Obsah Jak se státi zemánkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kapitola I. o věcech obecných a štěstí, které i památky potřebují . . . . . . . . . . . . . . . 7 Lštění – jméno plné lesku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Lštění na úsvitu dějin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Kapitola II. o věcech historických . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejstarší dějiny sídla a vsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rytíři Bohuchvalové z Hrádku a jejich stopy v dějinách a podobě sídla . . . . . . . . . . . Lštění v držení Černínů z Chudenic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lštění v majetku města Domažlic a v zástavě rodiny Rogir de Flori . . . . . . . . . . . . . . Lštění v údajích berní ruly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tajemná „chodská“ ves Horosedly u Lštění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Postavení Lštění v chodské rebelii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lštění jako součást statku Srbice a staré popisy sídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lštění v majetku rytířů Kyšperských z Vřesovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Lštění v držení posledního šlechtického rodu Bořků Dohalských z Dohalic . . . . . . . . Lštění opět samostatným statkem v majetku rodiny Josefa Starcka . . . . . . . . . . . . . .
11 11 12 15 20 23 24 26 27 28 30 39
Kapitola III. o věcech zcela současných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Roky 2002–2006 aneb pět perných let oprav, výzkumů, objevů a práce ve stínu staré věže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Kapitola IV. o věcech stavebních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Popis tvrze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Stavebně historický vývoj sídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Kapitola V. o věcech archeologických . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Archeologický výzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Kapitola VI. o věcech duchovních . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kostel sv. Jana Křtitele ve Lštění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Popis svatyně a její stavební vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Věci nadpřirozené, báje, pověsti, poklady a podzemní chodby . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poznámky, literatura a prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Poznámky k historické části textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výběr z literatury a tištěných pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Archivy a archivní fondy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
95 95 97 99
100 100 101 103 103
Jak se státi zemánkem Má mysl byla od dětství fascinována středověkem, šlechtickými sídly a zříceninami hradů a tvrzí. Kdysi dávno jsem chtěl zcela vážně koupit chátrající hrad Prostiboř – Kopec, dokonce mě v tomto pošetilém záměru podporovala i má budoucí manželka a rodina, především otec pocházející z rodu, který má dlouhou stavitelskou tradicí. Tehdy mně však bylo tak říkajíc politicky vysvětleno, že v našem socialistickém státě si žádná soukromá osoba nemůže koupit šlechtické sídlo, i kdyby s ním měla ty nejušlechtilejší záměry. Prostiboř se tedy v průběhu desetiletí změnila ve zříceninu a dnes je s velkými náklady rekonstruována. Se tvrzí ve Lštění tomu bylo jinak. V roce 1983 jsem tvrz zdokumentoval a napsal o ní první článek do Sborníku Okresního archivu Domažlice. Po celá 90. léta 20. století, kdy bylo v Čechách možné šlechtické sídlo koupit, jsem se touto myšlenkou nezabýval. Mohl jsem tehdy získat tvrz v Puclicích a možná i hrad Nový Herštejn, který patřil odedávna k mým nejmilejším místům a v letech 2000–2005 jsem se podílel na jeho archeologickém výzkumu. Teprve počátkem roku 2000 přinesla moje dcera ze školy informaci, že lštěňská tvrz je k mání a má ji prý kupovat cikánská rodina. Již předtím jsem se dozvěděl, že o tvrz má zájem i majitel pražského nakladatelství Argo Milan Gelnar. To mě částečně uklidnilo a těšil jsem se, jak budu opravy tvrze z dálky i z blízka nezávazně a v klidu sledovat. Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Objevily se sice další potencionální zájemci o tvrz, ale to již ve mně uzrávala myšlenka, že právě toto rytířské sídlo musím získat. Oslovil jsem tedy majitelku, která měla tvrz s přilehlým domkem v držení. Rok 2001 jsem potom prožil v nejistotě, že tvrz získá nějaký zazobaný zbohatlík. Šťastným řízením osudu jsem však právě v tomto roce získal kupce na restituovaný pozemek v Domažlicích. Zájemců o něj bylo několik, nakonec však získal poměrně bizarní využití. Koupili jej po delších jednáních Svědci Jehovovi a postavili zde svůj Sál království. Následovaly dny pochybností, zda je opravdu mým životním posláním získat a opravit zpustlé šlechtické sídlo. Kalkuloval jsem především s časem, který budu muset rekonstrukci věnovat. Odpor v rodině nebyl téměř žádný a dříve než vyšlo najevo, že tvrz chci opravdu koupit, byla v prosinci 2001 naše. Budoucí zemanka neplakala radostí ani žalem, jak tomu bylo např. u novopečené majitelky tvrze ve Svinné, a tak jsme se všichni dali do práce. Svého rozhodnutí jsem poté nikdy nelitoval, právě naopak, s přibývajícím poznáním památky a úžasnou proměnou, kterou se jí navracela původní podoba, mně bylo jasné, že jsem šel tou jedinou a správnou cestou. Po pěti letech plného nasazení byla tvrzi navrácena její téměř původní podoba. Stalo se tak víceméně za stoprocentního dochování původních dřevěných i zděných konstrukcí vyjma zničeného krovu. Moje snažení při výzkumu a poznávání tvrze ve Lštění směřovalo k co možná nejobjektivnějšímu poznání historie a podoby této historické stavby. Vědecky strohou jsem si původně představoval i monografii, kterou jsem o tvrzi chtěl vydat. Po šesti letech intenzivního poznávání starého sídla, jehož duch na mě stále působil, jsem se pokusil napsat tuto práci, alespoň místy slohem poněkud odlehčeným, a nezatěžovat ji poznámkovým 5
aparátem, suchopárnými popisy výzkumů a na ně navazujícími teoretickými úvahami, což se mně možná ne všude podařilo. Na tento přístup k tématu mě přivedli též noví majitelé českých tvrzí a dalších šlechtických sídel, které jsem znal nebo při svých cestách po Čechách poznal. Jim a všem milovníkům středověkých sídel je tato práce věnována. Pro autenticitu pocitů píši tyto řádky právě v nejvyšším obytném patře tvrze, při světle svíčky. Na okně se usadila poštolka a hoduje na ulovené myši. Jednadvacáté století je kdesi daleko. Na staré truhle panáčkuje myš, není bílá, ačkoliv se snaží vyšplhat na láhev vína. Měl bych se vžít do role Mikuláše, nejstaršího ze synů zemana Kozlíka z Vančurovy Markéty Lazarové a myš chytit do dlaně, abych ji mohl ráno hodit káněti nebo sokolu. Zatím váhám, nechávám ji žít, nalévám si do číše červeného vína a pouštím se do první kapitoly. Ale kdo ví, jednou mě středověk snad opravdu pohltí. Na naší tvrzičce ve Lštění dne 2. 8. 2007
6
Kapitola I. o věcech obecných I tvrze musí mít štěstí, poutníku putující po starých sídlech naší minulosti. Nemyslím tím skutečnost, že po létech nezájmu a chátrání tvrz na pokraji zániku někdo získá a opraví, ale šťastné náhody, jsou-li to však náhody, které je provázejí celou jejich historickou existencí. Také tvrz ve Lštění měla to výjimečné štěstí, že stojí mimo hospodářský areál státního statku. Kolik jen rytířských sídel obklopují zpustlé dvory a zemědělské objekty, jejich základy zaplavuje močůvka a interiéry vyplňují jedovatá hnojiva. Kolik jen jsem takových zmrzačených a k zániku odsouzených tvrzí, zámků a historických objektů navštívil a trpěl pohledem do jejich pochmurné budoucnosti. Kolik z nich se již zřítilo nebo bylo bez rozmyslu zbořeno! Kupodivu drobným šlechtickým sídlům svitla v Čechách naděje na záchranu až v horečně uspěchané době počátku 21. století. Tu náhle proti všem pravidlům tržního a spotřebního stylu života se objevuje nový český fenomén, po trempech a chatařích vstupují na scénu též první zemánci – zemánci neurození, zemánci, chalupáři. Vydejme se tedy do téměř pohádkového údolí, kde jedno z dávných rytířských sídel vzdoruje pomíjivosti času.
Lštění – jméno plné lesku Ves Lštění, která nese též nesmyslný úřední název Lštění nad Zubřinou, leží v údolí Hradišťského potoka, 11 km severovýchodně od Domažlic. Historickými dominantami vsi jsou kostelík sv. Jana Křtitele a středověká věžová tvrz. Celkové pohledy na Lštění jsou zřejmě již nenávratně degradovány objekty bývalého zemědělského družstva. Malebný je dnes pouze pohled od severu, kde si vesnická zástavba udržela původní podobu. V Čechách jsou celkem 3 vsi, které nesou název Lštění. Vedle našeho Lštění je to ještě Lštění u Benešova a ves stejného jména na Prachaticku. Další ves tohoto jména, zmiňovaná k roku 1225, stávala v okolí Mnichova Hradiště, jiná u Mašťova. Podle jazykovědce Profouse vznikl název Lštění ze středověkého slovesa „lščieti sě“ – lesknouti se.
Lštění na úsvitu dějin Ještě mnohem dříve, než v mokřinatém údolí bezejmenného potoka vznikla ves, která dostala jméno Lštění, obýval okolní krajinu pravěký člověk. Nejstarší osídlení lštěňského katastru je možné spojovat s tzv. milavečskou kulturou, která získala jméno po blízké vsi Milavče, u niž byla objevena mohylová pole této významné mladohradišťní kultury. Do mohyl, položených na k. ú. Lštění, byli pohřbíváni dávní bojovníci již v průběhu 13. století před Kristem. Poprvé se o nich zmiňuje v roce 1888 průkopník pravěké archeologie na Domažlicku, milavečský farář František Lang. Mohyly ležely na poli, které náleželo lštěňskému kostelu i na sousedním lesním pozemku, a bylo jich tehdy kolem čtyřiceti. Jen 5 minut severně odtud, v lese hraběte Dohalského, se nacházelo 7 dalších mohyl. Několik mohyl položených na poli bylo tehdy za účasti faráře Langa otevřeno, obsahovaly však jen stře7
py keramických nádob. Větší štěstí měl při kopání lštěnský učitel Antonín Melzer, který zde našel drobné bronzové předměty, které však byly značně zkorodované. Při orání se tu nacházely různé pravěké cennosti, z objevených věcí se však nic nedochovalo. Mohyly, které byly před více než 100 léty předmětem amatérských výzkumů, leží asi 2 km západně od Lštění, v poloze, která nese název Lštěňské háje případně Háj. Mohyly leží částečně v lese (p. č. 2196/1) a zčásti na blízkém poli (p. č. 2195). Třetí skupina mohyl, která je nejlépe dochována, je tvořena pěti většími dobře patrnými mohylami, které leží asi 350–450 m severně od okraje lesa. Další pravěké nálezy – 2 bronzové spirálovitě stočené náramky – nalezl na svých pozemcích při hranici lštěňského katastru statkář Adolf Bollmann z Květkovic a odevzdal je roku 1889 domažlickému muzeu. K zajímavému avšak obtížně datovatelnému nálezu kostí došlo před rokem 1895 při západním okraji Lštění. Posel od Čerchova tehdy sděluje, že před několika léty zde statkářka Starcková založila cihelnu, v jejímž hliníku se při dobývání cihlářské hlíny často nacházely lidské kosti a zbytky rakví. Místní farář se domníval, že zde kdysi stál původní středověký kostel se hřbitovem, horšovskotýnský vikář poté doporučil, aby byla těžba v hliníku zastavena. Dnes již není možné tajemství hliníku rozluštit, v minulých letech sloužil jako skládka odpadu a v roce 2007 byl z větší části zavezen hlínou. Patrně také v tomto případě se jednalo o pravěké nebo raně středověké pohřebiště.
Průřez mohylou u Milaveč prokopanou v r. 1887
8
Tvrz ve Lštění s domkem a bývalým zámečkem v roce 2004
9
Dva pohledy na jednu obec. Lštění poznamenané zemědělskou velkovýrobou od jihu
Lštění s kostelem a tradiční vesnickou zástavbou od severu
10
Kapitola II. o věcech historických Navštěvuj archivy, zemánku, bez nich se neobejdeš, v prachu regálů a temných koutech skrývají netušené informace a poselství. Budeš po létech a snad i staletích první, kdo je vynese na světlo boží a nadechne se prachu z jejich povrchu. Zprvu dávným zápisům neporozumíš, i kdyby sis oči vykoukal, později ke své radosti a velkému údivu i něco z těch dávných vzkazů pochopíš, a pokud snad ne, vždy se najde nějaká dobrá vzdělaná duše, archivní myška, která ti se zaprášenými lejstry pomůže a otevře ti tak nové, netušené obzory a zprostředkuje informace, po kterých prahneš. Archivy jsou stát ve státě, strážci dávných pokladů, a přitom jen málokdo jejich lákavé nabídky využije a porozumí jí. Jednou, ba ani deseti návštěvami však mnoho nezjistíš. Pokud se budeš chtít dozvědět něco opravdu nového o té či oné tvrzi, o jejích dávných, ale i poměrně nedávných majitelích, musí tvoje kroky směřovat právě tam, protože bohatství archivů knihoven i muzeí je nevyčerpatelné, to mně věř!
Nejstarší dějiny sídla a vsi Nejstarší zprávy o Lštění jsou vlastně zmínkami o majitelích feudálního sídla, které zde vzniklo krátce po založení vsi a místních farářích1). První písemná zmínka o Lštění je nepřímá. Dne 16. března 1360 byl na faru ve Zdemilech ustanoven Děpoldem z Rýzmberka farář Sidco (Žídek?) z Domažlic, který měl nahradit zemřelého Bohunka. Vykonavatelem tohoto aktu byl právě farář ze Lštění. Můžeme tedy předpokládat, že ve Lštění tehdy stál již delší dobu farní kostel, fara a také panské sídlo. Další zmínky o Lštění se vztahují k letům 1362–1367. Tehdy zdejší panské sídlo vlastnil Půta ze Lštění, který do zdejšího kostela dosazoval faráře. Půta pocházel patrně z rodu mělnických vladyků, jejichž rodové sídlo leželo v Mělnici nedaleko Hostouně. U jeho nástupce Dobrohosta z Mělnice, který se v držení Lštění vyskytuje mezi 70. léty 14. století a rokem 1408, je již příslušnost k mělnickým rytířům jistá. Ves však Nejstarší archeologický nález ze Lštění, nádoba byla tehdy ještě rozdělena mezi dva další nalezená u zdi tvrze v bahně vnitřního příkopu zemany – jakého si Ješka a Pelhřima – uváděné 1371–1379. Dobrohost se od roku 1379 vyskytuje jako patron zdejšího kostela a můžeme proto předpokládat, že díl vsi s tvrzí vlastnil právě on. To dokládá i zápis ze 27. června 1404, kdy se na listině, jíž bratři Přívozečtí prodávají les Tomín, vyskytuje jako 11
svědek opět Dobrohost z Mělnice, seděním na Lštění. Listina, kterou Dobrohost stvrdil, musela být v roce 1451 přepsána, protože „skrze hryzenie a jeděnie moluow“ ze světa sešla. Ještě v roce 1408 věnoval ke lštěňskému kostelu pozemky, aby při zdejší faře mohl být vydržován zástupce faráře, tzv. střídník. Po tomto datu se zprávy o Dobrohostovi ztrácejí.
Rytíři Bohuchvalové z Hrádku a jejich stopy v dějinách a podobě sídla Bohuchvalové z Hrádku pocházeli z rodu dolnolukavických zemanů. Predikát z Hrádku získali po hradu Hrádku, zvaném též Lacembok, popřípadě Krchleby u Staňkova, který ve 14. a 15. století vlastnili. Nejbohatším členem rodu, jehož bohatství mohlo pocházet i z rýžování zlata v okolí Krchleb, byl Bohuchval z Hrádku, uváděný v letech 1373–1394. Jeho synem byl patrně Bušek z Hrádku seděním ve „Lsstyeny“, který je uváděn jako svědek na listině ze 12. dubna 1410. Je tedy pravděpodobné, že Bušek skoupil všechny díly vsi a spojil je v jeden celek. Stalo se tak mezi rokem 1408, kdy je naposledy připomínán Dobrohost, a rokem 1410. Pokud zde nebyla vybudována kamenná věžová tvrz již za Dobrohosta z Mělnice, což se jeví jako pravděpodobnější, musel ji vystavět právě Bušek. S rodem Bohuchvalů, kteří nosili na červeném štítě stříbrný, dvakrát lomený pruh, byly dějiny tvrze spojeny až do počátku 16. století. V husitských válkách
Kachle z přelomu 15.–16. století pocházející z kamen, u nichž mohl sedávat právě Jan Bohuchval z Hrádku
12
stáli Bohuchvalové se svým Hrádkem i tvrzemi ve Lštění, Horní Kamenici a v Bezděkově u Klatov na straně katolické šlechty. Na základě archeologického výzkumu můžeme předpokládat, že v letech 1422–1431 byl vypálen hrad Hrádek, kde mohl přijít o život i Buškův bratr Jan Bohuchval z Hrádku. Husity byla obsazena patrně i tvrz v Bezděkově u Klatov.2) Historické zprávy o Lštění po celé 15. století mlčí. Je možné, že také ono padlo za oběť husitům, táhnoucím okolní krajinou v roce 1422 nebo 1431 ke katolickému Horšovskému Týnu. S jistotou však můžeme říci, že Bohuchvalové Hrádek, zvaný též Lacembok u Staňkova, již neobnovili a přesídlili na pohodlnější tvrze, mimo jiné i na Lštění. Jedním z majitelů Lštění byl patrně i Bohuchval starší z Hrádku, jehož syn Jan Lštění opět bezpečně vlastnil. S Bohuchvalem starším z Hrádku se setkáváme v roce 1449 ve vojsku krále Jiřího z Poděbrad, které hájilo zájmy českého království proti Sasům. Bohuchval starší se připomíná naposledy roku 1454, kdy vlastnil zástavní list krále Zikmunda na vsi v okolí Rokycan a Domažlic. Bohuchvalovými syny byli Mikuláš a Jan. Právě Jan Bohuchval z Hrádku se v roce 1513 píše sezením na Lštění. Mimo Lštění držel ještě hrádecké panství s opuštěnou zříceninou rodového hradu. Patrně za Jana dochází v roce 1480–1481 k rozsáhlé přestavbě tvrze, k níž byl donucen po zhoubném požáru, při němž se téměř polovina věže zřítila. Zda se jednalo o živelní pohromu, nebo likvidaci sídla při vojenském napadení, se prozatím nepodařilo zjistit. Z dendrochronologického rozboru dřevěných konstrukcí tvrze totiž vyplývá, že právě v těchto letech bylo nově vystavěno celé severní nároží a tvrz o patro zvýšena. Jan se držel víry svých předků a do lštěňského kostela dosazoval katolické kněze. Zemřel po roce 1519 a je Znak Bohuchvalů z Hrádku, kresba patrně pohřben ve Lštění. Jeho majetek D. B. Wunschwitze (NA Praha) byl v roce 1521 rozdělen na dva díly. Tvrz Lštění se dvorem a vsí Močerady, pusté vsi Mimov a Vítkovice a díl vsi Hradiště zdědila jeho nezletilá dcera3) Eliška z Hrádku. Druhý díl Janova majetku tvořilo příslušenství pustého Hrádku Lacemboku. Jelikož Eliška byla ještě nezletilá, spravovali z počátku Lštění její poručníci – strýcové Václav a Baltazar Bohuchvalové z Hrádku. V roce 1522 zde jejich žoldnéři a služebníci zabili a snědli vola, který patřil Adličce z Úlic. Adlička poté nechala předvolat Baltazara před komorní soud, z jehož agendy se k roku 1524 dozvídáme, že podle Adliččina 13
Listina týkající se chotěšovského kláštera sepsaná 15. června 1516, na níž jako svědek vystupuje Jan Bohuchval z Hrádku a na Lštění (NA Praha)
Fragment džbánu zdobeného radélkem, Lštění, konec 15. stol.
Zápis, v němž Sezema z Vrtby pohání Jana Bohuchvala z Hrádku a ve Lštění z pychu, 23. březen 1519 (NA Praha)
14
poručníka se bratři Bohuchvalové zmocnili Lštění protiprávně a dotčený vůl byl poražen a sněden na jejich rozkaz. Baltazar se hájil, že vola zabít nerozkázal, na Lštění tehdy nebyl a maso z poraženého zvířete ani nejedl. Soud mu dal tehdy za pravdu a obvinění jej zprostil. Eliška z Hrádku, po dovršení plnoletosti, rodový statek opravdu získala. Před rokem 1528 se provdala za Diviše Černína z Chudenic, který se poté uvádí jako majitel tvrze ve Lštění. V roce 1549 odevzdala Eliška, „stářím přemožená“, svůj vdovský statek Lštění, kde žila, synům, kteří již předtím získali statky po zemřelém otci. V roce 1570 nechal Diviš s Eliškou ulít zvon, který věnovali místnímu kostelu. Zvon, který byl určen přímo pro lštěnský kostel, je doplněn erby obou manželů. Vzhledem k datu jeho výroby je pravděpodobné, že jej za zemřelé rodiče nechali ulít teprve jejich dědici. Zvon, který je dosud zavěšen ve věži lštěňského kostela, dosahuje výšky kolem 90 cm a průměru 100 cm. Jeho nápis zní: „PRO BUDAUCY PAMATKU UROZENEHO WLADY: / KY PANA CZERNINA Z CHUDENIC A NA CHU:/ DENICICH . A UROZENE PANI ELSSKY BOHU:/ CHWALKY . CZERNINOWE Z HRADKU . MAN:/ ZELKY GEHO . UDIELAN GEST ZWON: TENTO/ NAKLADEM GEGICH K ZADUSSY KOSTELA S/ YANA DO LSTINIE . SKRZE BRYKCYHO ZWO:/ NARZE Z CYNPERGKU . W NOWEM MESTE PRA/ ZSKEM LETA 1570“.4) Pod devítiřádkovým nápisem jsou v kartuších umístěny erby donátorů. Pod černínským čteme: „DIVISS CZERNIN Z CHUDENIC A NA CHUDENICZYCH CZ:“. Pod znakem Bohuchvalů je napsáno: „ELSSKA BOHUCHVALKA CZERNINOWA Z HRADKU“. Na spodním okraji zvonu jsou umístěny 2 plakety s figurálními alegoriemi víry a spravedlnosti. Kolem horního okraje zvonu probíhá páska s andílky hrajícími na hudební nástroje. Věcný nápis, rodová heraldika i téměř světská výzdoba zvonu dávají tušit, že upjatý středověk nahradila uvolněná renesance, která jistě změnila i život na staré tvrzi.
Lštění v držení Černínů z Chudenic Patrně již za Diviše Černína počala věžová tvrz dosluhovat. Život ze staré tvrze se pomalu stěhoval do renesančního sídla, které bylo vybudováno v těsné blízkosti věžové tvrze. Věž však čekala v záloze na své využití v čase vojenského ohrožení. Renesanční zámeček, který dosahoval rozměrů 10x20 m, byl ostatně společně s tvrzí objat vnějším vodním příkopem a celý areál uzavřen hradbou. Diviš Černín s Eliškou, které známe z předcházející kapitoly, byli podle Augusta Sedláčka prapředci všech Černínů, kteří žili ještě na počátku 20. století a dožili se i současnosti. Jak již bylo řečeno, roku 1549 odevzdala Eliška Lštění svým synům Janovi, Humprechtovi, Drslavovi a Protivovi, z manželství s Divišem Černínem vzešly i dcery Markéta, Majdaléna a Kateřina. Po předčasné smrti Drslava a Protivy se o rodičovské statky v roce 1564 rozdělili Jan s Humprechtem. Humprecht získal Chudenice. Janova část dědictví obsahovala tvrz Lštění se dvorem a vsí, podací právo ke kostelu Svatého Jana Křtitele, dále vsi Močerady, Hradiště a Mimov. K tomuto právnímu aktu se může vztahovat i dílčí cedule na panství Chudenice, na níž je uveden tužkou rok 1582, ale mohla 15
Tvrz na kresbě J. Doubka z roku 2006
Tvrz na akvarelu F. Šrámka z roku 1943
Věž před rekonstrukcí, rok 2002
Věž při demontáži starého krovu, rok 2002
58
Dokončení pokrytí z hydraulické plošiny, rok 2003
Nový krov před pokrytím, rok 2003
Rekonstrukce prevetu
Tvrz po rekonstrukci, rok 2004
59
