Jan Horák. (Český pianista v Japonsku) Magisterská diplomová práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Studijní obor klavír

Jan Horák (Český pianista v Japonsku)

Magisterská diplomová práce

Autor práce:

Maya Okamoto

Vedoucí práce:

Mgr. Zdeněk C. Havlík, Ph.D.

Oponent práce:

doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Brno 2011

Bibliografický záznam OKAMOTO, Maya : Jan Horák (Působení českého pianisty a pedagoga v Japonsku) [Jan Horak (Activities of the Czech pianist and teacher in Japan)]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta hudební, Katedra klávesových nástrojů, rok. 2011 108s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Zdeněk C. Havlík, Ph.D. Anotace Diplomová práce „Jan Horák“ pojednává o působení prof. Jana Horáka , který působil v Japonsku. Uvádí jeho stručný ţivotopis, koncertní činnost, pedagogické působení na Musashino Akademii v Tokiu a propagaci českých klavírních skladeb. Vrchol jeho snah v tomto směru vidíme v jeho dvoudílném japonském vydání výběru ze Smetanových klavírních skladeb opatřeném vysvětlujícími poznámkami ke studiu a doporučeními k interpretaci určené japonským pianistům. Annotation Diploma thesis „Jan Horák” deals with activities of the Czech pianist and teacher who lived in Japan. It presents his short biography, concerts, teaching at Musashino Academy in Tokyo, and other activities concerning his promotion of Czech piano music. The peak of his efforts in this field we can see in his two-part edition of selected B. Smetana´s piano works published in Japan for the first time. It contains valuable advices and guidelines for Japanese pianists on practicing and interpreting these pieces. Klíčová slova Horák Jan, Japonsko, Musica Bohemica, České klavírní skladby, Bedřich Smetana Keywords Horák Jan, Japan, Musica Bohemica, Czech piano music, Bedřich Smetana

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Brně, dne6. května2011

Maya Okamoto

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Paní Michiko Horákové, Musica Bohemica, panu MgA. Michalu Grecovi a panu Mgr. Zdeňku Havlíkovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi poskytli k této diplomové práci.

Obsah ÚVOD..................................................................................................................................1 1.

2.

ŽIVOT JANA HORÁKA V ČESKOSLOVENSKU 1.1

MLÁDÍ.................................................................……............…………..............2

1.2

STUDIUM NA KONZERVATOŘI V OSTRAVĚ..................................................3

1.3

STUDIUM NA PRAŢSKÉ

HAMU....................................................................4

ŽIVOT V JAPONSKU 2.1

PŘÍCHOD DO JAPONSKA..................................................................................5

3.KONCERTNÍ ČINNOST......................................................................................................8 3.1

SÓLOVÁ VYSTOUPENÍ.....................................................................................8

3.2 VYSTOUPENÍ S ORCHE……..............................................................................12 3.3 KOMORNÍ HUDBA...............................................................................................13 3.4 VYSTOUPENÍ S VÝZNAMNÝMI UMĚLCI .......................................................14

4.

5.

3.5

ČESKÁ KLAVÍRNÍ TVORBA.............................................................................15

3.6

KRITIKY NA HORÁKOVY KONCERTY........................................................16

3.7

POSLEDNÍ KONCERT JANA HORÁKA – ZÁVĚR ŢIVOTA...........................17

PEDAGOGICKÉ PŮSOBENÍ V JAPONSKU 4.1

METODA VÝUKY PROFESORA JANA HORÁKA ……..............…………...21

4.2

ÚSPĚCHY ABSOLVENTŮ.......................................……………......................24

4.3

NÁVŠTĚVY ŠKOL A VEŘEJNÉ LEKCE........................……….……….........27

4.4

VZPOMÍNKY NA PANA PROFESORA............................................................28

PROPAGACE ČESKĚ HUDBY V JAPONSKU - MUSICA BOHEMICA………..29 5.1

KONCERTY PRO ČLENY MUSICA BOHEMICA……...................................30

5.2

PŘEDNÁŠKOVÁ ČINNOST……………........…………………......................31

5.3

PRÁCE S HUDEBNÍMI MATERIÁLY………...................................................32

5.4

PŘEHRÁVKY................................................…………………………………...35

6. JAPONSKÉ VYDÁNÍ HORÁKOVY EDICE KLAVÍRNÍCH SKLADEB B.SMETANY..............36 6.1 HORÁKOVYPOZNÁMKY K INTERPRETACI SMETANOVÝCH SKLADEB……..39 ZÁVĚR………………………………………………………………...........……………… 61 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE……………………………………………………….62 PŘÍLOHY…………………………………………………………………………………….65

ÚVOD Profesor Jan Horák, kterého si velice váţím jako pianisty a svého učitele, ţil dlouhých 38 let v Japonsku, daleko od své vlasti, a zde také zemřel. Protoţe jsem u něj studovala celých deset let, a tudíţ jsem znala velmi dobře také jeho paní, rozhodla jsem se, ţe o něm napíšu diplomovou práci. Profesor Horák se snaţil uvádět a propagovat českou klavírní hudbu, která byla v Japonsku téměř neznámá, a je tak jeho ohromnou zásluhou, ţe díky této jeho snaze vyryly české skladby novou stopu do historie japonské hudební kultury. Navíc osobně neznám nikoho, kdo by přispěl k šíření české klavírní hudby více neţ prof. Horák. Bylo to téţ jeho silné vlastenecké cítění, které jej vedlo ke snaze co nejvíce přiblíţit lidem hudbu jeho vlasti. V tom tkví jeho obrovská zásluha. Díky pochopení MUSASHINO ACADEMIA MUSICAE 1 (dále jen MAM), kde dlouho učil, i podpoře jeho ţáků, mohl v Japonsku šířit českou klavírní hudbu. Je to téţ díky jeho vlivu, ţe jsem se rozhodla studovat zde, v České republice na JAMU. Moje práce se zabývá působením profesora Horáka jako pianisty a pedagoga v Japonsku, tím, jak česká klavírní tvorba pronikla jeho zásluhou do obecného povědomí Japonců, a také jeho vlivem na jeho ţáky a kulturu vůbec. V první kapitole uvedu jeho začátky v tehdejším Československu, ve druhé kapitole chci popsat jeho koncertní kariéru v Japonsku, ve třetí kapitole jeho pedagogické působení na MAM a v čtvrté kapitole se chci věnovat jeho šíření českých klavírních skladeb v Japonsku a jeho ediční činnosti ve spolupráci se svou manţelkou.

1Vysoká

hudební škola v Tokiu. Byla zaloţena v roce 1929. Zakladatel je Naoaki Fukui. Jako

soukromá hudební vysoká škola je jednou z nejstarších.

1

1. Život Jana Horáka v Československu 1.1 Mládí Jan Horák se narodil 2. 8. 1943 v moravské vesnici Karolinka jako nejmladší ze tří sourozenců. Jan měl dva bratry a jednu sestru. Kdyţ se narodil, bratr Cyril (bratr jemu věkově nejbliţší) byl o 8 let starší neţ Jan a nejstarší sestře Marii bylo uţ 18 let. Janovi rodiče byli oba dva učitelé na základní škole. Protoţe tatínek byl ředitelem, ţil mladý Jan v domě stojícím hned vedle školy. V době jeho narození byla druhá světová válka v plném proudu a v Londýně byla Edvardem Benešem ustanovena Prozatímní vláda. Tři roky po skončení války však došlo k „Vítěznému únoru“, který opět omezil těţce nabytou svobodu, a jeho otci nově zřízená komunistická diktatura dala na vědomí, ţe pokud má zůstat ředitelem musí se vzdát své víry. Vzhledem k tomu, ţe o místo ředitele uţ přišel, je nasnadě si představit, kterou cestu zvolil. Víra pro něj byla nenahraditelná. Janův otec přišel o svou práci, kdyţ bylo Janovi asi 9 let, a Horákovi se pak přestěhovali z Karolinky do Valašského Meziříčí k babičce, která jim pomohla. Otec, který ztratil práci, podporoval rodinu manuální prací od rána do večera. V novém domě měli křídlo. Mladý Jan se uţ velmi zajímal o hudbu, zvlášť o klavír. Otec přivedl svého syna do místní hudební školy, aby posoudili jeho talent. Tam ale usoudili, ţe Jan hudební nadání nemá, takţe ho nepřijali. Spíše je k tomu ale vedly politické důvody. Po těchto zkušenostech se Jan rozhodl pro soukromé hodiny klavíru. Nejprve ho učil pan Alois Svozil, který byl varhaník a sbormistr místního kostela. U něj učinil tak velký pokrok, ţe mu uţ brzy neměl víc co nabídnout, a tak Jan přešel k jiné, velmi přísné profesorce paní Květě Duřpekové.

2

1.2 Studium na konzervatoři v Ostravě Kdyţ byl v jedenácté třídě, Janův tehdejší učitel klavíru vnímal jeho zřejmé hudební nadání, temperament a pracovitost u klavíru, a tak Janovi doporučil přijímací zkoušky na konzervatoř. Jan se evidentně zajímal víc o klavír neţ matematiku. Kdyţ svého šestnáctiletého bratra viděla jeho nejstarší sestra, i ona ho v tomto směru podpořila a doprovodila ho na konzervatoř do Ostravy, aniţ by věděli, kdy budou přijímací zkoušky. Chtěl tomu asi osud, ale ten den se skutečně přijímací zkoušky konaly! Mladý Horák, který tehdy ani neznal povinné skladby ke zkoušce, zahrál Rachmaninovovo Preludium, op. 3, č. 2, a svoje skladby. Profesor Josef Kysela, který byl v komisi, řekl: „Ten kluk je zvláštní, ale určitě v něm něco je. Já si ho vezmu na svoji odpovědnost.“ Tak profesor Kysela přijal Jana Horáka za svého ţáka a Jan u něj strávil 6 let. To není přehánění, ţe setkání s profesorem Kyselou byla náhoda: rozhodl tak Janův osud. „Jakoby ryba dostala vodu, já dostal šťastný život. Často jsem sám komponoval, aniž bych moc znal teorii, díky tomu jsem proto byl nadšený teorií harmonie a dobře jsem ji pochopil.“ V té době Jan Horák získával ceny na mnoha různých soutěţích: na Klavírní soutěţi v Bratislavě (1962, 1963 1. cena), na soutěţi Beethovenův Hradec (1963 1. cena) a Chopinově soutěţi v Mariánských Lázních (2. cena).

3

1.3 Studium na pražské HAMU Po dokončení studia na konzervatoři v Ostravě s vyznamenáním začal Horák studovat u profesora Františka Raucha (1910–1995) a u profesorky Dagmar Baloghové na praţské HAMU v Praze a zaměřil se na kariéru koncertního pianisty. Během těchto studií se dva roky zabýval interpretací barokní hudby u paní Zuzany Růţičkové. Na hodině profesora Raucha bylo vţdycky mnoho posluchačů. Studenti měli takový zvyk, ţe poslouchali hru ostatních studentů. U Raucha dostával Horák intenzivní hodiny zaměřené na barvu zvuku, úhoz a techniku zápěstí a rukou vůbec a jejich vliv na zvuk. U profesora Raucha se Horák také seznámil s japonskou studentkou Michiko Inouí, která se později stala Horákovou společnicí na celý ţivot. Vzali se v roce 1969, v roce 1970 Horák absolvoval HAMU a v témţe roce také získal ocenění jako objev roku Československa. Vystupoval jako sólista s orchestrálními tělesy, měl vlastní recitály a zabýval se i komorní hudbou. Pak oba s manţelkou Michiko pracovali půl roku jako pedagogové na konzervatoři v Ostravě.

4

2. Život v Japonsku 2.1 Příchod do Japonska Proč Horák ţil skoro celý ţivot v Japonsku? On si ani nedokázal představit, ţe by tam mohl ţít, dokud se neseznámil s Michiko. Jako se Horák osudově seznámil s profesorem Kyselou na konzervatoři v Ostravě, stejně osudové bylo i setkání s Michiko. V roce 1970, kdyţ Horák pracoval jako profesor s Michiko na kozervatoři v Ostravě, vyhověl pozvání nynějšího rektora MAM Naotaka Fukui, se kterým se setkal při své návštěvě Prahy. Na základě tohoto pozvání se Horák rozhodl do Japonska odjet. V tehdejším Československu byla velmi přísná branná povinnost a v té době Horák také vykonával vojenskou sluţbu; naštěstí byl umístěn k vojenskému hudebnímu souboru. A tak v roce 1971 přijel Horák prostřednictvím Pragokoncertu poprvé do Japonska jako hostující profesor MAM. Po příletu do Japonska nejprve začal pracovat jako odborný asistent v MAM. Od druhého roku zároveň učil na vysoké škole v Ósace, ale v roce 1990 se Horák stal v MAM profesorem. Celkově zde tedy učil osmatřicet let. V době kolem roku 1970 bylo Japonsko na vrcholu poválečného ekonomického zázraku. Snad i kvůli tomu se v Japonsku stal klavír velmi populárním nástrojem a byl součástí mnoha domácností. Kdyţ to Horák uviděl, uvědomil si, ţe i v jiných zemích je vztah k hudbě podobný jako v jeho vlasti. Zahraniční muzikanti, kteří v té době v Horákově okolí ţili, byli tam poměrně jiţ delší dobu, naproti tomu Horák přijel do Japonska opravdu jako „nováček“. Proto se sám neustále vzdělával a výsledkem jeho snaţení byl později velký úspěch a vysoké ocenění jak na poli koncertního vystupování, tak v oblasti 5

pedagogického působení. Pochopitelně se Horák velmi snaţil naučit se japonsky, aby zde mohl ţít. Většina cizinců, kteří v té době v Japonsku pracovali jako muzikanti, se po dvou nebo třech letech pobytu vrátila do své vlasti. Nedokázali totiţ trvale ţít podle japonských zvyklostí a v japonském prostředí se jen obtíţně asimilovali. Ale Horák dokázal ţít skoro celý ţivot v Japonsku díky vlastní píli, snaţivosti i ctiţádosti. Jistě k tomu samozřejmě přispěla i skutečnost, ţe jeho ţena byla Japonka. Horák byl vţdy k sobě přísný. „Vždy chtěl vydat ze sebe to nejlepší jak na poli pedagogickém, tak i jako klavírista. Proto Horák na sobě neustále tvrdě pracoval“, říká paní Horáková. Kdyţ byl Horák ještě v Československu, byl velmi pracovitý, ale ţivot v Tokiu ho nutil k ještě větší píli a studiu. Ţivot v Tokiu ho velmi stimuloval, ale na druhé straně však pro něj nebylo snadné ţít v zemi kulturně tak odlišné od jeho vlasti. Rozdíly byly nejen v civilním, ale také v náboţenském ţivotě, ve stravovacích návycích atd. V zimě roku 1979 se narodil Horákův syn Michal. Také on kráčí ve šlépějích svých rodičů jako pianista. Horákova hlavní činnost v Japonsku byla jeho práce na MAM. Kromě toho se účastnil práce v porotách na různých soutěţích, dával soukromé hodiny klavíru a učil na mistrovských kurzech. Kromě pedagogické činnosti také nahrával sólová vystoupení pro televizi a rozhlas, ale především se soustředil na koncertní činnost. Jako pianista byl k sobě Horák velmi přísný. Neustále vyhledával příleţitosti k vystupování a cvičení věnoval kaţdou minutu svého času aţ do pozdních hodin. Výsledkem jeho píle byla pak celá řada výborných koncertních vystoupení. Kdyţ uţ byl v Japonsku 15 let, sestavil se svými ţáky skupinu „MUSICA BOHEMICA“. Tato skupina hlavně zkoumá české klavírní skladby. Detailněji se na ni zaměříme ve čtvrté kapitole. 6

Horák sám aktivně vystupoval na koncertech české hudby, které byly pro Japonce neznámým světem. Pořádal rovněţ na toto téma řadu přednášek. Všem svým ţákům doporučoval české skladby. Rozhodně se snaţil celý ţivot, aby krásnou českou hudbu uvedl do Japonska a dál ji šířil. Horák byl velkým přínosem k pokroku klavírní interpretace Japonců a jako pianista a jako pedagog zanechal v Japonsku významnou stopu.

7

3. Koncertní činnost Horákova koncertní činnost v Japonsku zahrnuje období od roku 1971 do roku 2008. Nalezneme v ní nejen sólová vystoupení, ale téţ komorní hudbu, obvykle prováděnou s významnými hudebníky. Sólových recitálů odehrál zhruba 120, komorních koncertů asi 200. Nejprve přistupoval ke svým vystoupením v zahraničí s obavami, ale postupně se tento přehnaný respekt změnil na velkou radost a Horákova sebedůvěra vzrostla. V lednu 1970 se před odletem do Japonska uspořádal ještě poslední sólový koncert v Ostravě. Pak uţ vystupoval pouze v Japonsku. V Ostravě hrál mimo jiné téţ Musorgského Obrázky z výstavy a hudební kritika nešetřila nadšenými posudky.

3.1 Sólová vystoupení Přestoţe měl profesor Horák široký repertoár zahrnující hudbu od baroka aţ po současnost, nejvíce byl zaměřen na období hudebního klasicismu a romantismu. V jeho repertoáru se nejčastěji vyskytovalo zhruba 70 skladeb, které interpretoval po celém Japonsku. Nejčastěji však vystupoval v Tokiu a v Ósace. Jeho první recitál v Japonsku se konal v červnu 1971 v sále MAM. Hrál Haydnovu Sonátu c-moll Hob. 20, Schumannovu Sonátu g-moll, op. 22, Smetanovy Tři poetické polky, Rachmaninovovy Etudy-Tableau es-moll a c-moll a Musorgského Obrázky z výstavy. Za tři měsíce poté hrál tentýţ program v Ósace. Většinou muzikanti, kteří ţijí v Japonsku, pořádají svá koncertní vystoupení ve vlastní reţii. Je to hlavní způsob organizace koncertní praxe v Japonsku. Zejména v Tokiu se koná mnoha koncertů zahraničních významných umělců současně. Taková organizace koncertního ţivota je 8

pro umělce značně náročná, ale v Japonsku je běţná. Pochopitelně si Horák po příchodu do Japonska musel také na tuto praxi zvykat. Kdyţ měl recitály v Tokiu, byli vţdy mezi publikem studenti, jeho ţáci a pedagogové z akademie. „Když hrál před takovými posluchači, bylo to, jako kdyby hrál na zkoušce. Ale když hrál na venkově, naplňoval ho pocit svobody a při koncertech relaxoval a nechal se unášet,“ říká paní Horáková. Je samozřejmé, ţe tato vypjatá atmosféra ho při jeho umělecké zodpovědnosti značně vyčerpávala. Postupem času, kdyţ vystupoval v Tokiu, se naučil svou nervozitu ovládnout, takţe působil na posluchače spíše inteligencí své interpretace a dokonalou promyšleností, coţ bylo pro jeho studenty velkou inspirací. Na Horákově hraní nás přitahoval především jeho krásný, kultivovaný úhoz a zvuková vytříbenost jeho projevu. Měla jsem to štěstí být přítomna dvěma jeho recitálům. V tichých a zpěvných melodiích vynikal křišťálově průhledným a rafinovaným zvukem. Ve zvukově masivních místech vţdy dojímal bohatý, kulatý a nosný zvuk akordů. Měl obrovský smysl pro zvukovou vyváţenost. Ať hrál cokoliv, jeho zvuk si vţdy zachoval typické kvality interpreta skladby. Posluchači byli často fascinováni jeho hrou. Dá se říct, ţe ten krásný zvuk přesně odráţel jeho povahu – dobrotu a laskavost. Horák byl výborný i jako člověk. Často se říká, ţe zvuk dokáţe vyjádřit i interpretovu povahu. Pak lze tedy také říct, ţe lidská povaha souvisí s tvorbou a kvalitou zvuku. Průměrně uspořádal profesor Horák pět recitálů za rok. V roce 1993 jich měl dokonce dvanáct, coţ bylo nejvíc v jeho kariéře.

9

Nejčastěji frekventovaný sólový repertoár Jana Horáka: Díky vítězství v Chopinově soutěţi v Mariánských Lázních a v soutěţi Beethovenův Hradec, patřily k jeho nejčastěji hraným skladbám právě díla Fryderyka Chopina a Ludwiga van Beethovena. Kromě těchto dvou autorů hrál také často díla Bedřicha Smetany, Roberta Schumanna, Ference Liszta, Franze Schuberta, Johannesa Brahmse a dalších. Jeho kmenovým repertoárem byla však hudba devatenáctého století. Fryderyk Chopin byl však skladatel, kterému Horák věnoval nejvíce času a zároveň byl jeho nejoblíbenějším autorem. K nejčastěji hraným dílům (podle frekvence) patří: 1. F. Chopin: Polonéza As dur, op. 53

30krát

2. F. Schubert: Impromptu, op. 142, č. 3

24krát

3. F. Chopin: Tři Mazurky, op. 59

22krát

4. B. Smetana: Z českých tanců– Oves, Medvěd

22krát

5. F. Chopin: Balada g-moll, op. 23

18krát

6. L. v. Beethoven: Sonáta cis-moll, op. 27, č. 2

16krát

7. B. Smetana: Tři salonní polky, op. 7

15krát

8. L. v. Beethoven: Sonáta d-moll, op. 31, č. 2

15krát

9. F. Chopin: Sonáta b-moll, op. 35

14krát

10. M. P. Musorgskij: Obrázky z výstavy

13krát

11. F. Chopin: Barkarola Fis dur, op. 60

13krát

Většinu z těchto jedenácti skladeb si vyţádali sponzoři. Na venkově byly většinou ţádány skladby F. Chopina. Sama nevím, proč se Japoncům tolik líbí Chopin. 10

Protoţe byl Horák Čech, byly také hodně ţádány české skladby. Také ostatní skladby jsou v Japonsku hodně populární. Například Chopinova Polonéza As-dur či Schubertovo Impromptu jsou zpravidla známé i mezi lidmi, kteří nejsou muzikanti. Sponzoři ovšem organizovali koncerty nejen pro muzikanty, ale pro široké publikum, a pomáhali tak v Japonsku šířit evropskou hudbu. K těmto populárním dílům přidávali pak Horákovi do programu české skladby, o kterých předpokládali, ţe budou posluchače určitě zajímat. K nejčastěji interpretovaným Chopinovým skladbám patřily Etudy, op. 10, č. 3 a 5 Etudy, op. 25, č. 5 a 12 Valčík, op. 34, č. 1 Nokturna, op. 37, č. 1, a op. 55, č. 2 Mazurky, op. 59 Balada g-moll, op. 23 Scherzo b-moll, op. 31 Polonéza As dur, op. 53 Barkarola Fis dur, op. 60 Sonáta b-moll, op. 35 Z těchto skladeb nahrál Baladu g-moll, op. 23, a Scherzo b-moll, op. 31, na kompaktní disk. Obyčejně kdyţ hrajeme takto známé skladby, je to těţší neţ nahrávat neznámé skladby. Nahrávek dnes existuje spousta a je nesmírně těţké obstát ve srovnávání se všemi interprety. Ale Horákova hra dokázala vyvrátit představu 11

„příliš“ známé skladby. Kdyţ nasloucháme jeho interpretaci, jako by se nám otevřel zcela nový svět. Z jeho hry čiší svěţest nepoznaného. Nepochybně je v tom i kouzlo Chopina jako takového. Úvodní tóny Chopinovy první Balady g-moll hraje Horák, jako by skutečně deklamoval Mickiewiczovu baladu (i kdyţ víme, ţe jako přímý inspirační zdroj Chopinových čtyř Balad můţeme s Mickiewiczem spojovat jen Baladu F dur) a vyvolá dojem jakési předtuchy nebo pověsti. Kantiléna druhého tématu působí svoji zpěvností a krásou. Na začátku Scherza b-moll, kde se opakují otázka a odpověď, cítíme v kontrastu mezi tichem a pohybem napětí. V obou těchto skladbách udrţuje dané tempo od začátku do konce a všechny pasáţe hraje zřetelně a klidně. Ať uţ natáčí, nebo hraje na pódiu, vţdy dokáţe vytvořit stejný zvukový efekt. Jeho kouzelný úhoz dokáţe posluchače fascinovat. Je jen s podivem, ţe jako obdivovatel a milovník Chopina neměl v repertoáru všechny jeho Balady.

3.2 Vystoupení s orchestrem Horákův aktivní repertoár s orchestrem čítá tři skladby: Griegův Klavírní koncert a-moll, Rachmaninovův 2. klavírní koncert c-moll a Dvořákův Klavírní koncert g-moll. V letech 1972, 1975, 1976 a 1985 hrál Griegův koncert, Rachmaninova hrál v roce 1976. Zvláštní pozornosti by neměl uniknout Dvořákův klavírní koncert, který hrál v roce 1974 v Tokiu pod taktovkou Antonína Kunera s Nova Japaneese Orchestra. To bylo úplně první provedení tohoto koncertu v Japonsku. Dvořákův klavírní koncert nemá tolik virtuózních prvků jako jeho violoncellový koncert nebo houslový koncert. Moţná i kvůli tomu se v dnešním 12

Japonsku hraje málokdy, spíše se vlastně vůbec nehraje. Ale díky Horákově premiérovému provedení v Japonsku byla veřejnost upozorněna na jeho existenci, coţ hudební kritika také patřičně ocenila. Je jasné, ţe provedení tohoto koncertu bylo pro Horáka, orchestr, dirigenta i diváky velice cennou a vzácnou událostí. Všechna Horákova provedení klavírních koncertů se konala pouze s japonskými orchestry. Po roce 1986 se Jan Horák soustředil na sólové recitály a komorní hudbu.

3.3 Komorní hudba Profesor Horák nebyl jen výborným sólovým hráčem, spolupracoval téţ s různými umělci jako komorní hráč. Vystoupil s více neţ 60 muzikanty: hrál v klavírním duu, ve skladbách pro čtyřruční klavír, doprovázel houslisty, violisty, violoncellisty, flétnisty, hráče na lesní roh a další. Nejčastěji však doprovázel zpěváky. Dokázal se velmi pruţně přizpůsobit jakémukoliv hudebníkovi a dobře chápal obtíţnost a problematiku komorní hudby. Jeho výkony byly vţdy na špičkové úrovni. V komorní hudbě je důleţitá především důvěra v partnera a v tom se spoluhráči mohli na Horáka vţdy plně spolehnout. Proto také s některými z nich spolupracoval téţ dlouhodobě. K těm patřili zejména violoncellisté Václav Adamíra a Ľudovít Kanta. Také oni působí v Japonsku dlouhou dobu a mají za manţelky Japonky. V roce 1976 utvořil s Václavem Adamírou a Shigeru Toyamou klavírní trio „Dvořák Trio Day Tokyo“. Spolupráce s těmito umělci trvala celých šest let. V jejich repertoáru nalezneme díla J. Haydna, L. v. Beethovena, F. Mendelssohna, P. I. Čajkovského, J. Brahmse, B. Smetany, A. Dvořáka a dalších. V roce 1979, tedy 13

v roce pětašedesátého výročí Dvořákova úmrtí, hráli Dvořákovy Dumky. Další klavírní trio vytvořil v roce 2007 s houslistou Janem Pustějovským a violoncellistou Václavem Adamírou. Trio nazvali „Trio Bohemica“, protoţe jejich hlavním cílem byla interpretace české hudby.

3.4 Vystoupení s významnými umělci Horák měl celou řadu příleţitostí k vystoupení s jinými významnými umělci. Nalezneme mezi nimi také některá česká jména jako altistky Věry Soukupové, Bedřicha a Zdeňka Tylšarových (lesní roh) nebo houslisty Václava Hudečka. Kdyţ byla jednou vynikající ruská mezzosopranistka Jelena Obrazcovová přítomna Horákovu recitálu, okamţitě ji zaujala jeho hra a nabídla mu, aby ji doprovázel při jejích vystoupeních. Horák se cítil nabídkou této světově proslulé umělkyně velice polichocen a ochotně ji přijal. Vystoupení s Obrazcovovou se pak hlavně konala v MAM, kde oba vyučovali. Její nosný hlas a výborné stylové uchopení dobře podpořil Horákův doprovod. Jejich spolupráce pak také na druhé straně přispěla Horákovi k dalšímu výrazovému obohacení jeho komorní hry. Jejich společná vystoupení se samozřejmě neomezovala jen na půdu akademie: poznalo je koncertní publikum po celém Japonsku. Jelena Obrazcovová často zpívala Habaneru z Carmen, Pikovou dámu od Čajkovského, Cavalleriu Rustikanu od Mascagniho, a Rachmaninovovy skladby. Jejím hlavním repertoárem jsou samozřejmě především skladby ruských autorů. Umělecká spolupráce profesora Horáka s Jelenou Obrazcovovou pak trvala plných devět let. K jednomu z nejpozoruhodnějších komorních počinů profesora Horáka patřilo vystoupení s Praţským smyčcovým kvartetem, které v roce 1997 navštívilo Japonsko. 14

Spolu zde tehdy provedli klavírní kvintet Antonína Dvořáka a tento koncert – také díky těmto umělcům – přispěl velkou měrou k Horákově proslulosti jako komorního hráče.

3.5 Česká klavírní tvorba Téměř na kaţdém koncertu hrál Horák skladby českých autorů, aby je tak uvedl do povědomí japonského koncertního publika. České skladby byly pochopitelně nejbliţší jeho naturelu, protoţe se v nich dovedl nejlépe umělecky realizovat. Hrál je od svého příchodu do Japonska a je velmi zajímavé a vzácné pro japonskou hudební dramaturgii, ţe na některých koncertech hrál pouze české skladby. V roce 1974 provedl v Tokiu koncert s pozoruhodným názvem „Smetanovo stopadesáté výročí, Janáčkovo stodvacáté výročí, Sukovo sté výročí a patnácté výročí úmrtí Martinů“. Také v roce 2004 měl v Tokiu sólový recitál, do jehoţ programu zařadil pouze české skladby. Smetana byl pro Horáka nejdůleţitější z českých skladatelů. Jeho nejdůleţitější a nejčastěji hraný repertoár, tedy Chopina a Smetanu, také dobře interpretoval jeho učitel profesor František Rauch. Ten pochopitelně významně ovlivnil jeho repertoár. Smetanovy Sny nahrál Horák na kompaktní disk v roce 2002 a v roce 2006 je vydal v novém provedení pro japonský trh. K úspěšné interpretaci virtuózních Smetanových, stejně jako například Lisztových skladeb, potřebuje kaţdý pianista perfektní techniku a bohatou zvukovou šíři. Těmto nárokům pianistické kvality profesora Horáka dokonale vyhovovaly. Smetanovy Sny, které hrál v roce 2001, a recitál z roku 2004, v němţ hrál samé 15

české skladby, nám zůstávají ještě v ţivé paměti. Tyto koncerty vzbuzovaly velké uznání a obdiv, a Horákova hra chytala za srdce. Japonské publikum si uvědomovalo, ţe česká hudba je těţká na porozumění, ale Horákova hra jim ji dokázala přiblíţit a zpřístupnit.

3.6 Kritiky na Horákovy koncerty Klavírní recitály profesora Jana Horáka budily vţdy velkou pozornost jak koncertního publika, tak i odborné veřejnosti a kritiky. V hodnocení jeho recitálu v Tokiu v roce 1978 napsal například hudební kritik časopisu Ongaku no tomo (Přítel hudby) Takehisa Hasegawa (příloha č. 2-1), ţe se sólista soustředil na zvukovou přehlednost interpretovaných skladeb, takţe budily dojem, jako by je hrálo smyčcové kvarteto. Vyzdvihl zejména jeho interpretaci Janáčkova cyklu „Po zarostlém chodníčku“ a Schumannovy Klavírní sonáty g-moll. Na tentýţ recitál napsal recenzent Osamu Nakagawara z hudebního časopisu Musica Nova kritiku (příloha č. 2-2), ve které především zdůrazňuje tónové kvality Horákovy hry, které se výborně hodí k interpretaci Brahmsovy hudby, a samozřejmě znovu vyzdvihl Janáčkův cyklus. V celé kritice oceňoval jeho bohatý a mohutný zvuk. Ve stejném časopisu oceňuje hudební kritik Ichiro Kato (příloha č. 2-3) v recenzi na jiný Horákův koncert v Tokiu v roce 2002, věnovaný výhradně skladbám českých autorů, bohatství a rozmanitost Horákovy výrazové palety a – pochopitelně – dokonalé vystiţení charakteru jednotlivých skladeb. Povaţuje za zajímavé a vzácné, ţe hrál výhradně české skladby. Díky Horákovi byl kritik s českými skladbami velice spokojený. Stejný recitál chválí také kritika recenzentkyYuki Hagiya (příloha č. 2-4) v hudebním časopisu Chopin, kdyţ píše, ţe recitál měl vysokou úroveň. Klavírista 16

předvedl Japoncům ryzí, hodnotné české skladby. Konstatovala, ţe Horák hrál Japoncům samé české skladby záměrně, aby se s českou hudbou mohli seznámit. Velice ji zaujal Janáček, ale ještě víc ocenila jeho Smetanu. Ve Smetanových skladbách shledala kritika orchestrální cítění Smetanovy hudby a Macbeth a čarodějnice v ní vyvolal dojem dramatické symfonické básně. Navzdory faktu, ţe v té době uţ od Horákovy smrti uplynulo více let, chtěl o jeho posledním koncertě napsat Ryuichiro Ogura z časopisu Vytvoření hudební kultury (příloha č. 2-5). Protoţe to byl opravdu poslední koncert Jana Horáka, chtěl zde ještě jednou ocenit jeho zásluhu o rozvoj japonské hudební kultury. Kritikovi se jako nejlepší jevil výkon v „Noci a lásce“ z Rachmaninovovy první suity. V této skladbě se mu vybavily lesy v Horákově vlasti a po celou dobu byl téţ zaujat výrazem jeho tváře.

3.7 Poslední koncert Jana Horáka – závěr života V prosinci 2007, kdy se od Horáka očekávala další činnost, si najednou začal naříkat na problémy s očima. K Horákovi, který měl vţdycky spoustu práce, se připlíţila nemoc. „Mám podrážděné oči světlem. Když se dívám, zdá se mi, jako by příčka závěsu byla křivá. Na levou stranu nevidím dobře.“ V lednu 2008 neukázaly výsledky vyšetření problém s očima, ale ţe Horák onemocněl zhoubným mozkovým nádorem. Lékař řekl paní Horákové: „I kdyby podstoupil operaci a nastoupil léčbu proti rakovině, stejně už moc dlouho žít nemůže.“ Vlastně za dva týdny od oznámení diagnózy, měl mít Horák koncert klavírního dua se synem Michalem. První Horákova myšlenka pochopitelně patřila této věci. Na tom koncertě plánovali velký program: 17

Milhaudova Scaramouche, Lutoslawského Variace na Paganiniho téma, Ravelovu La Valse, Rachmaninovovu první a druhou suitu. I kdyby hrál ty skladby při plném zdraví, potřeboval by hodně fyzických sil. „Opravdu budu moct hrát v takovém zdravotním stavu? Přestože mám silné přání hrát, možná na to nebudu mít dost fyzické síly.“ Horák se tím trápil. Nakonec, kdyţ mu objevili nádor, Horák koncert vzdal. Byl to dobročinný koncert pod přidruţenou organizací KDDI2. Tyto koncerty se konají proto, aby z jejich výtěţku byly v Kambodţi postaveny základní školy. Akce se konají kaţdý rok a Horák se předtím těchto koncertů účastnil jiţ třikrát a daroval tak tři základní školy s internetovým připojením. Protoţe si přál, aby postavili i čtvrtou školu, byli deset dní před koncertem vybráni tři náhradní klavíristé na provedení jednotlivých skladeb, kteří začali cvičit s Horákovým synem Michalem. Před operací zkoušel hrát profesor Horák, který doma odpočíval, program koncertu s Michalem. Necvičil uţ týden, ale kdyţ zase hrál, tak si říkal: „Ještě můžu hrát, tak budu hrát!“ – tak ctiţádostivý byl. Z celého srdce chtěl ještě hrát na klavír, jeho povaha mu to velela. Michiko cítila u Horáka jeho silnou psychickou sílu a vůli. Tušila, ţe moţná tento koncert bude pro Horáka jeho poslední. Poţádala tedy lékaře, aby mu vystoupení povolil. Bylo to týden před koncertem. Lékař ovšem trval na třech podmínkách: Horák se nesmí přepracovat, musí mít připraveny náhradní klavíristy a na koncertě bude přítomen i jeho ošetřující lékař. V nejhorším případě se mohlo stát, ţe Horák upadne do bezvědomí a oslepne.

2

Japonská telekomunikační společnost.

18

Ale nakonec měl velký úspěch. „Kvůli tomu, že neviděl na levé oko, chodil po podiu velice opatrně, aby nenarazil do klavíru,“ říká syn Michal. Kromě některých zainteresovaných lidí, kteří věděli o Horákově zdravotním stavu, jeho nemoc diváci vůbec nepostřehli. Na konci koncertu se Horák rozplakal. Ovšem tehdy ještě nikdo neznal důvod: úleva po úspěšném koncertu, vděčnost lidem, kteří podpořili koncert, radost, se kterou teď hraje na klavír. Ale také předtucha, ţe moţná ten koncert bude první a poslední se synem. Nepochybně takové pocity vyvolaly jeho slzy. Týden po tomto koncertu se vrátil do nemocnice a operace se zdařila. S postupným uzdravováním začal cvičit na klavinovu, byla to forma rehabilitace. Ale vedlejší účinky operace byly kruté: ztratil synchronizaci mezi mozkem a rukama. Přestoţe byl velice schopným hráčem z listu, uţ z listu hrát nedokázal. Kdyţ viděl noty a chtěl hrát, hrál najednou něco úplně jiného. Realizování hudebních představ se stávalo nesmírně obtíţným. Je těţké si představit, jak hrozný stav musel pianista proţívat. Ale Horák se nikdy se nevzdával. Díky obětavé podpoře své rodiny začal kaţdý den cvičit dvě aţ tři hodiny (Horák např. detailně cvičil sonatiny, aby se znova naučil hrát). V polovině dubna se natolik uzdravil, ţe mohl znovu hrát předcházející repertoár a opět začal učit na MAM. Silou vůle a nesmírnou pílí dokázal všechny potíţe překonat. Psychický stav můţe tolik ovlivnit! „Nemoc působí skrze duši.“ Toto přísloví přesně vystihuje jeho stav. Začátkem srpna se ale jeho stav začal opět horšit. Moţná to způsobil jeho předčasný návrat na akademii. Nádor se začal rozšiřovat k prodlouţené míše a jeho tělo začalo mít problémy s rovnováhou. Horák se opět vrátil do nemocnice, podstoupil 19

další dvě operace, ale v listopadu jeho stav dosáhl stupně, kdy jiţ další zlepšení nebylo moţné. Manţelka Michiko a Michal se rozhodli, ţe se s Horákem vrátí domů. A tak doma v Tokiu strávil poslední chvíle svého ţivot s rodinou. Michiko a Michal se o něj obětavě starali po celou dobu. Strávil doma ještě dva měsíce. 18. ledna 2009 pan profesor Horák skonal. Příliš brzy odešel ze světa – bylo mu pouze 65 let. Jeho odchod znamenal těţkou ztrátu i pro jeho ţáky. Všichni, kteří si ho váţili, byli naplněni ţalem. Dlouho ţil v Japonsku a jeho ţivot se tady i uzavřel. Ale nikdy nezapomněl na svou vlast, kterou z celého srdce miloval. Jak si přál ve své poslední vůli, vrátila se část jeho popela na hřbitov do Valašského Meziříčí, kde jsou pochováni i jeho rodiče a druhá polovina byla ponechána v jeho druhé vlasti, v Japonsku. V říjnu 2010 byl Horákův hrob ve Valašském Meziříčí Horákův označen jako čestný hrob. Tento titul se dává významným českým osobnostem a Horák jej dostal za svou dlouholetou činnost na akademii v Tokiu a mimořádné pedagogické úspěchy. Za takto naplněný ţivot se mu dostalo uznání in memoriam.

20

4. Pedagogické působení v Japonsku 4.1 Metoda výuky profesora Jana Horáka Horák převzal způsob hry svého profesora Františka Raucha, který se soustřeďoval na techniku zápěstí a rukou s co největším uvolněním. Tedy s důrazem na to, jak při hraní dobře a pruţně pouţívat váhu paţe a celého těla. K tomu pak přistupovala pedalizace, frázování, prstoklad atd. Jak víme, jsou to sice základní věci, ale profesor Horák se jim věnoval oddaně a trpělivě právě proto, ţe jsou tak důleţité. Co se týče techniky a výrazu, vţdycky svým ţákům dával přesné rady. Samozřejmě šlo o jeho vlastní názor. Většinou pak byly skladby studovány v duchu těchto rad. Alespoň takto jsem studovala skladby s panem profesorem já. Ţákům, kteří potřebovali více času na studium skladeb, daly Horákovy hodiny důleţitý základ pro další pokrok ve hře. Čas v jeho hodinách byl vţdy strávený opravdu intenzivně. Kdyţ se nám nedařila nějaká pasáţ, nikdy se nevzdával a tvořil ji spolu s ţáky. Z takto pečlivých a trpělivých lekcí pak vyrůstali výborní ţáci. Kdyţ jsem byla na MAM ve druhém ročníku, Horák zkoušel učit tzv. Kurzovou metodou. Vilém Kurz byl český pianista a pedagog a sám prohlašoval, ţe ţádnou „metodu“ nemá. Jeho hlavní metodou byl důsledný pořádek ve hře. Technicky vycházel především z Leschetitzkého. Samozřejmě nikdo z Horákových ţáků neznal tento způsob výuky. Kdyţ v Praze studovala jeho paní Michiko, učila se touto Kurzovou metodou. Kdyţ se o tom dozvěděl Horák, po příletu do Japonska se sám tvrdě učil tyto postupy a pak se je pokoušel předávat ţákům. Díky Kurzově metodě si Horák a jeho ţáci znova uvědomovali, jak jsou bezpečné a spolehlivé základy techniky důleţité a ţe jsou zárukou dobrých výsledků. Ale kvůli nedostatku času, 21

nemohl tímto způsobem dost dobře učit. V té době bylo na akademii mnoho studentů a na klávesové katedře připadalo tři sta studentů na jednu třídu. Horák vţdycky měl spoustu ţáků, proto nakonec musel výuku touto metodou opustit. I tak ale bylo moţno, přes krátkou dobu zkoušení, vidět pokroky. Především po technické stránce to bylo velmi účinné. Horákovi ţáci si to také uvědomovali. V Japonsku se všeobecně pouţívají základní mechanistická cvičení Hanona 3 . Proto byl způsob výuky podle Kurzových zásad, zdůrazňujících také tónovou kvalitu klavírní hry, pro Japonce naprosto převratný. Profesor Horák postupoval při výběru skladby velmi pečlivě a zvaţoval osobnost kaţdého studenta jednotlivě. Výběr vţdy se studentem konzultoval, ale kdyţ usoudil, ţe si student zvolil příliš těţkou skladbu, dal mu na výběr něco vhodnějšího. V tom okamţiku s tím student třeba nejprve nemusel souhlasit, ale uvědomoval si Horákovu starost, i to, ţe opravdu na své studenty myslí a skladby vybírá podle svého nejlepšího uváţení. Bral také v úvahu, jestli skladba vyhovuje době a místu hraní skladby. Často se setkáváme s pedagogy, kteří nechají studenty hrát jakoukoliv skladbu, kterou si sami zvolí. Je to však skutečně z pedagogického hlediska správné? Přestoţe měl profesor Horák vţdycky spoustu ţáků, snaţil se vţdy porozumět vlastnostem a osobnosti ţáků a podle toho pak hodiny přizpůsobil. Vzhledem k jeho skvělé povaze, skromnosti a laskavosti studenti vţdy pozorně poslouchali jeho názory, a Horák měl tak se studenty vţdycky dobrý vztah. I po ukončení studia u Horáka si ho

3

Charles-Louis Hanon (1819–1900) byl francouzský skladatel, varhaník a učitel klavíru. Jeho

nejznámější dílo je „Virtuózní klavírista, 60 cvičení“, které se stalo jednou z nejstandardnějších pomůcek při hře na klavír. Tyto skladby jsou určeny k cvičení prstů.

22

stále jeho absolventi váţili a přicházeli k němu pro různé rady. To je důkaz toho, jak skvělý profesor Jan Horák byl. V hodině s uvolněnou atmosférou někdy Horák prohodil vtip v japonštině. Ten pak pomohl uvolnit naši nervozitu. Znova chci vyjádřit dík za to, ţe jsem měla moţnost studovat u tak skvělého profesora. Kromě učení věnoval zvláštní pozornost i psychickému stavu ţáků. Okamţitě vycítil náš psychický stav, a kdyţ jsme měli nějaký problém, laskavě to s námi probral. Před zkouškami a koncerty nás povzbuzoval. Tento jeho skvělý povahový rys se projevoval i v jeho hře. Při hodině nebyl profesor Horák nikdy rozčilený a ke všem se choval stejně laskavě. Z pokroku a aktivit svých ţáků měl radost jako z úspěchů vlastních. Kdyţ ţáci měli koncert, přestoţe měl hodně práce, určitě si ho přišel poslechnout. Podporoval a povzbuzoval je srdečným slovem. To, ţe si dokázal se svými posluchači vytvořit dobrý vztah, pochopitelně ovlivnilo i jeho pedagogické výsledky. Profesor Horák dobře chápal, ţe vzájemná důvěra mezi ním a jeho ţáky je nesmírně důleţitá. Studentů, kteří se u něj studovali, jsou více neţ dvě stovky a někteří z nich uţ učí na stejné akademii jako Horák. Profesor Horák často doporučoval svým studentům studium v zahraničí, hlavně letní kurzy v Evropě, aby prakticky evropskou historii a hudbu zaţili, a mohli ji tak lépe pochopit. Věděl, ţe v zahraničí navštěvují konzultace různých profesorů a od nich získávají další znalosti, dovednosti a názory. Kromě těchto kurzů v Evropě také doporučoval různé soutěţe a konkurzy. Dával ţákům vysoké cíle a tím se snaţil posilovat jejich ctiţádost. Mnoho Horákových studentů studovalo nebo studuje v zahraničí (v Americe, Německu, Itálii, Francii, Rakousku, Švýcarsku, Maďarsku,

23

České republice atd.), účastnili se letních kurzů nejen v Evropě a měli úspěchy na soutěţích v Japonsku i v zahraničí.

4.2 Úspěchy absolventů Horák měl celou řadu velmi talentovaných absolventů. Jeho ţáci často absolvovali s vynikající známkou a nejlepší z absolventů vystupovali také na koncertech pro mladé muzikanty sponzorovaných novinovou firmou YOMIURI4, dokonce i v císařském paláci. Později se z těchto absolventů stala celá řada zdatných pedagogů i sólistů. V MAM se kaţdý rok koná konkurz pro absolvování s orchestrem. Je to pro studenty vţdy velká věc, protoţe v MAM připadá aţ 300 pianistů na ročník! Konkurz má čtyři kola. Mnoho Horákových ţáků vyhrálo – hráli např. následující koncerty: C. Saint-Saens: Klavírní koncert č. 2, g-moll; F. Chopin: Klavírní koncert č. 1, e-moll; F. Liszt: Klavírní koncert č. 1, Es-dur; C. Franck: Symfonické variace pro klavír a orchestr; S. Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2, c-moll, a R. Schumann: Klavírní koncert a-moll atd. Na absolventském koncertě také hrálo mnoho Horákových studentů (na absolventský koncert se koná dvoukolový konkurz, kdy první kolo je de facto absolventská zkouška). Jeho studenti se účastnili i soutěţí a často se stali vítězi. Jde např. o hudební soutěţ pro nové talenty Iizuka, klavírní soutěţ

4

Je to jeden z koncertů s největší tradicí v Japonsku. Ten koncert je pro lidi, kteří absolvovali

hudební vysokou školu a kteří by se chtěli stát profesionálními muzikanty. Je to jako brána do profesionálního světa. Od roku 1930 má tradici víc neţ 50 let.

24

Ómagari, Japonskou klavírní soutěţ a klavírní soutěţ PITINA aj. Pozoruhodná japonská soutěţ je např. i „Soutěţ české hudby“. Na této soutěţi, zaloţené v roce 2002, je povoleno hrát pouze české skladby. Díky této soutěţi studenti měli ještě další motivaci k intenzivnímu studiu českých skladeb a dosud téměř výhradně získávali první ceny Horákovi svěřenci. Jeho studenti měli úspěch i v zahraničí. Chci zde uvést některé, kteří úspěšně studovali a vystupovali v zahraničí. Horák jim vštěpoval, ţe pokud si chtějí rozšířit hudební rozhled, měli by jet do zahraničí, především do Evropy – alespoň na interpretační kurzy. Studenti se tedy aktivně účastnili mistrovských kurzů a někteří z nich se po kurzech rozhodli, ţe v zahraničí zůstanou na delší studium. Tomoko Matsui studovala na konzervatoři ve Vídni. V roce 2002 absolvovala konzervatoř s červeným diplomem. Ve Vídni i v Tokiu měla recitál. V Itálii získala cenu na dvou soutěţích. Halett Mariko Ókuma se soustředila na francouzskou hudbu, hlavně M. Ravela. V roce 1988 začala studovat na Paříţské konzervatoři u Vlada Perlemutera a absolvovala s jednomyslně udělenou první cenou. Po studiu v Paříţi pokračovala od roku 1989 dále na konzervatoři v Bruselu. Zde získala první cenu a současně cenu za nejlepší výkon; v roce 1994 ukončila studium s diplomem nejlepšího studenta. Účastnila se také několika mistrovských kurzů ve Francii. Recitály měla v Paříţi a Stockholmu. V roce 1986 absolvoval MAM nejlepší student ze všech tehdejších absolventů Shinya Ogasawara. V roce 1989 začal studovat na akademii v Detomoldu, kde v roce

25

1992 absolvoval. Na několika soutěţích získal l. cenu. Nyní učí na akademii v Kjótu a na Univerzitě Elizabeth v Hirošimě. Yuri Ótsubo je jedna z nejtalentovanějších Horákových studentek. V roce 1999 začala studovat v Miláně, účastnila se mnoha mistrovských kurzů a měla velké úspěchy v řadě významných soutěţí: Maria Canals (povzbuzení, cena, medaile), Pavia (v Itálii, 2. cena), Viotti (zvláštní cena) atd. Vystoupila na koncertech v Itálii a ve Spojených státech amerických. V roce 2005 získala absolventský diplom na konzervatoři v Miláně a na konzervatoři v Cremoně. Pak se natrvalo vrátila do Japonska a začala pracovat v Tokiu. Nyní učí na MAM jako Horák. Kromě učení se věnuje sólovému i komornímu hraní. Spolupracuje s významnými zpěváky jako jsou G. Sabbatini a Jelena Obrazcovová. Yokoyama Tancke Chieko ţije uţ 30 let v Berlíně, podobně jako Horák v Japonsku. V roce 1980 začala studovat na Hochschule der Künste Berlin. Během tohoto studia získala několik cen na soutěţích. V roce 1983 absolvovala s vyznamenáním. Jako komorní hráč spolupracovala s členy takových těles, jako jsou Berlínská filharmonie, Deutsches Symfonie-Orchester Berlin, Deutsche Oper Berlin a Berlin Konzerthausorchester. Od roku 1997 vystupuje pravidelně na koncertě, který se kaţdoročně koná na hradě Glienicke v Berlíně. Na začátku studia měla studovat v zahraničí jen rok. Ale čas uplynul tak strašně rychle a ona je na podobné cestě jako její milovaný profesor – bude ţít mimo svou vlast.

26

4. 3 Návštěvy škol a veřejné hodiny Profesor Horák se také snaţil o propagaci hudby nejen svou činností na akademii, ale i na jiných místech. Tyto aktivity byly pro japonskou hudební veřejnost velmi cenné, neboť evropská hudba zde ještě není příliš rozšířená. Horák aktivně navštěvoval hudební i všeobecné školy po celém Japonsku a snaţil se o zvýšení hudebního vzdělání. Veřejné hodiny a lekce uskutečnil asi pětadvacetkrát, v různých školách a institucích uspořádal také nejméně dvacet výchovných koncertů pro mládeţ jako součást výuky pro studenty nehudebních škol, aby více šířil váţnou hudbu. Nejen sólovými vystoupeními, ale často i komorními vystoupeními s houslistou nebo s cellistou se snaţil studentům ukázat krásu hudby. Proto sestavoval programy z populárních a snadno pochopitelných skladeb, jako jsou Chopinova Polonéza As-dur, op. 53, a Etudy, op. 10, č. 3 a 5, Meditace z opery Thais Julese Masseneta, Lisztovo Nocturno As-dur „Sen lásky“ a pod. Tyto veřejné lekce a výchovné koncerty se konaly nejen na poţádání středních škol, vysokých škol z celého Japonska, ale třeba i hudebních obchodů. Horák pořádal také mistrovské třídy o povinných skladbách na soutěţe, často se konaly téţ lekce pro uchazeče hudebních středních školy a akademií. V roce 1979 se na letním workshopu pro japonskou klavírní pedagogickou společnost konala Horákova veřejná přednáška o české hudbě s názvem „Hledání české klavírní hudby“. Na této lekci přednášel o interpretaci klavírních skladeb Leoše Janáčka, Josefa Suka, Vítězslava Nováka, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a dalších. Japonci se o tyto lekce velmi zajímali a došli k přesvědčení, ţe tyto informace vnesly do japonské hudební kultury nové prvky.

27

4.4 Vzpomínky na pana profesora Poţádala jsem Yuri Ótsubo, aby se se mnou podělila o své vzpomínky na pana profesora, a ona mé prosbě vyhověla (celý texty uvádím v příloze č. 4). Horák byl pro ni prakticky první zahraniční učitel, a tak se toho bála a zdráhala se. Ale její strach brzy pominul, protoţe profesor byl tak hodný a veselý. Jeho povaha Yuri přitahovala. Na hodinách ji především pomohl s nápravou technické stránky její hry, zejména techniky zápěstí. Myslí si, ţe měla tvrdý zvuk, neţ se začala učit u Horáka. Teprve teď, kdyţ je v pozici pedagoga, si Yuri znovu hluboce uvědomuje, jak byl důleţitý Horákův humor při učení hudby. Kdyţ si představujeme nějaké skladby, potřebujeme bohatou představivost. Dával nám různé představy a právě k tomu potřeboval i humor. Profesor nám často říkával, abychom se hudbou bavili. Stejně jako znamená hudba v japonštině „baví se zvukem“. Yuri se u profesora naučila vyjadřovat skladbu s jistotou a radostí. V roce 1999 začala studovat v Miláně jako stipendistka a celkem pět a půl roku studovala v Itálii. Byl to Horák, kdo jí studium v zahraničí doporučil. Yuri na něj vzpomíná nejen jako na pianistu, ale i jako na člověka, a kdyţ tento člověk opustil svět, byla to pro ni ohromná ztráta. Chtěla se učit jeho myšlení a filozofii. Říká, ţe má pocit, jako by jí zde zanechal úkol. A i teď se ho při učení nebo hraní často v duchu ptá.

28

5. Propagace české hudby v Japonsku MUSICA BOHEMICA Kdyţ ţil Horák v Japonsku uţ 15 let, zaloţil k této příleţitosti se svými absolventy společnost Musica Bohemica. Úcta a oddanost k profesoru Horákovi je inspirovala k tomu, aby šířili národní hudbu svého učitele. Hlavní činnost této společnosti je studium a provozování české klavírní literatury a zahrnuje tyto čtyři aktivity: 1. koncerty pořádané pro členy Musica Bohemica, 2. přednáškovou činnost, 3. práci s hudebními materiály, 4. přehrávky. Kromě hudební činnosti pořádá společnost kaţdé léto setkání jeho bývalých ţáků. Absolventi, kteří bydlí blízko Tokia (někteří bydlí daleko, dokonce i v zahraničí), se také často scházejí k příjemnému popovídání, aby si navzájem vyměnili zkušenosti. Horákovi ţáci tvoří značně širokou věkovou skupinu, ale všichni jsme navzájem skutečně přátelští a věkový rozdíl tu nehraje roli. To svědčí o tom, ţe všichni ţáci vzpomínají na svého profesora se stejnou láskou, s jakou se choval on k nim. Není aţ tak běţné, aby ţáci jednoho profesora tak dlouho uchovávají v paměti jeho odkaz. Díky Horákovi a činnosti této společnosti se začala česká hudba v Japonsku stávat součástí širšího povědomí.

29

5.1 Koncerty pro členy Musica Bohemica Od zaloţení společnosti v roce 1985 se konají pravidelně kaţdý rok. Dosud se uskutečnilo uţ 26 vystoupení. Na koncertě hrají čtyři sólisté a aspoň jeden z nich hraje vţdy nějakou českou skladbu (příloha č. 5). Tyto koncerty jsou hlavní náplní činnosti společnosti. Po ukončení studia je těţké udrţet si tak dobrou kondici stejně jako během studia. Díky této společnosti mají ţáci moţnost stále hrát a zlepšovat se. Dosud se na koncertech MUSICA BOHEMICA hrály nejčastěji skladby Bedřicha Smetany, jimţ se Horák věnoval nejvíce. Z dalších skladatelů byli častokrát hráni Leoš Janáček nebo Vítězslav Novák. Několikrát zazněly Dvořákovy Poetické nálady, op. 85, a velice zajímavá provedení měly také Novákova Sonáta Eroica, op. 24, (první provedení v Japonsku) a Toccata Jaroslava Jeţka. Oddanost a nadšení Horákových ţáků jej povzbuzovaly v aktivní propagaci české skladby. V tom je právě MUSICA BOHEMICA výjimečná: je důkazem Horákovy trpělivosti a pedagogického úspěchu, a svědčí téţ o hodnotě investovaného času do výchovy nové japonské hudební generace. Zájem ţáků o interpretaci české klavírní hudby později přerostl ve snahu pokračovat v odkazu svého učitele. Koncertní činnost společnosti se tak rozvíjí dále a právě to přispívá i k dalšímu šíření českých skladeb v Japonsku. O koncertní činnosti společnosti je také kaţdý rok referováno v hudebních časopisech.

30

5.2 Přednášková činnost Přednášková činnost společnosti Musica Bohemica spočívala v interpretaci českých klavírních skladeb doprovázených odborným výkladem prof. Horáka. Byla určena nejen pro členy Musica Bohemica. Lekce se konaly veřejně jedenkrát za rok od roku 1999 do roku 2007, celkem jich tedy bylo osm: 1999

Prolog. Od začátku české hudby k dvacátému století – č. 1, od Jana Václava Stamice po Bohuslava Martinů

2000

Od začátku české hudby k 20 století – č. 2, po Leoše Janáčka

2001

Vítězslav Novák, Josef Suk

2002

Bohuslav Martinů

2003

Bedřich Smetana

2004

Antonín Dvořák

2006

Bedřich Smetana – K výročí japonského vydání Smetanových klavírních skladeb, 1. část

2007

Bedřich Smetana – K výročí japonského vydání Smetanových klavírních skladeb, 2. Část

31

5.3 Práce s hudebními materiály K aktivitám společnosti Musica Bohemica patří i zaloţení knihovny českých klavírních skladeb. Knihovně věnoval Horák několik vlastních not a také členové společnosti MUSICA BOHEMICA nakoupili přímo v České republice další materiály. Knihovně se dosud podařilo nashromáţdit více neţ 120 svazků skladeb českých autorů. Zapůjčení je však moţné bohuţel pouze členům společnosti. Kaţdopádně je v Japonsku vlastnictví této sbírky českých skladeb velmi unikátní. Jednou z hlavních činností knihovny je nejen sbírání českých hudebnin, ale také jejich prezentace v hudebním časopise Lesson no tomo (Přítel hodiny). Touto činností se zabývají dva členové společnosti. Jeden z významných souborů publikovaných komentářů vznikl na základě recitálu, na kterém v roce 1999 hrál profesor Jan Horák skladby Leoše Janáčka a Bedřicha Smetany. Díky tomuto vystoupení byla společnost Musica Bohemica poţádána o rozhovor a komentář o české hudbě. Vznikl tak soubor článků a komentářů s názvem „Česká klavírní literatura“, jenţ byl publikován na pokračování od srpna 2001 do dubna 2002, tedy 9 měsíců, v hudebním časopise Přítel hodiny (Obsah tohoto seriálu uvádím v příloze). Ohlédnutí za seriálem (poslední článek) „Smetanovy České tance, o kterých jsme psali v říjnovém vydání, jsou jeho poslední velké klavírní skladby. Polka má silný národní duch podobně jako polská mazurka a vídeňský valčík. Tyto typické evropské národní tance jsou pro Japonce při interpretaci nejtěžší. Pro Japonce, kteří v podstatě mají úplně jiný smysl pro rytmus než Evropané, Horák psal komentáře, aby je dobře pochopili. Jeho výklady 32

Japoncům velice pomáhaly. V komentáři říkal Horák, že je škoda, že mnoho klavírních skladeb českých skladatelů, kteří měli těžký život, se v Japonsku skoro neuvádí. Tyto skladby jsou krásné, smutné a hluboce dojemné, i veselé a milé, efektní, rozsáhlé atd. Každá skladba má nádech národní hrdosti a lásky k rodné zemi. Jan Horák říká, že by si přál, aby si i Japonci užívali takových výborných skladeb.“

Z rozhovoru Jana Horáka k poslednímu vydání V čem vidíte důvod, že jsme se nezačali zabývat českou klavírní hudbou už dříve? „Myslím si, že chyba byla v nedostatečné propagaci ze strany Čechů. Na příklad Smetana napsal řadu vynikajících klavírních skladeb, ale vydávaly se pouze v České republice, a tak se prodalo nejvýše 1000 výtisků. Ve skutečnosti jich nebylo potřeba ani takové množství, protože klavíristů v populaci nebylo tolik. Najít Smetanovy noty mimo Českou republiku bylo takřka nemožné. Po pádu komunistického systému se trh v České republice konečně liberalizoval a systém se začal přizpůsobovat západním demokraciím. Zdá se, že v Japonsku došlo k většímu pronikání české hudby do širšího povědomí až v posledních letech právě díky těmto změnám. Roste počet klavíristů, kteří hrají i méně známé skladby, které nebyly před tím v Japonsku skoro vůbec hrané, a proto můžeme hrát i českou hudbu s pocitem svěžesti.“

33

Co si myslíte o vnímavosti Japonců k české hudbě a jejich hře českých skladeb? „Mysím si, že to s národností tolik nesouvisí. Je to prostě individuální záležitost. Samozřejmě každá národní hudba má jiný charakter, ale v podstatě srdce, kde hudbu cítíme, je všude stejné. Například dříve byla v jednom roce povinná skladba Pražského jara Smetanova Polka. Při posuzování nahrávek byla jedna nahrávka obzvlášť dobrá, a všichni se shodovali v tom, že opravdu dobře vystihuje český charakter tance – určitě ji tedy musí hrát Čech. A byl to Japonec!“

V nedávné době hraje mnoho klavíristů světového jména české skladby. Světově proslulý český klavírista Rudolf Firkušný, trvale usazený ve Spojených státech amerických, často hrál Smetanu a zejména pak Leoše Janáčka. Lazar Berman hrál skladby Josefa Suka a Svjatoslav Richtěr, András Schiff, Justus Frantz či Pierre-Laurent Aimard nahráli Dvořákův klavírní koncert g-moll na gramofonové desky (nemůţeme opominout ani starší pianisty jako Ignacy Jan Friedmann nebo Wilhelm Backhaus, ale to byly spíše vyjímky, kdy se jednalo jen o drobné skladby). V poslední době se skladby zejména Leoše Janáčka stávají ve světě velkou módou: ve svém repertoáru je mají například rumunský klavírista Radu Lupu, Maďar András Schiff, Rakušané Paul Badura Skoda či Hans Kann a další. Také někteří japonští klavíristé hrají Janáčkovy skladby. Ale Horák říká, ţe české klavírní skladby se skutečně začínají hrát teprve od této doby. Po svém příchodu do Japonska hrál profesor Jan Horák také mnoho českých skladeb. Ale přestoţe se snaţil o propagaci české hudby, jak nejlépe uměl, potřeboval

34

víc neţ dvacet let, neţ se postupně česká klavírní hudba začala v Japonsku více šířit. Nikdy se ale nevzdal a pokračoval ve svém úsilí aţ do konce svého ţivota.

5. 4 Přehrávky Přehrávek pro společnosti Musica bohemica se členové mohou účastnit zcela spontánně. Samozřejmě to nejsou normální klavírní recitály. Účastníci tady navzájem poslouchají hru svých kolegů a pak o tom diskutují (podobně jako třeba na seminářích JAMU). Tyto přehrávky se konají jednou za rok, aby se zde členové vzájemně povzbudili a poučili.

35

6. Japonské vydání Horákovy edice klavírních skladeb Bedřicha Smetany Vrcholem propagace české hudby je pro Horáka vydání Smetanových klavírních skladeb ve dvou dílech v roce 2006 v japonském vydavatelství Ongaku no tomo ša (Přítel hudby). Díky tomu můţeme říct, ţe provádění Smetanových skladeb se pro japonské pianisty velmi usnadnilo. V tomto vydání, na kterém se podílela i jeho manţelka, totiţ popisuje vlastní interpretační připomínky a názory na interpretaci Smetanových skladeb. Nalezneme tu rovněţ podrobné poznámky týkající se artikulace, pedálu, prstokladů atd. Své vydání doplnil profesor Horák také zmínkami o rozdílech mezi původním vydáním a tradiční interpretací a klade si otázku, v čem je vlastně Smetanův pravý význam. Studentům se tak Smetana stává přístupnější a srozumitelnější. Při své práci na japonském vydání byl Horák pochopitelně konfrontován i s problémem jak vyjádřit Smetanovy hudební myšlenky slovy. Hodně pozornosti věnoval Horák také výběru skladeb. Pro japonské pianisty vybral nejen známé skladby, ale i méně známá krásná díla jako například Poklad melodií nebo Toccatinu. Jeho primárním přáním zde byla různorodost skladeb. Bylo to poprvé, co Horák editoval vydání, proto se kromě hudebních problémů trápil i designem stránkového rozdělení, umístěním taktových čar nebo vkládáním notových příkladu v komentářích. Svoji edici srovnával také se sedmi dalšími vydáními. V Smetanových původních vydáních, zejména v jeho notách z mládí, je hodně problematických míst a Horák váhal, jestli ponechá originál nebo se pokusí o úpravu. Čím více zkoumal, tím více problémů nacházel. Zkoumání prvního vydání bylo jen dalším pokračováním útrap. Na příklad artikulace a staccata byla napsána v kaţdém 36

vydání jinak. Důsledkem nejasného Smetanova psaní se různá vydání často liší (Polka Es dur). Ve druhé Polce ze tří Salonních Polek, je nota, která se spojuje ligaturou, napsána v jiné oktávě neţ v rukopisu (v taktu 38). Proto porovnal toto místo s různými vydáními, vyslechl řadu nahrávek a pak vybral řešení. Také umístění taktových čar je v kaţdém vydání jiné. Například v jednom vydání je zdvih hned součástí prvního taktu, zatímco v jiném je zdvih umístěn před taktovou čárou. Kdyţ ovšem posuneme taktovou čáru před zdvih, změní se i interpretace, protoţe se posunou těţké doby i všech následujících taktů. Po repetici se rovněţ mění ve vydáních pouze dynamika a také zde si Horák nebyl jist, ke které verzi se má přiklonit. Toto jsou jen některé problémy, se kterými se musel vypořádat při úpravě. Vydání 2. dílu bylo o něco snazší, zvykl si uţ na určitý systém zpracování, ale stejně se trápil výběrem skladeb, úpravou, srovnáváním různých vydání, poznámkami k interpretaci, překladem atd. Do druhého dílu vybral technicky náročné a známé skladby. Do výběru Českých tanců zvolil různé typy jako jsou Hulán, Sousedská, Oves a pod., coţ naplňuje celkovou představu o Českých tancích (většinou se čeká, ţe jsou rychlé a roztomilé). Jeho dramaturgickým záměrem, kterým se při výběru skladeb řídil, bylo, aby se při koncertním provedení střídaly skladby dostatečně kontrastní. Zpracování skladeb tohoto dílu bylo snazší, protoţe rukopis i první vydání byly mnohem přesnější. Ale i tam (při repeticích a da capo) byla často odlišná dynamika a lišily se i závěrečné noty. V těch případech to vyřešil tak, ţe se přidrţel urtextu. K Etudám, které jsou ve druhém dílu, nabídl různá doprovodná cvičení, zejména rytmické varianty. Samozřejmě, ţe se Horák se velice trápil překladem, takţe mu jeho manţelka Michiko musela pomáhat. Jak říkal Horák, bylo hrozně těţké 37

vyjádřit obsah hudby slovy. Bylo téměř nemoţné přeloţit některé odborné výrazy, kterým rozumí pouze muzikanti, z češtiny do japonštiny. Kdyţ se překládá doslovně, znamená to v japonštině něco zcela jiného, a proto v některých místech musela Michiko změnit text úplně od základu. Horák cítil, ţe tato práce představuje jiné obtíţe neţ samotná hra na klavír. Na vystiţení charakteru kaţdé skladby, charakteru témat a popisu scény vynaloţil velké úsilí, aby našel vhodné poetické výrazy. Nesplnilo se mu přání vydat Smetanovo dílo kompletní, ale celá práce byla pro něj cenný záţitek. Opět o něco vyrostl jako muzikant i jako pedagog. Nakonec byly oba díly s úspěchem vydány a vydání sklidilo chválu i od známého japonského skladatele Akira Miyoshi5. Spokojenost a úspěch byly odměnou za namáhavou práci. Svou práci povaţoval za svou misi. Před osmi lety začala v Tokiu soutěţ s názvem „Soutěţ české hudby“, kterou podporuje také velvyslanectví České republiky a Ministerstvo zahraničních věcí. Na této soutěţi jsou povinné skladby právě z tohoto japonského vydání. Od Horákova příchodu do Japonska pracovali na českém repertoáru jeho ţáci, ale díky tomuto vydání mají i ostatní klavíristé v Japonsku moţnost se s touto hudbou blíţe seznámit.

5

Japonský skladatel, narozený v roce 1933. Studoval hru na housle a kompozici u Kozabrou

Hirai, později u Tomojiro Ikenouchi. Studoval francouzskou literaturu na Univerzitě Tokio. Od roku 1955 do roku 1958 studoval na Paříţské konzervatoři jako stipendista vlády Francie. Byl velmi ovlivněn Henrim Dutilleuxem.

38

V úvodu svého vydání Smetanových skladeb Horák píše, ţe své rady a doporučení čerpal z interpretace českých klavíristů a tradiční znalosti českých klavírních pedagogů. V souladu s tím čerpal i ze zkušeností ze svých koncertů a ze svých pedagogických zkušeností. Dodává ale, ţe tyto interpretace nejsou samozřejmě jediné moţné. V hudbě je samozřejmě vţdy mnoho nesčetných interpretací, které ji činí zajímavou a uchovávají její ţivotaschopnost v různých dobách. Hlavním důvodem, proč se pustil do práce na tomto vydání v japonštině, bylo, aby japonským pianistům blíţe představil Smetanovy klavírní skladby, které byly do té doby v Japonsku skoro neznámé. Kdyby se jeho snaha setkala s úspěchem a Smetanovy skladby došly třeba i určité obliby, měl by z toho jistě velkou radost a nepochybně i velký pocit zadostiučinění.

6.1 Horákovy poznámky k interpretaci Smetanových skladeb Pochopitelně se v České republice Smetanovy skladby aktivně hrají a jeho ţivot a dílo jsou součástí obecného povědomí. Zde chci uvést Horákovy návody k interpretaci Smetanových skladeb a komentáře tak, jak je uvádí v japonském vydání druhého dílu. Horák zde ponechal Smetanovu pedalizaci a k tomu přidal tiskově rozlišená vlastní doporučení.

39

Koncertní etuda C-dur V taktu 120 je moţné takto obtíţné místo hrát následovně:

takty 120-122:

oproti původní verzi: takty 120-124:

Takt 125 lze hrát následovně:

Zde se jedná o podobný případ, kdy třetí nota cis je přenesena do pravé ruky, oproti původní verzi v levé ruce. 40

Takt 130 je poměrně méně znělé oproti předcházejícímu taktu. Aby docílil barevnějšího zvuku, doporučuje Horák ponechat pedál aţ do 4. doby taktu 131. Pedál se změní aţ s osminovým b v melodické lince.

Takty 129-131:

V taktu 136 doporučuje ponechat pedál aţ do konce taktu 137, opět k docílení barevného zvuku.

41

takty 135-137:

. V taktu 139 Smetana píše pedál aţ od 4. doby, ale Horák upřednostňuje nechat pedál od začátku taktu po celý takt. Takty 139-141:

V taktu 188 navrhl změnu pedalizace. Horní pedál je Smetanův, spodní v závorce je Horákův.

42

V taktu 220 a následujících 4 taktech je velmi obtíţná oktávová technika a akordické skoky. Horák nabízí návod, jak tyto technické obtíţe vyřešit. takty 220-224:

Horákův cvičební systém je následující: 1. Nejprve nejtěţší místo změní na nejjednodušší formu. 2. Postupně přidává noty. 3. Na konec se zkouší hrát původní part. Horák tvrdí, ţe lidé mohou být k jeho metodice poněkud skeptičtí, ale kdyţ dostatečně cvičí tímto způsobem, výsledek opravdu stojí za to.

43

Horákovo cvičení podle tohoto systému (od taktu 227 do taktu 228)

V této ukázce jsou velmi důleţité doprovodné osminové akordy, které musí být zvukově velmi vyrovnané. Doporučuje taková cvičení, kdy se interpret zabývá pouze doprovodnými akordy obou rukou a basovou oktávou. A ještě doporučuje cvičení s různými rytmickými obměnami. V taktu 269 je následující návrh pedálu: takty 269-273:

44

V taktech 284 aţ 287 o notě C1 levé ruky píšou následující tři vydání odlišně. takty 283-287:

1. Vydání, které má závorku na C1 (Klavírní dílo Supraphon-Museum B. Smetany, vol. 5, Praha,1973, H.Séquardtová). 2. Vydání, které nemá závorku na C1 (Composizioni per pianoforte, Edition Supraphon, Praha, vol. 4, vol. 6(1987), vol. 7(1990), J. Novotný) 3. Vydání, které vynechává C1(koncertní etuda C-dur, Státní hudební vydavatelství, Praha 1962, E. Mikelka – K. Šolc). Horák nabízí čtvrtou moţnost. Navrhuje hrát oktávu C a C1 o oktávu výš, jak je tomu v taktu 283.

45

Koncertní etuda gis-moll, op. 17, Na břehu mořském

V taktu 1 první notu gis levé ruky doporučuje hrát trochu dlouze se sfz. V té pasáţi jsou všechny noty gis nejdůleţitější. Celá pasáţ musí směřovat do závěrečného gis v prvním řádku. Basová gis, která je na konci druhého řádku, se nemá hrát příliš krátce, spíše se má hrát dlouze a propojit s následujícím akordem, ovšem s výměnou pedálu, abychom docílili čistějšího zvuku. Návrh interpretace tohoto místa: část taktu 1:

V taktu 2 doprovodný pohyb vyţaduje zřetelný a jasný úhoz. K této problematice navrhuje následující rytmická cvičení: 46

takt 2:

Ve 2. taktu, na cis třetí doby, které je označeno *), je ve vydání MBS a ES k této notě přidán #, ale v originálu a prvním vydání není. V některých vydáních je dokonce ovšem přidán ×, čili výsledkem je cisis (např. ve vydání CH, MU atd.). Do dnešní doby se při tradiční interpretaci tento dvojkříţek zachovává. V taktu 6 platí totéţ.

Celou skladbu Horák navrhuje cvičit tímto způsobem: takt 2-návrh cvičení:

V taktu 15 urtextu originálu je napsáno forte, ale v prvním vydání tato dynamika není.

47

takt 15:

V některých vydáních je dokonce mp. V taktu 21 ve vydání MBS a ES se pouţívá H místo Ais (opět označeno *). Horák se přiklání ke zbylým vydáním, která zůstávají u Ais. takt 21:

K taktu 52 doporučuje následující způsob cvičení: Takty 52-53:

48

Při těchto cvičeních by obě ruce měli zachovat pozici oktáv i přes to, ţe znít bude pouze ta horní, nebo dolní oktáva. Mezi takty 59 a 63 je napsán následující rytmus: takty 59-63:

Horák tento rytmus převzal ze Smetanova originálu, přičemţ v prvním vydání jsou všechny čtvrťové noty s tečkou přetečkovány, a tudíţ se následující osmina mění na šestnáctinovou notu. 49

Sny Bohuţel Smetanovy rukopisy ještě nebyly nalezeny. Pro interprety bylo jediným zdrojem pouze 1. vydání, v němţ je mnoho evidentních chyb. Mnoho jich bylo časem opraveno, ale některá místa si budou muset na objev rukopisu počkat.

1. Zaniklé štěstí Takt 1 začíná výrazem silného zoufalého výkřiku. Oktávu Des, která je na konci prvního taktu Horák doporučuje drţet aţ do tercie v levé ruce, aby se docílilo plnějšího zvuku. část taktu 1:

Od taktu 66 aţ do konce uţ převládá jen smutek a pesimistický cit. Melodie levé ruky by se měla hrát se smutným a rezignovaným výrazem. V taktu 72 chce trylek hrát pomaleji, aby (hlavně kvůli jeho nízké poloze) nepřekrýval akordy v levé ruce. 50

takty 71-72:

Takt 88 hraje bez pedálu. Od taktu 89 do taktu 90 doporučuje následující drobný pedál: takty 88-91:

: V taktu 93 je následující návrh pedálu: takty 93-94:

51

Horák píše, ţe levá ruka by se měla v průběhu 2. doby vrátit zpět na počáteční C a pomalu ho stisknout tak, aby se neozval ţádný zvuk, a tak tato nota bude přeznívat i po změně pedálu tak, jak je zapsáno, a zachovala se harmonická čistota zvuku.

2. Útěcha V taktu 3 pro ještě bohatší zvuk navrhuje, aby oktáva C levé ruky, která je na začátku taktu a sextakord pravé ruky interpret pouštěl aţ při změně druhého pedálu. takt 3:

Kdyby nemohl drţet decimu označenou **), mohl by hrát následující akord:

52

V taktu 4 chce, abychom napodobili zvuk smyčcového kvartetu. V taktu 31 je tištěno F v horní druhé notě první trioly. Je to sextakord f-moll. Místo F je v četných vydáních psáno E, vzniká tedy As zvětšený kvintakord (jen vydání HM je výjimkou). Ale Horák je přesvědčen, ţe se jedná o zjevnou chybu, neboť tento takt lze lehce srovnat s taktem 35, který by měl být totoţný. A jako druhý důvod můţeme odvodit, ţe melodická linka se mění od druhého akordu trioly ve všech případech. takty 30-35:

V taktu 73 po pouţívaném krátkém pedálu v taktu 72, zde dává dlouhý pedál. Před Lentem chce výraznou pomlku. Coda musí znít jako 2 klarinety z dálky a na konci se přidává cellové sólo. Coda má mít hluboký výraz a musí být naplněna velkým klidem. 53

takty 72-78:

3. V Čechách Tato část začíná volnou pastorální náladou, jako kdyţ pastýř improvizuje na flétnu. Jiţ v taktu 1 Horák označuje agogiku v závorce. Je míněna jako odkaz, aby ukázal způsob rubáta. Ale všechno si ţádá opatrnosti, musí být přirozené, bez přehnání. Takt 1-4:

Takt 93 je zjímavý v tom, ţe interpret by měl napodobit dva lesní rohy.

54

Na vrcholu taktu 121 doporučuje pesante a dávat akcent na všechny osminky obou rukou. 4. V saloně Na začátku této skladby poměrně dlouho zní rytmus jakéhosi valčíku, ale téma mizí, melodie se ztrácí někde v dálce. Jakoby cit došel naplnění a najednou ztratil hlas. Dalo by se to označit jako deklamace zakončená vzdechem. Pak stále pokračuje melodie plná bolesti ţivota. Je to opravdu hluboce obsaţná skladba. V taktu 76 je následující návrh frázování. Takty 76-79:

5. Před hradem Všechna čest a sláva byla sen? Okolí je jen zřícený šedivý svět. Na konci mollová skladba končí v dur a vytváří varhanní zvuk. Jako by vyprávěla o starém příběhu. To je dobré vědět k správnému pochopení skladby. Ale Smetana nepsal tuto hudbu jako ilustraci dávné minulosti. Je v tom jiná myšlenka a pozadí. Je to spíš nálada sociálních vazeb té doby.

55

Na místě pochodu se pouţívá dynamika mezi f a fff. Proto je zde nebezpečí, ţe vše bude znít akorát silně. Dynamické nuance musíme velmi pečlivě kontrolovat. Většinou akord pravé ruky má vést oktávu levé ruky trochu méně. I kdyţ je napsáno pesante nebo marcato. Vrchní nota akordu pravé ruky má znít výrazně, jako trumpeta, oktáva levé ruky si hlídá, aby víc zněl palec neţ malíček. Tím tento oktávový zvuk dostane správnou barvu. Na následujícím příkladě a podobném místě chce šestnáctky hrát staccato a tím se odlehčí. O staccatu například píše, ţe by ve druhém taktu druhá doba měla mít krátký, ostrý úhoz, ale například druhá doba prvního taktu, poslední osminka šestého taktu a oktáva levé ruky devátého taktu jsou spíš portamento.

V taktu 15 je označení Piu moderato. Horák ho vykládá tak, ţe platí pouze pro ten jeden takt a pak by se mělo pokračovat v původním tempu. takty 15-16:

Od taktu 49 začíná technicky nepříjemné místo. Doporučuje opět postupně zjednodušit problém a rozdělit cvičení. Nejprve se secvičují téma oktávy pravé ruky a doprovod triol levé ruky, potom jen zdvihat pohyb šestnáctky pravé ruky a pohyb

56

trioly levé ruky. Tam je přítomna pomlka, coţ komplikuje rytmickou přesnost rytmu 4:3. takty 49-50:

Horák tedy místo pomlk přidává stejné noty, jaké následují. Zde je příklad:

V taktu 52 si Horák myslí, ţe je v druhé době levé ruky tisková chyba, ale jistý si není:

Akord by mohl znít takto:

57

V taktu 57 Horák by přidal místo poslední osminy fis dvě šestnáctinové noty – e + fis, stejně jako je tomu v taktu číslo 7.

58

6. Slavnost českých sedláků

V taktu 156 by se tempo mělo postupně zrychlovat, proto by se začátek neměl tempově přehnat. Dokonce by bylo moţná lepší celý první takt hrát pomalu a postupně zrychlovat aţ od druhého taktu. Takty 156-162:

V tomto místě (takt 172) musí hudebník napodobit zvuk hrací skříňky. Takty 172-174 se zdvihem:

59

Crescendo psané v taktu 191 by mělo začít uţ v taktu 188. takty 188-192:

V následující pasáţi, začínající taktem 225 jsou akcenty na akordech obou rukou. Ale pasáţ vede levá ruka. Pianista se nemusí snaţit o krásný zvuk, ale měl by naopak hrát divoce. Takty 225-230:

60

ZÁVĚR Jan Horák se celý ţivot věnoval hudbě. Jako pianista a pedagog toho v Japonsku hodně vykonal. Především se ze všech sil snaţil, aby v Japonsku šířil českou hudbu. Sestavení skupiny MUSICA BOHEMICA a její výzkum českých klavírních skladeb bylo velkou pomocí v šíření české hudby. Hlavním důvodem jeho snahy byla opravdu vroucí láska ke své vlasti. Po jeho smrti jsme si uvědomili, jakou byl pro nás velkou osobností a co všechno dokázal, kolik měl zásluh. Na základě propagace českých klavírních skladeb, které se Horák věnoval, budou v této snaze jeho ţáci pod vedením paní Horákové pokračovat. To je mise truchlících ţáků. Osobně bych si přála, aby se v blízké budoucnosti v Japonsku hrálo mnoho českých skladeb. Kdyby o jeho osobnosti vědělo co nejvíce Čechů, kdyby věděli, ţe v Japonsku byl takový skvělý český pianista a pedagog, bylo by to velmi krásné pro vzájemné kulturní vztahy mezi našimi zeměmi.

61

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Odkaz 1 MUSASHINO ACADEMIA MUSICAE Internetová stránka WIKIPEDIA http://en.wikipedia.org/wiki/Musashino_Academia_Musicae

Odkaz 2 KDDI Internetová stránka WIKIPEDIA http://en.wikipedia.org/wiki/KDDI

Odkaz 3 Charles-Louis Hanon Internetová stránka WIKIPEDIA http://en.wikipedia.org/wiki/charles-Louis_Hanon

Odkaz 4 Koncert pro mladé muzikanty pod sponzorovaných novinovou firmou YOMIURI Internetová stránka http://beswet.com/yomiuri/

Odkaz 5 Akira Miyoshi Internetová stránka WIKIPEDIA http://en.wikipedia.org/wiki/Akira_Miyoshi

Doklady kvalit Jana Horáka (ţivotopis, koncertní seznamy)

Broţura „Pane profesore Horáku, dobrý den!“ (jako jeho památka. Produkce Paní Michiko Horáková, Michal Horák a Musica Bohemica)

Smetanovy klavírní skladby 1. 2. dílo vydavatelství Zen- on Vydání a interpretace Jan Horák, překlad Michiko Horáková Inoue

62

Smetanovy noty, které pouţil Horák jako východisko pro svou edici: MBS B. Smetana: Klavírní dílo, Editio Supraphon-Museum B. Smetany, vol. 5, Praha, 1973, (H. Séquardtová) SHV B. Smetana: Koncertní etuda C-dur, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1962 (E. Mikelka – K. Šolc) ES

B. Smetana: Composizioni per pianoforte, Edition Supraphon, Praha, 1962, vol.

4, vol. 6 (1987), vol. 7 (1990), (J. Novotný) ESB

B. Smetana: Na břehu mořském, Editio Supraphon, Praha, 1979 (D.

Baloghová) CH

B. Smetana: Na břehu mořském, F. Chadim, Praha, 1937 (V. Kuru)

MU

B. Smetana: Výbor klavírních skladeb, vol. 2–3, M. Urbánek, Praha, 1923 (V.

Štěpán), Státní hudební vydavatelství, Praha, 1961 SN

B. Smetana: Reves, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění,

Praha, 1957, (K. Šolc), (SNKLHU) HM

B. Smetana: Klavírní skladby, hudební matice Umělecké besedy, Praha, 1949,

(K. Šolc)

Programy koncertů Musica Bohemica (26 programů)

Hudební časopis Lesson no tomo (srpen 2001 – březen 2002): Rukopisy článků o Českých tancích, 2. díl, které byly vydány hudebním časopisem Lesson no tomo v červenci 2001 O Smetanových klavírních skladbách japonského vydání, 1. díl, červenec 2006 O Smetanových klavírních skladbách japonského vydání, 2. díl, červenec 2007 63

Vzpomínka na Jana Horáka, Obelisk, rubrika Osobnosti, srpen 2010 Rozhovor s paní Michiko Horákovou

64

Příloha č. 1:

Repertoáry Jana Horáka

Sólové klavírní skladby J. S. Bach:

Dobře temperovaný klavír 1. h-moll

J. S. Bach /Marcello: Koncert d-mol D. Scarlatti:

Sonáty h-moll, D dur, g-moll

J. Haydn:

Sonáta c-moll HV XVII/20

W. A. Mozart:

Sonáta B dur K.570 Sonáta C dur K.545 Rondo D dur K.458 Fantazie d-moll K.397 Fantazie c-moll K. 457 10 Variací G dur K.455

L. v. Beethoven:

Sonáta d-moll, op. 31, č. 2 Sonáta cis-moll, op. 27, č. 2 Sonáta D dur, op. 10, č. 3

F. Schubert:

4 Impromptus, op. 142, D 935 Moments Musicaux, op. 94, č. 3, D 780

R. Schumann:

Sonáta g-moll, op. 22 Carnaval, op. 9 Kreisleriana, op. 16 65

F. Chopin:

Etudy, op. 10, č. 3, č. 5, op. 25, č. 5, č. 12 Ballada g-moll, op. 23 Polonéza As dur, op. 53 3 Mazurky, op. 59 Barkarola Fis dur, op. 60 Valčík As dur, op. 34, č. 1 Sonáta b-moll, op. 35 Scherzo b-moll, op. 31 Nokturna g-moll, op. 37, č. 1, Es-dur, op. 55, č. 2,

J. Brahms:

Klavírní kusy, op. 118 2 Rhapsodie, op. 79

F. Liszt:

Sonáta h-moll Koncertní etuda „Šumění lesa“

P. I. Čajkovskij:

Roční období, op. 37a

C. Debussy:

Estampes Pour le piano

M. P. Musorgskij:

Obrázky z ýstavy

S. Rachmaninov:

Etudy-obrazy, op. 39, c-moll, es-moll, a-moll, D dur

S. Prokofjev:

Sonáta č 4, op. 29

66

Nejčastěji hraný komorní repertoár: J. Haydn:

Klavírní trio č. 5, D dur, HV.40

C. Franck:

Sonáta pro housle a klavír (i s violoncellem)

A. Dvořák:

Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100 Rondo pro violoncello a klavír g-moll, op. 94 Klavírní trio č. 4, e-moll, Dumky Klavírní kvintet č. 2, A dur, op. 81

B. Smetana:

Z domoviny

P. Sarasate:

Zigeunerweisen

L. Janáček:

Houslová sonáta

L. v. Beethoven:

Houslová sonáta č. 5, F dur, op. 24 „Jarní“ Houslová sonáta č. 9, A dur, op. 47 „Kreutzerova“ Klavírní trio č. 7, B dur, op. 97

F. Mendelssohn:

Klavírní trio č. 1, d-moll, op. 49

M. Ravel:

Tzigane

J. Suk:

Čtyři kusy, op. 17

B. Martinů:

Houslová sonáta č. 3 Variace na slovenskou lidovou píseň

F. Francoeur:

Sonáta f-mol pro violoncello a klavír

67

České skladby, které nejčastěji hrál na koncertech 1.

B. Smetana:

Tři poetické polky, op. 8

2.

Z českých tanců – Oves, Medvěd

3.

Macbeth a čarodějnice

4.

Sny

5.

Tři salonní polky, op. 7

6.

B. Martinů:

7. 8.

Polky a etudy V. Novák:

L. Janáček:

13.

Po zarostlém chodníčku 1. řada Sonáta 1. X 1905

11. 12.

Písně zimních nocí, op. 30 Vzpomínky, op. 6

9. 10.

Sonáta

J. Suk:

Ţivotem a snem, op. 30 Jaro, op. 22

68

Příloha č. 2: Kritiky z koncertů Jana Horáka 1. Klavírní recitál v Tokiu, 1978 Program: J. S. Bach / Marcello: Koncert d-moll J. Brahms:

Dvě Rhapsodie, op. 79

R. Schumann:

Sonáta g-moll, op. 22

L. Janáček:

Po zarostlém chodníčku 1. řada

S. Rachmaninov:

Etudy-obrazy, op. 39 č 1, 5, 6 , 9

69

„Během roku jsem měl několikrát moţnost slyšet Jana Horáka v roli doprovazeče houslisty nebo jako člena klavírního kvintetu a klavírního tria, ale uţ dlouho jsem neposlouchal jeho sólovou hru. Z tohoto recitálu jsem měl pocit, ţe Horák zdolal jakousi další pomyslnou bariéru. Jeho vynikající nadání bylo ovšem známo uţ dříve, tentokrát bych snad mohl dodat, ţe ještě víc usiloval o přehlednost klavírního zvuku a zdůrazňoval celek skladby s ještě větší jistotou a logičností. Cítil jsem, ţe vyjadřuje hudební myšlenky tak, jakoby vyprávěl nějaký příběh. Kaţdá skladba měla proporcionální zvukovou vyváţenost smyčcového kvartetu, a zvláštního ocenění zaslouţí smělé uţití výrazových prostředků a současně odváţná, ale pevná stavba hraných děl. Zvláště v Schumannovi a Janáčkovi mě Jan Horák velmi mile překvapil. V Schumannovi prokázal velký nadhled. Dravá dychtivost i jemný romantismus byly v dokonalé rovnováze. Janáčka dokázal natolik přesvědčivě vykreslit, ţe jsem mohl proţívat různé představy a fantazie spolu s interpretem.“ (Ongaku no tomo – Přítel hudby – Takehisa Hasegawa)

70

2. Na tentýž recitál vyšla i další kritika:

„Na Horákově provedení zaujal nosný, hutný tón. Podobně jako tahy štětcem a tuší, budila jeho hra dojem rozmáchlých tahů písma. Je to sice místy poněkud hutné, ale jeho hra pokračuje plynule dále. Jeho vystoupení mě docela zaujalo, zejména kdyţ hrál podobným tónem Bachův klavírní koncert (původně Marcellův koncert pro hoboj). Zvlášť krásně vyzněla druhá věta: jako bychom poslouchali zvuk hoboje linoucí se z klavíru. Především však Horákově zvuku vyhovuje Brahmsova hudba. Jeho interpretace byla masivní, dynamicky široká a zvlněná. Zejména se mi líbila druhá Rhapsodie. Nejlepším výkonem byla však první řada Janáčkova cyklu „Po zarostlém chodníčku“. Myslím, ţe zde hrál z celého večera nejvíce celým srdcem. V závěru provedl ve velké dynamické šíři a technické jistotě Rachmaninovovy Etudy-obrazy, op. 39. Předvedl dokonalou prstovou techniku, práci paţe a schopnost vyvinout mohutný tón.“

(Hudební časopis MUSICA NOVA, Osamu Nakagawara)

71

3. Klavírní recitál Jana Horáka v Tokiu, 2004 Program: Antonín Dvořák:

Poetické nálady, op. 85 (výběr)

Leoš Janáček:

Po zarostlém chodníčku 1. řada

Bedřich Smetana:

Z Českých tanců: Furiant, Oves, Medvěd Tři salonní polky Macbeth a čarodějnice

„Díky vyzrálému provedení, jsem byl s programem sestaveným výlučně z české hudby spokojen. Z kaţdé skladbě vyzařovala Horákova hluboká úcta a pokora k české hudbě. Úvodem provedl Jan Horák tři části z Dvořákových Poetických nálad,

72

op. 85. V č. 4 (Jarní) a v č. 9 (Serenáda) vystihnul jejich bohatou lyrickou náladu, „Bakchánale“ (č. 10) naplnil vitalitou a radostí. První řadu cyklu „Po zarostlém chodníčku “ Leoše Janáčka nehraje okázale, ale s hlubokým pochopením a prostotou, jako kdyby kreslil nějakou scénu nebo vyvolával zašlé vzpomínky. Čtvrtá část cyklu (Frýdecká Panna Maria) vyznívá poněkud váţně, zatím co pátá (Štěbetaly jak vlaštovičky) pokračuje veselým povídáním a šestá část (Nelze domluvit!) je opět tmavá a smutná. Horákovi se podařilo výborně vystihnout kontrast mezi jednotlivými částmi. Osmá část (Tak neskonale úzko) mě dojala hlubokým citem. Ve druhé polovině hrál samé skladby Bedřicha Smetany. Nejprve zazněly tři skladby z druhé řady Českých tanců. „Furiant“ měl jasný a velkolepý výraz, „Oves“ pak hrál, jakoby deklamoval nostalgické vzpomínky. V následujících Třech salonních polkách, op. 7, báječně vystihnul jejich atmosféru. Zejména druhá polka vyvolávala dojem hluboké slovanské nostalgie. Závěrečná skladba Horákova recitálu „Macbeth a čarodějnice“, umoţnila sólistovi předvést všechny jeho pianistické kvality – dokonalou technickou suverenitu i širokou výrazovou paletu a v závěru pak dramatické vyvrcholení. Díky Janu Horákovi jsem proţil krásný večer, plný uspokojení s jeho autentickým podáním české hudby.“ (Hudební časopis MUSICA NOVA Ichiro Kato)

73

4. Jiná kritika na tentýž recitál:

„Skladby českých skladatelů byly charakterizovány pečlivým nastudováním. Kolik asi pianistů existuje na světě mimo jeho rodnou Českou republiku, kteří by provedli recitál tak vysoké úrovně tak skvěle, jako se to podařilo dnešního večera Janu Horákovi? Profesor Horák přijel do Japonska v roce 1971 z rodného Československa a v současné době učí v MUSASHINO. Zrovna letos mají výročí tři čeští skladatelé – 74

Antonín Dvořák (sté výročí úmrtí), Leoš Janáček (stopadesáté výročí narození) a Bedřich Smetana (stoosmdesáté výročí narození a stodvacáté výročí úmrtí). Jan Horák je Čech, a proto hraje rád a s pochopením skladby českých autorů, které mu jsou samozřejmě nejbliţší. Není to ovšem tak snadný úkol. Většina hraných skladeb Japoncům není známa. Horák to však nechápal jako nevýhodu. Právě proto si přál, aby si tyto skladby posluchači vyslechli a přesvědčili se o pravých kvalitách české hudby. V první polovině zahrál tři skladby z Dvořákových Poetických nálad a první řadu z cyklu Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku. Janáčkova hudba je velmi zajímavá. Ale ještě skvělejší je Smetana, kterého hrál ve druhé části večera. Kdyţ byl skladatel mladý a ještě nepříliš známý, byl vynikajícím klavíristou (není bez zajímavosti, ţe Horák svým vzezřením Smetanu i připomíná). Tři skladby z druhé řady Českých tanců, nádherný Furiant, romantický Oves, robustní Medvěd, všechny tyto tance hrál celou svojí duší. Ve Třech salonních polkách, op. 7, jsem všude slyšela známky orchestrálního cítění tohoto skladatele. Poslední skladba Macbeth a čarodějnice je jako dramatická symfonická báseň pro klavír. Jsem hluboce vděčná, ţe jsem mohla vyslechnout tak náročnou a technicky obtíţnou skladbu v podání takového skvělého pianisty.“ (Hudební časopis Chopin, Yuki Hagiya)

75

5. Poslední koncert – klavírní duo se svým synem, 13. února 2008 v Tokiu Program: D. Milhaud:

Scaramouche, op. 165 b

W. Lutoslawski:

Variace na Paganiniho téma

M. Ravel:

La Valse

S. Rachmaninov:

Suita č. 1, op. 5 (výběr), Suita č. 2, op. 17

Paní Michiko Inoue, manţelka profesora Horáka, sama pianistka a cembalistka, vyprávěla, jak si její manţel velice přál hrát na tomto koncertě. Za tím účelem musel dostat jednodenní povolení z nemocnice a na koncertě byl pro všechny případy přítomen i jeho lékař. „Bez podpory všech jsme ten koncert nemohli realizovat,“ potvrdila.

76

77

Od koncertu uţ uplynula řada let, ale odváţil jsem se o něm psát aţ teď, protoţe Horák ohromně přispěl japonské hudební kultuře. Přestoţe na tomto koncertu 78

byl uţ váţně nemocen, byl jeho výkon vysoce kvalitní. Nakonec se tento koncert stal i jeho posledním. Program byl vybrán ze známých děl skladatelů dvacátého století. Úvodem zazněla Milhaudova suita Scaramouche. Jakoby z této interpretace svítilo slunce a vlnilo se jasně modré, klidné moře. Ve druhé půlce třetí části se Jan Horák s rytmem samby usmíval – nebo se mi to alespoň zdálo... Druhou skladbou byly Variace na Pagniniho téma polského skladatele Witolda Lutoslawského hrané v rychlém tempu a ve skákavém staccatu v páté variaci. První část večera uzavíral Ravelův La Valse, bravurně zvládnutý, v široké dynamické škále od ohromujícího fff aţ po fantastiské ppp a s bohatou paletou barevných efektů. Druhé polovina koncertu byla věnována skladbám Sergeje Rachmaninova. Nejprve zazněly první dvě části Suity č. 1, g-moll, op. 5, pro dva klavíry „Barkarola“ (podle Lermontova) a „Noci a láska“ (podle Byrona). Zejména druhá skladba byla skvěle provedena. Party, které hrál otec se synem, se v dlouhých melodických úsecích umně proplétaly. Moţná evokovaly vzpomínky na Horákovu vzdálenou vlast. Na závěr koncertu pak zazněla druhá Suita C-dur, op. 17 (Introdukce, Valčík, Romance a Tarantela). Všechny čtyři části hráli v plné síle a s bohatou atmosférou. Kdyţ jsem znova viděl DVD z toho koncertu, všiml jsem si, ţe od třetí části měl Horák v očích slzy. Snad v tom byla vděčnost organizátorům, dojetí ze spolupráce se svým synem nebo naplnění z koncertu, který byl takto první i poslední. 79

Jako přídavek hráli Brahmsův valčík z op. 39. Profesor Jan Horák, který všechny skladby hrál na druhý klavír, byl tentokrát u prvního klavíru. Bylo dojemné jak zpěvně a něţně hrál. (Časopis Ongaku bunka no souzou „Vytvoření hudební kultury“, svazek 53, léto 2009, hudební referent Ryuichiro Ogura)

80

Příloha č. 3:

Životopisy absolventů

Tomoko Matsui V roce 1996 byla přijata na konzervatoř ve Vídni. Účastnila se kurzů u pánů Olega Meisenberga a Borise Bermana a dostala diplom a cenu Elica Charly. V roce 2001 se ůčastnila soutěţí v Massa Magin v Itálii ( 1.cena ) a Kassuna de Pecci v Itálii( 3.cena). V roce 2002 absolvovala konzervatoř ve Vídni s nejlepším diplomem. Měla recitály ve Vídni a v Tokiu. Hrála také v sále Yamaha-Bösendorfer, na Bulharské ambasádě aj.

Halett Mariko Ókuma V roce 1988 studovala na paříţské Konzervatoři u Vlada Perlemutera. Absolvovala s jednomyslně udělenou první cenou. Od roku 1989 studovala na Konzervatoři v Bruselu, kde u Nicole Henriot Schweitzer. Získala 2. cenu v soutěţi Guntair v Bruselu. V roce 1990 Na Bruselské konzervatoři dostala první cenu a současně cenu za nejlepší výkon. Zůčastnila se mezinárodních letních kurzů M. Ravela ve Francii (Saint-Jean-de-Luz). Zde studovala u Jean-Francois Heissera a Jean Hubeau a klavírní doprovod u R.Bohman. Na tomto kurzu získala Ravelovu zlatou medaili a současně výroční sólový recitál jako nejlepší účastnice. 81

V mistrovské třídě na konzervatoři Fontainebleau studovala u Bruno Rigutta. Na mezinárodní soutěţi Claude-Kahn v Paříţi v roce 1991 obdrţela 3. cenu. V roce 1994 v Paříţi na Salon Quartier Latin měla recitál na ceremonii při udělování národní ceny. Studium na Bruselské konzervatoři ukončila v roce 1994 s diplomem nejlepšího studenta. Měla recitály v Paříţi a Stockholmu.

Shinya Ogasawara V roce 1986 absolvoval MAM jako nejlepší ze všech studentů. V roce 1989 začal studovat na akademii v Detomoldu. Během studiu měl sólové recitály a komorní koncerty. V roce 1992 absolvoval akademii. Získal diplomy z klavírních soutěţí v Macgunaze (Itálie), Schumannově soutěţi Yuan Chang a ve Finale Ligure (Itálie). Na soutěţi Viotti-Valsesia získal v oboru klavíru a v oboru romantické skladby 4. cenu (první cena nebyla udělena). V roce 2007 na soutěţi japonských písní v koncertní síni Sógakudó mu byla udělena cena vynikajícího doprovazeče. Učil na akademii v Hirošimě, nyní působí jako docent na akademii v Kjótu a na Univerzitě Elizabeth v Hirošimě.

82

Yuri Ótsubo Dosud se hlavně učila u Hiroyuki Yabu, Naotaky Fukui a Jana Horáka. V roce 1999 začala studovat v Miláně a v roce 2000 dostala stipendium od japonské vlády (agentury pro kulturní záleţitosti a zámořské stáţisty ve školách). Dále pokračovala ve studiu jako stipendistka Asociace stipendií EZOE. Vyhrála mezinárodní klavírní Schubertovu soutěţ (2001 Ovada v Itálii) a soutěţ v Pietře Liguře (2000 Pietra Ligure v Itálii). Další ocenění: Brahmsova mezinárodní soutěţ (1.cena 2000 Acqui Terme v Itálii 1), Maria Canals (povzbuzení, cena, medaile), Pavia (2. cena), Viotti (zvláštní cena) atd. Měla hodně úspěchů na různých soutěţích. V řadě míst v Itálii a v Bostonu (USA) měla několik recitálů na zvláštní pozvání. Za svoje zahraniční úspěchy se jí dostalo ocenění ve své vlasti „Kasuga-shi Fukuoka Award“. Vystoupila se na hudebním festivalu v jiţním Japonsku a ve fukuocké televizi. V roce 2004 měla sólový recitál v Tokiu a ve Fukuoce jako oslavu návratu do vlasti. Pak v roce 2005 dostala absolventský diplom na konzervatoři v Miláně a konzervatoři v Cremoně a vrátila se do Japonska. V roce 2010 hrála na výročním koncertě Chopinova dvoustého výročí. V roce 1998 se zúčastnila mezinárodní klavírní akademie v Hamamatsu. Učila se u Hiroka Nakamury, Sergeje Dorenského, Karl-Heinze Kämmerlinga, Piera Rattalina a Puniny Salzmana. Ve Vídni se zúčastnila jarních kurzů u Alexandera Jennera.

83

V Itálii hlavně studovala u A. Direnca a F. Scaly. Během tohoto studia úspěšně prošla konkurzem k Aldu Ciccolinimu, profesoru paříţské konzervatoře, a zúčastnila se jeho kurzů. Hrála na festivalu Musicalva. A dále se účastnila různých dalších kurzů (Boris Petrsansky, Vincenzo Balzani). V letech 2007, 2008 a 2010 měla konzultace u Kemala Gekice. Zvláštní pozornost věnuje doprovodu zpěváků. Spolupracuje s umělci jako Sylvia Sass, Jelena Obrazcovová atd. S takovými významnými zpěváky získává dobrou reputaci. Vystoupení s Giuseppem Sabbatinim a Victorií Loukianetz je nahráno na DVD. Objevila se také na televizním kanálu NHK. V současné době učí na akademii MUSASHINO a na hudební škole připojené k MUSASHINO. Kromě učení vyvíjí bohatou činnost jako sólová klavíristka a korepetitorka zpěvu.

Yokoyama Tancke Chieko V roce 1977 MAM uspořádala turné po Německu. Na tomto turné hrála jako sólistka na Beethovenově festivalu v Bonnu. Po ukončení studia na MAM v roce 1980 začala studovat na Hochschule der Künste Berlin u Klause Hellwiga. V roce 1980 na soutěţi „Rina Sala Gallo“ získala cenu (Monza Itálie) a v roce 1981 na soutěţi „Ettore Pozzoli“ dostala cenu také (Seregno Itálie). V roce 1983 absolvovala jako nejlepší student v ročníku. V roce 1985 v Tokiu měla recitál. Ten recitál byl vysílán rádiem NHK. V sále Berlínské filharmonie hrála několikrát s Berlínskou filharmonií. 84

Od roku 1992 znova začala mít sólo a komorní hudba jako hlavní činnost. Od roku 1997 na koncertě, který se koná na hradě Glienicke v Berlíně, hraje pravidelně. V roce 1999 nahrávala na CD Rachmaninovovu 2. suitu pro dva klavíry s Alexanderem Malterem. Jako komorní hráč hrála spolu s členy Berlínské filharmonie, Deutsches Symfonie-Orchester Berlin, Deutsche Oper Berlin a Berlin Konzerthausorchester. V roce 2008 hrála s Wenzelem Fuchsem, koncertním mistrem klarinetistou Berlínské filharmonie. Na hudebním festivalu v Porte de Soller na Mallorce, ve Španělsku a Německu dostala dobré kritiky. Kromě koncertní činnosti učí od roku 1983 na hudební škole v Berlíně. Nejen na soutěţi Steinway, na „Jugend musiziert“, coţ je nejautoritativnější soutěţ pro mladé pianisty, získávalo ceny mnoho jejích ţáků a za své zásluhy byla v roce 2008 pozvána na slavnost organizovanou starostou města Berlína.

85

Příloha č. 4: Vzpomínky na pana profesora – texty od Yuri Otsuba Cituji zde její zprávu ze dne 9. ledna 2011: „Moje první setkání s panem profesorem bylo na první zahajovací organizační hodině. To bylo hned po přijetí na akademii. Jsem z Fukuoky, takţe on byl pro mě prakticky první cizinec. Nějak jsem se toho bála a zdráhala jsem se. Ale on mi řekl „Nebojte se mě, já Vás nesním!“ Dobře si pamatuji, ţe mi tohle řekl. Na kaţdé hodině mě přitahovala jeho něţná, hodná a veselá povaha. V hodinách mi především pomohl s nápravou technické stránky mojí hry, zejména techniky zápěstí. Myslím si, ţe jsem měla tvrdý zvuk. Časem jsem pochopila, proč všichni jeho ţáci mají tak jemný a bohatý zvuk. To je důleţitý technický prvek, který jsme se od něj naučili. Hodina mě vţdycky bavila, protoţe profesor Horák ji vedl vţdy s humorem. Teprve nyní, kdy jsem v pozici pedagoga, si znova hluboce uvědomuji, jak důleţitý byl při učení hudby jeho smysl pro humor. Klavírní hudba nemá totiţ slova, a proto kdyţ si představujeme nějakou scénu a obsah skladby, potřebujeme bohatou představivost. Kromě správného vyjádření rytmické stránky hry a textu je velmi důleţité naučit téţ výraz, coţ je nejobtíţnější. Profesor Horák to dělal tak, ţe se snaţil vyvolávat různé představy, nebo humorem, jakoby vyprávěl nějakou pohádku beze slov... Myslím si, ţe u profesora Horáka jsem se konečně naučila vyjadřovat skladbu s jistotou a radostí. Profesor Horák byl výborný klavírista, ale váţím si ho i jako člověka. Díky němu jsem jako studentka na akademii měla jsem dobrou šanci. A také, kdyţ jsem byla frustrovaná, pan profesor mi pomáhal. Oporou mi bylo jeho umění a laskavost. Kdyţ odešel, uvědomila jsem si znovu tu ohromnou ztrátu. To byl tak velký 86

smutek, jako bych přišla o větší část své osobnosti. Proto, jako klavíristka, chci samozřejmě následovat jeho příkladu a stále se od něj učit. Právě v době, kdy jsem s ním chtěla ještě mluvit, jsem se s ním musela rozloučit. Odkud vycházela jeho hluboká laskavost? Chtěla bych se naučit jeho způsobu myšlení a ţivotní filozofii! Mám pocit, jakoby mi zanechal úkol pokračovat v jeho práci. I teď se ho při učení nebo hraní často ptám…“

87

Příloha č. 5: České skladby hrané na koncertech společnosti Musica Bohemica 1985 B. Smetana: Sny 1986 L. Janáček: V mlhách 1987 J. Suk:

Jaro, op. 22a

1988 B. Smetana: První řada Českých tanců Macbeth a čarodějnice 1989 V. Novák:

Vzpomínky, op. 6

1990 L. Janáček:

Po zarostlém chodníčku 1. řada

1991 B. Smetana:

Črty, op. 4, č. 3, Vzpomínka Črty, op. 5, č. 3, Přívětivá krájina Koncertní fantazie na české národní písně

1992 B. Martinů:

Etudy a polky

1993 B. Smetana:

České tance, výběr z 2. řady (Hulán, Slepička, Oves, Dupák)

1994 V. Novák:

Sonáta eroica, op. 24 (první provedení)

1995 V. Novák:

Písně zimních nocí, op. 30

1996 L. Janáček:

Po zarostlém chodníčku z 2. řady Sonáta 1.X.1905 88

1997 A. Dvořák:

Silhuety, op. 8 (výběr)

1998 A. Dvořák:

Poetické nálady, op. 85, výběr

1999 J. Suk:

Píseň lásky, O matince, op. 28

2000 B. Martinů:

Esquisses de Danses

J. Jeţek:

Toccata

2001 J. L. Dusík:

Sonáta f-moll, op. 77 „ L´invocation“

2002 V. Benda:

Sonáta č. 1, B-dur, č. 8, G dur

J. L. Dusík: 2003 L. Janáček:

Sonáta g-moll, op. 10, č. 2 Sonáta 1.X.1905

2004 „Večer českých skladeb“ A. Dvořák:

Z Poetických nálad č. 1, č. 10

L. Janáček:

Po zarostlém chodníčku 2. řada

B. Smetana:

Sny (výběr)

A. Dvořák:

Slovanské tance, op. 72, č. 1, 2, 3, 8, 7 (čtyřručně)

B. Martinů:

Tři české tance (klavírní duo)

2005 J. Suk: B. Smetana: 2006 B. Smetana:

Šest skladeb, op. 7, výběr Na břehu mořském, op. 17 Vzpomínka na Čechy, op. 12 89

Vzpomínka na Čechy, op. 13 Koncertní fantazie na české národní písně 2007 A. Dvořák:

Poetické nálady, op. 85 výběr

2008 V. Novák:

Vzpomínky, op. 6

B. Smetana:

Na břehu mořském, op. 17

2009 Vzpomínkový koncert k uctění památky profesora Jana Horáka B. Smetana:

Tři salonní polky, op. 7

L. Janáček:

Po zarostlém chodníčku, 1. dílo

2010 V. Novák:

Sonatina C-dur, op. 54, č. 1, Jarní Písně zimních nocí, op. 30

90

Příloha č 6: Obsahy seriálu, které byly publikovány v hudebním časopise Lesson no tomo 2001

srpen:

Téma rozhovoru: koncert společnosti MUSICA BOHEMICA O skladbách, které vzbudily silný dojem.

září:

Antonín Dvořák: Humoresky Leoš Janáček: V mlhách

2002

říjen:

Bedřich Smetana: Polka z 1. dílu Českých tanců, č. 2, a-moll

listopad:

Smetanův ţivot, Bagately a Impromptus, č. 7, Láska

prosinec:

Dusíkův ţivot a jeho Sonáta g-moll, op. 10, č. 2

leden:

Ţivot Jiřího Bendy a jeho Sonáta č. 8, G-dur Dusíkův ţivot a jeho Sonáta A-dur, op. 43

únor:

Skrze Smetanovy klavírní skladby si uţijeme českých lidových písní

březen:

Anonín Dvořák, Vítězslav Novák a Josef Suk

91

Příloha č 7: Seznam not českých skladeb, které shromažďovala Musica Bohemica Skladatel

Název skladby

Vydavatelství

J. A. Benda:

Sonáta č. 1–10,

Supraphon

J. L. Dusík:

Sonáta č. 1–7

Supraphon

A. Dvořák:

Dumka-Furiant, op. 12

Supraphon

Dvě perličky [B 156] A. Dvořák:

Klavírní koncert, op. 33 pro dva klavíry

Supraphon

A. Dvořák:

Téma con variazioni, op. 36

Klhu

A. Dvořák:

Slovanské tance, op. 46

Supraphon

A. Dvořák:

Valčíky, op. 54

Simrock

Část 1 (č. 1 – č. 4) Část 2 (č. 5 – č. 8) A. Dvořák:

Mazurky, op. 56

Supraphon

A. Dvořák:

Legendy (pro čtyřruční klavír), op. 59

Ongaku no tomo sya (Přítel hudby)

A. Dvořák:

Poetické nálady, op. 85

Simrock

Část1 (č. 1 – č. 4) Část 2 (č. 5 – č. 9) Část 3 (č. 10 – č. 13) 92

A. Dvořák:

Suita, op. 98

Supraphon

A. Dvořák:

Humoresky, op. 101

Richard

Sešit1 (č. 1 – č. 4)

Shauer

Sešit 2 (č. 5 – č. 8) A. Dvořák:

Impromptu – Humoreska

Klhu

A. Dvořák:

Klavírní dílo, vol. 1

Supraphon

Dumka, op. 35 Téma con Variazioni, op. 36 Furianty, op. 42: Silhuety, op. 8 Valčíky, op. 54 Eklogen B 103 Klavírní kusy, op. 52 A. Dvořák:

Slovanské tance, op. 72 (pro sólovýklavír) Simrock Část 1 (č. 1 – č. 4) Část 2 (č. 5 – č. 8)

L. Janáček:

V mlhách

Supraphon

L. Janáček:

Sonáta 1.X 1905

Supraphon

L. Janáček:

Lašské tance

Supraphon

B. Martinů:

Etudy a Polky

Boosey and Hawkes

B. Martinů:

Esquisses de Danses

Schott 93

B. Martinů:

Bajky (Fabeln)

Supraphon

B. Martinů:

Fenetresur le Jardin

Alphonse Leduc

B. Martinů:

Les Ritournelles

Schott

B. Martinů:

Loutky3 (Marionetten)

Supraphon

B. Martinů:

Sonáta č. 1

Max Eschig

B. Martinů:

Preludes pro klavír

Alphons Leduc

B. Martinů:

Tři české tance pro dva klavíry

Max Eschig

V. Novák:

Slovanská suita, op. 32

Universal

V. Novák:

Extikon, op. 45

Universal

V. Novák:

Extikon, op. 45

Supraphon

B. Smetana:

Klavírní dílo, vol. 1 (První cykly)

Supraphon

Bagately a impromptus Šest charakteristických skladeb, op. 1 Svatební scény Dodatky B. Smetana:

Klavírní dílo vol. 2 Polky

Supraphon

První polky (z let 1840–1846) Polky do cyklu nepojaté (z počátku padesátých let) Tři salonní polky, op. 7 Tři poetické polky, op. 8 94

Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 12 Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13 Polky charakteristické Jiné verze polek Fragmenty – Skizzy B. Smetana:

České tance

Supraphon

B. Smetana:

Sonáta g-moll

Supraphon

B. Smetana:

Vybrané díla

Supraphon

Bagately a impromptus Touha Nevinnost Láska Přítel Andante ma non troppo, op. 2, č. 6 Chanson, op. 2, č. 2 Pensee Fugitive Andante Es dur Vzpomínka (z Črt), op. 4, č. 3 Poetická polka (ze třech poetických polek), op. 8, č. 2 České tance 95

Slepička (z 10 českých tanců) Cibulička (z 10 českých tanců) Sousedská (z 10 českých tanců) Polka 2 (z českých tanců 1) Polka 3 (z českých tanců 1) B. Smetana:

Na břehu mořském, Koncertní etude

Supraphon

B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 2

Supraphon

Stammbuchblatter, op. 2 Stammbuchblatter, op. 3 Črty, op. 4 Črty, op. 5 Kompositionen aus dem Nachlass Gelegenheitsstucke B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 5

Supraphon

Šest charakteristické skladby, op. 1 Zvědavci Lesní nálady a dojmy Valčík Albumblatter B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 1

Supraphon 96

Ranní skladby Bagately a impromptus B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 3

Supraphon

Tři salonní polky, op. 7 Tři poetické polky, op. 8 Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 12 Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13 Polky z 50. let B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 4

Supraphon

Etuda a-moll Etuda C dur Am Seegestade Koncertní fantazie na české národní písně Allegro capriccioso B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 6

Supraphon

Sny Svatební scény Sbírkanápěvů B. Smetana:

Kompozice pro klavír, vol. 7

Supraphon

České tance 97

Smetanovy klavírní skladby podle Horákovy edice, 1. dílo Zen-on (všechny noty) Smetanovy klavírní skladby podle Horákovy edice, 2. dílo Zen-on (všechny noty) J. Suk:

Ukolébavky, op. 33

Supraphon

J. Suk:

Píseň lásky

Altia

J. Suk:

Klavírní sešit 1 (1886–1895)

Simrock

Jindrichův Hradec – Cyklus (skladby z mládí) Šest skladeb, op. 7 Fantazie-polonéza, op. 5 Melodie lásky (originál pro dvě housle) Humoreska Albumblatt (lístek do památníku) Osm skladeb, op. 12 J. Suk:

Klavírní sešit 2 (1895–1902)

Simrock

Nálady, op. 10 Vesnická serenáda Bagately Suita, op. 21 Jaro, op. 22 a 98

Letní dojmy, op. 22b J. Suk:

Klavírní sešit 3 (1907–1935)

Simrock

O matince, op. 28 Ukolébavky, op. 33 Meditace na téma choral svatéhoVáclava, op. 35 a V novém ţivotě, op. 35 b (originál pro orchestr) O přátelství, op. 36 Sousedská (original pro housle, kontrabas a bicí) J. V. Voříšek:

Sonáta, op. 20

Supraphon

Z. Fibich:

Nálady, dojmy a upomínky, op. 41, 2/ 1

Supraphon

99

Příloha č. 8: Smetanovy klavírní skladby, které jsou v upraveném vydání (v chronologickém pořadí) 1. dílo Polka „Ze studentského ţivota“ Polka „Vzpomínka na Plzeň“ Bagately a impromptu, č. 1, Nevinnost, č 7, Láska Polka Es dur „Poklad melodií“, č. 1, Preludem, č. 2, Capriccio Toccatina B dur „Črty“, op. 4, č. 1, Preludem, č. 2, Idyla, č. 3, Vzpomínka „Črty“, op. 5, č. 3, Přívětivá krajina Tři salonní polky, op. 7 Ze třech poetických polek, op. 8, č. 1, Es dur, č. 2, g-moll Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 1 Vzpomínka na Čechy ve formě polek, op. 13 Macbeth a čarodějnice

100

2. dílo Koncertní etuda C-dur Koncertní etuda gis-moll, op. 17, Na břehu mořském Cyklus „Sny“ Z Českých tanců, 2. díl, 1. Furiant, 3. Oves, 4. Medvěd, 7. Hulán, 9. Sousedská

101

Příloha č. 9: Fotodokumentace Zprávy, které byly publikovány v českých časopisech

102

První provedení Dvořákova klavírního koncertu

Recitál s Jelenou Obrazcovovou 103

Koncert Tria Bohemica v Tokiu v roce 2007

Program sólového recitálu v Tokiu v roce 1978

104

Plakát posledního koncertu

105

Horákova rodina (zleva: bratr Cyril, matka Aneţka, nejstarší bratr Jiří, otec Cyril, sestra Marie a uprostřed je Jan)

Svatba s Michiko 106

Doma se synem Michalem

Horákův hrob ve Valašském Meziříčí

107

108