2007
7/ 14. ročník
Jistě se vám nejednou stalo, že vás zradila technika; každý z nás si asi prožil zavřený, ale přesto tekoucí kohoutek vodovodu, prasklou pojistku nebo televizor, který začal náhle zrnit a nedal si to vymluvit. Také v dopravě někdy u auta praskne pneumatika, zadře se motor, i když byl dobře ošetřován. Ani železnice není k těmto událostem imunní, a tak se občas stane lokomotiva neschopnou pohybu, praskne izolátor, lokomotiva ho zachytí sběračem a strhne celé trakční vedení. Nebo auto vjede na přejezd, výstraha nevýstraha, zrovna když tam projíždí vlak. A potom se čeká, nejen v onom vlaku, ale i v několika dalších, čas ubíhá a jízdní řád neplatí. Možná vás napadne, že by se tomu dalo předejít: lokomotivy by jezdily ve dvojicích, když by jedna selhala, druhá by ji zastoupila, a izolátory by se měnily třikrát častěji než dnes. Všude by se zrušily závory a křížení by bylo jen mimoúrovňové. To všechno by jistě bylo možné, ale stálo by to mnoho peněz. Ovšem – líbilo by se vám, vážení čtenáři, kdyby jízdné s takovými jistotami stálo desetkrát tolik než dnes, a možná ještě mnohem víc? Pravda, sedět ve vlaku na trati v tropickém vedru není nic příjemného, zvláště, když nikdo neví, jak bude porucha dlouho trvat. Znám to, a také se mi to občas stává. A to je právě to důležité slůvko: občas. Nejde totiž o pravidlo. I podle dlouhodobé statistiky 80 až 90 procent osobních vlaků a rychlíků dojede podle jízdního řádu. Ale taková nepříjemnost, jako je zastavení na trati z popsaných důvodů, se může stát kdykoli. Bohužel. Když k tomu dojde, nedávejte vinu průvodčímu nebo výpravčímu. Ti za to nemohou, i když jsou vám nejblíž. Vzpomeňte si na jiné maléry techniky, kterým se nedá zabránit. Ostatně zácpy na silnicích nebo někdy i mnohahodinová čekání na dálnicích, když se třeba „vysype“ kamion, či nekonečné popojíždění ulicemi velkoměst umíme brát. Tak se tolik na dráhu nezlobte. Snaží se dělat, co může. IRENA POSPÍŠILOVÁ
www.cd.cz / call centrum: 840 112 113 Foto na titulní straně:
Michaela Tičerová a Robert Petera – Tváře ČD Foto: MICHAL MÁLEK Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 10. července 2007 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142
Jaké možnosti slev mají důchodci ve vlacích ČD České dráhy si velmi váží všech cestujících, kteří využívají naše přepravní služby. Proto připravujeme nejrůznější slevové programy, jejichž cílem je oslovit co nejširší spektrum potenciální i stávajících zákazníků.
Foto: MICHAL MÁLEK
editorial
Vážené čtenářky a čtenáři!
Velmi početná skupina cestujících důchodců tedy nemůže být výjimkou. Věřím, že si z našich nabídek vyberete a že vám při vašich cestách budou ČD spolehlivým partnerem. Přehled slev jsem pro přehlednost rozdělil do dvou skupin. A) Důchodci všech věkových kategorií Nárok na slevy pro důchodce mají osoby, které pobírají starobní důchod, plný invalidní důchod a osoby starší 60 let, které pobírají vdovský nebo vdovecký důchod nebo peněžité dávky z důvodu sociální potřebnosti. Každý pak musí pouze zvážit četnost a frekvenci svých cest vlakem (jednosměrné nebo zpáteční jízdy) a podle toho se rozhodnout, jaký průkaz si pořídit. Nejlevnější variantou je průkaz na slevu jízdného pro důchodce, což je papírový průkaz s modrým pruhem. Za jeho vystavení zaplatíte 40 Kč a jeho platnost není nijak omezena. Na základě tohoto průkazu vám bude přiznáno zvláštní jízdné pro důchodce a zpáteční sleva pro důchodce ve 2. vozové třídě. Pokud si zažádáte o In–kartu/Rail plus s aplikací In–zákazník 1/2 pro důchodce, získáte nárok na výhodnější zákaznické jízdné pro důchodce a zpáteční jízdné pro důchodce, rovněž ve 2. vozové třídě.
Porovnání cen jízdného je uvedeno v tabulce na další straně. In–karta/Rail plus je plastový čipový průkaz (velikosti standardní platební karty) a cena aplikace In–zákazník 1/2 pro důchodce činí 600 Kč na tři roky (tedy 55 haléřů/den). Zvolená tříletá platnost aplikace odstranila zejména důchodci velmi kritizovanou nutnost každoroční výměny průkazu a fotografie, především ale zajistila cenovou dostupnost zcela nového evropského produktu, neboť kromě výše uvedených slev získáte s tímto průkazem také slevu Rail plus (sleva 25 % z mezinárodních jízdenek platná ve 25 zemích Evropy, výrazná sleva na místenky atd.). Sleva Rail plus musí být dle mezinárodních dohod buď součástí všech národních slevových karet nebo se musí prodávat samostatně. České dráhy tedy přistoupily k nejvýhodnějšímu řešení, že za cenu 600 Kč na tři roky (která odpovídá dosavadní ceně 200 Kč na rok) nabídnou cestujícím slevu Rail plus na národním průkazu, jehož výrobní náklady se do ceny rovněž nepromítly. Nový plastový průkaz každému držiteli dále umožní zakoupit si elektronickou jízdenku eLiška, využít slevy v rámci projektu Spere Card a další nabídky, které budou s tímto projektem postupně spojeny. Bližší informace můžete získat na internetu nebo u zaměstnanců ČD.
Traťový úsek
Zvláštní jízdné pro důchodce
Zákaznické jízdné pro důchodce
Zpáteční sleva pro důchodce (za obě jízdy)
Praha – Pardubice (104 km)
65 Kč*
46 Kč*
86 Kč*
Brno – Ostrava (172 km)
102 Kč
71 Kč
136 Kč
*) při použití vlaku EC/IC nutno zaplatit příplatek, při použití vlaku SC místenku.
B) Speciální nabídky pro důchodce starší 70 let Mnoho seniorů se mylně domnívá, že to byly České dráhy, které v roce 1998 zrušily důchodcům starším 70 let bezplatnou přepravu. Není tomu tak. Tato bezplatná přeprava byla poskytována na základě objednávky státu, který ji následně všem dopravcům doplácel; jen těžko si lze představit, že by někdo mohl něco provozovat zadarmo. Když tedy pro dosažení úspory ve státním rozpočtu zrušilo ministerstvo financí ke dni 31. 12. 1998 bezplatnou přepravu osob starších 70 let, zůstalo pro všechny kategorie důchodců pouze zvláštní jízdné stanovené cenovým výměrem ministerstva financí ve výši maximálně 50 % obyčejného jízdného nebo později zákaznické jízdné ČD pro důchodce. Jelikož k dobrému jménu naší akciové společnosti patří i citlivý přístup k sociálně slabším skupinám obyvatel, připravili jsme od 1. ledna 1999 slevu pro občany starší 70 let, nazvanou původně senior pas, dnes vystavovanou jako aplikace In–senior na In–kartě/Rail plus. Od samého počátku je tato nadstandardní nabídka určena ke zjednodušení cestování v rámci základní dopravní obslužnosti – tedy k cestám na úřady, k lékařům, na zahrádku či za vnoučaty a podobně. Hlavní výhodou je pak to, že držitel této
slevy nemusí stát u pokladny ve frontách na jízdenky, což jistě zejména starším cestujícím působí potíže. Sleva In–senior (dříve senior pas) umožňuje za cenu 600 Kč na rok (tedy 50 Kč na měsíc) cestovat bez omezení všemi osobními a spěšnými vlaky ČD (+ vybranými rychlíky, které jsou v platném jízdním řádu označeny příslušnou poznámkou) po celé České republice. Pokud chce držitel slevy In–senior cestovat rychlíkem, expresem nebo vlakem vyšší kvality, musí si pro jízdu těmito vlaky zakoupit jízdenku (případně k ní příplatek nebo místenku). V těchto případech zaplatí cestující za příslušný úsek cesty zákaznické jízdné
Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s.
Vylosovaní účastníci ankety Tvář ČD V dnešním vydání magazínu ČD pro Vás si přečtete postřehy z průběhu vyhlášení výsledků soutěže Tvář Českých drah. Svůj hlas finalistům zaslalo více než 1500 čtenářů dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás a podnikového týdeníku Českých drah Železničář. Jak jsme slíbili, vylosovali jsme účastníky této ankety, kteří obdrží zajímavé ceny od pořadatelů soutěže. A zde jsou výsledky: Kilometrickou banku ČD na 2000 km obdrží od Českých drah Zdeněk Bachovský z Mostu, Jitka Menclová ze Železného Brodu a Eva Koplíková z Přerova. Poukaz na nákup knih v hodnotě 1000 Kč v Paláci knih Luxor v Praze získává Petr Vaško z Ostrova nad Ohří a poukaz na obrazovou reprodukci v hodnotě 590 Kč od Galerie Miro Kamil Farka z Nechanic. BLAHOPŘEJEME!
Foto: MICHAL MÁLEK
Pokud budete chtít vystavit průkaz na slevu jízdného pro důchodce, je třeba přinést fotografii 35 x 45 mm (ta musí zobrazovat skutečnou aktuální podobu a nesmí být vystřižena z jiné fotografie), občanský průkaz a rozhodnutí o přiznání důchodu nebo ústřižek poštovní poukázky pro příjemce důchodu nebo potvrzení o pobírání důchodu. Průkaz vám po zaplacení poplatku 40 Kč vystaví pokladní na počkání. Pokud budete chtít požádat o In–kartu/Rail plus, mimo výše uvedené doklady je třeba vyplnit žádanku, kterou získáte přímo v pokladně ČD. Po zaplacení poplatku 600 Kč obdržíte předběžnou In–kartu a hotovou plastovou In–kartu/ /Rail plus si vyzvednete zhruba za 4 týdny ve vámi zvolené železniční stanici.
pro důchodce nebo zpáteční slevu pro důchodce. Pak už je tedy pouze na každém, pro který vlak se rozhodne a také jak moc spěchá. Cestu z Prahy do Pardubic (kterou jsem uvedl jako příklad v tabulce) může držitel slevy In–senior absolvovat osobním vlakem „zadarmo“, rychlíkem nebo expresem za 46 Kč, vlakem EC/IC za 106 Kč nebo vlakem SC (pendolino) za 132 Kč. Pro občany starší 70 let, kteří necestují pravidelně, a tudíž nemají žádný průkaz, nabízejí ČD, a. s., ještě jednu úlevu. Pokud prokáže takový cestující svůj věk jakýmkoliv průkazem vydaným orgánem státní správy (občanský průkaz, pas atd.), přiznáme mu nárok na zvláštní jízdné pro důchodce (viz tabulka s cenami) které jinak přiznáváme důchodcům mladším 70 let pouze na základě průkazu na tuto slevu, jak jsem již uvedl.
rady na cesty
Tabulka porovnání cen, z níž je patrný rozdíl mezi jednotlivým jízdným:
představujeme
Hledáme tváře ČD – pod tímto názvem vyhlásily České dráhy koncem minulého roku svůj projekt, v němž byli osloveni všichni zaměstnanci se žádostí o spolupráci při výběru tváří z řad zaměstnanců Českých drah, kteří přicházejí každý den do styku s cestujícími. Cílem bylo získat zaměstnance, kteří by byli příkladem kladného vztahu k cestující veřejnosti.
Průvodčí Michaela Tičerová
Ze zaslaných fotografií vytipovala v 1. kole odborná komise, složená ze zástupců Českých drah a především z odborníků na proměny vizáže (tito odborníci jsou mimo jiné spoluautory úspěšného televizního pořadu Vypadáš skvěle!) 20 vhodných kandidátů–finalistů (10 žen a 10 mužů) do 2. kola. Vybraní finalisté byli pozváni do image studia v Praze, kde proběhly jejich proměny (změny vizáže). Fotografie finalistů „před“ a „po“ proměně byly otištěny ve dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás a v týdeníku Železničář. Pak hlasovali čtenáři zmíněných listů a vybrali z finalistů vítěze a vítězku projektu Tvář ČD 2007. Hlasovalo více než 1500 čtenářů. Partnery soutěže byly společnosti Whirlpool a Wella, mediálním partnerem pak vydavatelství GRAND PRINC.
Které tváře ČD se vám líbily nejvíc?
Na slavnostním předání ocenění ve vládním salonku na hlavním nádraží v Praze se sešli všichni nominovaní. Na snímku společně se zástupci vedení ČD, Zbyňkem Honysem, ředitelem odboru komunikace (vlevo), a náměstkem pro osobní dopravu Jiřím Kolářem (vpravo).
V hlasovací soutěži zvítězili největším počtem hlasů: Michaela Tičerová, průvodčí z Regionálního centra vlakového doprovodu Brno, a Robert Petera, výpravčí žst. Hradec Králové hlavní nádraží. Osvědčení o oficiálním titulu Tvář ČD pro rok 2007 předal vítězům na setkání všech účastníků soutěže v salonku hlavního nádraží v Praze 13. června náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu ing. Jiří Kolář, Ph.D., zástupce společnosti Whirlpool měl pro výpravčího Peteru ledničku a pro průvodčí Tičerovou pračku. Všech 20 finalistů pak dostalo od společnosti WELLA dárkový balíček. Setkání v salonku hlavního nádraží bylo ozvláštněno vystoupením skupiny
V duchu jsem doufal, že první nebudu, opravdu nejsem typ pro takové akce. A pomůžete Českým drahám v komunikaci s veřejností? Pokud bude zájem, určitě. Rád to udělám pro svůj podnik, však mě živí. Máte rád dráhu? Nejsem až tak úplně z železničářské rodiny, vyplynulo to z běhu života, jako každý
Na slovíčko s finalisty Michaela Tičerová, průvodčí z břeclavského domovského střediska (Regionální centrum vlakového doprovodu Brno), pracuje na dráze 5,5 roku. Je svobodná, studuje nástavbu, miluje sport in–line, tedy bruslení, jízdu na kole, a jejím novým mazlíčkem se stal pes Bárny. Zeptali jsme se: Co vás přilákalo na České dráhy? Tatínek a vlastně celá naše rodina pracují na dráze. Studovala jsem v Novém Městě na Moravě a hned po škole jsem šla k ČD. Jak se vám líbí práce průvodčí? Zvykla jsem si. Chvilku to trvalo, nejhorší byly noční směny. Ale teď jsem spokojená, jezdím rychlíky na trase Břeclav – Praha. České dráhy mám ráda, práci zatím měnit nehodlám. Zapojíte se do práce na dobrém image Českých drah? Určitě. Prezentovat svůj podnik mi rozhodně nevadí, uvidím, co po mně budou chtít. Výpravčí Robert Petera z Hradce Králové hl. n. pracuje na Českých drahách dvacet let, je ženatý, má dva syny, pěstuje turistiku, lyžování, kolo a věnuje se modelářství, ovšem nikoliv vláčkům, ale letadélkům. Jak jste se dozvěděl o této soutěži? Byla to spíše náhoda, pomohli mi kamarádi, že se na příslušném místě ocitla moje fotografie, dostal jsem se do užšího výběru a pak už to šlo samo. Mne osobně tyhle soutěže ani v televizi moc neberou. Potěšil vás takový úspěch?
Výpravčí Robert Petera
kluk jsem si i já hrál s mašinkami. Na dráze jsem začínal od piky, prošel jsem dráhu odzdola – od staničního dělníka, přes signalistu, až k funkci výpravčího. Člověk musí mít tu práci rád, jinak by v dnešní době spousta lidí od dráhy utekla. IRENA POSPÍŠILOVÁ Foto: MICHAL MÁLEK
představujeme
Lokomotiva, která zajistila v osobě Petra Vondráčka i moderování. Po předání cen komentoval průběh soutěže její duchovní otec – ředitel odboru komunikace ČD ing. Zbyněk Honys. (Jak sám zdůraznil, paternita projektu patří také ing. Kolářovi.) Jsem velmi rád, řekl mj. ing. Honys, že se obraz Českých drah ve veřejnosti podstatně zlepšuje, a to byl také smysl celé akce Tvář ČD. I každý z účastníků této soutěže je vlastně komunikátorem Českých drah, cestující pozná, kdo je skutečně dobrý zaměstnanec, kdo umí vlídně jednat se zákazníky. Určitě finalisty využijeme v našich kampaních. Nemusíme k tomu účelu najímat modelky, když máme mezi vlastními zaměstnanci příjemné a hezké tváře. Ale není to jen o kráse. Řekl bych, že to jsou naši poslové komunikace.
eurovíkend
Innsbruck – město mezi alpskými štíty Hlavní město rakouské spolkové země Tyrolsko Innsbruck nabízí příjemné prostředí pro odpočinek a strávení prodlouženého víkendu nebo i delší dovolené. Malé historické centrum láká zajímavými památkami a okolní hory a údolí zvou k turistice, cyklistice a v zimě k lyžování. Innsbruck dnes všichni znají jako důležité centrum zimních sportů. V letech 1964 a 1976 se v něm konaly zimní olympijské hry. Je dějištěm jednoho ze závodů známé skokanské série Turné čtyř můstků, které se koná ve skokanském areálu na Bergiselu. Vysoká skokanská věž je jednou z dominant města. Tyčí se na jeho okraji jako pokračování hlavní třídy Marie Terezie.
Místo soutoku řek Inn a Sill však bylo obydleno již v dávnověku. V dobách římských výbojů byl na území současného města vztyčen římský tábor Veldidena. Současné základy tyrolské metropole však byly položeny mnohem později, až na konci 12. století hrabaty z Andechsu. Ta zde založila osadu, na jejímž místě vzniklo středověké město Innsbruck. Během následujících staletí se stalo správním centrem a hlavním městem Tyrolska. Díky
tomu se ve městě nachází množství památek. Symbolem Innsbrucku je Zlatá střecha – Goldenes Dachl – která se nachází na arkýři bývalé rezidence tyrolských vládců v samém středu města na konci Friedrichstrasse. Střechu nechal v roce 1500 pobýt celkem 2657 pozlacenými taškami císař Maxmilián I. Jen pár desítek kroků od tohoto středověkého paláce se nachází císařský palác Hofburg. Jeho základy sice položil v roce 1453 arcivévoda Zikmund a jeho sklepy dodnes odhalují gotické klenby, ale viditelná část budov byla v 18. století za panování císařovny Marie Terezie významně přestavěna. Vnější klasicistní vzhled paláce a rokokové interiéry tak nenapovídají nic o původním gotickém hradu.
Innsbruck leží na důležité mezinárodní železniční křižovatce spojující východní Rakousko se Švýcarskem a Bavorsko se severní Itálií. Pro cestu z České republiky do tyrolské metropole tak lze zvolit jednu ze tří základních tras: přes Břeclav a Vídeň, přes České Budějovice a Linec nebo přes Mnichov. Při cestě je možné využít některou ze slev, které nabízejí České dráhy spolu se zahraničními partnery. Například můžete zakoupit levnější jízdenku díky vaší In kartě/Rail plus nebo cestovat se síťovou jízdenkou InterRail pro Rakousko. Podrobné informace o jízdních řádech vlaků a slevách je možné získat v ČD centrech, v mezinárodních pokladnách nebo na internetové adrese www.cd.cz. nebo největší broušený křišťál na světě. V dalším městečku – Schwaz – se nachází přístupný stříbrný důl a ještě dále na východ, u obce Jenbach, se rozkládá největší tyrolské jezero Achensee. Z Jenbachu k jeho břehům vede úzkorozchodná ozubnicová železnice. Okolí Innsbrucku je také stvořené pro sportovní aktivity. V zimě je to přirozeně sjezdové i běžecké lyžování a v létě pak turistika a cyklistika. V okolí Innsbrucku se nachází na
Podrobné informace o Innsbrucku, jeho pamětihodnostech, sportovních příležitostech ve městě a v jeho okolí i nabídku ubytování, včetně rezervací přes internet, nabízejí stránky www.innsbruck.at. V Innsbrucku lze také využít výhod městské turistické karty – Innsbruck Card. Bezplatně nebo se slevou lze využívat veřejnou dopravu, některé lanovky ve městě a v jeho okolí a navštívit muzea a pamětihodnosti. Karty jsou k dispozici pro 24, 48 nebo 72 hodin a stojí od 23 do 33 eur.
mu poslání. Ostatky císaře Maxmiliána I. byly uloženy k poslednímu odpočinku ve Vídeňském Novém Městě v Dolních Rakousích. Kdo nechce trávit čas pouze ve městě, má v případě Innsbrucku nepřeberné množství příležitostí k podnikání dalších aktivit. Na okraji města se nachází skokanský areál i zajímavá alpská zoo s více než 2000 zvířaty, zastupujícími na 150 druhů místní fauny. Na jihu od města lze obdivovat jeden z největších a nejvyšších evropských dálničních mostů Europabrücke, který leží na frekventované brennerské dálnici spojující sever a jih Evropy. Při cestě na východ od města údolím řeky Inn je možné navštívit další zajímavosti. V obci Wattens se nachází závod a muzeum firmy Swarowski Svět krystalů, který představuje fascinující prostor plný světel a tvarů krystalů. Obdivovat lze například 11 metrů vysokou zeď vytvořenou z polodrahokamů
1200 kilometrů turistických tras od lehkých po náročné vysokohorské ve výšce přes 2000 metrů nad mořem. Také cyklisté mají k dispozici různě náročné trasy v délce několika stovek kilometrů. Samotným městem prochází jedna z nejpopulárnějších dálkových cyklotras Rakouska Innsradweg. Dvojstránku připravil: PETR ŠŤÁHLAVSKÝ
eurovíkend
V sousedství Hofburgu se nacházejí dvě významné církevní stavby. Jsou jimi barokní dóm sv. Jakuba z 18. století s nádhernými interiéry a Dvorní kostel – Hofkirche. Ten byl zbudován v letech 1553 až 1563 jako mauzoleum císaře Maxmiliána I. Ve střední části kostela se nachází sarkofág s klečící sochou císaře a okolo něj stojí v nadživotní velikosti 28 soch představujících členy císařské rodiny. Samotná hrobka je však prázdná a nikdy nesloužila své-
rozhovor
Michal Viewegh: pomohla mi redakční práce
Spisovatele Michala Viewegha není nutné obšírně představovat. Snad jen připomeňme, že je autorem řady oblíbených knih, například Účastníci zájezdu, Román pro ženy či Báječná léta pod psa. Některé tituly se dočkaly i úspěšného filmového zpracování. Michal Viewegh ochotně poskytl redakci magazínu ČD pro Vás rozhovor, který rádi otiskujeme. Jaké máte vzpomínky na léta redaktorské práce, konkrétně jako redaktor prózy v nakladatelství Čs. spisovatel? Téměř výlučně hezké. Nakladatelství ještě tehdy sídlilo v legendárním Topičově domě na Národní třídě. Starší redaktoři mě přijali velmi vlídně a neméně přátelsky se ke mně chovala i většina autorů, které jsem vydával. Teprve později mi ta práce začala připadat málo tvůrčí a monotónní, což je ovšem u autora logické.
Ovlivnila redaktorská práce vaši spisovatelskou činnost? V lecčems ano. Pochopil jsem například, že redaktorské zásahy jsou většinou nezbytné a pro konečnou podobu knihy představují jednoznačný přínos. Naučil jsem se také, jak důležitá je reklama a marketing. Jak dnes nahlížíte z pozice slavného a úspěšného spisovatele na novináře? Kádrujete je? V čem vás leckteří zklamali? Máte
mezi nimi i nějaké přátele, anebo si myslíte, že novinář rovná se apriori „lidský odpad“? Za posledních zhruba patnáct let jsem poznal hodně dobrých, slušných novinářů, mnoho průměrných novinářů i spoustu různých novinářských hyen. Podle toho se k nim chovám. Jaký by měl být dobrý novinář? Měl by být také erudovaný, anebo dnes pouze stačí ovládat počítač, základy češtiny – a mnohdy ani to ne? To lze těžko shrnout do stručné odpovědi. Pro práci v bulváru nepochybně stačí pouhá gramotnost plus příslušný nedostatek skrupulí a vkusu. Dobrý novinář by měl být inteligentní, vzdělaný, uvážlivý a zodpovědný. A taky nepředpojatý, nezkorumpovatelný a osobně vyrovnaný. Měl by rovněž být dobrý stylista. A tak dále… Jako jeden z prvních českých spisovatelů jste nedávno vydal, například vedle Petra Šabacha, knihu na nosiči MP3. Myslíte si, že má kniha na MP3 budoucnost? Nezanikne tím třeba její papírová podoba? Mladí obecně čtou méně a „papír“ jim moc nevoní… V tomto ohledu jsem mírný optimista. Už před deseti lety jsem na knižním veletrhu ve Frankfurtu četl obrovská hesla o smrti klasické knihy a nástupu knih elektronických, ale žádné skutečné revoluce jsem si od té doby nevšiml. MP3 je experiment, který tady v Čechách možná trochu předbíhá dobu, ale v Americe jsou už tři z deseti prodaných knih právě audioknihy... Když jsme zmínili jiné zpracování vaší knižní tvorby, jste potěšen zájmem filmařů o vaše díla? Realizoval jste dokonce dva scénáře. Chystáte nějaké další? Zájem filmařů mě samozřejmě těší, každý film podpoří prodej knihy a dostane autora do širšího povědomí. Právě jsem dopsal scénář na motivy knihy „Povídky o manželství a sexu“. Výrazně jsem to ovšem pozměnil, jednotlivé povídky pospojoval a zvýraznil ženské postavy. Vzhledem k tomu, že tento rozhovor je určen především pro cestující na železnici, můžete prozradit, jak často používáte ke svým cestám vlak? Vlakem jezdím rád, v zimě na trase Praha – Brno a zpět téměř pravidelně. Také třeba z Prahy do Ostravy rozhodně raději pojedu pendolinem než autem, je to mnohem příjemnější cesta. Připravil: MARTIN HARÁK
Turisticky vyhledávaná obec Ostrá, ležící na Labi, je známá firmou tí v historické vesnici umění a řemesel Botanicus s bylinnými zahradami, historickou vesnicí řemesel s boha- v Ostré. Navíc tak přispějete k ochraně přírody před zplodinami z výfukových tým kulturním programem a jezerem s možností rekreace. plynů automobilů.
Obec Ostrá usilovala o svoji železniční zastávku 96 roků. V závěru roku 2005 se podařilo, po šestiletém intenzivním snažení a za vydatné finanční spoluúčasti obce, postavit novou, moderní železniční zastávku. Tento zlom v dopravní obslužnosti obce přinesl ulehčení života tamějším občanům, ale také umožnil tisícům návštěvníků historické vesnice a firmy Botanicus jízdu vlakem. Ostrá leží na trati č. 231 Praha – Lysá nad Labem – Kolín. Osobní vlaky obou směrů zde zastavují každou hodinu. Především návštěvníci z Prahy ocení, že za pouhých 48 minut dojedou z Masarykova nádraží až na místo. Stále rostoucí počet cestujících, využívajících novou zastávku, dokládá oprávněnost této investice. Informace o vlakovém spojení, cenách jízdenek a o výhodných slevách je možno získat v každé železniční stanici Českých drah nebo na internetové adrese www.cd.cz. Pak už nezbývá, než využít bezpečnou a pohodlnou železniční do-
pravu namísto stresů na přetížených a nebezpečných silnicích a v klidu si užít pohodovou návštěvu některé ze slavnos-
Vlakem do zoo Ohrada Zoologická zahrada Ohrada v Hluboké nad Vltavou připravila pro cestující Českých drah zajímavou akci. Po dobu letních prázdnin od 1. července do 31. srpna 2007 nabízí návštěvníkům, kteří přijedou vlakem ČD, slevu na vstupném 30 %. Návštěvník se musí prokázat platnou jízdenkou ČD pro stejný den, kdy chce zoo navštívit, a musí mít na jízdence cílovou stanici Hluboká nad Vltavou nebo Hluboká nad Vltavou-Zámostí. Více informací o možnostech cestování s Českými drahami a také o zoologické zahradě naleznete na www.cd.cz/zoo. Tak neváhejte a přijeďte se podívat do jižních Čech. Dostupnost zoo od vlaku Železniční stanice: Číslo železniční tratě: Dostupnost:
Hluboká nad Vltavou /Hluboká nad Vltavou-Zámostí 190/220 1 km/5 km MAREK PLOCHÝ
Ing. KAREL OTAVA, České dráhy, a. s.
pozvánka
Na výlet do Ostré pojeďte vlakem!
Foto: IVAN SKULINA
výstava
Výstava Práce je jinde od června v Ostravě Výstava Práce je jinde je výsledkem dvouletého projektu Kolik cest vede na Florenc, který představuje problematiku pracovní migrace ve střední Evropě. Je uskutečňován v rámci Evropského roku mobility pracovníků, který byl loni vyhlášen a podporován Evropskou unií. Cílem je obrátit pozornost veřejnosti na okolnosti pohybu pracovních sil; na existenci právních, kulturních a ekonomických překážek, stejně jako na důsledky v osobním životě těch, kteří cestují za prací. Hlavním realizátorem je Multikulturní centrum Praha, středoevropský projekt Plotki a další partneři, mezi nimi EURES Česká republika (Ministerstvo práce a sociálních věcí) a Poradna pro občanství/občanská a lidská práva, dále FAMU UK a Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF OU v Ostravě. Od června do září 2006 mapovalo třicet dva novinářů a fotografů z osmi zemí, včetně České republiky, konkrétní příběhy šestnácti pracovních migrantů z celé Evropy. Strávili s nimi několik měsíců, byli s nimi na cestách, v práci, navštívili příbuzné v domovských zemích. V listo-
padu 2006 pak byly příběhy těchto lidí představeny v českých médiích a na velké fotografické výstavě v Praze na hlavním nádraží, odkud expozice putovala do Berlína, do prostoru křižovatky metra Alexanderplatz. Po ostravském uvedení se na výstavu mohou těšit obyvatelé německého Lipska. Výstava svým konceptem představuje propojení akademického, uměleckého a všednodenního světa. Na sto metrech barevných pláten můžete zhlédnout ve fotografii i v textové podobě šestnáct příběhů lidí migrujících za prací po Evropě. Jako výstavní prostory jsou vybrána místa, kudy lidé každý den procházejí na svých cestách za prací nebo z práce domů. Organizátoři tak chtějí upozornit na to, že v pohybu je – ať již dobrovolně nebo pod tlakem okolností – stále více lidí a že
na barevných výstavních plátnech by se snadno mohl ocitnout mnohý z nás. Výstava v proskleném foyer vlakového nádraží Ostrava–Svinov probíhá od června, pod záštitou hejtmana Moravskoslezského kraje, a potrvá do 20. července 2007. Stopadesátistránkový katalog výstavy obsahuje barevné fotografie a příběhy šestnácti lidí, kteří cestují za prací po Evropě. Katalog je v prodeji mj. v tamějším ČD centru. V rámci výstavy probíhá také soutěž. Pět vylosovaných soutěžících, kteří správně odpoví na všechny soutěžní otázky, obdrží zdarma katalog výstavy. Formulář s otázkami najdete od 20. června na webové stránce výstavy www.migraceonline.cz/vystava, v ČD centru na nádraží Ostrava–Svinov a na malé verzi výstavy v budově Úřadu práce v Ostravě na ulici 30. dubna. Odpovědi můžete odevzdávat do 20. července v ČD centru na nádraží Ostrava–Svinov, nebo e–mailem na:
[email protected]. LUCIE ŘEZNÍČKOVÁ
Stezky kariéry jednoho lékaře… Fenomén pracovní migrace se v poslední době objevuje v životě stále více lidí. Neovlivňuje pouze přímé aktéry mobility, ale také jejich rodinné příslušníky a další osoby, které se vlivem provázanosti migrace a osobního života stávají nezpochybnitelnou součástí tohoto procesu. Růst regionálních rozdílů mezd, a tedy možnost získat za stejně odvedenou práci v jiném kraji více peněz, nutí občany hledat si práci jinde. Z hlediska vnitřní pracovní migrace v rámci České republiky může být jedním z typických příkladů dojíždění za prací z regionu Ostravska, postiženého vysokou nezaměstnaností, do hlavního města Prahy a jeho okolí. Podle údajů Českého statistického úřadu dojíždělo v roce 2001 z Ostravy do Prahy 1656 osob.
Jedním z těch, kteří se týden co týden vydávají na několikahodinovou cestu za prací, je MUDr. Lubomír Šmuk, který se vrátil do České republiky po dvanácti letech praxe v oboru anesteziologie na špičkové rakouské klinice, aby zde našel takové životní podmínky, jež by splňovaly jeho představy o spokojeném životě. Lubomír Šmuk, jeden z předních specialistů firmy MEDICOM VIP, zabývající se tumescenční liposukcí, a dlouholetý spolupracovník Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné, vyjíždí každý týden za zaměstnáním ze své domoviny v Ostravě do prostředí rušného velkoměsta Prahy.
Hlavní motivací pro volbu zaměstnání ve vzdálené Praze byla mizivá možnost uplatnění v Moravskoslezském kraji v takové platové relaci, jež by odpovídala jeho vzdělání a dlouholeté praxi v zahraničí. Ohniskem jeho pracovního zájmu se jednoznačně stala Praha, neboť mu celkově nabízí, jak říká, takové podmínky, za kterých je ochoten pracovat. Kromě peněz je pro něj však důležitá i možnost dalšího rozvoje a nové příležitosti, které se zde nabízejí. Podle jeho slov na Ostravsku nic podobného nenajde a dlouhou dobu zde nic takového ani nebude. K dopravě využívá spojů Českých drah SC Pendolino, které mu zpříjemňují cestu dostatečným klidem k práci. Cestování těmito soupravami je pro něj mnohem příjemnější a jednodušší, než cestovat do Prahy a zpět autem. Vyhovuje mu rychlost vlaku a klid na práci. Při pozorování krajiny z okna vlaku relaxuje a cesta příjemně ubíhá. Za prací cestuje jedenkrát týdně, vždy podle počtu pacientů. Nejčastěji
neboť zde chybí to pravé zázemí, které na něj čeká v Ostravě. Požadavek vysokého životního standardu mu však velí překonat svou nechuť k rannímu vstávání a obětovat část týdne práci v prostředí rušného hlavního města. Sdílíte zkušenost Lubomíra Šmuka, stali jste se i vy či vaši blízcí součástí procesu cestování za prací? Vystupte cestou do Ostravy už na nádraží
ve Svinově. V proskleném foyer vás čeká šestnáct velkých komentovaných fotoreportáží Evropanů, kteří cestují, nebo se přestěhovali za prací. Navštivte ve dnech 20. 6. 2007 – 20. 7. 2007 výstavu s názvem Práce je jinde. Více informací o projektu, který vznikl v rámci evropského roku pracovní mobility, získáte na www.migraceonline.cz/vystava. EVA TLAŠKOVÁ Ilustrační fotografie dr. Šmuka: Pavel Štěrba
vyjíždí z Ostravy v úterý okolo čtvrté hodiny ranní, aby stihl být na osmou hodinu na klinice, kam jsou už v tuto dobu převáženi první pacienti. Pokud se poštěstí a nečeká jej mnoho práce, odjíždí z Prahy již ve čtvrtek kolem šesté večer, většinou se však práce protáhne, takže usedá do vlaku až v pátek v dopoledních hodinách. Cestování za prací pan doktor Šmuk rozhodně nepovažuje za přítěž, ba právě naopak. Přináší mu jistou formu zábavy a potěšení. Cítí se být kosmopolitním člověkem a takový životní styl mu vyhovuje. Jediné, na co si při svých cestách nemůže zvyknout, je ono nepříjemné ranní vstávání na vlak z Ostravy ve čtyři ráno. Praha však pro něj znamená jen místo, kde pracuje. Prahu si s domovem nijak nespojuje,
výstava
Pozvánka do proskleného foyer žst. Ostrava-Svinov na výstavu Práce je jinde
bezpečnost
Kampaň Drážní inspekce varuje před nebezpečím, které hrozí na železnici (1)
Státní Drážní inspekce připravila před začátkem letních prázdnin preventivní kampaň zaměřenou na rizika, která hrozí na železnici těm lidem, kteří porušují zákon a ohrožují tak i svůj život nebo zdraví.
V rámci kampaně vzniklo dvanáct varovných námětů, které výstižně a často i poměrně přímočaře naznačují, jak může člověk dopadnout, pokud se rozhodne např. ignorovat výstrahu na železničním přejezdu, ušetřit čas chůzí přes koleje nebo přímo po trati. Nechybí ani varování před úrazem elektrického proudu z trolejí. Kampaň Drážní inspekce odstartovala již na přelomu května a června, kdy několik stovek základních škol v celé České republice obdrželo výtisky dětského časopisu HURÁ, v němž Drážní inspekce prostřednictvím her, křížovek a doplňovaček připo-
mínala dětským čtenářům rizika vyplývající z nezodpovědného chování. Časopis doprovázela žádost, aby školy věnovaly volný čas mezi uzavřením klasifikace a rozdáváním vysvědčení k poučení žáků, neboť jsou to právě oni, kdo mají v létě spoustu volného času, který si nezřídka krátí hrátkami v okolí železnice. To potvrzují i dlouhodobé statistiky nehod v letních měsících. Drážní inspekce hodlá sérií motivů vzkázat všem lidem, aby se zamysleli nad svým chováním a přehodnotili, zda několik ušetřených minut má pro ně větší cenu než zdraví nebo dokonce
život, který často, a bohužel nevědomky, riskují. V tomto čísle přinášíme první z dvanácti motivů preventivní kampaně DI, zbylou část otiskneme v příštím vydání ČD pro Vás. Celá kampaň je také k dispozici na internetových stranách Drážní inspekce http://www.dicr.cz a je možné si ji volně stáhnout a rozšiřovat. Z dvanácti motivů, z nichž deset se týká železniční a dva tramvajové dopravy, vznikne také kalendář DI na rok 2008, o který mohou naši čtenáři soutěžit na následující straně. REDAKCE
Tentokrát byla anketa zaměřena na zkušenosti s poměrně mladou službou Českých drah, poskytovanou prostřednictvím půjčoven jízdních kol. Z vašich anketních odpovědí elektronickou poštou jsme vybrali následující úryvky:
Osobně si myslím, že skuteční cyklisti si raději vozí kola svoje. Proto se mi zdá jako vynikající nápad „polocyklovlak“ Praha-Slaný přes Hostivice, kde si pěšáci a cyklisté vzájemně nepřekážějí. Josef Šochman, Praha 9
S půjčovnou kol ve stanicích ČD máme jen ty nejlepší zkušenosti. Často jezdíme vlakem a poté projíždíme krajinu buď na svých nebo půjčených kolech. Eva Moučková, Mirošov
Zkušenosti se sítí půjčoven kol mám dobré, kola jsou v pořádku a cena přijatelná. Eva Kracíková, Poděbrady
Osobně jsem u nás žádnou nevyužil. Mám ale dobrou zkušenost s půjčovnami kol, které provozují DB v Německu, např. v Brémách a Oldenburgu, kde jsem pracoval. Jakub Rerich, Ostrava S půjčovnami kol ve stanicích ČD nemám jako aktivní cyklista zkušenosti, ale pro příležitostné cyklisty to může být velmi zajímavé. Václav Rojík, Plzeň Když jsem byl pracovně na Ostravsku, udělal jsem si výlet krajem Leoše Janáčka. A to díky tomu, že jsem dojel vláčkem až do Ostravice a půjčil si tam bicykl na nádherný výlet. Petr Kafka, Jince Zkušenosti s touto službou nemám a ani bych neměla zájem. Domnívám se, že není nad to mít svůj vlastní dopravní prostředek, na který je každý zvyklý. Marie Dvořáková, Žamberk Tyto půjčovny podporují cestovní ruch v regionech a lákají turisty k využití železnice. Jan Turovský, Vítkov Obával bych si takové kolo půjčit, pokud nebude zaručen kvalitní servis. Toliko můj názor. Pavel Janík, Děčín Nemám takovou zkušenost, ale má teta si půjčovnu kol velice chválila. Velmi miluje přírodu a jízda na kole bylo pro ni jakožto sportovkyni velice příjemným zpestřením výletu. Lenka Nevřelová, Chuchelná
Mám pocit, že v poslední době také přibylo ve vagonech spojených s osobní přepravou i háků přímo určených na kolo. To je perfektní, protože mohu pohodlně sedět a přitom mít kolo pořád na očích. Jana Janštová, Veselí nad Moravou Rád cestuji převážně po ČR, a tak uvítám, když někam přijedu vlakem a můžu si půjčit kolo a poznat tamní okolí. Tomáš Šmíd, Kolín Vůbec nevím, že půjčovny kol ve stanicích ČD jsou. Dozvěděl jsem se o nich až teď. Roman Juříček, Prostřední Bečva Služba půjčení kola a vrácení v jiné stanici je pro mne velice zajímavá hlavně v době dovolených a prázdnin. Jan Valenta, Lutín
Kolo jsem si nikdy tímto způsobem nepůjčovala, ale zrovna jsem na to myslela a konkrétně na lázně Poděbrady. Martina Vaňková, Praha 9 Kvalita kol je ucházející na běžné výlety s rodinou. Je to dobrá služba, ale zatím s malou sítí půjčoven. Jiří Štrunc, Plzeň Škoda, že není více těchto půjčoven i v regionu Beskyd, kde jsou asi jen dvě: v Ostravici a Frenštátě pod Radhoštěm. Jaroslav Besta, Vřesina Připravil: IVAN SKULINA
Soutěž o kilometrickou banku
V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a účast v soutěži o kilometrickou banku i věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesilatele. Kdo vyhrál?
V květnovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Jaké máte zkušenosti se sítí půjčoven kol ve stanicích Českých drah? Kilometrickou banku vyhrává Josef Našinec z Klatov, propagační předměty ČD Dagmar Krušinová z Brněnce a Jana Juhaňáková z České Lípy.
Dnes se vás ptáme: Jak by se podle vás dalo zabránit riskantnímu chování osob v okolí železnice? Je možné účinným způsobem snížit počet tragických nehod, zejména na železničních přejezdech, které si způsobují lidé svým hazardem sami? Své odpovědi nám zasílejte do 20. srpna 2007 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s., Nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i na e–mailovou adresu:
[email protected]. V tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci.
Přejeme hodně štěstí!
anketa
Jaké máte zkušenosti se sítí půjčoven kol v železničních stanicích Českých drah?
vlakem do zoo
Pozvánka do zoologické zahrady v Olomouci Zoologickou zahradu je nutné opustit v zimních měsících hodinu po uzavření pokladny. V dubnu až září do dvou hodin po uzavření pokladny.
V zoologické zahradě v Olomouci je na ploše 42,5 hektaru k vidění 391 chovaných druhů zvířat, z nichž se zoo specializuje na žirafy, africké kopytníky a také na severskou faunu. Návštěvnicky atraktivní jsou mořská akvária s korálovými útesy, nádrž o obsahu 42 000 litrů pro útesové žraloky lagunové a bělocípé. V další nádrži o obsahu 17 000 litrů žije rejnok siba skvrnitá. V pavilonu netopýrů žijí a úspěšně se rozmnožují kaloni zlatí, v přírodě silně ohrožení vyhubením. Výběh pro makaky červenolící slibuje při jeho průchodu i trochu adrenalinový zážitek. Chovatelskými úspěchy zahrady jsou jeřábi královští, plameňáci růžoví, klokani rudí, antilopy oryxi jihoafričtí, drápkaté opice, lemuři, siamangové, giboni zlatolící, levharti mandžuští, lvi berberští, gepardi, medvědi malajští, řada druhů malých koček, stromový druh mravenečníka – mravenečník čtyřprstý. Olomoucká zoo odchovala první mládě tohoto druhu v České republice. Narodilo se v srpnu roku 2006 a je to samec. Raritou je narození a úspěšný odchov dvojčat žiraf Rothschildových v roce 1999. Olomoucká zoologická zahrada chová jednu z největších skupin žiraf Rothschildových a oryxů jihoafrických v Evropě. Novinkou pro návštěvníky je tropický
pavilon pro jihoamerickou faunu. Jejími obyvateli jsou mravenečníci velcí a čtyřprstí, lenochodi, z opic kotulové veverovití a malpy plačtivé. Dále tropické žabky pralesničky. Vidět zde lze i pavouky sklípkany. Koncem roku 2005 byl uveden do provozu moderní výběh pro rysy ostrovidy o rozloze 700 m². Návštěvníci mohou pozorovat největší evropskou kočkovitou šelmu z lávky nad výběhem. Olomoucká zoo má ještě jednu raritu. Vyhlídkovou věž, vysokou 32 m. Za pěkné viditelnosti je možné z ní dohlédnout do vzdálenosti 50 km. Otevírací doba denně od 8.00 h Pokladna se uzavírá: leden – únor březen duben – srpen září říjen – prosinec
v 16.00 h v 16.30 h v 18.00 h v 16.30 h v 16.00 h
Vstupné děti do 3 let zdarma děti do 15 let 50,- Kč studenti a důchodci 50,- Kč dospělí 70,- Kč vstupné pro skupiny nad 10 osob 40,- Kč pedagogický doprovod škol zdarma rodinná celoroční permanentka 600 Kč (platí pro rodiče a až čtyři děti) držitelé průkazů ZTP a ZTP/P zdarma Váš pes je v olomoucké zoo rovněž vítán. Musí být však po celou dobu prohlídky zoo veden na vodítku a od velikosti kokršpaněla opatřen náhubkem. Vstupenka pro psa: 20 Kč, k ní obdržíte i sáček na exkrementy. Adresa Zoologická zahrada Olomouc Darwinova 29 779 00 Olomouc – Svatý Kopeček Web: www.zoo-olomouc.cz E-mail:
[email protected] Tel.: 585 151 601 Fax: 585 385 260 Vlakem do zoo Číslo žel. tratě: 270, 275, 290, 301, 310 Železniční stanice: Olomouc hl. n. Vzdálenost od žel. stanice: 9 km (BUS č. 11 směr Svatý Kopeček – zoo) Doporučené slevy: In-karta, SONE+, kilometrická banka, ČD Net HANA LABSKÁ, MAREK PLOCHÝ
tip na výlet
Děčínská dominanta: zámek s nevšední historií Přirozenou dominantou Děčína je zámek na skalnatém ostrohu nad soutokem Labe a Ploučnice. Již na konci 10. století bývalo v těchto místech hradiště, které sloužilo jako správní centrum děčínské provincie. Původně přemyslovský hrad vlastnily v následujících staletích tři významné šlechtické rody. Na počátku 14. století přešel za nejasných okolností do rukou mocného rodu Vartenberků. V roce 1534 přicházejí do Děčína rytíři z Bünau. U nás sice tento rod není příliš známý, ale v sousedním Sasku patřil k nejvýznamnějším. Během jejich působení proběhla úprava středověkého hradu na renezanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře pánové z Bünau jako protestanti odcházejí za hranice a v roce 1628 získávají zámek Thun– Hohensteinové. Ti uskutečňují dvě rozsáhlé přestavby. První proběhla ve druhé polovině 17. století za Maxmiliána Thun–Hohensteina, který byl císařským vyslancem a diplomatem. Zámek byl proměněn v reprezentativní barokní sídlo. Je vybudována impozantní přístupová cesta nazvaná Dlouhá jízda. Je to
rovná příkrá ulice, která je dlouhá necelých 300 metrů a široká 10 metrů. Po obou bočních stranách ji lemují vysokánské zdi ozdobené slepými arkádami. Dále v této době vzniká Růžová zahrada se salou terrenou a glorietem, z něhož se naskýtá nádherný výhled na město. Návštěvu této vzácné zahrady vřele doporučujeme. Druhá rekonstrukce zámku proběhla na konci 18. století a řídil ji děčínský architekt Jan Václav Kosch. Během ní byly všechny objekty zarovnány do jednotné výšky a sloučeny do jednoho kompaktního celku obkružujícího nádvoří. Vyrostla dominantní štíhlá věž s hodinami. V 19. století byl Děčín významným centrem politického a kulturního dění.
Mezi návštěvníky byli Fryderyk Chopin či Ferdinand d´Este. Jeho děti zde po sarajevském atentátu žily. V roce 1932 Thun–Hohensteinové zámek z finančních důvodů prodávají státu. Zámek je přebudován na kasárna a až do roku 1991 zde působí vojáci. Nejprve českoslovenští, za druhé světové války němečtí, poté opět českoslovenští a po roce 1968 sovětští. V roce 1991 vojáci zámek opustili a začala rozsáhlá rekonstrukce. Je velmi příjemné, že děčínský zámek je pro turisty otevřený celoročně. Navštívit zde můžete muzeum a zámecké pokoje zařízené dobovým nábytkem. Z reprezentačních komnat se naskýtá fantastický výhled na řeku a město. Do konce letošních prázdnin si můžete prohlédnout výstavu o rytířích z Bünau. Možná se pro vás stane zajímavou inspirací pro cestování po obou stranách česko–německé hranice, kterou lemují historické objekty spjaté s tímto šlechtickým rodem. Text a foto: JIŘÍ BERGER
