ZP RAVO DAJ BBŘŘE EZ ZE EN N –– D DU UBBE EN N 22001100
eliska.houzimova@ seznam.cz
www.obecmalenice.cz
MALENICKÝ
PRO OBČANY OBCE MALENICE A PŘILEHLÝCH OBLASTÍ OBLASTÍ ZDARMA
CO BY ČTENÁŘŮM NEMĚLO UJÍT:
SRDEČNĚ ZVEME VŠECHNY OBČANY MALENIC JAKOŽ I VŠECHNY PŘESPOLNÍ JAKOŽ I ZVĚDAVÉ A ZÁBAVYCHTIVÉ TURISTY, ABY NEVÁHALI A 4. DUBNA 2010 ZAMÍŘILI PODÉL ŘEKY SMĚR LČOVICE. ODPOLEDNE SE ZDE BUDE KONATI TRADIČNÍ
NECKYJÁDA Na závěr bude jako každý rok ke shlédnutí neohrožené sjíždění jezu, následovat bude vysvobození odvážných masek ze spárů Volyňky (suchou či mokrou nohou - jako každý rok do této části někteří vloží celé své tělo i duši) a na závěr budou všichni přímo zúčastnění i ti škodolibě přihlížející odměněni posezením ve vyhřátém stanu doprovázeném hodováním a tesklivými tóny naší Maleničky Company. Srdečně zveme všechny občany na
Srdečně zveme všechny děti i dospělé na
PRVOMÁJOVÝ PRŮVOD A TRAKTORYJÁDU,
chystaný na 7. KVĚTNA 2010 od 20:00. U příležitosti Dne vítězství nad fašismem a národním útlakem bude vzdána čest všem, kteří bojovali za náš stát, slavnostním položením věnců. Sraz před KD Malenice.
kteréžto se zejména v posledních letech staly mezi našimi občany velmi populární. Kde: po celé vsi Kdy: 1. května 2010 P.S.: Červené šátky a vlaječky s sebou :-)
Jako vždy i tento rok se 30.4.2010 v odpoledních hodinách sejdeme před kulturním domem, abychom přihlíželi napínavému
STAVĚNÍ MÁJKY, symbolu jara. Komu nechybí odvaha a pevné nervy, ať zůstane a pomůže ji hlídat před nepřátelskými sekyrami. A muži, nezapomeňte po půlnoci vyhledat nějakou pěkně rozkvetlou třešeň, aby vám vaše milé neuschly ☺ 1
CO SE DĚJE V MALENICÍCH:
MALENIČTÍ BROUČCI scházet jednou měsíčně bez „broučků“. První takové setkání je plánováno na 11. března večer a budeme pod vedením jedné maminky tvořit dekorace. Nápadů není nikdy dost, takže je vítán každý. Na závěr snad ještě zmínka o tom, že setkávání s dětmi je důležité nejen pro „zpestření“ někdy trochu stejných dnů na mateřské dovolené, ale má smysl hlavně pro ty maličké, i když ti nám to ještě asi nedokážou říct. Děti jsou v bezpečí máminy náruče, ale okolo sebe mají a vnímají ostatní děti. Cvičení a říkanky se dětem líbí a některé se občas „strefí“. Děkujeme maminkám, že přicházejí, děkujeme dětem za jejich největší odměnu, kterou je jejich úsměv. Zároveň zveme ostatní maminky, aby se přišly k nám podívat. Před pár dny mi řekla Hanka Svítivá: „Víš, co je úžasný? Že tam chodí maminky, které spolu někdy moc nemluví a nejsou kamarádky. Tam se to prostě ‚stírá‘.“ Já to nemohu posoudit, já jsem cizí. Ba ne, cizí už díky Malenickým broučkům nejsem a za to moc děkuji. Nejsme žádná uzavřená skupina, vítáme mezi sebou všechny nově příchozí a doufáme, že si mezi nás najdou cestu každé úterý od 9.30 v Archivářovně. Informace o naší činnosti i program setkávání průběžně zveřejňujeme na internetu na adrese http://malenice.broucci.net
Na začátku byl nápad. Nápad nabídnout maminkám v Malenicích dopolední setkávání s malými dětmi. Hned poté se dostavila obava, jestli to vyjde. Řekla jsem si, že ve dvou se to lépe táhne a ve třech ještě líp. Oslovila jsem Hanku Svítivou a nápad jí sdělila. Ona oslovila Janu Škopkovou a už zbývalo „jen“ se seznámit. Vzhledem k tomu, že Janu Škopkovou znám z plavání, tak seznamování proběhlo velmi rychle. Zbývalo to nejdůležitější – oslovit pana starostu. Po vyslovení jeho důvěry a podpory a zároveň nabídky prostoru v Archivářovně se vše začalo rýsovat. Stále ale přetrvávala obava, jestli o taková setkání bude zájem. Vše proběhlo tak rychle a musím říct, že hladce, tak jsme očekávaly nějaký zádrhel. Plakátky s pozvánkou visely jen pár dní před prvním setkáním. 2. února jsme se já a Hanka a naši kluci Zdeněček a Ondra sešli „na místě činu“. Nanosily jsme skluzavku, hygienické potřeby a čekaly. Obě jsme byly připravené i na variantu, že si tu popovídáme a půjdeme domů. O to větší bylo překvapení, že v půl desáté se začaly scházet maminky s dětmi. Jedna, druhá a nakonec se nás sešlo 8 maminek s batolaty. Měla jsem připravený program, a tak jsme se dali do cvičení, tancování a taky trochu povídání. Děti byly báječné a maminky taky. Povedlo se! Povedlo se poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté. Přicházejí nové maminky a děti poznávají nové kamarády. Program je rozdělený na dva bloky po půl hodině. S nápady přicházejí i maminky samy. Zatím proběhla jedna krátká beseda s hostem, plánujeme další. Maminky se také domluvily, že by se chtěly
Jana Pelechová
PROGRAM BŘEZEN 2010 16. března - cvičení a zpívání (možná překážková dráha). Během setkání nám Jana Škopková poví něco o plavání těch nejmenších. Odkaz na její stránky najdete v našich odkazech. Můžete si promyslet, co vše by vás okolo plavání maličkých zajímalo. 23. března - první jarní setkání :-) oslavíme barvičkami, malováním prstovými barvami a určitě se naučíme nějakou jarní básničku nebo písničku. 30. března - cvičení a zpívání a PROHLÍŽENÍ. Prosíme maminky, aby přinesly nějakou knížku, která se jim osvědčila. Je jedno, jestli je to knížka pro děti nebo nějaká "chytrá" knížka, kde jste se dozvěděly něco nového atd. (Kuchařky vynecháme :-)) Při setkání bude aspoň chvilku Jana Pelechová čas na prohlížení nebo vzájemné zapůjčení. Je přece měsíc knihy :-) 2
17.-20. BŘEZNA 2010 Čtvrtek 18.března 15,30 hod. ZAHÁJENÍ FESTIVALU – výstavy fotografií František Beran kino – GALAPÁGY radnice - ZANZIBAR 18,00 hod. - KRÁLOVNA LESNÍCH ŘEK - LITVA a její turistické možnosti - Pavel Veselý 19,00 hod. - CESTA OTEVŘENÉ MYSLI – zajímavý dokument o návštěvě Jeho Svatosti DALAJLAMY v SR a ČR V. Poltikovič. 20,00 hod. BHUTÁN film P. Barabáše – volyňská premiéra
Pátek 19.března 17,00 hod. LADAKH – Indie M. Cabela beseda s promítáním 18,00 hod. KARAKORAM film P. Barabáše volyňská premiéra 19,00 hod. ZAJATCI BÍLÉHO BOHA (Thajsko-Laos) Steve Lichtag – Tomáš Ryška vysoce kontroverzní film, který získal pozornost a ocenění nejen publika. 20,00 hod. CAMERA INCOGNITA hosté festivalu Petr Horký a Mirek Náplava Jižní Afrika- velryby, diamanty, AIDS (Kraťasy – křest úspěšných DVD) beseda se známými cestovateli nad jejich filmovými dokumenty...
Sobota 20.března 15,00 hod. IZRAEL Mgr.Vladimír Kojan – beseda s promítáním 16,00 hod. FRANCIE – CANYONING film a beseda Michal Kůra 17,00 hod. REUNION Beseda s promítáním Zuzany Pochylné z ostrova REUNION Indický oceán 18,00 hod. AMAZONIE – řeka Curarae a Conanaco film a beseda P. Veselý premiéra 19,30 hod. vyhlášení výsledků fotosoutěže TCK + losování vstupenek o ceny 20,00 hod. KAILAS – nejposvátnější hora (Himaláje) Rudolf Švaříček – J. Popelková beseda s promítáním filmu + autogramiáda knih
17.-19. března dopolední projekce pro školy Galapágy- Ecuador dle domluvy v dvouhodinovém bloku - premiérový film + beseda ( věnováno výročí 200 let od narození Ch.Darvina
Prodej cestovatelské literatury a filmů od zúčastněných autorů INFORNACE MMKC 383372908 Vstupné - studentské 40,-Kč, celé 80,-Kč na den, Permanentka studentská 80,- Kč celá 150,-Kč PŘEDPRODEJ INFOCENTUM VOLYNĚ
TCK Pavel VESELÝ BRNO MARACUJA BAR v novém prostoru. Občerstvení včetně posezení, jídel a nápojů. 3
ZPRÁVY ZE SOUSEDSTVÍ ANEB KAM VYRAZIT ZA KULTUROU:
VOLYNĚ – SÁL NA NOVÉ 2 7 . b ře z n a 2 0 1 0 2 0 :0 0 M ORČATA NA ÚTĚKU „ ..moje teta, tvoje teta, svazačka, říká se jí bába vobřezávačka, s motlidbičkou na rtech v rytmu dechovky, vobšvihne ti ho víčkem od plechovky..“ Morčata na útěku je brněnská hudební skupina vzniknuvší roku 2004 . Jejich tvorba spočívá v parodování známých českých i zahraničních populárních písniček vlastními vtipnými texty. V těchto textech využívají členové skupiny hrubý jazyk a explicitní pornografické výrazy, jako nástroje k šokování svých posluchačů. Přijďte se nechat šokovat – Členové HKN se slevou! Upozorňujeme že 7.-9. DUBNA je opět ve Volyni léčitel Rudolf PITRA objednávky na tel 383372908
NAHOŘANY – HOSPODA POD KAPLIČKOU Sobota 20.března od 19.00 PROMÍTÁNÍ SNÍMKŮ Z CEST V dalším cyklu promítání snímků z cest vám Jan Kavale ve svých fotografiích představí jihoamerické země Bolívii a Peru a s Vláďou Hoškem navštívíme Tiglavský národní park a jeho nejvýše položené ski centrum ve Slovinsku Kanin a Mangrt v Julských Alpách.
Sobota 24.dubna od 21.00 NIERIKA
VOLYNĚ - KINO út 23.3. v 17 a 20 hodin KAWASAKIHO RŮŽE drama, Česko, 2009, 95 minut, režie: Jan Hřebejk, vstupné 70 Kč Kdo může posuzovat minulé viny? Kdo je může odpouštět? Může jim čas obrousit hrany? Nebo pokání, jímž se viníci posléze pokusí spasit? Drama Jana Hřebejka podle oceněného scénáře Petra Jarchovského vytváří spletitý řetězec podobných otázek a nabízí celou škálu často protichůdných odpovědí. Středobod příběhu tvoří postava renomovaného psychiatra (Martin Huba), morální autority, který má u příležitosti výročí založení republiky získat významné státní ocenění. Právě připravovaný slavnostní akt se stane katalyzátorem událostí, které na povrch vyplaví hříchy minulosti, jež mu můžou zlomit vaz … Silný a suverénně natočený film, Režisér Jan Hřebejk se vrací ke svým kvalitním počátkům. čt 25.3. ve 20 hodin GALIMATYÁŠ krimikomedie, Francie, 2009, 105 minut, režie: JeanPierre Jeunet, vstupné FK Nejprve vybouchla mina v marocké poušti. Pak se mu po letech strefila do hlavy zbloudilá střela…Bazil prostě nemá na zbraně štěstí. Ta první zkušenost z něj udělala sirotka, druhá ho drží na pokraji náhlé a rychlé smrti. Tenhle optimistický snílek se však nedá ničím zastrašit a společně se svým „jedinečným“ týmem zoufalců se rozhodne pomstít celému zbrojnímu průmyslu. Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky.
Pro huičolský kmen mexických indiánů je Nierika branou mezi obyčejnou a odlišnou realitou, která spojuje a zároveň odděluje různé světy. A tímtéž by se mohla stát kopřivnická formace Nierika pro posluchače. Svoje elektroakustické kořeny zapustila v roce 2001 jako studiový projekt Toma Neuwertha a Michala Burgeta. Zprvu pomalejší triphopová tvorba, s velkým podílem elektroniky, postupem času nabírá rockovější podobu s výraznými kytarami balancující na pomezí stylů jazzu, blues, z níž se občas vynoří i ostří vypůjčené od nejrůznějších hard či noisových oblíbenců. Z aktuálního tvorby sálá maximální cit pro melodii, ponurost na hranicích s radostí, ale zároveň pořádný halas. Dalším výrazným prvkem je krásný ženský vokál s vlastní barvou a jistotou přirozeného přednesu. Talent, který nezůstal ladem. Nierika, to je barevná muzika pěkně od podlahy! www.nierika.cz
SOLILOQUI
Kapela Soliloqui vznikla počátkem roku 2008 z komorního rapového dua skládajícího se z bývalých členů opavských Groovies . Později se přidává bubeník Hop (Photolab, Eva Fhrühling) a následně pražský jazzový klávesista Honza (Parajazz), který se stal pro kapelu zásadní postavou. V následné tvůrčí vlně skupina po několikerém neúspěšném konkurzu na zpěvačku poznává Radku, utečenku z pražské progresivní scény, čímž se sestava ustálila do dnešní podoby. Soliloqui se inspirují podněty z různých končin převážně populární hudby, jazzové a elektronické hudby. www.bandzone.cz/soliloqui
4
KNIHOVNA::
KDO JE TA PANÍ V KNIHOVNĚ? Zaslechla jsem nedávno tuto větu. Asi jsem ji slyšet neměla, ale napadlo mne, že bych to měla vysvětlit. Na začátku roku jsem oslovila pana ředitele, jestli bych nemohla něčím pomoct ve škole. Jsem teď sice na mateřské, ale trošku se mi stýská po škole a po dětech. Mám vysokoškolské pedagogické vzdělání a učila jsem do posledního dne, než zazvonil telefon, že na nás přišla řada v čekání na adopci a já ze dne na den byla na mateřské s miminkem Ondrou. Jsem moc ráda, že se svými žáčky neztrácím kontakt (možná si někdo všiml stanů v létě u nás na zahradě). Na stýskání sice není moc času, ale
už jsem při procházení okolo školy prostě nevydržela a pana ředitele oslovila. Setkala jsem se s velice vstřícným přijetím. Ale když mi nabídl, že bych mohla po něm převzít knihovnu, podlomila se mi kolena. Nevím, jestli radostí, překvapením nebo obavou. Určitě ale převládla zvědavost, chuť zkusit něco nového a ve škole a s dětmi, takže jsem s odpovědí moc dlouho neváhala. Pan ředitel mne trpělivě více než měsíc zasvěcoval do všelikého dění kolem knihovny a seznamoval mě s automatizovaným systémem na počítači. Také jsem s ním měla možnost jet do knihovny do Strakonic pro nové knížky.
Doba hájení sice nekončí, ale od března mohu s důvěrou obce a pana ředitele vést knihovnu sama. Moc děkuji za tu důvěru a prosím příchozí o shovívavost. Budu moc ráda, když čtenářů přibude, ale hlavně, když nepokazím dobré jméno knihovny a čtenáři „nezmizí“. V rámci svého působení bych moc ráda nabídla některé doprovodné programy. První vlaštovkou bude Noc s Andersenem (http://www.knihovnab bb.cz/cz/noc_s_anderse nem) - viz plakátek v tomto čísle. Potěší mne další vaše nápady a připomínky. A ještě o jedno prosím: Držte mi, prosím palce. Díky. Jana Pelechová
CO SE DĚLO V MALENICÍCH:
OSLAVA MDŽ Letos již po čtvrté oslavovaly malenické ženy svůj mezinárodní svátek. Od doby, kdy většina oslav a akcí organizovaná za minulého režimu, byla považována za nepatřičné, zpolitizované a totalitně nařízené, začínají lidé konečně používat zdravý rozum a dívat se na věci i z hlediska čistě lidského. A jistě je velmi lidské a přirozené radovat se, bavit, tančit a slavit a pokud jde o oslavu žen, je to důvod na pravém místě. Neboť ženy (a muži jistě prominou) tento svět ještě udržují vcelku, v čistotě a řádu, který by bez nich muži při svých mocenských, politických a militantních hrách už dávno rozvrátili. Oni to vědí, a proto si ženy občas hýčkají, obdarovávají je a projevují jim, v rámci svých možností, lásku a úctu. Zkusme se podívat na tuto oslavu tímto pohledem, buďme laskaví a radostní a pokud to neodporuje slušnosti, bavme se a radujme, kdykoliv je příležitost.
Máme naštěstí naši Maleničku, která nám za vydatné spolupráce Jirky Fürbacha MDŽ připravila a celý večer nás bavila svou čím dále tím lepší hudební produkcí. V krásně vyzdobeném sále se dobře bavilo cca 60-70 lidí, ženy i muži tančili jako o život a nálada byla velmi pozitivní. Však také každá žena při příchodu obdržela květinu a malý kosmetický dárek, na stolech byly výborné zákusky, oříšky a ještě později zavoněly jemné párečky, abychom z toho tancování neztratili sílu. A aby i ostatní viděli, že MDŽ stojí za oslavu, natáčela akci RTA (redakce televizních aktualit) Jižní Čechy. Takže bych chtěla za všechny ženy, které se bavily a bylo jim dobře, poděkovat Maleničce, Jirkovi Fürbachovi, Luboši Šrámkovi, Markétě Kovářové, Petrovi Luskovi a Láďovi Martínkovi, kteří tuto oslavu sponzorovali a umožnili nám prožít další hezký večer. Lenka Behenská
5
KNIHOVNA::
6
MALENICE ČTOU DĚTEM:
Milí naši čtenáři, asi Vás již nepřekvapíme tím, že jsme se rozhodli zařadit do Malenického zpravodaje další rubriku. Možná vrtíte hlavami nad naší neoblomností a neutuchající energií, ovšem my se domníváme, že po jistém čase se tato naše „spisovatelská“ nemoc přenese i na některé z Vás a začnete nám také přispívat se svou troškou do mlýna. Na schůzích redakce si živě představujeme, že jste již infikováni, ovšem stále ještě trvá ona neplodná inkubační doba. Nemůžeme se dočkat, až u Vás „spisovatelská“ choroba propukne. Věřte nebo ne, nedá se jí bránit a lék neexistuje. Duši ulevíte pouze tím, že vezmete pero a přenesete některé z bacilů na papír. Do té doby, než tato námi dlouho očekávaná etapa nastane, budeme naši novou rubriku nadšeně zásobovat sami. Je věnována především rodičům a dětem, kteří rádi čtou. Je třeba si uvědomit, že čtení dětem je důležitější než cokoli jiného, protože, přiznejme si to, knihy v sobě skrývají moudrost, kterou jim žádný televizní pořad nenahradí, a navíc kniha předčítaná rodičem sedícím u dětské postýlky, to je zážitek, který u počítačových her děti nikdy nepoznají. V této rubrice Vám tedy budeme pravidelně přinášet typy na zajímavé knihy, ať už je dětem budete předčítat nebo si k nim sednou samy. E.H.
LOTTA Z ROŠŤÁCKÉ ULIČKY – ASTRID LINDGRENOVÁ Narozdíl od Dětí z Bullerbynu, knihy, která v sobě snad nemá rozporu, negace či vážnějších problémů (a rozhodně jí to nevyčítám – to k této knize zkrátka patří a také proto je mému srdci nejbližší) je Lotta z Rošťácké uličky vystavena na problémech a rozporech mezi hlavní hrdinkou a okolním světem. Ať už jsou to problémy se sourozenci, s rodiči nebo s vánočními stromky, vždy se nakonec nějak vyřeší. Mnohdy je vina na Lottině straně – dokáže se totiž pěkně vztekat, je tvrdohlavá a strašně zlobí! Ovšem i přesto se do srdcí čtenářů zapíše jako ta „skvělá“ a „povedená“ a „vtipná“ holčička. Někdy jsou Lottiny nápady až zarážející – posuďte sami: jí lívance ze stromů a představuje si, že je jehňátko, které okousává zelené listí; když dojdou lívance, namaže si marmeládou zelený list a ten sní. Ovšem to je jen zlomek toho, co s touto mazanou čtyřletou slečnou zažijete. Na závěr bych ještě ocenila ilustrace Aleny Ladové, která dotvořila atmosféru celé knihy, podnítila fantazii čtenářů a rozdmýchala jejich city tak, že snad každý zatoužil mít Lottu za sourozence, nebo alespoň za kamarádku, a když ani to ne, tak alespoň na malou chvílku bydlet v Rošťácké uličce.
Ačkoli celkově je tato kniha zaměřena na menší čtenáře, rozhodně bych se nebránila tomu představit ji i dětem větším, tím myslím ve věku 2. stupně ZŠ. Když jsem se Lottiným příběhům mohla smát já ve věku 23 let, mohou se tomu ony smát také. A Vaše dušičky, milí dospěláci, jistě také zaplesají, když jim znovu pootevřete branku do světa vzpomínek na dětství. Ústřední postavou celé knihy je holčička Lotta. Má v životě jeden veliký problém, je nejmladší ze tří sourozenců a tudíž neumí věci jako oni a nemůže si s nimi pořádně hrát. Však o tom také svědčí název první kapitoly: Lotta je moc malinká. Mnoho juniorů se jistě dokáže s dívčinými pocity lehce ztotožnit – křivdy starších bratrů a sestřiček se mnohdy nezapomínají. Ovšem Lotta bere vše s humorem a kde se objeví, tam je veselo. Kniha je rozdělená do čtyř velkých oddílů – první je o dětech z Rošťácké uličky (tedy ona se původně jmenovala Pošťácká, ale teď jí, patrně i kvůli Lottě, nikdo neřekne jinak než Rošťácká.) Druhý až čtvrtý oddíl se zaměřuje výhradně na postavu nezbedné Lotky – jak se učila jezdit na kole a mnohé další příhody. Kniha je završena kapitolou Lotta umí skoro všechno.
Ukázka z knihy: knihy: „Zato večer byla Lotta na Totteho moc hodná. Totte měl spát v malém pokojíčku docela sám. Ale on se bál tmy, plakal, a chtěl, aby mu nechali dveře otevřené. Teta řekla: „Ale Totte, doma se přece nikdy nebojíš spát potmě.“ A Lotta namítla: „Doma je to jeho vlastní tma, to snad chápeš, teto Kajso. Na babiččinu tmu není zvyklý, víš?“ Eliška Houzimová 7
JIŽ UPLYNULO 65 LET OD OSVOBOZENÍ…:
VÁLKA A OSVOBOZENÍ Z deníku, který psal psal Ota Duštíra, učitel v Malenicích v r. 19391939-40, pro svou dceru Lenku, která se narodila 8. 5. 1945. Na podzim r. 1938 napadl nestvůrný hitlerismus ČSR!! Pak se valila rána za ranou, beznaděj za beznadějí. Hrozba Německa – mobilizace v ČSR – Mnichov a odstoupení Sudet! Jezdil a běhal jsem tehdy v těch dnech po celých Čechách a věř mi, že to byly dny tak beznadějné, plné nepochopitelného zoufalství, že snad kdekdo plakal.V Malenicích táhli naši vojáci, mlčenliví, zrazení, ponížení. A plakali. Na jaře vtrhli Němci do zbylé ČSR, vtrhli do Prahy. A zkrotili nás! Přišel „Protektorát“, popravy, gestapo, koncentráky, němčina ve školách, nucená loajalita, pak i nucená „láska“ k „ochranitelce“ Říši. To jsem již učil, ale neradostně učil. To už nebyla ta naše spokojená a svobodná venkovská škola, kde bývalo tak volno, radostno. I sem, do těch posledních vesniček šumavských strčili Němci své zvídavé a rozkazující pazoury. Ze škol se staly lhárny, přetvařárny, sběrny starého železa, hadrů a kostí. Po dlouhém odloučení dostala se Niňa do Prahy a v r. 1940 jsme měli v Malenicích svatbu. Ten rok, který jsme tam prožili, byl nejhezčí dobou v těch dlouhých šesti letech doufání, doufání a zase jen doufání.
Z Malenic přestěhovali, jsme se do Tvrzic. A to je místo, kde začíná tvůj život. Tady jsme žili dlouhá 4 léta. a čekali, doufali, nežili. Celé roky poslouchali jsme rádio, zprávy z bojišť. Celé roky jsme sledovali na mapě to strašné hlemýždí tempo fronty, která se od Stalingradu začala blížit k našim hranicím. Celé roky jsme podváděli německá nařízení a pracovní povinnosti, o učení se němčině, o sbírkách na vojsko, na dělníky, na zimní pomoc… Celé roky! A v r. 1944 dopadla hitlerácká pracka i mezi nás do Tvrzic. Byl jsem totálně nasazen k Todtově organizaci. A odvezli mě přes celé Čechy do lágru u Roudnice. Hněvice se to jmenovalo. To byly dny, kdy se ty šestileté strasti a nechutnosti nahromadily do mála týdnů. Kdy svět už nezešedl, ale zhadrovatěl, zhnusil se, zbídačil. A tenkrát, Lenko, jsme se oba, Niňa i já, dověděli, že přijde mezi nás třetí. Když jsem se v říjnu pracovního lágru dostal a vrátil, vypadalo vše světleji; unikl jsem hitlerčíkům, malou schovanku Aninku, kterou jsme si vzali, aby Niňa, tvá matka, nemusela pracovat pro Němce, jsme vrátili – vždyť jsme přece „měli už své vlastní dítě“. Koncem zimy začaly se do Čech valit proudy uprchlíků. I k nám do Tvrzic jich navezli celý transport a nejprve 8
ovšem do školy. Hluk, špína nemoci, starostí nad hlavu. Přišel duben. V Německu se fronty zhroutily a zbytky zfanatizovaných SS-manů stahovaly se do Protektorátu. všude po všech vesnicích a městech rozlezly se německé posádky, hitlerácká auta a obrněnci řinčely dny a noci po silnicích. Bylo nařízeno kopat kryty. Vyskočily poplašné zprávy o tom, jak ustupující Němci rabují a vraždí. Dole pod školou zazdili jsme všechny cennější věci do menšího sklepa a větší jsme proměnili na kryt. Strop zpevnili jsme trámy, připravili lavice, vodu, sekyry, krompáče, zabezpečili okna před střepinami. Nad školou se zatím jarní nebe zbláznilo; řvaly tu denně stovky blýskavých mušek – bombardérů. Skoro denně začly tu hučet stihačky a hloubkaři. Rozštěkaly se i docela blízko u školy letecké kulomety, zapráskaly jako zlá předtucha. Tenkrát jsem začal být nějak divně klidný, zatímco Němčíci ve třídě nastěhovaní seběhli do přízemí a blekotali a tetelili se strachy u vnitřních zdí. Kolem šla smrt: matku - uprchlici s děckem – postříleli hloubkaři na rozcestí k Předslavicům, dva chalupníky zranili jiní letci těžce o dva, tři dny později. Do školy nakvartýrovali se SS-mani. Komando měli v tvrzickém statku. šlo do tuhého.
Rádio hlásilo úplný bankrot „Třetí říše“, ale Hitlerovi kumpáni zašli příliš daleko, než aby mohli normálně couvnout a vzdát se.Šlo jim tak nebo tak o jejich krky. Věděli jsme příliš dobře, že v zoufalství budou běsnit nejhůře. A začal květen. Nikdo nevěděl, že začal. Nikdo nepracoval. Nikdo neviděl, že venku svítí slunce, že kvetou blatouchy. Žili jsme v nocích u radioaparátů. A dočkali jsme se! V sobotu 5. května se protrhla ta šestiletá tma. Rozrazilo se to děsivé a úzkostné ticho. Zazněla jasná a lidská slova: „Praha vás volá! Praha bojuje proti Němcům! Stavte barikády!“ Po šesti letech jsem měl poprvé stažené hrdlo takovou divnou radostí. A oči plné slzí. A týž večer volala Praha zoufale o pomoc: česky, rusky, anglicky. K vzbouřené Praze hnali se se všech stran Němci. A bylo jich tenkrát v Čichách plno! I ti naši jež v sobotu dopoledne chvatně nasedali na motory a s připravenými panzerfausty, s odjištěnými automaty odjížděli jak horda lotrů. Celou noc na neděli poslouchali jsme u amplionů. Celá ves. Utvořili jsme podle pokynů
z dřívějška Národní výbory, sebrali po vsi kdejakou bouchačku, vyčistili je, připravili. Praha volala zoufaleji a zoufaleji. U nás zlověstně burácely německé tanky, které z volyně ujížděly někam k Vlachovu Březí a k Prachaticům. Nocí duněly rány z děl, stále bližší a bližší. Lilo. Lidí zmocnilo se zděšení, když se od Předslavic rozeřvaly motory a
Ukázka jedné z perokreseb z deníku Oty Duštíry
reflektory obrněnců a tanků namířily na Tvrzice. Letěl jsem ze vsi na školu, ale to již ustupující a bloudící železné stádo ss-.manů namířilo od rozcestí, kde zemřela matka s dítětem, k Vlachovu Březí. Oddechl jsem si a celé Tvrzice se mnou. Tu noc nespal nikdo. Neděle 6. května. Vyšlo slunce. Nějak ticho a klidno bylo po té strašlivé noci. Ale Praha volala stále o pomoc. A strašlivý vztek se nás zmocňoval na Američany, kteří přece podle hlášení byli již včera odpoledne na 90 km od Prahy!! 9
Tak uvažovali jsme, když jsem asi v 10 h dopoledne ujížděl na kole s mladým Šťastným z Tvrzic do Volyně. Pro benzin Národnímu výboru, pro ukryté zbraně o nichž jsem věděl, že jsou tam na poště. Tam, kde silnice začíná spadat dolů do údolí Volyňky, stal se ten zázrak: uviděli jsme naproti, přes celé údolí, na druhé straně po státní silnici sjíždějící tanky a obrněné vozy Američanů. Co ti budu dál popisovat naši jízdu, ten trap, při kterém jsme div neztratili 20litrovou konev na benzin a nerozbili kola na padrť. A přece nám ve Volyni ještě dech stačil na křičení a řvaní slávy a nazdar a všeho toho, co se křičí a řve, když se člověk radostí pomine a když se mu zdá, že se probudil z děsivého , nekonečného snu a když najednou vidí…že svítí slunce, že je kolem čistý teplý vzduch. A tehdy mi Niňa tiše domlouvala, že musí do nemocnice. Teď přichází to, proč jsem všechno to předcházející napsal. Teď ti s tvou mámou budem vyprávět o nejdivočejší a nejdramatičtější noci života nás tří. (Pokračování příště.)
NAŠI MAZLÍČCI:
Od tohoto čísla vás již pravidelně bude svými články o čtyřnohých krasavcích těšit paní Soňa Piklová. Dozvíte se, co jaký pejsek má rád, jaké má dobré vlastnosti a jaké neřesti. Poučíte se o vhodné stravě pro pejsky a také, co by vůbec neměli sníst a proč. Před jakým plemenem je potřeba prchnout, skákat přes plot, vyšplhat na nejbližší strom a nebo kterého pejska si můžete pomuchlovat, aniž by vám visel zakousnut na vaší nohavici. Mimochodem u této paní si můžete svého miláčka nechat zkrášlit, vykoupat, ostříhat, nebo jen upravit. Ráda čtu Malenický zpravodaj a líbí se mi jak je vedený, a tak bych také chtěla přispět něčím, co mě zajímá a co by mohlo zajímat i majitele čtyřnohých mazlíčků, tzv. pejskaře. Vím, že v Malenicích je poměrně dost plemen a mými příspěvky bych vám je představila. První plemeno je poměrně známé, mé nejoblíbenější, a tím je yorkšírský teriér.Výška psíků je 23 cm a váha méně než 3 kg.Původ tohoto velice přítulného plemene byl vyšlechtěn v Británii a řadí se mezi nejoblíbenější psi na světě. V dnešní době se yorkšírský teriér chová jen jako výstavní pes a společenské zvíře. Přesto mají bojového ducha. Angličtí toy teriéři, jejichž krev jim koluje v žilách byli divocí lovci krys, kteří bez bázně a slitování vybíjeli v dolech nenáviděnou havěť. Na konci 19. století se dokonce pořádaly závody v zabíjení krys. V Británii byli ve velké oblibě. Péče o malé krasavce je trochu náročná na čas, ale vyplatí se. Česání by mělo být samozřejmostí, stejně tak koupel a fén by neměl být nepříjemný zážitek. K údržbě patří i ouška a nesmíme zapomenout na drápky. Také nesmím zapomenout na to, že yorkové jsou velice vnímaví, bystří a rádi se učí. Máte-li chuť mít dobře vychovaného pejska s vaší trpělivostí se naučí základní povely, jako sedni, lehni, k noze. Rádi aportují a honí se za míčkem. Yorkšírský teriér se hodí do rodiny s malými dětmi, jeho povaha je vyrovnaná, je sice trochu štěkavý, ale díky jeho šarmu a roztomilosti se mu leccos odpustí. Soňa Piklová TAK PRAVIL PAN… ALBERT EINSTEIN:
Nejkrásnější pocity vyplývají ze záhad. Jsou to pocity, které stojí u kolébky skutečné vědy. Člověk, který tento pocit nezná, člověk, který se neumí divit a který neumí žasnout, je prakticky mrtvý. Je jako zhasnutá svíce. Nejtěžší věcí na světě je pochopit daň z příjmů. Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce - který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš. Za svůj dlouhý život jsem pochopil jedno - ve srovnání s objektivní realitou je naše věda dětinská a prostá, ale přece je tím nejlepším co vůbec máme. Dřív rozbiješ atom, než pomluvu. Představivost je důležitější než vědění. Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist. Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit. Výchova by měla být taková, aby to, co je nabízeno, bylo přijímáno jako cenný dar, ne jako povinnost. Jak vzniká vynález? To všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví nějaký blázen, který neví, že je to nemožné, a udělá vynález. Definice úspěchu: Vezmeme-li A za úspěch, platí formule: A=X+Y+Z, kde X je práce, Y odpočinek a Z je držet jazyk za zuby. Neexistuje jiná rozumná forma výchovy než být příkladem - nelze-li jinak, tedy odstrašujícím.
10
CO SE DĚLO V MALENICÍCH:
MAŠKARNÍ BÁL Jako každý rok se letošní karneval konal v kulturním domě od dvou hodin. Na úvod se určila porota, kterou tvořilo deset lidí: čtyři děti, čtyři dospělí a dva členové kulturní komise. Porota totiž měla spravedlivě rozlišit nejkrásnější masky celého odpoledne. Poté, co se porota vylosovala, začala promenáda masek. Masky byli hrůzostrašné (např. lucifer , čaroděj), ale i přátelské a milé (např. Sněhurka, malá mořská víla, všechny princezny - a těch tam bylo ☺, kašpárek.) Po promenádě v maskách začala volná zábava. To všichni tancovali a pořádně dováděli…Některé děti si koupily barevné fáborky a házely je po sobě. Během volné zábavy se také vyhlásily nejkrásnější masky. Třetí místo kategorie 0-3 let obsadila Markétka Křížová druhé Vítek Hájek a první Terezka Slováková. S třetím místem kategorie 4-6 let se mohla pyšnit Jiří Buben, s druhým Žanetka Čmolíková a s prvním Terezka Churavá. U školáků nakonec první místo získala Renata Přílepková, druhé Natálka Tesařová a třetí Tomáš Žofka. Masky byly všechny nádherné, jenže pouze některé měly to štěstí, že vyhrály. Ale ne, vždyť vlastně každý měl šanci něco vyhrát. To odpoledne totiž proběhlo také mnoho soutěží a za soutěže každý něco dostal, i když nebyl nejlepší. Jako poslední soutěž bylo uvedeno tradiční přetahování o provaz - děti proti dospělým a SAMOZŘEJMĚ jako vždy vyhrály děti! Marná naděje Simona Nárovcová dospělých!!!
11
CO BY NEMĚLO OBČANOVU BYSTRÉMU OKU UNIKNOUT:
Obecní úřad v Malenicích opakovaně upozorňuje občany na termín zaplacení místních poplatků do 31.3.2010 !!! Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů činí 500,-- Kč osoba/rok, 500,-- Kč rekreační chalupa/rok. Poplatek ze psa činí 250,-- Kč. V případě placení po termínu, tj. po 31.3.2010, bude k poplatku přiúčtováno penále za zpoždění platby a výdaje spojené s upomínáním o zaplacení.
Obecní úřad upozorňuje občany na placení poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt dle Vyhlášky č. 1/2009 Obce Malenice. Ubytovatel je povinen správci poplatku, tj. obci, ohlásit písemně nebo ústně do protokolu zahájení činnosti spočívající v poskytování přechodného ubytování ve lhůtě do 30ti dnů od zahájení této činnosti. Sazba poplatku činí za osobu a každý i započatý den pobytu, není-li tento den příchodu 5,-Kč. Ubytovatel vybrané poplatky odvede do 10ti dnů po uplynutí čtvrtletí. Od poplatku se osvobozují: osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodů; osoby mladší 18 let a starší 70 let, nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné). Bližší informace o Vyhlášce č. 1/2009 na webových stránkách obce: www.obecmalenice.cz v sekci Obec-Vyhlášky a nařízení či v listinné podobě k náhlednutí na OÚ v Malenicích.
Obecní zastupitelstvo Malenic oznamuje občanům, že v průběhu měsíce března 2010 bude k prodeji palivové dřevo (olše, topol, vrba). Neočištěné dřevo bude vytaženo z lesa na louku u Jiřičků, případní zájemci si ho sami zpracují a místo následně uklidí (větve atd.) Zájemci o palivové dřevo se můžou hlásit na Obecním úřadu v Malenicích. Cena 1 m3 olše: 300,- + DPH 10%, cca 330,- Kč. Cena 1 m3 topol, vrba: 200,- + DPH 10%, cca 220,- Kč. Jeden zájemce může koupit maximálně 15 m3.
Blahopřejeme paní Marii Komrskové, Anastázii Třískové, Růženě Koubové a panu Josefu Paternovi k jejich významnému jubileu, které letos v jarních měsících oslaví. Přejeme mnoho dalších šťastně prožitých let, hodně zdravíčka a životního elánu. Malenický zpravodaj vydává nákladem 300 výtisků obec Malenice. Za obsah odpovídají autoři jednotlivých příspěvků. Tisk: Tiskárna Strakonice. Příspěvky přijímá kancelář OÚ Malenice nebo je zasílejte na email:
[email protected]
12
