Jak na POČÍTAČ. z cyklu Jak na tech. Kolektiv:

2

Jak na POČÍTAČ z cyklu Jak na tech Kolektiv: Adam Kubeš Petr Veselý Zdeněk Pechar Magda Procházková Jan Mach Martin Vondráček Tomáš Staško Tomáš Arendáč Mátúš Lackovič www.jaknatech.cz

3

4

Obsah 1.

Úvod

9

2.

Jak na PC 2.1. Co se z těchto materiálů dozvíte? 2.2. Co je to počítač 2.3. K čemu může počítač sloužit? 2.4. Jak vypadá počítač 2.5. Jak počítač zapnout

11 11 11 12 17 22

3.

Co je to PC 3.1. Popis hardware 3.2. Rozdělení PC 3.3. Základní komunikační porty

25 25 27 27

4.

Popis notebooku 4.1. Rozdělení notebooků

31 32

5.

Stolní počítače vs. notebooky 5.1. Přenositelnost 5.2.  Konektivita 5.3. Úspora energie 5.4. Výkon, technologie a kapacita 5.5.  Cena a poměr cena : výkon 5.6. Spolehlivost 5.7. Výběr 5.8. Konfigurovatelnost a upgrade 5.9. Ergonomie 5.10. Design, vzhled, dojem

35 35 35 36 36 37 37 38 38 39 39

6.

Jak koupit PC/Notebook 6.1. Kategorizace počítačů

41 43

5

6

7.

Jak na to – operační systém 7.1. Co je to operační systém 7.2. První spuštění Windows 7.3.  Soubory, složky, a jak s tím souvisí ikony 7.4. Ovládání Windows 7.5. Práce se soubory a složkami 7.6. Ovládací prvky Windows 7.7. Základy práce s textem 7.8. Vypnutí počítače, restart a úsporný režim 7.9. Zatuhnutí aplikace

55 55 56 58 66 73 83 92 95 97

8.

MS Office 8.1. Spuštění aplikace 8.2. Popis aplikace 8.3. Ukládání dokumentu 8.4. Písmo

99 99 100 101 102

9.

Internet 9.1. Co je to internet 9.2. Z historie internetu 9.3. Počítačové sítě 9.4. Přístup do internetu 9.5. Služby internetu 9.6. Webový prohlížeč

105 105 106 107 107 110 111

10. Hudba, video a práce s obrázky 10.1. Hudba, video 10.2. Obrázky

113 113 119

11. Periferie 11.1. Skener 11.2. Tablet 11.3. Mikrofon 11.4. Sluchátka 11.5. Reproduktory

125 125 128 130 131 133

12. Údržba PC 12.1. Údržba hardwaru

137 137

12.2. SW údržba 13. Údržba notebooku 13.1. Předpříprava 13.2. Vnější údržba 13.3. Vnitřní údržba 13.4. Když se nedaří

144 153 153 154 154 156

7

8

1. Úvod Brožura, kterou jste právě otevřeli, je věnována začátečníkům, kteří mají chuť se dozvědět nové informace v oblasti techniky. Brožura je doplněna webem – www.jaknatech.cz. Tento web obsahuje stejné informace jako brožura, rozšířené o více obrázků, nějaká videa, komentáře a zkušenosti uživatelů, ale také je pravidelně doplňován aktuálními články. Struktura je rozdělena do 3 základních sekcí: Počítač, Mobil a Fotoaparát. V každé z nich najdete základní informace o daném zařízení, základní členění a popis jeho součástí. Také zde naleznete rady, jak si dané zařízení vybrat podle svých požadavků, jak ho používat, či jak ho správně udržovat. Hodně zdaru při čtení a používání vaší techniky!

9

10

2. Jak na PC 2.1.  Co se z těchto materiálů dozvíte? Vysvětlíme si, co to jsou počítače, k čemu nám mohou sloužit, a tedy proč se vůbec učit pracovat s počítačem. Dále se podíváme na to, s jakými druhy počítačů se můžeme běžně setkat, jak počítač nakoupit (jaký vybrat), a konečně též jak ho ovládat. Naším cílem je, abyste se po přečtení těchto materiálů počítače nebáli a na základní úrovni rozuměli, jak k němu přistupovat. Počítač totiž dnes může ulehčit práci skoro každému, a pokud se s ním dobře seznámíte, najdete mnoho dalších využití.

2.2.  Co je to počítač Začneme pokusem o definici, ale nezalekněte se jí, pokud se v ní ztratíte. Postupně si vše rozebereme. Počítač je elektronické zařízení, které zpracovává data pomocí programů. Rozlišujeme hardware (fyzické součásti, na které si můžeme sáhnout, patří sem třeba procesor, paměť, pevný disk a jiné) a dále software, což jsou programy (aplikace). Software je vždy uložen na nějakém médiu, ať už je to paměť uvnitř počítače, nebo třeba pevný disk, USB flash disk, CD apod. Zjednodušeně řečeno program je nějaká sada instrukcí, jak se má počítač chovat (když po něm uživatel něco požaduje, nebo uběhne nějaký čas apod.). Co to znamená pro vás jako běžného uživatele? Zpravidla vás hardware moc nezajímá a v našich materiálech se mu také věnujeme okrajově. Běžný uživatel si sám asi nebude počítač

11

rozebírat. Ovšem pracovat s nimi bude neustále a čas od času bude potřebovat též nějakou nainstalovat. Již jsme zmínili, že na počítači běží nějaké programy (pro potřeby našeho textu budeme považovat slova program a aplikace za synonyma jako v běžné řeči). Ty jsou programátory napsány k tomu, aby reagovaly na požadavky uživatele, ať už je to kliknutí myší nebo napsaný text z klávesnice, případně na nějaké obecné události, jako třeba vypršení určitého času (podobně jako digitální budík reaguje na to, že už je šest hodin, pokud jste si nastavili alarm, a tudíž začne zvonit) či obdržení nějakého signálu ze sítě (z internetu, například příchod elektronické pošty – e-mailu). Program nemůže dělat nic, na co nebyl naprogramován. Počítače nejednají samy od sebe, ale vždycky na základě nějakého podnětu, například od vás. Samozřejmě se občas chovají netypicky, ale to bývá způsobeno buď souhrou různých náhod a třeba i nějaké závady, nebo špatně napsaným programem. K řešení problémů s počítačem se ještě vrátíme v dalších článcích. Program pracuje s daty, která mohou být uložena v různé podobě (viz kapitola 4.1 Jak na OS) nebo je do počítače vkládáte sami (píšete na klávesnici), a v programu zpravidla vznikají další data. Například na počítači můžete napsat jednoduchý dopis, vznikne vám tak soubor (dokument), nebo text, který rovnou odešlete e-mailem. Výsledek je tedy vámi zadaný text a nějaké skryté instrukce, kterým zase rozumí programy a které jim sdělují, jak mají s daty zacházet (např. jak je mají zobrazit).

2.3.  K čemu může počítač sloužit? Na tuto otázku nelze dát vyčerpávající odpověď, jelikož lidská fantazie je neomezená a nová využití počítačů se

12

objevují každou chvíli. Neustále vznikají nové aplikace nebo způsoby, jak využít ty dosavadní. A mimo jiné i díky internetu se novinky šíří velmi rychle. Představíme si ovšem některé základní činnosti, při kterých počítače pomáhají, nebo jsou dokonce nezbytné.

2.3.1. Administrativa Za pomoci počítače a internetu nebo vnitropodnikové počítačové sítě vyřizuje většina zaměstnanců v kancelářích své denní pracovní povinnosti: • sepisují hlášení, zápisy z porad, • vyplňují protokoly, • vyřizují korespondenci (zpravidla elektronickou, ale samozřejmě píší i dopisy, které se poté tisknou a posílají klasickou poštou), • hledají a čtou materiály vytvořené jinými zaměstnanci před nimi, různé podnikové znalosti nebo informace o trhu apod., • hledají kontakty. Pomocí různých tabulkových editorů a statistických nástrojů nebo jiných specializovaných aplikací můžete: • vytvářet různé číselné výkazy, • provozovat účetnictví, • sestavovat (statistické) analýzy, • sledovat průběh různých činností (například vytížení výrobních linek, ekonomické ukazatele podniku…) a další. Elektronika může v některých případech nahradit kancelář, existují čistě virtuální organizace, ve kterých zaměstnanci pracují třeba z domova nebo ze zahraničí pouze pomocí po-

13

čítače a internetu (ke kterému se dnes lze připojit i různými způsoby bezdrátově, viz kapitola o internetu 4.3.). Co s počítačem budete dělat v zaměstnání, záleží na oboru a vaší profesi, ale ukážeme si několik příkladů běžného uživatele pro osobní použití. Pomocí internetu můžete: • hledat zaměstnání, dopravní spojení, aktuální informace o počasí, dopravě, jakékoliv zpravodajství, • komunikovat s přáteli a známými, • vyhledat si kontakt na firmu, kterou potřebujete (i mnohé klasické řemeslníky již najdete na internetu, minimálně v obdobě Zlatých stránek), • vybrat si nějaké zboží (novou televizi, nebo si třeba objednat nejnovější knížku) a objednat si ho na dobírku, • podívat se do mapy, a to včetně fotografií různých míst, • obsluhovat svá bankovní konta (elektronickým bankovnictvím) a dnes mnoho firem nabízí sledovat nebo upravovat čerpání jejich služby přes internet (například v Praze můžete mít přístup k fakturám za elektřinu a měnit některé parametry svého odběru)… I bez internetu můžete počítač využít na různé činnosti: • vést si vaše domácí finance, • evidovat adresy a telefony na své známé, • psát dopisy, poznámky, výpisky, úkoly, • evidovat seznamy věcí (třeba knih v knihovně i s umístěním, nebo seznam DVD, dávno zapomenutých věcí schovaných na půdě apod.), • vytvářet třeba i různé nápisy a cedule (potřebu-

14

jete na nástěnku v domě pověsit oznámení nebo si chcete vyrobit jednoduchý leták) apod., • vést osobní kalendář s úkoly – diář (a s lepšími mobilními telefony ho můžete synchronizovat, takže jej můžete mít stále při sobě, nebo ho mít dostupný pod heslem z jakéhokoliv počítače přes internet).

2.3.2. Tvořivá činnost Sem spadají jak zájmové záležitosti, tak pracovní. Počítače dnes třeba nahradily klasické sazečské stroje a kreslení architektonických a technických nákresů ručně za pomocí pravítek (místo toho se přímo modelují trojrozměrné modely v počítači, kterými lze libovolně otáčet a vytvářet poté třeba i vizualizace, které vidíte u developerských společností v jejich katalozích domů a bytů). Spisovatel, vědci a novináři zpravidla píší na počítači, protože mohou jakoukoliv pasáž svého textu opravit nebo přepsat a jednoduše vytvářet archivní kopie (zálohy), navíc textové editory pomáhají odchytit část překlepů a hrubek. Mnoho lidí tvoří s počítačem i grafiku, buď třeba modelují 3D objekty, nebo kreslí rukou přes speciální periferii (externí hardware) – tablet – přímo do počítače. Fotografové a grafici upravují digitální fotografie v počítači, případně vyrábí různé montáže pro různé účely (bohužel vytvořit podvodnou fotografii dnes není velký problém). Můžete vytvářet své internetové časopisy a deníčky (blogy), a to včetně seriozního informování o aktualitách v nějaké oblasti, firmě nebo lokalitě…

2.3.3. Zábava Nakonec se můžete s počítačem zabavit, více či méně smysluplně. Nemáme na mysli pouze počítačové hry, ale i

15

vzdělávání pro zábavu (třeba hledání zajímavostí) nebo poznávání nových lidí. Na internetu se můžete seznámit, ať už za účelem vážného vztahu, nebo obyčejného kamarádství… Může jít o pouhý kontakt přes internet na dálku (mnohé on-line hry pro více hráčů právě těží i z toho, že si tam hráči naleznou nové přátele a vznikají velké komunity), třeba na nějakém chatu – diskusi, nebo může jít o prosté zprostředkování seznámení, jako dříve inzerátem v novinách. Díky internetu a různým programům nebo jen internetovému prohlížeči můžete navštívit většinu míst na Zemi. Některá pouze na mapě a přes záběry z družice (je pokryta celá Země i když jen hustěji osídlené oblasti jsou natolik podrobně nafocené, abyste mohli rozeznat chodce), jiná pomocí fotek z časopisů na internetu nebo od různých uživatelů (díky mnoha webovým službám naleznete fotografie možná i z vaší ulice), některé významnější oblasti můžete navštívit pomocí jakési částečné virtuální procházky, kdy se můžete z mnoha bodů díky panoramatickým fotografiím rozhlížet kolem sebe. Například v Praze se můžete podívat, jak vypadá jakákoliv autem přístupná ulice (k datu, kdy byla vyfocena). Když jedete do končin, kde jste ještě nebyli, můžete se tak podívat dopředu, jak to tam vypadá, a budete se lépe orientovat. Zrovna tak se ale můžete podívat třeba do New Yorku a projít se po ulici. Není to pravá virtuální realita, ale je to velký posun od pouhého listování katalogy s fotkami.

16

Na internetu si můžete najít stovky hudebních klipů, písniček, rádií (klasických, která naladíte u nás nebo jinde ve světě i stanic pouze internetových), sledovat mnohé pořady z archivů, číst si spoustu článků webových i běžných periodik (často některé články, jejich části nebo zpožděně kompletní obsah vydávají zadarmo na internetu), a to nemluvě o případu, kdy si jste ochotni za něco zaplatit, pak se přes internet dostanete skoro ke všemu…

2.4.  Jak vypadá počítač Ty tam jsou doby, kdy byl počítač jasně identifikovatelný podle velké skříně (case), monitoru a klávesnice, případně myši. Dnes existují různé designy z estetického i praktického hlediska. Můžete najít počítač v malé krabičce, ke které připojíte různá zařízení, nebo jako plochou desku i s displejem. Nemluvě o noteboocích jako takových. Obecně však počítač je tedy nějaká „skříň“ – nějaké jedno zařízení obsahující základní hardwarové prvky, které jsou však běžnému uživateli skryty uvnitř: základní deska (motherboard), procesor (CPU), operační paměť RAM, elektrický zdroj, grafické, zvukové a jiné přídavné karty, pevný disk (neboli harddisk či HDD)… Navenek bývá zpravidla přístupná nějaká mechanika pro datová média, například optická CD-ROM, DVD-ROM, BluRay mechanika nebo kombinovaná (dnes obvykle i s možností vypalovat některá média), čtečka paměťových karet (používaných v digitálních fotoaparátech, přehrávačích hudby, dražších mobilních telefonech atd.), USB konektor pro připojení různých zařízení (včetně USB flash disku), dříve však též disketová mechanika. A klasický počítač má ještě nějaká další rozhraní – konektory. Jde nejen o již zmíněné USB, ale též výstup na monitor nebo jiné zobrazovací zařízení (třeba televizi) a pro vstup z klávesnice a myši atd. Více viz kapitola 2., která se věnuje popisu počítačů). Počítač však musíme nějak ovládat, k tomu dneska slouží zpravidla klávesnice připomínající psací stroj a myš.

2.4.1. Klávesnice Klávesnice sestává z kláves pro psaní, posun v textu a pro volání nějakých funkcí, dále pak zpravidla ze tří kontro-

17

lek indikujících, v jakém režimu je klávesnice přepnuta (CAPS LOCK, NUM LOCK, SCROLL LOCK). Rozložení znaků bývá shodné na všech běžných klávesnicích, ale další klávesy mohou být umístěny na trochu odlišných místech, navíc u notebooků a netbooků nebývá numerická klávesnice napravo (pak musíte číslice psát pomocí řady kláves nad písmeny).

Příklad klávesnice Nebudeme vás zatěžovat všemi detaily o klávesnici teď, když ještě pořádně nevíte, k čemu ji použít, postupně se na některé záležitosti podíváme, jak je budeme potřebovat. Přesto si uvedeme základní informace pro práci s ní: • Standardní bývá anglická klávesnice, u nás ve většině případů doplněná o potisk pro české rozložení – to znamená, že ve Windows se dá přepínat, jestli píšete na anglické nebo české. • Anglické rozložení klávesnice má nad třemi řadami písmen číslice (a s klávesou SHIFT se píší další znaky, které jsou na klávesách této číselné řady uvedeny, např. symbol dolaru, procenta apod.). • České rozložení má na řadě kláves s číslicemi některá často používaná písmena s diakritikou, a číslice napíšete teprve s klávesou SHIFT, obě rozložení se ještě liší v umístění znaků interpunkce (např. zmíněný symbol procent, ale i dvojtečka, pomlčka, závorky…), navíc jsou prohozena písmena Z a Y.

18

• Můžete mít i jiná rozložení, to je záležitostí operačního systému (Windows), nikoliv samotné klávesnice, proto si někteří třeba koupí potisky kláves pro azbuku. • Standardně klávesnice píše malá písmena (pokud není zapnutý, tedy pokud nesvítí kontrolka, CAPS LOCK, který se zapíná a vypíná stejnojmennou klávesou nad SHIFTem), velká písmena píšete při současném stisknutí klávesy SHIFT a podobně jako na psacím stroji, můžete tuto klávesu držet delší dobu a psát k tomu normálně více písmen, nebo ji stisknout jen pro jedno písmeno. • Se SHIFTem se též píší znaky, které jsou na klávese zobrazeny výš (například česká dvojtečka na stejné klávese, kterou bez SHIFTu napíšete tečku). • Číslice můžete u klasické klávesnice psát též na tzv. numerické klávesnici napravo (jako klávesnice u pokladny nebo kalkulačky), ale musí přitom svítit kontrolka pro NUM LOCK (zapíná se stejnojmennou klávesou u této numerické klávesnice). • ENTER slouží k napsání konce řádku nebo odstavce, a také k potvrzení nějaké volby. • Po textu se pohybujete kurzorovými klávesami  ‑  šipkami mezi numerickou klávesnicí a písmennou – přičemž jedno stisknutí šipky doleva nebo doprava znamená posun o jeden znak (písmeno), šipka nahoru a dolu znamená posun o jeden řádek. • Text lze mazat pomocí klávesy BACKSPACE (často má symbol šipky doleva, takže je možné si ji splést, ale je osamocená a bývá nad ENTERem), nebo klávesou DELETE. BACKSPACE maže předchozí znak, DELETE následující (myšleno ve vztahu ke kurzoru v textu).

19

Většinu práce s klávesnicí se naučíte zvykem, nyní je nejdůležitější vědět, že již zmíněné klávesy NUM LOCK, CAPS LOCK a SCROLL LOCK zapínají specifický režim, k jejich účinnosti je není třeba držet, na rozdíl od SHIFTu a jejich zapnutí vám signalizují tři kontrolky, zpravidla nad numerickou klávesnicí. Standardní stav je, kdy svítí pouze první - tedy zapnutá klávesa NUM LOCK (zapnutá numerická klávesnice), a budeme vždy v příkladech vycházet z toho, že v takovém stavu máte svoji klávesnici. Příklad práce s klávesnicí najdete na konci kapitoly 4.1.1 Jak na operační systém.

2.4.2. Myš Počítačová myš je polohovací zařízení, které vzniklo výrazně později než klávesnice. Při běžné obsluze PC ji používáte jako jakési ukazovátko. Jak pohybujete myší po stole (po ploše), pohybuje se na obrazovce kurzor myši (zpravidla šipka). Rychlost pohybu a další charakteristiky ovládání myší se dají nastavit (ve Windows v Ovládacích panelech). Myš má zpravidla minimálně dvě tlačítka (výjimkou jsou speciální myši pouze pro počítače MAC od firmy Apple, ale těm se v našich materiálech nevěnujeme, jsou odlišné ve více směrech od PC a neběží na nich Windows). Rozlišujeme levé tlačítko a pravé. Dále může mít kolečko pro pohyb po stránce (podobně jako kurzorovými klávesami) a nějaká speciální tlačítka. Stisknutí tlačítka myši (a po zlomku sekundy opět uvolnění) znamená klik, více o jejím využití a jak s ní pracovat viz kapitola 4.1.1 Jak na operační systém.

20

2.4.3. Monitor (obrazovka) K práci na počítači potřebujeme i nějaké zobrazovací zařízení. Tím bývá monitor. Rozlišujeme převážně: • CRT monitory, • LCD monitory (neboli též displeje). CRT monitory dnes ustupují LCD displejům, podobně jako v oblasti televizí. Nevýhodou CRT je jejich velikost (čím větší obrazovka, tím hlubší musí monitor být), zpravidla vypouklá obrazovka a míra vyzařovaného elektromagnetického záření. Jejich výhodou oproti LCD displejům (pokud pomineme vysloveně dražší modely) je přirozenější podání barev (některé odstíny vypadají trochu jinak, ale pokud nemáte srovnání, zpravidla to nepoznáte, až na černou barvu, která u LCD nemusí vždy vypadat opravdu černě) a také výborná odezva, tzn. žádné rozmazání rychlého pohybu (u filmu nebo hry), a lepší pozorovací úhel (na LCD je zpravidla třeba se dívat co nejvíce kolmo, jinak se mění odstíny barev a kontrast). Všechny nevýhody LCD zpravidla lze uspokojivě vyřešit dbaním na výběr monitoru a koupí modelu z dražší třídy. Dělení počítačů Počítače můžeme dělit podle několika hledisek. Jednak podle platformy: • PC (personal computer) – na nich běží Windows (nebo Linux apod.), • Mac (Macintosh od firmy Apple) – mají vlastní operační systém od Apple, • specifické platformy pro různá úzká využití.

21

Nicméně v našich materiálech se zabýváme pouze počítači typu PC. Dále můžeme počítače dělit podle toho, „jak vypadají“ – tedy podle přenositelnosti atd.: • desktop – klasický počítač, někdy též nazývaný „stolní“, • nettop – menší počítač, který lze snáze převézt, ale na rozdíl od notebooku není určen ke každodennímu převážení, • notebook (dříve též laptop) – přenosný počítač, který zahrnuje jak samotný počítač, tak displej, klávesnici a nějaké polohovací zařízení (touchpad, což je náhrada za myš), • netbook – odlehčený „menší notebook“, určený primárně pro přenášení. Více informací k viz kapitola 2. Co to je.

jednotlivým

druhům

počítačů

2.5.  Jak počítač zapnout Posledních pár slov v našem úvodu zaměříme na zapínání a vypínání počítače. To není nic složitého, ale existuje zde pár doporučení, na co pamatovat. Počítač se zapíná tlačítkem, podobně jako televize, když není vypnutá jen ve stand-by režimu dálkovým ovladačem. Toto tlačítko bývá u stolních počítačů vepředu, u notebooků bývá někde poblíž klávesnice u víka, takže před zapnutím musíte nejprve odklopit displej. Ovšem s tím vám určitě pomůže manuál k vašemu počítači nebo někdo z okolí.

22

Je však důležité vědět, že zapínacím tlačítkem (nebo volbou ve Windows v nabídce Start) vypínáte počítač také do jakéhosi „stand-by režimu“. Nemůžete ho sice zapnout dálkovým ovladačem, ale je pod proudem jeho zdroj, tudíž odebírá třeba pár wattů, a navíc v případě nějaké poruchy může dojít ke zkratu a vznícení počítače. Nechceme vás strašit, toto riziko je stejné (tedy celkem nízké) jako u jakéhokoliv spotřebiče v pohotovostním režimu. Může se to stát u televize, rádia, elektrického sporáku, videa… Bohužel toto riziko není přímo závislé na stáří spotřebiče, k nehodě může dojít i u nového PC. Co to tedy znamená? Pokud nejste delší dobu doma, je lepší, aby byl počítač vytažený ze zásuvky. Některé počítače (stolní) mají třeba vzadu vypínač (páčku nebo kolébkový vypínač), který odpojí i zdroj od elektřiny, takže je to skoro totéž, jako byste ho vytáhli ze zásuvky. Nejlepším řešením ale asi je koupit kvalitní (ne levný dovoz na trhu) prodlužovačku s několika zásuvkami a vypínačem (takové ty, co svítí, když jsou zapnuté), a do ní poté zapojit všechna zařízení (počítač, monitor, modem, tiskárnu…), a tento vypínač po skončení práce s počítačem vypnout. U notebooku samozřejmě spíše jen vytáhnete kabel ze zásuvky (nebo zdroje). Monitor (nikoliv displej notebooku) je třeba též zapnout, opět na něm naleznete tlačítko, viz manuál. Jednou z možností je nechávat monitor zapnutý a vypínat vše zmíněnou prodlužovačkou, viz předchozí odstavec.

23

24

3. Co je to PC 3.1.  Popis hardware Jako již bylo řečeno v úvodu, hardware je fyzické (technické) vybavení počítače. Zahrnujeme do něj všechny fyzické součásti počítače. Typický osobní počítač je složen z počítačové skříně, monitoru a dalších vstupně-výstupních periférií. Uvnitř hardware:

počítačové

skříně

se

nachází

následující

• Základní deska (motherboard) – jejím hlavním účelem je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a poskytnout jim elektrické napájení. Umožňuje zapojení procesoru a operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se na ni připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů. • Procesor (CPU – Central Processing Unit) je základní výpočetní jednotkou počítače. Někdy bývá přirovnáván k mozku počítače. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronicProcesor ký integrovaný obvod. Vykonává strojové instrukce, ze kterých jsou složeny programy.

25

• Operační paměť – vnitřní elektronická paměť, která za běhu počítače uchovává programy a data. Téměř výhradně bývá typu RWM (Read Write Memory), to znamená s možností opakovaného zápisu a čtení informace. V současnosti se s operační pamětí setkáte pod zkratkou RAM, což znamená paměť s náhodným přístupem (možnost přístupu na libovolné místo). • Sběrnice – propojuje ostatní komponenty na základní desce s procesorem, umožňuje připojení rozšiřujících karet. • Grafická karta – stará se o zobrazení obrazu na monitoru, vykonává grafické výpočty, a dnes již také fyzikální výpočty v počítačových hrách. Může být též integrována na základní desce. V tomto případě grafický výkon není takový jako u neintegrovaných grafických karet. • Zvuková karta – vytváří signál, který se v reproduktoru mění na zvuk. • Síťová karta – zprostředkovává připojení k počítačové síti. • Zdroj – má za úkol napájet veškeré komponenty počítače. Stará se o přeměnu přicházejícího napětí (u nás střídavé napětí 230 V, 50 Hz) na stejnosměrná napětí pro jednotlivé komponenty, které si je dále mění tak, jak potřebují. • Pevný disk (HDD – Hard Disk Drive) – trvale uchovává větší množství dat pomocí magnetické indukce. Používá se v počítačích a ve spotřební elektronice (MP3 přehrávače, videorekordéry…).

26

3.2.  Rozdělení PC Osobní počítače lze rozdělit na dvě základní skupiny: • Desktop – klasický stolní počítač, jak jej většina uživatelů zná. Pod tímto pojmem se většinou rozumí standardní PC se skříní, monitorem, klávesnicí atd. Desktopy lze velmi jednoduše vylepšovat a přestavovat. • Nettop – rozměrově malý počítač, určený pro plnění základních výpočetních úloh, jako je prohlížení internetu, zpracování dokumentů, přehrávaní videa a zvuku apod. Slovo nettop vzniklo kombinací slov internet a desktop. Ve srovnání s běžně používanými počítači spotřebují nettopy mnohem méně energie. Důvodem je specifický typ hardwaru podporující úsporu energie, který je převzatý z notebooků. Nettop

3.3.  Základní komunikační porty • Zdířka pro napájecí kabel – není to sice port jako takový, ale je nejdůležitější, protože se přes ni počítač připojuje do elektrické sítě. Nachází se ve zdroji (zpravidla vzadu). • VGA port (Video Graphics Array – grafické rozhraní) – slouží k propojení grafické karty s CRT monitorem nebo LCD displejem. Přenos dat zde probíhá analogovým způsobem. Dnes se již nepoužívá v takové míře jako v minulosti. • DVI port (Digital Visual Interface – digitální vi-

27

zuální rozhraní) – toto rozhraní slouží speciálně k připojení novějších LCD displejů, jelikož je zde přenos dat realizován digitálně (tzn. nulami a jedničkami), což je pro LCD vhodnější, výsledek je kvalitnější. • S-Video – slouží pro připojení televizoru jako výstupního zobrazovacího zařízení (kvalita obrazu je však nízká). • HDMI (High-Definition Multi-media Interface) – rozhraní pro přenos nekomprimovaného obrazového a zvukového signálu v digitálním formátu, slouží pro připojení novějších LCD displejů nebo televizí. Poznámka: Jaký je vztah mezi rozhraním VGA, DVI a HDMI? VGA je z těchto portů nejstarší, dodnes však velmi používaný, a lze jej najít prakticky kdekoliv. Novější monitory nabízejí připojení pomocí DVI portu, který zaručuje kvalitnější přenos. Nejlepší parametry dnes nabízí HDMI, který se používá především pro propojení s kvalitními HD televizory. • PS/2 port – standardní port sloužící pouze pro připojení klávesnice a myši. Proto na dnešních počítačích najdeme právě dva PS/2 porty – jeden pro myš, druhý pro klávesnici. Bývají také pro snadnější orientaci barevně rozlišeny, zelený slouží pro myšku a fialový pro klávesnici. • Paralelní port – dnes již málo používaný port, který sloužíval pro komunikaci se staršími tiskárnami, skenery či dalšími specializovanými zařízeními. Na

28

dnešních počítačích se s ním sice setkáme, ale je to jen kvůli zpětné kompatibilitě. • Sériový port – dnes již překonaný. Přes tento port se dříve připojovaly modemy, myši a skoro všechna další externí zařízení. Dnes jej sice na počítačích nalezneme, ale prakticky nevyužijeme. • USB port (Universal Serial Bus) – univerzální a nejrozšířenější komunikační port současnosti. Právě tento standard dnes již téměř kompletně nahradil sériový a paralelní port. Je to dáno praktickými rozměry, USB vysokou rychlostí a univerzálností použití. Dnes se přes něj připojuje skoro vše, myši, klávesnice, tiskárny, skenery, digitální foťáky, přenosné MP3 přehrávače atp. • Audio vstupy/výstupy – můžeme jich mít různý počet, záleží na zvukové kartě. Většinou se setkáme s klasickými konektory typu jack (3,5 mm). I zde v jejich barevném rozlišení platí jistý standard: zelený (výstup na přední reproduktory), modrý (line-in – vstup pro nahrávání) a růžový (vstup pro mikrofon). Pokud zvuková karta podporuje více reproduktorů, výstup na subwoofer a centrální reproduktor bývá oranžový, výstup na zadní reproduktory černý. • Síťový port RJ-45 – připomíná o trochu větší telefonní přípojku. Využívá se pro připojení počítače do sítě (též do internetu).

29

30

4. Popis notebooku

Notebook, v USA známý pod pojmem laptop, má mnoho podob. Ty se od sebe liší zejména velikostí a způsobem použití. Nejmenší jsou netbooky, následují větší subnotebooky, klasické notebooky a nakonec největší notebooky označované jako desktop replacement. Lze se také setkat s notebooky s otočnou a dotykovou obrazovkou – tzv. tablet PC. Notebook je zmenšená obdoba klasického stolního počítače. Místo velké krabice a k ní připojeného monitoru, klávesnice a myši, jsou všechny tyto součástky vměstnány do jednoho zařízení. Funkčnost notebooku je pro běžného uživatele stejná jako u stolního počítače. Notebooky používají stejné operační systémy a stejný software. Výhody notebooků: • • • • • •

Přenositelnost a mobilita Rozměry Hmotnost Možnost provozu na baterie Menší spotřeba elektrické energie Konektivita

Nevýhody notebooků: • Špatná rozšiřitelnost konfigurace • Menší výkon • Nutnost dokoupit periferie (klávesnici, myš) pro pohodlnou práci

31

4.1.  Rozdělení notebooků na:

Podle velikosti úhlopříčky displeje lze dělit notebooky • subnotebooky (netbooky), • standardní notebooky, • desktop replacement (DTR).

4.1.1. Subnotebook (Netbook) Jako netbooky označujeme malé notebooky, které se vyznačují malou úhlopříčkou (do 12“), malou hmotností (kolem 1 kg) a malými rozměry. Patří mezi ně hlavně méně výkonné kancelářské a multimediální notebooky. U menších modelů chybí optická (DVD) mechanika, mají méně portů a malou klávesnici s drobnějšími klávesami. Součástky jsou hodně miniaturizované a úsporné z hlediska spotřeby energie. Výdrž kolem 7 a více hodin není výjimkou. Subnotebooky jsou cenově velice dostupné. Netbooky s sebou přinášejí kromě velké mobility, výdrže baterie a přijatelné ceny i několik negativ, mezi která patří zejména snížené pohodlí při psaní na malé klávesnici a také práce s malým monitorem. Displeje těchto zařízení mají velikost od 8“ do 12“, a tomu je přizpůsobené i rozlišení. Navíc netbooky nelze výrazně konfigurovat a nabídka portů není nijak pestrá. Nachází se na nich jen několik základních portů. Nejdříve se do netbooků dávaly malé SSD pevné disky, ale s postupem času se začaly osazovat klasickými pevnými disky o velikosti 80–160 GB.

32

Používané operační systémy jsou nejčastěji Microsoft Windows XP nebo Linux. • • • • • • • • •

+ Mobilita + Výdrž na baterie + Rozměry, hmotnost + Cena - Výkon - Malý displej - Malá klávesnice - Výbava portů (konektorů/zdířek) - Chybí optická mechanika

4.1.2. Standardní Do této kategorie patří zejména notebooky s úhlopříčkou od 13“ do 15,4“. Hmotnost se pohybuje obvykle okolo 3 kg. Tyto parametry splňuje většina notebooků. Díky dostatečným rozměrům je možné umístit do středně velkých notebooků externí grafický čip, a tím i zvýšit jejich grafický výkon, který postačuje i na práci s náročnějšími aplikacemi. Výbava portů je větší než u menších modelů. • • • • • •

+ Poměr cena/výkon + Výkon + Výbava portů (konektorů/zdířek) - Hmotnost - Hlučné chlazení - Přehřívání

33

4.1.3. DTR (Desk Top Replacement) Velké notebooky jsou daleko rozměrnější (17“ a více). Slouží jako plnohodnotná náhrada desktopů a spíše než o přenositelnost se zde jedná o převozitelnost. Takto rozměrné počítače se používají tam, kam nelze vzít klasický stolní počítač, ale požaduje se stejný výkon. Mají velký displej, který umožňuje pohodlnější práci s aplikacemi, nabízí možnost zapojit více pevných disků, ale bývají těžké. Jejich pořizovací cena je výrazně vyšší než, za jakou by bylo možné pořídit jeden velice výkonný desktop. Jsou také náročnější na spotřebu energie a mají větší napájecí adaptéry. • • • • • • • •

34

+ Výkon + Displej (rozlišení i kvalita) + Prostorná klávesnice + Výbava portů (konektorů/zdířek) - Hmotnost - Hlučné chlazení, přehřívání - Vysoká cena - Nízká výdrž na baterie

5. Stolní počítače vs. notebooky Ačkoliv „normální“ stolní počítače (desktopy) vždy byly, a pravděpodobně v nejbližší době ještě stále budou, nejčastější volbou většiny lidí při koupi PC, notebooky se staly v posledních letech také velmi oblíbené. Jejich podíl na trhu neustále stoupá. Zpočátku byly téměř výhradně používány služebně ve velkých firmách vzhledem k jejich velmi vysokým nákladům. V posledních letech však náklady dramaticky klesly, čímž notebooky konečně vstoupily do mainstreamu a staly se běžně dostupnými i pro širokou veřejnost. Mnoho lidí dnes používá notebook jako svůj jediný počítač a pro některé z nich notebooky přináší velmi cenné výhody, bez nichž by se neobešli. Nicméně, notebooky rovněž představují jistou léčku, do které mnoho lidí jejich koupí spadne.

5.1.  Přenositelnost Notebook vám umožní vzít si počítač s sebou. Nejste vázáni na jedno místo, můžete pracovat v kanceláři i doma se stejným vybavením a stejnými daty. Můžete s sebou všechno brát na cesty, maximálně si kvůli tomu budete muset vzít nabíječku. Tato jednoduchost, absence mnoha drátů a minimální nároky na prostor hrají pro notebook.

5.2.  Konektivita Snad všechny dnešní notebooky, bez ohledu na cenovou kategorii, obsahují bezdrátovou technologii Wi-fi pro připojení k internetu. Spojení s mobilním telefonem, kapesním počítačem a dalšími zařízeními naopak zajistí Bluetooth a starší

35

modely mají ve své výbavě alespoň infraport. Mezi časté prvky notebooků patří rovněž integrovaná čtečka paměťových karet a PCMCIA či Express Card slot, pomocí nichž lze notebook elegantně rozšířit o nové funkce (například o Wi-fi u starších modelů). U stolních počítačů tyto technologie v základní výbavě chybí. Takže je nutné je přikoupit a (externě) připojit, čímž se ještě více snižuje mobilita počítače, estetický dojem a mnohdy i uživatelské pohodlí. Proto jsou notebooky, co se týče konektivity, daleko před desktopy.

5.3.  Úspora energie V této oblasti kralují jednoznačně notebooky, které jsou právě koncipovány na to, aby měly co nejnižší spotřebu elektrické energie.

5.4.  Výkon, technologie a kapacita Většina stolních počítačů poskytuje lepší výkon než notebooky, a přitom jsou ještě i levnější. Technologicky, jsou jednotlivé komponenty přibližně stejné, ale pro mobilní komponenty platí, že jsou značně „ořezané“ kvůli snížení výkonu a celkovému snížení spotřeby. Důvodem je hlavně větší mobilita, a aby notebooky vydržely fungovat co nejdéle na baterii. V posledních letech jde vývoj hardware výrazně napřed a až na vzácné výjimky jsou nové technologie uvedené ve stolních počítačích vždy s několikaměsíčním předstihem před notebooky. Uživatelé notebooků jsou tedy vždy technologicky „pozadu“ za desktopovými uživateli. Co se týče kapacity a velikosti například platí, že nemůžete získat standardní pevný disk pro notebook, který je

36

stejně velký (kapacitou) jako ty, které se montují do lepších desktopových počítačů (konkrétně disk s rychlostí 10 000 otáček/min neseženete). Rovněž není možné koupit notebook s 24 „monitorem. Omezení pro notebook je ale mnohem víc…

5.5.  Cena a poměr cena : výkon V tomto poměru vede desktop ve výkonnějších konfiguracích. Není problém koupit výkonný multimediální PC se čtyřjádrovým procesorem za přibližně 30 000 Kč. Za srovnatelný výkon zaplatíte oproti desktopu i 2x více, a přesto již výkonově desktopový počítač notebookem nedoženete. Avšak u nejlevnějších notebooků za 10 000 Kč již situace není tak jednoznačná. Srovnatelný stolní počítač sice bude za pár tisíc, dokupte však monitor, periferie, operační systém a jste nad touto částkou. Mnoho menších firem se rozhodlo raději nakoupit nejlevnější notebooky, které jsou pro psaní a práci s internetem naprosto dostačující. Poměr cena : výkon je tedy až na výjimku lepší u desktopového počítače.

5.6.  Spolehlivost Vzhledem k extrémní miniaturizaci a značným designovým omezením spojeným s kompaktností notebooků, a vzhledem ke skutečnosti, že se s notebooky hodně pohybuje, jsou současné notebooky podstatně méně spolehlivé než stolní počítače. Poruchovost je několikanásobně vyšší a je mnohem pravděpodobnější, že notebook bude potřebovat opravu. Notebooky jsou rovněž dost křehké a vyžadují zvýšenou péči.

37

5.7.  Výběr Existuje několik tisíc modelů notebooků od stovek různých společností, ale i tak jsou možnosti výběru stolního počítače nesrovnatelně větší. Dnes už to není velký problém, ale přesto stále nemáte tak širokou nabídku u notebooků jako u desktopů.

5.8.  Konfigurovatelnost a upgrade Při objednávce nového notebooku budete mít méně možností přizpůsobit vaši vybranou konfiguraci, než byste měli při výběru desktopu. Většina výrobců notebooků má v nabídce několik odlišných standardních konfigurací rozlišených podle parametrů, jako jsou např. velikost obrazovky, procesor, kapacita disku, paměti atd., ze kterých si může uživatel vybrat, ale možnosti úpravy jednotlivých konfigurací jsou minimální. Při výběru desktopu se nesetkáme prakticky se žádnými překážkami (kromě ceny) a můžeme si navolit takřka libovolnou konfiguraci. Toto je velmi silná zbraň stolních počítačů. Většina stolních počítačů má nesčetné možnosti upgradu. Pokud již nestačí některé komponenty novým programům, dají se jednoduše vyměnit. Je to určitě levnější než u notebooků, kde i tak nelze všechno upgradovat. Většinou můžeme pouze přidat paměť nebo koupit větší disk. U notebooku nelze vyměnit grafickou kartu ani procesor. Naopak takový desktop můžete rozebrat celý a vyměnit úplně všechno. A pokud šikovně prodáte původní komponenty, tak upgrade dokonce nebude ani tak finančně náročný. Mobilní počítač tedy téměř nelze upgradovat a jeho životnost z pohledu aktuálnosti bere rychle za své.

38

5.9.  Ergonomie Při používání malých notebooků není příliš komfortní dlouhodobé psaní, neboť malá rovná klávesnice nepodporuje přirozený úhel zápěstí. A můžeme pokračovat dále: malý displej, touchpad, nepřirozený sklon hlavy nad níže položeným notebookem atd. To vše je daní za mobilitu. S notebookem si ovšem můžete lehnout, a měnit tak během práce polohu páteře, a pro sezení u stolu existují ergonomické podložky. I přesto jsou stolní počítače pro delší práci komfortnější – mají větší displej a klávesnici. U desktopu většinou sedíte pohodlně, často v ergonomickém křesle, velký monitor je přesně ve výšce očí cca 70–100 cm od vás. Pro typické používání notebooků a stolních počítačů je desktop ergonomicky lepší.

5.10.  Design, vzhled, dojem Notebooky jsou dnes moderní, mívají zajímavý design (některé až na úkor funkcionality) a uděláte s nimi dojem. Nicméně s tím, jak se stávají stále populárnějšími, najednou zjistíte, že je má každý a vypadají tak nějak podobně. Až na výjimky se dnes všechny notebooky vlastně tváří úplně stejně, a pokud si nekoupíte nějaký hodně exkluzivní model, tak běžným tuctovým 15,4“ přenosným počítačem již dnes nikoho neohromíte. ASUS Lamborghini VX2s Přitom běžný stolní počítač už dávno nevypadá jako šedá krabice. Výrobci nabízejí v současné době velké množství různorodých skříní, které svým vzhledem určitě zaujmou.

39

Existují i nadšenci, kteří si staví vlastní skříně pro svůj počítač, a výsledný efekt je tak často velmi působivý a unikátní. V obýváku tedy může být desktopové PC v pěkné skříni designovou ozdobou, zatímco ležící notebook na stole moc parády neudělá. V tomto srovnání notebooků a desktopů asi nenajdeme jasného vítěze.

40

6. Jak koupit PC/Notebook

Výběrem počítače se v dnešní době zabývá stále více lidí, zvláště před Vánocemi. Počítač se totiž v dnešní přetechnizované době stává běžnou součástí domácností. Důležitá otázka, kterou si musíte položit, zní: na co budete počítač používat a jak dlouho do něj nechcete investovat ani korunu? Co dělat, pokud chcete, aby váš nový počítač byl za pár měsíců, nebo dokonce roků, stále funkční a dostatečně výkonný? I tady platí známé pravidlo zlaté střední cesty. Podezřele levné věci vzbuzují obavu z nedostatečné kvality na úkor nižší ceny. Proto byste měli při nákupu takového stroje skutečně zvážit, zda je pro vás opravdu výhodné ušetřit pár korun a riskovat, že brzy navštívíte obchod s počítačovou technikou a budete třeba kupovat nový stroj, protože stávající nebude stačit požadovaným nárokům (či některé součásti budou nekvalitní). Při výběru stolního PC máte dvě možnosti. Buď si koupíte značkový počítač od více, či méně renomované firmy, nebo se budete snažit ušetřit a necháte si počítač poskládat z jednotlivých součástek od svého známého – počítačového odborníka. Každá možnost má své výhody i nevýhody. U notebooku máte pouze jednu, a to koupit si hotový počítač, většinou s předinstalovaným operačním systémem. Koupit si značkový počítač je většinou rychlejší cesta k novému stroji. Stačí zajít do prodejny a vybrat si z nabídky prodejců. Většina má internetové stránky s ceníky, takže si svůj nový počítač můžete vybrat v pohodlí domova. Další výhodou výběru pomocí internetu je, že si můžete porovnat konkurenční nabídky. Když nejste s nabízenými počítači spokojeni, je tu

41

možnost jej za příplatek vylepšit. Problémem bývá malá operační paměť, nebo pevný disk. Při koupi značkového počítače v supermarketech a hypermarketech je třeba zvýšené pozornosti na to, z jakých dílů se sestava skládá. Prodejci ve snaze nabídnout nižší celkovou cenu někdy nainstalují do počítače malou operační paměť nebo již zastaralou základní desku. Malá paměť se dá vyřešit už zmíněným upgradem. Ale výměna základní desky je obtížnější, a někdy dokonce nemožná, kvůli nekompatibilitě jednotlivých zařízení na ní. V obchodech, které se zaobírají jenom prodeji počítačů, je riziko nižší. Ve specializovaném obchodě bývá zaučený personál, který se v problematice vyzná. Když se přece jen rozhodnete pro tzv. skládačku, dobře si spočítejte, kolik vás bude stát. Ceny značkových a skládaných počítačů jsou dnes už téměř vyrovnané. Výhodou skládačky je, že máte v počítači přesně to, co chcete, což ocení hlavně zkušenější uživatelé. Další výhodou tohoto řešení je, že když se nějaká součástka pokazí, reklamujete jen ji. Jsou případy, kdy můžete počítač v omezené míře používat i v průběhu reklamace. Dobrá rada zní: důležité údaje si před odevzdáním do servisu vypalte na CD nebo DVD disk, respektive zálohujte si je průběžně.

42

Při koupi počítače, zejména u notebooku, je třeba dbát na to, abyste ho kupovali s operačním systémem. Ten je u seriózních prodejců přímo započtený v ceně, a proto je třeba při porovnávání nabídek na to myslet. Zejména v případě, že se rozhodujete mezi značkovým počítačem a Operační systém má skládačkou. Když operační systém také svoji cenu kupujete, nezapomeňte si zkontrolovat, že je též na faktuře. Stává se totiž, že někteří prodejci vám operační systém prodají, ale je to nelegální kopie. Když

jej budete mít na faktuře, jste kryti před ochránci autorských práv. Ověřte si též, jaký operační systém vám prodávají. V dnešní době se používá zejména Windows Vista nebo Windows 7, doporučujeme spíše Windows 7, jsou přece jen více vyladěné. Můžete se také setkat s některou distribucí operačního systému Linux. Jeho výhoda spočívá v nulové ceně, tedy je zadarmo, a mnoho odborníků tvrdí, že je i bezpečnější. Je však složitější na ovládaní a zpravidla v něm neběží software určený pro operační systém Windows.

6.1.  Kategorizace počítačů Abychom mohli lépe poradit, jaký počítač si máte koupit, rozdělíme je do několika kategorií. Výše zmíněná otázka, na co budete počítač používat, vás začlení do určité kategorie. Počítače tedy rozdělíme následovně: • • • • •

Kancelářský počítač Manažerský Herní Grafika/Video Tablet PC

6.1.1. Kancelářský Každodenním pomocníkem podnikatele nebo zaměstnance nemusí být vždy ten nejvýkonnější, nejdražší a nejnovější počítač. Pro běžnou kancelářskou agendu postačí i velmi jednoduchý počítač, který hravě a bez problémů zvládne kancelářské aplikace, jako je například účetnictví, Word, Excel, Outlook i jiné programy. Nemusíte se ani bát, že by byl kancelářský počítač nějak výrazně ochuzený. Internet, přehrávání MP3 a v závislosti na konfiguraci i přehrávání DVD a vypalování je pro něj hračkou. K tomu

43

všemu se kancelářské počítače vyznačují nízkou spotřebou i hlučností, a hlavně cenou, která je v kombinaci s velmi výrazně příznivým poměrem cena/výkon zásadním argumentem k jeho koupi. 1. Stolní PC nebo notebook U kancelářského počítače se obvykle nepředpokládá, že bude využíván na výpočetně složité úkoly, jakými jsou zejména hry. Proto je vhodný jak stolní počítač, tak levnější notebook. Záleží na vás, jestli si práci nosíte domu, nebo pracujete pouze v kanceláři. U druhé možnosti jednoznačně vítězí notebook, který se snadněji přesouvá z místa na místo. U stolního počítače je přesun zdlouhavý a při každodenní rutině nereálný. Když však počítač využíváte pouze na jednom místě, je lepší stolní varianta, která se pohodlněji ovládá a za stejnou cenu můžete dostat výkonnější stroj (u nejslabších je otázka ceny diskutabilní). 2. Procesor Procesor u stolního počítače nemusí být moc výkonný. Každý procesor z dnešní nabídky pokrývá potřeby běžného kancelářského počítače. Stačí si vybrat jakýkoli za nejnižší cenu. Také se nemusíte trápit, kterou značku (Intel nebo AMD) zvolit, řiďte se pouze cenou. Když však máte k dispozici více peněz, můžete zvolit dražší vícejádrovou variantu. Výhodou bude, že váš počítač bude rychlejší, což u kancelářského počítače není až tak podstatné, ale hlavně bude stabilnější a snadněji se vám podaří přerušit zaseknuté programy. 3. Operační paměť Čím více paměti má váš počítač, tím více aplikací můžete

44

spouštět a jejich běh bude svižnější. Kancelářský počítač vyžaduje, aby na něm bez větších prodlev běžel operační systém se spuštěným internetovým prohlížečem, textovým, tabulkovým editorem a e-mailovým klientem. Podle testů na internetu je pro počítač s operačním systémem Windows XP dostačujících 512 MB paměti. V dnešní době se ale do popředí dostávají systémy jako Windows Vista a Windows 7, a ty mají vyšší hardwarové nároky. U Visty je doporučená velikost paměti alespoň 1 GB a u Windows 7 dokonce 2 GB. 4. Základní deska Základní deska je stavebním kamenem všech počítačů. Určuje, jaký typ procesorů, disků a řady dalších zařízení na ni můžete připojit. U kancelářského počítače není třeba, aby deska podporovala nejnovější technologie. Stačí zvolit správný typ, aby se dala osadit vámi zvoleným typem procesoru. Při koupi se raději poraďte s prodavači ve specializovaných prodejnách, abyste se vyhnuli zbytečným problémům s nekompatibilitou procesoru a desky. Nezbytnou součástí dnešního PC jsou USB porty. Těmito porty disponuje každá současná deska. Dejte si však pozor na jejich počet. Optimální se pohybuje kolem čtyř. 5. Grafická karta Na kancelářských PC nechceme pracovat s náročnými grafickými aplikacemi ani hrát hry. Tudíž jsou naše nároky na grafickou kartu nízké. Postačí, když bude integrovaná na základní desce (tzn. bude její součástí). V tomto bodě je nutné poznamenat, že integrované grafické karty pro své fungovaní odříznou část operační paměti. Nejedná se však o velké množství (při provozu kancelářských aplikací) a na celkové rychlosti systému se to projeví jenom nepatrně.

45

6. Pevný disk Kapacita pevného disku se odvíjí od charakteru dat, který na něm budeme ukládat. Kancelářský počítač vyžaduje převážně uchovávání dokumentů z kancelářských aplikací, jakými jsou Word a Excel, a udržování historie elektronické pošty. Tyto typy dat nevyžadují rozsáhlé diskové kapacity, a proto stačí sáhnout po běžných diskových kapacitách, cca od 320 GB u stolního počítače a u notebooku ještě méně, abychom dosáhli nižší ceny. Poznámka: Tento údaj se však rychle mění. Ty nejmenší kapacity disků nebývají v poměru kapacity ku ceně nejvýhodnější, a kapacita se přitom každým rokem výrazně navyšuje. 7. Zvuk Opět v kanceláři postačí základ. Vystačíme si s integrovanou zvukovou kartou. Kancelářské aplikace přece nevyžadují prostorový zvuk. Navíc je otázkou, zda k počítači koupíte reproduktory (u notebooku bývají nějaké jednoduché vždy). 8. Monitor Je běžné, že člověk využívající kancelářské PC za ním stráví hodně času, protože na něm dělá veškerou svou práci. Proto je třeba dbát na zdraví a koupit monitor co možná nejšetrnější k očím. Nedoporučujeme kupovat zastaralé CRT monitory, ale raději LCD displeje, které jsou vhodné zejména pro statický obsah, což je pro kancelář typické. 9. Klávesnice a myš Při výběru notebooku nemáme moc na výběr, co se týče klávesnice, kupujeme si ji spolu s ním. Samozřejmě dá se k němu dokoupit externí klávesnice, ale pro převoz je to již nepraktické. U stolního počítače doporučujeme koupit ergonomickou klávesnici, která rukám umožní příjemné a nenáročné ovládaní. Dejte si pozor na to, aby speciální tlačítka kláves-

46

nice, jakými jsou např. změna hlasitosti, nebyla umístěna mezi běžnými klávesami, ale někde okolo (a nebo vůbec). Když máte tlačítko pro uspání umístěné pod klávesou DELETE, může se vám často stávat, že místo vymazání textu uspíte počítač. Myš postačí jakákoliv dvoutlačítková s rolovacím kolečkem. Mnoho výrobců přechází z PS/2 portu na USB variantu, kterou vám doporučujeme (často bývá doplněna o redukci na PS/2, zatímco spolehlivé a levné opačné redukce neexistují). V případě notebooku je nutné volit USB variantu. Dále by myš měla být samozřejmě optická (ale kuličkové myši se snad již nevyrábí). Také se začínají používat kvalitnější laserové myši, protože mají lepší citlivost. Pokud jste levák, vyberte si myš, která není tvarována výhradně pro pravou ruku.

6.1.2. Manažerský Manažerský typ počítače je téměř ve všem podobný kancelářskému. Využívá se na podobné účely: psaní dokumentů, kontrola pošty, prezentace atd. Je tady však jeden podstatný rozdíl. Manažer často běhá po různých schůzkách a potřebuje mít svůj počítač při sobě. Proto je jasné, že si nepořídí stolní počítač, ale notebook, se kterým může jezdit kdekoliv. Jak jsem už zmínil, manažer používá počítač také na prezentaci, a proto potřebuje zapojit svůj notebook do projektoru nebo televize. Je tedy důležité, aby jeho laptop disponoval grafickým výstupem, a to nejlépe ve dvou nejpoužívanějších druzích – SVGA a HDMI. U manažerského počítače se také vyplatí více investovat do operační paměti, aby byla prezentace svižnější, když na ní budou kapacitně náročnější obrázky. Posledním důležitým faktorem je výdrž baterie. Často se stává, že manažer musí pracovat mimo svoji kancelář, kde nemá přístup k zásuvce. Proto by měl mít notebook, který něco vydrží. Měl by volit baterii s výdrži alespoň pět hodin.

47

Když nebudete do počítače ukládat objemná data, jakými jsou filmy, zvolte raději notebook s menší kapacitou disku. Disky s menší kapacitou méně zahřívají počítač a spotřebují méně energie, tedy vaše baterie vydrží delší dobu.

6.1.3. Herní Už dávno neplatí, že na hry stačí „obyčejný“ počítač. Aby bylo možné využít všech možností, které hra nabízí, je nutné, aby PC byl již s tímto cílem navržen. Základem je vždy výkonná grafická karta, která společně se zbytkem počítače vytváří ideální podmínky pro hraní her. Pro fajnšmekry a účastníky různých LAN párty jsou využívané i sestavy s UV lampami a jiným tuningovým sortimentem, který dotváří vzhled a atraktivitu PC. Je důležité zmínit, že na krabici od her jsou uvedeny požadavky, které počítač musí splňovat, aby se na něm daná hra spustila. Tyto požadavky jsou rozděleny do dvou kategorií. První z nich se označuje minimální požadavky, určují minimum na to, aby hra šla spustit. Druhá se jmenuje doporučené požadavky. Když váš počítač splňuje tyto doporučené požadavky, nemáte se čeho bát. Hru si zahrajete ve výborné grafické kvalitě. 1. Stolní PC nebo notebook Pro vášnivé hráče se koupě notebooku rozhodně nedoporučuje. Notebooky nenabízejí výkon, jaký dokáže nabídnout stolní PC. Přesto máme k dispozici výkonné přenosné počítače. Jsou však mnohem dražší a pro většinu hráčů nedostupné. Také komfort ovládaní stolního PC je mnohem vyšší než u notebooků. 2. Procesor Herní PC potřebuje vysoký výpočetní výkon, a proto byste pro něj měli vybrat výkonný procesor. Patří mezi ně ví-

48

cejádrové procesory řady Core 2 Duo od firmy Intel a Athlon 64 X2 od společnosti AMD. Samozřejmě jsou tyto procesory drahé ale, když si chceme hru pořádně užít, procesor není komponenta, na které by se mělo šetřit. 3. Operační paměť Dalším kritickým místem pro hraní her je operační paměť. Její velikost určuje, jak rychle se hra spustí či jak kvalitní modely a animace ve hře budou (ovlivňuje úroveň detailů ve hře). Nároky her se kus od kusu liší, ale vždy platí: čím více, tím lépe. 4. Základní deska U základní desky pro herní PC je třeba si dávat pozor na to, zda podporuje sběrnici PCI-Express. Tato sběrnice zabezpečí rychlý přenos dat mezi procesorem a grafickou kartou. Výkonná grafická karta je k ničemu, jestliže do ní neproudí včas dostatek dat. Taktéž zkontrolujte, jestli je deska vybavena dostatečným počtem USB portů. 5. Grafická karta Grafická karta je pro hry klíčovým prvkem. Ona totiž řeší většinu výpočtů spojených se zobrazováním grafiky her. Herní grafické karty se dělí do následujících tří skupin: • Lowend • Mainstream • Highend Lowend Jak už z názvu vypovídá, jedná se o nejlevnější druh karet. To se ale odráží i v jejich výkonu. Lowendové grafické

49

karty nejsou vhodné pro hráče. Hodí se spíše do kancelářských PC. Jedině hráč, který fandí starým hrám, využije těchto karet. Mainstream Do mainstreamu patří karty s průměrným výkonem. Zahrajete si na nich téměř každou hru, ale ne v plných detailech a se všemi možnými efekty, které hra nabízí. Hodí se, když nemáte zrovna moc peněz, ale chcete si nějakou hru zahrát. U stolního PC není problém později upgradovat na grafickou kartu z lepší třídy. Highend Do téhle skupiny patří nejvýkonnější karty. Je to elita na trhu. S těmito kartami spustíte prakticky jakoukoliv hru v nejvyšší kvalitě. Samozřejmě, pokud jste nešetřili na jiných důležitých komponentách, jako je procesor a paměť. Nabídka výrobců grafických karet se neustále mění, a proto nemá smysl zde zmiňovat, které karty do jednotlivých řad patří. Aktuální rozdělení najdete na stránkách výrobců, nebo v článcích dostupných na internetu. 6. Pevný disk Časy, kdy se hry spouštěly převážně z diskových médií, jako CD-ROM, jsou pryč. Teď se všechen obsah CD a DVD kopíruje na disk, což vyžaduje dostatek volného místa. Proto byste si měli vybrat disk, který je dostatečně velký a také hodně rychlý, protože hra při svém běhu neustále přistupuje k datům na něm. 7. Zvuk Většina moderních her podporuje prostorový zvuk, a tak byste se neměli spoléhat na zvukovou kartu integrovanou na desce. Ta tuto techniku zvukového výstupu určitě nebude podporovat. Kupte si raději základní desku, která je bez zvukové

50

karty, čímž ušetříte nějaké drobné, a dokupte si lepší „zvukovku“ jako samostatné zařízení. Zvukové karty podporující prostorový zvuk mají v názvů označení 5.1. 8. Monitor Pro hraní her je důležitý velký monitor, aby na něm vyniklo prostředí a akce hry. Zakoupením LCD monitoru s velkou úhlopříčkou kolem 19–20 palců neuděláte chybu. I přesto, jak velkou plochu tyto monitory mají, nezaberou na stole mnoho místa, protože jsou tenké. V minulosti tyto typy monitorů nebyly dost rychlé, a nestíhaly vykreslovat rychle se měnící prostředí. Dnes je však situace jiná a každý z nabízených LCD monitorů bez problémů zvládá jak statické, tak i dynamické akční typy her. 9. Klávesnice a myš U her jsou tato zařízení velmi důležitá, protože je pomocí nich ovládáte. Klávesnice by měla být pro vás pohodlná, doporučujeme vám vyzkoušet více typů, než se rozhodnete nějakou z nich koupit. Podobně jako u kancelářského počítače platí i tady zásada, abyste si dali pozor na umístění tlačítek pro speciální funkce. Pro myš též platí, že by měla být pohodlná, a nejen to. U her, zejména u akčních, záleží na každém malém pohybu kurzoru, který uděláte. Proto si kupte myš, která má vysoké rozlišení (několik tisíc DPI). Prodejce u takových typů myší většinou uvádí, že jsou určené pro hraní.

6.1.4. Grafika, video Podobně jako byla analogie mezi kancelářským a manažerským počítačem, platí i u herního stroje a počítače určeného pro grafiku nebo video. Jedná se o výkonný počítač, který nebude nejlevnější.

51

Rozdíl mezi nimi je v tom, že počítač na grafiku a video není primárně určen pro hraní, ale pro práci s obrázky a virtuálními modely. Obraz je reprezentován velikou množinou dat, a proto jeho zpracování vyžaduje vysoký výpočetní výkon stejně jako hry. Rozdíl bude v grafické kartě. Po dosavadním čtení si možná myslíte, že lepší karty než ty highendové neexistují. Opak je však pravdou. Existují ještě karty specializované na profesionální grafiku. S herními se výkonově obtížně porovnávají, protože byly vyrobeny za jiným účelem, to je také důvod, proč jsme je výše nezmínili. Profesionální grafické karty jsou navrženy pro grafické aplikace jako 3D Studio Max, Maya a podobně. Tyto programy používají architekti a grafičtí designéři, kteří modelují virtuální svět. Požadavky těchto aplikací jsou odlišné od her, a proto také vyžadují odlišný návrh grafické karty. Firma ATI nabízí karty typu FIRE GL a společnost nVidia zase karty typu Quadro FX. Jedinou maličkostí, kterou můžeme u těchto počítačů oproti herním opomenout, je herní myš s vysokým rozlišením.

6.1.5. Tablet PC Poslední kategorií počítačů je Tablet PC. Nepleťte si však tablet a Tablet PC. Tablet PC, kterému se věnuje tato sekce, je samostatně funkční zařízení připomínající notebook. Oproti tomu tablet je zařízení, které se připojí k počítači, a až poté se s ním dá pracovat (slouží k přenosu kresby „digitální tužkou“ do počítače). Tablet PC

52

Existuje několik typů Tablet PC a jejich využití: • Booklet • Slate • Konvertibilní Booklet Na první pohled verze booklet vypadá jako kniha, uvnitř se však skrývá PC. Využívají se jako plánovací kalendáře, čtečky elektronických knih, či k prohlížení fotoalb. Slate Charakteristické jsou kompaktní rozměry. Je tedy pro vás vhodný, když ho berete často na cestu s sebou. Dá se k němu připojit klávesnice, pokud disponuje odpovídajícím rozhraním. Konvertibilní Mají klávesnici stejnou jako notebooky. Navíc oproti notebookům obsahují dotykový displej. Hodí se tedy na kreslení a také na rychlé zadávaní textu pomocí klávesnice.

53

54

7. JAK NA TO – OPERAČNÍ SYSTÉM A PRVNÍ SPUŠTĚNÍ PC Již víte, co je to počítač, jaké druhy se běžně používají, a na co se zaměřit při výběru PC. Nyní se dostáváme konečně k softwaru. A začneme nejdřív operačním systémem (konkrétně Windows). Poté si ukážeme případ prvního spuštění počítače.

7.1.  Co je to operační systém Operační systém (dále jen OS) je základní software, bez kterého by počítač nefungoval. V podstatě každé elektronické zařízení má nějaký OS, tedy i ty staré mobily, u kterých se to výslovně neuvádí. Operační systém zahrnuje programy, které poskytují základní funkce počítače uživateli a zprostředkovávají přístup k nim pro ostatní programy. Díky OS mají vývojáři aplikací jednodušší práci a nemusí vědět, jak přesně funguje procesor, jak se fyzicky ukládají soubory na disk apod. Pokud si to tedy shrneme, operační sytém: • organizuje přístup a využívání zdrojů počítače (čas procesoru, přístup k datům na discích, přístup do paměti), • zajišťuje fyzicky vstup a výstup dat podle požadavků ostatních programů, • komunikuje s uživatelem (dle pokynů vykonává požadované akce), • reaguje na chybové stavy programů a mylné požadavky uživatele, aby nedošlo k zásadnímu poškození systému nebo ztrátě dat.

55

Zkrátka bez OS se neobejdete, ale zároveň vám práci velmi usnadňuje. Bez něj by práce s počítačem byla činností pro vědce, nikoliv pro běžného uživatele. Koupený počítač však nemusí obsahovat operační systém, to záleží na prodejci, co nabízí a jak je počítač drahý. OS totiž není zadarmo (vyjma mnoha variant Linuxu, se kterými byste ale neměli začínat, protože přece jen Windows převládají všude kolem, a tak pro vás jako začátečníka je lepší se naučit pracovat nejdříve s nimi). V současnosti převládá operační systém od americké společnosti Microsoft (kromě již zmíněného Linuxu ještě existují komerční UNIX systémy, dříve zmíněný OS od Apple a několik ojedinělých dalších systémů, například Chromium od společnosti Google, které má být určeno pro počítače stále připojené k internetu). V našich materiálech se budeme věnovat převážně verzi Windows 7 (z roku 2009), která je jednou z nejlepších v současné době používaných. Windows Vista vám doporučujeme přeskočit, ale je možné, že se setkáte s Windows XP, které i přes svůj věk stále vedou a přestaly se prodávat teprve nedávno.

7.2.  První spuštění Windows Pokud jste počítač s Windows právě koupili, buď vám prodejce nastavil i pár prvotních nastavení, nebo vás potká kratší průvodce prvním spuštěním. V něm byste ale vesměs nemuseli nic měnit, pouze případně opravit čas a časové pásmo a mohli byste si změnit název počítače na nějaký jednoduchý název (bez diakritiky, pouze základní písmena abecedy a čísla, ale může to být cokoliv, třeba i slovo „pocitac“). Nyní předpokládáme, že Windows jsou již vámi nebo někým jiným nastaveny, a tak spuštění probíhá stejně jako vždycky v budoucnu.

56

Po zapnutí počítače tlačítkem proběhne nejprve inicializace počítače a jeho BIOSu, kontrola paměti a přítomnosti disku apod. Zde by po vás počítač neměl nic požadovat (v opačném případě je někde nějaký problém, a tudíž se budete muset obrátit na někoho, kdo se v počítačích vyzná, nebo na servis). Windows začnou samy nabíhat – počítač tzv. „bootuje“ [bůtuje]. Tato sekvence může trvat i přes minutu nebo dvě, záleží na výkonu počítače a objemu instalovaných programů. Neděste se, pokud bude monitor v průběhu náběhu zhasínat nebo občas blikat. Obrazovka s logem Windows se může změnit i na výpisy nějakých příkazů, to vše bývá normální. Současně bude možná slabě slyšet pevný disk, jak chrastí (protože zrovna musí načítat obrovské objemy souborů), což bývá i doprovázeno blikáním nebo svícením kontrolky na přední straně počítače (notebooky také mívají nějaký takový indikátor, zpravidla okolo klávesnice). Vaše úloha nastává až později, a to ve dvou možných případech. V obou případech se zpravidla zklidní činnosti disku, ne však vždy úplně (neměl by už pracovat tak „zuřivě“): 1. Windows naběhnou do uvítací obrazovky a nabízí vám výběr uživatele (pravděpodobně zde bude jen jeden a je jen na prodejci, jaké jméno mu vyplnil, může to být vaše jméno, může to být „Standard“, může to být něco jiného) • v tomto případě klikněte na uživatele, pokud je jich tam více, tak klikněte na toho, který nemá u sebe napsáno „guest“ ani „administrátor“ či „správce“, • poté čekejte, než se systém dostane do stavu v bodě 2. 2. Windows naběhnou kompletně a vy uvidíte tzv. Plochu s ikonami (možná jen jednou – Koš) a hlavní lištou s hodinami a datem i dalšími ikonkami, zároveň byste měli někde na obrazovce vidět kurzor myši - šipku

57

• pokud kurzor myši již vypadá jako šipka, a ne jako přesýpací hodiny či točící se modrá kružnice a zdá se, že obraz je stabilní, že už se nic neobjevuje a nemění, můžete začít pracovat dále podle tohoto článku. Výchozí plocha

7.3.  Soubory, složky, a jak s tím souvisí ikony Nejprve nám dovolte pár slov o principu uložení dat, protože s tím souvisí základy práce s Windows. Všechna data a programy v počítači jsou uloženy v souborech. Představte si je jako sešité svazky papírů. Můžete mít třeba jen jeden papír (dopis) nebo svazek několika papírů (smlouva) či štos mnoha desítek listů (katalog, manuál, směrnice…). Stejně tak soubor v počítači může obsahovat pár slov nebo mnoho stránek. Ovšem jelikož souborem může být i aplikace, nemůžeme ho měřit na stránky. V oblasti počítačů se použí-

58

vá jako jednotka velikosti bajt (anglicky byte) – pozor, neplést s jednotkou bit. Bajt má správně zkratku velké B (bit je malé b). A 1 napsaný znak odpovídá minimálně 1 bajtu (napsaný vzkaz, který má třeba 500 znaků tedy musí být v souboru o minimálně 500 bajtech, ale k tomu bývá nějaká identifikace, o jaký jde soubor, a pokud to bude třeba ve Wordu nebo v jiném editoru umožňujícím text vizuálně formátovat, zabere mnohem více). Počítání bajtů bohužel není tak jednoduché. Z historických důvodů totiž jeden kB (tedy kilobajt) není 1 000 bajtů, ale 1 024 bajtů. Taktéž 1 MB (megabajt) je 1 024 kilobajtů atd. Pro běžného uživatele je to zanedbatelný rozdíl, ale je dobré to vědět, protože někdy obchodníci apod. uvádí nesprávné hodnoty (pouze po tisících, ne po 1 024), a tak dosahují u velkých kapacit trochu rozdílných hodnot (třeba u kapacity nabízeného pevného disku). Pokud si ale pro představu budete říkat, že 1 MB je 1 000 kB, nic se nestane, ostatně tak i pokročilí uživatelé často přemýšlí. Souborem může být třeba dopis nebo jakýkoliv jiný textový dokument (např. z Wordu), tabulka, webová stránka, obrázek, hudební skladba, video, spustitelný soubor, neboli aplikace (program) či nějaká databáze a další podpůrná data (mnoho programů má tzv. knihovny, což jsou soubory s dalšími funkcemi, jako uživatele vás to ovšem nezajímá, taktéž mnoho programů zapisuje různá nastavení a rozdělanou práci do pomocných souborů apod.). A velikosti souborů jsou od 1 bajtu až po několik GB (to se týká ale jen několika málo specifických druhů soborů, třeba filmů nebo kopií DVD). Soubory mohou mít ještě několik příznaků, mohou být: • skryté, • jen pro čtení, • systémové.

59

Každý soubor může mít jeden, dva nebo všechny tři příznaky. Jejich význam je dvojí, jednak v standardně nastavených Windows se vám skryté a systémové soubory nezobrazují, takže je nemůžete ani omylem smazat (ale to neznamená, že nemůžete stejně smazat něco důležitého), jednak pokud byste je mazali, systém vás na to extra upozorní (a to se týká i těch „jen pro čtení“). Kdybyste měli v kanceláři pouze hromady papírů, asi byste se v nich brzy nevyznali. Proto používáte různé šanony, šuplíky, desky… Stejně tak v počítači se mohou soubory uspořádat do tzv. složek (anglicky folder), dříve se používal výraz „adresář“ (anglicky directory) a dodnes se občas v hovoru používá. Složka může v podstatě obsahovat neomezené množství souborů (nebo žádný) a neomezené množství dalších složek. Ze složek tak můžete vytvářet stromovou strukturu, stejně jako když máte polici a v ní několik šanonů, a v nich třeba ještě vícero desek. Velikost složky se rovná velikosti všech souborů v ní, a to včetně všech jejích podsložek. Důležité je, že soubory i složky lze pojmenovávat, a ve Windows můžete používat všechna písmena, včetně písmen s diakritikou, dále mezery, číslice a některé další znaky (pomlčka -, podtržítko _ a ještě několik, ale jiné bychom vám nedoporučovali používat). Rozumným pravidlem je nepojmenovávat soubory a složky více jak několika slovy a optimálně moc nepoužívat českou diakritiku (v některých případech selhání počítače by se takový soubor mohl poškodit a mohl by být větší problém ho obnovit) . Soubor se od složky liší i tím, že má tzv. příponu. Při standardním nastavení Windows ji u názvu nevidíte, ale je od ní odvozena ikona souboru (obrázek) a podle přípony OS pozná,

60

o jaký typ souboru jde. Díky tomu třeba ví, že když chcete otevřít fotografii (přípona .jpeg nebo .jpg), spustí nainstalovaný prohlížeč obrázků. Přípona se odděluje tečkou. Takže kompletní název může třeba být: fotka1.jpg. Z bezpečnostních důvodů doporučujeme přenastavit Windows, aby příponu zobrazovaly, ještě se k tomu vrátíme. Název může kombinovat velká i malá písmena dle libosti, pouze ze zvyku budeme většinou v našich příkladech mít názvy složek s velkým písmenem na začátku. Windows na rozdíl od Linuxu nerozlišují velikost písmen, zde jde jen o kosmetickou záležitost. Ovšem v Linuxu by Dopis.doc a dopis.doc byly dva různé soubory. Windows vám však neumožní vytvořit oba, ale jen jeden z nich (a ten libovolně přejmenovávat na malá a velká písmena). Pochopit princip složek a souborů v nich je zásadní pro správnou práci s počítačem, abyste nepostupovali jen podle naučených postupů, ale rozuměli tomu, co děláte, a proč se počítač chová tak, jak se chová. Celková struktura dat v počítači vypadá tak, že máte fyzicky v počítači pevný disk (fyzicky myslíme jako jedno zařízení připojené k počítači), zpravidla jeden. Ten však může být rozdělen na několik logických jednotek (též se říká disků). Ty jsou něco jako složka, mají svůj název, akorát pro odlišení je to pouze písmeno. A tak standardně máte na počítači jen disk C:, na kterém jsou nainstalovány Windows i umístěny později vaše dokumenty a všechna data a aplikace. Složky si můžete libovolně vytvářet, a tak třeba můžete mít disk C:, na kterém budete mít svoji složku „Moje“, a pod ní složku „Fotky“ a složku „Dopisy“ a ve složce Fotky navíc bude složka „Dovolena“, kde budou fotky z poslední dovolené. Pokud bychom chtěli zapsat, kde jsou vaše fotky z dovolené, uvedeme: C:\Fotky\Dovolena – což je tzv. cesta. Konkrétní fotka bude třeba C:\Fotky\Dovolena\fotka1.jpg – toto

61

je přesný identifikátor souboru. Současně třeba budete mít v C:\Dopisy\dopis_rodicum.doc mít uložený dopis, který jste nedávno psali. Windows vytvářejí několik svých základních složek (např.: C:\Windows). Jak by mohla vypadat výše nastíněná struktura, vidíte na následujícím obrázku:

Soubory a složky lze vytvářet, přejmenovávat a mazat. Dále můžete kopírovat a přesouvat, více k tomu až později v tomto článku.

62

Zmínili jsme ikony, to jsou jednoduché malé obrázky, které napomáhají v odlišení souborů ve Windows podle jejich typů a v případě zástupců souborů podle volby uživatele. Upozorňujeme však, že ikona i popsaný typ souboru (tře-

ba v jeho Vlastnostech nebo v podrobném výpisu souborů) může změnit jakýkoliv program, který spustíte (a třeba i nějaký virus). Přípona je tedy to nejdůležitější, ovšem i tu může jakýkoliv program nebo uživatel změnit. Ale v takovém případě jen nepůjde soubor správně spustit, takže tady je menší míra nebezpečí, než když si budete podle ikony a typu myslet, že spouštíte obrázek, a přitom půjde o spustitelný soubor (tedy aplikaci), který může obsahovat virus či jiný škodlivý software. Složka má také svoji ikonu (zpravidla žlutý obrázek složky jako desek).

Ikona složky

Existují dva speciální druhy souborů (bez ohledu na to, jaké mají zmíněné příznaky, tedy jestli jsou třeba skryté nebo ne): zástupce souboru a spustitelný soubor. Zástupce je cosi jako odkaz na jiný soubor nebo složku ‑  na  jiné umístění na disku. Mívá pár bajtů až třeba jeden kilobajt a má příponu .lnk . Můžete mu změnit ikonu na cokoliv a pojmenovat ho libovolně. Ikona zástupce bývá standardně doplněna o maličkou zahnutou šipečku v rohu. Na obrázku vidíte speciální systémovou ikonu apliIkona Koše a zástupci kace Koš, poté zástupce na Koš již se šipečkou, a poté zástupce například na aplikaci Malování (pro práci jednoduchou úpravu obrázků). Zástupci často bývají na Ploše Windows, kde reprezentují odkazy na spustitelné soubory jednotlivých aplikací, ale můžete si vytvořit zástupce od jakéhokoliv souboru, včetně

63

dokumentu nebo od jakékoliv složky pro rychlejší přístup do ní. O tom všem více dále v tomto článku. Spustitelný soubor je aplikace. Nejčastěji má příponu .exe, ale existují i další: .bat, .com, .scr a specifické jako .vbs, .js. Na tyto soubory pozor! Spustitelný znamená, že je to program, že tedy po jeho spuštění se vykonávají instrukce, které mu zadal programátor, a může tedy jít o škodlivý software. Takže spouštět tyto soubory byste měli jen, pokud víte, odkud jsou a k čemu (to platí hlavně, pokud vám přijdou elektronickou poštou).

7.3.1. Plocha Jak jsme už uvedli, princip složek a souborů je základ pro pochopení počítače. A Plocha je ve skutečnosti složka, jen má ve Windows speciální postavení. V praxi jako běžný uživatel se s Plochou setkáte jako s první věcí. Je skutečně myšlena jako pracovní plocha stolu. Jsou na ní rozeseté ikony zástupců na některé programy a místa počítače. Má případně nastavenou nějakou tapetu (obrázek na pozadí) nebo jen barvu a zabírá největší část obrazu po náběhu Windows. Základní Plochu, jak ji asi uvidíte u čerstvě nainstalovaných Windows, jsme si ukázali na začátku tohoto článku (první obrázek). Jak jsme řekli, ikony jsou obrázky u souborů, a zástupce je také soubor, který odkazuje na jiné soubory. Tzn. když řekneme, že na Ploše jsou ikony, myslíme tím soubory a složky (zpravidla zástupce), a tudíž již asi vidíte podobnost s obyčejnou složkou. Ona se od ní liší v podstatě jen tím, že se na ni dá lehce dostat z různých míst počítače a že má ono pozadí. Plocha je tedy složka, která se vám sice bude zobrazovat většinou ve struktuře úplně nejvýš, ale ve skutečnosti je umís-

64

těna někde na disku C:, obvykle v C:\Users\název uživatele\ Plocha (ovšem tato složka je systémová, a tudíž ji standardně v přehledu složek na disku neuvidíte). Na Ploše možná budete mít ikonu, tedy zástupce Počítač (ve starších Windows též Tento počítač), ale možná zde bude pouze Koš, případně zástupci na některé předinstalované aplikace. Ikona Počítač je specifický zástupce, který vám zobrazí celý obsah počítače (všechny disky). Koš je zase speciální složka obsahující smazané soubory, dokud Koš „nevysypete“.

65

7.4.  Ovládání Windows Ještě si řekneme několik slov k principu ovládání, a pak si většinu uvedeného předvedeme na příkladu. Windows se ovládají převážně myší (ale postupem času se můžete naučit různé způsoby urychlení pomocí klávesnice a klávesových zkratek). Myší pohybujete kurzorem (šipkou) na obrazovce, najíždíte na objekty (ikony, menu, tlačítka…) a klikáte = stisknete a pustíte levé tlačítko myši. Čas od času potřebujete použít i pravé tlačítko myši nebo tzv. dvojklik = dvě rychlá kliknutí levým tlačítkem. S dvojklikem mívají lidé zpočátku největší problémy, ale jednak na vlastním počítači lze prodloužit maximální prodlevu mezi oběma kliknutími, aby to počítač vyhodnotil jako dvojklik, jednak se dá skoro vždy dvojklik obejít, jen je to zdlouhavější, ukážeme si v příkladu. Upozornění: Pokud se vám v některém příkladu objeví nějaké chybové hlášení či zpráva, patrně jste jen klikli špatně nebo zvolili špatnou volbu. Klidně si hlášení přečtěte, a pak zpravidla klikněte na tlačítko Storno, pokud tam není, klikněte na červené tlačítko křížku v pravém horním rohu této zprávy. Viz obrázek:

66

Další upozornění se týká toho, že obrázky nemusí vždy odpovídat vašemu stavu, a to i když máte Windows 7 Home Premium, na kterých byly pro tento článek pořízeny. Důvodem je zejména to, že jsme v omezeném čase na vytvoření těchto materiálů neměli k dispozici čistou instalaci Windows, což znamená, že obsahuje některé aplikace navíc, a díky nim tedy je na disku více složek nebo v některých menu více možností (zpravidla jsou však ty navíc anglicky, čímž je lze dobře poznat).

7.4.1. Příklad – Použití kliknutí a označování ikon na Ploše 1. Předpokládáme, že vám naběhly Windows, již se obrazovka nepřekresluje (nemění) a vy vidíte Plochu a dole hlavní panel s tlačítkem Start (logem Windows, vlevo), a oznamovací oblastí s hodinami napravo (viz první obrázek tohoto článku). 2. Uchopte myš a pohybujte kurzorem (šipkou) po Ploše, naveďte ji na ikonu koše nazvanou Koš, pravděpodobně ji máte v levém horním rohu. 3. Klikněte na ni (stiskněte levé tlačítko myši a hned pusťte – klik by měl vlastně být stejně rychlý, jako než vyslovíte „klik“). Pokud se vám to povedlo, jakoby se „zvýrazní“, bude tzv. označena (zamodřena), případně tence orámována (celá ikona či její popisek). 4. Poté klikněte do volné plochy, ikona by měla přestat být zvýrazněna (zůstane pouze tenké orámování).

Označená ikona

5. A opět ikonu označte a zkuste to případně s jinou. Když označíte jinou, předchozí přestane být označená, podobně jako když kliknete do volného prostoru.

67

6. Nyní zkuste kdekoliv na Ploše stisknout a pustit pravé tlačítko myši. Rozbalí se vám tzv. kontextové menu. Zatím si ho nevšímejte, a opět levým tlačítkem někam do volného prostoru klikněte, menu zmizí.

Kontextové menu

7. Všimněte si, že menu bude jiné, pokud kliknete pravým tlačítkem do volného prostoru, a nebo pokud kliknete na nějakou ikonu. Proto se jmenuje kontextové, protože se vždy týká daného objektu, na který kliknete pravým tlačítkem (při kliknutí pravým se objekt také označí, což můžete vidět u ikony, ale současně se rozbalí i menu).

8. Nyní si zkusíme dvojklik. Cvičně si ho můžete párkrát zkusit ve volném prostoru Plochy. 9. Poté najeďte myší opět na ikonu Koš a udělejte dvojklik. Mělo by se vám otevřít okno Koš, a tím se dostáváme k dalšímu prvku Windows…

7.4.2. Okno Windows anglicky znamená „okna“ a oknům se při práci skutečně nevyhnete. Každá aplikace běží buď v celoobrazovkovém režimu (kdy nevidíte ani hlavní panel, to se týká hlavně

68

počítačových her), nebo v okně (případně okně maximalizovaném na celou plochu, kdy zůstane pouze dole hlavní lišta). Okno, jak asi podle příkladu nyní vidíte, je jakýsi rámec, který lze roztáhnout horizontálně nebo vertikálně, přesouvat a maximalizovat nebo minimalizovat do lišty, kdy není vidět. Vše si ukážeme opět na příkladu, jen ještě zmíníme pro zvídavé, že po dvojkliku na ikonu koše jste spustili interní aplikaci systému, která umožňuje procházet složky v počítači a kopírovat, přesouvat, mazat soubory a složky, ovšem v tomto případě je určena pro obnovení smazaných souborů nebo jejich trvalé odstranění. Okno má v pravém horním rohu tři speciální tlačítka: vodorovná čárka (či podtržítko), rámeček a křížek. Jedná se o volby Minimalizovat, Maximalizovat a Zavřít. A poslední věc, kterou budeme potřebovat, je tzv. „tažení“ či „přetažení“ myší. To se dělá tak, že stisknete levé tlačítko myši a pohybujete kurzorem, dokud například nezmenšíte okno, jak chcete, a poté tlačítko uvolníte. Viz příklad:

7.4.3. Příklad – Práce s tlačítky okna 1. Nejprve si zkusíme zmíněná tři tlačítka okna. Klikněte (jednou) na symbol křížku v úplně pravém horním rohu. Okno by se mělo zavřít – zmizet. 2. Opět okno dvojklikem na ikonu Koš otevřete. 3. Nyní zkuste první z trojice tlačítek (Minimalizovat) – okno se schová na hlavní lištu dole. 4. Všimněte si, že na liště je ikona, která je orámovaná, a vypadá tak jako tlačítko (ve starších verzích Windows má i popisek stejný jako samotné otevřené okno) a když na něj jednou kliknete, okno se opět objeví. Ve skutečnosti v případě Koše nebo obecně jakékoliv složky je na liště daná ikona stále,

69

pouze se orámuje při prvním otevření (spuštění aplikace), a to proto, že nalevo jsou rychlé odkazy (zástupci), které slouží jak jako indikátor běžící aplikace, tak jako zástupce. Ve starších Windows tyto ikony jsou pouhými zástupci a nemění se. Ve Windows 7 se objevují až při spuštění pouze pro aplikace, jejichž zástupci na liště nejsou. Lišta je tedy jeden ze způsobů, jak se mezi běžícími aplikacemi, otevřenými okny, přepínat (dalším je stisknutí levé klávesy ALT, a k tomu mačkání klávesy TAB). 5. Prostřední tlačítko (Maximalizovat) roztáhne okno přes celou obrazovku (vyjma lišty dole). Zpátky ho vrátíte týmž tlačítkem (které nyní bude mít symbol dvou rámečků přes sebe). Takže pamatujte, téměř každé otevřené okno (tedy spuštěná aplikace) má svůj název, který se zobrazuje v jeDetail trojice tlačítek jím záhlaví (horní části rámečku okna) a jeho ikona se objevuje v hlavní liště dole. Pokud máte otevřeno více oken stejné aplikace (nebo více složek), ikony se při standardním nastavení nemnoží, pouze se množí rámečky okolo nich a po kliknutí na ikonu se vám nabídne, které okno chcete. Kliknutím na ikony otevřených oken dole na liště tedy můžete mezi nimi přepínat. Pokud vám tedy nějaká aplikace při práci „zmizí“, možná je jen minimalizovaná na liště, nebo ji překrylo jiné okno. V obou případech ji stačí na liště najít a kliknout na ni. Druhá možnost je, že jste si aplikaci omylem ukončili, okno zavřeli křížkem (nebo klávesovou zkratkou ALT+F4), pak ji musíte znovu spustit, v našich příkladech znovu poklepat (dvojklik) na ikonu Koš. Specifikem nových Windows je, že okna složek (tedy i Koše) nemají v záhlaví (vedle trojice tlačítek, která jsme si ukázali) titulek. Kde se nacházíte (na jaké cestě na disku), se

70

dozvíte až podle speciálního rozbalovacího políčka o kousek níže. Běžné aplikace (třeba zmíněné Malování) mají v titulku název aplikace a třeba název otevřeného souboru (obrázku).

7.4.4. Příklad – Tažení myší (velikost okna a umístění) 1. Pokud nemáte okno Koš otevřené, opět si jej otevřete. 2. Najeďte myší na záhlaví okna (ve Windows 7 tedy bez titulku, prázdná poloprůhledná plocha od trojice tlačítek v pravém horním rohu až k levému okraji). 3. Stiskněte levé tlačítko myši a držte! Poté pomalu pohybujte myší, uvidíte, že okno bude kopírovat váš pohyb. Právě jste okno uchopili za jeho záhlaví a můžete si ho posunout. 4. Tlačítko myši pusťte, a okno zůstane v dané pozici (ve Windows 7 se při najetí záhlavím okna blízko k okraji obrazovky může okno maximalizovat). V praxi přesun okna použijete, pokud pracujete s více okny, viz později. 5. Nyní najeďte kurzorem myši na levou svislou hranu okna, skutečně až na vnější okraj. Kurzor by se měl změnit na symbol dvou šipek směřujících od sebe, spojených úsečkou. Nyní opatrně opět stiskněte levé tlačítko myši (pokud vám myš ujede dříve, než ho stisknete, nepovede se vám to a kurzor se mezitím změní opět na jednu šipku). 6. A začněte posunovat horizontálně (vlevo nebo vpravo), okno se začne roztahovat nebo smršťovat podle pohybu kurzoru. 7. Až budete s velikostí okna spokojeni, pusťte tlačítko myši. 8. Totéž můžete provádět s kteroukoliv ze čtyř hran okna. Nebo můžete najet na roh okna, pak můžete změnit velikost okna horizontálně i vertikálně současně. Toto se špatně po-

71

pisuje, prostě si to zkuste, nic nemůžete zkazit, vždycky se dá okno opět roztáhnout. Po Ploše však lze přesouvat i samotné ikony. A v praxi běžně budete přesouvat soubory a složky z jednoho umístění do jiného (tedy i mezi složkami).

7.4.5. Příklad – Přetažení ikony 1. Pokud máte otevřené nějaké okno, minimalizujte ho nebo zavřete. 2. Najeďte myší na některou ikonu na Ploše. 3. Uchopte ji (stisknout levé tlačítko), a poté ji přetáhněte třeba na druhou stranu Plochy. 4. Když tlačítko pustíte, ikona nezůstane přesně na stejném místě, ale poskočí do neviditelné mřížky, která drží ikony zarovnané. POZOR, abyste nepustili ikonu nad jinou, to by se pokusila ona jiná zpracovat přetaženou (lze takto přetáhnout dokument na Word a otevřít ho v něm, nebo přetáhnout soubor na složku a přesunout ji tak do ní). Ukážeme si ještě jednu specialitu, kterou je dobré využívat právě při kopírování nebo přesouvání souborů mezi složkami:

7.4.6. Příklad – Přetažení souboru pravým tlačítkem 1. Jste na Ploše a zkuste nějakou ikonu přetáhnout o kus, ale nestiskněte levé, nýbrž pravé tlačítko myši. 2.

Přetáhněte ikonu.

3. A pusťte pravé tlačítko. Objeví se kontextové menu, kde se vás Windows zeptají, co chcete s ikonou udělat. Pokud jste přesun udělali omylem (např. nechtěně stiskli tlačítko myši při pohybu), klikněte levým tlačítkem na Storno, jinak

72

klikněte na Přesunout sem, pokud opravdu chcete ikonu jen přesunout. V případě volby Zkopírovat sem se vytvoří kopie souboru. Díky práci s pravým tlačítkem by se vám nemělo stát, že přesouváte třeba fotografii mezi složkami a při pohybu myší omylem tlačítko pustíte, když jste nastavení kurzorem nad jinou složkou (případně myší pohnete ještě více, takže ani nevíte, kam jste fotku upustili). Seznámili jsme se se základní prací s myší. Nyní si ještě můžete vyzkoušet pravé tlačítko myši na ikoně okna v hlavní liště dole. Objeví se kontextové menu, které vám umožňuje též okno zavřít.

7.5.  Práce se soubory a složkami Možná si po přečtení pasáže o tom, co je to složka a soubor, říkáte, že se bez práce s nimi raději obejdete, že vám stačí naučit se procházet stránky na internetu, možná někdy napsat nějaký ten dopis apod. Avšak to pravděpodobně není pravda, a i kdyby byla, stejně se tomu nevyhnete, vždyť dopis je soubor a musí být někde uložen, a pokud by to byl třeba recept na dobrý oběd nebo zápisek do deníku, tak byste ho měli i zálohovat, kdyby se vám s počítačem něco stalo. A z internetu si určitě také někdy uložíte nějaký obrázek nebo dokument. Ale nebojte se, není to tak těžké, jak vypadala teorie bez praxe. Soubor jste už přesouvali po Ploše v příkladu dříve, ale nebylo to pravé přesunutí ve smyslu práce se souborem (spíše bych to nazval přesunutím ikony), jelikož soubor zůstal stále ve stejné složce (tedy ve složce Plocha, která bývá uložena v cestě C:\Users\jméno uživatele\Plocha). Pokud přetáhnete myší soubor nebo složku do jiné složky (nebo na její ikonu), přesouváte soubor/složku, tzn. na původním místě se smaže a na novém vytvoří. Pokud k držení

73

levého (nebo pravého, pokud dáte na naše doporučení výše) tlačítka myši ještě stisknete druhou rukou klávesu CTRL, objeví se u kurzoru myši symbol malého plus (ve Windows 7 i s popisem), který říká, že nyní soubor/složku kopírujete. V takovém případě vytvoříte kopii a originál zůstane i na místě, odkud jste ho myší uchopili. Dovolím si poznámku: pokud jde o práci s počítači, je pojem „originální soubor“ bezpředmětný, kopie je stejně kvalitní jako originál, nedochází k žádné degradaci (jako možná jste zvyklí u kopírování hudby z kazety apod.). Všechny kopie jsou tedy nerozeznatelné od originálu, což vůbec nevadí.

7.5.7. Příklad – Vytvoření a přejmenování složky 1. Zavřete všechna okna, abyste měli před sebou jen Plochu. 2. Klikněte pravým tlačítkem myši do volného prostoru a v kontextovém menu najeďte myší na položku Nový (má u sebe šipku, což značí, že se rozbalí další menu), a poté v novém menu na položku Složka a klikněte na ni. 3. Měla by se vám na Ploše objevit ikona složky s názvem Nová složka. Soubory a složky lze přejmenovávat, takže abychom se v tom vyznali, uděláme to. 4. Opět otevřete kontextové menu, tentokrát musíte ale kliknout pravým tlačítkem na Novou složku, poté v něm klikněte na položku Přejmenovat (je předposlední). 5. Nyní se vám popisek „Nová složka“ zamodřil, znamená to, že je označený celý, a můžete ho přepsat, takže rovnou napište například název „Zdroj“ (už při prvním písmeni zmizí původní text, to proto, že byl právě označený, tak jste ho přepsali, kdybyste na něj klikli myší, objevil by se vám v místě kliku textový kurzor – svislá blikající čára – a psali byste do

74

něj, mohli byste tak třeba u špatného jména opravit překlep, aniž byste celý název vypisovali znovu, ale takovéto tipy objevíte časem sami). 6. Když název dopíšete, můžete buď stisknout ENTER, čímž se název potvrdí, nebo kliknout myší někam do volného prostoru. Doporučujeme naučit se používat ENTER. 7. Složku můžete otevřít (dvojklikem levým tlačítkem), pak se vám otevře okno s jejím obsahem, ale bude prázdná, uvidíte pouze vlevo a nahoře různé volby, které nabízejí typická okna Windows. Poznámka: U všech operací na Ploše nebo v jiné složce můžete v nejnovějších Windows využít možnosti vrátit zpět. Stačí kliknout pravým tlačítkem do volného prostoru a v

75

kontextovém menu zvolit volbu „Zpět: …“. Tímto se vrátí poslední operace (napsaná za dvojtečkou). Ve starších Windows je pro tento účel pod menu každého okna ikonka se zahnutou šipkou.

7.5.8. Příklad – Kopírování a přesouvání složek 1. Nyní máme složku Zdroj, ze které budeme kopírovat, ale ještě si musíme vytvořit také složku Cíl. Takže stejným způsobem, jako bylo popsáno v předchozím příkladu, si vytvořte na Ploše složku a pojmenujte ji „Cíl“. Poznámka: Nemusíte ji přejmenovávat dodatečně, protože ve chvíli, kdy se nová složka vytvoří, je její název také označený, takže stačí rovnou napsat „Cíl“ a stisknout ENTER. 2. Poté otevřete složku Zdroj (dvojklik), a v ní opět vytvořte novou složku (začněte tak, že kliknete pravým tlačítkem myši do bílého volného prostoru uvnitř okna). 3. Novou složku ve složce Zdroj nyní chceme přesunout do Cíle. Ukážeme si postupně dva postupy. První je klasické přetáhnutí. Pokud i nyní vidíte na Ploše ikonu složky Cíl (takže vám ji otevřená složka Zdroj nezakrývá), můžete následující krok přeskočit. 4. Jelikož máme složku Cíl schovanou za otevřenou složkou Zdroj, musíme si okno složky Zdroj o kus posunout nebo zmenšit. Nejjednodušší je jej asi posunout, takže jej uchopte za záhlaví (lištu s názvem) a přesuňte k některému okraji. Pokud vám Windows dovolí okno zasunout „za roh“ (že část nebude na obrazovce), vůbec to nevadí. Pokud posun žádným směrem nevede k odkrytí složky Cíl, tak otevřené okno zmenšete (uchopením za jednu hranu nebo roh, viz dřívější příklad). 5. Nyní, když vidíme obsah složky Zdroj a ikonu složky Cíl, uchopíme složku Nová složka a přetáhneme ji myší na

76

ikonu Cíle. Ve chvíli, kdy budete nad ikonou cíle, měl by se označit. Pusťte tlačítko myši a Nová složka by měla ze Zdroje zmizet. 6. Přesvědčete se, že ve složce Cíl opravdu Nová složka je (otevřete ji dvojklikem). Pokud by nebyla ani v Cíli, ani ve Zdroji, patrně jste ji upustili někde po cestě na Ploše. Pokud byste složku upustili na jinou ikonu, mohl by na vás vyskočit nějaký varovný nebo chybový dialog (rámeček se zprávou), pak platí, co jsme psali na začátku, stiskněte Storno nebo křížek v jeho rohu pro zavření. 7. Nyní si zkuste přetáhnout složku Nová složka zpět do Zdroje, nemusíte Zdroj zavírat, prostě přetáhněte ikonu do volné plochy otevřeného okna (stačí abyste viděli malý kus bílé plochy). 8. Poté klikněte do okna Zdroj, abyste ho celé viděli a zkuste Novou složku překopírovat do Cíle. Přetahujte ji stejně jako před chvílí, ale přitom stiskněte klávesu CTRL, uvidíte, že se objeví malé plus (případně i s popisem, že jde o kopírování). Když klávesu pustíte, opět zmizí, takže ho musíte držet až do chvíle, kdy pustíte tlačítko myši (doporučujeme nejdříve pustit tlačítko myši, pak teprve CTRL, jinak někdy bude vaše ruka na klávesnici rychlejší, a tak si něco omylem přesunete namísto překopírování). 9. Jakmile jste pustili tlačítko, a poté i klávesu, uvidíte, že máte ikonu Nová složka v obou oknech. 10. Zkuste si nyní jednu z nich překopírovat (s CTRL) do druhého (kde tedy už také je). Dostanete dialog s upozorněním, že již složka složku Nová složka obsahuje, a jestli ji chcete přepsat. Takto vás Windows chrání, abyste si nevědomky nepřepsali třeba novější verzi napsaného článku nějakou starou kopií, nebo pokud byste pojmenovávali každý dopis jen jako Dopis.doc, abyste si nepřemazali jeden dopis jiným. V tuto

77

chvíli je na vás, co uděláte, křížkem nebo tlačítkem Storno můžete zrušit kopírování. Tlačítkem Ne, případně Přeskočit, zrušíte kopírování této jedné složky (mohli byste kopírovat více souborů a složek najednou, pak by Ne platilo vždy jen pro tu jednu položku, která je shodného názvu, kdežto Storno by zrušilo kopírování všech zbývajících položek) a pomocí Ano ji přepíšete, což v našem příkladu vůbec nevadí, jsou stejně totožné. V případě, kdy kopírujete více věcí a víte, že chcete vždycky přepsat soubory a složky se stejnými názvy (například zálohujete svá data na přenosný disk a víte, že na něm jsou vždy stejně staré nebo starší verze souborů, takže nic nehrozí), lze zaškrtnout volbu, že chcete všechny duplicitní soubory přepsat. Dialog o duplicitě se v nových Windows liší podle toho, zda kopírujete jeden nebo více souborů (či složek), buď tedy obsahuje tlačítka Ano a Ne, nebo obsahuje Ano, Přeskočit a Storno. Celý proces kopírování můžete provést i pomocí tzv. schránky. Přepisovat část textu z jednoho dokumentu do druhého by bylo málo komfortní, a proto operační systém umožňuje jakoukoliv část textu, obrázku, ale též jakýkoliv soubor, složku označit a zkopírovat nebo vyjmout do jakési schránky v paměti, a poté ji jinam vložit. Kopírování kopíruje, vyjmutí odpovídá přesunu. Nevýhodou této schránky je, že do ní obsah můžete vložit vždy jen najednou, je lhostejné, zda do ní vložíte jedno slovo, sto stránek textu, malý dokument nebo celý film o stovkách MB, ale pokud do ní vložíte něco dalšího, automaticky se to přepíše! Ukážeme si, jak pomocí schránky kopírovat soubor. Současně si ukážeme, jak jednoduše vytvořit od jakéhokoliv souboru nebo složky zástupce (stačí při přesunu podržet CTRL+SHIFT nebo použít kontextové menu na daném souboru či složce).

78

7.5.9. Příklad – Zástupci a kopírování pomocí schránky Windows 1. Je možné, že na Ploše nemáte žádného klasického zástupce s ikonkou šipečky, pouze Počítač a Koš, vytvoříme si zástupce složky Cíl. Klikněte na ni pravým tlačítkem a v kontextovém menu klikněte na volbu Vytvořit zástupce. Ihned se vám na Ploše někde objeví stejná ikona, jen s šipečkou a v názvu bude „Zástupce – Cíl“. 2. Totéž můžete udělat klávesovou zkratkou, stačí uchopit složku jako při přesunu a podržet zároveň klávesy CTRL a SHIFT, poté pustit tlačítko myši, a pak klávesy. 3. Zástupce můžete dále kopírovat, přesouvat a vytvářet i od něj zástupce, ovšem to poslední nedoporučujeme. 4. Nyní zástupce složky přesuneme do složky Zdroj. Klikněte na něj pravým tlačítkem a z menu vyberte volbu Vyjmout. Ikona zprůhlední, toto je výjimka oproti obrázkům a textům, při vyjmutí souboru se hned neodstraní (je to dáno principem počítače a výhodností co se týče výkonu, jelikož můžete do schránky vyjmout třeba obrovský soubor). Zmizí na původním umístění teprve poté, co ho někam vložíte. 5. Otevřete složku Zdroj a klikněte pravým tlačítkem do volného prostoru, vyberte Vložit. Zástupce by se měl objevit (a současně zmizet na Ploše). 6. Nyní na zástupce opět klikněte pravým tlačítkem a z menu zvolte Kopírovat. 7. Poklepejte na zástupce a měla by se otevřít složka Cíl. 8. Opět otevřete kontextové menu a obsah schránky vložte. Nyní byste měli mít zástupce v obou složkách. Poznámka: U výše uvedeného obrázku vidíte jednak anglické volby navíc dané nainstalovanými aplikacemi, jednak

79

volbu pro nalezení virů, ta je dána instalací českého antivirového programu Avast! Text, obrázek nebo soubory, které jsou ve schránce, můžete vkládat opakovaně, dokud je nepřepíšete něčím jiným. Takže pokud nyní opětovně budete přes kontextové menu vkládat, budou se opět Windows ptát na přepsání již existujícího souboru. Do budoucna se vám hodí vědět, že nemusíte používat kontextové menu, ale stačí vždy kliknout na složku nebo soubor, abyste je označili, a poté použít klávesovou zkratku dle následující tabulky, nastavit se do cílového umístění a opět stisknout kombinaci kláves.



Kopírovat

CTRL+C

Vyjmout

CTRL+X

Vložit

CTRL+V

Kopírovat jako obrázek celou obrazovku PRINTSCREEN (PrtSc)

Poslední zkratku jsme hojně využívali pro doprovodné obrázky tohoto a dalších článků. Uloží do schránky obraz, který se vyskytuje na obrazovce (ovšem bez kurzoru myši). Stačí pouze stisknout klávesu PRINTSCREEN, často bývá označena jen jako PrtSc nebo podobnou zkratkou. Na klasické klávesnici se vyskytuje ve trojici kláves úplně nahoře nad kurzorovými klávesami (vedle klávesy SCROLL LOCK). Pokud se vám při práci s počítačem objeví podivná hláška (dialog), je dobré ho takto sejmout a vložit do Wordu (nebo přímo e-mailu) či uložit jako obrázek. Jestliže vyhledáte placenou podporu nebo máte někoho známého, kdo se v počítačích vyzná více, můžete mu tento obrázek poté poslat. Je to rozhodně lepší, než opisovat dlouhé hlášení plné třeba i číselných kódů, které třeba adresát vůbec nepotřebuje, a přesto vám poradí.

80

Schránku systému budete běžně používat hlavně pro práci s textem, pro kopírování webové nebo e-mailové adresy apod. Ještě se musíme naučit označování více souborů a mazání. Pro tento účel potřebujeme více souborů nebo složek. Buď si vytvořte další složky, nebo použijte trik, nakopírujte si zástupce ve složce Cíl víckrát (buď ho znovu v této složce zkopírujte do schránky a opakovaně vkládejte, nebo ho vždy uchopte myší s CTRL a pusťte, v tomto případě, kdy zdrojová a cílová cesta je stejná, budou Windows vytvářet kopie automaticky odlišené v názvu).

7.5.10. Příklad – Označování souborů 1. Předpokládáme, že již máte několik složek nebo souborů např. ve složce Cíl. Pokud ne, vytvořte je podle předchozího odstavce. 2. Klikněte myší na jednu položku ve složce Cíl, označí se modře. 3. Poté podržte CTRL na klávesnici a klikněte na další. Pak můžete CTRL pustit. 4. Takto jste označili dvě konkrétní položky, na které jste klikli. Můžete přidat další, opět se stisknutou klávesou CTRL. 5. Pokud kliknete za držení klávesy CTRL na nějakou, kterou už máte označenou, odznačí se. 6. Pokud kliknete bez klávesy CTRL, výběr se zruší a označí se opět jen daná jedna položka. 7. Nebo můžete kliknout na první položku, kterou chcete označit, a poté za držení klávesy SHIFT kliknout na poslední (za předpokladu, že chcete například všechny soubory začínající písmenem A až po písmeno C, tedy v souvislé řadě), označí se všechny mezi.

81

8. Můžete použít též jen myši, a to tak, že ve volném prostoru stisknete levé tlačítko myši a za jeho držení se budete pohybovat přes kýžené položky. Myš bude od místa stisku tlačítka kreslit obdélník a vše v něm označovat. Zkuste tedy pohybovat různými směry, abyste viděli, jak se položky označují. Až budete mít všechny požadované, pusťte tlačítko myši. 9. Poslední způsob, v případě, že chcete označit všechny položky ve složce, je stisknout současně klávesovou zkratku CTRL+A (vybrat vše). 10. Může se stát, že chcete například všechny položky kromě jedné. Pak je dobré vybrat pomocí CTRL+A (nebo označením první, a poté se SHIFTem označením poslední) označit všechny, a poté stisknout klávesu CTRL a kliknout na tu, kterou nechcete.

7.5.11. Mazání souborů Máme složku Cíl s mnoha soubory (zástupci), máme tedy co mazat. To je velmi jednoduché, stačí kliknout na některý soubor (označit ho), a poté buď vybrat v kontextovém menu volbu Odstranit (neplést s Vyjmout!), nebo prostě stisknout klávesu DELETE (případně na některých klávesnicích, zejména na notebooku jen klávesu DEL). Windows se vás zeptají, zda daný soubor opravdu chcete smazat, pokud by byl pouze pro čtení, upozornily by vás na to. Pokud nyní stisknete Ano, soubor zmizí. Ale ne nadobro. Podobně jako doma házíte věci do odpadkového koše, soubory se ve skutečnosti přesunou do speciální složky zvané Koš. Také si všimněte, že její ikonka na Ploše se změnila, ukazuje, že je v ní papír. Když Koš otevřete (dvojklikem), můžete si prohlédnout, co jste do něj vymazali, pravým tlačítkem přes kontextové menu konkrétní soubory obnovit, nebo můžete vybrat v menu volbu Vysypat koš a všechno odstranit natrvalo. Poznámka: Odborníci mohou i takto smazaná data větši-

82

nou ještě obnovit, ale zpravidla jen jejich útržky.

7.6.  Ovládací prvky Windows Nyní si stručněji představíme typické ovládací prvky ve Windows, se kterými se budete setkávat. Již znáte tlačítko (například Ano či Storno v dialogu, křížek u okna a dialogu), menu (zejména kontextové) a samotné okno a ikonu. Ale operační systém jich obsahuje mnohem více.

7.6.1. Tlačítko Připomíná tlačítko na kalkulačce, nemusí mít ostré rohy, ale bývá to obdélník nebo čtverec, zdánlivě lehce vystouplý (ale může to být i plochý rámeček s textem uvnitř), je na něm napsaný nějaký popisek, co tlačítko vykoná, nebo je na něm piktogram (viz trojice tlačítek v pravém horním rohu okna) či obojí (to uvidíte v některých aplikacích, například v internetovém prohlížeči nebo na některých webech). Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši (tedy zmáčknutí tlačítka)

7.6.2. Menu Též se mu někdy říká „nabídka“. Může být kontextové (po stisku pravého tlačítka myši na nějakém prvku nebo souboru apod.) nebo normální, např. v záhlaví oken nebo Start menu (pod tlačítkem s logem Windows vlevo dole na hlavním panelu). Obsahuje jednotlivé položky, mohou být jen textové, nebo i s obrázky. Navíc se může dále větvit. Takové položky, které se dále větví, mívají u sebe maličkou šipečku (plný trojúhelníček), příkladem je položka Nový v kontextovém menu v prázdné ploše v nějaké složce nebo na Ploše. Větve zpravidla mizí,

83

pokud z nich sjedete myší, takže na to pozor, pak musíte opět na danou položku najet. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši • najet na položku s trojúhelníčkem, která se větví

7.6.3. Textové pole Nemáme na mysli obyčejný popisek, ale zpravidla bílé políčko, do kterého lze většinou kliknout a objeví se na místě textový blikající kurzor. Slouží k zadávání nějakého textu (a současně ke zobrazování). Můžete si je představit jako pole formuláře na úřadě, do kterých máte vepisovat své údaje. Může to být ve webové aplikaci skutečně formulář údajů o vás nebo o něčem, které můžete vyplňovat nebo upravovat, ale může to být třeba pole pro zadání internetové adresy v prohlížeči. Mohou mít více řádků nebo jen jeden, často mohou mít omezený počet znaků (nikoliv ty, které vidíte, ale že jich více nenapíšete, prostě se již neobjevují). Jelikož v nich můžete psát, můžete do nich vkládat ze schránky, a naopak z nich kopírovat nebo vyjmout (a též zde často funguje zkratka CTRL+A pro vybrání všeho), často totiž mívají kontextové menu, ale i když jej nemají, lze použít zkratky v tabulce výše. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro vstup do pole • poté při textovém (zpravidla blikajícím) kurzoru psaní na klávesnici, kontextové menu, označování myší

7.6.4. Panel nástrojů (toolbar) Je to řada tlačítek s ikonkami, někdy i textovým popiskem. Chovají se naprosto stejně jako tlačítko, pouze bývají v řadě

84

vedle sebe, případně v několika řadách. Příkladem jsou symboly Zpět a Vpřed (znázorněné šipkou vlevo a vpravo) v okně pod menu. Ale nejvíce se s nimi setkáte ve větších aplikacích, například ve Wordu, Excelu apod., ale zde u starších verzí (do 2003), novější Office mají tzv. pás karet (ribbon), který se ovšem chová stejně, pouze má navíc záložky a zabírá více místa. Najdete ho i v Malování ve Windows 7.

7.6.5. Posuvník Zpravidla je umístěn na pravé straně okna nebo nějakého jiného prvku, který zobrazuje nějaká data, která se do něj nevejdou (například v okně, ve složce, mohou být desítky souborů, ale ty by se do malého okna nevešly). Slouží k posunu pohledu na obsah okna nebo prvku a sestává ze dvou tlačítek se šipkou (nahoru a dolů, nebo doleva a doprava) a jezdce. Pokud kliknete na šipku nahoru, posune se pohled vzhůru. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši na šipku nebo do volného prostoru vedle jezdce • přetáhnout jezdce, a tím se posunout relativně o tolik, o kolik jste posunuli jezdce (např. posunete jezdce cca do poloviny prostoru posuvníku, tak se pohled posune do poloviny)

7.6.6. Seznam (souborů) S přehledem souborů jsme se již mohli setkat při kopírování souborů mezi našimi složkami. Nicméně pravděpodobně jste měli standardní nastavení, a proto jste viděli jen velké ikony s popisem. Každý přehled souborů (i v dialozích pro uložení a otevření, nejen zmíněná okna složek) lze měnit, nemusíte vždy vidět velké ikony. Pohled lze přepínat buď v panelu nástrojů pomocí ikony s malou šipečkou (tou rozbalíte možnosti, na

85

co chcete přepnout), nebo v kontextovém menu – ale to musíte otevřít kliknutím pravým tlačítkem do volného prostoru ve složce, nikoliv na nějaký soubor nebo složku, protože jinak se vám otevře menu k vybranému souboru! V menu je pak nabídka Zobrazit, která se rozbalí na různé možnosti. Vyzkoušejte si hlavně zobrazení Podrobnosti, které vám ukáže i velikosti souborů a jejich typ (který jsme již zmínili, že může škodlivý program změnit). Zobrazení středních a velkých ikon místo obecných ikon zobrazí náhledy některých souborů (např. obrázků). Při zobrazení s podrobnostmi můžete řadit soubory podle některého sloupečku (tedy velikosti, názvu, typu, standardně jsou řazené vzestupně dle názvu). Podle kterého jsou soubory řazeny, se dozvíte dle malého trojúhelníčku u patřičného záhlaví sloupečku (směr, kterým ukazuje, říká, zda jde o vzestupné nebo sestupné řazení). Řadit můžete i přes kontextové menu (opět do prázdného prostoru).

7.6.7. Rozbalovací seznam Slouží k výběru z více voleb, například pro výběr druhu písma, kterým chcete naformátovat označený text ve Wordu. Skládá se z části vypadající jako textové pole (někdy do ní lze psát, a rychle tak vybrat konkrétní hodnotu bez použití myši) a tlačítka s trojúhelníkovitou šipkou, kterou se rozbalí většina seznamu. Seznam pak může mít posuvník, pokud je na výběr příliš mnoho položek. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši na tlačítko se šipkou pro posun o pár řádků • 1x kliknout do prostoru mezi jezdcem a šipkou pro posun o určité procento • přetáhnout jezdce o určité procento

86

7.6.8. Zaškrtávací políčko (checkbox) Slouží také k výběru nějaké volby, jedná se o čtvereček, který je buď zaškrtnutý (daná volba je zapnutá), nebo prázdný. Má tedy jen dvě volby (ano/ne). Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zaškrtnutí/ odškrtnutí

7.6.9. Zaškrtávací políčko – výběr z více možností Rozdíl oproti předchozímu tlačítku je v tom, že je kulaté, a namísto zaškrtnutí se v něm objeví tečka, a v tom, že může být vybráno vždy jen jedno políčko z více ve skupině (jako když v anketě musíte vybrat jen jednu možnost). Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zaškrtnutí/ odškrtnutí jedné volby (jiná označená se odznačí)

87

7.6.10. Jezdce Jezdec se občas používá pro nastavení nějaké hodnoty, která může nabývat hodnoty z určitého rozpětí. Může jít o hlasitost zvuku nebo třeba kvalitu grafiky ve hře. Jezdec se podobá posuvníku, akorát mu chybí šipky na koncích. Operace: • přetažení jezdce do požadované pozice (a hodnoty)

7.6.11. Záložka (tab) Slouží pro zobrazení více prvků v jednom okně nebo dialogu, než kolik by se jich tam vešlo. Záložky vypadají skutečně jako záložky v diáři nebo telefonním záznamníku. Kliknutím na patřičnou záložku se objeví volby z ní. Ukážeme si jednoduchý praktický příklad. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro zobrazení obsahu záložky

7.6.12. Příklad – Zobrazení přípon souborů 1. Otevřete si libovolnou složku, třeba náš Zdroj. 2. A otevřete menu Uspořádat a dále Možnosti složky (ve starších Windows je místo Uspořádat položka menu Nástroje).

88

3. Klikněte na záložku Zobrazení. 4. V seznamu se posuňte posuvníkem tak, abyste našli položku Skrýt přípony souborů známých typů. 5. Klikněte na zaškrtávací políčko, aby bylo prázdné, tedy aby se přípony neskrývaly.

7.6.13. Hlavní panel (lišta) Jde o lištu na spodní straně obrazovky (ale lze po jejím odemknutí ji přesunout na jinou hranu obrazovky nebo zvětšit). Kromě tlačítka Start (logo Windows vlevo) se zde zobrazuje několik zástupců, které si sami můžete změnit, a pak téměř všechny spuštěné aplikace (některé se chovají jinak a mají tedy zobrazování zde vypnuté). Dále zde je systémová oblast vpravo. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro spuštění zástupce, otevření nabídky Start nebo přepnutí do běžící aplikace • přetažením lze přidávat a měnit zástupce (ale je třeba si panel nejdříve odemknout v kontextovém menu), ve Win 7 lze měnit i uspořádání spuštěných aplikací • v kontextovém menu lze provádět další úpravy

89

7.6.14. Nabídka (menu) Start Start menu se podobá klasickému menu, ale jsou zde drobné rozdíly. Předně je menu Start rozsáhlejší. Po jeho otevření máte standardně k dispozici volbu k vypnutí počítače (nebo jeho restartu a přepnutí do úsporného režimu přes přidruženou šipku), nějaké užitečné a neužitečné odkazy a další nabídku (Všechny programy) s nainstalovanými programy. Skoro každý program se při instalaci ptá, zda chcete a kam do nabídky Start umístit odkazy (každá aplikace si zpravidla vytváří vlastní podnabídku, což je jakási složka, jen zde se též rozbaluje. Kdybyste do Start menu umístili klasickou složku, třeba naši složku Zdroj z Plochy, nerozbalovala by se, pouze po kliknutí na ni by se otevřela). Významný rozdíl oproti běžnému menu (snad s výjimkou Oblíbených položek v Internet Exploreru) je v přítomnosti kontextového menu. Operace: • 1x kliknout levým tlačítkem myši pro spuštění zástupce • najet na položku s ikonou složky, která se větví • pravým tlačítkem otevřít kontextové menu s dalšími volbami • přetáhnout položku

7.6.15. Systémová oblast hlavního panelu Je to část s hodinami, zpravidla též symbolem aktuálně používaného rozložení klávesnice (CS bývá standardně jako české) a některými spuštěnými aplikacemi nebo výstrahami systému a jiných aplikací. Windows zde oznamují aktualizace apod. Pro ikony v této části platí, že po najetí na ně se objeví bublina s popisem nebo alespoň názvem aplikace. Navíc na většině ikon funguje pravé tlačítko a mají své kontextové

90

menu, ostatní lze aktivovat dvojklikem levým tlačítkem. Operace: • najetí na ikonu a setrvání pár sekund pro nápovědný text • 1x kliknout pravým tlačítkem pro kontextové menu • dvojklik levým tlačítkem pro vyvolání dané výstrahy nebo aplikace

7.6.16. Bubliny (tooltip) Jedná se o nápovědné texty, standardně bývají ve světle podbarveném rámečku (lehce žlutě nebo modře). Objevují se u mnohých prvků, zejména u tlačítek panelu nástrojů nebo u ikon v systémové oblasti hlavního panelu (napravo dole u hodin), pokud na ně najedete myší a pár sekund s ní nepohnete (nesmí se pohnout absolutně vůbec, takže doporučujeme sundat z ní ruku). Často se též objeví při vyvolání kontextové nápovědy (viz další odstavce). Jsou používané i na internetu, na dobře vytvořeném webu stačí nechat chvíli myš bez pohybu nad obrázkem, někdy i odkazem apod. Pokud vidíte nějaký program poprvé, rozhodně vám pomohou se trochu zorientovat. Ještě existují specifické typy prvků, jako třeba textové pole s malými tlačítky (šipečkami), které umožňuje zvyšovat nebo snižovat hodnotu (ale zpravidla lze přepsat číslo i přímo v políčku) nebo pole pro zadání data, která po kliknutí zobrazí malý kalendář, kterým lze listovat a kliknout na patřičné datum apod. Některá okna (těmto se říká dialogy, když nemají tlačítka pro minimalizaci a maximalizaci) mají u tlačítka křížku v pravém horním rohu ještě tlačítko s otazníčkem. Jedná se o kontextovou nápovědu. U takových dialogů, pokud to programátor neodbyl (takovým příkladem je beta verze, tedy testovací, u Microsoft Office 2010), je možné kliknout levým tlačítkem

91

na otazník, a poté se změněným kurzorem kliknout na prvek v dialogu, který nás zajímá (třeba na zaškrtávací políčko, jezdec apod.). Objeví se bublina s krátkou nápovědou. Stejného způsobu u mnohých dialogů lze docílit pomocí kliknutí pravým tlačítkem na patřičný prvek a výběr kontextové nápovědy v kontextovém menu (pokud vám počítač tuto volbu nabídne).

7.7.  Základy práce s textem Již jste si sice museli napsat název složky, ale neměli jste příliš možností vyzkoušet si klávesnici. Nyní to napravíme. Velmi dobrou aplikací pro psaní jednoduchých poznámek a testování funkcí klávesnice je Poznámkový blok, který je obsažen přímo v základní instalaci Windows. Naleznete jej v menu Start pod nabídkou Příslušenství, ale lze jej spustit i tak, že poklepete na prostý textový soubor, který má příponu .txt, a ten si můžete vytvořit. Poznámka: .txt je soubor s prostým textem, což znamená, že není nijak formátovaný (zde tedy platí, že co znak, to jeden bajt velikosti souboru).

7.7.1. Příklad – Vytvoření prostého textového souboru 1. Na Ploše nebo v některé z vytvořených složek otevřete kontextové menu (v prázdném prostoru) a vyberte položku Nový, který se rozbalí, zde vyberte „Textový dokument“. 2. Opět máte možnost okamžitě dokument přejmenovat. 3. Poté dokument otevřete (dvojklikem). Měl by se vám spustit Poznámkový blok. 4. Nyní můžete začít psát. Je to podobné jako na psacím stroji, abyste napsali něco na třetí řádek, musíte napsat předchozí dva (například je udělat prázdné pomocí ENTERu),

92

nicméně v pokročilejších editorech jako MS Word jsou správnější způsoby, jak toho docílit. 5. Vyzkoušejte si napsat velké písmeno bez diakritiky (držet SHIFT, a k tomu stisknout patřičné písmeno). 6. Vyzkoušejte si psát velká písmena pomocí CAPS LOCKu (stisknout, rozsvítí se kontrolka, poté psát velká písmena, a poté opět vypnout CAPS LOCK). 7. Velká písmena s diakritikou můžete psát buď pomocí CAPS LOCKu, a nebo je musíte napsat tak, že použijete klávesy pro čárku či háček (vedle BACKSPACE), háček se píše se SHIFTem, čárka bez – musíte nejprve napsat toto znaménko (pozor, na obrazovce se neobjeví), poté se SHIFTem patřičné písmeno. S touto klávesou se píší i malé ť a další málo používaná písmena. Nicméně třeba velké Ů (u s kroužkem) nenapíšete jinak než s CAPS LOCKem. 8. Napište nějaký překlep, hrubku nebo něco podobného a vraťte se kurzorovými klávesami (čtveřice šipek) k ní a opravte ji (smažte pomocí BACKSPACE (či osamocená šipka vlevo) nebo DELETE, první klávesa maže doleva od kurzoru, druhá klávesa maže doprava od kurzoru). Pomocí vypnutí režimu INSERT a přepsání chyby správným písmenem bohužel v Poznámkovém bloku opravovat nemůžete, ale ve Wordu ano! 9. Nyní si zkuste přepnout rozložení klávesnice pomocí klávesové kombinace LEVÝ ALT a SHIFT (případně kliknutím na indikátor jazyka klávesnice u systémové oblasti a vybráním anglického rozložení). 10. A zjistěte, jak se nyní liší psaní čísel pomocí číslicové řady (nyní bez SHIFTu) nebo některé znaky interpunkce. 11. Ještě si vyzkoušejte označení textu. Myší stiskněte levé tlačítko, kde chcete začít, a táhněte, dokud neoznačíte slova nebo písmena, která chcete. Poté tlačítko pusťte. Nyní

93

můžete zkusit práci se schránkou a označený text kopírovat (přes kontextové menu nebo CTRL+C), a poté jinam vložit (CTRL+V).

12. Označovat text můžete i klávesnicí. Stačí držet SHIFT, a k tomu mačkat kurzorové klávesy. SHIFT pak pustíte, až vše označíte. 13. Jakmile máte text označený, nesmíte stisknout žádný znak (označený výběr by se přepsal tím znakem) ani kurzorovou klávesu (kurzor by se posunul a označení by zmizelo, ale označený text v tomto případě zůstane). 14. Pohybovat se po textu můžete pomocí klávesnice rychleji, pokud při mačkání kurzorových kláves budete držet klávesu CTRL (pak se pohybujete po celých slovech). 15. Taktéž se můžete kamkoliv do textu dostat pomocí kliknutí myší. 16. Pokud si vytvoříte dostatečně dlouhý text (např. pomocí nakopírování odstavce a jeho opakovaného vkládání), posuvník napravo přestane být zašedlý (nepřístupný) a můžete jej používat. Taktéž pak můžete zkusit klávesy PAGE UP a PAGE DOWN pro pohyb po více řádcích. 17. Též si zkuste klávesy HOME a END, které vás nastaví na začátek nebo konec řádku. Nyní si vysvětlíme funkci klávesy a režimu SCROLL LOCK. Normálně je vypnutý (kontrolka napravo nahoře na klávesnici nesvítí), pak funguje numerická klávesnice klasicky, píše čísla. Pokud je zapnutý, platí povely, které jsou napsány

94

na numerické klávesnici u čísel, takže najednou funguje jako šipky nebo PAGE UP, HOME apod. Nicméně tento režim používá málokdo. Funkci kláves PAGE UP a PAGE DOWN imituje kolečko myši. Stačí s ním o kus pootočit a posuvník se o kus posune (zpravidla se kolečkem pohybujete o 3 řádky).

7.8.  Vypnutí počítače, restart a úsporný režim Moderní počítače lze vypínat i přímo stiskem tlačítka na počítači (nikoli však případným vypínačem vzadu nebo na prodlužovacím kabelu), to počítač rovnou nevypne, ale dá pokyn Windows, a ty se začnou ukončovat. Během chvíle to i uvidíte. Nakonec by se počítač měl vypnout sám a zhasnout, pak lze povypínat elektřinu, jak jsme si vysvětlili v úvodu. Druhou možností je otevřít nabídku Start a vybrat patřičnou volbu nebo kliknout na šipku u ní, která skrývá ještě výběr, kdy můžete počítač třeba jen restartovat. Restartování běžně nepotřebujete, ale může se stát, že se vám bude zdát, že se počítač chová divně. Zvláště, pokud běží třeba i den nebo více nepřetržitě (uspání nebo úsporný režim se nepovažuje za vypnutí, takže pak vám může počítač běžet klidně týden), stává se, že po nějaké době se prostě začne

95

chovat netypicky, občas bude mít dlouhou odezvu, občas něco nemusí fungovat, nebo se něco špatně překreslí apod. Může se stát, že se nějaká aplikace zhroutí, a pak nefunguje správně ani při novém spuštění. Ve všech těchto případech je první pomocí restartování počítače (a mezi lidmi z branže IT koluje hláška ze seriálu Ajťáci: „zkoušeli jste to vypnout a znovu zapnout?“, která se vztahuje právě k tomu, že je nejlepší nejprve zkusit počítač vypnout a zapnout, nebo alespoň restartovat). V některých případech, kdy může zlobit i nějaká komponenta počítače, je ještě jistější počítač vypnout, počkat minimálně 30 sekund a znovu zapnout. Restartování je pro počítač jako hardware šetrnější, protože neztrácí napětí, a tudíž se méně „opotřebovává“ (ale nemyslete si, že máte zvažovat každé vypnutí, jedná se o téměř zanedbatelné opotřebení, ostatně zeptejte se jakéhokoliv elektrotechnika, toto platí třeba i pro TV, bez ohledu na její stáří) a pro řešení softwarových potíží by restart měl stačit. Pozor, pokud počítač vypnete, zapněte ho nejdříve za několik desítek sekund, aby se stihly zastavit kotouče pevných disků apod. Jinak můžete radikálně snížit jejich životnost! Další možností je úsporný režim a režim spánku (hibernace). Jen ve stručnosti zmíníme, že úsporný režim znamená, že se běžící Windows včetně všech aplikací, obsahu schránky, snad i pozice myši, uloží do paměti (RAM) počítače, tato operace proběhne za pár sekund. Počítač pak lze probudit zpravidla i úderem do klávesnice, nebo opět zapínacím tlačítkem a naběhne též během pár sekund, a vy můžete pokračovat v práci, třeba i v otevřeném dokumentu (což, ale raději nedoporučujeme). Tato funkce bývá zpravidla u notebooků (a notebooky se do úsporného režimu často přepínají samy po určité době nečinnosti, pokud si to nepřestavíte), u stolních počítačů by ale měla jít nastavit také. Pokud však počítač ztratí napájení (ze sítě, nebo u notebooků dojdou navíc baterie), počítač vše zapomene a musíte projít klasickým spuštěním, navíc hrozí, že

96

se vám na disku vytvoří poškozené soubory. A rozhodně je tu jisté riziko poškození i otevřených dokumentů. Režim spánku (hibernace) je podobný jako úsporný režim, s tím rozdílem, že se vše uloží na pevný disk (HDD). To sice trvá už několik desítek sekund, ale pořád je uspání a probuzení rychlejší než vypnutí a zapnutí počítače. Navíc v případě ztráty napájení (a u notebooku i vybití baterie) o nic nepřijdete. Z tohoto režimu se musí počítač probudit zapínacím tlačítkem. V krajních případech, kdy se počítač úplně „zblázní“ a nepovolí vám normální vypnutí, například úplně zatuhne, že nepůjde pohnout ani myší apod., pokud to trvá minutu a déle, budete muset počítač vypnout „natvrdo“. To se dělá v dnešní době tak, že podržíte zapínací tlačítko cca 15 sekund. Stolní počítače mívají ještě speciální malé tlačítko na tvrdý restart, to není třeba držet. Samozřejmě tímto riskujete poškození nějakých souborů, zejména otevřených dokumentů. Windows po náběhu asi budou i kontrolovat disk, ale toho se není třeba zaleknout, to je prevence.

7.9.  Zatuhnutí aplikace Někdy se stane, že se „zasekne“ pouze jedna aplikace. Pokud přestane odpovídat, tak při pokusu o její ukončení, vás na to Windows zpravidla upozorní a nabídnou vám možnost ukončit ji násilně. Pokud v ní nemáte neuložená důležitá data, potvrďte její ukončení (pokud máte, raději ještě několik minut vyčkejte, třeba se aplikace vzpamatuje). Někdy se k tomuto dialogu nedostanete, pak je na řadě klávesová zkratka CTRL+ALT+DELETE, která vám umožní počítač vypnout, restartovat, nebo ukončit nefunkční aplikaci. U domácích verzí Windows rovnou vyvolá okno Správce úloh, kde uvidíte přehled spuštěných aplikací. Na tu, která neod-

97

povídá, můžete kliknout (označit ji), a poté kliknout na tlačítko Ukončit úlohu. Pokud se Windows zeptají, potvrďte, že ji chcete ukončit. Pokud ukončení jedné aplikace nepomohlo, můžete zkusit ještě další, které se zdají, že nereagují na vaše pokyny. Jinak doporučujeme v menu okna Správce úloh vybrat položku Vypnout a počítač restartovat nebo vypnout.

98

8. MS Office MS Office 2007 (dále jen Office) je kancelářský balík, sestávající z řady aplikací. Jednotlivé aplikace se liší svou využitelností a do jisté míry i kvalitou provedení – některé aplikace Office budete používat pravděpodobně pravidelně, jiné jsou spíše do počtu. Proto se v sérii návodů v této a dalších kapitolách budeme zabývat pouze třemi nejpoužívanějšími aplikacemi – MS Word, MS Excel a MS PowerPoint.

8.1.  Spuštění aplikace Spustit jednotlivé aplikace lze několika způsoby, například dvojklikem na ikonu určité aplikace na ploše:

Další způsob je přes nabídku Start: • Klikněte na tlačítko Start. • Najeďte myší na Programy, dále na Microsoft Office. • Klikněte na požadovanou aplikaci.

99

Třetí možností, jak otevřít některou z aplikací MS Office, je přímo otevřít dokument touto aplikací (dvojklikem na soubor):

8.2.  Popis aplikace Každá aplikace Office se skládá z pásu karet, kde je umístěna funkcionalita jednotlivých aplikací (pro každou aplikaci se více či méně liší), a dále ze záložek – pro přecházení mezi jednotlivými pásy karet (také se mezi jednotlivými aplikacemi liší).

Dalším prvkem je tlačítko Office (kulaté tlačítko vlevo nahoře, v testovací verzi Office 2010 je místo něj speciální záložka Soubor), tlačítko Uložit v podobě modré diskety vedle tlačítka Office (o ukládání viz dále) a tlačítko Zpět (šipka vedle tlačítka uložit – slouží k vrácení poslední akce). V pravém horním rohu jsou klasicky, jako u téměř každého okna, tři tlačítka – levé slouží k minimalizaci aplikace (schování na lištu, respektive hlavní panel), prostřední pro maximalizaci okna aplikace a pravé k vypnutí aplikace.

8.2.1. Tlačítko Office Tlačítko

Po kliknutí na tlačítko office se zobrazí menu, Office kde je vidět celá řada položek, stručně si popíšeme některé z nich:

100

• Nový – vytvoří nový dokument aplikace Office. • Otevřít – slouží k otevírání dokumentů aplikace Office (viz dále). • Uložit, Uložit jako – slouží k uložení dokumentů aplikace Office (viz dále). • Tisk – slouží k vytištění dokumentů aplikace Office. • Zavřít – slouží k ukončení aplikace Office. Otevřít dokument lze dvěma způsoby – buď přímým otevřením dokumentu v nějakém adresáři (viz výše), nebo využitím volby „Otevřít“ v menu tlačítka Office – v tomto případě se vám otevře okno pro otvírání dokumentů: Přejděte do adresáře, kde se dokument nachází, klikněte na něj a pak klikněte na tlačítko Otevřít.

8.3.  Ukládání dokumentu Po napsání nějakého dokumentu by bylo velmi nepříjemné, kdyby po ukončení aplikace zmizely veškeré dosud napsané údaje. Proto je potřeba dokument nejprve uložit – ukládat lze několika způsoby: 1. Při ukončení aplikace, respektive zavření dokumentu (například křížkem v pravém horním rohu), se ukáže následující dialog:

101

Tlačítko Ano slouží pro uložení dokumentu, tlačítko Ne zavře dokument bez ukládání a tlačítko Storno dokument neuloží ani nezavře (pokud si nejste jisti, jestli chcete uložit změny, tak doporučuji pro jistotu nejdříve toto tlačítko). 2. Druhou možností je uložit dokument pomocí menu: Klikněte na tlačítko Office vlevo nahoře a následně klikněte na volbu Uložit nebo Uložit jako. Poznámka: V případě ještě neuloženého dokumentu nezáleží, kterou z těchto možností zvolíte, pokaždé se vám ukáže okno pro ukládání. V kolonce Název souboru napíšete název dokumentu (pro pozdější snadnější hledání dokumentu je dobré zvolit takový název souboru, který koresponduje s jeho obsahem), případně změníte složku a pro potvrzení kliknete na Uložit. Pokud kliknete na Storno, okno se zavře bez uložení dokumentu. Nyní se vrátíme ještě k volbám Uložit a Uložit jako. Rozdíl spočívá v tom, že pokud dokument, se kterým pracujete, byl již uložen, změny při volbě Uložit se zanesou do stávajícího dokumentu, kdežto v případě Uložit jako se objeví okno pro ukládání, kde je možné stávající dokument uložit jako nový dokument s tím, že původní dokument zůstane beze změny. Zkráceně lze říct, že pomocí volby Uložit jako vytvoříte kopii stávajícího dokumentu a dále budete pracovat v ní.

8.4.  Písmo Pro změnu písma nejdříve označte text, kterého se to týká (stiskněte levé tlačítko myši na začátku označovaného textu, pak za jeho držení přesuňte myš na konec označovaného textu a pusťte levé tlačítko myši – to platí u aplikací MS Word a MS PowerPoint, u aplikace MS Excel klikněte na patřičnou buňku – viz následující jednotlivé návody). Pokud na pásu karet kliknete levým tlačítkem myši na typ písma, zobrazí se vám podmenu:

102

Kliknutím na jednu z položek vyberete typ písma, který chcete použít. V zásadě lze rozlišit pouze dva typy písma – patkové (např. Times New Roman nebo Cambria), které je vhodné pro delší souvislý tištěný text, a bezpatkové (např. Arial nebo Calibri), které se velmi často využívá v nadpisech či tabulkách. Další možností, jak upravovat text, je označit text a kliknout na ikony dle obrázku („B“ – tučně, „I“ – kurzíva, „U“ – podtržení). Příklad použití můžete vidět na následujícím obrázku: Tučně kurzíva podtržení

Dále je také možné měnit pozadí a barvu písma:

Levá ikona slouží ke změně pozadí označené oblasti a pravá ikona ke změně barvy textu (kliknutím na šipku dolu napravo od ikon je možné rozevřít nabídku barev ke změně barvy textu či pozadí).

103

8.4.1. Zarovnání Text je možné zarovnávat čtyřmi způsoby: • • • •

vlevo (L), na střed (S), vpravo (P), do bloku (B).

Každé z těchto zarovnání má různé využití, například nadpisy bývají zpravidla zarovnány na střed nebo vlevo, oproti tomu delší souvislý text bývá zarovnán do bloku. Pro lepší představu se můžete podívat na následující obrázek:

Zarovnání textu

příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu zarovnaného vlevo příklad textu příklad textu zarovnaného na střed příklad textu zarovnaného na střed příklad textu zarovnaného na střed příklad textu zarovnaného na střed příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu zarovnaného vpravo příklad textu zarovnaného do bloku příklad textu zarovnaného do bloku příklad textu zarovnaného do bloku příklad textu zarovnaného do bloku Další informace a návody k používání aplikací Microsoft Office najdete na nešem webu www.jaknatech.cz.

104

9. Internet 9.1.  Co je to internet Internet – síť sítí, virtuální svět, kybernetický prostor, hovorově řečeno také „net“ – je veřejně dostupný celosvětový systém vzájemně propojených počítačových sítí. Slovo internet je zkratkou z anglického názvu interconnected networks, což v překladu znamená propojené sítě. Skládá se z tisícovek různých malých sítí (akademických, vojenských, vládních či komerčních). Je to velmi rychle se rozvíjející informační médium. Rozmach internetu jde ruku v ruce s používáním některých velmi populárních služeb, které nám internet poskytuje. Mezi neoblíbenější jistě patří elektronická pošta (e-mail), chat (živá diskuse, která je založená na výměně krátkých textů, nejznámější je ICQ) a v neposlední řadě i dokumenty World Wide Webu (WWW). World Wide Web je označení pro část internetu, která sdružuje informace ve formě webových stránek. Jeho zakladatelem je Tim Berners-Lee, který v roce 1991 vytvořil tento pojem. V tomto roce také zveřejnil první internetové stránky koncernu CERN v Ženevě ve Švýcarsku. Neméně populární je i služba tzv. webblog či zkráceně blog. Jde o zasílaní pravidelných příspěvků (prezentování svých názorů) běžných lidí na jedné webové stránce. Přispěvatelům se říká bloggeři (např. naleznete blogy některých známých českých osobností na adrese aktualne.centrum.cz/blogy-anazory/).

105

Výhody internetu: • Rychlý přístup k informacím (internet poskytuje širokou nabídku informací z celého světa a ze všech oblastí lidského života) • Elektronický obchod • Elektronické bankovnictví • Elektronická komunikace Nevýhody internetu: • Viry, spyware a jiný škodlivý software • Hrozba zneužití osobních údajů • Počítačová špionáž atd. • 95% internetu je v angličtině (dnes již je ale na internetu takové množství informací, že najdete téměř cokoliv i v češtině, pouze v menší míře)

9.2.  Z historie internetu Základním kamenem k vytvoření sítě Internet byl vznik Arpanetu v roce 1969. Byla to síť, kterou vytvořila skupina ARPA (Advanced Research Projects Agency – Úřad pro pokročilé výzkumné projekty) založená americkým ministerstvem obrany (Department of Defense). Účel vzniku Arpanetu byl čistě vojenský. Šlo o propojení čtyř univerzitních počítačů za účelem zálohy dat pro případ poškození jednoho počítače. V roce 1972 bylo propojeno 23 počítačů. O dvanáct let později, v roce 1984, překročil jejich počet tisíc a stále rostl. V roce 1979 se k síti Arpanet připojila další počítačová síť USENET, která byla vytvořená pro vědecké účely. A následovalo připojování dalších počítačových sítí. V 90. letech se postupně k internetu připojovaly i komerční firmy. Dnes je internet neoddělitelnou součástí života mnoha lidí. Vznikly dokonce profese, které jsou na internetu závislé.

106

9.3.  Počítačové sítě Počítačová síť může mít mnoho podob. Tu nejzákladnější tvoří dva spojené počítače, většinou ji ale tvoří počítačů mnohem více. Podoba tohoto spojení může být různá. Počítače mohou být spojené síťovým kabelem, ale třeba též krátkovlnně (vzduchem přes vysílače a přijímače) nebo pomocí telefonní linky. Důležité je, aby toto spojení umožňovalo elektronickou komunikaci (což zatím elektrická síť v zásuvce neumožňuje). Síť v rámci místnosti, budovy nebo komplexu či několika ulic nazýváme jako lokální – LAN (Local Area Network). Sítě však mohou přesahovat i hranice států (WAN – Wide Area Network), jako třeba síť Internet (internet s malým písmenem se spíše stává obecným slovem, ačkoliv znamená totéž, proto ho běžně používáme, kdežto Internet píšeme jen při označení této konkrétní sítě jako pojmu). Sítě navíc mohou být virtuální, takže ve skutečnosti po jednom kabelu může být propojeno více počítačů v různých sítích. Internet pak propojuje počítače i lokální sítě. Ale počítačové sítě by vydaly na celý článek, ačkoliv pro používání internetu o nich příliš vědět nepotřebujete.

9.4.  Přístup do internetu ISP (Internet Service Provider – poskytovatel internetového připojení) je organizace zprostředkující připojení do internetu, tj. firma zprostředkující telekomunikační službu. V minulosti byla většina poskytovatelů připojení do internetu také telefonními společnostmi (např. Český Telecom). Dnes už je mnoho poskytovatelů.

107

V současnosti existuje několik možností pro připojení počítače k internetu: • Telefonní linka (majitelem linky je telefonní operátor) ÂÂ Dial-Up – technologie vytáčeného spojení na telefonní lince. Počítač je na internet připojen přes telefonní linku za použití modemu. Na trhu je slušný výběr modemů, od externích (USB, sériový port) až po levné interní modemy. V notebooku máte pravděpodobně potřebný hardware integrován. Rychlost, které je modem teoreticky schopen dosáhnout, je 56 kbit/s pro download (tok dat směrem k uživateli) a 33 kbit/s pro upload (tok dat směrem od uživatele). Platí to ovšem pro ideální podmínky na telefonním vedení. Toto spojení se dnes již používá málo, a to pro jeho vysoké ceny (v poměru k času strávenému na internetu nebo objemu přenesených dat) a nízkou rychlost. ÂÂ xDSL (Digital Subscriber) – technologie, která umožňuje využít stávající vedení telefonu pro vysokorychlostní přenos dat. Pro běžné domácí nasazení se obvykle využívá varianta ADSL s rychlostí do 10 Mbit/s pro download a 1 Mbit/s pro upload. • Přípojka kabelové televize – připojení k internetu pomocí kabelových rozvodů. Nepotřebujete telefonní linku, ale musíte mít v domě kabelovou televizi. Maximální rychlost dosahuje v tomto případě až 100 Mbit/s pro download a 10 Mbit/s pro upload. • Bezdrátová datová síť ÂÂ Satelitní připojení – připojení k internetu prostřednictvím družic na oběžné dráze Země. Výhodou je perfektní dostupnost, pro připojení totiž stačí prakticky pouze výhled na oblohu, re-

108

spektive na příslušnou družici. V poslední době pak popularitu satelitního připojení k internetu zvýšila možnost vysokorychlostního připojení, které je vhodné především pro stahování velkých objemů dat. Satelitní technologie mají však jednu velkou nevýhodu, a tou je doba odezvy. Příčinou je vzdálenost geostacionárních družic od Země. Tato hodnota činí kolem půl vteřiny, což je pro aplikace pracující v reálném čase téměř nepřekonatelný problém. Nevýhodou je také vysoká cena zavedení.  Mobilní připojení - tento druh připojení je určen pro uživatele, kteří potřebují být připojeni k internetu kdykoliv, a především odkudkoliv, kde je civilizace. Připojení je vázáno na signál mobilní sítě, ten je ale dnes běžný. Pro přístup budete potřebovat mobilní telefon podporující datové služby, aktivaci u svého telekomunikačního operátora a kabel pro propojení s počítačem. Uvádíme aktuálně používané možnosti:  GPRS (General Packet Radio Service) – platíme za přenesená data, nikoliv za dobu připojení (jako to bylo u starších technologií). Rychlost může dosáhnout 21,4 kb/s po jednom kanále, maximální rychlost činí 115 kbit/s.  EDGE – rozšíření stávajících služeb sítě GSM, a s ní spojené technologie paketového přenosu dat GPRS. Je asi třikrát rychlejší než GPRS.  UMTS (Universal Mobile Telecommunication System) – označují se tak sítě třetí generace (3G), které nabízejí oproti běžným mobilním sítím GSM zejména rychlejší datové pře-

109

nosy. Teoretická rychlost stahování dat je až 2,2 Mbit/s. ÂÂ Wi-fi – zkratka pro termín Wireless Fidelity (bezdrátová věrnost). Jedná se o název bezdrátové sítě, která funguje na bezlicenčním pásmu o frekvenci 2,4 GHz. Tato síť umožňuje uživatelům připojení k okolním prvkům sítě (PC, Notebook nebo jiná Wi-fi síť), a to teoreticky v maximální rychlosti 56 Mbit/s. Rychlost připojení se odvíjí od vzdálenosti dalšího Wi-fi zařízení, od povětrnostních podmínek a jiných rušivých vlivů. Od těchto faktorů se také odvíjí doba odezvy a stabilita připojení, která bývá většinou nižší než při kabelovém připojení (xDSL, přípojka kabelové televize).

9.5.  Služby internetu Na internetu mohou uživatelé využívat mnoho služeb. Bývají zajišťovány počítačovými programy, které navzájem komunikují pomocí tzv. protokolů. Mezi základní služby internetu patří: • WWW – systém webových stránek zobrazovaných pomocí prohlížeče (Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera…), • e-mail – elektronická pošta, • instant messaging – on-line (přímá, živá) komunikace mezi uživateli (ICQ, Jabber…), • VoIP (Voice over Internet Protocol) – technologie, která se využívá pro telefonování prostřednictvím internetu nebo jakéhokoliv jiného datového spojení, • FTP (File Transfer Protocol) – protokol určený speciálně pro přenos souborů, • přímé připojení ke vzdálenému počítači

110

(protokoly Telnet, SSH…), • sociální sítě – pomocí sociálních sítí se prostřednictvím internetu sdružují lidé, kteří by se jinak fyzicky třeba ani nemohli setkat, tyto služby využívají většinou kombinace více výše uvedených služeb; patří sem například: Facebook.com, Lide.cz, Twitter.com, MySpace.com.

9.6.  Webový prohlížeč Webový prohlížeč je aplikace, která slouží k prohlížení webu (WWW). Program umožňuje komunikaci s HTTP serverem a zpracování přijatého kódu (HTML, XHTML, XML apod.), který podle daných standardů zformátuje a zobrazí webovou stránku. Textové prohlížeče zobrazují stránky jako text, obvykle velmi jednoduše formátované, ovšem s těmi se pravděpodobně nesetkáte. Grafické prohlížeče umožňují složitější formátování stránky včetně zobrazení obrázků. Pro zobrazení některých zvláštních součástí stránky, jako jsou Flashové animace nebo Java applety, je třeba prohlížeč doplnit o specializované zásuvné moduly. Na stránkách s těmito prvky vám prohlížeč automaticky nabídne nainstalovat je (což už skýtá jisté riziko, rozhodně byste neměli instalovat jiné nástroje než Adobe Flash a Java, pokud nevíte, že je opravdu potřebujete a nejedná se o podvod). Mezi nejznámější webové prohlížeče patří: Internet Explorer, Mozilla Firefox, Google Chrome, Opera, Konqueror, Safari (mezi textové např. Links, Lynx). Článek o vyhledávání na internetunajdete na našem webu www.jaknatech.cz, stejně jako články o tom co to je mail a jak ho používat.

111

112

10. Hudba, video a práce s obrázky V této části si povíme něco o přehrávání hudebních souborů, videa, prohlížení a základních úpravách fotografií.

10.1.  Hudba, video Pro přehrávání hudby potřebujeme nějaké zařízení pro poslech. Reproduktor nebo sluchátka by optimálně měla být s kmitočtem přibližně od 16 Hz do 20 kHz. Standardní počítačové reproduktory se dělí většinou podle počtu ozvučnicových sestav. Běžný stereo systém se tak označuje jako 2.0, stereo systém se subwooferem 2.1, digitální prostorový pak jako 5.1 atd. První číslo před tečkou uvádí počet běžných reproduktorů (přední, boční, zadní, center, levý, pravý), a druhé pak informuje o přítomnosti basové sekce, tzv. subwooferu. Pro začátek si zkontrolujeme, zda Zakončení kabelů máme pro přehrávání hudby vše v pořád3,5mm jackem ku připraveno. Zkontrolujeme, zda máme připojeny všechny kabely mezi reproduktory a počítačem. Ve většině případů má kabel zakončený 3,5 mm jackem stejnou barvu jak zdířka v počítači. Potom zkontrolujeme, zda jsou reproduktory v zásuvce a zapnuté. V pravém dolním rohu obrazovky, hned vedle hodin s datem, bychom měli vidět ikonu reproduktoru, pokud je u ní zobrazen znak podobný zákazu stání, znamená to, že je zvuk ztlumený. Abychom slyšeli hudbu, musíme ho nejprve zapnout, tzn. kliknout na ikonu levým tlačítkem myši a potažením jezdce nahoru či dolu upravit hlasitost, při uvolnění

113

tlačítka myši uslyšíme kontrolní zvuk. Pokud ikonu reproduktoru vedle hodin nenajdeme, je „schovaná“ pod malou vzhůru směřující šipkou. Tímto jsme zkontrolovali základní nastavení počítače a pokročíme k samotnému přehrávání.

10.1.1. Přehrávání Pokud chceme přehrát nějaký zvukový soubor, najdeme si ho v počítači nebo na jiném úložišti stejně jako každý jiný soubor, tzn. např. Start–>Dokumenty–>Hudba. Dvojklikem levým tlačítkem myši otevřeme soubor v programu Windows Media Player. Aplikace Windows Media Player poskytuje intuitivní a snadno použitelné rozhraní, s jehož pomocí můžete přehrávat digitální mediální soubory, uspořádat kolekce digitálních médií atp. V programu Windows Media Player lze přepínat mezi dvěma režimy: • Knihovna přehrávače – poskytuje komplexní kontrolu nad různými funkcemi přehrávače. • Přehrávání – poskytuje zjednodušený přehled aktuálně přehrávaného seznamu stop (tzn. souborů). Z režimu Knihovna přehrávače můžete do režimu Přehrávání přejít kliknutím na tlačítko Přepnout do okna Přehráváno (v pravém dolním rohu přehrávače). Do knihovny přehrávače se vrátíte zpět kliknutím na tlačítko Přepnout do knihovny (v pravém horním rohu přehrávače). Knihovna přehrávače Knihovna přehrávače umožňuje přístup ke sbírce digitálních médií a jejímu uspořádání. V navigačním podokně si můžete zvolit kategorii, například Hudba, Obrázky nebo Videa, kterou chcete zobrazit v podokně podrobností. Chcete-li

114

například zobrazit všechnu hudbu uspořádanou podle žánrů, dvakrát klikněte na položku Hudba, a pak klikněte na položku Žánr. Poté můžete přetažením položek z podokna podrobností do podokna seznamu sestavit seznamy stop.

1) Panel Adresa 2) Navigační podokno 3) Podokno podrobností 4) Podokno seznamu 5) Oblast ovládacích prvků přehrávání Při přepínání mezi různými zobrazeními v knihovně přehrávače můžete své kroky zpětně procházet pomocí tlačítek Zpět a Vpřed v levém horním rohu přehrávače.

115

Režim Přehrávání V režimu Přehrávání můžete sledovat disky DVD a další videa nebo zjistit, která skladba právě hraje. Můžete se rozhodnout, zda má být zobrazena pouze aktuálně přehrávaná položka nebo výběr dostupných položek, který se zobrazí kliknutím pravým tlačítkem myši v okně přehrávače a kliknutím na příkaz Zobrazit seznam. Pro přehrání položky v knihovně přehrávače nejprve najdeme položku, kterou chceme přehrát, poté a máme dvě možnost: dvojklikem levým tlačítkem myši se tato položka začne přehrávat nebo klikneme v pravém horním rohu na kartu Přehrát, čímž se rozbalí seznam přehrávání, a my můžeme položku z knihovny přetáhnout do seznamu. Do podokna seznamu můžete přetahovat jednotlivé položky (například jednu nebo více skladeb) nebo kolekce položek (například jedno nebo více alb, interpretů, žánrů, roků či hodnocení). Při přetažení kolekce položek do podokna seznamu se začne přehrávat první položka v seznamu. Pokud již podokno seznamu obsahuje jiné položky, můžete jeho obsah vymazat kliknutím na tlačítko Smazat seznam. Při sledování nějakých audio nebo video souborů se stane, že nechceme sledovat soubor celý, ale chceme se přesunout na určité místo v souboru. V takovém případě v knihovně přehrávače spusťte přehrávání souboru a přesuňte posuvník do místa, od kterého chcete soubor přehrát. U některých souborů však není tento jezdec k dispozici.

116

1) Informace o médiu 2) Oblast ovládacích prvků přehrávání 3) Tlačítko Přepnout do knihovny

V  programu Windows Media Player se přehrávané položky zobrazují v podokně seznamu v režimu Přehrávání a v Knihovně přehrávače. Pořadí přehrávaných položek je možné změnit zapnutím náhodného přehrávání, kdy se položky budou přehrávat v nahodilém pořadí. Můžete si také zvolit opakované přehrávání položek. Zapnete-li opakované přehrávání, přehrají se postupně všechny položky v podokně seznamu, a potom se začnou přehrávat znovu. Náhodné a opakované přehrávání můžete zapnout současně. Ovšem není možné náhodně nebo opakovaně přehrávat disky DVD. Zapnutím náhodného nebo opakovaného přehrávání se nezmění pořadí zobrazené v podokně seznamu. Chcete-li opakovaně přehrávat pouze jediný soubor, vymažte z podokna seznamu všechny položky kromě té, kterou chcete přehrávat. V režimu Přehrávání klikněte pravým tla-

117

čítkem myši do volného prostoru přehrávače, a pak zobrazte podokno seznamu kliknutím na příkaz Zobrazit seznam. V knihovně přehrávače klikněte na kartu Přehrát, čímž otevřete podokno seznamu. Chcete-li zapnout náhodné nebo opakované přehrávání, proveďte jednu nebo obě následující akce: • Pokud chcete položky přehrávat v náhodném pořadí, klikněte na tlačítko Zapnout náhodné přehrávání . • Pokud chcete položky přehrávat opakovaně, klikněte na tlačítko Zapnout opakování . Náhodné a opakované přehrávání zůstane zapnuto, dokud je nevypnete opětovným kliknutím na tato tlačítka. V režimu Přehrávání mohou být tlačítka Zapnout náhodné přehrávání a Zapnout opakování viditelná až po změně velikosti okna.

Pro přehrávání videa jsou možnosti stejné jako u hudby. Zmíníme však nabídku, která je dostupná po kliknutí pravým tlačítkem myši do volného prostoru v okně Přehrávání. V této nabídce nalezneme užitečné volby jako např. přepínání sledování na celé obrazovce (též klávesová zkratka ALT + ENTER nebo dvojklik myší do přehrávaného videa), nebo nastavení velikosti videa. U disků DVD zde nalezneme i volbu pro titulky.

118

10.2.  Obrázky V programu Prohlížeč fotografií systému Windows můžete zobrazit digitální fotografie a obrázky mnoha různými způsoby. Můžete je také vytisknout, provést nejzákladnější úpravy, vypálit na disk nebo otevřít v jiném programu v počítači.

10.2.1. Zobrazení obrázků 1. Kliknutím otevřete knihovnu Obrázky. 2. V knihovně Obrázky otevřete složku obsahující požadovaný obrázek a klikněte na něj. 3. V panelu nástrojů klikněte na šipku vedle tlačítka Náhled, a poté klikněte na položku Prohlížeč fotografií. PC_hudba_video_obrázky 7

119

1) Otočit doleva 2) Otočit doprava Pokud je zobrazený obrázek otočen na bok, můžeme jej otočit o 90° kliknutím na volbu Otočit doprava nebo Otočit doleva. Chcete-li změnit úroveň zvětšení na zaměření na stávající obrázek, klikněte na program Lupa a přetažením jezdce nahoru zaměřte obrázek. Tímto způsobem můžete přiblížit 1) Otočit doleva zobrazení osob nebo objektů na 2) Otočit doprava snímku. Poté můžete obrázek přetáhnout ručičkou a zobrazit pouze jeho specifickou část. Chcete-li zobrazit skutečnou velikost obrázku, klikněte na tlačítko Skutečná velikost . Chcete-li nastavit celý obrázek tak, aby vyplňoval okno programu Windows Prohlížeč fotografií, klikněte na položku Přizpůsobit oknu . Chcete-li zobrazit jiný obrázek, který je ve stejné složce jako aktuální obrázek, kliknutím na tlačítko Předchozí nebo Další zobrazte předchozí nebo další obrázek ve složce. Chcete-li obrázky zobrazit jako prezentaci, klikněte na tlačítko Spustit prezentaci . Při zobrazení prezentace budou obrázky v aktuální složce zobrazeny postupně jeden po druhém v režimu celé obrazovky, přitom lze také řídit rychlost přehrávání prezentace. Prezentaci lze ukončit stisknutím klávesy ESC nebo kliknutím pravým tlačítkem myši na prezentaci a následným kliknutím na volbu Ukončit.

10.2.2. Použití ovládacích prvků prezentace Prezentace běží automaticky, takže k přesouvání z jednoho obrázku na další není potřeba myš ani klávesnice. Chcete-li však upravit chování prezentace, můžete na tuto prezentaci

120

kdykoli kliknout pravým tlačítkem myši, a v zobrazené nabídce s parametry poté kliknutím zvolit jednu nebo více požadovaných voleb. Můžete například požadovat zobrazení obrázků v náhodném pořadí, přejít dopředu nebo dozadu, pozastavit prezentaci, upravit rychlost přehrávání nebo přehrávání úplně ukončit.

10.2.3. Tisk obrázku V programu Prohlížeč fotografií systému Windows lze digitální fotografie také vytisknout. Je třeba si uvědomit, že kvalita tisku závisí na několika faktorech, včetně vašeho výběru papíru a inkoustu, nastavení tiskárny a kvality původní fotografie. 1. Na panelu nástrojů klikněte na tlačítko Tisk, a potom na příkaz Tisk. 2. V dialogovém okně Vytisknout obrázky vyberte požadovanou tiskárnu, velikost papíru, kvalitu tisku, styl tisku a počet kopií. 3. Po dokončení nastavení klikněte na tlačítko Tisk (předpokladem je mít k počítači připojenou a zapnutou tiskárnu).

121

1) Volba tiskárny 2) Formát papíru 3) Rozlišení tisku 4) Velikost tisku 5) Počet kopií 6) Možnost výplně rámečku 7) Náhled 8) Další možnosti tisku

122

10.2.4. Vypálení obrázků na disk CD nebo DVD Obrázky lze archivovat nebo sdílet pomocí disků CD či DVD. Chcete-li v programu Prohlížeč fotografií systému Windows spustit proces vypálení, klikněte na panelu nástrojů na položku Vypálit, a poté na volbu Datový disk. Po výběru volby vypálení můžete na datový disk CD nebo DVD zkopírovat více obrázků a dalších souborů.

10.2.5. Otevření obrázku v jiném programu Obrázek můžete otevřít v jiném programu v počítači. Můžete jej například otevřít v některém grafickém editoru za účelem úprav. Chcete-li obrázek otevřít v jiném programu v počítači, klikněte na panelu nástrojů na volbu Otevřít, a poté vyberte požadovaný program (více o editaci fotografií se dozvíte v našem materiálu o digitálních fotoaparátech).

10.2.6. Řešení potíží O řešení potíží, kodekách a formátech videa a zvuku se dočtete na našich stránkách www.jaknatech.cz.

123

124

11. Periferie 11.1.  Skener Na přenos obrázků nebo fotografií do počítače se používá skener. Jde o zařízení pracující na stejném principu jako kopírka, přičemž výsledkem jeho činnosti není kopie na papíře, ale v počítači. Skener můžeme použít i tehdy, když si chceme ušetřit námahu s přepisováním textu. Nevýhodou však je, že takto získaný text zůstane ve formě obrázku, a tak nebude možné s ním provádět žádné textové úpravy (vymazávání řádků, dopisování slov apod.). Pro získání editovatelného textu v digitální podobě musíme využít některý z programů OCR (Optical Character Recognition – optické rozpoznávání textu), pomocí kterého počítač dokáže naskenovaný obrázek přečíst a přepsat do textu. Nejdůležitější je v takovém případě kvalita a čistota předlohy, protože pokud je text nezřetelný nebo jsou přes něj šmouhy, zůstane v něm obvykle mnoho chyb. Čas, který pak strávíte čtením a opravováním nesprávně přečtených znaků, je skoro stejný, za jaký byste text přepsali sami. Skenery jsou zařízení, jejichž úkolem je převést obrazovou informaci z tištěné či filmové předlohy do digitální podoby a „odeslat“ ji na další zpracování do osobního počítače. Kromě dnes nejrozšířenějších plošných skenerů známe skenery ruční, bubnové, filmové a speciální skenery, které najdeme v nejrůznějších zařízeních, počínaje snímačem čárových kódů a konče 3D skenery. Ploché (stolní) skenery jsou v současnosti nejpoužívanější. Pohyb nutný pro snímání obrazu zajišťuje přesná technika. Předloha se položí na skleněnou desku, pod kterou se po-

125

hybuje světelný zdroj, který soustavou zrcadel přenáší obraz na snímač.

11.1.1. Parametry skenerů

Stolni skener

Mezi základní parametry skenerů patří rozlišení a barevná hloubka. Je však nutno říci, že rozlišení ani barevná hloubka nejsou pro kvalitu skeneru přímo rozhodující. Více záleží na přesnosti umístění zrcadel, kvalitě čočky a dalších parametrech (tedy na optickém systému). Bohužel tyto vlastnosti prodejci neuvádí. Nejsou totiž tak triviální a není jednoduché je přímo ohodnotit.

• Rozlišení – udává se obvykle v DPI (počet bodů na palec) a znamená jemnost snímacího rastru, a s tím spojenou datovou velikost výsledného obrazu. S větším rozlišením se tato velikost zvyšuje. Rozlišení se dělí na hardwarové (dané vlastní optickou soustavou a snímačem) a softwarové (tzv. interpolované rozlišení). Ve druhém případě je předloha nasnímána na maximálním možném optickém rozlišení, a pak jsou další hodnoty dopočítávané. Interpolované rozlišení nikdy nedosáhne kvality optického. • Barevná hloubka – udává množství odstínů barev, které je skener schopen nasnímat. Dnes je obvyklou barevnou hloubkou 24 bitů, což znamená možnost záznamu v 16 777 216 odstínů. U profesionálních zařízení dosahuje barevná hloubka až 48 bitů (281 474 976 710 655 odstínů). Avšak „počítačové“ zpracování obrazu (programové vybavení) pracuje maximálně s 36bitovými barvami. Na co je tedy vetší barevná hloubka? V podstatě jde o interní záležitost skeneru,

126

v žádném případě to však není samoúčelné zlepšení. I když vyšší barevnou hloubku nepodporuje celý zpracovací řetězec, je tato „rezerva“ využita k dokonalejšímu zpracování nasnímaných obrazů přímo ve skeneru. Často výstupy získané tímto skenerem poskytují podstatně vyšší kontrast a lepší ostrost.

11.1.2. Software Kromě technických parametrů je třeba při výběru přihlédnout i k softwaru, který se skenerem získáte. Zatímco v minulosti získal uživatel pouze ovladače, a vše ostatní si musel pořídit sám, dnes jsou skenery velmi často doplněny o řadu hodnotných programů. Proto je dobré všimnout si, co ke skeneru výrobce dodává, případně si nechat jednotlivé programy prodejcem předvést. Velká většina skenerů má ovladače typu TWAIN, které nám umožňují skenovat do libovolné aplikace. Ve výbavě jistě nebude chybět software pro zpracování obrazu, program pro rychlé automatické snímání předdefinovaných typů dokumentů, který obvykle umožňuje i jejich automatizované předzpracování. Poslední, ale při kancelářském nasazení důležitou, aplikací je program na rozpoznávání a převod textu – OCR.

11.1.3. Výběr skeneru Při výběru skeneru je však dobré brát na zřetel i další parametry, pro běžného uživatele možná méně srozumitelné a často zdánlivě nepodstatné. Je to zejména typ snímače (CCD nebo CIS) a rozhraní, jehož prostřednictvím skener komunikuje s osobním počítačem (dnes je jasnou volbou USB). Starší technologie snímání CIS (Contact Image Sensor) snímá všechny barvy najednou, a proto nenabízí takovou výslednou kvalitu obrazu jako novější technologie CCD (Charged Coupled Device). I když je rozdíl mezi výslednými obrázky nepatrný, není důvod investovat do starší technologie, zejména když cenový rozdíl skenerů je minimální.

127

Profesionální skenery jsou vybaveny rozhraním SCSI nebo FireWire pro připojení k počítači. K nim ale budete potřebovat navíc i přídavný řadič, protože tyto porty nebývají ve standardní výbavě počítače. Nabízejí však mnohonásobně vyšší přenosovou rychlost než univerzální USB.

11.2.  Tablet Tablet patří mezi vstupní zařízení. Jeho komunikace s programy simuluje myš, tablet však dosahuje vyšší přesnosti a rozlišení. Myš snímá změnu polohy pomocí odvalování kuličky (staré kuličkové myši) na spodní části nebo dnes spíše opticky posun po podložce. Tablet se však skládá ze tří složek: ploché snímací podložky, pohyblivého snímacího zařízení (tvaru myši nebo pera) a řídícího elektronického obvodu. Plochá snímací podložka (tabule) je deska s hladkým povrchem, pod kterým je umístěn citlivý elektromagnetický obvod. Tato část je nepohyblivá. Pohyblivé snímací zařízení, ať už tvaru myši, nebo pera, je vybaveno snímačem elektrických signálů z elektromagnetického obvodu tabule. Řídící elektronický obvod bývá umístěn v tabuli a snímá impulsy z pohyblivé části. Pomocí toho detekuje polohu pohyblivé části. Pokud si představíme tabuli jako obrazovku, jsme schopni řídit na ní kurzor pohybováním pohyblivé části. Většinou je tablet používán, po překrytí příslušnou šablonou, jako řídící panel s menu pro program v počítači (velmi často v CAD aplikacích pro modelování a kreslení). Někdy se tablet také nazývá digitizér (tento pojem můžete slyšet v souvislosti s dotykovými obrazovkami PDA či univerzálnějších mobilů – smartphonů).

128

Tablet

11.2.1. Na co je možné tablet využívat Tabletem se dá úplně nahradit myš, může však být i doplňkovým nástrojem jenom na kreslení. Oproti klasické myši mu sice chybí rolovací kolečko. Pravé a střední tlačítko je umístěné na peru, ale ovládaní vyžaduje pár týdnů cviku.

11.2.2. Důležité parametry • Velikost aktivní plochy tabletu – ne pro každého bude velká plocha tou nejlepší volbou. • Rozlišení (přesnost) – udává se v DPI nebo LPI. Znamená počet registrovaných bodů na palec. U tohoto parametru platí pravidlo: čím více, tím lépe.

129

• Citlivost přítlaku – kvalitní tablety umí reagovat i na náklon pera. • Počet programovatelných tlačítek na tabletu i peru. • Komplexní kvalita provedení.

11.3.  Mikrofon Mikrofon je elektroakustické zařízení, které přeměňuje akustický signál (zvuk) na elektrický signál. Podle způsobu přeměny akustické energie mikrofony rozdělujeme do čtyř základních skupin: uhlíkové, elektrodynamické (cívkové), kondenzátorové a krystalové (piezoelektrické). Mikrofon, jakožto vstupní prvek záznamu, ve velké míře ovlivňuje výslednou kvalitu nahrávky. Pokud tedy chceme kvalitní nahrávku, neměli bychom se bát investovat, a vyhnout se tak levným a nekvalitním výrobkům. Využít jej můžete pro komunikaci přes internet (přes aplikace Skype, ICQ či v některých hrách) nebo pro nahrávání poznámek hudby, přednášky nebo komentáře k videu apod. Pracovat s ním umí mnohé aplikace samy od sebe.

11.3.1. C h a r a k t e r i s t i k a mikrofonu Frekvenční rozsah – frekvenční rozmezí, ve kterém je mikrofon schopen snímat zvuk, udává se v Hz. Doporučujeme rozsah minimálně 40 Hz – 15 kHz.

Mikrofon

Směrová charakteristika – citlivost mikrofonu závisí na úhlu, který svírá akustická osa mikrofonu s osou akustického zdroje. Vyjadřuje se prostorovým grafem.

130

Maximální akustický tlak – hodnota v decibelech určující maximální hranici, od které začíná mikrofon snímat zvuk zkresleně. Citlivost mikrofonu – určuje odstup užitečného signálu od šumu. Čím je tato hodnota vyšší, tím lépe, protože při vyšším signálu z mikrofonu není zvuk zapotřebí dodatečně tolik zesilovat (z toho plyne méně šumu). Elektrický šum – mikrofon ho sám o sobě indikuje vlivem konstrukce nebo nedokonalostí součástek. Čím nižší je tato hodnota, tím je zvuk čistší.

11.3.2. Výběr a nákup mikrofonu Mikrofony pohybující se v nižší cenové hladině mají kabel (pro přenesení zvuku do dalšího zařízení) k tělu přichycen napevno. Dražší modely již umožňují odejmutí kabelu a dle potřeby nahrazení jiným. Novější typy mikrofonů mají zvukový výstup i na klasický USB konektor. To znamená, že je lze zapojit do počítače bez nutnosti připojovaní přes jiná zařízení (mixpult, předzesilovač, zvukovou kartu apod.). Signál mikrofonu je vždy monofonní. To znamená, že mikrofon je schopen snímat zvuk jen v monu (jeden kanál). Na trhu jsou speciální zdvojené mikrofony, které umí snímat signál ve stereu.

11.4.  Sluchátka Při použití sluchátek částečně zamezíme vjemu vnějších ruchů a nebudeme druhé rušit hlukem (z počítače při hraní hry nebo poslechu pořadu). Sluchátka jsou pár speciálních malých reproduktorů, které se umisťují na hlavu nebo do uší posluchače. Na trhu

131

najdeme sluchátka bezdrátová, klasická, tzv. pecky či špunty (např. k MP3 přehrávačům) či headsety (sluchátka s mikrofonem a tlačítkem na ovládání hlasitosti).

11.4.3. Základní parametry Základní parametry sluchátek jsou podobné parametrům mikrofonu: Frekvenční rozsah – jaké kmitočty je systém schopen reprodukovat. Lidský sluch v mladém věku je schopen registrovat zvuk cca v rozsahu 20 – 20 kHz. V podstatě čím širší rozsah, tím lépe. Impedance – na velikosti impedance (společně s citlivostí) závisí, jak hlasitě budou sluchátka hrát, resp. k jakému zdroji zvuku jsou vhodná. U přenosné techniky, kde se využívají zejména nevelké zdroje energie, nacházejí uplatnění sluchátka s nízkou impedancí (16 – 80 ohmů). Naopak u profesionální techniky je zvykem používat sluchátka s vyšší impedancí. Citlivost Zkreslení – se udává v procentech a velice zjednodušeně jde o to, jaká část výsledného zvuku neodpovídá signálu, který do sluchátek pustíte. Samotné české označení tohoto parametru je více než výmluvné. U sluchátek se většinou tento údaj neuvádí. Pokud je již uveden, je nutné, aby jej doplňovaly i podmínky, za kterých je zkreslení měřeno. Zkreslení pod 1 % lze označit za velmi dobré, nejlepší sluchátka uvádějí i hodnoty pod 0,1 %.

11.4.4. Výběr uživatele

sluchátek

pro

běžného

Klasická sluchátka – patří k nejrozšířenějšímu a nejoblíbenějšímu typu při práci a zábavě na počítači. Pohodlné nošení zajišťuje spojnice přes hlavu a větší náušníky. Náš výběr by

132

samozřejmě měla ovlivnit kvalita zvuku, a také délka kabelu. Je však vždy možné zakoupit prodlužovací kabel. Bezdrátová – např. Bluetooth sluchátka představují jistou formu „nezávislosti“. Při poslechu hudby je možné se pohybovat po místnosti nebo si zpříjemnit úklid a nemusíme sedět pouze na jediném místě (u počítače). Ze zkušenosti však levnější modely trpí výrazným šumem.

Klasická sluchátka

Špuntová, tzv. pecky – tento typ sluchátek bývá nejvíce používán u přenosných zařízení typu MP3 přehrávače či mobilního telefonu. Jsou méně pohodlná než sluchátka klasická. Headsety – spojení klasických sluchátek s mikrofonem. Vhodné zejména pro telefonování přes internet, kdy díky připevněnému mikrofonu máme volné ruce.

Špuntová sluchátka

11.5.  Reproduktory Reproduktory jsou podobně jako sluchátka elektroakustické měniče, tj. zařízení, která přeměňují elektrickou energii na energii mechanickou ve formě zvuku. Zvukových systémů je v dnešní době velké množství, od klasických 2.0 Headset (byly běžnější dříve), přes 2.1 až po 7.1. Jednička za tečkou znamená, že k reproduktorům patří sub-

133

woofer, který má na starost interpretaci nízkých (basových) frekvencí.

11.5.5. Parametry reproduktorů U reproduktorů existuje mnoho parametrů. My uvádíme jen pár a doporučujeme se poradit s prodejci nebo odborníky, pokud vám jde vysloveně o profesionální zvukový výstup. Frekvenční rozsah – obecně nám postačuje rozsah od 20 Hz do 18 000 Hz. Vyšší frekvence ucho neslyší.

Reproduktory

Citlivost – čím větší, tím lépe. Rezonanční kmitočet (Fs) – pod tímto kmitočtem obvykle vyzářený výkon reproduktoru strmě klesá. U reproduktorů s malým tlumením se při rezonanci značně zvyšuje výchylka membrány, což většinou znamená vyšší zkreslení a sníženou zatížitelnost kolem rezonančního kmitočtu. U středotónových a vysokotónových měničů bývá rezonanční kmitočet obvykle mimo pásmo pracovních kmitočtů.

11.5.6. Výběr reproduktorů pro PC Provedení: S ohledem na požadovanou kvalitu zvuku je nejlepším materiálem dřevo, avšak pro běžné činnosti na PC nebude pro mnohé uživatele rozhodujícím kritériem. Nutno podotknout, že dřevěné reprosoustavy se také pohybují ve vyšších cenových hladinách. Výkon: Výkon je jedním z hlavních ukazatelů kvality, udává se ve wattech. Obecně platí, čím vyšší výkon, tím kvalitnější zvuk. Ovládání hlasitosti a vypínání: pro poslech a práci na PC je patrně nejvhodnější ovládání hlasitosti přímo na jednom z

134

reproduktorů. Ovládání by se nemělo nacházet na subwooferu, který patří pod stůl. Další možností pro náročnější uživatele je klasické dálkové ovládání nebo pseudo-dálkové nacházející se na kabelu reproduktorů. Kvalita zvukové karty: Zvuková karta do jisté míry také ovlivňuje náš výběr (čím kvalitnější karta, tím širší možnosti pro náš zvuk).

135

136

12. Údržba PC Údržbu počítače můžeme dělit na dvě části: hardwarovou (dále jen HW) a softwarovou (SW). Při HW údržbě jde o odstranění prachu a špíny z počítače. A to nejen z vnějšku, ale hlavně z vnitřku. I když každého nejprve upoutá vnější vzhled počítače, je čištění vnitřní částí důležitější pro zdraví PC. Špína mezi lopatkami větráku nebo v otvorech skříně snižuje efektivitu chlazení, a počítač se více zahřívá. Vinou zanedbané SW údržby se vám může stát, že chcete narychlo někomu něco ukázat, nebo jenom sehnat dopravní spoj, zapnete PC a čekáte minutu, dvě a systém pořád plně nenaběhl… Za zpomalení činnosti počítače zpravidla Před čištěním mohou programy, které instalujete, nebo viry a jiný škodlivý software, který se může nechtěně dostat do vašeho PC.

12.1.  Údržba hardwaru

Po čištění

Počítačové komponenty přitahují prach, špínu, vlákna, psí chlupy a částice dýmu. Několik větráků nasává vzduch dovnitř počítače, aby vnitřní komponenty zůstaly chlad-

137

né. Naneštěstí, vzduch taktéž obsahuje špínu, která se usazuje na komponentách a může způsobit různé problémy. I nejtenčí vrstva prachu zvýší teplotu komponent počítače. To vše může časem vyústit v trvalé poškození hardwaru. Když kouříte nebo jíte a pijete poblíž vašeho počítače, tak poskytujete potravu bakteriím, které najdou svůj nový domov mezi klávesami vaši klávesnice a v podložce pro myš. Kdy naposled jste vyčistili klávesnici, myš nebo její podložku od nečistot? Jak často byste měli čistit svůj počítač? To záleží na prostředí. Kompletní údržba by měla být provedena alespoň jednou za rok. Jakmile uvidíte, co z počítače vydolujete, pravděpodobně zvýšíte frekvenci čištění. Upozorňujeme, že HW údržba počítače, jak čištění vnějších, tak vnitřních části, musí probíhat při vypnutém počítači, aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem nebo zkratování některé komponenty.

12.1.1. Čistění notebooku Stejně jako každé jiné zařízení mají i notebooky své požadavky na provoz a existuje mnoho zásad, jimiž jim můžeme prodloužit životnost.

138

Pryč jsou doby, kdy ke chlazení počítače stačil jediný ventilátor a pasivní chladič. Nároky na chlazení počítačů již nejsou zanedbatelným problémem. S rostoucím výkonem se zvyšuje příkon, a tedy i množství vyzařovaného odpadového tepla. V segmentu notebooků je třeba této problematice věnovat pozornost ještě vyšší. Všechny komponenty jsou ukryty v malém prostoru. Většinou jsou integrované na základní desce. Chlazení zákazník ovlivnit nemůže, je to pevně dáno konstrukcí modelu. Ale může situaci ještě zhoršit (nebo zlepšit). V notebooku nenajdete žádné monstrózní ventilátory, ale většinou kultivované a tiché řešení. Ve většině případů nalezneme ventilátor s mřížkou pro nasávání umístěné ve spodní části a průduchy po stranách. Hlavní ventilátor neběží pořád, ale spouští se a reguluje dle teploty a přípustné hlučnosti. Z tohoto důvodu lze regulaci ze strany uživatele chápat jako týrání přenosného počítače. Přehřívání je největším nepřítelem notebooků. Před tím než se pustíte do čištění, měli byste odstranit baterii z vašeho notebooku. Nefunkční větráky a špína patří ke hlavním příčinám přehřívání. Způsobují pokles proudění vzduchu počítačem. Více o čištění notebooku se dozvíte v dalším článku. Kromě čištění můžeme notebooku ještě pomoct dalšími způsoby. Je důležité nepracovat s notebookem na povrchu, který nedovoluje volný průtok vzduchu pro chlazení. Jedná se například o peřiny, sedačky a podobně. Buď se takového použití zdržte, nebo si pořiďte podložku. Nemáme na mysli přímo speciální chladicí, ale pouze takovou, která nabízí rovnou plochu. Existují však chladicí podložky, které se svou činností na chlazení aktivně podílejí. Existuje jich celá řada a každá nabízí jinou ergonomii, funkce, barevné provedení a podobně. V zá-

139

Podložka pod notebook sadě je dobré používat takovéto zařízení při potřebě chladit nadstandardně (např. i v parném létě) a u výkonných, především herních, notebooků. Co však rozhodne o efektivitě (účinnosti) chladicí podložky? Především použité ventilátory a jejich umístění vzhledem k umístění a konstrukci samotného notebooku. Za zmínku stojí také externí chladič umožňující připnutí na chladící mřížku po straně notebooku. Takové zařízení je pevně přichyceno a napájeno z USB portu. Jeho účinnost je však výrazně odvislá od konkrétního modelu přenosného počítače (od uspořádání jeho komponent). V obou případech se připravte na zvýšenou hlučnost při práci s počítačem (v důsledku dalších větráků).

140

12.1.2. Čištění skříně stolního PC Jakýkoliv domácí čisticí prostředek (který neškrábe povrch) postačí na vyčištění vnější strany PC skříně. Připomínáme, že před údržbou je nutné odpojit počítač ze zásuvky! Vnitřek skříně může být vyčištěn pomocí stlačeného vzduchu (nebo vysavače se zpětným chodem). Vyfoukejte jím prach z vnitřku skříně a všech komponent (ale nemusíte je odpojovat). Věnujte zvýšenou pozornost větrákovým otvorům vzadu a po stranách skříně. Když je to možné nepoužívejte stlačený vzduch uvnitř bytu, domu. Prach a špína, kterou vyfouknete, není zdravá pro dýchání. Pokud čistíte stlačeným vzduchem v místnosti, použijte vysavač na zachycení prachu a špíny, který vyletí z vašeho počítače. Nikdy neotevírejte skříňku se zdrojem. I když je odpojená od sítě, může vám způsobit elektrický šok zbytkový proud. Ovšem nastříkejte stlačený vzduch přímo do skříňky se zdrojem, čímž vyfouknete přebytečný prach. Ostatní větráky, porty a konektory na desce byste také měli vyfoukat stlačeným vzduchem. Nepoužívejte ho však na disketovou, CD nebo DVD mechaniku. Také na vyfoukání nepoužívejte váš dech, protože je velmi vlhký, a komponenty nebyly navržené tak, aby odolaly vodě. Stlačený vzduch patrně nebude schopen odstranit všechen prach a špínu ze skříně PC. Možná bude nevyhnutelné očistit některé počítačové komponenty ručně. Nikdy však nepoužívejte nic mokrého ani vlhkého. Nepokoušejte se čistit základní desku pomocí látky, protože můžete poškodit elektrické komponenty. Vhodné může být opatrné ometení štětečkem. Způsob, kterým můžete snížit prach nasávaný do skříně, je umístit ji na výše položené místo, třeba jen o pár desítek cm.

141

Když se váš počítač nachází v moc prašném prostředí, měli byste zvážit použití filtrovacího materiálu používaného v pokojových čističích vzduchu. Tento filtr seženete v běžných obchodech s hardwarem, může být nařezán tak, aby správně zapadal, a zachytil tak většinu špíny a prachu předtím, než se dostane do počítače.

12.1.3. Čištění obrazovky Na čištění obrazovky je vhodné používat hadřík (utěrku) z mikrovlákna. Dá se sehnat v jakékoliv optice nebo foto obchodě. Důležité je nejprve obrazovku zbavit hrubých nečistot, jako je prach apod. K tomu je vhodné použít nějaký menší štětec nebo jednoduše monitor ofouknut. Pokud prach před samotným čištěním jemnou textilií neodstraníte, mohou hrubší částice obrazovku poškrábat, protože se zachytí v utěrce. Prach je poměrně tvrdý, a tak poškrábe i sklo. Sice se to neprojeví po jednom úklidu, ale časem se může obraz zhoršovat. Nyní můžeme obrazovku utřít hadříkem. Pokud jsou na obrazovce nějaké mastné fleky apod. (například otisky prstů), je vhodné použít destilovanou vodu na navlhčení látky. Na LCD stačí i voda z vodovodu. Destilovaná voda je důležitá u CRT monitorů s antireflexní vrstvou. Vodu používejte, jen pokud je to nevyhnutelné. Nepoužívejte saponáty a jiné odmašťovače. A rozhodně nepoužívejte líh. Použití různých speciálních sad, které seženete v PC prodejnách, je také možné, ale podstatně levnější je výše uvedené použití hadříku z mikrovlákna. Vyvarujete se tak možným problémům s nevhodností čisticího prostředku na vaši obrazovku.

142

Nevhodné je čištění pomocí papírových kapesníků, ubrousků, nebo dokonce toaletního papíru. Recyklovaný papíru je na čištění moc hrubý, navíc po sobě zanechávají vlákna. Nezapomeňte, že i samotný hadřík je potřebné po použití očistit. Vhodné je umytí pomocí klasického mýdla nebo podobného prostředku. Velmi důležité je hadřík důkladně propláchnout, minimálně pětkrát, čistou vodou. Poté jej usušte v co nejméně prašném prostředí. Nenechávejte textilii na otevřeném místě, ale vždy ji uschovejte do krabičky. Jakou utěrku koupit? Značek je mnoho. Například Hama má relativně levné, avšak dost hrubé. Na běžné použití však postačí. Dejte si ovšem pozor, aby okraje nebyly obšité (obvykle klasickou hrubou nití). Podstatně lepší je okraj zastřihnutý zubovitým vzorem. Když chcete kvalitnější utěrku, sáhněte po dražších od firmy Rodenstock.

12.1.4. Čištění klávesnice Prakticky každá klávesnice je dnes konstruována tak, že slabým tahem vytrhnete postupně všechny klávesy, a tak se dostanete dovnitř. Nezapomeňte si ale předtím klávesnici vyfotit nebo obkreslit, jinak budete mít problém jednotlivé klávesy vrátit na původní místo. Jediným problémem bude mezerník. Ten bývá uchycen na dvou místech, a bývá podpořen kovovou příchytkou. Na některých klávesnicích tak bude řešen i ENTER. Proto tyto klávesy vylamujte jemně a dobře si všimněte, jak jsou uchycené, abyste je dokázali správně vrátit. Pokud si nejste jistí, jednoduše tyto klávesy vůbec nevyndávejte. Sejmuté klávesy vložte do hrnce s teplou vodou. Tam se pěkně odmočí všechny nečistoty. Během máčení kláves můžete vysát prostor klávesnice, případně vyčistit kartáčkem. Nakonec osušte klávesy a namačkejte je mírným tlakem na původní místa.

143

12.2.  SW údržba Většina uživatelů Windows si jistě všimla, že rychlost operačního systému a aplikací se po několika měsících používání snižuje, doba potřebná na start systému se prodlužuje až o několikanásobek, občas se začnou objevovat chybová hlášení, některé programy přestanou správně fungovat apod. Je to způsobeno tím, že se do systému „nabalují“ pozůstatky instalovaných programů, při brouzdání po internetu se sem tam povede stáhnout přes veškerou opatrnost i něco nechtěného (virus apod.), elektronickou poštou nám přichází velké množství rádoby zábavných prográmků atd. Problémy vznikají i díky rostoucímu počtu záznamů v tzv. registrech systému Windows a v neposlední řadě souběžně s regulérními a žádoucími programy běží i programy nežádoucí, např. spyware (opět nechtěně získaný).

12.2.1. Čištění disku Ve Windows Vista i 7 najdete praktický nástroj pro odebrání přebytečných souborů. Podobný nástroj je dostupný i ve Windows XP, ovšem s několika málo odlišnostmi.

144

Abyste nemuseli procházet každou složku a vyhledávat, které soubory již nejsou zapotřebí, můžete využít výchozího nástroje přímo ve Windows. Najdete jej v Ovládacích panelech, a můžete díky němu rychle odhalit například dočasné soubory systému, prohlížeče nebo již nepotřebné záložní soubory a obsah Koše. Čistění disku tyto nepotřebné soubory odstraní z disku. Tento program umí vytvořit dodatečné volné místo na disku i díky komprimaci nepoužívaných souborů. Avšak přístup ke zkomprimovaným souborům bude pomalejší, což sníží výkonnost počítače. Navíc zisk volného místa bude malý a operace bude nějakou dobu trvat.

12.2.2. Fragmentace a defragmentace Fragmentace disku znamená rozptýlení částí jednoho souboru na různá místa disku. Operační systém obvykle ukládá soubory na první souvislé místo na disku, které je pro daný sou-

145

bor dostatečně veliké. Pokud není dostupné dostatečně velké místo, uloží co největší část souboru do největšího dostupného místa a zbylá data ukládá postupně do dalších volných míst. Když je velká část pevného disku (resp. jedné logické jednotky, např. C:) využita uloženými soubory a složkami, většina nových souborů se ukládá po částech na různá místa disku. Projevuje se to zpomalením přístupu na disk a snížením celkového výkonu diskových operací, avšak nemusí jít o výrazné zpomalení. Nástroj Defragmentace disku naleznete např. přes kontextové menu na disku (kliknete pravým tlačítkem na disk C: v prohlížení souborů a složek), zpravidla ve Vlastnostech na záložce s nástroji. Případně je k nalezení v nabídce Start, v Systémových nástrojích (případně ještě pod nabídkou Příslušenství). Před spuštěním defragmentace vyberte disk (ale pravděpodobně uvidíte pouze jeden, a to s písmenem C:), a poté klikněte na Analyzovat. Po analýze se zobrazí okno s informací o percentuálním poměru fragmentovaných souborů a složek. Svazek (disk) defragmentujte jenom v případě, že to po analýze doporučí sám program. Aby mohla aplikace Defragmetace disku správně a úplně defragmentovat svazky, potřebuje 15 % volného místa na disku. Program využívá tuto oblast pro dočasné odložení souborů. Je doporučeno defragmentovat po instalaci softwaru či aktualizací (a brzy po prvním spuštění Windows po jejich instalaci, např. po zakoupení předinstalovaného počítače). Čas potřebný na proces defragmentace závisí na velikosti disku, množství a velikosti souborů ve svazku, množství fragmentů a dostupných systémových prostředcích. Čím častěji defragmentaci provádíte, tím rychleji zpravidla proběhne.

146

Defragmentaci spustíte tlačítkem Defragmentovat. V krajním případě ji lze přerušit tlačítkem, které se objeví. Nikdy však nevypínejte počítač násilím během defragmentace! Mohlo by dojít k poškození právě zpracovávaných souborů. Je možné, že nástroj bude požadovat nejdříve provedení kontroly chyb na jednotce, to uděláte též přes Systémové nástroje nebo dialog Vlastnosti u patřičného disku. Taktéž byste během defragmentace neměli s počítačem pracovat, měli byste ho odpojit od internetu (např. vytáhnout kabel z modemu). Může se stát, že defragmentaci bude narušovat běžící antivirus, pokud víte jak, můžete ho dočasně pozastavit (u Avastu je to možné přes kontextovou nabídku na ikoně v systémové oblasti hlavní lišty).

12.2.3. Čištění registrů Jakákoliv instalace a odinstalace programu zanechává v registrech systému Windows stopy. Tyto naprosto nepotřebné stopy je možné smazat. Tento proces však není tak jednoduchý. Je potřeba přibližně vědět, jaké programy máme v počítači nainstalované, umět provést zálohu apod. Existuje na to mnoho nástrojů zdarma. Ale přesto doporučujeme přizvat si na takovou údržbu někoho trochu zkušeného. A vyplatí se to, někdy může takové vyčištění sice dát chvíli práce, ale oddálit potřebu reinstalace Windows o mnoho měsíců.

12.2.4. Antivirový program Antivirový program je počítačový software, který slouží k identifikaci a odstraňování počítačových virů a jiného škodlivého software (malware). K zajištění této úlohy se používají dvě odlišné techniky: • Prohlížení souborů na lokálním disku, které má za cíl nalézt sekvenci odpovídající definici některého počítačového viru v databázi antiviru.

147

• Detekce podezřelé aktivity nějakého počítačového programu. Tato technika zahrnuje analýzu souborů, se kterými počítač pracuje, sledování aktivit na jednotlivých portech či jiné techniky. Tuto techniku provozuje tzv. rezidentní modul (či komponenta) antivirového programu, která musí neustále běžet (a zpravidla ji lze otevřít přes ikonu u hodin na hlavní liště). Úspěšnost v odhalování hrozeb závisí na schopnostech antivirového programu a aktuálnosti jeho databáze. Aktuální virové databáze se dnes nejčastěji stahují z Internetu, a to i několikrát denně. O aktualizaci se však zpravidla antivirus stará sám (jste-li připojeni k internetu dlouhodobě). Pokud máte dostatek financí, tak můžete sáhnout po placeném antiviru. Mezi jeden z nejlepších placených antiviru je řazen NOD od firmy Eset. Jde o kombinaci klasického antiviru, antispywaru, firewallu a antispamu.

148

Když však nemáte dostatek financí, můžete si vybrat z nabídky antivirů, které jsou zdarma. Některé mají omezenou funkcionalitu, jiné jsou nabízeny v podobě zkušebních verzí (trial/demo), které fungují omezenou dobu (zpravidla 30 nebo 60 či 90 dní). Pak existuje malá skupina světlých výjimek, které nabízí jejich výrobce zdarma (pro domácí/nekomerční použití). Mnohé jsou jen mírně ochuzenou verzí komerčních antivirů, a dokonce nabízí nejen antivirovou, ale též antispywarovou ochranu, a to i v podobě rezidentního souborového štítu. To znamená, že činnost uživatele a dalších programů je sledována nepřetržitě. Právě tato funkcionalita je pro běžného uživatele stěžejní. V konečném důsledku lze s takovým štítem často oželet i chybějící ochranu elektronické pošty či webového obsahu. Infikovaná příloha je totiž soubor jako každý jiný, stejně tak zavirovaná HTML stránka na internetu. A právě hlídání manipulace se soubory je práce pro zmiňovaný štít. Často je pouze snížen komfort uživatele (typicky: infikovaná zpráva se z pošty nesmaže automaticky, ale antivirus začne „křičet“ až při

manipulaci s infikovanou přílohou a uživatel ji musí smazat sám), zatímco úroveň zabezpečení zůstává shodná. Představme si tedy několik antiviru nabízených zdarma. Avast! Patrně nejbohatší možnosti nabízí český Avast (od února 2010 v české verzi 5). Jeho funkcionalita je dokonce tak široká, že i placené antiviry mohou často závidět. Neschází transparentní kontrola pošty na protokolech POP3, SMTP. Pak je tu kontrola IM klientů (ICQ, Windows Messenger…), P2P sítí, kontrola webového obsahu (HTTP), a dokonce i „behaviorální štít“ kontrolující činnost jednotlivých procesů. Pro jeho aktivaci na rok se musíte registrovat (po roce lze licenci obnovit) na stránkách výrobce (www.avast.com). Avira Co se týká funkcionality, nejskromněji působí německá Avira (CZ ani SK verze neexistuje), která nabízí nutné minimum, které bylo výše popsáno: modul pro jednorázovou kontrolu disku a rezidentní souborový štít. Nicméně i to může stačit a existuje spousta spokojených uživatelů. I když není Avira příliš známý antivirus, vysoce se cení především její nenáročnost na hardware a kvalitní detekce. Microsoft Security Essentials Podobnou funkcionalitu nabízí i antivirus Microsoft Security Essentials. I když je na trhu nováčkem, je možné mu plně důvěřovat. Od února 2010 je k dispozici i v české verzi. AVG Bohatší jsou možnosti „free“ (zadarmo dostupných) řešení českého AVG (k dispozici i česká verze). Zde je k dispozici i modul pro obecnou kontrolu komunikace, která teče skrze protokoly SMTP a POP3 (tedy kontrola pošty) a příjemným bonusem je technologie LinkScanner, která brání vstupu na

149

podezřelé webové stránky. Pokud používáte např. vyhledávač Google, tak zde dokonce ke každému výsledku přidá zelenou či červenou ikonku – podle toho, zda považuje obsah cílové stránky za bezpečný nebo škodlivý. Tato technologie není běžnou součástí ani placených řešení a co víc, dokáže občas zabránit i vstupu na stránky, které sice neobsahují škodlivý kód, ale snaží se z uživatele získat nějaké citlivé informace.

12.2.5. Spyware Primárním účelem spywaru je sběr demografických dat a informací o užívání programů nebo návštěvnosti webových stránek. Někdy však spyware slouží i ke sběru soukromých dat. Spyware obvykle tvoří skrytou součást některých programů nebo se stahuje bez souhlasu uživatele z internetu. Nejnovější výzkumy organizací CSI a FBI udávají, že téměř 80 procent počítačů je infikováno spywarem. Toto číslo navíc neustále narůstá, protože autoři spywaru využívají nové a nové metody k jeho šíření. Protože bývají informace získávané spywarem velice hodnotné, investuje organizovaný zločin do osob a nových technologií nemalé částky. Ochrana vůči této hrozbě je naopak velmi obtížná. Společnosti jsou nuceny vyvíjet nejen řešení, která je ochrání vůči nové infekci, ale současně také řešení, která vyléčí již infikované systémy. Zaměřme se nyní podrobněji na metody šíření nákazy na počítačích. Automaticky otevíraná okna Automaticky otevíraná okna se využívají pro vynucení uživatelské akce. Bývají součástí webových stránek, e-mailů, některého softwaru nebo mají podobu panelů nástrojů instalovaných jako doplňky prohlížeče Internet Explorer. Spyware v podobě automaticky otevíraných oken obsahuje celá řada softwaru pro sdílení dat (KaZaA apod.).

150

Dialery – programy pro vytáčení placených linek Nástroje zvané dialery mění (obvykle tajně) nastavení vytáčeného spojení. Místo telefonního čísla místního poskytovatele internetu uživatel vytočí velmi drahou mezinárodní linku. Tyto nástroje se často využívají pro placení za přístup na webové stránky s počítačovými hrami nebo webové stránky pro dospělé. Tento problém se však týká jen uživatelů připojených přes vytáčené připojení, kterých je dnes již málo. Výzvědné cookies Soubory cookies se užívají k ukládání identifikace uživatele pro případný návrat na webovou stránku. Často však bývají zneužity spywarem. Některé webové stránky například využívají cookies ke sledování návyků uživatele při procházení webových stránek na internetu. Tyto webové stránky sbírají cookies jiných webových stránek (cookies bývají často ukládány prostřednictvím reklamních bannerů). Soubory cookies však naštěstí nejsou nebezpečné pro samotný počítač, nelze je využít k šíření kódu. Chyby v aplikacích Důležité je aktualizovat většinu aplikací v počítači. Samotným operačním systém Windows počínaje, přes Office, až třeba po přehrávač Flash animací nebo Adobe Reader (pro čtení PDF souborů). Mnohé aplikace se o kontrolu aktualizací starají samy (pokud nic nezměníte v nastavení, tak například programy od společnosti Microsoft, zmíněný Flash, Adobe Reader i třeba Java), avšak kvůli výkonu si někteří uživatelé tyto kontrolní mechanismy vyřazují (každé automatické kontroly ukrajují maličký díl výkonu počítače nebo nepatrně prodlužují jeho náběh po zapnutí). A proč je třeba aktualizovat? Někdy může jít o opravu nestability programů, o zlepšení některých funkcí, ale často též o opravu špatně zabezpečených míst programů. Těmito

151

tzv. dírami se může právě útočník pomocí nějakého škodlivého softwaru dostat do počítače nebo z něj získat nějaká data či jej infikovat virem. Jak odstranit spyware Na odstranění spywaru máme k dispozici řadu nástrojů. Jedním z nejlepších je Spybot Search and Destroy. Detekuje a odstraňuje spyware. Je dostupný ke stažení (a obsahuje češtinu) na adrese: www.safer-networking.org/cz/spybotsd/index. html.

152

13. Údržba notebooku

Pokud se vám zdá váš notebook poněkud hlučnější, jestliže se přehřívá, či pokud ho vlastníte již déle a máte pocit, že už potřebuje vyčistit, nastává ta pravá chvíle pro jeho údržbu. Pokud se rozhodnete pustit do údržby notebooku, nejprve pečlivě prostudujte návod k vašemu typu počítače. Pokud neobsahuje informace o údržbě, pokuste se informace o rozebrání a údržbě vašeho typu notebooku najít na internetu. Pokud neuspějete, můžete se řídit naším návodem. Mějte však na paměti, že každý typ notebooku je jiný, a proto náš postup nemusí přesně odpovídat.

13.1.  Předpříprava Připravte si šroubováky (zejména křížový s velmi malým průměrem). Pokud máte možnost sehnat, či zakoupit sprej se stlačeným vzduchem (k dostání v obchodech s elektronikou), neváhejte. Při údržbě vám bude velmi dobrým pomocníkem. Pokud tuto možnost nemáte, poslouží velmi dobře i vysavač se zpětným chodem, v nejhorším případě i s běžným. Na vnější údržbu se hodí lehce navlhčený hadřík, případně malý štěteček, na displej pak čistič LCD obrazovek.

Stlačený vzduch

153

13.2.  Vnější údržba Nejprve se musíme ujistit, že máme notebook vypnutý a odpojený ze sítě. Vlhkým hadříkem otřeme vnější části notebooku. Můžeme otřít i klávesnici a její okolí, včetně touchpadu. Na vyčištění displeje je nejlepší použít hadřík, na který nastříkáme trochu čističe LCD obrazovek. Popřípadě je možné obrazovku přetřít navlhčeným hadříkem. Pak je ovšem lepší použít ještě suchý hadřík (ubrousek) na vysušení a vyleštění. V případě nečistot mezi jednotlivými klávesami se vybavíme stlačeným vzduchem, popřípadě si k ruce připravíme vysavač. Když máme k dispozici stlačený vzduch, notebook nakloníme, trubičku spreje vsuneme jemně pod některou z krajních kláves a sprej krátce stiskneme. Stlačený vzduch nečistoty vyfouká ven, popřípadě je shromáždí na jedno místo, odkud je opakováním postupu odstraníme úplně. Pokud používáme vysavač, přiložíme hubici jemně ke klávesnici a pomalu zvyšujeme výkon. Pohybujte hubicí velmi opatrně, ať nepoškodíte klávesy.

13.3.  Vnitřní údržba Do vnitřní údržby notebooku se nepouštějte velmi často. Pokud se na údržbu necítíte, odneste svůj notebook do servisu, kde vám rádi vyhoví a za poplatek notebook odborně rozeberou a vyčistí. V případě, že se rozhodnete pro údržbu sami, postupujte velmi obezřetně. Nejprve se ujistěte, že je notebook řádně vypnutý a odpojený od sítě. Notebook položte vrchní stranou (víkem) vzhůru na větší jednobarevnou plochu (nejlépe papír většího formátu). Nejprve z notebooku vyjměte baterii. Postupně šroubovákem vhodné velikosti vyšroubujte všechny šroubky na zadním krytu počítače. Postupujte systematicky, nejlépe si šroubky pokládejte okolo počítače tak, aby

154

bylo jasné, kam daný šroubek patří. Popřípadě si můžete bokem udělat nákres notebooku a šroubky pokládat přesně na místa, odkud jste je vyšroubovali. Pokud jsou na zadní straně viditelné menší zadní kryty, začínejte s nimi.

Příklad nákresu

Po odstranění jednoho z menších krytů by se měl objevit prostor, ve kterém je umístěna základní deska s větrákem. To je náš cíl.

Notebook s otevřeným zadním krytem

155

Pokud se podíváte na vyndaný zadní kryt, zjistíte, že je na něm pravděpodobně vrstva prachu. Z krytu můžeme prach bez obav odstranit navlhčeným hadříkem. Ovšem základní desku a větrák je lepší čistit stlačeným vzduchem, popřípadě vysavačem. Přeneste počítač do bezpečné vzdálenosti od vyndaných šroubků. Ujistěte se, že v prostoru, který budete čistit, není žádná volná součástka, která by mohla někam zapadnout. Použijte proud vzduchu nejprve na větrák, a pak na veškerá dostupná zákoutí rozebraného notebooku. Pokud by nános prachu z lopatek větráku nešel odfouknout, je možné pomoci si opatrně štětečkem. Pakliže jste již s vyčištěním spokojeni, můžete se pustit do zavření odkrytých částí. V této fázi velmi oceníte nákres se znázorněním umístění jednotlivých šroubků. Pečlivě dotáhněte každý závit, nešroubujte však silou, ať nepoškodíte plasty.

13.4.  Když se nedaří Pokud jste odšroubovali již všechny šroubky, které jste mohli, a stále jste nenašli žádný větrák, nezoufejte. Stejně tak, jako je to s novými auty, i počítače se stávají čím dál méně přístupné domácímu kutilovi. Neztrácejte hlavu, počítač si ponechte rozebraný do té míry, dokud jste si jisti, že ho opět složíte dohromady. Odneste ho z dosahu šroubků a vezměte si s sebou stlačený vzduch, či vysavač. Pro údržbu postačí i vyčištění větracích otvorů. Prozkoumejte tedy spodní stranu počítače. Zjistíte, že jsou v něm otvory určené k větrání. Pokud máte možnost zastrčit trubičku stlačeného vzduchu zevnitř tak, aby směřovala směrem k otvorům, udělejte to a sprej krátce zmáčkněte. Pokud opravdu nemáte šanci se k větrákům (byť domnělým) zevnitř dostat, použijte sprej zven-

156

čí. Postačí i vysavač s běžným chodem. Přiložte zvenčí hubici vysavače a vysajte průduchy. Jsou to místa, na která se nejvíce práší, a pokud bude mít vysavač vysoký výkon, vysaje prach i z větráků.

157