnosti vzniku malby popsal hlubocký hejtman Václav Antonín Dvořák v dopise knížeti ze Schwarzenbergu: podle hejtmana probíhaly práce od konce srpna do sklonku října 1715 a malíř pracoval podle stavebníkem schváleného modelu, zřejmě kresby, případně olejové skici.46 K Werleho potřebě bylo nutné před zahájením výmalby vztyčit v sále lešení, které postavili během čtyř dnů dva tesařští tovaryši s učedníkem.47 Základní rozvrh malby je dán iluzivní architekturou, jež vyrůstá z fabionové římsy [obr. 50]. V iluzivních podhledech malovaného balkonu se v rozích fresky nachází monochromní výjevy: v severovýchodním rohu zavržení Kallistó Dianou,48 v jižním rohu východní části prozatím neidentifikovaný výjev.49 Na protější straně se pak nachází výjev odpočinku lovce (severní roh) a lovecká scéna zachycující Dianu s oštěpem a se psy, jež hovoří s lovcem sedícím pod stromem (jižní roh). Poslední výjev byl proveden či upraven jinou malířskou rukou než zbytek fresky. Severní a jižní straně balkonu dominují iluzivní rámy nesené ženskými postavami s loveckou výstrojí. V severním poli namaloval Werle motiv Diany na lovu [obr. 51a, b].50 Další výjev spjatý s bohyní lovu, Dianu a Aktaióna,51 zachytil v protějším rámu [obr. 52]. Perspektivní působení

44 45

46

47 48 49 50 51

72

Drescher knížeti, Třeboň, 29. června 1721, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1746, fol. 7–8. Naňková (1974), s. 251, pozn. 58. – LS [Lubomír Slavíček], Johann Georg Werle, in: Horová, A. (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky, Praha 2006, s. 845−846. – Rizzi, W. G.: Werle und Gran, in: KRONBICHLER, J. (ed.): Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran 1694–1757. Sonderausstellung 2007, St. Pölten 2007, s. 18–43. – Johann Georg Werle, Kvitance přijetí 500 zl za malbu fresky v hlavním sále na Ohradě, 31. října 1715, SOA Třeboň, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka 1720–1746, fol. 70. Hlubocký hejtman Dvořák Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu, Hluboká, 22. října 1715, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 71. Důchodní účet panství Hluboká, 2. pololetí 1715, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2. Ovidius: Proměny II, 409–531. Žena tisknoucí si k hrudi kojence, jež vzpíná ruku v obranném gestu ke skupině postav mužů (?) se zvířecími hlavami (?) v levé části výjevu. Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha–Litomyšl 20082, s. 114. Ovidius: Proměny II, 138–252. – Eurípidés, Bakchantky, 338–340.

kapitola V

V původní kráse

malované architektury je posíleno iluzivními serlianami, jež tvoří rámec průhledům do nebeské sféry. V jejím středu sedí na mraku Jupiter s blesky v levici,52 jenž hledí vpravo na nymfu,53 jež letí směrem k Apollónovi. Mezi Jovem a nymfou je zpodobněn orel coby tradiční atribut nejvyššího z bohů. Bůh Apollón je zachycen s lyrou, obklopen skupinkou puttů. Pod obloukem iluzivní serliany po Apollónově pravici se nachází Venuše, jež nese Erotův luk. Kolem bohyně je shromážděna skupina puttů, z nichž jeden drží šíp a další si hrají s ptáky. Venuše hledí k jihu, na druhou stranu malby. Pod tamní serlianou se odehrává až žánrově působící výjev: dvojice nymf, z nichž zadní má s káravým gestem vztyčenou ruku, pronásleduje Erota, který má přes rameno přehozený toulec a v levici třímá bičík. Druhá nymfa jej už chytila a napřahuje ruku s bičem k trestající ráně [obr. 53].54 V kratší ose scény zobrazil Werle další související scény. Pod Jovem zpodobnil Dianu, jež se za pomoci puttů připravuje k lovu [obr. 54]. Tři puttové ji oblékají do oděvu, další jí přinášejí zbraně a jeden hraje na troubu [obr. 55]. Zpod protější serliany vylétá dvojice nymf, které jsou již vystrojeny k lovu. I v jejich blízkosti, v jihovýchodním rohu fresky, se vznáší putto s hudebním nástrojem.

52 53 54

[obr. 50] Johann Georg Werle, Kratochvíle olympských bohů − freska klenby sálu loveckého zámku, 1715.

Hesiodos: Zrození bohů, 501–506. Hall (2008), s. 305. Jde o variaci tradičního lámání Erotových zbraní nymfami coby strážkyněmi čistoty. Hall (2008), s. 305.

73

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

[obr. 51a, b] Diana na lovu s Werleho signaturou na psím obojku. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku.

V původní kráse

Prázdné prostory v jihovýchodním rohu fresky, uprostřed její západní strany a v sousedství květníku na severní straně balkonu malíř zaplnil skupinkami, případně jednotlivými putty. Pohledově výrazná je osově symetrická dvojice Bakcha,55 obráceného k divákovi zády, a nymfy s odhaleným ňadrem, která je zpodobněna ve výklenku ve východní části iluzivního balkonu [obr. 56]. Ve svém díle Werle bezprostředně navazoval na polohu kvadraturní malby iluzivní architektury, již do středoevropského prostoru s mimořádným úspěchem uvedl Andrea Pozzo.56 Důsledné propojení iluzivní a skutečné architektury s využitím úseků zalamovaných a konkávně či konvexně projímaných říms, které Pozzo teoreticky představil ve svém vlivném traktátu Perspectiva pictorum et architectorum a prakticky využil v řadě realizací v Zaalpí, bylo pro

účely reprezentačních prostor vhodnější než staršími malíři mechanicky uplatňovaná malba kompozic založených na iluzivním působení sloupů v perspektivní zkratce.57 Martin Mádl dodává, že Pozzo kritizoval polyfokální uspořádání fresek, avšak i přes jeho vliv bylo často používáno.58 Dokladem tohoto tvrzení je i Werleho freska na Ohradě, již autor komponoval tak, že perspektiva kvadratury směřuje do dvou ohnisek [obr. 57]. Naopak Pozzo při tvorbě fresky v hlavním sále Lichtenštejnského zahradního paláce v Rossau (1704–1708), jež je bezvýhradně přijímána jako Werleho inspirace,59 postupoval odlišně a malbu utvářel na základě centrální perspektivy [obr. 58a, b].60 Fresky se liší mimo jiné formátem: Pozzovo dílo v Rossau je takřka čtvercové, zatímco Johann Georg Werle pracoval v sále protáhlého tvaru. Právě odlišnou dispozicí místnosti lze vysvětlit, proč Werle přistoupil k uplatnění polyfokální perspektivy: ta umožňovala upravit hypertrofii architektonických prvků na kratší straně malby a posílit iluzivní působení malby i při pohledu z více úhlů.61 Werleho proto nelze pokládat za mechanického

57

55 56

74

Tamtéž, s. 68–70. Mádl (2009), s. 263.

58 59 60 61

[obr. 52] Diana a Aktaión. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku.

Tento způsob malby v českém prostředí zastupuje kupříkladu freska Fabiána Václava Harovníka ve Štěkni z let 1669–1679. Tamtéž, s. 259. Tamtéž, s. 260. Tamtéž, s. 260. – Slavíček (2006), s. 845. Lorenz (1999), č. kat. 86, s. 333–334. Mádl (2009), s. 259.

75

kapitola V

V původní kráse

[obr. 53] Detail fresky.

[obr. 54] Diana se strojí k lovu. Detail fresky.

→

[obr. 55] Detail hudoucího putta.

→

[obr. 56] Bakchus s nymfou. Detail fresky.

→→

kopistu, nýbrž za invenčního autora, který dokázal vzor vhodně upravit pro prostory, v nichž měl pracovat. Pozzova freska se jako předloha pro malbu na Ohradě bezprostředně odráží v podhledu iluzivního balkonu, kde Werle po vzoru boloňského malíře uplatnil ve čtyřech rohových polích grisaillovou malbu. Jako volná Pozzova citace působí také konkávní projmutí částí balkonu, ovšem zatímco na iluzivní architektuře v Lichtenštejnském paláci jsou tímto způsobem formovány pouze rohy a středy dvou kratších stran, Werle na Ohradě dynamizoval středy všech stran. Konvexní balkony ve středu delších stran iluzivní působení ještě zvyšují. Konvexně projmutý balkon je k vidění na rytině v citovaném Pozzově teoretickém díle [obr. 59].62 Z tamní rytiny ostatně může vycházet i uplatnění čtyř iluzivních ankon v rozích, jež nesou balkon. Podobný prvek se v Lichtenštejnském paláci objevuje na pilířích zábradlí, které Werle naopak ponechává bez výzdoby. Další spojitosti Werleho fresky s Pozzovou vzorníkovou grafikou jsou v utváření sloupořadí v druhé etáži iluzivní architektury. Zatímco na malbě v Lichtenštejnském paláci Pozzo nepoužil zdvojených sloupů, je tento prvek dominantním motivem jeho traktátového příkladu i Werleho realizace v loveckém zámku. Podobně působí i malířovo použití valených oblouků v iluzivních serlianách, které svým řešením odkazuje na vzor z traktátu. Oproti tomu v Lichtenštejnském paláci je překlenutí úseků mezi sloupy vyřešeno složitějšími křížovými klenbami. Dominantním prvkem fresky v hlavním sále paláce v Rossau je mohutná, bohatě profilovaná klenba, zatímco na Ohradě, podobně jako na Pozzově grafice, se pohledově uplatňují především sloupy. Odlišnost naopak spočívá v malířském rukopisu – tam, kde Pozzo pracoval volnou rukou a nebál se až expresivní rozmáchlosti, je Werle lineárnější a statičtější [obr. 60a, b]. Věnuje také až minuciózní pozornost drobnokresebným detailům, které boloňský kvadraturista jen naznačuje [obr. 61a, b]. V čem jsou si obě fresky podobné, je emocionální bezprostřednost a psychologická věrohodnost zachycených dějů, na Ohradě v kompozici i detailech hravě odlehčená, v Rossau naopak dramaticky strhující [obr. 62]. Přesto platí poznatek Wilhelma Georga Rizziho, podle nějž je Werleho malba na Ohradě, jakkoliv v ní dosáhl svého tvůrčího vrcholu, oproti dílu Andrey Pozza a dalších skutečně špičkových freskařů „poněkud neživotná a schematická“.63

62 63

76

kapitola V

V původní kráse

Pozzo (pozn. 215), tab. 59. Rizzi (2007), s. 24.

77

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 58a, b] Andrea Pozzo, Vstup Herkula na Olymp, freska v hlavním sále Liechtensteinského zahradního paláce v Rossau, 1704–1709.

[obr. 57] Perspektivní konstrukce Werleho fresky na Ohradě.

Zda rytina z Pozzova tisku posloužila jako možný zdroj některých řešení použitých na fresce v hlavním sále loveckého zámku Ohrada, není v důsledku podstatné. Klíčové je, že se nacházela ve spisu, jenž prokazatelně tvořil součást knihovny Ferdinanda Viléma ze Schwarzenbergu, a tudíž se mohl podílet na formování vkusu jeho syna Adama Františka. Aktuální pozzovský malířský modus, jehož reprezentativní příklad se nacházel v knihovně schwarzenberských knížat, se odrazil i v konkrétní realizaci.64 Přítomnost knihy v rodové knihovně i povolání Werleho do schwarzenberských služeb lze vyložit jako doklad vědomě vídeňského vkusu knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu. Mimořádně zajímavá je i ikonografie fresky. V dosavadní literatuře jsou za námět fresky shodně vykládány scény z Dianina života.65 Jak jsem ukázal

64 65

78

Miltová, R.: Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě. Brno, 2009, s. 134. S odkazy na starší literaturu Mádl (2009), s. 260.

výše, obsah fresky kromě výjevů vztahujících se k bohyni lovu tvoří i vyobrazení dalších olympských bohů – Dia, Apollóna, Venuše a Dionýsa. Nabízí se dvojí způsob čtení fresky: za nejvýznamnější motivy lze přijmout scény v ohniscích polyfokální perspektivy (příprava Diany a nymf k lovu). V tomto případě je výklad malby jako ilustrace Dianina života nepochybně oprávněná. Vedle toho se však pokusím o interpretaci fresky při čtení podél její příčné a podélné osy. Příčná osa spojuje motivy v úběžnících perspektivy, zatímco podélná propojuje v jeden celek zdánlivě izolované výjevy Venuše na straně jedné, s motivem nymf trestajících Eróta na straně druhé. Naznačené čtení obohacuje interpretaci fresky, neboť v průsečíku obou os se ve středu malby nachází Zeus, jehož ústřední postavení prozatím žádný z autorů nevysvětlil. Může jít o Werleho přejímku z Pozzovy fresky v Rossau, jakkoliv je Pozzovo podání nejvyššího z Olympanů v sále odlišné – Werle má blíž k Diovi z Gigantomachie nad schodištěm Lichtenštejnského paláce [obr. 63a, b, c]. Všichni vyobrazení bohové jsou zachyceni v momentech odpočinku: Dionýsos galantně konverzuje, Apollón je připraven hrát na lyru, Venuše a její nymfy se oddávají hrátkám s Erótem a Diana se se svou družinou chystá k lovu. Zeus v dialogu s nymfou jako by dohlížel na radovánky svých božských potomků.

79

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 59] Andrea Pozzo, Návrh fresky obdélného sálu, zde ve vydání z roku 1709.

[obr. 60a, b] Dvě tváře bohyně – Diana v pojetí A. Pozza a J. G. Werleho.

→

Nepřítomnost náročnějších témat (Gigantomachie, jednoznačná apoteóza rodu či panovníka apod.) může prozrazovat, co si stavebník od svého loveckého zámku sliboval. Mytologické výjevy na fresce umožňují interpretovat hlavní sál, potažmo celou Ohradu, jako místo zasvěcené světským radovánkám, především lovu – v tomto ohledu lze se staršími závěry souhlasit. Role Diany je zdůrazněna i vyobrazeními scén z jejího života v podhledu balkonu. Přesto je freska spíše výjevy ze života olympských bohů, než jen oslavou bohyně lovu. Přemýšlet nad tím, zda malba nemá hlubší význam, zřejmě není na místě. Podle Martina Mádla je možné uvažovat o komplexnějším ikonografickém programu pouze v interiérech vyzdobených řadou vzájemně souvisejících výjevů, kupříkladu v Troji,66 respektive v takových případech, pro které je koncept výzdoby dochován či jej lze rekonstruovat na základě dalších pramenů.67 Na Ohradě je freska samostatným celkem, který se ke svému prostředí váže pouze na obecné rovině oslavy lovu jako způsobu trávení volného času. Podobná výzdoba je pro lovecké zámky zcela typická: kupříkladu v loveckém zámku Eckartsau vytvořil fresku věnovanou Apollónovi a Dianě Werlův zeť Daniel Gran, původně mimochodem malíř ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu.68 Gran se ostatně s velkou pravděpodobností podílel i na výzdobě dalšího schwarzenberského loveckého zámku v Hirschstetten, kde roku 1719 po Werleho boku vyzdobil grotty a sál [obr. 64].69

66 67 68 69

80

Tamtéž, s. 268. K obdobným závěrům dospěla i Miltová (2009), s. 129 an. Šeferisová Loudová, M.: Bohatá pokladnice konceptů a idejí: ikonografické programy a jejich tvůrci v období baroka na Moravě. OHA 61, 2012, s. 134–155. Lorenz (1999), č. kat. 105, s. 351. – Laß (2006), s. 32–33. Rizzi (2007), s. 28–29.

81

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

[obr. 61a, b] Květinové detaily podle Pozza a Werleho.

V původní kráse

Další součástí výzdoby sálu Ohrady byla desítka obrazů s loveckou tematikou od Johanna Georga Hamiltona, jež doplňovaly lovecké trofeje, obvyklá součást výzdoby loveckých zámků [obr. 65].70 Tyto složky výzdoby poutaly mimořádnou pozornost Adama Františka ze Schwarzenbergu, který se živě zajímal o detaily jejich rozmístění v sále, a to i po dokončení zámku. Právě umístění trofejí bylo součástí dílčích úprav objektu v roce 1724 [obr. 66a, b].71 Vedle toho již dříve věnoval pozornost výplatě peněz za pokovení jeleních hlav, jejichž kolekci postupně doplňoval.72 Získání prvního souboru v roce 1724 nebylo maličkostí: cena za jednu „dvojitou jelení hlavu“ byla 11 zl, 34 „jednoduchých“ hlav stálo celkem 102 zl, zlato na pozlacení 12 hlav vyšlo na 240 zl a pokovení zbytku na 60 zl, zámečníkovi bylo nadto vyplaceno 26 zl 44 kr za přípravu šroubů do zdí.73 Autorem řezeb byl jistý „budějovický sochař“, s velkou

70

71 72 73

82

[obr. 62] Detail Pozzovy fresky v Rossau.

[obr. 63a, b, c] Zeus v pojetí Andrey Pozza z Gigantomachie nad schodištěm, resp. z apoteózy Herkula v hlavní sálu Liechtenštejnského paláce v Rossau, a Johanna Georga Werleho.

→

Lorenz Habel, Nárys kratší stěny hlavního sálu zámku Ohrada, 1724, papír, 24,5×28,5 cm; růžově, šedě a žlutě lavírovaná perokresba, měřítko 12 loktů, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1749, fol. 23. – Lorenz Habel (?), Nárys delší stěny hlavního sálu zámku Ohrada, 1724, papír, 28×40 cm; šedě, růžově a modře lavírovaná perokresba, měřítko 18 loktů. Tamtéž, fol. 24. – Laß (2006), s. 37. – Rösener, W.: Die Geschichte der Jagd. Kultur, Gesellschaft und Jagdwesen im Wandel der Zeit. Düsseldorf–Zürich, 2004, s. 281. Kníže Drexlerovi, Vídeň, 8. dubna 1724, (pozn. 305), fol. 21–22. Kníže Dvořákovi, Třeboň, 24. července 1719, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká A 6Bβ 2a, Schloss Ohrada 1720–1746, fol. 29. Důchodní účty panství Hluboká, 2. pololetí 1724, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2.

83

kapitola V

V původní kráse

84

kapitola V

V původní kráse

85

kapitola V

V původní kráse

[obr. 64] Detail fresky sálu schwarzenberského loveckého zámku v Hirschstetten, zničené r. 1945.

pravděpodobností Josef Dietrich, na nějž se kníže prokazatelně obracel kvůli jelením hlavám i později. Celek piana nobile se vyznačoval jednotnou úpravou [obr. 68]. Dva apartmány, jídelna a hlavní sál byly vyzdobeny obdobným nábytkem, jehož nejčetnější součástí byly zeleně čalouněné židle a stoly. Barevnost místností určovaly především zelené závěsy, přehozy parapetů a bílé plátěné rolety v oknech. Řada textilií byla v orientálním stylu. Luxusní zařízení mělo značný význam pro šlechtickou sebeprezentaci, neboť místnosti neměly ryze privátní, ale i ceremoniální charakter.74 Symbolickou hodnotu měly použité drahé materiály (taft, kůže, samet, orientální čalouny) i barevné ladění prostor. Umístění obou apartmánů na stejném podlaží bylo na začátku 18. století již běžnou zvyklostí, které odpovídal i fakt, že kněžniny prostory byly oproti obydlí knížete menší.75 Další částí panské budovy je horní polopatro, tzv. mezanin. Sestává ze dvou částí rozdělených hmotou sálu. Jižní část je přístupná po zmíněném točitém schodišti, do severní části vede hlavní schodiště. Půdorysná dispozice severních místností v zásadě opakuje rozvrh piana nobile. Dle dobového inventáře se zde nacházela trojice místností se zelenými roletami na oknech a komora. Jižní část mezaninu je trojtraktová, s chodbou ve středu dispozice. Z řady prostor byly k roku 1731 vybaveny skromným nábytkem pouze tři místnosti.76 Naopak tři pokoje severně od sálu byly zařízeny. Okna bylo možno zaclonit zelenými závěsy a plátěnými roletami, podobně jako v pianu nobile, avšak žádná z místností nebyla zdobena špalíry. V severozápadní rohové místnosti stály dva stoly a devět židlí, z nichž sedm bylo čalouněných. Celkem se v této části loveckého zámku nalézalo sedm postelí s příslušenstvím, třináct stolů a několik desítek židlí. Vzhledem k tomu lze severní část mezaninu vnímat jako pokoje pro hosty, jež tvořily

74 75

76

86

Von Rohr (1733), s. 62–90. Kubeš (2005), s. 209–210. Zajímavou reflexi fungování soudobých apartmánů vídeňských paláců poskytla lady Mary Wortley Montagu: „The apartments of the greatest ladies […] are dividded […]. I know nobody that has abowe two floors in any house, one for their own use, and one higher for their servants. Those that have houses of their own, let out the rest of them to whoever will take them; thus the great stairs (which are all of stone) are as common and as dirty as the street. ´Tis true, when you have once travelled through them, nothing can be more suprisingly magnificent than the apartments. They are vommonly a suite of eight or ten large rooms, and the furniture such as is seldom seen in the palaces of sovereign princes in other countries […].“ Brant, C. (ed.): Mary Wortley Montagu, Letters. London, 1992, s. 64–65. „In obern Stock auf der andern seit des Saals oberhalb 3. zim[m]er mit vorhauß, so aller erst neu außgebaut jedoch noch nicht eingericht.“ Inventář 1731. Vybavené místnosti jižně od sálu byly zařízeny stoly, židlemi a postelemi, podobně jako nespecifikované prostory v severní části třetího podlaží.

nezbytnou součást loveckých zámků.77 Další prostory, z nichž některé nebyly dokončeny, mohly být určeny k ubytování obslužného personálu, případně sloužících hostů. Další součástí komplexu je jeho obslužné zázemí, umístěné v objektech po stranách hlavního dvora. Nádvoří je uzavřeno nezdobenými třemi křídly přízemních stavení, jejichž zdi jsou pouze prolomeny sledem okenních a dveřních otvorů. Jižní trakt sloužil jako stáje, sedlovna a kočárovna, což dokládá i Bayerův plán z roku 1710, který zachycuje část plánovaných stání pro koně. Rozlehlé stáje vedly Antonína Nikendeye k úvaze, zda nebyl na Ohradě plánován vznik hřebčína, nicméně jejich přítomnost byla nezbytnou podmínkou fungování loveckého zámku.78 Umožňovaly pojmout koně a kočáry hostí. Na stáje navazoval byt pečovatele o lovecké plachty, který byl umístěn v přízemí jihovýchodního křídla zámku a skládal se z pokoje, komory, kuchyně, předsíně a záchodu. Protější křídlo bylo určeno pro psy. Loveckou smečku budoval kníže zcela systematicky, přičemž navazoval na úsilí svého otce.79 Koupí loveckých psů navázal mladý kníže na činnost svého otce, který v roce 1684 jako jeden z prvních v Čechách usedlých šlechticů zakoupil smečku anglických psů. Jak doložil Bohuslav Balbín, představovali psi pro barokní urozence předmět chlouby a osobní záliby.80 Psi s ošetřovatelem na Ohradu přibyli po vybudování hospodářských křídel v listopadu 1709. V přízemí severozápadního zámeckého křídla se nacházel byt hlídače psů, sestávající z pokoje, komory, předsíně a kuchyně se spíží. Na samotném nádvoří se odehrávaly příležitostné štvanice.81 Panstvo jim mohlo přihlížet z terasy portiku, případně z hlavního sálu a dalších prostor piana nobile. Určení prostoru dvora loveckým zábavám je patrné i z loveckých výjevů v suprafenestrách oken hlavního sálu. Naopak přízemní křídlo naproti hlavní zámecké budově mělo užitkový charakter. Sloužilo jako obydlí pro lesního správce a správce loveckého náčiní. To bylo uloženo ve zbrojnici, rozlehlé stodole uzavírající navazující menší dvůr, uzavřený zdmi prolomenými branami. Samotná stodola je masivní stavbou s obloukem zaklenutými vjezdy, nízkými obdélnými okénky a vysokou střechou (na jižní straně valbovou, na severu polovalbovou). Interiér je trojpodlažní, umožňoval

77 78

79 80

81

kapitola V

V původní kráse

[obr. 65] Pohled do sálu Ohrady s Hamiltonovými obrazy, stav před 2. světovou válkou.

Laß (2006), s. 41−42, 103. Systematická chovatelská činnost byla podle Nikendeye znemožněna přítomností psince. Hřebčín byl později přesunut do Křesína. Schwarz (1990), s. 276, 283. – Laß (2006), s. 106. Ivanega (2012), s. 132 an. Pro příklady z východočeského panství Otty z Oppersdorfu a Thunů srov. Tichá, Z. (ed.): Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého. Praha, 1986, s. 180–182, 189, 201–202. Ivanega (v tisku).

87

kapitola V

kapitola V

V původní kráse

V původní kráse

[obr. 66a, b] Lorenz Habel, Návrh rozmístění jeleních hlav na stěnách sálu loveckého zámku, 1724.

schodišti vystoupit do piana nobile. Jeho další kroky měly vést do sálu, z nějž se v závislosti na svém společenském postavení mohl odebrat do pokojů knížete, v jehož sousedství byla umístěna komorní kaple, případně do jídelny a kněžnina bytu. Každodenní fungování zámku umožňovalo propracované řešení obslužnosti zámeckého areálu, jehož hospodářské zázemí bylo přístupné samostatně, i piana nobile. Jeho hlavní prostory byly uložení ohromujícího množství loveckého náčiní včetně vozů určených pro jeho dopravu na loviště po celých jižních Čechách.82 Z rekonstrukce původního stavu je poměrně zřejmé, jak měly prostory loveckého zámku Ohrada umožnit každodenní fungování. Ke krajinné dominantě zámku bylo možno přijet koňmo či kočárem nově vybudovanou alejí, jež se tyčila nad vodami Munického rybníka. Návštěvník, jenž se octl před širokým průčelím, mohl vjet do vestibulu. Projel přitom dekorativně utvářeným portikem. Z vestibulu se případný host měl vydat doprava a po

82

88

Leopold Ziegler, inventář loveckého náčiní, Hluboká, 10. ledna 1732, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6Wα 11b, fol. 115–133. – Leopold Ziegler, inventář loveckého náčiní, Hluboká, 1. července 1748, tamtéž, sign. IB 6I 5, fol. 55–109 (1. července 1748). – Podrobně Ivanega (v tisku).

[obr. 67] Půdorys piana nobile Ohrady. 1 – hlavní schodiště 2 – obslužná chodba 3 – kaple sv. Eustacha 4 – vpravo: apartmán knížete (sled místností od sálu: chodba, předpokoj, ložnice, kabinet) 4 – nad kaplí: pokoje komorníka 4 – vlevo+7: apartmán kněžny (sled místností od sálu: tabulnice, ložnice, kabinet) 5 – velký sál 6 – balkóny 7 – tabulnice (součást apartmánu kněžny) 8–10 – pokoje komorných 11 – obslužné schodiště

89

kapitola V

V původní kráse

přístupné průběžnou chodbou, která byla točitým schodištěm propojena s kuchyní v přízemí a hostinskými pokoji v mezaninu. Značný význam měly obrazy. V interiérech visela zejména díla s loveckou tematikou. Klíčových bylo deset velkoformátových obrazů v hlavním sále, které byly doplněny o barevné, případně pokovené lovecké trofeje. V zeleném ladění mobiliáře, volbě motivů instalovaných maleb a fresky v hlavním sále, jež znázorňovala kratochvíle olympských bohů a zejména lovecké výjevy spjaté s Dianou, se odrážela sebeprezentace stavebníka. Na jeho popud byl interiér upraven tak, aby bylo příchozímu jasné, že stavba je světským chrámem loveckých radovánek a místem věnovaným odpočinku. Ve svém celkovém pojetí představoval komplex loveckého zámku Ohrada promyšlený celek. Mohl poskytnout pohodlí majiteli, jehož společenské postavení výmluvně odrážel, i hostům, kteří mohli přijet obdivovat vybranou smečku loveckých psů či mohli být pozváni na některou ze štvanic, k jejichž pořádání byl zámek určen.

Obrazová výzdoba loveckého zámku

kap. VI

Významnou roli ve výzdobě vnitřních prostor zámku Ohrada hrály obrazy, jež tradičně tvořily nedílnou součást reprezentačních prostor profánních staveb. Jejich poznání umožňují dochované inventáře. V prvním z nich, z roku 1719, je zachyceno celkem 50 děl.1 Autoři soupisu postupovali tematicky a zachytili několik skupin maleb [obr. 68]. Nejrozsáhlejším souborem byla ucelená sbírka 33 obrazů, pocházejících původně z vídeňského městského paláce.2 Na jih Čech se dostaly v únoru 1691, kdy byly z Vídně odvezeny kvůli zamýšleným stavebním pracím.3 Obrazy, odeslané ve třech bednách, byly určeny ke „zkrášlení zámků Hluboká a Třeboň“.4 Třeboňské pokoje však byly „malé, nízké a také dosti tmavé. Naproti tomu na Vašem knížecím zámku Hluboká jsou pokoje větší, světlejší a také početnější“.5 Na Třeboni tak byly z vídeňské sbírky instalovány pouze menší formáty, většina děl byla umístěna na zámku nad Vltavou, kam již ostatně jedna bedna dorazila. Na Ohradu byla někdejší vídeňská sbírka dopravena na základě upozornění hlubockého hejtmana Václava Antonína Dvořáka z ledna 1716. Knížete zpravoval o tom, že obrazy jsou vesměs silně poškozeny a v souvislosti se začínajícími stavebními pracemi v zámeckém sále a pokojích kněžny je třeba odvézt je do Protivína, Třeboně a Dřítně.6 Vedle portrétů a obrazů svatých šlo mimo jiné o osm loveckých obrazů z Lince, Dvořákem zřejmě mylně datovaných do roku 1608.7 Podle vrchnosti měly být obrazy z přestavovaných

1 Srov. přílohu. 2 „1719 ausen Schloß verschiedene bildter ander überfuhrt worden, so A[nn]o 1691 von Wien ankhomen […].“ Inventář 1719. 3 Reskript Ferdinanda Viléma, Vídeň, 6. října 1690, SOA Třeboň, Vs Třeboň, sign. IB 6I 2, fol. 218. 4 Reskript Ferdinanda Viléma, Vídeň, 28. června 1691, tamtéž, fol. 215. 5 Koncept dopisu třeboňského hejtmana knížeti, 16. září 1691, tamtéž, fol. 212. 6 Dvořák knížeti, Hluboká, 14. ledna 1716, SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F. P. h., kart. 14, inv. č. 2, s. f. – Knížecí reskript, Vídeň, 18. ledna 1716, tamtéž. 7 Inventáře zámku z roku 1690 a 1691 lovecké obrazy z Lince zachycují, věrohodněji je datují do roku 1680. Hlavní inventář zámku Hluboká, 17. listopadu 1691, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 229 an.

90

91

kapitola VI


[obr. 68] V inventáři z roku 1719 je zachyceno devět Hamiltonových obrazů, desátý kus byl dodán později.

pokojů uloženy v jistém nespecifikovaném uzavřeném pokoji na Ohradě, kde je také v následujících letech 1719, 1728 a 1747 zachytily inventáře. Sbírka a její členění je v inventáři zachycena dosti podrobně: nejprve je uvedeno 10 náboženských výjevů, dále 6 historických a mytologických obrazů. Následují dva náboženské obrazy, ilustrace mytologického příběhu a rozsáhlá skupina 11 portrétů v životní velikosti [obr. 69].8 Poslední v inventáři uvedenou součástí sbírky jsou 3 figurální výjevy menšího formátu.9 Ačkoliv systém řazení kusů v inventáři není zcela důsledný, rozhodně jej nelze pokládat za náhodný: členění odpovídá soudobému vnímání hierarchie uměleckých druhů, v níž byly náboženské obrazy kladeny před historie, případně mytologické výjevy, a portréty byly vnímány jako relativně samostatný druh tvorby.10 Způsob zachycení obrazového souboru vzbuzuje zajímavé otázky: kdo byl autorem členění sbírky? Byla při příležitosti převezení na Ohradu pouze popsána, nebo nově utříděna? Jako „umělecký poradce“ knížete Ferdinanda Viléma vystupoval na jihu Čech jistý Caspar Anjour de Hui, třeboňský lesmistr, který byl v roce 1691 pověřen dohledem nad instalací obrazů.11 Je však otázkou, zda mohl při té příležitosti obměnit pořádání sbírky či zda respektoval pořadí obrazů tak, jak byly umístěny v bednách přivezených z Vídně. Kromě představené sbírky byl v roce 1719 zachycen i menší soubor obrazů s loveckými motivy. Autoři soupisu rozlišují kusy podle stáří: osm z nich označují jako „alte Stücke“.12 Dalších devět je zapsáno pod položkou „nové lovy v sále“, čímž byla míněna velkoformátová plátna, jež pro hlavní sál loveckého zámku vytvořil malíř Johann Georg Hamilton.13 Ačkoliv byla plánována realizace deseti obrazů, v inventářích z roku 1719 je jich pouze devět. Patrně tehdy nebyly všechny kusy dokončeny, případně umístěny na svých místech. Z výkladu Ludmily Ourodové-Hronkové je zřejmé, že obrazy nebyly do sálu umisťovány najednou, ale postupně.14

8 Vyplývá to z popisu první podobizny: „Ihro fürstln g[nä]d[igst]en Johan Adolphis, […] contrafe lebens groß.“ Inventář 1719. 9 „Kleine stuck dorauf die Persohn nur halb.“ Tamtéž. Formulace potvrzuje, že předchozí portréty byly v životní velikosti. 10 Teoretické východisko poskytl například vůdčí teoretik klasicizujícího baroku Bellori, G. B.: Le vite de´Pittori, Scultori ed Architetti moderni. Romae, 1672. 11 Srov. výše citovanou korespondenci z let 1690–1691, pozn. doplnit. – Zemřel snad 1. října 1704 bez dědiců. Srov. reskript Adama Františka, Hluboká, 4. října 1704, SOA Třeboň, odd. ČK, RAS, F. P. b./Adam Franz, fasc. 420, s. f. 12 Inventář 1719. 13 Ourodová-Hronková (2008), s. 234. 14 Chronologii vzniku Hamiltonových obrazů sestavila Ourodová-Hronková (2008), s. 237–242.

92

Malíř byl navíc při své práci závislý na přísunu modelů v průběhu roku a opakovaně se vracel k již dokončeným dílům k provedení úprav podle přání objednavatele, což vede ke komplikacím pokusů o sestavení přesné časové řady dodání obrazů. Jisté je, že v roce 1728 již byl sál kompletně vybaven.15 Oproti stavu podchycenému ve starším inventáři přibyl výjev lovu na leoparda. Po dokončení celého souboru deseti obrazů a jejich instalaci představovala díla dominantní prvek výzdoby sálu. Osudy obrazů byly poměrně dramatické, neboť měly být z podnětu Adolfa Schwarzenberga na konci září 1938 převezeny do Rakouska.16 Během transportu však byly obrazy zabaveny Freikorpsem a majitelé je získali až po několika urgencích. Poté plátna směřovala do Terstu, odkud byla po moři dopravena do Kanady. Po válce byly obrazy transportovány zpět do Evropy a Adolf Schwarzenberg je zapůjčil zemskému muzeu Joanneum, v jehož pobočce na zámku Stainz jsou dnes umístěny.17 V inventáři z roku 1728 je výše popsaná sbírka 33 obrazů ze zámku podchycena pouze sumárně.18 Další pohled na dějiny obrazové sbírky vnáší až lokační inventář loveckého zámku z roku 1731, v němž již zachycena není.19 Podle inventáře byla obrazová výzdoba soustředěna pouze v pianu nobile: tabulnici, jež se nacházela jižně od velkého sálu, zdobila šestice loveckých výjevů ve zdobených rámech.20 Dva obrazy, tentokrát s „rozličnými šarvátkami“, byly umístěny v chodbě do knížecího apartmánu a konečně dva lovy21 tvořily součást předpokoje. Vedle toho inventář zaznamenává i deset Hamiltonových obrazů v sále. Celkem je v soupisu zachyceno 20 obrazů, což přirozeně vyvolává otázku po osudech obrazové sbírky přemístěné na Ohradu z hlubockého zámku. Částečnou odpověď nabízí pohled do mladšího inventáře ze čtyřicátých let 18. století.22 V tematicky řazeném soupisu je sbírka opět zachycena, z čehož vyplývá, že byla roku 1716 uložena v prostorách, jejichž výbavu v roce 1731 inventární komise nesepsala, tedy mimo panské stavení. V roce 1747 pak bylo deset obrazů z někdejší vídeňské obrazové sbírky z Ohrady odvezeno

15 16 17 18 19 20 21 22

kapitola VI


[obr. 69] Detail inventární soupisu obrazů, uložených na Ohradě – obrazy schwarzenberských předků a příbuzných.

Inventář 1728. Schwarz (1990), s. 279–282. Available: http://www.museum-joanneum.at/jagdmuseum.html. „Bilder so anno 1691 von Wienn ins Schloß und von denen anhero kommen 33 [Stücke].“ Inventář 1728. Inventář 1731. „Verschiedene Jagden in schwarz gepeitzten Ramen mit vergolten leisteln und […] zirathen.“ Tamtéž. „Jagden, in schwarz gepeitzten Ramen und vergoldten laubwerk.“ Tamtéž. Inventář výbavy loveckého zámku Ohrada, svěřené v letech 1747 a 1748 k opatrování Leopoldu Zieglerovi, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 65 an.

93

kapitola VI


a umístěno na zámku v Českém Krumlově (příloha 1). Další osudy torza sbírky, jež zůstalo na Ohradě, jsou prozatím neznámé. Je třeba dodat, že obrazovou výzdobu loveckého zámku Ohrada v roce 1731 doplnilo šest obrazů zvířat a loveckých scén odeslaných z Vídně.23

Lovecký zámek in context…

kap. VII

Jednou z možností pohledu na barokní architekturu je pokus o rekonstrukci stavební úlohy.1 Tento pojem vychází z přesvědčení o tom, že umělecké dílo není předem dané, ale představuje výsledek řady dílčích rozhodnutí. Na počátku složitého procesu vzniku stavby stálo stavebníkovo zadání, které bylo často nutné korigovat vzhledem k reálné situaci na staveništi. Jiří Kroupa vedle toho zdůrazňuje, že umělec si vybíral typ díla v závislosti na úloze, kterou byl pověřen.2 Stavební typ se stává nositelem sémantického významu díla, čemuž odpovídá význam rétorické kategorie decora v soudobé architektonické teorii.3 Podle autorů architektonických traktátů měly zvolené formy, od půdorysné a objemové dispozice přes užití sloupových řádů až po výzdobu interiéru, odpovídat společenskému postavení stavebníka, jeho ambicím a životnímu stylu. Výsledné umělecké dílo je přitom nutné chápat jako průnik představ stavebníka a schopností architekta a osob činných na stavbě – od provádějícího stavitele až po zednické přidavače. Jak se tyto obecné poznatky vztahují k loveckému zámku Ohrada? Co vlastně je lovecký zámek? Jak nedávno připomněl Martin Krummholz, stavbám tohoto druhu se v českém prostředí dosud nedostalo žádoucí pozornosti.4 Počátky stavební úlohy loveckého zámku jsou přitom kladeny již do středověku.5 Specializované stavby určené pro pobyt feudálů během lovu se objevují nejpozději v souvislosti s písemným ukotvením pravidel lovu během 13. století, zpravidla v bezprostřední blízkosti loveckých revírů. Postupně vzniklo několik dvojic velkých reprezentativních hradů a loveckých objektů

23

94

Inventář loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 87.

1 Kroupa (2001), s. 20–21. 2 Tamtéž, s. 20. 3 Fidler (2004), s. 954. 4 Krummholz, M.: Šlechtická lovecká sídla v 18. století, referát na workshopu Buquoyský Žofín. Aristokratická lovecká sídla v 19. století, Žofín, 16. května 2014. 5 Laß, H.: Jagdschlösser, in: Paravicini, W. (ed.): Höfe und Residenzen im spätmittelalterlichen Reich. Bilder und Begriffe I–II. Ostfildern, 2005, s. 336–342.

95

k a p i t o l a V II


v jejich blízkosti. Příkladem mohou být dvojice hradů v přemyslovském loveckém hvozdu ve středním povodí Berounky (Týřov-Angerbach, Nižbor-Jenčov, Křivoklát-Jivno).6 Společným jmenovatelem těchto obvykle menších hradů byla absence hospodářského zázemí a přítomnost velkého sálu. V průběhu 15. století se objevovaly ubytovací prostory pro hosty. V období pozdního středověku docházelo podle Laße k postupnému utváření rozvinuté rezidenční sítě s polyfunkčními objekty, jejíž součástí byly i lovecké zámky (byť nebyly označovány tímto pojmem). Na základě oproti staršímu období širší bohatším pramenům lze tvrdit, že reprezentativnost loveckého zámku nebyla dána jeho podobou, ale kvalitou přilehlého loveckého revíru. Jako centra výprav šlechticů za lovem tak nezřídka sloužily drobné tvrze, venkovské dvorce, a dokonce i venkovská stavení nebo salaše. Výzdoba těchto příležitostně užívaných staveb byla skromná, tvořená zpravidla pouze heraldickou symbolikou reprezentující stavebníka, případně loveckými motivy. V průběhu 16. století však postupně došlo k prolnutí úlohy letohrádku, inspirovaného italskými vilami, a loveckého zámku, přičemž hrál inspirační roli Vellenberg císaře Maxmiliána I., k němuž byla v roce 1514 připojena reprezentativní zahrada.7 Heiko Laß připomíná specifickou situaci v protestantské části Německa, kde byly v následujícím období časté přestavby sekularizovaných klášterů pro účely loveckých zámků, ostatně úpravy starších objektů byly příznačné pro celé 16. století.8 Později se objevuje i řada novostaveb.9 Postupně došlo k prosazení nové koncepce loveckého zámku, který měl být nadále vnímán jako více či méně rozsáhlý komplex staveb rozličného účelu, budovaných podle jednotného plánu. V zámcích jako Kratochvíle byly role letohrádku a loveckého zámku definitivně propojeny.10 Řada nově budovaných loveckých zámků byla vybavena symbolickým opevněním, které odkazovalo na spojitost lovu a války. Jejich zevnějšek býval pojednán poměrně skromně, zejména ve srovnání s rezidenčními zámky. Výzdoba se soustředila do interiérů, v nichž byly vedle lovecké tematiky časté motivy oslavující stavebníka. Základní podoba loveckých zámků zůstala vzápětí v zásadě ustálená: tyto stavby byly spíše drobné, přesto exkluzivní. Bývaly vybudovány většinou v zázemí velkých rezidencí, i v raném novověku se tak objevují typické dvojice správního sídla a letohrádku, resp. loveckého zámku. Friedrich Carl von Moser dokonce metaforicky charakterizoval vztah rezidence a loveckého zámku, případně letohrádku, jako vztah „matky a dcery“.11 V českém prostředí se během raného novověku objevila řada staveb, které naznačené definici odpovídají. Z řady možných příkladů se zastavím

6 Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 1999, s. 50–51, 224–225, 232–233, 299–303, 381–382, 458, 569–571. 7 Laß (2006), s. 33. 8 Svědčí o tom například dějiny loveckého zámku Moritzburg v saském kurfiřství, který vznikl úpravou staršího objektu v letech 1542–1546 a následně byl v roce 1581 rozšířen. Podobně byl po roce 1559 přestavěn i sekularizovaný klášter Reinhardsbrunn. 9 Mezi ně náleží, s vědomím jejích specifik, pražská Hvězda (po r. 1556) či konvenčněji pojatý Augustusburg v Kursachsen (1568–1573). Vlček (1998), s. 267–268. 10 Stavební typy letohrádku a loveckého zámku definuje Laß (2006), s. 23–26. – Jakubec, O.: Defining the Rožmberk Residence of Kratochvíle: The Problem of its Architectural Character, OHA LXI, 2012, s. 98–119. 11 von Moser, F. C.: Teutsches Hofrecht II. Leipzig, 1754–1755, s. 266.

96

u staveb, jež představují zajímavý srovnávací materiál vůči Ohradě. Z časově blízkých staveb se jedná o černínské lovecké zámky Humprecht,12 Hořín13 a Vinoř,14 respektive Bon Repos15 Františka Antonína Šporka, a valdštejnský Horní Litvínov,16 unikátní Valdštejnsko17 a Diana,18 případně Střítež Pachtů z Rájova.19 Soubor černínských loveckých zámků se vyznačuje mimořádnou proměnlivostí. Enigmatický Humprecht je ukotvený svou podobou v hloubi 17. století, zatímco drobný zámeček Vinoř i rozsáhlejší hořínský komplex ve svém tvarosloví vyrůstají z vrcholného baroku. Na posledních dvou jmenovaných stavbách se podílel František Maxmilián Kaňka, jenž pro Valdštejny pro lovecké účely upravil také panský dům při proslulé litvínovské manufaktuře. V realizacích loveckých zámků důsledně vycházel, jak pro něj bylo typické, z kompozičně promyšlené gradace hmot. Naopak šporkovský Bon Repos se vyznačoval přízemní dispozicí rozvinutou kolem dvojice nepravidelných dvorů. V českém prostředí byly mimořádné komplexy Valdštejnska a Stříteže, jež byly vystavěny jako radiální pavilonové zámky.20 Variantu pavilonového zámku, jehož části jsou propojeny průchozími chodbami, představuje zámek Diana. Vedle představených loveckých zámků je Ohrada svým pojetím a uspořádáním netypická. Většina zkoumaných staveb je, s výjimkou Hořína, poměrně malá a do značné míry podřízená svému účelu. Svými rozměry se Ohrada z českého prostředí zásadně vymyká. Jak vypadaly lovecké zámky v Rakousích? Kníže Adam František mohl v rakouském prostředí znát celou řadu objektů, na prvním místě stavby navštěvované císařem. Dvůr se pravidelně objevoval na loveckých zámcích Halbturn,21 Wolkersdorf,22 Stockerau,23 Ebersdorf24 a Laxenburg,25 kde Adam František s dvorem pravidelně pobýval v jarních měsících. Některé z těchto objektů vykazují paralely s Ohradou.

12

13 14 15 16 17 18 19 20

21

22 23 24 25



Vlček, P. – Macek, P. – Zahradník, P.: František Maxmilián Kaňka. Umění 40, 1992 s. 180–227; MH [Horyna, M.]: Zámek Humprecht u Sobotky, 1678, in: Stolárová, L. – Vlnas, V.: Karel Škréta 1610–1674. Doba a dílo. Praha 2010, s. 528. – FIDLER (2004), s. 962. Vlček (1998), s. 99, 254–256. – Vlček – Macek – Zahradník (1992), s. 187. Tamtéž, s. 195; VLČEK (1998), s. 99, 499–500. Tamtéž, s. 174–175. – Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha–Litomyšl, 20032, s. 183–189. Vlček – Macek – Zahradník (1992), s. 193. – Vlček (1998), s. 101, 352. Tamtéž, s. 108, 487–488. Tamtéž, s. 217–218. Tamtéž, s. 108, 459. Heiko Laß rozeznává pavilonové zámky v radiální kompozici jako samostatný stavební typ, který označuje „Jagdsternschloss“. Laß (2006), s. 44–52. Pavilonové zámky Valdštejnsko a Střítež bezesporu reagují na francouzské vzory: již v roce 1679 vznikl podle projektu Julese Hardouin-Mansarta královský lovecký zámeček v Marly, jenž byl tvořen hlavní patrovou stavbou ve středu kompozice šesti přízemních pavilonů ve dvou řadách. Vlček (1998), s. 108. Tam i odrazy Hardouin-Mansartova řešení v německém prostředí. Grimschitz, B.: Johann Lucas von Hildebrandt. Wien–München, 1959, s. 72–73. Schmeller-Kitt, A. a kol.: Dehio Handbuch. Die Kunstdenkmäler Österreichs. Burgenland. Wien, 19802, s. 125–126. Benesch, E. a kol:, Die Kunstdenkmäler Österreichs. Niederösterreich nördlich der Donau. Wien, 1990, s. 1303–1304. Tamtéž, s. 1133. Müller, M.: Die mittelalterliche Burg und das Jagdschloss (Kaiser-) Ebersdorf in Wien. Burgen und Schlösser, 44, 2003, s. 92–98, 128. Lorenz (1999), s. 300.

97



[obr. 70] Halbturn.

Platí to pro Halbturn, vybudovaný v letech 1701–1711 Johannem Lucasem von Hildebrandt pro hraběte Aloise Thomase Harracha [obr. 70]. V roce 1720 byl císařem Karlem VI. odkoupen a nadále využíván jako lovecký zámek.26 Zámecký komplex je komponován přísně osově symetricky. Jádrem areálu je hlavní budova, na niž navazuje skupina tří dvorů lemovaných přízemními hospodářskými budovami. Poslední z dvorů je utvářen na půdorysu tří stran pětiúhelníku. Na jižní průčelí zámku bezprostředně navazuje parter francouzské zahrady. Halbturn ve svém pojetí a zasazení do kulturní krajiny, jíž dominuje park z let 1724–1727, představuje ukázku reprezentativního loveckého zámku. Zároveň se jasně ukazuje, nakolik byla podoba stavby podřízena její funkci: po roce 1720, kdy začal být Halbturn císařem využíván jako příležitostný lovecký zámek, došlo z iniciativy Karla VI. k rozšíření a úpravě rozsáhlých kočároven a stájí, jež byly nutné pro nový účel stavby. Zámek Halbturn lze považovat za principiální analogii loveckého zámku Ohrada. Podobnosti spočívají zejména v obdobném kompozičním řešení, zakládajícím se na řetězení dvorů kolem podélné osy komplexu [obr. 71]. Stavební úlohu obou staveb lze shrnout jako reprezentativní [obr. 71] Schematický půdorys zámku Halbturn.

98

26

Grimschitz (1959), s. 72–73.

monumentální lovecký zámek, který svou podobou důstojně zpodobňuje bohatství a společenské postavení svého majitele. Výstavba Ohrady v rozměrech odpovídajících rakouským analogiím jednoznačně svědčí o společenském postavení a ambicích mladého stavebníka. Na zadání staviteli se mimoto podepsal stavebníkův osobní zájem o lovecké psy, jemuž bylo funkčně podřízeno celé jedno křídlo komplexu. Vedle kompozice, jejíž řešení je jistě podmíněno také terénní konfigurací relativně úzké šíje mezi Zvolenovem a Munickým rybníkem, je na místě zastavit se u otázky východiska podoby hlavní zámecké budovy. Podle Věry Naňkové, Pavla Vlčka a Rostislava Šváchy více či méně bezprostředně vychází z podoby staveb Jeana-Baptista Matheye.27 Závislost na Matheyovi autoři zdůvodňují dispozicí interiéru, jež s dílčími obměnami opakuje schéma, které francouzsko-italský stavitel uplatnil na valdštejnském letohrádku Troja [obr. 72]. Tuto stavbu mohl pražský stavitel Bayer znát z vlastní zkušenosti. Naňková si správně povšimla, že objemové řešení Ohrady se od údajného trojského vzoru značně liší. Oproti obrysově roztříštěné hmotě trojského zámku, jehož dominantu tvoří výrazně převýšená hmota hlavního sálu lemovaná nárožními pavilony, přistoupil Bayer na Ohradě ke kompaktnějšímu řešení. Podle autorky je jeho východiskem prelatura cisterciáckého kláštera v Plasích, již v letech 1693–1698 realizoval podle Matheyových plánů [obr. 73].28 Kromě toho badatelka upozornila na možné inspirační zdroje některých architektonických detailů: trojlodní vestibul podle jejího názoru odkazuje na řešení Černínského paláce a ostění oken údajně vychází z tvarosloví Lobkovického paláce. Východiskem včlenění medailonů s reliéfy do suprafenester byly podle Naňkové detaily Clam-Gallasova, případně Šternberského paláce.29 S odhlédnutím schematičnosti naznačeného výkladu, v němž Věra Naňková sestavovala evolučně pojatý řetězec předloh a napodobivých realizací, je jeho nedostatkem opominutí možného vlivu stavebníka. Autorčina konstrukce věrohodně vysvětluje, odkud mohl Bayer dílčí formy znát a přebrat, nereaguje však na možné zásahy jeho zaměstnavatele. Kníže Adam František ze Schwarzenbergu vystupoval jako poučený stavebník. Dochovaná korespondence dokládá jeho intenzivní zájem o průběh výstavby a zejména prokazuje jeho zásahy do technických i výtvarných aspektů stavby. Nakolik mohl být celkový koncept stavby ovlivněn jeho vůlí?

27 28 29



[obr. 72] Půdorys piana nobile Ohrady (nahoře) variuje půdorys Troji (dole): je zrcadlově obrácený a boční křídla jsou proti vzoru odsazena.

Naňková (1974), s. 232. – Vlček (1998), s. 397. – Švácha (2009), s. 437–438. Naňková (1974), s. 227, 232. Tamtéž, s. 232.

99



[obr. 73] Prelatura cisterciáckého kláštera v Plasích.

Během římského pobytu na své kavalírské cestě kníže Adam František ze Schwarzenbergu nejspíše viděl mezi rozličnými pamětihodnostmi i slavný Palazzo Chigi, který vybudoval po roce 1664 pro kardinála-nepota Flavia Chigiho Gianlorenzo Bernini.30 V době, kdy sloužil jako obydlí švédské královny Kristýny, byl oblíbeným cílem návštěv středoevropských kavalírů včetně šlechticů z českých zemí.31 Podobně tomu bylo i na prahu 18. století, kdy sloužil jako oficiální rezidence císařského vyslance Jana Václava Gallase.32 Zda byla návštěva Palazza Chigi umožněna i mladému Schwarzenbergovi, který ve věčném městě pobýval na přelomu let 1700–1701, nelze s jistotou doložit. Zřejmě však měl dost času se s vlivným architektonickým řešením Berniniho stavby seznámit na vlastní oči, případně pomocí četných grafických vyobrazení. Právě povědomí stavebníka o typu objemově kompaktního paláce se zvýrazněným středovým rizalitem je klíčové pro volbu dané podoby pro plánovaný lovecký zámek na hlubockém panství, ostatně dané objemové řešení bylo v soudobé Vídni zhusta propagováno z Říma příchozím architektem Domenicem Martinellim.33 Dobově módnímu způsobu práce s hmotami Ohrada dokonale odpovídá. Určení koncepce loveckého zámku nezanechalo v pramenech bezprostřední stopy, proběhlo zřejmě ústně. Zadání proběhlo pravděpodobně na osobním jednání knížete se stavitelem a kompetentními úředníky. Na Hluboké kníže pravidelně pobýval, podobu stavby se svým stavitelem nejspíše prodiskutoval a zadal mu obecné příkazy ohledně koncepce areálu loveckého zámku. Stavebníkem danou intenci posléze stavitel na základě svých zkušeností a znalostí soudobé české architektury naplňoval. Možné formální zdroje Bayerem užívaných detailů identifikovala Věra Naňková. Řadu z nich stavitel používal pravidelně. Zcela typickým prvkem, který na svých profánních realizacích na prahu 18. století užíval, bylo přehledné dělení fasády výraznými etážovými římsami, podobně je pro Bayera obvyklé použití okenních ostění s uchy s kapkami, jejichž podoba odkazuje

30 31

32 33

100

Waddy, P.: Seventeenth Century Roman Palaces. Use and the Art of the Plan. Cambridge (Mst.) – London, 1992, s. 291–320. Z českých šlechticů královnu Kristýnu v roce 1675 navštívil například Ferdinand August z Lobkovic. Foltýn, T.: Druhá kavalírská cesta a zejména římský pobyt Ferdinanda Augusta z Lobkovic (1675–1676), in: Kubeš, J. (ed.): Šlechtic na cestách v 16.−18. století. Sborník příspěvků (nejen) ze 3. adventního kulatého stolu, který se na téma „Prameny k dějinám šlechtického cestování, 1550−1800“ konal na půdě Katedry historických věd FF UPa dne 28. listopadu 2005. Pardubice, 2007, s. 99–127, zde 108–109. Obýval jej v roce 1714. Krummholz, M. (ed.): Clam-Gallasův palác. J. B. Fischer von Erlach. Architektura – výzdoba – život rezidence. Praha, 2007, s. 81–102. Lorenz, H.: Domenico Martinelli und die österreichische Barockarchitektur. Wien, 1991.

ke starší stavební tradici. Naopak za autorskou invenci Pavla Ignáce Bayera pokládá Naňková návrh a realizaci portiků před průčelími loveckého zámku Ohrada.34 Jí uváděná spojitost s portikem Černínského paláce je však nevěrohodná. Realizace tamního portiku se oproti původním předpokladům protahovala. Ačkoliv četné variantní plány vytvořil již Francesco Caratti, samotná výstavba proběhla až v 18. století.35 Jako vzor pro Ohradu se pravděpodobnější jeví aktualizace portiku novoměstského kostela sv. Ignáce, který Bayer provedl v letech 1697–1698. S problémem realizace portiku se ostatně setkal i během prací pro břevnovské benediktýny a uplatnil jej i při návrhu úpravy vlastního domu.36 U Carattiho Naňková podobně hledá vzor řešení vestibulu hlubockého loveckého zámku, který podle ní opakuje vzor Černínského paláce. Sama však podotýká, že od své údajné předlohy v Černínském paláci se liší způsobem zaklenutí.37 Vedle toho Naňková opomíjí výraznější odlišnost principiálního charakteru: klenba Ohrady je sklenuta na pilíře, zatímco v pražské stavbě je svedena na sloupy.38 Podobně se v Carattiho hradčanské realizaci neobjevuje dominantní detail Bayerova vestibulu, zdvojené pilastry u pilířů a zdí. Ty se naopak objevují ve vestibulu vídeňského zahradního paláce Liechtenstein v Rossau [obr. 74].39 Na základě toho se lze tázat, zda nemohlo být Bayerovo řešení ovlivněno vídeňskou Martinelliho stavbou. Pokud by tomu tak bylo, je opět možné uvažovat o vlivu stavebníka na stavitele. Adam František nepochybně Lichtenštejnský zahradní palác, jehož hlavní průčelí ostatně vychází ze schématu Palazza Chigi a poměrem hmot Ohradu připomíná, znal [obr. 75]. Domněnku o možném vlivu paláce v Rossau dokládá i to, že později nechal Schwarzenberg na Ohradě vytvořit fresku inspirovanou tamním Pozzovým dílem. Lze uvažovat o tom, že Bayerovi řešení během případných osobních jednání ústně popsal a na staviteli nechal jejich konkrétní řešení. Na místě je vedle hledání možných vzorů pro řešení použitá na Ohradě také hledání mladších analogií, které mohly vycházet ze stejných předloh, případně vyrůstat na základě obdobných okolností. Cenným srovnávacím materiálem jsou zejména příkladně zpracované durynské lovecké zámky a letohrádky. Mezi nimi na první pohled zaujme zámek Ichtershausen a hostinský dům zámeckého komplexu Ettersburg.40 Letohrádek Ichtershausen vznikl po roce 1736 a zajímavý je zejména půdorysnou dispozicí interiéru [obr. 76]. Jedná se o dvojtrakt s průběžnou chodbou a připojenými pravoúhlými křídly. V bezprostředním sousedství průjezdu je umístěno schodiště. Obdobně je řešeno i rozdělení prostor hlavní budovy hostinského domu v Ettersburgu (po r. 1728).

34 35 36 37 38 39 40



Naňková (1974), s. 232, s. 237, obr. 13. Plán je uložen v SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, nefol. Vlček (1998), s. 313. Naňková (1974), s. 224. Tamtéž, s. 232. Horyna, M. – Zahradník, P. – Preiss, P.: Černínský palác v Praze. Praha, 2001, s. 114. Zde jsou ovšem doplněny o představené sloupy. Lorenz (1991), s. 248–255. Katalog Laß (2006), s. 269–442. – K Ichtershausen, tamtéž, č. kat. 37, s. 327–330; Ettersburg, tamtéž, č. kat. 18, s. 298–303.

101





[obr. 74] Vestibul vídeňského zahradního paláce Liechtenstein v Rossau s dominantním detailem zdvojených pilastrů na pilířích klenby.

Výjimku tvoří umístění schodiště, které je z důvodu úspory prostoru umístěno v samostatném přístavku na dvoře, který obepínají čtyři křídla. Průčelní strana je tvořena dvoupatrovou budovou s obytným podlažím v mansardovém podkroví. V přízemí bočních křídel jsou umístěny rozlehlé stáje, nad nimiž se v podkroví mansardové střechy nalézají pokoje pro hosty. Vytváření spojitosti mezi jihočeským loveckým zámkem a jeho durynskými protějšky by jistě bylo násilné, výše uvedené příklady však dokládají, že i v pokročilém 18. století, v době diktátu francouzského stavebního typu maison-de-plaisance,41 vznikaly stavby vycházející v distribuci prostoru z italské tradice. V tomto ohledu se zdají být soudy starších badatelů o zastaralosti či neaktuálnosti Bayerovy tvorby ahistorické.42 Namísto úvah o raně novověké architektuře v lineárně pojatých kategoriích „archaičnosti“ či naopak „pokrokovosti“ se jeví výhodnější přijetí teorie o užívání rozličných architektonických modů pro rozdílné stavební úlohy, což ostatně odpovídá kategorii decora, klíčové pro raně novověkou architektonickou teorii.43 Vedle typologické a formální analýzy je na místě ptát se i po tom, jak byla Ohrada svými současníky označována. Ve zkoumaném korpusu korespondence je Ohrada nazývána jako Jägerhauß, případně Jagdhauß. Daný pojem byl ojediněle používán i v počeštěné formě Jakthauß.44 Výjimečně

je použito v souvislosti s loveckým zámkem i místní jméno Wohrada jako označení lokality, v níž je budován, ale také jako jeho název.45 Častěji však byla stavba představena jako Jäger-Hauß zu Frauenberg. V moderní němčině výraz Jägerhaus znamená myslivnu, nicméně ta je ve schwarzenberské korespondenci označována pojmem Jagerwohnung/Jägerwohnung.46 Slovem Schloß byl na hlubockém panství označován výhradně objekt na Hluboké, ojediněle nazývaný i v barokní češtině „zámek“.47 Ohrada je jako „Jagdschloss“ jmenována až na Flathově zaměření z roku 1809, jako lovecký zámek je pak pravidelně označována po celé 19. století i později. V soudobé němčině se sousloví Jagd-Haus vyskytovalo. Užívá ho například Julius Bernhard von Rohr ve svém výkladu o loveckých zábavách.48 Význam spojení zachytil Johann Heinrich Zedler, jehož encyklopedie o 64 dílech patří k mimořádným pramenům pro poznání významu slov v barokní němčině. Zedler uvádí sousloví Jagd-Haus jako synonymum pojmu Jagd-Schloß.49 Poloha

45

46

47 41

Kroupa, J.: „Lieu de plaisance“ und das barocke Mähren. Notizen zu einem „französischen Modus“ in der Architektur des 18. Jahrhunderts. Umění 43, 1995, s. 317–320. 42 Naňková (1974), s. 242. – Vlček (1998), s. 397. – Švácha (2009), s. 437–438. 43 Fidler (2004), s. 954. 44 Záruka purkmistra a konšelů městyse Mirovice za hodináře Georga Josepha Delavose, 28. srpna 1721, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 2, fol. 162.

102

48

49

[obr. 75] Domenico Martinelli, Průčelí Liechtenštejnského zahradního paláce v Rossau, po r. 1692.

„Verzeichnus der arbeith zu den haubt thor in den newen Gebaw deß Jägerhauß auf Wohrada.“ Vyúčtování kamenických prací, b. m., b. d., SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 46–47. – „Jagdhauß auf Wohrada“, Dvořák knížeti, 6. srpna 1713, SOA Třeboň, pobočka Český Krumlov, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1665–1719, s. f. Kol. autorů: Německo-český, česko-německý studijní slovník. Olomouc, 2000, s. 806. – Srov. materiály ke stavbě panských mysliven, uložené ve fondech jednotlivých velkostatků panství sub sign. 6Bß. Srov. česky psanou smlouvu mezi Bayerem, Dvořákem a kameníkem Koutským o provedení kamenických prací na hlubockém zámku, Hluboká, 7. prosince 1715, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 74. „Zur Sommers-Zeit pflegen sich die grossen Herren gemeinlich auf ihre Lust-Schlösser und Jagdt-Hauser zu begeben, und daselbst mit Jagdten und allerhand Arten der Lustbarkeiten zu divertiren.“ Von Rohr (1733), kniha IV, kapitola XIII, §1, s. 859. Zedler, J. H.: Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschafen und Künste XIV. Leipzig–Halle, 1739. Available: http://www.zedler-lexikon.de.

103



[obr. 76] Půdorys prvního patra letohrádku Ichtershausen v Durynsku, po 1736.

zamýšleného objektu tohoto druhu měla být vyhledána tak, aby stavba zapadla do přirozeného okolí: měla být obklopena lesním porostem, případně rybníky či kanály. Někdy mohly být položeny v horách. Za stavebníky těchto staveb německý učenec označuje „velká knížata a pány“, kteří lovecké zámky a lovecké domy budují „často jako nejnákladnější stavby, v nichž musí být vše, co potřebují myslivci“. Interiér loveckého zámku měl být vyzdoben nejkrásnějšími tapetami a malbami s loveckými tématy. Zedler přitom uvádí výčet prostor kompletního apartmánu s předsálím, předpokojem, pokojem a kabinetem. Autor upřel svou pozornost i k okolí loveckého zámku: podle něj mělo být ozdobeno lipami, kaštany a dalšími stromy v „pěkných alejích“. V blízkosti zámku se mohla vyskytovat též „Lust-Garten“ s kaskádami a fontánami. Zedler ve svém popisu loveckého zámku představil menší, exkluzivně vybavenou stavbu určenou k občasnému pobytu, jehož cílem měl být lov a odpočinek. Objekt přitom měl být v interiéru členěna do nejméně jednoho, spíše však dvou apartmánů. Specifikem loveckého zámku bylo jeho přizpůsobení loveckým potřebám, které se projevilo zejména v nutnosti vybudování prostor pro uskladnění loveckého náčiní. Výpověď Zedlerovy encyklopedie tak beze zbytku potvrzuje citované poznatky Heiko Laße. Naznačené definici Ohrada do značné míry odpovídá. Naopak Laß důsledně rozlišuje pojmy „Jagdschloss“ a „Jagdhaus“: Podle Laße měly „Jagdhäuser“ charakter menší stavby či útulku a sloužily pouze k časově velmi omezenému pobytu během lovu. Naopak „Jagdschlösser“ podle německého badatele představovaly stavby většího rozsahu, jež nezřídka dosahovaly velikosti rezidenčních zámků. Toto rozdělení se na základě rozboru pramenů vztahujících se k Ohradě jeví jako pomocná konstrukce pro snadnější typologické rozdělení dochovaných staveb.50

50

104

Laß (2006), s. 24.

Další dějství: opravy a úpravy

kap. VIII

Příběh loveckého zámku Ohrada zdaleka nekončí jeho stavebním dokončením a vybavením na přelomu druhé a třetí dekády 18. století. V následujícím období byly prováděny četné stavební práce, jež sahaly od běžné údržby v ceně jednotek zlatých ročně až po zásadní úpravy. Údržba objektu zahrnovala opravy a výměnu namáhaných prvků, jako byla pravidelně vyměňovaná kamna či namáhané součástky hodinového stroje ve věži. První provizorní opravu hodin provedl již v roce 1726 podhradský zámečník Andreas Wild, původem z Falce, nicméně již následujícího roku musel provést autor stroje, mirovický hodinář Delavos, rozsáhlejší správku. Každodenní fungování zámku také ukázalo nutnost zařízení rozličných zlepšovacích úprav. Příkladem může být pořízení rolet na horní okna ve velkém sále v roce 1728. Jejich instalace měla zamezit škodám způsobovaných slunečními paprsky na Hamiltonových obrazech.1 Další zásadnější stavební práce proběhly v roce 1730, kdy knížecí stavitel Anton Erhard Martinelli zpravil vrchnost o tom, že krytina bočních křídel hlavní budovy loveckého zámku se začíná bortit a je třeba provést opravy.2 Práce zahrnovaly dílčí změnu rozvrhu prostor v severním bočním křídle a zejména správky střechy a byly na podnět vrchnosti provedeny ještě téhož roku pod vedením zednického políra Paula Schießla. Současně proběhly opravy nátěru fasády loveckého zámku, opět zelenou barvou. V roce 1731 byla výbava zámku doplněna dalšími jeleními hlavami, jež pokovoval třeboňský malíř Kašpar Courtin (celkem 12 zlacených a 7 pokovených hlav). Nakonec bylo součástí výzdoby Ohrady dohromady 44 pozlacených a 117 pokovených jeleních hlav.3

1 Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 2. pololetí 1728, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2. 2 Knížecí reskript, Vídeň, 1. března 1730, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 9. – Aprobovaný plán v SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 119. Anton Erhard Martinelli, 25,6×36,7 cm, šedě a růžově lavírovaná perokresba s měřítkem v pražských sázích. – Neaprobovaná kopie v ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, složka Schloss Ohrad 1709–1793, s. f. 3 Inventář loveckého zámku Ohrada, 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 87.

105

k a p i t o l a V III


106

Vzhledem k zamýšlené návštěvě císaře Karla VI. na schwarzenberských panstvích roku 1732, jejíž součást měl tvořit i pobyt na Ohradě, bylo třeba lovecký zámek obhlédnout a odstranit případné nedostatky. Práce se ujal polír Schießl, pod jehož vedením došlo k opravám omítky a malování v interiérech i v exteriéru a zejména správce dlažby ve vestibulu. „Facelift“ objektu před velkou událostí zahrnoval i opravy zámků v kněžniných pokojích, dodávku dalších jeleních hlav i opravu a výměnu části kamen. Knížecí řemeslníci dbali na vše. Byly vyspraveny koňské stáje, psí výběhy i kotce, jakož i ploty a pažení studen na nádvoří. Jejich práce však vyzněla naprázdno – vzhledem k nenadálé smrti Adama Františka k císařově návštěvě na Ohradě nedošlo.4 Kvůli skonu knížete došlo ve třicátých letech 18. století, kdy v čele schwarzenberského rodu stála jako zástupkyně nezletilého prince Josefa Adama (1722–1782) kněžna Eleonora Amálie, k zásadnímu omezení stavební aktivity vrchnosti. Během celého desetiletí nedošlo k významnějším pracím ani na Ohradě, zmínku zasluhuje snad jen dodání zelených závěsů na horní okna hlavního sálu v roce 1735, tentokrát se zdůvodněním, „aby nemohl do sálu prach“.5 Naopak čtyřicátá léta byla velmi dramatická. Symbolickou předehrou nadcházejících dějů bylo podemletí části zdiva loveckého zámku vzedmutou vodou Munického rybníka v roce 1741.6 Mělo však být hůř – během slezských válek se loveckého zámku dotkly „velké dějiny“. Již před hrozícím obsazením během první slezské války byly v Ohradě svěšeny závěsné obrazy včetně Hamiltonových pláten. Svinutá díla byla z bezpečnostních důvodů umístěna na opevněném hlubockém zámku, což je však paradoxně přivedlo do většího nebezpečí.7 Objekt byl v prosinci 1741 obsazen francouzsko-bavorskou posádkou, aby se následně se stal první linií bojů císařských a kurfiřtových vojsk. Jakmile se v srpnu kvůli nedostatku proviantu zámecká posádka vzdala, směřoval první dotaz knížete Josefa Adama k cenným obrazům – shodou okolností a nepochybně se značným štěstím přečkaly obrazy bombardování zámků císařskými bez újmy. V letech 1742 a 1743 byli na Ohradě na doléčení umístěni zranění francouzští vojáci z kurfiřtovy posádky zámku Hluboká se statutem válečných zajatců. Pobyt zhruba 300 raněných od srpna 1742 (uzavření příměří mezi francouzskou posádkou hlubockého zámku a obléhajícími císařskými) do 10. dubna 1743 (odchod 130 doléčených zajatců s císařskou eskortou) byl pro Ohradu devastující. Vrchnost se tudíž intenzivně snažila odstranit škody. Bezprostředně po odchodu zajatců zámek obhlédli hlubocký hejtman Václav Antonín Dvořák a obroční písař v doprovodu velitele českobudějovické posádky Maxmiliána svobodného pána von Krottendorf.8 Prvotní odhad škod na

zničeném zasklení oken, dveřích a kováních byl 125 zl 36 kr. Kníže Josef Adam však opravy hodlal provést bez ohledu na náklady a co možná nejrychleji, cena prací nakonec dosáhla 200 zl. Mimo oprav oken a dveří bylo třeba nahradit zničené pumpy na nádvoří, dílčí správky vyžadovala také dlažba. Zároveň českobudějovický malíř Jan Pazourek vymaloval místnosti v prvním a druhém patře objektu vyjma sálu nehašeným vápnem, nepochybně z hygienických důvodů. Pazourek měl ještě jednu pozoruhodnou úlohu. Z titulu odborníka na umění dohlížel na svěšení, svinutí i evakuaci obrazů z loveckého zámku, k níž kromě roku 1741 došlo ještě později, v září 1744 během druhé slezské války před hrozícím pruským obsazením. Paradoxem druhé evakuace děl je fakt, že reinstalována byla jen nedlouho před pruským vpádem – na Ohradu se Hamiltonova plátna vrátila z Hluboké v srpnu 1744. Dvojí odvoz pláten z Ohrady během válek o slezské dědictví představoval pro hmotnou podstatu obrazů zásadní riziko a není divu, že bylo zanedlouho třeba plátna restaurovat. Úkolem byl v roce 1751pověřen František Jakub Prokyš, stěžejní postava umění pozdního baroka v jižních Čechách.9 Z knížecího pověření očistil 17 děl, za což mu bylo vyplaceno dohromady 72 zl 35 kr.10 Zájmem o prospěch maleb v hlavním sále bylo motivováno i vybavení oken hlavního sálu žaluziemi, k němuž došlo na příkaz Josefa Adama v roce 1754.11 Téhož roku také v odpoledních hodinách 2. července do Ohrady uhodil blesk, což se však naštěstí obešlo bez větších škod vyjma poškození věže. Provizorní oprava plechové krytiny zámecké vížky proběhla ještě téhož roku, další práce však pokračovaly i v příští stavební sezoně. Největším nákladem stavby byla výplata 9 zl za pokrytí střechy 32 tabulemi bílého plechu.12 Drobným poškozením lovecký zámek neunikl ani během sedmileté války, kdy v něm v roce 1758 dočasně pobývala císařská artilerie. S poškozením z dob slezských válek se tehdejší oprava nemohla měřit, škody nepřesáhly míru běžného opotřebení. Po odchodu dělostřelců bylo třeba vyspravit dlažbu a část zámků či vymést kamna. Podobně se na Ohradě nekonaly zásadnější práce vyjma obvyklé údržby ani v následujících letech. Teprve v roce 1777 předložil panský zednický mistr Christian Smrsch (1717?–30. května 1799) rozpočet zednických prací na opravu „velmi poškozeného“ bytu lovce bažantů v loveckém zámku v celkovém nákladu 35 zl 21 kr. Podle návrhu byla oprava, zahrnující zejména dláždění pokoje, komory a kuchyně, provedena.13 Ani v dalším období se na Ohradě nekonaly zásadnější práce. V roce 1789 však knížecí stavební řemeslníci upozorňovali na špatný stav krovu „v rohu proti Zvolenovskému rybníku“. Navrhovaná oprava krovů „nad sálem a pokojema“ měla dosáhnout ceny 128 zl 35 kr, což však podle knížete Jana Nepomuka mohlo

4 LUNIACZKOVÁ-VOKÁČOVÁ, P. – STERNECK, T.: Letní císařská návštěva v královském městě. Průjezd Karla VI. a jeho dvořanů Českými Budějovicemi v srpnu 1732. Jihočeský sborník historický 72, 2003, s. 175–207. 5 Důchodní účet panství Hluboká, výdaje za 1. pololetí 1735, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2. 6 Prameny SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, fol. 31, 35. – Tamtéž, sign. IA 6Bß 4a, fol. 201. 7 Podrobně Ivanega, J.: „…dörffte Frauenberg kein bessers schicksal zu gewärtigen haben.“ Schwarzenberské reflexe slezských válek. Theatrum historiae, v tisku. 8 Olbricht knížeti, Hluboká, 1. května 1743, SOA Třeboň, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, Schloss Ohrad 1709–1793, s. f.

9 Rajdlová, L.: František Jakub Prokyš. Českobudějovický malíř 18. století. Praha, 2013 (disertační práce, ÚDKU KTF UK). 10 Reskript Josefa Adama, 3. března 1751, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6J 3, fol. 698. – Antonín de Bossi Prokyšovi, Hluboká, 6. července 1751, tamtéž, fol. 697. 11 Reskript Josefa Adama, 19. dubna 1754, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 238. 12 Hlubocký ředitel knížeti, Hluboká, 10. června 1755, tamtéž, fol. 248. 13 Christian Smrsch, rozpočet opravy bytu lovce bažantů v Ohradě, 1777, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 286.



107



počkat na obhlédnutí knížecím stavitelem Andreasem Zachem (1736–1797).14 Celkový stav zámku v tomto období zdaleka nebyl uspokojivý – v roce 1789 byla okna objektu poškozena při silné přeháňce a do objektu rozbitými okny vnikal vítr i déšť. Škoda přitom byla odstraněna až v roce 1793.15 Na sklonku 18. století se podoba ani využívání objektu nezměnilo. Václav Antonín Friedl, ředitel hlubockého panství, Ohradu v roce 1780 sugestivně popsal: „Čtvrt hodiny jižně od hlubockého zámku, mezi Munickým rybníkem a Zvolenovem, leží pod jménem Jägerhaus překrásný letní palác, v němž se nachází nákladně s uměleckými obrazy vyzdobený sál, vedle nějž je mnoho nejkrásnějších pokojů. V tomto letohrádku je jak v onom sále, tak i v chodbách a na schodišti k vidění velké množství nejpozoruhodnějších a nejskvostnějších jeleních paroží. Mimoto tam stojí zbrojnice, v níž se nalézá mnoho rozličných loveckých rekvizit včetně přináležících vozů, s nimiž je možné lovit nejen různé zajíce a vodní zvěř, ale podnikat také největší lovy na jeleny a svině.“16 Postupně však význam objektu ustupoval. Bohatá výbava nepoužívaných apartmánů vrchnosti se přežila, stavba byla využívána zejména lesnickým a hospodářským úřednictvem. Není proto divu, že kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu přistoupil v rámci svých modernizačních snah k zásadní proměně loveckého zámku Ohrada. Mimořádný vliv na jeho rozhodnutí měla rostoucí sbírka preparátů loveckých trofejí, jež pro knížete připravoval zdatný lesnický adjunkt Václav Špatný (1807–1882).17 Sbírce založené v roce 1839 se brzy nedostávalo místa. Přímo se nabízelo použít omezeně využívaný lovecký zámek Ohrada a proměnit jeho část v kabinet přírodnin. Rozhodnutí založit na Ohradě muzeum lesnictví a myslivosti vydal kníže v březnu 1842. Již v září téhož roku vznikly první návštěvní knihy, z nichž je zřejmé, že muzeum, první svého druhu v Čechách, bylo od počátku veřejně přístupné. Instituci se dostalo značné pozornosti a zanedlouho se stala významným odborným centrem. O věhlasu Ohrady svědčí například žádost 18. sjezdu německých agrárníků-lesníků, jenž v roce 1856 hodlal své jednání vyzdobit „vyobrazením hlubockého lesnického muzea a nejbližšího okolí“. Jednatelé vyslovili přání, aby mohl být na místě zhotoven „akvarel v oktávovém formátu s historicky pozoruhodným zámkem Hluboká v okolí“. Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu prací pověřil svého osvědčeného kancelistu a občasného umělce Karla Zenkera.18 Se změnou účelu Ohrady souvisely i stavební práce, první rozsáhlejší po mnoha desetiletích. Ačkoliv kabinet přírodnin vznikl na Ohradě již v roce 1841 a muzeum o rok později, adaptační práce probíhaly po celá čtyřicátá léta 19. století. Hmotné podstaty objektu se sice nedotkly, zásadně se však pozměnil vzhled interiérů. Svědčí o tom například knížetem schválený rozpočet úprav loveckého zámku na rok 1843: jen zedníkům mělo být vyplaceno

71 zl 33 kr, pracovat měli s materiálem v ceně 20 zl. Mnohem výraznější však byly práce sochaře v ceně 325 zl a natěrače, jemuž mělo být vyplaceno 303 zl. Vysoký náklad sklenářské práce ve výši 462 zl 30 kr prozrazuje, že byly pořízeny především muzejní prosklené skříně pro uložení a vystavení naturálií.19 V menší části skříní pak měly být vystaveny knihy ze současně založené unikátní odborné knihovny. Zprvu byly sbírky umístěny „ve velké místnosti jižně od sálu“ a v sousedním pokoji,20 postupně však byly vzhledem k rozrůstání vystavovaných sbírek pro výstavní účely adaptovány i další místnosti. Bylo třeba najít prostor nejen pro sbírku preparátů, ale i pro odbornou knihovnu, sbírku semen a příkladů škodlivého lesního hmyzu, nakonec umístěno v někdejší obslužné chodbě.21 Vedle Václava Špatného, organizačního a odborného ducha muzea, hrál klíčovou roli při zrodu muzea a adaptaci Ohrady k nové roli krumlovský sochař Johann Pták (1808–1860), spíše svérázný autodidakt se sklonem k práci na rozličných kuriozitách, než profesionální umělec.22 Pro muzeum lesnictví a myslivosti dodával zejména nákladný mobiliář z paroží – jen za jeden rám zrcadla z jeleních parohů si účtoval 10 zl 48 kr.23 Prováděl i natěračské a renovační práce [obr. 77]. O šíři úkolů Johanna Ptáka svědčí, že v roce 1843 osadil na stěny muzea 150 srnčích hlav.24 Podobně dodával nejrůznější práce i v následujících letech. Jedním z mnoha drobných zvratů dějin je, že se Ohrada nově stala cílem dodávek loveckého materiálu – zatímco v barokním století z hlubockého loveckého zámku vyjížděly konvoje vozů s loveckými potřebami na sousední jihočeská panství, v polovině 19. věku proudily opačným směrem lovecké trofeje k výbavě vzniknuvšího muzea.25

19 20 21 22 23

14 15 16 17 18

108

Michael Kaška, rozpočet opravy, Hluboká, 1789, tamtéž, fol. 308–309. Protokol stavební konference z 9. března 1793, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 319. Václav Antonín Friedl, popis panství Hluboká, 1780, SOA Třeboň, Vs Hluboká, kniha 71. Schwarz (1990), s. 284–286. Přípis centrální kanceláře, Vídeň, 6. června 1856, SOA Třeboň, odd. ČK, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.

24 25



[obr. 77] Johann Pták, Rozpočet restaurování 15 jeleních hlav na Ohradě, 1844.

Wilhelm Newenhorst, Zpráva stavebního úřadu, 29. prosince 1843 (schváleno Janem Adolfem II. 21. ledna 1843), SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 100, inv. č. 592, sign. 5a. Vyúčtování stavebních prací za rok 1843, červenec 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. Zpráva stavebního úřadu, 22. července 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. Nikendey, A.: Zapomenutý jihočeský umělec Jan Pták. Rodopisná revue 2, 2006, s. 17–19. Johann Pták, Krumlov, 2. ledna 1845, rozpočet na rám zrcadla z jeleních parohů pro lovecký zámek Ohrada v ceně 10 zl 48 kr, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 494, sign. 5d/1. Vyúčtování stavebních prací, červenec 1843, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. Např. v březnu 1844 bylo na Ohradu dopraveno 15 jeleních hlav ze zámku Vimperk. J. Lanna stavebnímu úřadu, Vimperk, 16. května 1844, SOA Třeboň, ÚSS, odd. ČK, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1.

109



Oproti předchozímu období se zásadně proměnila sociologie stavebního provozu. Zatímco barokní schwarzenberští stavebníci se mohli spoléhat na vlastní políry a pracovní síly, Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu měl k dispozici pouze nevelký aparát navrhujících a dozorujících stavebních úředníků, sdružených v rámci krumlovského stavebního ředitelství.26 Knížecí zaměstnanci připravovali návrhy prací a jejich rozpočty, vedli stavební účetnictví a prováděli stavební dozor. Vlastní práce prováděli externí dodavatelé, vzešlí z licitačního řízení. Mimo lesnického muzea byla na Ohradě celá řada bytů knížecích zaměstnanců, pro něž byla postupně vybudována řada služebních bytů, jež doplnily několik starších obytných jednotek. Již v roce 1843 byl zařízen byt pro Václava Špatného, o deset let později pak byly upraveny prostory v mezaninovém patře na byty pro lesnického adjunkta Johanna Rodlera a další lesnický personál. Krumlovský stavební ředitel Wilhelm Newenhorst tehdy výstižně poznamenal: „Se vší pravděpodobností byly při stavbě loveckého zámku prostory v druhém patře podřízeny oněm v patře prvním, takže bylo členění pokojů v obou podlažích stejné, a zdi mohly stát na sobě.“27 Místo toho navrhoval Newenhorst rozdělení větších prostor příčkami na menší pokoje nákladem 978 zl 53 kr. Nejzásadnější stavební práce na Ohradě se v 19. století týkaly střechy. Její stáří vedlo k nutnosti řady dílčích oprav, stav krovu i krytiny se však stále zhoršoval. Kníže Jan Adolf II. tudíž v roce 1857 přistoupil k ráznému kroku a na příští stavební sezonu naplánoval nahrazení staré prajzové krytiny novými taškami. Celkový náklad stavební akce měl dosáhnout 7395 zl 39 kr. Příkladná šetrnost praxe schwarzenberského stavitelství se odrazila v tom, že staré prajzy a háky měly být „zčásti použity na pokrytí jiných budov a zdí, zčásti rozprodány“.28 V roce 1877 se však začalo uvažovat o komplexnějším řešení, jež by zahrnovalo i výměnu krovu. Tehdejší práce navrhoval a dozoroval knížecí stavitel Anton Oswald, proběhly však jen opravy krovů vedlejších objektů areálu. Na krov rizalitu hlavní budovy došlo až v osmdesátých letech 19. století. Tehdejší rozsáhlá rekonstrukce loveckého zámku Ohrada začala být plánována na podzim 1884 a provedena byla v následující stavební sezoně [obr. 78]. Současně proběhla obnova fasády „ve třech v příjemné harmonii stojících barvách“, jimž opět dominovala zelená.29 Tečkou za nejrozsáhlejší stavební akcí od vzniku loveckého zámku byla výměna křídel hlavního vstupu, jež se nacházela „v nejubožejším stavu“. Jejich novotvar byl proveden podle plánu Jana Sedláčka (1848–1916), stavebního adjunkta, který měl „dbát na uměleckou hodnotu objektu“ [obr. 79]. Po těchto pracích měl být „na delší dobu zajištěn

26 27 28 29

110

Navrátil, F.: Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (1755) 1792–1950. Inventář. Český Krumlov, 1966. – Vybíral (1999), s. 83 an. Schwarz (1990), s. 286. – Zpráva stavebního úřadu z 12. září 1853 a knížecí rozhodnutí z 10. října 1853, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. Zpráva hlubocké administrace, 2. října 1857, s knížecím rozhodnutím z 20. listopadu 1857, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. Příloha zprávy hlubocké administrace z 2. srpna 1884 s knížecím rozhodnutím z 16. října 1884, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. – Heinrich Mocker stavebnímu ředitelství, 25. září 1885, tamtéž.



[obr. 78] Heinrich Mocker (?), Návrh nového krovu rizalitu hlavní budovy, 1884.

dobrý stav a krása“ loveckého muzea. 30 Právě renovace z let 1885–1886 dala loveckému zámku Ohrada jeho současnou podobu. Mladší stavební zásahy již podobu objektu zásadněji nezměnily. Spočívaly, vyjma utilitárních zásahů (vkládání a odstraňování různých příček a mezistropů atp.), v rekonstrukcích, z nichž nejrozsáhlejší proběhla v osmdesátých letech 20. století, kdy byla také prozatím naposledy obnovena fasáda.

30

Zpráva stavebního úřadu, 9. října 1885, SOA Třeboň, odd. ČK, ÚSS, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. – Sedláčkův plán z roku 1886 uložen v SOA Třeboň, Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095.

111



Závěrem

kap. IX

Cílem knihy Lovecký zámek Ohrada. Stavební dějiny nebylo nic víc, než slibuje její název, totiž přiblížení průběhu výstavby objektu a mladších stavebních úprav. Na základě kulturně historicky pojatých dějin umění, jež zastupují například práce Jiřího Kroupy, jsem se pokusil o zachycení stavby v jednom okamžiku její dějinnosti v širších dobových souvislostech. Smyslem daného přístupu není ani tak shromáždění či doplnění dosud známých faktů k dějinám stavby, jako spíše jejich nahlédnutí z jiného úhlu pohledu. Těžiště zájmu práce leželo v období výstavby Ohrady. Bohatý pramenný materiál, jenž se skládal z korespondence, inventářů, účtů, plánové dokumentace, kartografických pramenů, ojedinělých vyobrazení a soudobých teoretických prací, umožnil ukázat proces výstavby objektu v jeho plastičnosti. Případ loveckého zámku Ohrada dokonale zapadá do stavebních aktivit knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, jehož vkus byl čistě „vídeňský“. Stavebníkovy architektonické názory se na jedné straně projevily jeho angažmá výstředního génia Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, na straně druhé pak využíváním konzervativně uvažujícího stavitele Bayera na českých venkovských panstvích.1 Jádrem práce je rozbor loveckého zámku Ohrada. Pokusil jsem se nahlédnout na zámek z několika úhlů: na prvním místě jsem se snažil analyzovat nerealizovanou podobu stavby navrženou Bayerem. Starší bádání si sice plánu povšimlo, vesměs však bez hlubší pozornosti. Stavitelův návrh odpovídal podobě loveckých zámků budovaných v Čechách jeho doby: šlo o stavbu, jejíž nepříliš velké rozměry i omezená zdobnost byly podřízeny účelu poskytnutí

[obr. 79] Jan Sedláček, Návrh nových hlavních dveří loveckého muzea, 1886.

112

1 Podrobná charakteristika stavebního podnikání Adama Františka v připravované disertační práci autora.

113

kapitola IX

Závěrem

114

zázemí během lovu. Stavebník se však za nejasných okolností rozhodl změnit zadání a vybudovat Ohradu v odlišné formě. Rozbor korespondence poměrně jasně ukazuje, že stavba nebyla pouze výsledkem tvůrčího výkonu Pavla Ignáce Bayera. Realizovaná podoba zámku vznikla jako průnik mnoha vzájemně se ovlivňujících faktorů. Na jedné straně stála přání stavebníka, na něž podle svých schopností a možností panství reagovali navrhující stavitel Bayer, hlubocký hejtman Dvořák a vrchní lovčí Drescher, kteří stavbu logisticky zajišťovali. Značnou měrou se na výsledku podíleli Bayerův zednický polír Hans Georg Schleicher, který několikrát vstoupil i do procesu plánování, tesařský polír Georg Lang a rozliční řemeslníci, v první řadě kameník Vít Dvořák, mramorář Mathias Gigel, štukatér Francesco Carrobio a vídeňský zámečník Johann Schöneck. Z dochované korespondence vyplývá, že stavebníkův zájem se neomezoval pouze na finanční záležitosti. Schwarzenberg se naopak na několika úrovních aktivně zapojoval do procesu vzniku stavby. Z rekonstrukce původní podoby zámku vyplývá, že stavba představovala promyšleně fungující celek, jehož vnitřní utváření i bohatá výzdoba, jejíž leitmotiv tvořila oslava ušlechtilého trávení volného času formou lovu, odpovídaly dobové normě a praxi. Zejména v pianu nobile, které tvořila dvojice apartmánů, velký sál a přilehlé obslužné prostory, byla shromážděna hmotná kultura vysoké úrovně, která měla patřičně reprezentovat vysoké společenské postavení stavebníka. Totéž lze říci o obrazové výzdobě, jejíž nedílnou součástí byla velkoformátová freska Johanna Georga Werleho, dílo v jižních Čechách své doby bezprecedentní a ojedinělé, jednoznačně demonstrující vídeňský vkus i společenské postavení stavebníka. Snahu o společenskou reprezentaci prokázalo i zkoumání stavební úlohy. Její inspirační zdroje leží v prostředí velkých loveckých zámků v Rakousích. Budováním rozsáhlého, symetricky komponovaného komplexu prostorné hlavní budovy a dvojice pravoúhlých dvorů s hospodářským zázemím, stejně jako krajinářskými úpravami bezprostředního okolí, se Adam František ze Schwarzenbergu pokusil o symbolické vyjádření postavení svého rodu i sebe samého. Spíše stranou zůstalo zkoumání ryze formálních analogií, jejichž výčet přinesla již Věra Naňková. Přesto se ukázalo, že její zaměření výhradně na české prostředí mohlo být zavádějící, neboť některé formální prvky, kupříkladu utváření vestibulu, mohly vycházet z vídeňských vzorů. Pokus o rozbor pojmosloví, které ve vztahu k Ohradě používali knížecí korespondenti, ukazuje vnímání stavby zásadně odlišné od dnešního. Zatímco pro návštěvníky na prahu 21. století je Ohrada loveckým zámkem, stavebník a jeho současníci stavbu vnímali, alespoň na terminologické úrovni, jako větší obdobu panských mysliven. Za stavbu zámeckou začala být Ohrada považována až na sklonku 18. století. Předložená práce není definitivní monografií loveckého zámku Ohrada. Při jejím sepsání jsem byl veden vírou, že každá generace má právo a potřebu klást otázky odlišné od dřívějších přístupů. S tímto vědomím, s úctou před výsledky dosavadního výzkumu a snad i s jistou dávkou badatelské pokory je mi jasné, že každý text nejenže řadu témat objasní, ale zároveň naznačí další

možné cesty bádání. Jednou z nich může být i analýza fungování komplexu loveckého zámku. Na vymezeném prostoru této knihy je nebylo možné vyřešit. Ukazuje se totiž, že Ohrada nebyla v žádném případě uzavřeným světem, který by fungoval sám do sebe. Právě naopak: komplex loveckého zámku představoval živoucí organismus, pevně zapojený do širší sítě schwarzenberských sídel v jižních Čechách. Objasnění fungování tohoto celku si zaslouží podrobnou pozornost na větší ploše.

kapitola IX

Závěrem

115

Příloha Inventář loveckého zámku Ohrada, Hluboká, 30. června 1719. Inventář sepsaný při uvedení správce loveckého náčiní Hanse Georga Hoffmanna, jemuž jsou svěřeny do užívání uvedené předměty, do funkce. Tematicky řazený soupis uvádí rozličné ložní textilie, závěsy, nábytek (skříně, židle), příslušenství ke krbům a nádobí (cínové a měděné). Nejvýznamnější součástí inventáře je soupis obrazů, uložených v loveckém zámku. Jde o 33 děl z ucelené sbírky, převezené z Vídně r. 1691 na hlubocký zámek, 8 loveckých scén a 9 nových obrazů do sálu.1 SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6J 1a, s. f. „Inventarium der im neuen Jägerhauß befindlichen. und denen Hanß Georg Hoffman Plahenknecht zu seiner verwahrung übergebenen Mobilien, alß Feder bette schittziehen on ungebleichten gradl. […] Pflaumfeder better schitt ziehen […] Ziehen zum überziehen. […] Lailacher. […] Bett Dekn […] Madratzen […] Strohe Säcken […] Grün tuchene Portier der vorhang. […] Auß roten tuch. […] Leinwandene fenster vorheng. […] Unterschidliche tisch. […] Bett stattn

1 Ediční zásahy jsou omezeny na rozepsání zkratek do hranatých závorek [], případně úpravu grafémů [ij] na [ii], respektive [v], pokud fungovalo jako samohláska, na [u] (obdobně [w][u]). V případě možné písařské chyby, neobvyklého tvaru slova či možnosti různočtení užívám tradiční symboly [!] a [?]. Kulaté závorky () nemají ediční význam a jsou původní součástí editovaného textu. Kurzivní text je v originále psán novogotickou polokurzivou, běžný řez písma označuje text psaný latinkou.

116

[…] Verschiedene Almer. […] Laansstill. Mit grün tuch überzogene 30 Gemeine grüne lanstül 171 […] Fewer Eysen in denen wällischen Caminen. […] Verschiedenes Zün, und Kupfer geschier. […] A[nn]o 1719 laut Ioanni Rentrechnung den 27ten May zu gekaufft Worden alß. Kupfer geschier […] 1719 ausen Schloß verschiedene bildter ander überfuhrt worden, so A[nn]o 1691 von Wien ankhomen alß 1 Ein Mutter gottes bild mit etlich heyligen Jungfraunen 1 2 Ein Muter gotes bild mit dem kindlein Jesu, St Joanni et St. Antoni 1 1 3 Die hey. 3 könig2 3 1 4 Ein großes Marie bild mit der hey. Catharina 1 5 Ein landschafft worauff ein Reisender Man zu pferdt4 1 6 Ein Conversation5 7 Ein grose Adultera vor Christo gestelt 1 8 Die heimbsuchung Marie Elisabetha, Zacharis et Joseph 1 1 9 Ionnas de Ventre Catis6 7 1 10 Ein romanische Dame sterbend ein kindl zeiget 11. Ein tirkisch Sereile 1 12. Historia Lihsandri 1 1 13. Arcus, und Mercudiem lebens groß8 9 1 14. Historia, von Jacob, und Laban 15. Ein Venus, mit Cupidine und dem alten man, so dz gold auß der handt fallen laß 1

Příloha

2 10. července 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Srov. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an. Dnes SZ Český Krumlov, inv. č. CK 3652. Ve výbavě zámku Český Krumlov je zachycen r. 1928 pod starým inv. č. 225 jako svatí tři králové podle Paola Veronese, 154×231 cm. Srov. SZ Český Krumlov, Schloss Krumau. Bilder Inventar 1928/29, inv. č. 269. 3 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an.. 4 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. 5 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. 6 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. 7 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. 8 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. Dnes SZ Český Krumlov, inv. č. CK 3658. Ve výbavě zámku Český Krumlov je r. 1928 zachycen pod starým inv. č. 441 jako „Merkur und Argus“ podle Ligaccia Giordana, 157×196 cm. Srov. SZ Český Krumlov, Schloss Krumau. Bilder Inventar 1928/29, inv. č. 274. 9 R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Inventář vybavení loveckého zámku Ohrada 1747–1748, SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IB 6I 5, fol. 82 an..

117

Příloha

16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29.

Ein Satir, so ein Weibs bild verfolgen tuet10 Ein mutter gottes bild mit Josepho11 Ein Mutter gottes bild mit Jesu kindtlein, so die schlangen Trit Der fürstin von Egenberg contrafe12 Des jungen herrn graffn contrafe13 Aranita, und Amon mit 2 hivinen [?], und lageli [?] Ihro fürstln g[nä]d[igst]en Johan Adolphis, Seel. contrafe lebens groß14 Johann Christian hertzog zu Crumau und fürst zu Eggenberg15 Marie Ernesthina fürstin von Eggenberg gebohrene fürstin zu Schwartzenberg16 Johann freyherr von Schwartzenberg in schwartzen kleiden17 Georg Ludwic, Graaff zu Schwartzenberg, in schwartzen kleidern18 Ein geharnischter herr mitdem generales staab Annoch ein solicher Völlig geharnischter graff in Curis mit einem schwartzen ungarischen bart Eine schwartz bekleidete frau,einen rosenkrantz in derhandt haltet, hat ds schwartzenbergische Wappen19

30. 31. 32

Kleine Stuck dorauff die Persohn nur halb. Eine röhmische kayserin schwartzen gekleidet, vordem die reichs Cron, und derreichs opfl 20 Ein geharnischter herrmit dem goldenenflues Der heyl. Sebastiani nebst einen engl

S[umm]a

1 1

7. Oxen hetz 8. Tandl hetz

1 1

1 1 1 1

S[umm]a

8 st.

2 1 1 1 1 1

Příloha

Newe stuk im Saal 1. Stier hetz 1 2. Behrn hetz 1 3. Hierchen Jagt 1 4. Tendl bokh 1 5. Röh bok 1 6. Schwartze stuk 1 7 Wolffs hetz 1 8. Lux 1 9 Fux hetz 1 S[umm]a

9

Schloß Frauenberg dem 27. May 1719 1 1

1 1 1

Obrig stehende sachen, seindt in gegenwart unser bey der unterschreibenen, dem Plahenknecht, Georg Hoffman richtig eingehendiges und zu seiner verwahr undt verantwortung übergeben worden. Sith. Jägerhauß den 30tn Junii 1719. [LS] Johann Sigismund Drechsler von Cadan [manu propria] [LS] Wentzel Ant. Dworzak [manu propria] [LS] Georg Hofman Plahenknecht“

33 st

Verschiedene Jagten. alß 1. Hierschen Jagt 1 2. Löwens jagt 1 3. Behrn hetz 1 4. Unterschidli. Raub, undt andere Vögl 1 5. Wolffs hetz 1 6. Hasen jagt 1

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

118

R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. R. 1747 odvezeno do Českého Krumlova. Tamtéž. Neurčená kněžna z Eggenbergu. Neurčený člen schwarzenberského rodu. Jan Adolf I.ze Schwarzenbergu (1615–1683). Jan Kristián z Eggenbergu (1641–1710). Marie Arnoštka z Eggenbergu, roz. ze Schwarzenbergu (1649–1719). Pravděpodobně Jan Silný ze Schwarzenbergu (1463–1528). Jiří Ludvík ze Schwarzenbergu (1586–1646). Neurčená členka schwarzenberského rodu. Neurčená římská císařovna.

119

Prameny a literatura Archivní prameny SOA Třeboň Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, sign. IE 6Bß 2, sign. I 6R 2, sign. IB 6I 2, sign. IB 6J 3, sign. IB 6I 5 Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095 SOA Třeboň, odd. ČK RAS, F. P. h., kart. 14, inv. č. 2 RAS, F. P. b./Adam Franz, fasc. 416 ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, sign. B 6J 1a ÚSS, kart. 100, inv. č. 592, sign. 5a, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1 ÚSS, mapy a plány, inv. č. inv. č. 8314, ev. č. 8551.

Staré tisky Buonarotti, M.: 73 Stiche von Adam Sculptor Montanus. Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5. Dáviller, C. A.: Explication des termes dárchitecture I−II. Paris, 1691, SZ Český Krumlov, inv. č. 37 I 7066. de Cecchis, F.: Kupferstiche betreffend das Palais und Garten des Grosherzogs von Toscana. Roma, 1645, SZ Český Krumlov, 20 H 4166, přív. 8. de Rossi, G. B.: Kupferstiche Kirchen und Klöster in Rom. Roma, 1638. SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 2. de Rossi, G. B.: Palazzi diversi nel alm cita di Roma. Roma, b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 4. Fischer von Erlach, J. B.: Anfang einiger Vorstellungen der vornehmsten Gebäude von Wien. B. m., b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6675. Fischer von Erlach, J. B.: Entwurff einer historischen Architectur. Wien, 1721, inv. č. 34 L 6802. Goldmann, N.: Vollständige Anweisung zu der Civil-Bau-Kunst. Leipzig, 1708, SZ Český Krumlov, inv. č. 31 M 6624. Klassische Bildwerke Romae. Roma, 1638, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 5. Kleiner, S.: Alle Kirchen und Klöster in Wien… Augsburg, 1724, SZ Český Krumlov, inv. č. 19 I 3819. Kleiner, S.: Vera et accurata dellineatio omnium templorum… Viena, 1724, SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6679. KLEINER, S.: Vierley Vorstellungen und Grundrisse folgender Lustgarten und Prospecten I. B. m., b. r., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6676. Parasacchi, D.: Parte diverse fabricate modernamente in diversi di Roma. Roma, 1639, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 1. Parasacchi, D.: Raccolta delle principale fontane di Roma. Roma, 1637, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 H 4166, přív. 3. Plans de léglise de l´hotel Royal des Invalides. b. m., cca 1700, SZ Český Krumlov, inv. č. 38 L 7235. Pozzo, A.: Perspectiva pictorum et architectorum. Romae, 1693, SZ Český Krumlov, inv. č. 28 M 6108.

120

Ripa, C.: Iconologie, ou la science des Emblemes vives. Amsterdam, 1698, SZ Český Krumlov, inv. č. 14 N 3938. Vignola, G. B.: Reglen der 5 Ordnung der Architektur des Vignole. Mit Fleis aufgetheilt übersehen und aus dem grossen in diesen bequemen kleinern format gebracht von Le Muet. Augsburg, b. d., SZ Český Krumlov, inv. č. 32 I 6646. Vignola, G.: Regola delle cinque ordini dárchitettura. Siena, 1635, SZ Český Krumlov, inv. č. 29 M 6327. VITRUVIUS, M. P.: Zehen Bücher von der Architectur und der kunstlichen Bawen. Basel, 1614, SZ Český Krumlov, inv. č. 20 J 4209. VOIGT, A.: Beschreibung der bisher bekannten Böhmischen Münzen. Prag, 1787. von Moser, F. C.: Teutsches Hofrecht II. Leipzig, 1754–1755. Von Rohr, J. B.: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der großen Herren. Leipzig, 1733. Zedler, J. H.: Grosses vollständiges Universal-Lexicon aller Wissenschafen und Künste XIV. Leipzig–Halle 1739. Available: http://www.zedler-lexikon.de.

Prameny a literatura

Literatura Bartlová, M.: Naše, národní umění. Studie z dějepisu umění. Brno, 2009. Braniš, J.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese českobudějovickém. Praha, 1900. Brauner, A.: Die klassizistischen Fassadenentwürfe für das ehemalige Stadtpalais Schwarzenberg in Wien. Wien, 2008 (diplomová práce, HistorischKulturwissenschaftliche Fakultät, UW). Czerny, W. (ed.): Dehio-Handbuch. Kunstdenkmäler Österreichs Wien X.−XIX. und XXI. Bis XXIII. Bezirk. Wien, 1996. Durdík, T.: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha, 1999. Fidler, P.: „Form follows Function“. Zur Funktionalität der Profanarchitektur der frühen Neuzeit, in: Fejtová, O. – Ledvinka, V. – Pešek, J. (edd.): Život pražských paláců. Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní doby. Praha, 2009, s. 25–58. Fidler, P.: Prandtauers Schloßprojekt für Jarmeritz. Zur Eigenart der barocken Planung. Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 37, 1984, s. 119–139. Fidler, P.: Über den Quellencharakter der frühneuzeitlichen Architektur, in: PAUSER, J. – SCHEUTZ, M. – WINKELBAUER, T. (edd.): Quellenkunde der Habsburgermonarchie (16.–18. Jahrhundert). Ein exemplarischen Handbuch. Wien– München, 2004, s. 952–970. Fidler, P.: Über den Urheber eines Architekturwerks, in: BŮŽEK, V.: – KRÁL, P. (edd.): Společnost v zemích habsburské monarchie a její obraz v pramenech (1526−1740). České Budějovice, 2006, s. 167–174. Franz, H. G.: Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst. Leipzig, 1962. Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008. Gaži, M.: Schwarzenbergové a „jejich“ svatá místa v předmoderních Čechách. Ke kultovním funkcím šlechty a památkám na ně, in: TÝŽ (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 141–166. Hájek, P.: Zděná boží muka v jižních Čechách. České Budějovice, 2009.

121


122

Hall, J.: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha–Litomyšl, 20082. Horyna, M. – Lancinger, L.: K otázce radikálně barokních motivů v tvorbě P. I. Bayera. Umění 35, 1985, s. 547–557. HORYNA, M. – ZAHRADNÍK, P. – PREISS, P.: Černínský palác v Praze. Praha, 2001. Hromek, J. (ed.): Výroční zpráva za rok 2013. Národní památkový ústav. Praha, 2014, s. 10. Available: http://www.npu.cz/download/1404145875/vz2013komplet-3.pdf. Ilg, A.: Kunsttopographische Mittheilungen aus den Fürstl. Schwarzenbergischen Besitzungen in Südböhmen. Wien, 1891. Ivanega, J.: „…dörffte Frauenberg kein bessers schicksal zu gewärtigen haben.“ Schwarzenberské reflexe slezských válek, v tisku. Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada a schwarzenberská sídla na panství Hluboká nad Vltavou, v tisku. Ivanega, J.: Lovecký zámek Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Archivní rešerše, I. díl (1708–1789). České Budějovice, 2012 (rukopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p. České Budějovice). Ivanega, J.: Ve stínu gotiky. Možnosti a meze výzkumu a prezentace barokních soch ze sbírek AJG, v tisku. Jakubec, O. (rec.): Petr Kratochvíl (ed.), Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Architektura. Umění LVIII, 2010, s. 472–474. Jakubec, O.: Defining the Rožmberk Residence of Kratochvíle: The Problem of its Architectural Character. OHA LXI, 2012, s. 98–119. Juřík, P.: Jihočeské dominium. Rožmberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Buquoyové v jižních Čechách. Praha, 2008. Kašparová, J.: Bibliofilství české šlechty raného novověku – sebereflexe nebo sebeprezentace?, in: Bůžek, V. (ed.): Šlechta raného novověku pohledem českých, francouzských a španělských historiků. České Budějovice, 2009, s. 23–40. KRATOCHVÍL, P. (ed.).: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Architektura. Praha, 2009. Kroupa, J.: „Palác ve tvrzi“: umělecká úloha a zámecká architektura v raném novověku (Dvě úvahy k výzkumu světské architektury raného novověku). Opuscula historiae artium. Studia minora Facultatis philosophicae Universitatis Brunensis F 45, 2001, s. 13–37. Kroupa, J.: „Lieu de plaisance“ und das barocke Mähren. Notizen zu einem „französischen Modus“ in der Architektur des 18. Jahrhunderts. Umění 43, 1995, s. 317–320. Kroupa, J.: Dietrichsteinský palác v Brně a Ludwig Sebastian Kaltner. Umění 46, 1998, s. 522–547. Kruft, H.-W.: Dejiny teórie architektúry od antiky po súčasnosť. Bratislava, 1993. Krummholz, M.: Vídeňské rezidence Schwarzenbergů a Johann Bernhard Fischer z Erlachu, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 207–218. KUBEŠ, J. (ed.): Kryštof Václav z Nostic. Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705. Praha, 2004. Kubeš, J.: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750). Pelhřimov, 2013.

Kubeš, J.: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500–1740). České Budějovice, 2005 (disertační práce, HÚ JU). kubeš, J.: Sídelní strategie knížat z Lobkovic ve Vídni v raném novověku. Porta Bohemica. Sborník historických prací 3, 2005, s. 86–119. Laß, H.: Jagd- und Lustschlösser. Kunst und Kultur zweier landesherrlicher Bauaufgaben. Dargestellt an thüringischen Bauten des 17. und 18. Jahrhunderts. Petersberg, 2006. Laß, H.: Jagdschlösser, in: Paravicini, W. (ed.): Höfe und Residenzen im spätmittelalterlichen Reich. Bilder und Begriffe I–II. Ostfildern, 2005, s. 336–342. Líbal, D. – Heroutová, M.: Hluboká nad Vltavou, zámek „Ohrada“. Stručné stavebně-historické i architektonické vyhodnocení, posudek Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů. Praha, 1965 (strojopis uložený v archivu NPÚ, ú. o. p. České Budějovice). Lorenz, H.: Johann Bernhard Fischer von Erlach. Zürich–München–London, 1992. Lorenz, H.: Kunstgeschichte či Künstlergeschichte? Bemerkungen zur Forschungslage der Wiener Barockarchitektur. Artibus et historiae IV, 1981, s. 99–123. LUNIACZKOVÁ-VOKÁČOVÁ, P. – STERNECK, T.: Letní císařská návštěva v královském městě. Průjezd Karla VI. a jeho dvořanů Českými Budějovicemi v srpnu 1732. Jihočeský sborník historický 72, 2003, s. 175–207. MÁDL, M.: Malířská výzdoba barokních šlechtických rezidencí v Čechách, in: FEJTOVÁ, O. – LEDVINKA, V. – PEŠEK, J.: Život pražských paláců. Šlechtické paláce jako součást městského organismu od středověku na práh moderní doby. Praha, 2009, s. 241–275. Mareš, F.: Die Martinelli-Frage. Beiträge zur Geschichte der Wiener Barockbauten, Mittheilungen der k. k. Cental-Commision für Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale 27 (N. F.), 1901, s. 210–219. Mareš, F.: Stavitel Pavel Ignác Bayer, PAM 24, 1910–1912, s. 123–134, 361–370, 449–460. Markus, A.: Příspěvky k umělecké topografii jižních Čech, PAM 24, 1914, s. 51–57. MAŤA, P.: Svět české aristokracie (1500–1700). Praha, 2004. Miltová, R.: Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě. Brno, 2009. Müller, M.: Die mittelalterliche Burg und das Jagdschloss (Kaiser-) Ebersdorf in Wien. Burgen und Schlösser 44, 2003, s. 92–98, 128. Naňková, V.: Architekt a stavitel Pavel Ignác Bayer – představy v literatuře a skutečnost, Umění 22, 1974, s. 224–261. Navrátil, F.: Schwarzenberská ústřední stavební správa České Budějovice (1755) 1792–1950. Inventář. Český Krumlov, 1966. Nikendey, A.: Zapomenutý jihočeský umělec Jan Pták. Rodopisná revue 2, 2006, s. 17–19. Ourodová-Hronková, L.: Johann Georg de Hamilton ve službách Adama Františka ze Schwarzenbergu, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 229–250.


123


124

Pánek, J.: Život na šlechtickém sídle v předbělohorské době, in: BOBKOVÁ, L. (ed.): Život na šlechtickém sídle v 16.−18. století. Ústí nad Labem, 1992, s. 9–27. Pavlíčková, R.: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel Eusebius z Liechtensteinu-Castelkorna 1664–1695, Olomouc 2001. PRANGE, P.: Salomon Kleiner und die Kunst des Architektur prospekts. Augsburg, 1997. Preiss, P.: František Antonín Špork a barokní kultura v Čechách. Praha–Litomyšl, 20032. Prchal, V.: Sídlo a jeho pán. Rezidenční strategie hraběte Karla Františka Swéerts-Sporcka ve 2. čtvrtině 18. století. Theatrum historiae 9, 2001, s. 45–78. Radimská, J.: Knihovna šlechtičny. Francouzské knihy Marie Ernestiny z Eggenbergu na zámku v Českém Krumlově. České Budějovice, 2007. Rajdlová, L.: František Jakub Prokyš. Českobudějovický malíř 18. století. Praha, 2013 (disertační práce, ÚDKU KTF UK). RAMEŠ, V.: Proměny schwarzenberského panství v Čechách, in: Gaži, M. (ed.): Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, 2008, s. 25–36. Richter, V. (rec.): Heinrich Gerhard Franz, Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen. Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst, Umění 12, 1964, s. 313–322. Rizzi, W. G.: Werle und Gran, in: Kronbichler, J. (ed.): Grandezza. Der Barockmaler Daniel Gran 1694–1757. Sonderausstellung 2007, St. Pölten, 2007, s. 18–43. Řezník, M.: Historické formy kolektivních identit, moderní národ a teritoriální patriotismus. Úvod do problematiky, in: Elbel, M. (ed.): Limity a možnosti historického poznání : sborník z cyklu přednášek, Olomouc, 2008, s. 145–156. Schwarz, M. [=Nikendey, A.]: Schloss Ohrad. Geschichte des Jagdschlosses bei Frauenberg an der Moldau und des dortigen Forst- und Jagdmuseums, Murau, 1990 (Herausgegeben von den Schwarzenbergischen Archiven, Stmk.), s. 261–321. Schwarzenberg, K.: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg. Neustadt an der Aisch, 1963, s. 152–163. Smíšek, R.: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I. České Budějovice, 2009. Stolárová, L. – Vlnas, V.: Karel Škréta 1610–1674. Doba a dílo. Praha, 2010. Swiderová, K.: Adam František a Eleonora Amálie ze Schwarzenberku. Příčiny a průběh jejich manželské krize v letech 1710–1722. Theatrum historiae 9, 2011, s. 357–374. ŠANDA, M.: Antonio Ehorto Martinelli jako schwarzenberský knížecí architekt a stavitel. Praha, 2011 (diplomová práce, ÚDU FF UK). Šanda, M.: Martinelli, či Bayer? Jedna kapitola ze stavebních dějin loveckého zámku Ohrada. Památky jižních Čech 3, 2011, s. 96–102. Šeferisová Loudová, M.: Bohatá pokladnice konceptů a idejí: ikonografické programy a jejich tvůrci v období baroka na Moravě. Opuscula historiae artium 61, 2012, s. 134–155. Tichá, Z. (ed.): Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství české země. Výbor z díla Rozmanitosti z historie Království českého. Praha, 1986.

Uhlíková, K.: Zdeněk Wirth, první dvě životní etapy (1878−1939). Doplněno bibliografií Wirthova díla. Praha, 2010. Vácha, Š. – Veselá, I. – Vlnas, V. – Vokáčová, P.: Karel VI. & Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha–Litomyšl, 2009. VLČEK, P.: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha, 1999, s. 397–398. Vlček, P. – Havlová, E.: Praha 1610–1700. Kapitoly o architektuře raného baroka. Praha, 1998. VLČEK, P. – MACEK, P. – ZAHRADNÍK, P.: František Maxmilián Kaňka. Umění 40, 1992, s. 180–227. Vlnas, V.: Jan Nepomucký. Česká legenda. Praha, 1993. Vlnas, V.: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha–Litomyšl, 2001. Vlnas, V.: Rituál masakru aneb barokní dobývání města. Theatrum historiae, v tisku. VN [Naňková, V.]: Pavel Ignác Bayer, in: Vlček, P. (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha, 2004, s. 47–50. Voříšek, M.: Kapela schwarzenberské gardy. České Budějovice, 2010. Vybíral, J.: Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu. Praha, 1999. Waddy, P.: Seventeenth Century Roman Palaces. Use and the Art of the Plan. Cambridge (Mst.) – London, 1992. Zahradník, P.: Hluboká, zámek. Dějiny objektu. Praha, 2003. Zinner, H.: Das Gartenpalais Mansfeld-Fondi-Schwarzenberg. Wien, 2011 (diplomová práce, Historisch-Kulturwissenschaftliche Fakultät, UW).


125

Seznam zkratek b. d. b. m. d fasc. fol. HÚ JU kart. kr NPÚ, ú. o. p. OHA OSN PAM RAS s. f. sign. SOA SZ ÚDKU KTF UK ÚDU AV ČR ÚDU FF UK zl

126

bez data bez místa denár fascikl folio Historický ústav Jihočeské univerzity karton krejcar Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Opuscula historiae artium Ottův slovník naučný Památky archeologické a místopisné rodinný archiv Schwarzenbergů sine folio signatura Státní oblastní archiv Státní zámek Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Ústav dějin umění Akademie věd České republiky Ústav pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zlatý

Annotation The aim of the book Ohrada Hunting Lodge. Building History is to summarize the current state of knowledge of the remarkable object, built according to Pavel Ignác Bayer’s plans in the years 1708–1713. The author focuses on the construction of the building and its place among contemporary hunting castles in Bohemia. Ivanega also examines the construction of the building and the influence of the builder, Prince Adam Franz of Schwarzenberg. In addition to the building history and the analysis of the decorations, the book also focuses on the way the Ohrada hunting lodge was adapted for its function as a hunting castle. Although the history of the building has been well-known through the research of Věra Naňková, Antonín Nikendey and others for decades, a new reading of the known sources enables a deeper appreciation of the importance of the building, which should be viewed as the most important building of its kind in Bohemia. Although the book focuses on the Baroque period, it does not neglect the more recent history of the building, which is also remarkable.

127

Rejstřík Rejstřík kombinuje hesla místní (kurzívou) a jmenná (u současných badatelů uvádím profese, v případě českých příjmení uvádíím transkripci podle současného pravopisu, jména ponechávám v německém originále dle znění pramene). Vzhledem k četností výskytu vynechávám hesla Ohrada, Adam František ze Schwarzenbergu a Pavel Ignác Bayer.

z Althanu, Marie Karolína 20 Andrée, Georg 61 Anglie 20 Baratti, Ignác 18 Baxandall, Michael, historik umění 12 Bernini, Gianlorenzo 100 Brandýs nad Labem 23 Braniš, Josef, učitel 13 Carrobio, Francesco 48, 114 Colloto, Petr 53 Courtin, Kašpar 105 České Budějovice 52, 54 Český Krumlov 10, 22, 23, 27, 35, 49, 69, 94, 109, 110 dÁviller, Charles August 31 Delavos, Georg Joseph 39, 105 z Ditrichštejna, Filip Zikmund 21 Dietrich, Josef 86 Drescher z Kadaně, Johann Sigismund 37, 46, 49, 69, 72, 114 Dříteň 91 Dvořák, Veit 40, 48, 53 Dvořák, Wenzel Anton 42–44, 46, 48, 49, 59, 67, 69, 72, 91, 106, 114 Fidler, Petr, historik umění 12 Fischer z Erlachu Johann Bernhard 14, 16, 20–22, 28, 29, 31, 113 Josef Emanuel 21, 22 Flath, Franz 49 Francie 20 Frankfurt nad Mohanem 21 Franz, Heinrich Gerhard, historik umění 14, 15 Gigel, Mathias 46, 48, 65, 114 Gimborn 32 Haag 20

128

Habel, Lorenz 49, 52, 88, 89 Hamilton, Johann Georg 46, 83, 87, 92, 93, 105–107 z Harasova, Zuzana → z Chudenic Havlíček, Tomáš 41 Herwigg, Johann Ulrich 69 Hirschstetten 22, 80, 86 Hluboká nad Vltavou 9, 10, 22, 24, 32, 35, 37–40, 42, 43, 46, 52, 54, 67, 69, 91, 93, 100, 103, 106–108, 116 Hoffmann, Hans Georg 49, 116, 119 Hoffman, Mathes 40 Hroněk, Bartoloměj 41 Humprecht 97 Cheb 23 z Chudenic Humprecht Jan Černín 20 Zuzana, roz. z Harasova 20 Ilg, Albert, historik umění 11 Itálie 20 Jakubec, Ondřej, historik umění 16 Jelínek, Johann 39 Jihlava 23 Jinonice 23 Josef I. Habsburský 18, 20, 21 Kaňka, František Maxmilián 21, 23, 97 Karel VI. Habsburský 98, 106 Koutský, Karel 40, 103 Kratochvíle 96 Krottendorf, Maxmilián von 106 Kroupa, Jiří, historik umění 12, 95, 113 Kubeš, Jiří, historik 13, 18 La Branche/Labranche 36, 37 Lapáček, Andreas 41 Laß, Heiko, historik 13, 96, 104 Laxenburg 22, 32, 43, 97 Leopold I. Habsburský 20

Líbal, Dobroslav, historik umění 58 Libníč 23 z Lichtenštejna, Antonín Florián 20 z Lobkovic, Eleonora Amálie → ze Schwarzenbergu Lorenz, Hellmut, historik umění 12 Lurago, Carlo 16 Lurago, Francesco 23 Luž 16, 24 Mádl, Martin, historik umění 75, 80 Mareš, František, archivář 11, 13, 14, 65 Martinelli, Anton Erhard 11, 26, 105 Martinelli, Domenico 16, 61, 100, 101, 103 Mathey, Jean-Baptiste 16, 99 Mauritz, Blasius 41 Maxmilián I. Habsburský 96 Moser, Carl Friedrich von 96 Müller, Johann Georg 40, 41 Munický rybník 88, 99, 106, 108 Murau 20, 32 Naňková, Věra, historička umění 11, 15, 16, 24, 32, 33, 99, 100, 101, 114 Newenhorst, Wilhelm 110 Nikendey, Antonín, lesní inženýr a historik 11, 15, 17, 87 Nizozemí/Spojené provincie 20 z Nostic, Kryštof Václav 19 Ondřejov 23 Ourodová-Hronková, Ludmila, historička umění 92 Pánek, Jaroslav, historik 13 Paříž 20, 31 Patras, Václav 41 Pavlíčková, Radmila, historička 13 Pazourek, Jan 107 Podhradí viz Hluboká nad Vltavou Popelka, Kristina, historička 21 Postoloprty 23 Pozzo, Andrea 28, 31, 74–76, 78, 79, 80, 82, 83, 101, Praha 9, 15, 16, 18, 21, 23, 24, 38, 65, 96, 101 Prokyš, František Jakub 107 Protivín 22, 32, 63, 91 Pták, Johann 109

Rakousy/Rakousko 23, 93, 97, 114 Ripa, Cesare 31 Rodler, Johann 110 Rossau 75, 76, 79, 83, 101, 102, 103 Roubal, Johann 41 Řím 16, 20, 29, 100 Sedláček, Jan 110, 112 Semotam, Lorenz 41 Schießl, Paul 105, 106 Schleicher, Hans Georg 39, 40, 41, 44, 48, 61, 114 Schöneck, Johann 37, 38, 46, 48, 114 Schwantle, Johann Veith ze Schwarzenbergu Adolf I. 18 Adolf 93 Eleonora Amálie 20, 21, 53, 106, Ferdinand Vilém 18, 20–22, 28, 31, 78, 92 Jan 118 Jan Adolf I. 118 Jan Adolf II. 108–110 Jan Nepomuk 107 Jan Silný 118 Jiří Ludvík 118 Josef Adam 21, 106, 107 Marie Anna 21 Skočice 23 Smrsch, Christian 107 Stainz 93 Střední Franky 32 Strnad, Franz 41 Swiderová, Kristina → Popelka Šanda, Martin, historik umění 67, 69, 71 Špatný, Václav 108–110 Štýrsko 32 Švácha, Rostislav, historik umění 16, 99 Tischlbauer, Mathias 41 Třeboň 22, 24, 32, 37, 41, 46, 48, 53, 61, 91, 92, 105 Turrach 23 Vellenberg 96 Vídeň 9, 16, 21, 22, 24, 26, 28, 29, 32, 37, 39, 43, 46, 48, 61, 69, 72, 91, 92, 94, 100–102, 116 Vignola, Giaccomo Barozzi 31 Vimperk 22, 109

Rejstřík

129

Rejstřík

Vlček, Pavel, historik umění 15, 16, 23, 99 Voigt, Mikuláš Adaugt 9 Hildebrandt, Johann Lucas 22, 98 Werle, Johann Georg 46, 61, 63, 72–76, 78–84, 114

Wild, Andreas 105 z Eggenbergu Jan Kristián 118 Marie Arnoštka 16, 21, 28, 118 Zvolenov, rybník 9, 49, 99, 107, 108 Ziegler, Leopold 88, 93

Seznam vyobrazení

130

1 Adam František ze Schwarzenbergu, ilustrace z rukopisu Genesis Inclytae Familiae Schwarzenbergicae, 1725. SOA Třeboň, odd. ČK, Sbírka rukopisů, kniha 36. 2 Podpis Pavla Ignáce Bayera, zde na nerealizovaném návrhu ambitu kaple P. Marie ve Skočicích, 1718 (?). SOA Třeboň, Vs Protivín, inv. č. 1771, sign. IIIKα 25d, kart. 65, fol. 24. 3 Umění v krajině − chrám Panny Marie Pomocné na Chlumku u Luže, po 1691. Citace: ÚDU AV ČR, Sbírka fotografií, kart. M054. 4 Pavel Ignác Bayer, Návrh kaple sv. Jana Nepomuckého při kostele N. Trojice v Postoloprtech, 1712. SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Postoloprty, sign. A 3Kα 1a/5. 5 Ex libris Adama Františka ze Schwarzenbergu, 1712. Knihovna SZ Český Krumlov, inv. č. 32 M 6675. 6 Chrám Boží Moudrosti v Konstantinopoli (Istanbulu) po adaptaci na mešitu. Z Entwurff einer historischen Architectur Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Available: http://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/ fischer1725/0084. 7a Salomon Kleiner, Česká dvorská kancelář ve Vídni, z dílaWienerisches Welttheater III, 1726. Sama stavba je vrcholnou ukázkou mistrovství staršího Fischera. Available: http://unidam.univie.ac.at. 7b Salomon Kleiner, Schwarzenberský zahradní palácAm Rennweg, z díla Wienerisches Welttheater III, 1726. I zahradní palác patří k nejlepším Fischerovým pracím. Available: http://unidam.univie.ac.at. 8 Titulní list vlivného traktátu Andrey Pozza Perspectiva pictorum et architectorum, 1693. Available: http://www.archive.org. 9 Pavel Ignác Bayer, První návrh loveckého zámku Ohrada, 1708. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6Bß 2, složka 3, fol. 1. 10 P. I. Bayer, Původní rozpočet stavby loveckého zámku, duben 1708. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 2–3. 11 P. I. Bayer, Závěr revidovaného rozpočtu stavby loveckého zámku, březen 1709. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IE 6 Bß 2, složka 3, fol. 6−7. 12 P. I. Bayer, Knížetem schválený plán úprav v bočních křídlech loveckého zámku Ohrada, 1710 (?). SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 75. 13 Účetní záznam o koupi 140 liber zelené barvy na barvení loveckého zámku, říjen 1713. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2, výdaje za 2. pololetí 1713. 14 P. I. Bayer, Návrh portiku loveckého zámku Ohrada, 1713. SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719. 15 Lovecký zámek Ohrada. Detail mapy hlubockého panství z 1. pol. 18. století. SOA Třeboň, Vs Hluboká, mapy a plány, ev. č. 121. Available: http://digi.ceskearchivy.cz/cs/515/205. 16 Účetní záznam o výplatě zedníků políra Schleichera ve druhém pololetí 1713. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. I 6R 2, výdaje za 2. pol. 1713.

131

Seznam vyobrazení

132

17 Kvitance P. I. Bayera na přijetí výplaty diet za tři čtyřdenní cesty na Hlubokou, květen 1716. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 2a, fol. 91. 18 P. I. Bayer, soupis práce kameníka Johanna Georga Müllera dodané v roce 1717. SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß 4a, fol. 77. 19 Úvod Bayerových dotazů ohledně detailů řešení Ohrady (zde se táže na materiál, z nějž mají být krby v sálu loveckého zámku) s odpověďmi Schwarzenberga (nařizuje provedení krbů z obyčejného kamene, který bude potažen vrstvou umělého mramoru). SOA Třeboň, Vs Hluboká, sign. IA 6Bβ 4a, fol. 33. 20 Závěr dopisu hejtmana Dvořáka z ledna 1724. SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6I 1a. 21 Aprobační podpis knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, zde na plánu úprav mirovického kostela sv. Klimenta od Franze Fortina (1724). SOAT, Vs Orlík, kart. 41, inv. č. 1137, sign. IIIKα 13, fol. 149. 22a, b Hans Georg Schleicher, Variantní návrhy krbů do knížecího apartmánu a sálu loveckého zámku Ohrada, 1713. SOA Třeboň, odd. ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bβ 2a, 1665–1719. 23 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu do knížecího apartmánu na Ohradě, 1713. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719, s. f. 24 Závěr inventáře výbavy loveckého zámku Ohrada s pečetěmi lovčího Dreschera z Kadaně, hejtmana Dvořáka a správce loveckých potřeb Hoffmanna. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. B 6I 1a. 25a, b Franz Flath, Půdorysné zaměření loveckého zámku Ohrada, 1809. SOAT-ČK, ÚSS, mapy a plány, inv. č. 8313, ev. č. 8850, inv. č. 8314, ev. č. 8851. 26 Lorenz Habel, Ideální situační plán loveckého zámku Ohrada, 1725. SOAT, Vs Hluboká, sign. IA 6Bß4a, fol. 99. 27 Lovecký zámek Ohrada na mapě prvního vojenského mapování (1764–1768) © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. 242, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna © Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně − http://www.geolab.cz © Ministerstvo životního prostředí ČR − http://www.env.cz Available: oldmaps.geolab.cz 28 Kaple sv. Šebestiána a Rocha z roku 1713. Současný stav. 29 Komplex loveckého zámku Ohrada. 30 Nádvoří loveckého zámku Ohrada. 31 Detail štukové busty nad oknem sálu. 32 Detail štukového medailonu nad vstupem ze sálu na balkon. 33 Vestibul. 34 Hlavní část sklepení. 35 Dveřní ostění mezi sálem a severní chodbou s průhledem ke kapli. 36 Dveřní ostění vídeňského Harrachovského paláce od Domenica Martinelliho. Available: unidam.univie.ac.at. 37 P. I. Bayer, Variantní návrhy dveřních ostění hlubockého zámku, 1710. Návrh prozrazuje jasnou vídeňskou inspiraci. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, A6Bß 2a, 1666–1719. 38 Popis kněžniny parádní postele v inventáři loveckého zámku Ohrada, 1731. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a.

39 Kaple sv. Eustacha. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51678, foto Martin Mádl. 40 Johann Georg Werle, detail Krista z fresky na klenbě kaple sv. Eustacha. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51696, foto Martin Mádl. 41 Pietro van Roy, Oltářní obraz v kapli sv. Eustacha, 1719. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51715, foto Martin Mádl. 42 Záznam o dvojici loveckých obrazů v knížecím předpokoji, 1731. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a. 43 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v knížecím předpokoji, 1713. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719, fol. 111. 44 Krb v knížecím předpokoji – současný stav. 45 P. I. Bayer, variantní návrh krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada, 1713. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719. 46 P. I. Bayer, Variantní návrh krbu v hlavním sále loveckého zámku Ohrada, 1713. ÚK Hluboká, sign. A6Bß 2a, 1665–1719. 47 Vídeňský štukatér, návrh nástavce krbu v sálu loveckého zámku, 1721. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6 Bß 2a, 1720–1749, fol. 110. 48 Krb v sálu loveckého zámku, současný stav. 49 Hejtman Dvořák informuje knížete o dokončení fresky v sále loveckého zámku, říjen 1715. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, Schloss Ohrada 1720−1746, fol. 71. 50 Johann Georg Werle, Kratochvíle olympských bohů − freska klenby sálu loveckého zámku, 1715. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51733, foto Martin Mádl. 51a Diana na lovu. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51739, foto Martin Mádl. 51b Detail obojku psa se signaturou GW – Georg Werle. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51776, foto Martin Mádl. 52 Diana a Aktaión. Detail Werleho fresky v sále loveckého zámku. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51758, foto Martin Mádl. 53 Detail fresky. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51755, foto Martin Mádl. 54 Diana se strojí k lovu. Detail fresky ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51753, foto Martin Mádl. 55 Detail hudoucího putta. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51801, foto Martin Mádl. 56 Bakchus s nymfou. Detail fresky. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51750, foto Martin Mádl. 57 Perspektivní konstrukce Werleho fresky na Ohradě. 58a Andrea Pozzo, Vstup Herkula na Olymp, freska v hlavním sále Lichtenštejnského zahradního paláce v Rossau, 1704–1709. © Palais Liechtenstein GmbH / Bildit 58b Perspektivní konstrukce Pozzovy fresky v Rossau. 59 Andrea Pozzo, Návrh fresky obdélného sálu, 1709. Available: http://digi. ub.uni-heidelberg.de/diglit/pozzo1709bd2/0125. 60a, b Dvě tváře bohyně – Diana v pojetí A. Pozza a J. G. Werleho. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 51796, 96995, foto Martin Mádl. 61a, b Květinové detaily podle Pozza a Werleho. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 97045, 51823, foto Martin Mádl.

Seznam vyobrazení

133

Seznam vyobrazení

134

62 Detail Pozzovy fresky v Rossau. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 97002, foto Martin Mádl. 63a, b, c Zeus v pojetí Andrey Pozza z Gigantomachie nad schodištěm, resp. z apoteózy Herkula v hlavním sálu Lichtenštejského paláce v Rossau, a Johanna Georga Werleho. ÚDU AV ČR, BCPE, inv. č. 97086, 51817, 96981 foto Martin Mádl. 64 Detail fresky sálu schwarzenberského loveckého zámku v Hirschstetten, zničené r. 1945. Available: http://www.zi.fotothek.org/ objekte/19070514. 65 Pohled do sálu Ohrady s Hamiltonovými obrazy, stav před 2. sv. válkou. 66a, b Lorenz Habel, Návrh rozmístění jeleních hlav na stěnách sálu loveckého zámku, 1724. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, sign. A 6Bß 2a, 1720–1749, fol. 23, 24. 67 Půdorys piana nobile Ohrady. 68 V inventáři z roku 1719 je zachyceno devět Hamiltonových obrazů, desátý kus byl dodán později. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a. 69 Detail inventárního soupisu obrazů, uložených na Ohradě – obrazy schwarzenberských předků a příbuzných. SOAT-ČK, ÚK Hluboká, B 6I 1a. 70 Halbturn. 71 Schematický půdorys zámku Halbturn. Kresba autor. 72 Půdorys piana nobile Ohrady (nahoře) variuje půdorys Troji (dole): je zrcadlově obrácený a boční křídla jsou proti vzoru odsazena. Kresba autor. 73 Prelatura cisterciáckého kláštera v Plasích. Foto Pavel Blažek. Available: http://www.klaster-plasy.cz/App/Data/Foto/Foto-vlevo/Prelatura/ 02.jpg 74 Vestibul vídeňského zahradního paláce Liechtenstein v Rossau s dominantním detailem zdvojených pilastrů na pilířích klenby. unidam. univie.ac.at 75 Domenico Martinelli, Průčelí Lichtenštejnského zahradního paláce v Rossau, po 1692. © Palais Liechtenstein GmbH / Akodu 76 Půdorys prvního patra letohrádku Ichtershausen v Durynsku, po 1736. Laß (2006), č. kat. 37, s. 327–330. 77 Johann Pták, Rozpočet restaurování 15 jeleních hlav na Ohradě, 1844. SOA Třeboň, odd. ČK, kart. 118, inv. č. 595, sign. 5d/1. 78 Heinrich Mocker (?), Návrh nového krovu rizalitu hlavní budovy, 1884. SOAT, Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 927, ev. č. 2083. 79 Jan Sedláček, Návrh nových hlavních dveří loveckého muzea, 1886. SOAT, Vs Hluboká, mapy a plány, inv. č. 937, ev. č. 2095.

Obsah I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII.

Úvodem /s. 9 Lovecký zámek Ohrada v literatuře a pramenech /s. 11 Jeho vysoce osvícená knížecí milost a pan baumistr /s. 18 Díla o architektuře v knihovně Adama Františka ze Schwarzenbergu /s. 27 Ohrada mezi stavebníkem a architektem /s. 32 V původní kráse /s. 49 Obrazová výzdoba loveckého zámku /s. 91 Lovecký zámek in context… /s. 95 Další dějství: opravy a úpravy /s. 105

Příloha /s. 116 Prameny a literatura /s. 120 Seznam zkratek /s. 126 Annotation /s. 127 Rejstřík /s. 128 Seznam vyobrazení /s. 131

Lovecký zámek Ohrada. S t av e b n í d ě j i n y. Autor / PhDr. Jan Ivanega Odborná oponentura / prof. PhDr. Petr Fidler, Mgr. Hynek Látal, Ph.D. Grafická úprava, obálka a sazba / Jakub Troják Jazyková korektura / Bc. Kamila Hugrová Překlad / Mgr. Hana Ondráčková Reprodukční práva k archiváliím / Státní oblastní archiv v Třeboni Vydalo / Národní zemědělské muzeum Praha Vydání první Rok 2014 Tisk ViaGaudium s.r.o. ISBN 978-80-86874-55-5 Publikace je výstupem koncepce rozvoje výzkumné organizace Ministerstva zemědělství č. RO1213 řešeného v roce 2014-08-26

Jan Ivanega Lovecký zámek Ohrada Stavební dějiny

Recommend Documents