Fakulta sociálních věd UK Kurz: Profesionální sebeprezentace ZS 2008/2009
Jak udělat dobrý dojem na společenských akcích Příručka
připravili: Kateřina Kropáčová Barbora Pincová Simona Toušová Jan Pevný
(cit. z Burian, 1978)
Úvod Předem je důležité si vůbec uvědomit, proč je dobré držet se při společenském styku etikety a co to etiketa vůbec je. Výše uvedenou definici lze i přes její nejistý původ považovat za důvěryhodnou, zajímavější je však sociální a zejména sociologický význam dodržování pravidel správného společenského chování, jak nám ho nařizuje etiketa. Nejenže pravidla etikety jsou většinou logická a rozumná, ale pomáhají zachovat společenský řád. Etiketa má zjevně zabránit vyloučení ze společnosti, opakem správného společenského chování je šílenství. Etiketu lze tedy přímo vztáhnout k procesu socializace: „dobře vychovaný“ člověk znamená jinými slovy dobře socializovaný člověk. Aniž bychom to možná tušili, vstupujeme do pole navýsost žhavého filozofického diskursu o sociologických paradigmatech konsenzualismu a konfliktualismu. Užásné na naší pozici je, že znalost etikety se vymyká jakýmkoli sporným interpretacím – i radikální marxista, který dbá zásad slušného chování, může vyvrátit domnění, že se jedná o šílence. Pravidla slušného chování jednoduše platí pro všechny účastníky dané kultury stejně. Svým vystupováním se sami zařazujeme do společnosti. Etiketa je projevem správného chápání kultivovanosti, socializace obecně. Problémem je, že naše představy, podporované sdělovacími prostředky, které mají snahu prosazovat průměr, obsahují spoustu provincionálního šosáctví, napodobenin a banalit, které pak přijímáme za normu či model akceptovatelného jednání, ačkoli jsou se slušným chováním neslučitelné. Je tedy potřeba neustálého rozšiřován celkového kulturního obzoru, soustavné práce na vlastním charakteru – tedy naustálá kontrola projevu, v kolektivu i v rodině. Ideálním místem pro prezentaci naší kultivovanosti, prokazování kvality našeho charakteru, jsou nejrůznější společenské akce, neboť nám nabízejí příležitost ukázat se v tom nejlepším světle, v nejlepších šatech a nejnepřirozenějších situacích, takže každý můžeme tak trochu blafovat o tom, jací skutečně jsme, můžeme předstírat, že jsme lepší než ve skutečnosti jsme. V následujícím textu stručně pojednáme o různých formách společenských akcí, zmíníme se o tom, jaké se k nim pojí vhodné oblečení a chování. Budete-li se jich držet, jistě se vám bude dařit dělat ve společnosti dobrý dojem. To je ostaně to, o co na těchto akcích jde.
Oblečení “In a tuxedo, I’m a star. In regular clothes, I’m nobody.” Dean Martin
Otázka oblečení je zcela zásadní, neboť jak se kdo dokáže obléknout do jisté míry ukazuje na kultivovanost a osobnost nositele. Vyplatí se orientovat se v základních společenských normách, které by se v oblečení měly respektovat. Muži a ženy řeší tuto otázku odlišně, neboť symbolika pánského a dámského oblečení je zcela jiná. Pro muže platí, že do obleku nenosíme košile s krátkým rukávem. Pro večerní příležitosti volíme jednobarevnou košili, ideální volba je bílá. Přes den můžeme tolerovat oblek s pružkem. Košile volíme s límečky buďto úzkými (tzv. kent) nebo širokými (tzv. žralok). Límečky s knoflíčky se pro společenské příležitosti nehodí a jsou brány jako oblečení neformální. Kravata. Při volbě kravaty volíme klasické hedvábné kravaty. Vzor pečlivě ladíme s košilí nebo barvou obleku. Klasické jsou hedvábné kravaty. Vzor kravaty pečlivě kombinujeme s košilí a s barvou obleku. Opatrně kombinujeme pokud máme košili se vzory nebo s proužky. V tomto případě volíme barevně jednoduché modely kravat s žádným nebo opravdu jemným např. puntíkatým vzorkem. Vše záleží na míře vkusu . Pokud si nejste jisti, nechte si raději poradit od odborné obsluhy nebo od někoho, kdo se vyznačuje dobrým vkusem. Nikdy si kravatu ve společnosti nepovolujeme a nerozepínáme knoflíček u košile. Kravatu vážeme tak, aby se hodila ke zvolenému límečku a svou délkou zakrývala opasek. Kratší konec neprostrkáváme pod košili, ale zasuneme ho pod záložku na vnitřní straně kravaty. Kravatu bychom neměli navlékat přes hlavu. Uzel, který je zavázán již delší dobu, postupně ztrácí svůj dokonalý tvar. Uzel Manhattan. Používá se u kravat užších fazón nebo z lehkých materiálů, jako je pravé hedvábí, potištěný foulard apod. Nosí se k dennímu oblečení. Tento uzel se hodí nejlépe do košile s tuhým límcem s krátkými špičkami. Postup vázání:
Uzel Long. Je to uzel historický, který dnes přišel optě do módy. Váže se u kravat těžších materiálů nebo u kravat širších fazón. Má být volnější, příliš se neutahuje. Nejlépe se vyjímá v límci s delšími špíčkami. Postup vázání:
Uzel Windsor. Je značně objemný. Má pravidelný trojúhelníkový tvar. Ladí s košilí s široce rozevřenými krátkými špičkami límce. Postup vázání:
Motýlek. Co se týče vázání motýlku, není to tak zcela jednuduché. Přikládáme názorné schéma.Kromě výše uvedených případů se motýlek může se nosit ke košilovému límci jakéhokoliv tvaru.
Kravatový šátek. Pánové mohou udělat parádu i netypickým doplňkem, jakým je vázací čtyřrohý šátek. Je velkou módou, v košili s rozhaleným límcem působí nenucenou elegancí. Nosí se velmi příjemně, protože umožňuje volnost pohybu, nesmí se však vázat příliš pevně.
(cit. z http://ondra.zizka.cz/stranky/osobni/vazani_kravat.texy) (Animace vázání kravat a šátků: http://www.orsi.cz/tying.php)
Black tie, Smoking. Pro obzvlášť významné příležitosti se někdy možná budete muset obléci do smokingu. Smoking se neobléká před šestou hodinou večerní a je slavnostnější než klasický oblek. Klopy smokingu - ať klasické nebo šálové - jsou potaženy lesklým saténem. Smokingové kalhoty mají jeden lesklý lampas. Do smokingu nosíme zpravidla košili se zakrytými knoflíky - pokud by knoflíky byly vidět, měly by být ozdobné, např. perleťové. Podobné ozdobné knoflíky nosíme i do manžet. Pro motýlky, v souvislosti se smokingem, platí jedna důležitá zásada: Ke smokingu nosíme zásadně černý motýlek a od toho je taky odvozen výraz pro smoking na pozvánkách - black tie, což ovšem neznamená kravatu. Tento výraz petří opravdu pro motýlka, a ne pro kravatu. Žena jako doprovod muže ve smokingu by měla by zvolit dlouhou večerní toaletu. Jedná-li se o komornější událost v menší společnosti, nebudete budit pohoršení ani v koktejlových šatech (pokud jste žena). Většinou se tak chodí na státnické nebo památeční večeře, maškarní plesy. Formal. Čili formální oblečení, obvykle platí stejné pravidla jako u black tie. Ocitnete-li se však v kreativním prostředí, mohou pánové zvolit smoking s černou košilí bez kravaty. Pro přítomné dámy opět platí koktejlky, dlouhé večerní šaty či elegantní večerní kostýmek. White Tie (Ultra Formal). Najdete-li na pozvánce tento výraz, což je velmi nepravděpodobné, pak je zřejmé, že se jedná o maximálně formální akci. Na mužích očekává frak s bílou košilí, vestou a bílým motýlkem s černými lakýrkami na nohou. Tento oděv umožňuje i aplikaci čestných řádů a medailí. Pro ženy to automaticky znamená dlouhou večerní róbu, v závislosti na situaci jsou nebo nejsou přípustná holá ramena. Typickým doplňkem jsou šály a dlouhé rukavičky. Na nejformálnější plesy se zpravidla očekávají bílé šaty, na lovecké plesy černé, bílé, zlaté nebo stříbrné. Přípustný je také národní kroj nebo slavnostní vojenská uniforma.
Napřípustné však je jít takto oděn po ulici! Stejně tak trapné by mohlo být vzít si k fraku černý motýlek: mohli by si vás spést s číšníkem! Doplňky. Klasický pásek používáme kožený, v barvě bot anebo černý. Spona by měla být decentní. Podobné je to i s rukavicemi - měly by být v barvě bot, máme-li šedé nebo černé, nic nezkazíme. Ponožky volíme zásadně tmavé. Světlé volíme jen ke světlému obleku a světlým botám. Co se týče brýlí, jsou vděčným doplňkem pro podtržení vzhledu, sluneční brýle je však nevhodné nosit ve večerníh hodinách – tak činí zejména mafiáni. Boty. Boty jsou vždy součást slavnostního oblečení. Pokud zvete při nějaké příležitosti k sobě domů hosty, počítejte s tím, že je nebudete moci zouvat do bačkor. Boty vždy volíme za účelem, který je pro ně vhodný. Sportovní obuv nenosíme zásadně v kombinaci se společenským oblečením. Ke společenským šatům se nehodí ani boty bez podpatků. Boty se často podceňují. Zcela jistě je musíme udržovat v naprosté čistotě. Pánské boty do společnosti by měly být zásadně se šněrováním. Přitom platí, že boty s uzavřeným šněrováním mají přední díl vcelku, takže jazyk je našit zespoda dodatečně, jsou považovány za více společenské než boty s otevřeným šněrováním, u nichž jazyk je součástí předního dílu a boční díly jsou našity. Mokasíny jsou nejméně formální ze všech druhů bot, nenosí se večer a nejsou součástí formálního oblečení. Lakovky neboli lakýrky, to je ovšem typická večerní obuv a nosí se pouze k fraku a nebo ke smokingu. (cit. z http://www.mojeparty.cz/index.asp?menu=1195) U dámských bot se k otázce jejich vhodnosti či nevhodnosti hodnotí vzhledem k nedefinovatelnosti všech možných modelů přistupuje jinak. Na slavnostní a formální příležitost se hodí večerní lodičky ze saténového hedvábí nebo sametu – budí dojem elegance, jedinečnost, respektu k dané akci. Sandály s volnými prsty na řemínek nebo šněrování jsou koketní, odhalují zranitelnou stránku osobnosti. Zdobené kozačky a lodičky jsou výrazem lesku, signálem připravenosti na dobrodružný večer. Na vernisáže, premiéry a přehlídky se hodí kotníčkové nebo šněrovací boty, které značí uměleckou povahu. Platformy vyzařují modernost (jsou ovšem nevhodné v kombinaci se sukněmi nebo večerními šaty), boty s plochou podrážkou dokládají temperament bez zábran, elegantní realismus. Na koktejlové večírky nebo do lepších restaurací se hodí černé saténové lodičky (ty se ostatně hodí všude), vysoké podpadky s páskem vzadu – jsou otevřené a koketní. Polobotky ke smokingu jsou uvolněné, ale seriózní. Konzervativní lodičky značí spolehlivost, důstojnost, kultivovanost za všech okolností. Creative black tie. Doporučuje-li hostitel oblečení creative black tie, dává vám najevo, že sice půjde o formální událost, ale zároveň vám dává prostor k uplatnění žhavých módních trendů ve večerním oblečení. Semi formal. Ze všech pravidel v oblékání do společnosti je semi-formal tím nejošemetnějším. Většinou to znamená, že velké večerní šaty nebo smoking nejsou vhodné. Zde se musíte řídit časem, ve kterém se událost koná. Je-li začátek po 18. hodině, ženy si mohou obléci koktejlové šaty, muži tmavý oblek. Jedná-li se o dopolední či odpolední událost, připravte si vysoce elegantní kostýmek a oblek pro pány nemusí být tmavý. Informal, casual čili neformální vám říká, že můžete přijít prakticky v čemkoliv. Jdete-li však na svatbu či jinou speciální událost, zachovejte určité dekorum a dobrý vkus. Cocktail. Zde jistě není třeba překládat, na první pohled je jasné, že se jedná o koktejlový večírek a podle něj pojmenované koktejlové šaty, čili elegantní krátké šaty z vytříbeného
materiálu a elegantně zvolené doplňky v podobě lodiček na vysokém podpatku a malé kabelky. (cit. z http://moda.dama.cz/clanek.php?d=5612) „Když se žena snaží být svůdná pro muže, bude nevyhnutelně obtěžovat ostatní ženy.“ Isaac Mizrahi
Ženy mají otázku oblečení poněkud složitější, neboť ženské oblečení je mnohem rozmanitějšía umožňuje větší svobodu výběru. S tím se však pojí také více problémů, pokud se svým oblečením dámy chtějí nějakým určitým způsobem prezentovat, neboť to vyžaduje větší cit pro chápání skrytých významů ženského oblečení a působení barev. Úzkými šaty s velkým výstřihem se můžete snažit budit dojem svůdnice, budete však působit bezmocně a zranitelně, neboť máte odhalenou kůži a podpadky a úzká sukně brání v pohybu. V kostýmu šitém na míru se budete snažit působit nenapadnutelně a sebevědomě, budete však vypadat odtažitá a strohá. Ve tmavých kamaších a svetru chcete vypadat uvolněně a pohodlně, tmavé bary však působí méně otevřeně. Šaty s květinovými vzory nebo pletenými svatry se budete snažit budit atmosféru křehkého ženství, budete však vypadat naprosto pasivně. Nedbalým stylem budete chtít vysílat signál, že nemáte zapotřebí něco dokazovat, budete však působit neuctivě. V průsvitných šatech bude chtít vypadat šik, na přítomné ženy však budete působit útočně a zastrašujícím dojmem, na muže nepříjemně vyzývavě. Svou snahou být oblečena vždy podle poslední módy můžete působit povýšeně, ve stylu pouliční módy, kterým se snažíte dát najevo energii a sílu, můžete budit dojem, že se snažíte popřít nevyhnutelnost stárnutí. Budete-li chtít vypadat sexy ve velmi odhalujících šatech, dáte tím pouze hrubým způsobem najevo svou dostupnost. Důležité je znát také působení barev, neboť jsou mocnou komunikační sílou, vypovídají o tom, zda inklinujeme k uzavřenosti nebo sdílnosti. Některé uklidňují, jiné povzbuzují, v kombinaci s vhodnými materiály můžete zlepšit áladu všem, kteří jsou s vámi. Barvy sdělují nálady, rysy osobnosti, nejistotu, mohou propůjčovat autoritu, pomoci prosadit názor, ovlivňovat ostatní, stimulovat, inspirovat, ztišit, vyjadřovat moc, rafinovanost, intelektuálství. Barvy podtrhují vkus. Tmavé barvy ustupují do pozadí, umožňují vyjádřit neutrální postoj, naproti tomu výrazné barvy vytvářejí očekávání sdílnosti, přátelství, proti tmavým v nich ovšem působí člověk méně zkušeně. Preference určité barvy vypovídá o hledání stability.
Jak se slušně chovat Jsme-li již náležitě ustrojeni, můžeme vyrazit do společnosti. Předtím si však připomeňme několik zásad správného představování, kultivovaného stolování a slušného chování vůbec. Ruku podávejte beze vší afektace. Při podání ruky neprovozujme tedy žádného tělocviku, jakož vůbec ve společnosti žádného tatrmanství. Pán dámě nepodává ruky první, dáma ve svém salonu ale první podá ruku hned příteli svého chotě. Na návštěvě: Pán odloží v předsíni svrchník a deštník. Není-li v předsíni ani sluhy ani věšáku, postaví se deštník do kouta a svrchník vezme se přes ruku. Dáma nesmí položit svůj slunečník přes kolena, aby nepřekážel sousedkám. Klobouk držeti dlužno vždy tak, aby nebylo viděti jeho vnitřku. Ze strany hostitele není pak slušno nutiti návštěvníka, aby odložil. Jsou lidé, kteří hostu klobouk přímo z ruky trhají! Muž pozdravuje na ulici sejímaje klobouk. Mnozí vytýkají tomuto způsobu nebezpečí pro zdraví pro pozdravujícího, ale není známo, že by pro pozdrav by kdo byl zemřel. cit. z Guth-Jarkovský 1907
Představování. Obecně platí, že žena je společensky významnější než muž, starší člověk významnější než mladší a nadřízený významnější než podřízený. Vždy by mělo platit, že společensky významnější osoba podává jako první ruku, první usedá a první vchází do dveří. Jedině, kdy přednostní pravidlo neplatí, je při scházení ze schodu a při vstupu do restauračních a neznámých prostor. Zde vchází první muž a zasadí se tak o větší bezpečí přítomné dámy. Někdy může nastat dilema, kdo je ve společnosti v této chvíli významnější, zda žena, osoba starší nebo člověk vysoce postavený. Většinou se v této nerozhodné chvíli raději rychle orientujeme, abychom předešli trapným okamžikům a dáme přednost ženě, a to nejprve ženě významnějšího partnera. Výjimky mohou nastat jen v okamžiku, kdy se významnější osoba své pozice vzdá a dá vám přednost. V takovém případě je vhodné ji přijmout. Zásadně nepodáváme ruku v sedě a díváme se zpříma do očí. Jediný, kdo může při podání ruky zůstat sedět je žena. Pravidla při představování dvou lidí. Pozdrav - zřetelné jméno - fráze vyjadřující potěšení ze seznámení. Př.: „Dobrý den, Jana Pěnkavová, těší mě, že vás poznávám." Nejde o žádné dogma, spíše o do poručení, takže lze uvedený po stup zkrátit nebo přehodit, jak se vám to bude hodit. Působí rozhodně příjemněji, jestliže vyslovíte celé jméno, tedy i křestní. Pravidla při představování tří a více lidí. Vstupní frázi k seznámení - jméno osoby s menší předností - zajímavost o ní - Jméno osoby s vyšší prioritou - zajímavost o ní. Př. „Vážení, dovolte, abych vás seznámila. To je kolega Jiří Vaniček, náš odborník na marketing a tady je pani doktorka Irena Ratajová, která nám dává právnické rady ohledně projektu Zelené dvory." Reakce. Seznamovaní by měli vyslovit maximálně pozdrav, případně potěšení ze seznámení. Rozhodně nemumlat znovu své jméno. Je úkolem prostředníka, aby ho zřetelně vyslovil a já jako seznamovaný se zatím má plně soustředit na druhou osobu, usmát se na ni a udělat na ni dojem. Účel oné doplňující informace, tzv. zajímavosti, spočívá v tom, že prostředník může po seznámení odejít a nově seznámení mají o čem spolu mluvit. Je to jakýsi rozjezd, výhodný zejména pro společensky méně obratné jedince. Při představování vždy stojíme, výjimku mají jen velmi staří lidé nebo osoby zdravotně handicapované. Podání ruky. Představování provází podání ruky. Pravidla při podání ruky jsme probrali u předností, tedy jenom krátký dodatek. Někteří muži líbají dámám ruku. Je to dnes u nás málo běžné, ale může se stát. Žena neděkuje, nebrání se, jenom pozdraví a usměje se. Když si políbení ruky nepřejete, nechte klesnout ruku k boku a nekomentujte to. Při podání ruky kromě pravidla, kdo komu ji podá první, dbáme, aby ruce byly samozřejmě čisté, suché a měly přiměřený stisk. Ruku nedrtíme, nepodáváme ji jako „leklou rybu“, ale přátelsky stiskneme. Zopakujme si pravidlo, že první podává ruku společensky významnější člověk. Pokud se setkají dva páry podá první ruku žena ze společensky významnějšího páru ruku ženě druhého páru a potom muži. Po té partnerka muže z méně významného páru nabídne ruku protějšímu muži a tento významnější muž nakonec podá ruku muži méně významnému. Nikdy by se ale nemělo příliš dlouho otálet a přemýšlet. Pokud přeci jenom někdo změní pořadí, určitě je to lepší než trapná chvíle nejistého váhání. Člověku s vyšší prioritou jsou představováni lidé s nižší prioritou, člověk s předností podává první ruku (tj. starší mladšímu, žena muži apod.). Méně známé už je, že žena ruku nutně podat nemusí, když z nějakých důvodů nechce. Stačí úklon hlavy, případně úsměv. Přijmout nabízenou ruku dámy rovněž nemusí, i když to možná udělají, aby nevznikl trapas.
Stolování „Málo slušných mravů prozrazuje, nabízíš-li jinému něco, co jsi sám spola snědl. Chléb nakousnutý opět dávat do omáčky je selské, jakož není úhledno v ústech jsoucí jídlo vyndávati a klásti na chleba. Vzals-li náhodou něco, co nemůžeš spolknouti, pak jest ti obrátiti se a potají to někam odhoditi. Vzíti znovu ojedené jídlo nebo ohryzovati kost, která byla již na talíř odložena, pokládá se za pochybení. Neházej kostí nebo co jiného zbylo podobného pod stůl a nemaž tím podlahy, neklaď jich na ubrus nabo zpět do mísy, nýbrž na okraj svého taíře nebo na mísu, která jest určena ke sbírání zbytků. Cizím psům podávati jídlo se stolu pokládá se za hloupé; ještě hloupější jest bráti psy k jídlu vůbec. Skořápky vaječné vyškrabovati nehtem nebo palcem je směšné; totéž jazykem činiti ještě směšnější, lépe se to udělá nožem. Kosti zuby ohlodávati je způsob psů, slušno nožem je oškrábávati. Tři prsty do slánky nořiti, tomu se říká žertem obyčejně „selský erb“. Nožem vezmi tolik soli, kolik potřebuješ. Utkví-li na talíři nebo na míse něco cukru, olizují jej toliko kočky, ale nikdy lidé. Maso se nejprve na talíři rozkrájí na malé kousky, s chlebem se pak chvilku žvýká a poté teprve polkne. Někteří lidé polykají více než jedí, nejinak než jako by, jak se říká, měli býti do vězení uvrženi. Tak polykají raubíři. Někteří toho nacpou do úst najednou tolik, že se jim tváře nadují jako měchy, jiní žvýkají a mlaskají jako prasata. Někteří funí v horlivosti do jídla nosem jako by se dusili. Plnými ústy píti a přitom mluviti je neslušno, také nebezpečno.“ Erasmus Rotterdamský (cit. z Burian, 1978)
Přípitek. Ťukáme si jen s vínem a sektem a vždy se díváme do očí. Sklenice pozvedáme za stopku. Ostatní nápoje jen pozvedáme (sklenka s koktejlem, pivem, nebo tvrdým alkoholem). Příbor. Vidličku i nůž nedržíme jako tužku, drží se tak, že jej svíráme v ruce horní dvě třetiny rukojetí. Zápěstí by se nemělo dotýkat stolu. Hlavu neskláníme příliš k talíři (pokud se zrovna nenacházíme v čínské restauraci, kde se skláníme nad hůlkami stejně jako to dělají i Číňané). Ubrousek. Ubrousky máme látkové a papírové. Látkové ubrousky nikdy nedáváme za pásek, nebo za límeček pod krk. Pokládáme jej na klín, kde zůstane po celou dobu jídla. Pouze si jím vždy před napitím a po jídle otřeme ústa. Po skončení stolování jej volně položíme na stůl. Papírový ubrousek naopak na klín neklademe a po jídle jej zmačkáme a dáme na talíř. Talíř. Měli bychom požadovat tolik jídla, kolik opravdu sníme. Talíř, kde se nachází plno rozházeného jídla, nevypadá nejlépe. Pokud už nemůžeme dojíst, odložíme příbor na stranu a tím dáváme najevo, že už jsme s jídlem skončili. Překřížený příbor vypovídá o naší nespokojenosti jak s jídlem, tak i s obsluhou. O něčem také vypovídá i to, jak vyprázdněný talíř po nás po skončení jídla zůstává (např. ve Francii bychom měli talíř vytřít kouskem chleba, jinak by si mysleli, že nám nechutnalo). Chleba. Chleba nikdy neukusujeme, ale vždy ulamujeme sousta (pokud jíme jídlo, které nevyžaduje použití nože, ale pouze vidličku, můžeme si chlebem na vidličku pomáhat). Párátko. Uvízne-li nám kousek jídla mezi zuby, neměly bychom je začít „dolovat“ přímo u stolu. Párátko ve vybrané společnosti u stolu nepoužíváme (mezi známými opatrně ano, ale vždy si ústa zakryjeme dlaní). Švédský stůl neboli studený bufet. Je čím dál oblíbenější v lepší společnosti. Název tomu sice nenapovídá, ale obsahuje i jídla teplá. Švédský stůl je rozmanitý – obsahuje řadu dobrot a každý si může naložit na talíř jídlo podle své chuti. Měli bychom se nechat obsloužit personálem, který se u daného pokrmu nachází. Pokud není u stolů obsluha, na talíř bychom si měli vždy ale nakládat s rozumnou mírou. Není zakázáno jít si přidat, ale hloupě vypadá, když se na talíři nachází hromada jídla. Rovněž na jeden talíř nenakládáme jídla, která se navzájem neslučují – např. nikoliv zároveň předkrm a hlavní chod nebo maso a rybu a
především ne rybu a sladkosti apod. Pokud si půjdete přidat víckrát, vždy se bere nový talířek a čistý příbor. Nejčastější chyby, kterých se dopouštíme: Odkládání použitého příboru vedle talíře na ubrus. Začneme jíst dříve, než mají všichni ostatní jídlo před sebou. Olizování nože. Foukání do pokrmů pro ochlazení, nebo čichání k nim. Pít tak, že na skleničce zůstanou otisky rtěnky nebo zbytky jídla. Opírat se lokty o stůl, případně si opřít bradu o dlaň. Mluvit nahlas s plnými ústy. Kouřit mezi jídly (pokud se ovšem nenacházíme v čistě kuřácké společnosti, což je výjimka).
Ještě pár slov ke kouření Kuřák by ve společnosti měl dodržovat určité zásady: Ve společnosti druhých osob vyžádat svolení – ještě před vynětím tabatěrky či krabičky z kapsy, žena je této povinnosti zproštěna. S cigaretou v puse se nemluví, kouř se neodfukuje do tváří ostatních. U večeře se smí zapálit nejdříve až po dezertu. Kuřák si nesmí zapálit cigaretu jako první (kdo ovšem pak tedy má to právo?). Není dovoleno oklepávat konce cigarety před zapálením o stůl nebo o tabatěrku. Popel se má odklepávat pouze do popelníku, nedopalek cigarety se musí před jeho vyhozením do popelníku řádně uhasit. Pravidla při zapalování. Muž nabídne oheň ženě nebo staršímu společníkovi, opak není běžný. Je důležité respektovat, že před tím než se připálí cigareta další osobě, je třeba zapalovač či sirku uhasit a znovu zapálit. Doutníky a pravidla jejich užívání. Prvním, kdo začal doutníky kouřit, byl Zino Davidoff, který v době hospodářské krize na počátku 30. let v USA začal doutníky v malém měřítku i vyrábět. Doutníky už od počátku představovaly jakýsi odkaz na vyšší společenský život a zvyky. Z doutníku by se nemělo popotahovat dlouze ani hluboko do plic jako z cigaret, naopak zlehka a hodně krátce, s přibližně 35 – 45 sekund trvajícím intervalem mezi popotáhnutími – pokud by byl interval častější, doutník se začne přehřívat, což vede k jeho zapaření, čímž dochází ke zničení jeho chuti a pocitu trpkosti v ústech ( u kuřáků dobře známého tzv. „ocasu“). Popel kouř ochlazuje, takže je lepší neodklepávat. V tomto případě, pokud už je odklepnutí nasnadě, lehce doutníkem krouživým pohybem otřeme o okraj popelníku. Je nepsaným pravidlem, že doutník se kouří pouze do dvou třetin. Zbytek doutníku tvoří jakýsi filtr, v němž se usazují nečistoty. Kouření doutníku je spojováno s elitou, vyšší společností. cit. z http://www.doutnikyvalmont.cz/s59-doutnikova-etiketa
Formy společenských akcí Banket je společenská akce, organizovaná při významné události. Typická je velká hostina s tabulí. Jídlo se podává vzorovým slavnostním způsobem. Při banketu očekávejte slavnostní výzdobu, slavnostní tištěné jídelní lístky obvykle i s jménem hostitele a dalšími informacemi o akci. Stoly jsou uspořádány do nejrůznějších tvarů a naleznete na nich kromě výzdoby také jmenovky, které slouží k rychlé orientaci a dodržování zasedacího pořádku. Příklady zasedacího pořádku dle tvaru stolů:
Legenda: H – hostitel Ha- hostitelka 1 I, 2 II, 3 III... - páry
(cit. z Burian, 1978)
Na jmenovku patří pouze jméno a příjmení a akademický titul. Banket patří mezi nejslavnostnější oficiální setkání. Po příchodu je nabídnutý aperetiv, který se pije mimo stůl a pak hostitel usazuje ke stolu. Má předem připravený zasedací pořádek, páry většinou nesedí spolu, nikdy si neměníme místo. Trvá asi 4 hodiny. Recepce.V diplomatické a společenské oblasti se jedná o největší společenskou akci, která se koná při výjimečných slavnostních příležitostech či je spojena s konáním další akce. Recepce má daný organizační řád – slavnostní zahájení, projevy, přípitky, slavnostní zakončení. Tuto akci lze pořádat dopoledne, odpoledne i večer, záleží na formě, obsahu i významu recepce: Dopolední recepce se pořádají spíše výjimečně. Jedná se o zahájení výstav, svatba v diplomatických kruzích. 11 - 12 hodin: Polední recepce je organizována jako bohatší buffet dinner. Nejčastěji se taková recepce hodí na oslavu státního svátku či soukromých výročí. Odpolední recepce se konají po 17 hodině a hodí se pro všechny typy společenských akcí. Večerní recepce se lépe hodí pro nejvýznamnější události. Pozdní večerní recepce se pořádá až kolem 22 hodiny a obvykle navazuje na banket s omezeným počtem pozvaných hostů. Tato společenská akce je velmi krátká, ale program bývá velmi slavnostní. Na recepci je nutná písemná pozvánka, která by měla obsahovat důvod pořádání akce, místo a dobu konání i společenský úbor. Důležité je dodržovat uvedené časy příchodu a odchodu, z důvodu vítání a loučení hostitelů, kteří bývají v tuto dobu u vchodových dveří. Chodí se v rozmezí 15ti minut, hostitelé čekají u dveří, dokud nepřijde nejváženější host. Na stolech je připraven bufet, hosté se obsluhují sami a jedí ve stoje, jsou zde ale k dispozici malé
stolečky s křesly pro možnost k sezení. Je možné připravit i hudební program či promítání filmu. Ples. Velmi slavnostní příležitosti, kde se dobře uplatní oblečení typu white tie, black tie či tmavý oblek a malé večerní. Pouze na plese může tančit cizí muž se zadanou ženou. Gala večeře. Je formou banketu, což je uspořádání, kde všichni sedí, je to většinou společenská událost (pro obchodní partnery) hodně formální, celkově je vše již na nižší úrovni než u banketu, jídlo i pití, přičemž všichni mají jednotné menu. Jedná se o akci na celý večer. Ofičiální oběd a večeře. Pokud jste pozváni na oficiální oběd nebo večeři, počítejte s formalitami. Večeře se pak považuje za významnější, formálnější a také časově uvolněnější. Na oficiální oběd či večeři je nezbytná formální pozvánka. Ta vám pak pomůže při výběru oblečení. V obou příležitostech sedí hosté podle předem stanoveného pořádku a také je důležitý včasný příchod. Nejběžnější časy zahájení obou akcí jsou u oběda 12,30 nebo 13 hodin, u večeře 19 až 20,30 hodin. Samozřejmě se orientujte podle času na pozvánce. Pokud je očekáván tzv. hlavní host, většinou se načasuje jeho příchod později, aby byli ostatní již přítomni. Průběh večera může mít několik variant. Nejběžněji po shromáždění celé společnosti hostitelka vyzve přítomné dámy, aby přešly do jídelny a sama vejde jako poslední. O muže se stará hostitel. Ke stolu sedají muži až po té, kdy usednou ostatní dámy. Pokud se jedná o opravdu oficiální příležitost vstupuje hostitel s manželkou hlavního hosta, hostitelka s hlavním hostem přicházejí jako poslední. Společnost na ně čeká vestoje a usedá až po hostitelce s hlavním hostem. Maškarní ples. Charakteristické uvolněnou atmosférou, po půlnočním odmaskování přichází představování, které během zábavy v masce nemusí přijít. Pánové by měli vyzvat k tanci, ty ženy, se kterými tančili nejvíce, i kdyby se jim po sundání masky zdála neatraktivní. Za masku lze vybrat cokoli mládeži přístupného. Koktejl je společenský podnik, konaný při příležitostech menšího významu. Jeho hlavním účelem je umožnit seznámení a navázání nových kontaktů co možná největšímu počtu zúčastněných. Proto pokud není stanoveno jinak, přicházejí pozvaní hosté bez partnerů. Obvyklý začátek koktejlu je od 17 do 18:30 hodin. Jde o společnost neformální. Hosté přicházejí a odcházejí po celou dobu konání koktejlu a měli by na akci setrvat alespoň dvacet minut. Proto by hostitelé měli trávit většinu času poblíž vchodu, aby se mohli s hosty průběžně vítat a loučit. Obdobný jako raut, ale výběr jídla není tak široký, k občerstvení většinou chlebíčky a jednohubky. Trvá maximálně dvě hodiny a odchod opět nejpozději po kávě. Koktejly jsou nejlevnější a nejoblíbenější společenskou akcí, kam je možné pozvat velký počet hsotů s poměrně malými náklady. Buffet lunch (Buffet dinner). Oba názvy naznačují menší společenské akce spíše neformálního rázu. Jedná se o menší občerstvení v době oběda (Buffet lunch) nebo večeře (Buffet dinner). Díky jistému neformálnímu rázu obou akcí, nepočítejte s výraznou výzdobou, přílišnými formalitami i se zasedacím pořádkem. Hosté se obsluhují sami u bufetových stolků, kde jsou připravena teplá i studená jídla. Čaj. Odpolední, přátelská méně formální společenská akce. Začátek obvykle stanoven mezi 16 a 17 hodinu. Počítá se asi tak s hodinovým trváním. Nejčastěji je to forma setkávání žen.
Číše vína. Krátké, cca půl hodinové setkání, při kterém se podává jen přírodní víno a nealko, případně jednohubky. Po dvou, třech skleničkách odchod. Koná se dopoledne nebo od 12 do 14 hodin. Poměrně velký podnik, co do rozsahu pozvaných, ale doba trvání omezena zhruba na hodinu; hostitel vždy u stolu (spíše jen pro pány). Drinks (Drink party). Nepříliš častá neformální akce pouze pánské společnosti, zpravidla se koná od 17 hodin. Úzký počet osob, zpravidla důvěrně známých, užívá se při setkání mezi diplomaty stejné hodnosti nebo okruhu činnosti stejné či blízké. Široká škála alkoholických i nealkoholických nápojů plus drobné občerstvení. Garden party. Raut, který se koná venku. Většinou se koná od 17 či od 20 hodin. Jde o neformální událost, která nemusí mít určení, kvůli kterému se koná. High tea. Jen málo využívána společenská akce, oficiální odpolední svačina výhradně dámské společnosti, začátek mezi 15 a 17 hodinou. Zasedací pořádek. Podává se malé masité občerstvení s vhodným vínem, pak následuje čaj nebo káva a moučník, na závěr zmrzlina. Káva. Dopolední přátelská forma společenského podniku dámské společnosti. Začátek nejdříve v 10 a nejpozději v 11 hodin. Křest různých předmětů. Je spojen s veřejnou slavností, při níž, zpravidla na počátku, vysoce postavená osobnost provádí křest vínem, tj. roztříštěním láhve o křtěný předmět. Hudba, projevy. Po křtu jsou hosté pozváni na oběd, recepci či koktejl. Program křtu a následující akce pro zvláštní hosty musí být vypsány na pozvánce. Matinée. Jde o dopolední kulturní - hudební, taneční či literární představení. Nepodává se občersvetní. Probíhá mezi 10. a 11. hodinou a mělo by trvat maximálně 90 minut. Mejdan. Pořádají se v soukromí a při menším seskupení lidí do 30ti osob v různou dobu, nejčastěji se začátkem kolem 19. hodiny. Studený bufet, volná zábava. Piknik. Neformální společenská akce v přírodě pro menší počet osob, které se dobře znají a předem domluví, kdo s čím přispěje. Piknik spojený s opékáním masa se nazývá barbecue. Podnikový večírek. Koná se při zvláštních příležitostech, jako jsou různá výročí podniku, vánoční svátky, konec roku, příchod nového roku atd. Organizace, pozvánky, místo v podniku i mimo něj. Začátek uvítáním hostů, podáním aperitivu a uvítací proslov. Raut. Jedná se o běžnou společenskou akci, kde u vchodu vítá obsluha s uvítacím nápojem. patří vždy k nějaké společenské události, je to typ občerstvení, nikoliv akce, nepořádá se samo o sobě. Raut se často koná na netradičních místech, ale vždy musí vypadat honosně a reprezentativně. Po krátkém zahájení hostitelem, který zve ke švédským stolům, kde jsou většinou různé speciality a pochoutky, nikdy si nedáváme více než sníme a spíše střídměji, protože si můžeme přidat a nejíme rovnou ze stolu a co jsme si již jednou vzali, nevracíme zpátky. Většinou se jen stojí, odchod nejpozději po kávě. Réveillon. Jde o jídlo po půlnoci, koná se v době od 00 do 2 hodin, zpravidla po společenské zábavě. Podávají se masitá jídla studená i teplá. Nepodávají se ryby, sýry, zelenina, šampaňské, káva, čaj, kakao a čokoláda.
Taneční, bridžové večery. Pozvaných málo, před tancem či hrou je neformální večeře či bufet. U nás se používá velmi zřídka. Vernisáž. Slavnostní zahájení výstavy, obvykle začíná mezi 16. hodinou a půlnocí. Pracovní oběd (Business lunch). Hlavním cílem je pracovního oběda je upevnění vzájemné důvěry mezi obchodními partnery. Je jednoznačně dáno že ten, kdo zve, platí. Navrhuje také místo setkání, zasedá jako hostitel, tedy první, a na místě také navrhuje zasedací pořádek přítomných. Konference. Př. tisková konference. Pozvou se novináři a cíleně jsou informováni o nějaké věci (krátké tiskové prohlášení; představení věci, následují otázky a odpovědi, přičemž se vydává tisková zpráva, nepodává se nic k jídlu, ale novináři dostávají tiskové materiály (press kit- desky, kde jsou všechny tyto věci),může se stát i sedět. Trvá max. do 1 hodiny.
„Všechno intelektuální zdokonalování vzniká ve chvílích volna.“ Samuel Johnson
Použitá literatura: BACHRACHOVÁ, SMEJKAL. Lexikon společenského chování. Praha : Grada, 2008. BRÁZDOVÁ, D. Zásady společenského chování. Praha : Road, 1991. BURIAN, V. Dokonalý člověk. Praha : Merkur, 1978. BURIAN, V. Gentleman od A do Z : 181 společenských přikázání. Praha : Merkur, 1970. FISCHER-MIRKIN, T. Tajemná řeč módy : co říkáme svým oblečením, Praha : Lidové noviny, 1996. GUTH-JARKOVSKÝ, J. Společenský katechismis. Praha : Čs. spisovatel, 1992. DOLEŽALOVÁ, J. Kuchařka o společenské chování. České Budějovice : Dona, 1998. JEČNÝ, D. Brevíř moderního člověka. Praha : Svoboda, 1970. MAJOROVÁ, M. O slušném chování : fakta. Praha : Státní pedagogické nakl., 1970. MARTINKOVÁ, V., SEDLÁČEK, I. Člověk mezi lidmi. Praha : Trizona, 1998. MATHÉ, I., ŠPAČEK, L. Etiketa. Praha : BB/art, 2005. OPLETALOVÁ, S. O slušném chování. Olomouc : Ruboci, 2000.
