jako zahraniční nástroj Portugalska

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropsk Obor Mezinárodní vztahy

Předsednictví v Radě Evropské unie jako zahraniční nástroj Portugalska Bakalářská práce

Silvie Třeslínová

Vedoucí práce: PHDr. Michal Kořan, Ph.D. UČO: 171400 Obor: Mezinárodní vztahy – Mediální studia a žurnalistika Imatrikulační ročník: 2005

Brno, 2009


Prohlášení: . V Brně dne 4. 5. 2009

................................................ Silvie Třeslínová


Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala PHDr. Michalovi Kořanovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce. Rovněţ děkuji mým rodičům za jejich podporu během celého studia.


Obsah 1

Úvod .............................................................................................................................. 3

2

Teorie strategie zahraniční politiky malého státu .................................................... 4

3

2.1

Kritéria řadící Portugalsko k malým státům ........................................................... 5

2.2

Prosazování cílů zahraniční politiky malých států.................................................. 6

Portugalsko .................................................................................................................. 7 3.1

Zahraničně politické priority................................................................................... 8

3.1.1 4

5

6

Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP) ........................................ 10

Obecná charakteristika předsednictví ..................................................................... 12 4.1

Vnitropolitická situace během předsednictví ........................................................ 13

4.2

Obecné principy předsednictví ............................................................................. 14

4.2.1

Rotační rovnost .............................................................................................. 14

4.2.2

Nestrannost předsednictví ............................................................................. 14

4.3

Limity ve vyuţití a zhodnocení předsednictví předsednickou zemí ..................... 15

4.4

Funkce předsednictví ............................................................................................ 16

4.4.1

Administrace a řízení práce Rady.................................................................. 16

4.4.2

Vyjednávání ................................................................................................... 17

4.4.3

Reprezentace Rady ........................................................................................ 17

4.4.4

Určování politických priorit .......................................................................... 19

Priority portugalského předsednictví ...................................................................... 23 5.1

Nová smlouva ....................................................................................................... 23

5.2

Lisabonská agenda ................................................................................................ 24

5.3

Bezpečnost, svoboda, spravedlnost....................................................................... 24

5.4

Vnější vztahy ........................................................................................................ 24

Summit EU – Brazílie ................................................................................................ 25

1


6.1

Předchozí vztahy Evropské unie a Brazílie .......................................................... 25

6.2

Průběh a výsledky summitu EU - Brazílie............................................................ 26

6.2.1 6.3

Vývoj vztahů EU – Brazílie - Portugalsko po summitu ....................................... 29

6.3.1 7

Cíle Portugalska............................................................................................. 27

Portugalsko a Brazílie.................................................................................... 30

Summit EU - Afrika .................................................................................................. 30 7.1

Před summitem ..................................................................................................... 31

7.2

Průběh a výsledky summitu EU – Afrika ............................................................. 32

7.3

Přínos summitu pro Portugalsko ........................................................................... 34

8

Pohled na předsednictví z perspektivy zahraničních zájmů Portugalska ............ 34

9

Závěr ........................................................................................................................... 35

SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................... 38 POUŽITÁ LITERATURA A ELEKTRONICKÉ ZDROJE ........................................ 39

2


1 Úvod Malé státy mají v současném mezinárodním systému obtíţnou úlohu. Jejich omezené prostředky je nutí vymýšlet takové strategie, díky kterým by co nejvíce omezily svou zranitelnost. Snaţí se tedy především kooperovat s jinými státy, které by jim mohly poskytnout výhody, a to jak bezpečnostní, tak například obchodní. Mou hypotézou je proto teze, ţe malé státy mají tendenci prosazovat svou politiku skrz mezinárodní organizace, kde disponují procesuální mocí1. Jako předmět zkoumání bakalářské práce jsem si vybrala moţnosti malého státu v prosazení svých zahraničně politických cílů. Výzkum budu provádět na Portugalsku, jakoţto malém státu na periferii Evropy. Cílem výzkumu bude zjistit, zda se Portugalsku podařilo prosadit některé ze svých zahraničněpolitických priorit během předsednictví Rady Evropské unie v druhé polovině roku 2007. Ve své práci se budu nejprve snaţit dokázat, ţe Portugalsko mezi tzv. malé státy opravdu patří a popíši strategie, kterými, jako malý stát, můţe prosazovat své zájmy. Poté, jelikoţ zde budu zkoumat zahraničněpolitické cíle, bych chtěla věnovat kapitolu právě zahraniční politice Portugalska. Institut předsednictví jsem vybrala především proto, ţe je v rámci EU nejúčinnějším nástrojem pro národně podmíněné ovlivňování chodu celé Unie, jelikoţ jednotlivým zemím umoţňuje realizovat vlastní priority a ovlivňovat program organizace.2 A to i přes to, ţe se tyto moţnosti po poslední revizi institutu značně okleštily vytvořením tzv. trojky, tedy nutnosti vytvoření osmnácti měsíčního plánu pro tři navazující předsednictví v řadě. Úspěch v tomto případě závisí především na moţnosti prosazení vlastní agendy během předsednictví a dobře zvládnuté realizaci jak priorit, tak organizační stránky předsednictví. Teoretický základ pro obecné principy předsednictví Rady EU budu čerpat především z knihy Petra Kanioka3 a moţnosti státu k prosazení svých národních, v mém případě zahraničněpolitických zájmů skrz předsednictví budu teoreticky opírat o práce Jonase Tallberga a Olega Elgströma4. Po teoretickém uvedení do problematiky předsednictví budu uvádět konkrétní kroky, které podnikalo během svého mandátu

1

Ve smyslu procesuální moci má stát schopnost uplatnit vliv při rozhodování v rámci daného systému; bývá uplatňována zejména jako negativní moc (např. v podobě vetování projednávaného návrhu). Druhou moţností je moc strukturální. Ta znamená, ţe stat je schopen změnit mezinárodní instituce a pravidla mezinárodního systému (viz systémově orientovaná zahraniční politika). in DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr: Tvorba a analýza zahraniční politiky. str 61 2 FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta: Evropská unie. str. 178 3 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí 4 ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective

3


Portugalsko. Nakonec bych ráda věnovala pozornost dvěma největším událostem z hlediska vnějších vztahu EU, a sice summitům EU – Brazílie a EU – Afrika. Jako teorii slouţící pro práci s tímto konkrétním případem pouţiji model racionálního aktéra, v jakém ho zpracoval a pouţil v případě kubánské krize Graham Allison.5 Model racionálního hráče se opírá o přesvědčení, ţe zahraničněpolitické kroky podnikané státem jsou výsledkem racionálního rozhodnutí za účelem dosaţení stanovených cílů. Hladinou analýzy je stát, který zpracovává všechny dostupné informace, na jejichţ základě volí optimální řešení. Stát je unitárním a racionálním aktérem, stát jedná jako celek a institucionální uspořádání je z hlediska tohoto modelu nepodstatné.6 Tato teorie je vhodná proto, ţe z hlediska racionálního aktéra, je nepodstatné, jestli se jedná o konsenzus nebo nikoliv, jde vlastně jen o moţnost prosazování jiţ existujících priorit. Metodologicky výzkum kvůli jeho specifičnosti zpracuji jako jednopřípadovou studii.7 I kdyţ jsem si vědoma, ţe velmi limitována tak bude generalizace výsledků výzkumu. Jde mi však o prokázání, či vyvrácení toho, jak a zda vůbec můţe stát velikosti a vlivu Portugalska prosadit své zahraničněpolitické cíle během předsednictví.

2 Teorie strategie zahraniční politiky malého státu Zájem o malé státy vzrostl ve 20. století, kdy se jejich počet rapidně zvýšil rozpadem velkých koloniálních impérií Velké Británie a Francie, rozpadem Rakouska-Uherska a nakonec rozpadem Sovětského svazu. S rostoucím počtem malých států, rostl i zájem o jejich studium. To se těší největšímu zájmu po přechodu k multipolárnímu mezinárodnímu prostředí. Z pohledu Petra Druláka „mluvíme-li o malých státech, potom jejich „malostí“ myslíme především nedostatek moci jako schopnosti ovlivňovat jednání druhých podle vlastních záměrů. Disponování mocí je základním nástrojem realizace zahraničněpolitických cílů jakéhokoliv státu, resp. aktéra mezinárodních vztahů. Zjednodušeně tento vztah můţeme chápat, ţe malý znamená ne příliš mocný. Je tomu především proto, ţe objektivní kritéria,

5

ALLISON, Graham T.: Conceptual Models and the Cuban Missile Crisis. The American Political Science Review, No. 3,1969, str. 693-694. 6 DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr: Tvorba a analýza zahraniční politiky. str.92 7

KOŘAN, Michal: Jednopřípadová studie, str. 29-60. In: DRULÁK, Petr: Jak zkoumat politiku.

4


podle kterých se nejčastěji určuje velikost státu, bývají často uváděna téţ jako hlavní zdroje moci.“8

2.1 Kritéria řadící Portugalsko k malým státům Při dělení států na velké a malé můţeme pouţít absolutní, nebo relativní kritéria. Ta absolutní se dále dělí na objektivní a subjektivní. Ty objektivní bývají povaţovány za zdroje moci a patří k nim: počet obyvatel, rozloha, vojenská a ekonomická síla státu. Podle objektivních kritérií se Portugalsko jednoznačně řadí k malým státům9; Portugalská republika má zhruba 10,5 milionů obyvatel, k Portugalsku patří souostroví Madeira a Azorské ostrovy a včetně nich se rozkládá na ploše 92 345 km2, HDP/obyvatele činí 11 968 EUR a vojenská síla obsahuje 50 700 vojáků všech hodností.10 Na velikosti armády záleţí také fakt, zda si je stát schopen přiznat, ţe si nemůţe zajistit bezpečnost na základě vlastních zdrojů a ţe se musí zcela fundamentálně spoléhat na pomoc jiných států či institucí, coţ uţ je jedno z takzvaných subjektivních kritérií. Portugalsko tuto situaci řeší účastí ve vojenských a vojensko-politických organizacích, a sice v Severoatlantické alianci, Evropské unii11 a Organizaci spojených národů. Další subjektivní kritérium představuje pohled Roberta Keohena. Podle něj se představitelé státu domnívají, ţe jeho obyvatelé nedokáţou změnit signifikantní věci v mezinárodní politice. Tedy, ţe jako v případě Portugalska stát nevlastní ţádné issue-specific power, coţ znamená, ţe nevlastní ţádné speciální suroviny, či dovednosti, kterými by mohl zásadně ovlivnit mezinárodní politiku.12 Pro ohodnocení Portugalska jako malého státu z hlediska relativních kritérií bychom museli určit konkrétní obsah daného vztahu, to znamená, zda se jedná o bezpečnost, obchod, suroviny atd. a posoudit ho relativně k jinému státu. Vzhledem k tomu, ţe jsem jiţ zmínila, ţe Portugalsko nedisponuje ţádnými issue-specific power a podle objektivních kritérií malost státu prokázala, byla by takováto analýza pro potřeby práce zbytečná. 8

DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr: Tvorba a analýza zahraniční politiky. str.60

9

zdroj údajů: EU-EU.EUWEB.CZ: (http://eu-eu.euweb.cz/Portugalsko.htm) a ROMANISRIKA.UPOL.CZ: (http://www.romanistika.upol.cz/portugal/4_portugalsko.html) 10 V porovnání např. s Frnacií: počet obyvatel 60 180 529, rozloha 547 030 km², HDP/obyvatele 31 825 USD a vojenská síla 411 600 vojáků všech hodností (Francie je navíc drţitelem nukleárních zbraní). Zdroj údajů: EU-EU.EUWEB.CZ: (http://eu-eu.euweb.cz/FRA.htm) 11 V tomto smyslu především v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) a Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) 12 NEUMANN, Iver B., GSTÖHL, Sieglinde. Lilliputians in Gulliver´s World?. In Small States in International Relations. [s.l.] : University Of Washington Press, 2006. s. 9

5


Pro shrnutí můţeme, podle Petra Druláka13, charakterizovat malé státy takto: •

Malé státy postrádají sílu, proto pouţití síly k dosaţení státních zájmů odsuzují.

•

Odvolávají se na morální argumenty a nutnost dodrţování mezinárodního práva.

•

Zahraniční politiku omezují jen na určitou geografickou oblast a jen na několik konkrétních cílů.

•

V mezinárodních vztazích jsou méně aktivní.

•

Soustřeďují svou aktivitu v mezinárodních organizacích.

•

Významně se zapojují do mezinárodní ekonomiky.

•

Podporují mezinárodní ekonomickou integraci.

•

V bezpečnostní politice se musí spoléhat na pomoc ostatních.

2.2 Prosazování cílů zahraniční politiky malých států Malé státy vyhledávají takové strategie, díky kterým by předešly své zranitelnosti. Tento postup jen logicky vyplývá z jejich nedostatečné moci. Mezi čtyři hlavní instrumenty, které malé státy uţívají, patří: mezinárodní právo, mezinárodní obchod a účast v mezinárodních organizacích. Mezinárodní právo – Byl to především vznik mezinárodního práva, který dal moţnost rozkvětu malých států a ty si jsou toho vědomy. Vehementně tak prosazují mezinárodní právo na úkor uţití moci, kterou nemají. Mezinárodní obchod – Malé státy si nejsou schopny na svém území zajistit všechny potřebné suroviny a mají omezené zdroje potravin, navíc potřebují odbytiště pro vlastní výrobky. Jejich hlavním úsilím je tedy co nejvíce sníţit obchodní omezení s druhými státy resp. odstranit tarifní a netarifní překáţky. Vstupují proto do různých hospodářsky zaměřených organizací, ale to uţ se dostávám ke třetímu nástroji prosazování zájmů malého státu. Členství v mezinárodních organizacích – Z hlediska malého státu je třeba rozlišit moc na strukturální a procesuální.

Z tohoto dělení je zřejmé, ţe malé státy

pravděpodobně nedisponují strukturální mocí. V rámci vyuţití procesuální moci se 13

DRULÁK, Petr: Co dělat kdyţ jste malý. Mezinárodní politika, roč. XXI, č. 5, 1997, str. 6-7

6


jim však naskýtá široké pole působnosti, a to zejména při jejich působení v mezinárodních organizacích.14

A o to víc jsou malé státy v mezinárodních

organizacích aktivní. Podle Druláka můţeme spatřovat výhody členství hned v několika prvcích: “a) v některých platí zásada rovnosti států bez ohledu na skutečné mocenské poměry (jeden stát, jeden hlas); b) kdyţ se malé státy spojí, tak mohou přehlasovat velmoci; c) členství v mezinárodních organizacích propůjčuje státům prestiţ a nabízí nástroje k prosazování národních zájmů, umoţňuje malému státu pobývat ve společnosti mocných a vyvíjet na ně jistý vliv.“15 Portugalsko je členem zhruba 90 mezinárodních organizacích16 – mezi ty hlavní patří NATO (1949), OSN (1955), Mezinárodní měnový fond a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (1960), EHS, resp. Evropská unie (1986) a další. V roce 1996 bylo Portugalsko iniciátorem vzniku Společenství portugalsky hovořících zemí (Comunidade dos Países da Língua Portuguesa – CPLP). Toto seskupení je příkladem alternativní strategie, kterou Portugalsko vyuţívá k prosazování svých zahraničně-politických

cílů,

a

sice

zhodnocení

portugalštiny,

šestého

nejpouţívanějšího jazyka na světě.

3 Portugalsko Portugalsko bychom mohli v kontextu Evropské unie charakterizovat asi takto: Malý periferní stát, s méně rozvinutou ekonomikou, industrializací a rozvojem, s niţším ţivotním standardem neţ je Unijní průměr, nedávno demokratizován (1974) a přistoupivší do Evropského společenství v osmdesátých letech (1986). Přistoupení Portugalska a Španělska přineslo Evropskému společenství nové kontakty a prohloubení obchodních vazeb se zeměmi Afriky, Latinské Ameriky a přispělo k vytvoření rozsáhlé sítě lodní dopravy. „Politické a ekonomické postoje Portugalska byly jiţ od zaloţení EFTA17 ovlivněny snahou o zachování preferenčních vztahů s africkými zeměmi, samozřejmě především portugalsky

mluvícími.

Princip

volného

obchodu

v EFTA

Portugalsku

14

DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr: Tvorba a analýza zahraniční politiky. str. 60 - 61

15

DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr: Tvorba a analýza zahraniční politiky. str. 65

nabízel

16

BUSINESSINFO.CZ: (http://www.businessinfo.cz/cz/sti/portugalsko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000793/). 17 EFTA – European Free Trade Association (Evropské sdruţení volného obchodu), bylo zaloţeno v roce 1960 a Portugalsko bylo jedním ze zakládajících členů.

7


maximalizaci profitu ve vztazích s koloniemi a současně mu umoţňoval podílet se na evropské liberalizaci.“18

3.1 Zahraničně politické priority Pro potřeby této práce je velmi důleţitá znalost zahraničněpolitických zájmů Portugalska, která bude vést k lepšímu pochopení priorit, jeţ země pod dohledem Evropské komise zvolila pro předsednictví v druhé polovině roku 2007. Jiţ z ústavy vyplývají obecná ustanovení v oblasti mezinárodních vztahů, a sice tyto: a) Princip národní nezávislosti b) Princip respektování lidských práv c) Princip respektování národních práv d) Princip rovnosti mezi státy e) Princip mírového řešení mezinárodních konfliktů f) Princip nevměšování se do interních záleţitostí jiných států g) Princip spolupráce se všemi národy k emancipaci a pokroku lidství Z výše napsaných principů je patrné, ţe Portugalsko si je vědomo toho, ţe je malý stát, a tak vyzdvihuje především systémové faktory, jako je mezinárodní právo. „Je třeba zesílení mezinárodního práva. Jeho aplikace a regulace v mezinárodním ţivotě je určena k ochraně menších a slabších proti zneuţití, či ilegalitě větších a silnějších,“ řekl Luís Amado, ministr zahraničí ve svém projevu ohledně zahraničněpolitických cílů nynější vlády.19 Nutno z těchto vět také vyčíst velkou zainteresovanost Portugalska v Africe, se kterou si snaţí vytvořit velmi dobré vztahy. Současná portugalská vláda premiéra Josého Sócrata má samozřejmě ve svém prohlášení odstavec o zajištění národní bezpečnosti a také bezpečnosti světové, ale svou zahraniční politiku zaměřuje rozhodně i do jiných oblastí. Konkrétně těchto: 1) Aktivní participace v rozhodovacích centrech světového ţivota a institucí. 2) Portugalsko ve vytváření Evropy. 18

FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta: Evropská unie. str. 110 AMADO, Luís: Discurso do Ministro de Estado e dos Negócios Estrangeiros no debate parlamentar do Programa do Governo, On-line text: (http://www.portugal.gov.pt/Portal/PT/Governos/Governos_Constitucionais/GC17/Ministerios/MNE/Comuni cacao/Intervencoes/20050321_MNE_Int_Programa_Governo.htm). 19

8


3) Internacionalizace portugalské ekonomiky. 4) Odpovědnost za udrţení světového míru a bezpečnosti. 5) Zavedení politiky spolupráce. 6) Zahraniční kulturní politika. 7) Zhodnocení (valorizace) Portugalských společenství.20 Luís Amado dále shrnuje zahraničněpolitické priority takto: „Z naší geografické polohy, politické historie a naších nejvyšších zahraničních národních zájmů jsou nastíněny tři hlavní pilíře diplomatického působení Portugalského státu: a) atlantická aliance; b) evropská integrace; c) zhodnocení portugalštiny.“21 a) Vektor atlantické aliance se aktuálně rozkládá do tří základních komponentů: portugalské bilaterální vztahy s USA, členství Portugalska v NATO (jehoţ bylo zakládající člen) a dialog euro-americký vedený vlastními orgány Evropské unie.22 Pro potřeby této práce je ale jen málo významný, a tak jej nebudu více rozvádět. b) Vláda podle tohoto zájmu dostojí závazkům vyplývajícím ze členství Portugalska v Evropské unii a jako cíle si určila: upevnit prohloubení evropského projektu a posílit evropské semknutí; zvětšit přínos do Unie v bezpečnosti a míru; zajistit adekvátní podmínky pro modernizaci a potvrzení Portugalska v současném světě.23 Všechny tři tyto cíle se pak bude snaţit promítnout do předsednictví Rady EU. Ze třetího z cílů pak vyplývá snaha Portugalska o kvalitní a dobře odvedené předsednictví, protoţe právě tento institut dává státům a především malým státům moţnost se prezentovat. Podle Petra Kanioka je totiţ jedním z cílů většiny předsednictví získat u ostatních členských států a institucí EU renomé kompetentních a spolehlivých partnerů.24 c) Vztahy s portugalsky mluvícími zeměmi jsou pro Portugalsko velmi důleţité a silně zasahují také do jeho priorit během předsednictví, a proto jim zde věnuji větší pozornost. Portugalsko se na rozdíl od některých států svých kolonií vehementně nechtělo vzdát. Pro 20

XVII GOVERNO CONSTITUCIONAL: Programa do XVII Governo Constitucional, Capítulo V, Portugal na Europa e no Mundo, On-line text: (http://www.portugal.gov.pt/Portal/PT/Governos/Governos_Constitucionais/GC17/Programa/programa_p025 .htm) 21 tamtéţ. 22 tamtéţ. 23 tamtéţ. 24 KANIOK, Petr: Předsednictví Rady Evropské unie. Billboard pro evropskou integraci?, Mezinárodní vztahy, roč. LXIII., č. 2, 2008, str. 26

9


Portugalce je kapitola zámořských objevů a následné kolonizace srdeční záleţitostí. Diktátor António de Oliveira Salazar (1932 – 1968) v roce 1953 formálně zrušil „Portugalské

koloniální

impérium“

a

z kolonií

udělal

„zámořská

území“

transkontinentálního státu. To vše pro posílení národní hrdosti a sebevědomí, ještě před začátkem občanských nepokojů v Africe. Po mnoha desetiletí státní propagandy většina Portugalců sdílela vládní názor, ţe je třeba zámoří udrţet a podstoupit pro jeho zachování určité oběti. Salazar mobilizoval národ k podpoře své „zámořské politiky“ a celkem vzato měl úspěch. Ani většina demokratické opozice si nedokázala představit, ţe by byla ztracena tak blízká a staletými kontakty s Portugalskem utvářená země, jakou byla například Angola. Právě dlouhá společná historie a provázanost dávala Portugalcům pocit ztráty opravdu svého území. Není proto divu, ţe se ke své koloniální minulosti a územím i po dekolonizaci v roce 1975 stále ještě vracejí.25 Do dnešního globálního světa jim to však dává výhodu. Portugalštinou mluví kolem 200 milionů lidí. Portugalsko jako bývalé koloniální impérium můţe dnes těţit, a taky tak činí, z velkých území, která jím byla ovlivněna, jak zemědělsky, průmyslově, ale především kulturně a jazykově. Spolupráce s minulými koloniemi je pro Portugalsko jedna z moţností jak se „zvětšit“ na mezinárodní politické mapě. Ztracené kolonie Portugalsko stále povaţuje za velmi blízké a snaţí se s nimi i nadále vytvářet nadstandardní vztahy. Tento významný pilíř nesmí chybět v ţádném programovém prohlášení vlády, coţ opět dokazuje Luís Amado: „Rozumí se samo sebou, ţe je nezbytné a naléhavé zhodnotit a upevnit Společenství portugalsky mluvících zemí CPLP (Comunidade dos Países da Língua Portuguesa). Její výrazy ovlivňují celek o zhruba 200 milionech lidí, kteří podporují společné mírové cíle, privilegovaným nástrojem je ochrana a zachování světové dimenze portugalského jazyka a členité koordinace našich diplomatických, kulturních a ekonomických plánů.“

3.1.1 Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP) Portugalsko bylo iniciátorem vzniku této mezinárodní organizace v roce 1996 a členskými státy jsou: Angola, Brazílie Cabo Verde, Guiné Bissau, Mozambik, Portugalsko, Svatý Tomáš a Princův ostrov a Východní Timor. CPLP se řídí následujícími principy: suverenita a rovnost členských států; nezasahování do vnitřních záleţitostí ostatních států; respektování národní identity; reciprocita; šíření míru, demokracie, práva, lidských práv a

25

KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. str. 655 a 672

10


sociální justice; respektování teritoriální integrity; podpora rozvoje; podpora vzájemné výhodné spolupráce.26 Pole působnosti jsou různá a je jich hned několik: - Politicko-diplomatická koordinace mezi členskými státy týkající se mezinárodních vztahů, zejména vztahující se k posílení jejich přítomnosti na mezinárodních fórech. - Spolupráce ve všech sektorech, včetně vzdělání, zdraví, vědy a technologií, obrany, zemědělství, veřejné administrativy, telekomunikací, justice, veřejné ochrany, kultury, sportu a médií. - Realizace projektů na pomoc a vyzdviţení portugalského jazyka obzvláště skrz Mezinárodní institut pro portugalský jazyk. - Občanská společnost. Členské státy chtějí přidat novou dimenzi tří tradičních oblastí aktivit CPLP. Přejí si dát zvláštní důraz na aktivity v byznysu, médií, profesionálních asociacích a NGOs.27 Toto společenství má dvě hlavní pole působnosti, a to uvnitř ve společenství a mezinárodní. Hlavními cíly uvnitř společenství jsou: institucionální budování a upevňování; management pro krizové situace a prevence konfliktů; rehabilitace a rekonstrukce po konfliktech. Na mezinárodní úrovni jsou to pak tyto cíle: výměna informací a koordinace postoje k subjektům, na kterých má společenství společný zájem; reprezentace CPLP na setkáních, konferencích a jiných akcích; šířit aktivity CPLP a podporovat akce a delegáty členských států. Z aktivit CPLP je jasné, ţe nejde pouze o kulturní seskupení, ba naopak relevantní je toto společenství například při rozhodování v OSN. Jednou z odnoţí CPLP je PALOP (Os Países Africanos de Língua Oficial Portuguesa) Africké země s oficiální portugalským jazykem. Pro Portugalsko je ale i sama velmi důleţitá, jelikoţ mu zaručuje určitý vliv v Africe. Ten ale v poslední době přebírá Čína, a proto se Portugalsko snaţí systematizovat a urychlovat spolupráci s touto skupinou zemí.

26 27

CPLP.ORG: Objectivos, On-line: (http://www.cplp.org/Objectivos.aspx?ID=46). CPLP.ORG: Objectivos, On-line: (http://www.cplp.org/Objectivos.aspx?ID=46).

11


4 Obecná charakteristika předsednictví Kaţdá země EU střídavě po dobu šesti měsíců odpovídá za program jednání Rady EU28 a předsedá všem schůzkám, podporuje přijímání legislativních a politických rozhodnutí, a zprostředkovává kompromisy mezi členskými státy. Instituce předsednictví, se promítá také do Evropské rady29. Podle Petra Kanioka30 je předsednictví pro většinu členských států především příleţitostí, jak prezentovat vlastní zemi. Státy mají moţnost zdůraznit své projekty, které jsou v souladu s jejími společensko-politickými prioritami, a to nejen před ostatními členskými státy, ale také před evropskými a světovými médii. „Viditelný je tento rozměr hlavně u malých států, které často cíleně prosazují jako priority svého předsednictví oblasti, v nichţ se cítí být vyspělejší neţ zbylé členské státy EU.“31 Jejich dobré zvládnutí pak můţe vytvořit pozitivní náhled na předsednický stát, a to jak z venčí, tak zevnitř v očích jeho obyvatel. Jak jsem jiţ předeslala v úvodu této práce, vybrala jsem si pro studii institut předsednictví, protoţe „je nejúčinnějším nástrojem pro reprezentaci zájmů členských států Unie a nástrojem pro národně podmíněné ovlivňování chodu celé sedmadvacítky.“32 Logicky tak předpokládám, ţe pokud se Portugalsku v rámci Evropské unie podaří prosadit některý z jeho zahraničněpolitických cílů, nejsnáze se mu to povede prostřednictvím předsednictví. Jelikoţ jak zde píšu, se budu zaměřovat na zahraničněpolitické cíle, budu také na instituci předsednictví pohlíţet především v rovině vnějších vztahů. Kvůli irelevantním informacím

28

Rada je hlavní rozhodovací institucí Evropské Unie. Stejně jako Evropský parlament byla i Rada zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z kaţdé vnitrostátní vlády EU. Kteří ministři se účastní jaké schůzky, to záleţí na předmětu jednání. Kaţdý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády. Podpis ministra je tím pádem zároveň podpisem celé vlády. 29 Evropská rada je vrcholným orgánem institucionální struktury Evropské unie, která je vlastně setkáváním politických představitelů členských zemí na nevyšší úrovni. Dle článku D Smlouvy o EU: „...poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její všeobecné politické směry. Evropská rada sdruţuje hlavy států a předsedy vlád členských států, jakoţto i předsedu Komise. Jsou ji nápomocni ministři zahraničních věcí členských států a člen Komise. Evropská rada se schází alespoň dvakrát ročně, za předsednictví hlavy státu či vlády členského státu, který vykonává předsednictví Rady. Evropská rada předkládá Evropskému parlamentu zprávu po kaţdém svém zasedání a kaţdoročně písemnou zprávu o pokroku dosaţeném Unií.“ Zdroj: FIALA Petr, PITROVÁ Markéta: Evropská unie. 30 KANIOK, Petr: Předsednictví Rady Evropské unie. Billboard pro evropskou integraci?, Mezinárodní vztahy, roč. LXIII., č. 2, 2008, str. 27 31 KANIOK, Petr: Předsednictví Rady Evropské unie. Billboard pro evropskou integraci?, Mezinárodní vztahy, roč. LXIII., č. 2, 2008, str. 27 32 FIALA, Petr, PITROVÁ, Markéta: Evropská unie. str. 178

12


budu v této práci vypouštět záleţitosti předsednictví, které souvisí „pouze“ s vnitřním chodem unie neboli vnitřní politikou, včetně administrativních funkcí předsednictví.

4.1 Vnitropolitická situace během předsednictví Vnitropolitická situace je pro hladký průběh předsednictví velmi důleţitá. Je markantní rozdíl mezi předsednictvím, které má za sebou oporu vlády a můţe se tak soustředit na Unijní záleţitosti a předsednictvím, které musí během mandátu bojovat s opozicí nebo řešit vnitropolitické problémy. Po krizi v nejsilnější pravicové vládní straně Partido Popular Democrático byl parlament 20. února 2005 rozpuštěn a proběhly předčasné volby. K moci se vrátili socialisté Partido Socialista PS (Socialistická strana), kteří získali 121 křesel, dosud vládnoucí pravice Partido Popular Democrático PPD (Lidová demokratická strana)/ Partido Social Democrático PSD (Sociálně demokratická strana) se stala opozicí se 75 mandáty. Méně významné pozice obhájily strany a koalice Centro Democrático Social CDS (Demokratický sociální střed) 14, Partido Comunista Portugues PCP (Portugalská komunistická strana) 12 a Levý blok 3 křesla. Premiérem se 12. března stal socialista José Sócrates Carvalho Pinto de Sousa.33 Současná vláda byla vytvořena Sociální stranou a začala působit 12. března 2005. V prezidentských volbách 22. ledna 2006 dostal bývalý premiér Aníbal Cavasco Sila hned v 1. kole nadpoloviční většinu 50,59% hlasů a porazil tak druhého kandidáta, jímţ byl nezávislý Manuel Alegre (20,72%) za socialisty.34 Portugalsko během předsednictví reprezentoval premiér José Sócrates. Toho postihla značně příjemná souhra, jak ve vnitropolitické oblasti, tak na poli unijním. Ve vnitrostátní rovině se mohl předseda vlády opřít o absolutní parlamentní většinu a vyuţít taky pohodlí dostatečně dlouhé doby do konání příštích voleb. Sókrates tak mohl v klidu a bez strachu věnovat čas a energii evropským výzvám. A to dělal moţná aţ příliš. Coţ mělo samozřejmě uvnitř státu negativní efekt a opoziční strany jej začaly osočovat, ţe přehání svou oddanost k evropským sloţkám, na úkor záleţitostí spjatých s národní vládou. Na

33 34

KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska v datech, str. 610 KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska v datech, str. 610

13


evropské úrovni se pak mohl premiér spolehnout na předsedu Evropské komise, Portugalce a bývalého portugalského premiéra José Barrosa.35

4.2 Obecné principy předsednictví Jak Petr Kaniok dokazuje na vývoji předsednictví, oproti jiným institucím či funkcím EU má předsednictví jen slabé teoretické vymezení svých principů, a to zejména v rámci primárního práva. Závazně je v legislativě EU ukotven jen rotační princip. A druhým principem, který uţ ale není nijak legislativně vynutitelný, je princip nestrannosti mandátu.

4.2.1 Rotační rovnost Původně abecední rotační princip, kdy členské státy po sobě předsedaly po dobu šesti měsíců, začal pokulhávat v postupných rozšiřovacích vlnách. Vystřídal ho proto na summitu Evropské Rady v prosinci 1993 nový systém, který stanovil harmonogram předsednictví do roku 2003. Ale ani ten nebyl vyhovující, jelikoţ jednotlivá předsednictví byla krátká a navazující členské státy se většinou snaţily prosazovat rozdílné priority. Portugalské předsednictví v tomto smyslu postihlo jako jedno z prvních zavedení osmnáctiměsíčních společných programů. V prosinci 2005 přijala Rada rozhodnutí, kterým vznikl pevně daný systém předsednických trojek, který de facto vycházel z kritérií daných Ústavní smlouvou.36 Od 1. 1. 2006 vznikly trojky, tedy tři navazující předsednictví v řadě, které si společně určily hlavní priority pro nadcházející rok a půl. První takovouto trojku vytvořila předsednictví Německa, Portugalska a Slovinska (leden 2007 – červen 2008).

4.2.2 Nestrannost předsednictví Nestrannost mandátu není nijak vázána na primární ani sekundární právo EU. Nestrannost je také něco, co je velmi těţko uchopitelné. Explicitně se o ní vyjadřují pouze nezávazné dokumenty jako například Příručka předsednictví, podle níţ musí být předsednictví „neutrální a nestranné“.37 S tím však nesouhlasí například Ole Elgström. Ten tvrdí, ţe předsednictví je zřídka kdy neutrální a naopak je poměrně často stranící. Tolerováno není pouze okaté favorizování vlastní pozice. Jinak lze jen stěţí popřít, ţe je předsednický stát,

35

FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 36 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 37 37 ELGSTRÖM, Ole: The Honest Broker?, in: ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective, str. 38

14


který je součástí vyjednávání a navíc je v jeho zájmu dosaţení konsenzu (popřípadě přijatelné většiny) stranící.38 To vysvětluje, ţe i během předsednictví národní zájmy stále existují a je dokonce moţné je prosadit. Uchopení předsednictví jako mocenského nástroje je v příkrém rozporu s všeobecně očekávaným dodrţováním normy neutrality. „Na druhou stranu, je například podle Adriana Schouta nemoţné, aby předsedající země zapomněla na půl roku na existenci svých národních zájmů a omezila se na neutrální roli administrátora Rady. Schout upozorňuje na opomíjení skutečnosti, ţe národní státy musí během předsednictví alespoň bránit své dlouhodobé zájmy. Přístup, který jejich existenci a legitimitu zpochybňuje, je podle něj nebezpečný, protoţe popírání existence národních zájmů, zpochybňuje legitimitu EU a stěţuje zemím přijetí role předsednictví. Navíc začlenění národních zájmů do programu předsednictví můţe vnést do unijní debaty nová témata.“39 Podle všeho tak národní zájmy má a prosazuje kaţdé předsednictví. Rozdíl tkví v tom, zda je dokáţe prosadit.

4.3 Limity ve využití a zhodnocení předsednictví předsednickou zemí Předsednictví je víceméně určeno k tomu, aby rozšiřovalo a implementovalo jiţ existující politickou agendu Evropské unie. Stanovené zásady se úţí pod mnoţstvím práce a legislativního programu evropských institucí. Velmi často se navíc vynoří neočekávané vnější události, jako jsou konflikty v určitých oblastech, války, přírodní katastrofy, které odsunou původní agendu na druhou kolej. Navíc většina z agendy předsednictví je zděděna nebo předem naplánována. Předsednictví je časově omezené a trvá pouhých šest měsíců. To je doba, ve které země stihne buď odstartovat nový projekt, pokročit v jiţ existujícím, nebo jej dokončit. Rozhodně nestihne současně realizovat ani dvě z těchto etap. Předsednictví je pouze jeden aktér Evropské unie utvářející agendu a legislativní proces. Ty utvářejí také Evropská komise, Evropský parlament, národní delegace v Evropské radě a navíc do těchto záleţitostí vstupují i třetí státy v kontextu vnějších vztahů. Všichni tito aktéři mají své zájmy v konkrétních oblastech. 38

tamtéţ. KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 95. Dle: SHOUT, Adriaan: The Presidency as a Juggler: Managing Conflict Expectations, On-line text: (http://www.eipanl.com/public/public_eipascope/98/scop_2/story1.htm). 39

15


4.4 Funkce předsednictví V této kapitole budu vycházet především ze způsobu vnímání funkcí předsednictví, jak jej vidí Petr Kaniok, který se také dále odkazuje například na Schouta, Vanhoonackera, Hayes-Renshaw a Wallace.40 Teoretickou část funkcí předsednictví zároveň spojím s jejím praktickým naplněním Portugalskem. Funkce spojené pouze s vnitřním chodem Unie zmíním jen okrajově. Kontroverzně je chápána hlavně národní funkce předsednictví, kterou je rozuměno, ţe předsednictví můţe poslouţit jako prostor pro obhájení národních zájmů či národní pozice. Tuto funkci podle Kanioka přisuzuje předsednictví explicitně Adriaan Schout či Philippa Sherrington. Implicitně ji pak očekává Martin Westlake a David Galloway, kteří uvádějí, ţe předsednictví představuje pro členský stát moţnost, jak prosadit své politické priority.41 V tomto smyslu se opět vracíme k „popření“ obecného principu předsednictví, a to neutrality a nestrannosti. Tato tvrzení dokazují, ţe prosazení vlastní agendy případně ambicí předsednického státu lze dosáhnout. Toto zjištění je pro mou práci velmi důleţité, protoţe dokazuje, ţe i Portugalsko mělo moţnost prosadit alespoň nějakou část ze své agendy při vedení EU, a proto se budu snaţit tyto teze dále rozvinout a především poukázat na jejich praktické vyuţití Portugalskem. Podle Olega Elgströma zastává předsednictví čtyři hlavní funkce: administrace a řízení práce Rady; vyjednávání; reprezentace Rady; určování politických priorit. 42

4.4.1 Administrace a řízení práce Rady Administrace a řízení schůzí rady je nejstarší funkcí předsednictví. Bezproblémová a efektivní jednání na schůzkách všech úrovní jsou důleţitými předpoklady pro úspěšné vyjednávání či prosazování priorit předsednictví. Přesvědčilo se o tom i Portugalsko, a to například na summitu EU – Afrika, kdy bylo nuceno pozvat Roberta Mugabeho, tehdejšího zimbabwského prezidenta, který byl sice hrdina boje za nezávislost, ale v současné době je znám především porušováním lidských práv a jeho příjezd způsobil nepřítomnost 40

KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. Dle: HAYES-RENSHAW, Fiona a WALLECE, Helene: The Council of Ministers., SHOUT, Adriaan a VANHOONACKER, Sophie: Evaluating Presidencies of the Council of the EU: Revisiting Nice. 41 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí, Dle: SHERRINGTON, Pilippa: The Council of Ministers: Political Authority in the European Union., WESTLAKE, Martin a GALLOWAY, David: The Council of the European Union. 42 ELGSTRÖM, Ole: Introduction, in: ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective, str. 38

16


některých evropských politiků. Další očividný přehmat se stal při podepisování Lisabonské smlouvy, kdy Portugalsko trvalo na tom, ţe bude podepsána v Lisabonu, ačkoliv v ten samý den se musely hlavy států přesunout na summit do Bruselu. Ovšem v kontextu snah o zviditelnění Portugalska jakoţto země, která projekt Lisabonské smlouvy dotáhla do konce a názvu portugalského města na smlouvě se není příliš čemu divit. Můţeme tedy konstatovat, ţe tuto funkci předsednictví Portugalsko dokázalo vyuţít přinejmenším pro propagaci země.

4.4.2 Vyjednávání „Stejně jako ostatní politicky konotované funkce, také vyjednávací role předsednictví se vyvíjela reaktivně a není obsaţena v ţádném dokumentu primárního práva. Předsednictví nicméně disponuje určitými formálními a neformálními nástroji, které z něj činí klíčového aktéra vytváření dohod a kompromisů v politickém systému EU.“43 Formální nástroje jsou více méně zakotvené v Jednacím řádu Rady, a to od roku 2002. Neformální nástroje se pak stát od státu liší a můţou sahat od neformálních setkání aţ po přátelské vztahy mezi politiky. Vyjednávání se v tomto slova smyslu Portugalska týkalo opět spíše v rovině vnitropolitické agendy EU, a sice například při projednávání Lisabonské strategie. Důleţitou roli vyjednavače si vyzkoušelo Portugalsko i při dolaďování Lisabonské smlouvy.

4.4.3 Reprezentace Rady „Vedle klasických diplomatických aktivit, mezi něţ patří zejména zahraniční a bezpečnostní politika, tato oblast dnes zahrnuje například také obchodní politiku, politiku pomoci rozvojovým zemím, určité segmenty politiky ţivotního prostředí a problematiku rozšiřování EU“44 Funkce reprezentace Rady je zvláště pro malé státy s menším počtem diplomatického personálu náročná, a tak více spolupracují s vysokým představitelem EU pro SZBP. Podle Rikarda Bengtssona je schopnost předsednictví vykonávat reprezentaci EU ovlivněna skupinami proměnných: strukturálními aspekty, jako je velikost státu, stylem výkonu politiky, zahraničněpolitická orientace státu a vztahy s ostatními aktéry vnějších

43 44

KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 72-73 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 61

17


vztahů EU. Malé země tak podle něj mohou jen těţko ovlivňovat vnější politiku EU stejně, jako třeba Francie, či Velká Británie.45 Portugalsko si proto zvolilo pro reprezentaci Evropské unie státy, se kterými má nadstandardní vztahy, tedy s portugalsky-mluvícími zeměmi. Zprostředkovat dialog EU s Brazílií nebo Afrikou je pro něj ideální cesta. Portugalsko tím mohlo, jak zhodnotit své zahraničněpolitické cíle, tak se ukázat jako dobrý mediátor a spolehlivý členský stát EU. Skloubením těchto dvou faktorů Portugalsko dokázalo vyuţít svou šanci, a ačkoliv je malým státem, našlo a nabídlo Evropské unii něco v čem je mezi evropskými malými státy výjimečné. Pokud má být předsednictví reprezentantem Rady EU, je jím jak vzhledem ke třetím státům, tak ve vztahu k Evropské komisi a Evropskému parlamentu. Z pohledu této práce bude zajímavý především vztah předsednické země s EK, protoţe ta z velké části vytváří zahraničněpolitický faktor předsednictví. „Byť je předsednictví nutno chápat v kontextu Rady, zcela ztotoţnit vztah Rada-Komise se vztahem předsednictví-Komise nelze. Charakter vztahu mezi předsednictvím a EK je odvozen vţdy od konkrétní země.“46 V případě Portugalska je spolupráce s Komisí významná. Fakt, ţe předsedou Evropské komise byl v době portugalského předsednictví José Manuel Barosso sehrálo pro Portugalsko významnou roli. Laura Ferreira-Pereira dokonce píše, ţe José Sócrates počítal s pomocí prvního portugalského předsedy Komise.47 Barroso, který byl ještě v letech 20022004 ministerským předsedou Portugalska věděl velmi dobře, jaké jsou moţnosti a limity země. Navíc jednou z jeho priorit jak ještě v portugalské vládě, tak v Evropské komisi byla strukturalizace vztahů s Brazílií. Portugalskou dimenzi vztahů navíc podtrhl portugalský státní sekretář pro evropské záleţitosti Lobo Antunes, kdyţ se vyjádřil, ţe bylo příjemné otevřít předsednictví summitem EU – Brazílie, kdy se předseda EK José Manuel Barroso, prezident Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva a premiér Sócrates spolu domluvili portugalsky48.

45

KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 64-66 Dle: BENGTSSON, Rikard: The Council President and External Representation, On-line text: (http://www.svet.lu.se/Projekt/Presidency/externalrepresentation.pdf). 46 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 67-68 47 FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 48 ANTUNES, Manuel Lobo: Presidência em Balanço, Relações Internacionais ,No 17, Março 2008, p.5-10 48 tamtéţ.

18


4.4.4 Určování politických priorit Portugalsko se stalo jednou z prvních zemí, která přešla na reţim trojky. Muselo tedy vytvořit rámcové priority společně s Německem a Slovinskem. Program předsednictví je v současnosti tvořen dvojicí dokumentů. Osmnáctiměsíčním programem Rady a půlročním programem konkrétní předsednické země, který se ale musí pohybovat v intencích prvního dokumentu. „Společný program obsahuje jak strategický rámec, tak komplexní program, jehoţ cílem je představit úkoly, které by měly být v daných 18 měsících splněny.“49 Strategický rámec trojky Německa, Portugalska a Slovinska si klade tyto cíle: zhodnocení stavu Ústavní smlouvy a moţnosti budoucího vývoje, rozšíření schengenského prostoru, evropská politika sousedství, Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost, strategie pro udrţitelný rozvoj hospodářství, solidarita a prosperita vyuţívání unijních finančních zdrojů, energetická politika pro Evropu, zaměření na rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva se zvláštní pozorností na otázku migrace a problémy spojené s nedovoleným přistěhovalectvím, mezikulturní dialog, celosvětový mír a stabilita, rozvíjení vnějších vztahů, reakce v situacích jako jsou předcházení konfliktům, řešení krizí a obnova po konfliktu, mezinárodní obchod.50 Jak je vidno osmnáctiměsíční program je poměrně obecný, proklamativní a pro konkrétní předsednictví představuje spíše symbolické neţ reálné omezení. Jak píše Petr Kaniok jeho široký záběr v zásadě pokrývá všechny oblasti evropské integrace. Ve zkratce jsou hlavní priority Německa, Portugalska a Slovinska tyto: pokračování v diskusi o institucionální a konstituční reformě EU; implementace Lisabonské strategie; dokončení a vytvoření společného

prostoru

volného

pohybu

osob;

zintenzivnění

spolupráce

v zahraničněpolitických aktivitách EU.51 I kdyţ je strategický rámec osmnáctiměsíčního předsednictví víceméně všeobjímající, i tak okleštil prostor, který jednotlivé státy k vytváření svých vlastních priorit mají. Existují dva pohledy na to, jak velkou pravomoc předsednická země má. 1.) Podle Jonase Tallberga existují hned tři argumenty, které programovou pravomoc státu zpochybňují. „Prvním z nich je argument, ţe předsednický stát je jen první mezi rovnýma, jelikoţ primární právo na předsednický stát specificky nedeleguje formální pravomoc 49

KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 85 VLÁDY NĚMECKA, PORTUGALSKA A SLOVINSKA: Osmnáctiměsíční program německého, portugalského a slovinského předsednictví, On-line text: (http://web.mvcr.cz/archiv2008/eunie/predsednictvi/st17079cs06.pdf). 51 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 85 50

19


iniciace legislativy nebo pravomoc strukturovat agendu podle svých představ nebo z ní vyjmout otázky, které podle něj nejsou relevantní. V prvním pilíři tzv. maastrichtského chrámu má iniciační monopol EK, ve druhém pak tuto pravomoc Komise sdílí s ostatními státy. Druhým argumentem je limitovaná manévrovací schopnost, která je z velké části předurčena předcházejícím předsednictvím, vnitropolitickými událostmi, událostmi v EU a zahraničněpolitickým kontextem. Konečně třetí argument souvisí s jiţ zmíněným principem neutrality předsednictví. Ideální definice předpokládá, ţe předsednictví bude nestranným mediátorem diskuse, který se primárně zaměří na nalezení kompromisu.“52 První bod je myslím nezpochybnitelný, který je zakotven v unijním právu. Tallbergův třetí bod jsem uţ ale během této práce více méně vyvrátila, protoţe princip neutrality a nestrannosti je vytvořen spíše politickou praxí, ale není vymahatelný právem a kaţdý stát se k němu můţe postavit podle svého uváţení. Druhý bod mohu v případě Portugalska rozebrat následovně: a) agenda, která přešla z předcházejícího Německého předsednictví, nemohla na portugalských prioritách nic výrazně změnit, neboť byla předem známá a s odkazem na osmnáctiměsíční program byla vlastně vytvořena konsenzem obou států (Mezi takové patří v případě Portugalska například dotaţení podpisu Lisabonské smlouvy nebo rozšíření schengenského prostoru.); b) vnitropolitické podmínky byly pro předsednictví více neţ příznivé a ohledně priorit panovala shoda; c) dění v Unii věnovalo pozornost především nové Smlouvě o EU. Jediný element, který má větší míru nepředvídatelnosti, neţ jiné oblasti jsou vnější vztahy. Evropská unie mohla během portugalského předsednictví čelit zhoršující se situaci v Palestině, Libanonu, Iráku a Somálsku. Tyto konflikty mohly udělat čáru přes rozpočet pro nastavené priority. Lisabon také zdědil nutnost vyjednat nové Partnerství a Dohodu o spolupráci s Ruskem, a to ve chvíli, kdy vztahy mezi EU a Moskvou těţce narazily na dno a úspěch byl velmi nepravděpodobný. Problém Kosova nezmrazil pouze vztahy mezi Ruskem a EU, ale také rozdělil samotné členské státy na dva tábory. Pro rekapitulaci zpochybnění programových pravomocí Portugalska můţe být tedy jen velmi malé. 2.) Tallberg však druhým dechem dodává, ţe proti těmto pohledům, které označuje za konvenční, se do kontrastu staví celá řada nástrojů, jimiţ předsednický stát můţe agendu 52

KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. str. 87 dle TALLBERG,Jonas: Leadership and Negotiation in the European Union, str. 83

20


EU ovlivnit. Jde podle něj především o určitá témata, které upřednostní či potlačí. Tallbergův koncept vytváření agendy tak pracuje s následujícími nástroji: určování agendy, strukturace agendy a tříbení agendy.53 a) Určování agendy „Moţná je pravda, ţe 80 aţ 90% toho, co předsednictví dělá, je dáno předem. Ale 10 aţ 20% je stále dost.“ (z rozhovoru s vysokým úředníkem EK)54 Je pravda, ţe většina agendy pro předsednictví se obyčejně vykrystalizuje jiţ předem, nebo je určená Komisí. Pořád ale existuje prostor předsednického státu na prosazení své agendy, respektive prosazení témat, která jsou pro daný stát důleţitá. Podle Tallberga55 je jednou z cest úzká spolupráce s Komisí, kdy budoucí předsednická země s ní diskutuje své záměry a vytváří případné priority. Při spolupráci s Komisí jde samozřejmě především o témata týkající se prvního pilíře. Ostatní záleţitosti týkající se dalších dvou pilířů musí aktivně diplomacie budoucího předsednického státu vyjednat s jednotlivými členskými státy. Portugalsko mělo například právě v zahájení strukturovaného dialogu s Brazílií velkou oporu v předsedovi Evropské komise. Proto bylo téma prvního summitu EU – Brazílie velmi snadné dostat mezi priority portugalského předsednictví. Dalším moţným způsobem, jakým lze vtěsnat národní zájmy do agendy předsednictví vidí Tallberg v uvědomění si váţnosti problému, který EU dosud opomíjela a zahájení debaty o dané záleţitosti. „Předsedající země mohou vyuţít jejich právo určit téma neformálních schůzek, které se konají v jejich zemi, ale také schůzek na premiérské úrovni, ministerské úrovni nebo úrovni pracovních skupin. Pozice předsednictví coby reprezentanta EU ve vnějších vztazích mu dovoluje upoutat pozornost na jednotlivé regiony, země nebo problémy, které byly dříve přehlíţeny.“56 Tuto moţnost uchopilo Portugalsko, kdyţ se rozhodlo uspořádat druhý summit EU – Afrika a přinést tak zpět na stůl problematický region, který Evropa potřebuje, ale za uplynulých sedm let nebyl ţádný členský stát s to znovu otevřít dialog mezi oběma 53

TALLBERG, Jonas: The Agenda-shaping Powers of the Council Presidency in: ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective, str. 38 54 TALLBERG, Jonas: The agenda-shaping powers of the Council Presidency, in: ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective, str. 23 55 tamtéţ. 56 TALLBERG, Jonas: The agenda-shaping powers of the Council Presidency, in: ELGSTRÖM, Ole (eds.): European Union Council Presidencies a Comparative Perspective, str. 23

21


kontinenty. Portugalsko, které má v Africe mnoho kontaktů a s diplomatickou přípravou summitu mu navíc na africké půdě pomáhaly země PALOP se tak mohlo ukázat jako dobrý zprostředkovatel

nových

začátků.

Kvůli

zřejmému

propojení

národních

zahraničněpolitických cílů a vnější politiky EU budu summitu EU – Afrika věnovat v této práci samostatnou kapitolu níţe. b) Strukturace agendy Priority jednotlivých států se občas velmi liší a vzhledem k zavedení systémů trojky, kdy musí tři navazující předsednictví vytvářet společný program na dobu osmnácti měsíců, znamená strukturace agendy vlivný nástroj. Předsednictví můţe některá témata potlačit a jiným se naopak zabývat přednostně. Má k tomu hned několik nástrojů, a sice frekvenci schůzek, případné uspořádání neformálních schůzek a strukturace agendy konkrétních setkání. Rozsáhlejší nebo kontroverzní témata jsou v legislativním procesu několik půlročních období a zpomalením projednávání konkrétní otázky, která není pro daný předsednický stát prioritní, je jednoduchým řešením. Portugalsku se strukturace agendy zalíbila například v otázce summitu EU – Brazílie, kdy podle německých kritiků mělo radši pokračovat v jednání s regionální organizací Mercosul57, místo v bilaterálních vztazích EU s Brazílií. Méně schůzek a nevalný výsledek, jsme v portugalském provedení mohli spatřovat také ve vztazích EU – Rusko, kde si Portugalsko nepřipadalo dost mocné na to, aby mohlo vyřešit nešťastnou situaci, kterou vztahy mezi EU a Ruskem procházely. c) Vylučování agendy Třetí a poslední nástroj podle Tallberga k ovlivňování agendy je vyloučení (vypuštění) některých sloţek z agendy. Jde o pasivní ovlivnění agendy v neprospěch témat, která nejsou pro předsedající stát zajímavá, sloţitá nebo nepříjemná. Sám Tallberg tvrdí, ţe se tomuto nástroji k ovlivňování agendy nedostává příliš pozornosti a myslím, ţe oprávněně, protoţe politické řešení nepříjemné agendy bývá spíše věnovat se jí, ale jen málo, neţ ji úplně vypustit. Proto ani v případě portugalského předsednictví neexistují přímo problémové části agendy, kterým by se úplně vyhnulo.

57

V této práci budu uţívat portugalské označení Mercosul (Mercado Comum do Sul) Sdruţení volného obchodu Jihu, tako organizace bývá ale také označována výrazem Mercosur, který je španělský (Mercado Comúm del Sur). Členové sdruţení jsou: Brazílie, Argentina, Paragvaj, Urukvaj, o členství ţádá Venezuela.

22


5 Priority portugalského předsednictví Od svého vstupu do Evropské unie předsedalo Portugalsko Radě Evropy uţ třikrát. V letech 1991, 2000, 2007 a pokaţdé se popralo s výzvou jak co nejvíce sblíţit (protkat) národní zájmy malého členského státu s širšími prioritami, očekáváním a výzvami Evropské unie.58 Pro svou práci jsem si vybrala poslední portugalské předsednictví, které se konalo od 1. července do 31. prosince 2007. Podle mého názoru to byla pro Portugalsko zatím nejvhodnější doba, pro prosazení svých zahraničněpolitických zájmů v rámci Evropské unie. Přála mu mezinárodní situace, aktuální rozpoloţení EU a portugalské zastoupení v Komisi. Program portugalského předsednictví byl inspirován mottem „Silnější Evropa pro lepší svět“ a měl se projevit hlavně ve dvou rovinách: reforma evropských smluv a posílení role Evropy ve světě. Priority pro portugalské předsednictví vznikly po shodě portugalské vlády s Evropskou komisí a trojky, resp. osmnáctiměsíčního plánu předsednictví. Jako čtyři hlavní pilíře Portugalsko určilo tyto: Nová smlouva, Lisabonská agenda, Bezpečnost, svoboda, spravedlnost a Vnější vztahy.59

5.1 Nová smlouva Po neúspěšné ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu a intenzivních jednáních německého předsednictví v první polovině roku 2007 byl před představiteli EU úkol vytvořit dokument, který by řešil institucionální otázky pro budoucí fungování EU a současně byl přehledný a akceptovatelný všemi členskými státy. Portugalské předsednictví jej pak mělo dovést do zdárného konce. Podle Marka Buerdemana, který zhodnotil portugalské předsednictví pro EU Observer, Berlín pouţil všechnu svou politickou váhu k prosazení a vyjednání detailů smlouvy během dramatického summitu v červnu a nechal na Portugalsku k dořešení jen pár, hlavně právních otázek. Za politicky velmi citlivé byly však povaţovány nedořešené poţadavky Polska (ohledně hlasování) a Velké Británie (ohledně vnější politiky). Lisabon je ale dokázal úspěšně vyřešit na summitu v říjnu, a to bez větších

58

FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 59 XVII GOVERNO CONSTITUCIONAL: Prioridades da Presidência Portuguesa, On-line text: (http://www.eu2007.pt/NR/rdonlyres/5EE21EF3-E489-4F38-B804B2421CF402AA/0/20070625EuropressCadernoPrioridades.pdf).

23


politických důsledků.60 Přes tyto těţkosti se podařilo Portugalsku dovést projekt Nové smlouvy k podpisu všech členských států EU 13. prosince 2007 v klášteře Jeronýmů v Lisabonu. Jelikoţ je prohlubování evropské integrace jedním ze zahraničně-politických cílů Portugalska, mohli bychom i v tomto případě poukázat na snoubení národních a unijních cílů.

5.2 Lisabonská agenda Tato priorita vyvěrá především z vnitřní politiky EU. Jiţ v roce 2000 si EU stanovila úkol stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou. Tento skutečně ambiciózní a náročný úkol byl v roce 2005 na základě dosaţených výsledků revidován a byly stanoveny nové cesty k dosaţení úkolů pod aktualizovaným názvem Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost. Priorita vychází jak z osmnáctiměsíčního plánu, tak z kontinuální snahy Portugalska.

5.3 Bezpečnost, svoboda, spravedlnost Úloha trvalé bezpečnosti, svobody a spravedlnosti vychází ze závazků EU. Podle ní je nezbytné, aby Evropa jako celek spolupracovala a téţ, aby byla zajištěna bezpečnost při rozšiřování EU. Stálým úkolem je zabezpečení občanských práv a svobod občanů EU. Portugalsko mělo během svého předsednictví hlavní roli v dokončení procesu začlenění států, které se staly členy v roce 200461, do schengenského systému. Ten se podařilo rozšířit 21. prosince.

5.4 Vnější vztahy Poslední, čtvrtá priorita je nejvíce ovlivněna Portugalskem. Základní ideou je posílení role EU na mezinárodní scéně. Myšleny jsou především transatlantické vztahy, sousední státy a třetí země. Jelikoţ se tato práce soustředí na vnější vztahy EU spojené se zahraničněpolitickými zájmy Portugalska, nebudu tady více rozvíjet vztahy EU s Ruskem, Ukrajinou, Tureckem nebo Balkánem, které byly také náplní portugalského předsednictví. I kdyţ samozřejmě vztahy s těmito státy ovlivňují Evropskou unii a tedy i Portugalsko.

60

BEUNDERMAN, Mark: Proud Portugal Leaves Mixed EU Presidency Record, On-line text: (http://euobserver.com/9/25372). 61 S výjimkou Kypru

24


Při analýze hlavních zahraničněpolitických priorit a jejich vztahu k Evropě je zcela jasné, ţe Portugalsko hledalo ve vztahu s portugalsky-mluvící Afrikou moţnosti jak „prodlouţit“ jejich národní zájmy k zájmům Evropské unie. Samozřejmě, ţe se Portugalsku nemohlo podařit vloudit do těchto cílů například institucionalizaci vztahu EU a Společenství portugalsky mluvících zemí (CPLP), ale například v rámci vztahů s Afrikou, uspořádalo summit EU a Afrika. V kontextu další země CPLP, Brazílie, se zase Portugalsku podařilo prosadit historicky první summit EU – Brazílie. Laura Ferreira-Pereira62 v tomto smyslu mluví o europeizaci specifických cílů portugalské zahraniční politiky. V obou těchto směrech portugalské záměry podpořily dva faktory: Evropská Komise, respektive její předseda, Portugalec José Durão Manuel Barroso a aktuální mezinárodní situace, kdy se Brazílie stává ekonomicky stále silnější a v Africe narazila Evropa na tvrdého konkurenta, a sice Čínu.

6 Summit EU – Brazílie Symbolicky jako první akt zahraniční politiky během svého předsednictví uspořádalo Portugalsko 4. července 2007 historicky první summit EU – Brazílie. Jako hlavní cíl bylo určeno navázání vyjednávání, které povede ke strategickému partnerství. Summit navrhlo Portugalsko a konkrétní podoba partnerství byla vytvořena Evropskou komisí. Evropská unie má prozatím strategická partnerství se Spojenými státy, Kanadou, Japonskem, Ruskem, Čínou a Indií, jejíţ první summit EU – Indie také iniciovalo Portugalsko a uskutečnil se během portugalského předsednictví v roce 2000. V této souvislosti stojí za zmínku mediátorské snahy Portugalska ve zprostředkování dialogu mezi EU a Indií, se kterou má také historické kořeny.

6.1 Předchozí vztahy Evropské unie a Brazílie Na bilaterální úrovni jsou hlavní cíle Evropské komise ukotveny pro EU a Brazílii v Rámcové dohodě o spolupráci (Framework Cooperation Agreement), která byla podepsána v roce 1992 a pro meziregionální vztahy EU – Mercosul byla Rámcová dohoda

62

FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143

25


o spolupráci podepsána v roce 1995. Brazílie a EK také podepsaly Dohodu o spolupráci na poli vědy a techniky (Science and Technology Cooperation Agreement) v lednu 2004.63 Zpráva, v níţ se uvádí potřeba “silnějšího partnerství mezi Evropskou unií a Latinskou Amerikou” byla sepsána jiţ v prosinci roku 2005. Evropská komise v ní zdůraznila rostoucí vliv Brazílie a ustanovila, ţe 1) Brazílie potřebuje speciální zacházení kvůli její významné roli v regionálních záleţitostech; 2) fakt, ţe EU má jen základní bilaterální dialog s Brazílií bez politické dimenze, který uţ nemůţe být dále vhodný z pohledu rozvoje Brazílie coby globálního ekonomického a politického hráče.64 Ještě před samotným summitem, vypracovala 14. května 2007 Evropská komise Brazil Country Strategic Paper pro roky 2007 – 2013. V dokumentu Evropská komise vyzdvihuje především rozvojovou pomoc s velkým důrazem na lidská práva, dále proces demokratizace, ochranu ţivotního prostředí, liberalizaci obchodu a kulturní dimenzi země, ve vší její diverzitě. Podle Country Strategic Paper bude “Evropská komise stavět na jiţ existujících sektorových dialozích a podporovat omezené iniciativy nebo „soft“opatření, které budou mít pozitivní multiplikační efekt. Současné sektorové dialogy mohou být klasifikovány zhruba do tří kategorií: sociální, ekonomické a environmentální záleţitosti.“65

6.2 Průběh a výsledky summitu EU - Brazílie I kdyţ to bylo především Německo, které navrhlo začít politický dialog s Brazílií (čemuţ se nelze divit, jelikoţ je to právě SRN, která je největším obchodním partnerem Brazílie ze všech členů EU), Portugalsko se chopilo zprostředkování tak významné akce jako je první summit EU – Brazílie a jak píše Carmen Fonesca: „Portugalsko vydělalo na tom, ţe si nenechalo uniknout příleţitost.“66 Cílem schůzky na nejvyšší úrovni byla institucionalizace strategického partnerství s Brazílií, jak to navrhla Komise na konci května 2007. Podle Společného prohlášení (Joint Statement) si Evropská unie a Brazílie “vyměnily názory ohledně mnoha bilaterálních, regionálních a globálních témat. Dále se shodly na

63

EUROPEAN COMMISSION: Brazil Country Strategic Paper 2007 – 2013. On-line text: (http://ec.europa.eu/external_relations/brazil/csp/07_13_en.pdf). 64 tamtéţ. 65 tamtéţ. 66 FONESCA, Carmen.: Occasional Paper no. 24: A primeira cimeira portuguesa. On-line text: (http://www.ipri.pt/publicacoes/working_paper/pdf/OP24_CF_UEBr.pdf).

26


rozšíření společných dlouhodobých bilaterálních vztahů, zvláště pak podpoře politického dialogu na nejvyšší úrovni.”67 Zahájení strategického partnerství proběhlo v oblastech: posílení politického dialogu, posílení sektorových dialogů (námořní doprava, věda, technologické a informační poznatky), globální výzvy, rozšíření a prohloubení obchodních a ekonomických vztahů, přiblíţení občanů. Společný plán zahrnoval samozřejmě především nutnost navázání hlubších vztahů jak s Brazílií, tak s Mercosulem. Jednou z významných kapitol tvoří obnovitelné energie s důrazem na biopaliva, jichţ je Brazílie největším světovým producentem.

6.2.1 Cíle Portugalska Podle Carmen Fonescy měl velký podíl na institucionalizaci vztahů EU – Brazílie také předseda Evropské komise Manuel Barosso, který rozpoznal důleţitost Brazílie pro její zařazení do klubu strategických partnerství a obhajoval neodkladnost vytvoření privilegovaného vztahu se zemí, která je největším trhem pro Evropu v Jiţní Americe a desátým na světě.68 Iniciativa Barossa v této věci měla pro Portugalsko velký význam. Jelikoţ jak píše Ole Elgström podpora Komise má pro jednotlivé kroky předsednictví nemalý význam. První summit EU – Brazílie pořádaný Portugalskem podle Fonescy „umoţnil také urovnat případné nedostatky a ukázal, ţe luso-brazilské vztahy s kořeny ve společné historii a kultuře se těší dobrému zdraví. Portugalsko, moţná oproti očekávání některých brazilských elit, dokázalo sehrát důleţitou úlohu uvnitř EU a v podstatě prospět také Brazílii.“69 Ta se totiţ v uplynulých dvaceti letech přibliţovala Unii spíše prostřednictvím Německa a Španělska. Kromě společné historie a kultury, se od vstupu Portugalska do Evropského společenství dostatečně neprojevovaly snahy Lisabonu o přibliţování Brazílie k EU. Na tomto poli ho předčilo spíše Španělsko, jehoţ vztahy s Brazílií spadají do kontextu iberoamerického projektu v rámci Latinské Ameriky. Proto portugalský ambasador v Brazílii, Francisco Seixas da Costa, zdůrazňuje důleţitost vlastní schůzky a faktu, ţe se summit

67

COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: EU-Brazil Summit, Lisbon, 4 July 2007, Joint Statement. Online text: (http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/er/95167.pdf). 68 FONESCA, Carmen: O Brasil na Europa, Relações Internacionais, No 17, Março, 2008, str. 39 69 tamtéţ. str. 40

27


konal v Portugalsku: „Jsme velmi spokojeni, ţe jsme měli moţnost kvalitativně změnit vztah EU s Brazílií.“70 To však kritizoval německý institut Stiftung Wissenchaft und Politik v publikaci, ve které hodnotilo německé předsednictví, ale jelikoţ vyšla aţ na konci roku 2007, obsahovala i reflexi některých výsledů portugalského předsednictví. V publikaci zazněla kritika privilegování bilaterálních vztahů EU – Brazílie, místo pokračování v oţivení vzájemných vztahů s Mercosulem, tak jak jej začalo Německo za svého předsednictví. Autorové k summitu píší: „Orientace na Brazílii je pravděpodobně vlídné gesto pro Portugalsko a portugalského předsedu komise, pro kterého jsou vztahy s novým strategickým partnerem uţ dlouho prioritou.“71 Takto soudě, nebylo strategické partnerství vytvořené s Brazílií něco, co můţe přinést výhody EU, ale něco co zhmotní portugalské zájmy. Carmen Fonesca však zastává stanovisko, ţe „i kdyţ Brazílie nemůţe dělat rozhodnutí za Mercosul na bilaterálních schůzkách, vzájemné rozhovory mohou pomoci vyhladit spory, mnohokrát těţko vyřešitelné na multilaterální úrovni.“ Podle ní měla vrcholná schůzka zástupců Evropské unie a Brazílie v tomto smyslu hned dvojí důleţitost; posílit pozici Brazílie v regionu a moţnost obnovení evropských jednání s Mercosulem, které se vytratily z evropských priorit.72 Vzájemná komunikace s Mercosulem, neboli interregionální spolupráce, je samozřejmě explicitně vyjádřena jak ve společné Deklaraci, tak v Akčním plánu, podle kterého by se mělo strategické partnerství EU – Brazílie vyvíjet. I kdyţ je evidentní, ţe se Portugalsko uspořádáním tohoto summitu snaţilo také znovu přiblíţit Brazílii, Carmen Fonesca se domnívá, „ţe první summit EU – Brazílie, který byl postaven především na portugalské diplomacii, měl slouţit k demonstraci kredibility Portugalska ve vztazích Brazílie s Evropskou unii.“73 Důleţité je také zmínit, ţe zároveň s politickým summitem se v Lisabonu konal první Business Summit EU – Brazílie, kterého se zúčastnili firmy z různých odvětví. 70

FONESCA, Carmen: Occasional Paper no. 24: A primeira cimeira portuguesa. On-line text: (http://www.ipri.pt/publicacoes/working_paper/pdf/OP24_CF_UEBr.pdf). 71 FONESCA, Carmen.: O Brasil na Europa, Relações Internacionais, No 17, Março 2008, str. 40. Dle: KEITZ, D., PERTHES, V. (ed.): The potential of the Council Presidency. An analysis of Germany’schairmanship of the EU. On-line text (http://www.swpberlin.org/en/common/get_document.php?asset_id=4656). 72 FONESCA, Carmen: Occasional Paper no. 24: A primeira cimeira portuguesa. On-line text: (http://www.ipri.pt/publicacoes/working_paper/pdf/OP24_CF_UEBr.pdf). 73 tamtéţ.

28


6.3 Vývoj vztahů EU – Brazílie - Portugalsko po summitu Na prvním summitu EU – Brazílie v Lisabonu vzniklo strategické partnerství a Společný akční plán, podle kterého má být partnerství naplňováno. Jeho součástí je také kaţdoroční pořádání summitu. Druhá vrcholná schůzka zástupců EU a Brazílie se konala za francouzského předsednictví 22. prosince 2008 v Rio de Janeiru. “Lídři diskutovali o globálních problémech, regionální situaci a posílení vztahů EU – Brazílie. Uvítali dokončení Brazílie – EU Společného akčního plánu (Brazil – EU Joint Action Plan), který bude slouţit jako rámec pro praktické plnění Strategického partnerství v příštích třech letech.”74 Společný akční plán tohoto summitu prohlubuje a konkretizuje cíle, které byly stanoveny na vrcholné schůzce v Lisabonu. Brazílie a EU se shodly na budování komplexního strategického partnerství, které bude mít za cíle: Podpora míru a bezpečnosti prostřednictvím efektivního multilaterálního systému. Tento bod v sobě krom obecných snah o mír, řešení konfliktů a obnovy, zahrnuje také explicitně “spolupráci v kontextu budování míru a post- konfliktní asistence v lusofonních rozvojových zemí prostřednictvím triangulární spolupráce, například vyuţíváním existujících nástrojů, jakými jsou Dohoda Evropské komise s CPLP.”75 Portugalsku se v tomto případě podařilo přitáhnout pozornost jak Brazílie, tak EU k záleţitostem, které jsou jeho zahraničněpolitickou prioritou. A obě strany se navíc zavázaly zaujmout aktivní postoj k těmto problémům. Rozšíření ekonomického, sociálního a environmentálního partnerství k udrţení trvalého rozvoje. V tomto bodě se jedná především o podmínkách úspěšného dokončení WTO Doha Development Round76, dosaţení Cílů milénia, protokoly ohledně klimatických

74

COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: 2nd Brazil – European Union Summit, Rio de Janeiro, 22 December 2008, Joint Action Plan. On-line text: (http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/er/105021.pdf). 75 tamtéţ. 76 Doha kolo vyjednávání bylo odstartováno v prosinci 2001 na ministerské konferenci v Doha (Katar). A znamenalo, ţe se všechny země zavázaly k vyjednávání o otevření zemědělského a manufaktruního trhu, a také trhu se sluţbami a rozšířit regulaci duševního vlastnictví. Záměr kola, podle jeho navrhovatelů, byl vytvořit férovější pravidla obchodu pro rozvojové země. Kolo mělo být dokončeno v prosinci 2005, ale nestalo se tak. Na konferenci v Potsdam v roce 2007 bylo dokonce odmítnuto. V Ţenevě v roce 2008 byla jednání obnovena, po devíti dnech vyjednávání a zemítnutí kompromisu ohledně speciálního záchranného mechanismu byla ale znovu zastavena.

29


změn, a samozřejmě téma obnovitelné energie a biopaliv. Brazílie je totiţ jedním z klíčových hráčů na trhu s biopalivy a Evropská unie si je toho vědoma. Podpora regionální spolupráce Obě strany se zavázaly opakovat jejich snahy a pokračovat v jednáních o Asociační dohodě (Association Agreement) mezi Mercosulem a EU. Dalšími cíly byly stanoveny Podpora vědy, techniky a inovací a Podpora lidské výměny (people-to-people exchanges).

6.3.1 Portugalsko a Brazílie Podle posledních čísel, si Portugalsko s vidinou větší kooperace s Brazílií pomohlo i ve vzájemném obchodu a investicích. Obchod mezi Portugalskem a Brazílií v současné době neustále narůstá od roku 1998. Z dosavadních údajů rekordu dosáhl v roce 2007, kdy byl 2,14 miliard amerických dolarů s brazilským přebytkem 1,46 miliard amerických dolarů. Zároveň vzrostly přímé investice Portugalska do Brazílie, ze 4,5 miliard USD v roce 2000 na 8,6 miliard USD v roce 2006. V současné době více neţ 600 brazilských firem hospodaří s portugalským kapitálem. Portugalské investice v Brazílii pokrývají především oblasti maloobchodu, energií, telekomunikací, informační technologie a turismu. Mezi brazilské společnosti které nejvíce investují v Portugalsku patří naftový producent Petrobras, letecká firma Empresa Brasileira de Aeronáutica S.A., neboli Embraer a Companhia Siderúrgica Nacional coţ je druhý největší výrobce oceli v Brazílii. 77

7 Summit EU - Afrika Summit EU – Afrika byl pro portugalské předsednictví jednou z nejvíce očekávaných událostí. A to hned z několika důvodů. 1. V Africe drţelo Portugalsko ještě donedávna kolonie, které svou rozlohou konkurují Francii či Německu a svými nerostným bohatstvím je převyšují. Portugalsko se s těmito zeměmi snaţí udrţovat velmi přátelský vztah a navíc si je připoutat různými projekty, jako je například jiţ zmíněná mezinárodní organizace PALOP, která sdruţuje africké země s portugalským jazykem. 2. Portugalsko mělo šanci prezentovat se jako spolehlivý, aktivní členský stát a dobrý zprostředkovatel dialogu mezi Evropou a Afrikou v duchu jiţ zmíněného hesla „Silnější Evropa pro lepší svět“. 3. Jak

77

CPLP.ORG: Cimeira Luso-Brasileira en Salvador, On-line text: (http://www.cplp.org/Notícias.aspx?ID=316&M=News&PID=304&NewsID=553).

30


píše Laura Ferreira-Pereira úspěšná organizace druhého summitu EU – Afrika byla velmi těsně spjata s úspěchem celého předsednictví.78

7.1 Před summitem Podle Ferreiry-Pereiry portugalské národní autority přemýšleli jak vyuţít otevřenou moţnost během předsednictví v roce 2000 převzetí iniciativu a jako hlavní promotér africké kultury v EU, tak politického dialogu mezi EU a Afrikou se dostat do čela v rámci modelování budoucí evropské strategie pro africký kontinent. Snahy o přiblíţení Africe byly patrné uţ po vstupu Portugalska do Evropského společenství, jak ve spolupráci na rozvoji, tak ve výrazném přispění k urychlení dynamiky vztahů s regionem Maghrebu79.80 Portugalsko chtělo během svého předsednictví v roce 2000 především apelovat na evropské lídry, aby věnovali pozornost jiţní hemisféře a „znovu objevili“ africký kontinent. V lednu 2000 Portugalsko uspořádalo neformální schůzku ministrů pro rozvoj, ze které vzešla potřeba „Nového partnerství mezi Evropskou unií a Afrikou“ a byl tak vydán důleţitý impuls pro novou smlouvu. 3. - 4. dubna se v Káhiře konal historicky první summit EU – Afrika. Toho se zúčastnilo 45 afrických států a 13 členských států EU. Na summitu byly posíleny euro-africké vztahy, prostřednictvím podepsání Deklarace a Akčního plánu, který formoval směr rozvojové spolupráce. Po summitu byla pro spolupráci EU s africkými, karibskými a pacifickými státy (ACP Group) v oblastech rozvoje, ekonomiky a politiky 23. června podepsána Úmluva z Cotonou. Mezi prvním a druhým summitem EU – Afrika se událo mnoho změn na obou stranách: především se zrychlil integrační proces – z Organizace africké jednoty se stala Africká unie se socio-ekonomickým programem Nové partnerství pro africký rozvoj a Evropská unie narostla do dvojnásobné velikosti a je ve fázi prohlubování integrace. V roce 2005 Evropská unie vypracovala Strategii pro Afriku. Podle několika afrických lídrů je však Strategie, kterou EU představila „evropsky zaujatá“, a proto navrhovali vytvořit dokument, který by byl sestaven společně. V únoru 2007 se tak uskutečnilo první z několika oficiálních setkání reprezentantů Evropské komise a členských států EU s Africkou komisí a africkými státy, které směřovaly k vytvoření Společné strategie (Joint Strategy). Ještě 78

FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 79 Maghreb je region v Africe na severu Sahary, západně od Nilu. Konkrétně jsou to státy Maroko, Západní Sahara, Alţírsko, Tunisko, Libye a více či méně Mauritánie. 80 FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143

31


před summitem EU – Afrika v Lisabonu byl výsledek jednání představen na EU – Afrika Ministerské Trojce.

7.2 Průběh a výsledky summitu EU – Afrika “Prostřednictvím Lisabonu objevila Evropa Afriku a je to dnes opět Lisabon, díky kterému se znovu potkávají. Vím, ţe mohu vyjádřit pocit všech Portugalců, kdyţ řeknu, ţe naše země se stala znovu perfektním mostem mezi Evropou a Afrikou,“ řekl na úvodním zasedání summitu EU - Afrika portugalský premiér a tehdejší předseda Rady Evropy José Sókrates81. Jiţ z těchto úvodních slov, můţeme vyčíst řadu prvků, které Portugalce táhly znovu k uspořádání vrcholné schůzky dvou kontinentů, klíčové slovo je zde ale „most“. Portugalsko se evidentně snaţí být především prostředníkem, zprostředkovatelem dialogu a těţit z této úlohy, jejíţ důleţitost bude s prohlubováním euro-afrických vztahů růst. Portugalskou snahu velmi ocenil prezident Ghany a tehdejší předseda Africké unie John Kufuor, který děkoval za znovuobnovení dialogu, který byl v roce 2003 kvůli pošlapávání lidských práv v Zimbabwe Evropskou unií přerušen. A také dodal, ţe je obnovení dialogu důleţité pro obě strany, protoţe Afrika potřebuje Evropu a Evropa zase Afriku.82 Naráţel tím na evropskou potřebu především afrických nerostných surovin, ty jsou ale čím dál tím více vykupovány Čínou, která tak představuje pro Evropu v Africe velkého konkurenta. Čína je totiţ jako obchodní partner pro mnohé země s významnými nalezišti nerostných surovin daleko přijatelnější neţ Evropa. A to především proto, ţe své investice nepodmiňuje, ani ochranou lidských práv, ani vytvářením demokracie, či jinými západními hodnotami. Cílem summitu mělo být zahájení nové etapy ve vztazích mezi oběma kontinenty a jeho motto proto znělo “Partnerství mezi rovnými”. Zároveň poprvé bylo vytvořeno Strategické partnerství mezi Evropskou unií a celou kontinentální Afrikou. Osm strategických cílů mělo podle Akčního plánu postupovat vpřed a tyto pokroky měly být poprvé měřitelné. Celý summit, ale také uţ jeho přípravy však zastínila přítomnost zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho. Toho evropské státy obviňují z porušování lidských práv, a proto na něj uvalily sankce. Jedna z nich byla i zákaz jeho přítomnosti na půdě Evropské unie. 81

SÓCRATES, José: Discurso do Primeiro-ministro de Portugal na Sessão de Abertura da Cimeira EUÁfrica, On-line text: (http://www.eu2007.pt/UE/vPT/Noticias_Documentos/20071208DiscursoSocratesUEAFRICA.htm). 82 EU2007.PT: John Kufuor Agradece a Portugal Realização da Cimeira EU-África, On-line text: (http://www.eu2007.pt/UE/vPT/Noticias_Documentos/20071208kuofor.htm).

32


Portugalsko si však muselo vybrat, mezi uspořádáním summitu, kterého se zúčastní i Mugabe, nebo jeho zrušením, protoţe africké státy podmiňovali svou účast pozváním Mugabeho. Přítomnost zimbabwského prezidenta nejvíce odradila představitele Spojeného království, které je historicky v Zimbabwe zainteresováno, ovlivnila ale také delegace členských států kladoucích důraz na lidská práva. Navíc se Evropské unii a Africe nepodařila najít shoda ohledně obchodních pravidel, a tak například Mark Beunderman83 tvrdí, ţe summit nepřinesl ţádné hmatatelné výsledky. S tím v zásadě souhlasí i Ricardo Soares di Oliveira84, který ve shrnutí summitu píše, ţe vše co bylo důleţité v euro-afrických vztazích, se nepodařilo vyřešit. Na vysvětlenou však dodává, ţe očekávání a zájmy, které existují mezi EU a elitami řídícími Afriku byly enormní a bylo skoro nemoţné dojít k plodným dohodám. Jako nesporný úspěch však hodnotí uspořádání tohoto summitu pro portugalskou vládu a diplomacii. Rétorika nevyhnutelnosti a potřebnosti dialogu EU s Afrikou, kterou naléhali na uspořádání vrcholné schůzky, vytrhla EU z pasivity, během níţ si toto téma podle Oliveiry přehazovali jako horký brambor. Vládní úspěch potvrzuje i Ferreira-Pereira85, která pozitivně hodnotí i v tomto případě zdárný pokus europeizace národních zahraničněpolitických cílů. I kdyţ summit nepřinesl výsledky v klíčových oblastech a některé státy odmítly podepsat závěrečnou společnou deklaraci, důleţité je, ţe EU a Afrika navázali strategické partnerství. Ze Společné strategie EU – Afrika (A Joint EU – Africa Strategy) vyplývá osm strategických priorit: Mír a bezpečnost; Vláda a lidská práva; Obchod a regionální integrace; Klíčové rozvojové problémy – urychlení přiblíţení se Cílům milénia (the Millennium Development Goals); Energie, Změny klimatu; Migrace, mobilita a zaměstnanost; Věda, informační společnost a vesmírný výzkum.86 Reflektováním současných Afrických integračních procesů a vyuţitím znalostí specifik regionů musí EU navíc zajistit koherenci mezi Společnou strategii EU – Afrika a dalšími partnerstvími, jako jsou Úmluva z Cotonou, Evropská politika sousedství a nově ustanovená Středomořská

83

BEUNDERMAN, Mark: Proud Portugal Leaves Mixed EU Presidency Record, On-line text: (http://euobserver.com/9/25372). 84 OLIVEIRA, Ricardo Soares: A Cimeira Uniao Europeia – África, No 17, Março 2008, p.33 - 37 85 FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 86 COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: The Africa – EU Strategic Partnership; A joint Africa – EU Strategy, On-line text: (http://africa-eu-partnership.org/alfresco/d/d/workspace/SpacesStore/37336a7f-95d211dd-8816-21f41be19738/EAS2007_joint_strategy_en.pdf?guest=true).

33


unie.87 Priority Strategie mají obě strany plnit podle Akčního plánu, jehoţ pokroky budou sledovat především schůzky Trojky, které budou probíhat dvakrát ročně a jednou za tři roky summit EU – Afrika. Nejbliţší se tak bude konat v roce 2010 v Syrtu (Lybie). Zároveň s politickým summitem se konal business summit, setkání mládeţe, schůzka měst, svazů a nevládních organizací obou stran.

7.3 Přínos summitu pro Portugalsko Podle hodnocení osmi prioritních cílů v poločase mezi dvěma summity se Společná strategie naplňuje zatím přiměřeným tempem. Pro Portugalsko byl přínosem především diplomatický úspěch uspořádání summitu a také prohloubení vazeb s CPLP, jehoţ šest zemí se summitu účastnilo a přítomný na něm byl také výkonný tajemník CPLP.

8 Pohled na předsednictví z perspektivy zahraničních zájmů Portugalska Nebudu zde hodnotit portugalské předsednictví. Hodnocení tohoto institutu je velmi sloţité a komplexní, coţ vychází uţ jen z toho, ţe není nikde uzákoněno, co se vlastně obecně od předsednictví očekává. Kaţdé předsednictví je jiné a probíhá v různém mezinárodním kontextu. Hodnocení portugalského předsednictví není ani v intencích této práce. Zaměřím se ale na konkrétní výsledky, které přineslo Portugalsku v oblasti zahraniční politiky. „Všechny naše hlavní cíle byly v uplynulých šesti měsících dosaţeny, máme tedy právo na přípitek,” tak zhodnotil předsednictví portugalský státní sekretář pro evropské záleţitosti Manuel Lobo Antunes88. Ve článku, kde hodnotí uplynulé předsednictví, vyzdvihuje hlavně diplomaty, kteří v ještě menším počtu neţ v roce 2000 museli vyjednávat s dvojnásobným počtem členských států. Na poli vnějších vztahů, podle Antunese Portugalsko dokázalo Evropské unii jeho důleţitou úlohu a započalo strategické partnerství s Brazílií a oţivilo jednání na nejvyšší úrovni mezi EU a Afrikou. Mezi vnější záleţitosti, které dokázalo Portugalsko během svého předsednictví také prosadit, patří například vytvoření strategického partnerství mezi EU a Cabo Verde (další

87

TYWUSCHIK, V., SHERRIFF, A.: Byond Structures? Reflections on the Implementation of the Joint Africa – EU Strategy, On-line text (http://africa-eu-partnership.org/aueu/pages/templates/include.jsp;jsessionid=D22CFC3B18EC18B03097E939894242CF?type=alfresco&folder =Documents&subkey=documents_all). 88 ANTUNES, Manuel Lobo: Presidência em Balanco, Relações Internacionais, No 17, Março 2008, p.5-10

34


bývalou portugalskou kolonií); uzavření jednání ohledně Smlouvy o ekonomickém partnerství se zeměmi ACP; zorganizování jak politických, tak ekonomických schůzek se Středomořským regionem ohledně migrace; schválení Protokolu o změně Dohody o duchovním vlastnictví WTO ohledně usnadnění uţívání licencí pro produkci a export medikamentů pro léčbu AIDS a tuberkulózy do rozvojových zemí; a další.89 Laura Ferreira-Pereira90 se na portugalské předsednictví dívá národní optikou a oceňuje především „europeizaci“ stálých zájmů zahraniční politiky v podobě summitů EU Brazílie a EU - Afrika. Ferreira-Pereira sledovala integraci zahraničněpolitických zájmů do evropských záleţitostí v průběhu všech tří portugalských předsednictví a všimla si zaprvé její neustálé přítomnosti a zadruhé její vzestupné tendence. Během prvních dvou předsednictví byly tendence globalizovat poevropštěné portugalské zájmy patrné ve snahách vedoucích k uzavření prvních smluv s Brazílií (1992) a v rámci realizace prvních bilaterálních summitů s Afrikou a Indií (2000). V průběhu třetího portugalského předsednictví se tyto tendence projevily v realizaci jiţ několikrát zmíněných dvou summitů. Snahy Portugalska přispívají ke strukturalizaci a diverzifikaci vztahů EU s třetími zeměmi a posilují její mezinárodní postavení a vliv. Díváme-li se na tyto závazky národní perspektivou, posilují roli Portugalska na mezinárodní scéně a zmírňují tak handicap malého státu.

9 Závěr Cílem studie bylo zjistit, zda se Portugalsku, jakoţto malému státu, podařilo během svého předsednictví prosadit některé z jeho zahraničněpolitických zájmů. Přičemţ podotázka zněla, zda je vůbec moţné, národní zájmy skrz předsednictví prosadit. Definování Portugalska, coby malého státu nebylo nikterak sloţité, jelikoţ objektivní, a také subjektivní kritéria ho do této skupiny řadí. Díky kapitole o zahraniční politice Portugalska bylo moţně pozorovat, pro ostatní malé evropské státy zajímavý fakt, a sice ţe Portugalsko je velmi vázáno na své bývalé kolonie a snaţí se valorizovat historické vztahy, které v současnosti oţivuje prostřednictvím vzájemné spolupráce a společného jazyka. Co se týká institutu předsednictví, myslím, ţe se mi podařilo nashromáţdit dostatek důkazů o 89

tamtéţ. FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidência da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 90

35


tom, ţe je moţné během mandátu prosadit národní zájmy předsedající země. Navíc jsem v této práci uvedla několik nástrojů vyplývajících z nastavování agendy, díky kterým můţe předsedající stát vyzdvihnout a upřednostnit své zájmy a ukázala jsem, jak je Portugalsko dokázalo vyuţít ve svůj prospěch. V konkrétním případě Portugalska pak v prosazení některých cílů pomohly také dobré vztahy s Evropskou komisí, jejíţ předseda, bývalý portugalský premiér, José Manuel Barroso byl pro tehdejšího předsedu Rady EU Josého Sócrata oporou. Na základě primárních dokumentů, vyjádření aktérů a sekundární literatury jsem zjistila, ţe Portugalsko dokázalo skloubit své zahraničně-politické cíle s evropskými prioritami a prostřednictvím předsednictví je zhodnotit. Laura Ferreira-Pereira tento proces nazvala europeizací národních zájmů, Portugalsko se snaţilo pod heslem „Silnější Evropa pro lepší svět“ zprostředkovat Evropské unii vztahy se státy, se kterými má ono samo historické a kulturní kořeny. Klíčové byly výše popsané události, a sice první summit EU - Brazílie a druhý summit EU – Afrika. Musím však podotknout, ţe pro prosazení těchto priorit byla příznivá také mezinárodní situace, kdy se z Brazílie stává významný světový trh (hlavně s biopalivy) a v Africe přebírá evropský vliv Čína. Je tedy velmi těţké konstatovat, nakolik by se Portugalsku podařilo prosadit ty samé priority v jiné situaci. Jak mezinárodní, tak vnitroevropské. Respektive, jaký podíl má na výsledcích vnější politiky samotné Portugalsko, a jaký podíl na něm mají ostatní faktory. Myslím, ţe jsem ale dokázala, ţe odepřít Portugalsku jeho podíl nelze. Primárním úmyslem Portugalska v rámci europeizace vlastních zahraničních zájmů je prezentace vlastního státu, coby spolehlivého, efektivního a výkonného partnera ve zprostředkování dialogu mezi EU a třetími zeměmi. José Sócratés i Lobo Antunes ve svých vyjádřeních několikrát pouţili pro Portugalsko metafory mostu. Svou úlohu se Portugalsko snaţilo sehrát vţdy efektivně pro oba břehy, protoţe není pouze členem EU, ale také například CPLP. Ta z portugalského předsednictví evidentně těţila, ve vlastním zájmu mu však i pomáhala při organizaci dvou vrcholných schůzek. Zajímavým pokračováním této práce by proto byla analýza vzájemných vztahů Portugalska a CPLP (nebo zvlášť Brazílie a PALOP) jak se vyvíjely před a po předsednictví. Vypovídající by byla například vzájemná obchodní bilance. Portugalsko se projevilo jako dobrý stratég, vyjednavač i zprostředkovatel. Podle Loba Antunese navíc nyní můţe Portugalsko těţit diplomatické dividendy ze všech těchto 36


kontaktů, které pomohly vytvořit jeho silnější a důvěryhodnější obraz v zahraničí. Ten by mu mohl usnadnit například kandidaturu na nestálého člena Rady bezpečnosti OSN pro léta 2011-2012.91 I kdyţ jsem si vědoma, jaké limity má jednopřípadová studie, myslím, ţe mohu konstatovat, ţe v případě Portugalska, patřícího svými vlastnostmi mezi malé státy, jsem potvrdila hypotézu, ţe malé státy mají moţnost prostřednictvím mezinárodních organizací prosadit své zahraničněpolitické zájmy, a ţe to také dělají.

91

ANTUNES, Manuel Lobo: Presidência em Balanço, Relações Internacionais, No 17, Março 2008, p.5-10

37


SEZNAM ZKRATEK ACP – Skupina států Afriky, Karibiku a Tichomoří (The African, Caribbean and Pacific Group of States) CPLP – Společenství portugalsky hovořících zemí (Comunidade dos Países da Língua Portuguesa) EFTA – Evropské sdruţení volného obchodu (European Free Trade Association) EHS – Evropské hospodářské společenství EK – Evropská komise EU – Evropská unie Mercosul – Společný trh pro Jih (Mercado Comum do Sul) NATO – Severoatlantická alliance (North Atlantic Treaty Organization) NGO – Nevládní nezisková organizace (Non-Governmental Organization) OSN – Organizace spojených národů PALOP – Africké země s oficiálním portugalským jazykem (Os Países Africanos de Língua Oficial Portuguesa) WTO –Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

38


POUŽITÁ LITERATURA A ELEKTRONICKÉ ZDROJE ALLISON, Graham T.: Conceptual Models and the Cuban Missile Crisis. The American Political Science Review, No. 3,1969, str. 693-694. AMADO, Luís: Discurso do Ministro de Estado e dos Negócios Estrangeiros no debate parlamentar do Programa do Governo, On-line text: (http://www.portugal.gov.pt/Portal/PT/Governos/Governos_Constitucionais/GC17/Ministerios/MN E/Comunicacao/Intervencoes/20050321_MNE_Int_Programa_Governo.htm). Ověřeno k 1.5.2009 ANTUNES, Manuel Lobo: Presidencia em Balanco, Relações Internacionais No 17, Março 2008, p.5-10 BENGTSSON, Rikard: The Council President and External Representation, On-line text: (http://www.svet.lu.se/Projekt/Presidency/externalrepresentation.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 BEUNDERMAN, Mark: Proud Portugal Leaves Mixed EU Presidency Record, On-line text: (http://euobserver.com/9/25372). Ověřeno k 1.5.2009 BUSINESSINFO.CZ: (http://www.businessinfo.cz/cz/sti/portugalsko-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1000793/). Ověřeno k 1.5.2009 COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: EU-Brazil Summit, Lisbon, 4 July 2007, Joint Statement. On-line text: (http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/er/95167.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: 2nd Brazil – European Union Summit, Rio de Janeiro, 22 December 2008, Joint Action Plan. On-line text: (http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/en/er/105021.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 COUNCIL OF THE EUROPEAN UNION: The Africa – EU Strategic Partnership; A joint Africa – EU Strategy, On-line text: (http://africa-eupartnership.org/alfresco/d/d/workspace/SpacesStore/37336a7f-95d2-11dd-881621f41be19738/EAS2007_joint_strategy_en.pdf?guest=true). Ověřeno k 1.5.2009 CPLP.ORG: Objectivos. On-line: (http://www.cplp.org/Objectivos.aspx?ID=46). Ověřeno k 1.5.2009 CPLP.ORG: Cimeira Luso-Brasileira en Salvador, On-line text: (http://www.cplp.org/Notícias.aspx?ID=316&M=News&PID=304&NewsID=553). Ověřeno k 1.5.2009 DRULÁK, Petr: Co dělat když jste malý. Mezinárodní politika, roč. XXI, č. 5, 1997, str. 6-7 DRULÁKOVÁ , Radka, DRULÁK, Petr. Tvorba a analýza zahraniční politiky. Praha , Nakladatelství Oeconomica, 2007. 184 s ELGSTRŐM, Ole: European union council presidencies: a comparative perspective. London, Routledge 2003, 210 s. EU2007.PT: John Kufuor Agradece a Portugal Realização da Cimeira EU-África, On-line text: (http://www.eu2007.pt/UE/vPT/Noticias_Documentos/20071208kuofor.htm). Ověřeno k 1.5.2009

39


EU-EU.EUWEB.CZ: (http://eu-eu.euweb.cz/FRA.htm). Ověřeno k 1.5.2009 EU-EU.EUWEB: (http://eu-eu.euweb.cz/Portugalsko.htm). Ověřeno k 1.5.2009 EUROPEAN COMMISSION: Brazil Country Strategic Paper 2007 – 2013. On-line text: (http://ec.europa.eu/external_relations/brazil/csp/07_13_en.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 FERREIRA-PEREIRA, Laura: Portugal e a Presidencia da União Europeia (1992-2007), Relações Internacionais, No 20, Dezembro 2008, p. 131-143 FIALA Petr, PITROVÁ Markéta: Evropská unie. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003, 743 s. FONESCA, Carmen: Occasional Paper no. 24: A primeira cimeira portuguesa. On-line text: (http://www.ipri.pt/publicacoes/working_paper/pdf/OP24_CF_UEBr.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 FONESCA, Carmen: O Brasil na Europa, Relações Internacionais, No 17, Março, 2008, str. 39-42 HAYES-RENSHAW, Fiona a WALLECE, Helene: The Council of Ministers, London, Palgrave Macmillan, 2006 INGEBRITSEN, Ch. – BEYER, J. (eds.): Small States in International Relations, Seattle, University of Washington Press and Reykiavik, University of Iceland Press, 2006, 334 s. KANIOK, Petr: Předsednictví Rady Evropské unie. Billboard pro evropskou integraci?, Mezinárodní vztahy, roč. LXIII., č. 2, 2008, str. 26 KANIOK, Petr: Předsednictví Radě EU: příběh půlstoletí. Brno, Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav, 2008, 173 s. KEITZ, D., PERTHES, V. (ed.): The potential of the Council Presidency. An analysis of Germany’schairmanship of the EU. On-line text: (http://www.swpberlin.org/en/common/get_document.php?asset_id=4656). Ověřeno k 1.5.2009 KLÍMA, Jan: Dějiny Portugalska. Praha, Nakladatelství Lidových novin, 2007, 672 s. KOŘAN, Michal: Jednopřípadová studie, str.29-60 In: DRULÁK, Petr (eds.): Jak zkoumat politiku, Praha: Portál, 2008, 256 s. OLIVEIRA, Ricardo Soares: A Cimeira Uniao Europeia – África, No 17, Março 2008, p.33 – 37 ROMANISTIKA.UPOL.CZ: (http://www.romanistika.upol.cz/portugal/4_portugalsko.html). Ověřeno k 1.5.2009 SHERRINGTON, Pilippa: The Council of Ministers: Political Authority in the European Union. London, Printer, 2000 SHOUT, Adriaan: The Presidency as a Juggler: Managing Conflict Expectations, On-line text: (http://www.eipa-nl.com/public/public_eipascope/98/scop_2/story1.htm).

40

Předsednictví v Radě Evropské unie jako zahraniční nástroj Portugalska Bakalářská práce SHOUT, Adriaan a VANHOONACKER, Sophie: Evaluating Presidencies of the Council of the EU: Revisiting Nice. Journal of Common Market Studies, vol. 44, No 5, 2006, 1051-1077 SÓCRATES, José: Discurso do Primeiro-ministro de Portugal na Sessão de Abertura da Cimeira EU-África, On-line text: (http://www.eu2007.pt/UE/vPT/Noticias_Documentos/20071208DiscursoSocratesUEAFRICA.htm ). Ověřeno k 1.5.2009 TYWUSCHIK, V., SHERRIFF, A.: Byond Structures? Reflections on the Implementation of the Joint Africa – EU Strategy, On-line text (http://africa-eu-partnership.org/aueu/pages/templates/include.jsp;jsessionid=D22CFC3B18EC18B03097E939894242CF?type=alfres co&folder=Documents&subkey=documents_all). Ověřeno k 1.5.2009 VLÁDY NĚMECKA, PORTUGALSKA A SLOVINSKA: Osmnáctiměsíční program německého, portugalského a slovinského předsednictví, On-line text: (http://web.mvcr.cz/archiv2008/eunie/predsednictvi/st17079cs06.pdf). Ověřeno k 1.5.2009 WESTLAKE, Martin a GALLOWAY, David: The Council of the European Union. London, John Harper Publishing, 2004 XVII GOVERNO CONSTITUCIONAL: Programa do XVII Governo Constitucional, Capítulo V, Portugal na Europa e no Mundo, On-line text: (http://www.portugal.gov.pt/Portal/PT/Governos/Governos_Constitucionais/GC17/Programa/progr ama_p025.htm). Ověřeno k 1.5.2009 XVII GOVERNO CONSTITUCIONAL: Prioridades da Presidencia Portuguesa, On-line text: (http://www.eu2007.pt/NR/rdonlyres/5EE21EF3-E489-4F38-B804B2421CF402AA/0/20070625EuropressCadernoPrioridades.pdf). Ověřeno k 1.5.2009

41

jako zahraniční nástroj Portugalska

Recommend Documents