V ádav
Potoček
JAK SE PŘED PADESÁTI LETY RODILA KSČ NA OPOČENSKU Rok 1971 se stal rokem významného výročí. Už celou polovinu století existuje v Československu revoluční, marxistícko-Ieninská politická strana děl nické třídy. Dějinný význam této skutečnosti pro socialistickou přítomnost a komunistickou budoucnost našich národů je již obecně znám a uznáván, i když se v uplynulých krizových letech 1968-1969 vyskytlo nemálo pokusů právě historický význam vzniku Komunistické strany Československa a pokroko.... vou úlohu, kterou tato strana hrála po celou dobu své existence, zmenšit či popříť docela. .Padesátého výročí KSČ se vzpomíná v době, kdy se naše strana a celá naše společnost dostává z těžké politické krize překonáváním pravicově ·oportunistických názorů a následků různých pokusů o narušení socialistického zřízení a internacionálních svazků naší republiky. Není to v historii socialistického hnutí u nás poprvé. Už samo založení KSČ bylo východiskem .8 revolučním řešením podobné situace. Svědčí o tom i události, které se v té době odehrávaly v našem kraji. Už tehdy - jako ostatně vždycky v podobných situacích - centrální orgány dobře či špatně reagovaly na konkrétní stav v jednotllvých oblastech 8 mís-tech, 8 naopak jednání centra ovlivňovalo situaci v jednotlivých místech. Tak tomu bylo na počátku dvacátých let i na Opočensku, V únoru 1919 došlo v sociálně demokratické straně k otevřenému vystoupení levice. Za levici a proti oportunistickému vedení strany se brzy. jednoznačně postavila také krajská organizace v Hradci Králové, jejíž součásti byla i okresní organizace sociálně demokratická v zastupitelském okrese -opočenskěm. Měla tehdy na 1500 členů. Jádro tvořili zemědělští dělníci colloredo-mansfeldských dvorů vedle dělníků z cukrovarů v Podzámčí a v čes 'kém Meziříčí, cihelny v Pulicích a jednotlivců z menších továren v Dobrušce a v Opoěně, Straničtí důvěrníci byli zvoleni ve všech důležitých místech .a tvořili vedoucí aktiv strany v okrese. Vedení okresní organizace bylo v ru:144
t
I
l i f
I'
kou představitelů marxistické levice, zejména Josefa Junka z Přepych, který byl okresním důvěrníkem, a Theodora Šimka, který byl okresním jednatelem. Již na schůzi 9; března 1919 přijal okresní výbor soc. dem. strany v Opočně rezoluci, v níž se zcela jednoznačně postavil za rezoluci výkonného výboru hradeckého kraje, který podporoval rezoluci kladenského kraje proti zákazu přijímání komunisticky smýšlejících dělníků do sociálně demokratické strany, na kterém se v lednu usnesl pražský výkonný výbor. Opočenský okresní výbor soc. dem. strany se snažil organizačně a politicky proniknout i do okolních vesnic. Šlo o to podchytit venkovskou chudinu. Program schůzí byl v té době pro zemědělský lid přitažlivý: "Sociální demokracie a vyvlastnění velkostatků". V tomto kraji to byl program velmi konkrétní vzhledem k obrovským latifundiím colloredo-mansfeldského panství. Zároveň levice rozšiřovala a upevňovala skupiny odborového Svazu zemědělských a lesních" dělníků, který politicky stál za levicí. Byly zakládány i skupiny malorolníků a domkářů. - Na většině schůzí referovali Th. Šimek a J. Junek. Koncem roku 1919 byl v Op očně otevřen okresní sekretariát strany v 2. poschodí bývalého hotelu Černý. První schůze okresního výboru se tam konala v sobotu 20. prosince 1919 v 19 hodin. Každou neděli dopoledne zde vedoucí funkcionáři poskytovali politicko-organizační informace i právní porady důvěrníkům z okolí a všem dělníkům.') Okresní výbor na svých schůzích nejednal jen o otázkách organizačních a kádrových, ale pečoval i o školení důvěrníků a členů. Jednotlivé schůze byly vždy spojeny s přednáškou a diskusí o hlavních bodech socialistických zásad a požadavků. Byl např. prodiskutován "Manifest komunistické strany" a jeho poučky hyly aplikovány na tehdejší poměry v okrese. Levicoví funkcionáři uměli velmi dobře politicky využívat zakládání konzumů, lidových spotřebních družstev, které se na vesnicích staly politickými středisky. Tak např. v r. 1920 založili konzum v Dobrém. V obci, kde tehdy nebyl ani jeden průmyslový dělník, mohli prostřednictvím konzumu ovlivňovat na 180 lidí - členů konzumu. Šimek tak chodil pěšky přes 20 km, aby na schůzích politicky školil. A lidé tehdy na schůze nehubovali, vydrželi poslouchat a diskutovat dlouho přes půlnoc. Aktivně byl rozšiřován také stranický tisk, zvláště Sociální demokrat a královéhradecké Rozhledy. Velká pozornost byla věnována práci s mládeží. Mládež pomáhala při rozšiřování stranického tisku, při náboru do spotřeb ních družstev a při zakládání družstevních prodejen. Sekce mládeže v Opoč ně pořádala každou středu na sekretariátě debatní večírky. Velmi pěkně se v této době začala rozvíjet skupina DTJ, kterou vedl Jaroslav Kačírek, děl ník na pile. Cvičit chodily především děti z dělnických a deputátnických rodin ze dvora v Podzámčí. Síla sociálně demokratického hnutí na Opočensku se v plné míře projevila
10
145
při
manifestaci 1. máje 1919 v Opočně, kde se konala společná oslava pro a Dobrušku za účasti velkého množství lidí ze širokého okolí. Hlavní slovo zde měli sociálně demokratičtí řečnici Th. Šimek, za krajský výbor z Hradce Králové F. Ingvort a za ústředí pokroková spisovatelka Helena
.Opočno
Malířová.")
V obecních volbách, které se konaly v polovině června 1919, získala sociální demokracie v Opočně 26,5 % všech hlasů a 5 mandátů v městském zastupitelstvu, včetně 1. náměstka starosty, 5 mandátů měla soc. dem. i v měst ském zastupitelstvu v Dobrušce. Okresní výbor i místní organizace soc. dem. věnovaly v této době zvýšenou pozornost boji za uskutečnění pozemkové reformy. Pod heslem vyvlastnění velkostatků uspořádal okresní výbor v průběhu roku 1919 celkem pět masových shromáždění zemědělského lidu. V prosinci byl ustaven zvláštní stranický výbor pro pozemkovou reformu. Jeho úkolem bylo sledovat přípravné práce k provedení zákonů o pozemkové reformě a starat se o to, aby strana měla ve všech orgánech pro pozemkovou reformu patřičné zastoupení. Hájil přitom zájmy zemědělských dělníků a mezi rolnictvem prováděl širokou uvědomovací kampaň.
V dubnu 1920 se konaly první volby do Národního shromáždění ČSR. V ,so..,; demokratické straně před těmito volbami probíhal ostrý zápas o prosazení levicových či pravičáckých kandidátů na poslance NS. Tento boj se promítl i na Opočensko, protože zdejší představitel levice Josef Junek byl na krajské kandidátce odsunut až na třetí místo za dva pravicové vůdce Františka Tomáška a Rudolfa Chalupu z Prahy. To způsobilo, že nebyl zvolen; a proto ihned po volbách poslaly sociálně demokratické organizace z Opočna, Semechnic, Nového Hrádku, Slavětína a Sněžného župnímu výboru v Hradci Králové rezoluce protestující proti tomu, že nebyl kandídován v parlamentních volbách na prvním místě příslušník levice J. Junek. Ukazuje se tedy, že ihned po volbách se rozkol v soc. dem. straně dále prohloubil, třebaže si strana jako celek ye volbách své pozice ještě více upevnila. Bylo tomu tak i v samotném Opočně, kde počet odevzdaných hlasů pro sociální demokracii vzrostl na 27,4 % všech hlasů, a v zastupitelském okrese na 21 0/0.3 ) Roztržka ve straně vyvrcholila organizačně na XIII. sjezdu soc. dem. strany v září 1920, kde prakticky došlo k ustavení marxistické levice jako samostatné strany. Ze severovýchodních Čech se z původně zvolených 25 delegátů sjezdu zúčastnilo 22 delegátů, tj. téměř 90 %. Mezi nimi byl za Opočensko Josef Junek, který v diskusi i několikrát vystoupil a na závěr sjezdu byl zvolen náhradníkem výkonného výboru strany. Po sjezdu nastal boj o vedeni v nižších orgánech strany. V Hradci Králové byl 17. října 1920 na konferenci zástupců jednotlivých okresů zvolen akční výbor, který mel za úkol připravit župní konferenci. Zároveň zde bylo rozhodnuto, že místo Rozhledů" sociálně
146
Theodor Šimek, reprodukce Jiří Šulc.
které jejích šefredaktor dal k dispozici pravičákům, bude župním orgánem strany Pochodeň, která se·· do Hradce přestěhovala z Hořic. Rozhledy tím i na Opočensku ztratily téměř všechny své odběratele a tribunou zdejších funkcionářů se stala Pochodeň. V opočenském 'okrese i v sousedních okresech Nové Město n. Met. a Rychnov n. Kn, měla levice v základních organizacích většinu. Masovou základnu si marxistická levice po rozchodu s pravičáky udržela v celém kraji. Třídní boj o charakter ČSR vyvrcholil generální stávkou v prosinci 1920po násilném obsazení Lidového domu v Praze policií. Prosincová stávka měla svou významnou epizodu i na Opočensku, kde v ní hlavní úlohu sehrálo zemědělské dělnictvo colloredo-mansfeldských dvorů. Stávka zde měla - stejně jako v celém kraji - demonstrační charakter a trvala jeden den. Po noč ní schůzi OV soc. dem. strany (levice) za účasti některých důvěrníků země dělského dělnictva z 12. na 13. prosinec 1920 na sekretariátě v hotelu Černý, kde se projednávaly poslední informace o průběhu událostí v Praze, které odtud v noci přivezl Junek, před pátou hodinou ranní zapřáhlo několik země dělských dělníků tři páry koní ze dvora v Podzámčí a rozjeli se do okolních dvorů a podniků s výzvou ke generální stávce a k účasti na táboru lidu v Národním domě v Opačně. Je třeba obdivovat velikou akceschopnost tehdejšího vedení stranického okresu, neboť ještě před zahájením pracovních směn se rozhodlo stávkovat
147
-----------
na 500 zemědělských dělníků na deseti dvorech, dále 100 dělníků cukrovaru v Podzámčí a přes 200 děln-íků v cukrovaru v Českém Meziříčí. Už v 8 hodin se sešlo na 500 lidí na veřejné schůzi v Národním domě, kde promluvil Junek a seznámil přítomné s provoláním výkonného výboru levice z 10. prosince 1920. Na závěr schůze byla jednomyslně schválena rezoluce, se kterou odjela velmi početná deputace na okresní hejtmanství do Nového Města n. Met.• kde předložila tyto požadavky: 1. zastavení veškeré perzekuce nekompromisního dělnického hnutí, 2. vyklizení Lidového domu v Praze od policie a četnictva a jeho vrácení do rukou dělnictva, 3. propuštění zatčených, náhradu a zadostiučinění dělníkům, kteří byli surově raněni, . 4. odstoupení vlády Černého, za jehož vlády byla prolévána dělnická krev, 5. zastavení konfiskací listů a okamžité provedení úplné svobody tiskové a shromážďovací, 6. urychlené provedení zákona ze dne 8. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n., o zrušení okresních školních rad a zřízení okresních výborů školních, 7. aby dělníkům prostřednicvím jejich důvěrníků bylo umožněno sledovati výrobní situaci průmyslovýchpodniků, aby tím mohli působit na odstranění nezaměstnanosti dělnictva,
8. aby dělnictvu bylo umožněno spolupůsobit na odstranění lichvy tím, že by jím hlášené případy byly úředně projednány a trestány, 9. zavést dělnickou kontrolu splnění předepsaných dodávek obilí a brambor. Dále rezoluce obsahovala ještě řadu konkrétních požadavků v otázce bytové, zásobení palivem, zastoupení okresu opočenského v okresní hospodář - ské radě a ohledně zemědělské pokladny v Opočně, že v ní dělnické vrstvy nemají zastoupení.") I když tyto požadavky zemědělského dělnictva na Opočensku, vedené levicovými funkcionáři, nebyly tehdy v rámci celostátní porážky generální stávky splněny, patřily nesporně k nejlépe propracovaným programům tohoto vyvrcholení třídního boje v celostátním měřítku. V zimních a jarních měsících roku 1921 absolvovali funkcionáři levice na Opočensku nespočetné množství schůzí, na kterých znovu a znovu neúnavně vysvětlovali příčiny porážky prosincově stávky, zrádnou úlohu pravícových vůdců a jako příklad vítězné cesty uváděli praxi ruských bolševiků. Asi ve 40 obcích a závodech byla provedena sbírka ve prospěch rodin uvěz něných
a
pozůstalých.
Hlasování o 21 podmínkách III. internacionály v základních organizacích opočenského okresu probíhalo v únoru a březnu 1921. V Opačně a ve vesnických organizacích bylo hlasování pro přijetí podmínek Kominterny naprosto
148
jednomyslné.: K rozkladu a přechodnému utlumení revoluční politické čin nosti došlo pouze v Dobrušce, i když i tam zůstalo několik soudruhů levicového smýšlení organizačně spjato s OV v Opočně. K ustaveni základní organizace komunistické strany tam došlo z podnětu Václava Hončla dne 18. dubna 1923. V neděli dne 6. března 1921 se konala v Opočně mimořádná okresní konf'e-' rence, na které byly projednány podmínky pro vstup do III. internacionály a jednomyslně přijaty. Současně byl sváděn boj o masové organizace. Největšího úspěchu bylo dosaženo ve Svazu zemědělských a lesních dělníků, kde se pravíčácí vůbec neuchytili. Po rozchodu s DTJ byly zakládány FDTJ. V opočenské jednotě přestoupili do FDTJ téměř všichni členové, ve starých DTJ zůstali jen jednotlivci.Ještě před maninskou spartakiádou dokázala FDTJv těžkých podmínkách připravit v celém kraji dvě okresní veřejná cvičení, a to v Opočně a v Třebechovicích. Opočenští jednotáři měli tam důležitý podíl na tom, že na manínskou spartakiádu odjely z Hradce. Králové dva zvláštní vlaky cvičenců a diváků. První máj 1921 byl slaven odděleně - byl to vlastně první komunistický 1. máj. Politická organizace soc. dem. levice v Opočně uspořádala průvod z Opočna do Českého Meziříčí s táborem lidu v Meziříčí. Průvodu se zúčast nilo asi 200 lidí, táboru lidu na 500 lidí. Hesla, pod kterými se májová manifestace konala, byla pro tu dobu příznačná: "Proti štvaní kapitalismu do nových válek a za sbratření národů!" a "Proti výboji kapitálu, proti persekuci dělnictva a za socialistický řád!" V polovině května se československý proletariát dočkal založení důsledně revoluční, marxísticko-Ienínské strany nového typu. Československá sociálně demokratická strana dělnická (levice) přestala existovat na svém XlV. sjezdu, konaném v Obecním domě v Praze - Karlíně ve dnech 14. -16. květ na 1921, který se stal ustavujícím sjezdem Komunistické strany Českoslo venska jako sekce Komunistické internacionály. Mezi 569 delegáty s hlasem rozhodujícím byli i dva delegáti opočenského okresu - Theodor Šimek z Opočna a Josef Junek z Přepych, který byl zvolen náhradníkem výkonného výboru a na slučovacím sjezdu KSČ v listopadu 1921 byl zvolen členem ústřední kontrolní komise") Na okresní konferenci nové strany vOpočně dne 28. října 1921 byl znovu zvolen okresním důvěrníkem Theodor Šimek (byl jím od r. 1920 v soc. dem. levici), místopředsedou Josef Kašpar z Opočna, pokladníkem Albín Vanžura z Opočna, jednatelem Josef Hrubý z Čánky, revizory Josef Verner z Meziříčí a Josef Marek z Dobrušky, za mládež byli členy OV Anna Králíčková z Meziříčí a Jaroslav Kačírek z Opočna. Dalšími členy OV KSČ v Opočně byli Anna Junková z Přepych a Alois Jošt ze Sernechníc. Pod vedením tohoto výboru nastupovala KSČ v okrese do dalších těžkých bojů. za práva pracují-
119
cích ve ztížených podmínkách upevňujícího se panství buržoazie v Česko slovensku. V srpnu 1921 projevili zemědělští dělníci příkladnou bojovou solidaritu, když svou stávkou podpořili mzdový boj cihlářských dělníků v Pulicích, takže počet stávkujících dosáhl 1200 osob. Rozdmychávánfrevolučnínálady mezi dělnickým obyvatelstvem mělo svů] vliv i na členy Domoviny - malorolnické odnože agrární strany. Opočensko se stalo zdrojem neklidu v Domovině, kde dokonce došlo koncem září 1921 ke zformování opozice a k politickému i organizačnímu odtržení domovínář ských organizací od agrární strany. V čele odbojové akce byl vedle Františka Jarouše z Červené Hory u Náchoda, který se stal předsedou nezávislé Domoviny, také Emil Pavlát z Opočna, který byl jednatelem a šěřredektorem nového časopisu. V provolání, které v prvním čísle nový časopis Domovina přinesl, se říkala otevřená a tvrdá pravda o politice agrární strany vůčí drobným rolníkům: "Domovina byla zrazena, drobný lid odkopnut. Půda z parcelovaných velkostatků nemá se dostat domkářům, bezzemkům, malorolníkům a drobným živnostníkům, nýbrž jen bohatým agrárníkům,") Tento fakť dokumentovalo prohlášení několika příklady, mezí nimi i opočenským. V další části byli velmi ostře kritizováni jednotliví předáci agrární strany, nekompromisně odhalován jejich skutečný profil. Je pochopitelné, že mezi nimi z tohoto domovinářského případu vznikla velká panika. Vždyť malorolnické hnutí tvořilo hlavní početní sílu agrární strany. Vedle zastrašování nelitovali proto ani statisícových částek k podplácení předáků opozice a osobními zásahy Švehly i jiných agrárních prominentů se přece jen podaři lo v krátké době opozici v Domovině zlikvidovat. V tomto případě se také ukázala ještě malá schopnost vedení KSČ přizpů sobit politickou taktiku nově vzniklé situaci, poskytnout opozici v Domovině dostatečnou podporu a přimknout domovínáře ke KSČ. Tehdejší zemědělský program KSČ, který Junek ve svém článku v Pochodni dne 5. 10. 1921 před Iožll opozici v Domovině k projednání, byl pro samy domovínáře málo při tažlivý, protože dostatečně nepřihlížel k současné touze domkářů a malorol níků po získání vlastní půdy a spočíval na státním vlastnictví půdy a kolektivním hospodaření zemědělských dělníků a drobných rolníků, čímž do znač né míry předbíhal svou dobu. Otázka pozemkové reformy - parcelace colloredo-mansfeldského panství a přídělu půdy čekajícím žadatelům ze řad venkovské chudiny - to byl základní politický problém té doby a tohoto kraje. S přípravami k praktickému provádění parcelace státní úřady započaly v říjnu 1921, krátce po "odboji" v Domovině, aby se předešlo dalšímu růstu revolučních nálad. Také OV KSČ se připravil. Ve stejné době vytvořil při OV okresní zemědělskou radu s úkolem zabývat se otázkou parcelace opočenského panství, Byl to poradní orgán OV, který měl upozorňovat na nesprávnosti při praktickém provádění parce150
lace. A těch i tady, jako všude jinde, bylo nemálo. Hlavni byla ta, že se Colloredo-Mansfeld ve spolupráci s agrární buržoazií snažil vyvlastnění svého majetku obejít vytvořením tzv. akciové společnosti Rolnický cukrovar v Podzámčí.
Protest proti tomuto podvodu se stal i podstatnou částí masových akcí v průběhu tzv. jarní stávky dělníků na colloredo-mansfeldských dvorech v roce 1922, která byla vyvrcholením a současně určitým mezníkem v poválečném revolučním hnutí na Opočensku, Šlo v podstatě o součást celostátní ofenzívy statkářské buržoazie proti dosud neporaženému a silně revoluční mu zemědělskému dělnictvu, které na tuto ofenzívu muselo reagovat velkou obrannou stávkou. I když postatou stávky byly mzdové otázky - spor o kolektivní smlouvu - průběh i důsledky stávky byly výrazně politické. Stávka trvala na opočenském panství od 16. března nepřetržitě osm týdnů a právně byla skončena až rozhodnutím smírčího soudu 1. 10. 1922 zamítnutím dělnických požadavků a potvrzením práv zaměstnavatele. KSČ stála po 'celou dobu tohoto nerovného zápasu v čele stávkujících. Vedle intenzívního vyjednávání se správou velkostatku i se státními úřady organizovali řunk-: cíonáři strany a SZD masové schůze a demonstrační shromáždění. Na jednom z takových shromáždění na Velkém náměstí v Opočně dne 19. března 1922 schválilo 3000 účastníků velmi ostrou rezoluci vládě a státnímu pozemkovému úřadu. Vedle spontánního projevu solidarity se stávkujícími bylo v rezoluci požadováno vyvlastnění celého panství opočenského mimo jiné těmito slovy: "Colloredo:-Mansfeld svými soustavnými pokusy zciziti a zašantročiti majetek státem 'zabraný, dokazuje, že na půdě, na které v minulosti naši před kové tolik utrpení prožili, není vázán žádným poutem náklonnosti a radosti z vlastního hospodaření. V majetku svém vidí pouze zlatý důl, který 'umožňuje ukojiti jeho materiální život bez ohledu na okolí, zájmy veřejné cl dobu, v níž žije. Nedbá také tisíců duší, které v potu tváří za okoralou skývu chleba jeho šlechtický pohodlný život mu umožňovaly svou prací. Budiž mu proto všechen majetek velkostatku s živým i mrtvým inventářem, se všemi k ně mu příslušejícími podniky živnostenskými a průmyslovými, lesy a rybníky, se sklizní i zásobami, státem vyvlastněny. Stát nechť obhospodařování provádí zde ve své režii. Na vyvlastněném majetku tomto nechť ukojeni jsou skutečně potřební malorolníci přídělem půdy k soukromému hospodařeni za současného provedení zceleni pozemků v této oblasti. Na dvorech a průmys lových podnicích nechť ustanoveny jsou závodní rady zaměstnanců, jež budou při výrobě a hospodaření spolupůsobiti v zájmu zaměstnaných i státu samého. V požadavku tomto dovoláváme se slov našeho presidenta Masaryka, jenž zaručil nám, že socializace bude se provádět tam, kde poměry k ní jsou zralé. Nuže, zde jsou. Majitel soustavně hledí se majetku zbaviti. Velkostatek opočenský svojí polohou, bonitou půdy a zemědělskými podniky 151 I
I
průmyslovými
je prvotřídním a stát bez rizika úspěšně má zde možnost splniti' slova našeho presídenta.?") .Jak už víme, dovolávání se slov presidentových dělníkům ani rolníkům nebylo nic platné. Nepomohlo ani vlastenecké upozornění v další části rezoluce, že Colloredo-Mansřeld dostal tento majetek jako cizácký uchvatítelza služby proti českému národu v době třicetileté války. Československá buržoazie už dávno odhodila svou národní, vlasteneckou a demokratickou masku a sledovala tvrdě jen svě třídní zájmy. Nebyla ochotna uzavírat kompromisy s dělníky a pracujícími rolníky svého národa, ale v zájmu rozšíření svého majetku byla ochotna uzavřít jakékoliv spojenectví s cizáckým šlechticem. Příčiny porážky jarní stávky byly objektivní a měly celostátní platnost. Spočívaly především v nerovnosti sil a v nevhodnosti doby z hlediska proletariátu, protože politická moc buržoazie, opřená o silný a pro buržoazii spolehlivý státní aparát,. byla po prosinci 1920 nepoměrně větší než politická síla rozštěpeného dělnického hnutí. Po porážce jarní stávky v roce 1922 a po upevnění nově vytvořené akciové společnosti Rolnického cukrovaru v-Podzámčí, jako politicko-hospodářského kompromisu velkostatkářské buržoazie s velkostatkářskou šlechtou, byla všemi prostředky prováděna perzekuce KSČ i komunistické odborové organizace zemědělských dělníků a jejich předáků. Ti byli propuštění Z práce a museli se se svými rodinami odstěhovat za prací do jiných okresů. Po ukončení pozemkové reformy a vytvoření zbytkových statků, patřících různým majitelům, byli.zemědělští dělníci dále rozptýleni a tím jejich jednota a síla oslabena.. To se promítlo i do KSČ, protože zemědělští dělníci zde tvořili hlavní kádr politických organizací strany, V osobě Theodora Šimka dokonce splývaly funkce vedoucího okresního funkcionáře strany a předsedy skupiny Čs. svazu zemědělských.a lesních dělníků. Jeho nečekané úmrtí v létě 1922 znamenalo pro komunistickou stranu na Opočensku nenahraditelnou ztrátu. Dne 25. srpna 1922 Theodor Šimek zemřel v opočenské nemocnici po těžké operaci v mladém věku 29 let. V něm odešel straně a zdejším dělníkům nesporně jeden z nejschopnějších a nejobětavějších funkcionářů. Na poslední cestě ho přišlo vyprovodit přes 3000 lidí ze širokého okolí. Jeho pohřeb se stal manifestací dělnické solidarity a vděčnosti. Senátor Hlávka, který se se zesnulým nad hrobem rozloučil jménem výkonného výboru V. kraje KSČ, to vyjádřil slovy: "Bylo by zbytečno vypočítávati jeho zásluhy o hnutí dělnické. Vy sami svou účastí dokazujete, čím Vám zesnulý byl ... "8) Theodor Šimek, mladý cementářský dělník u stavitelské firmy Jan Černý v Opočně, byl prototypem komunistického funkcionáře, jakých by i v dnešní době naše strana potřebovala co nejvíce. Poctivý obětavý, nezištný zastánce vykořisťovaných.vzdělaný a nekompromisní propagátor revolučních marxís152
tických myšlenek, zásadový odpůrce pravicového oportunismu, ale přesvěd čený zastánce politiky jednotné fronty všech pracujících. Bylo zřejmě pře devším jeho' zásluhou, že už v roce 1920 sociálně demokratická levice a v dalších letech KSČ politicky i organizačně pronikala mezi malorolníky a domkáře ve vesnicích širokého okolí. Je typickým představitelem prvních dělnických funkcionářů, kteří mysleli především na zájmy celku, bojovali za prospěch ostatních, dávali přednost veřejnému zájmu před zájmem osobním. Při hájení spravedlivých požadavků pro ostatní dokázali riskovat ztrátu zaměstnání a často i zdraví. Je zcela zřejmé, že Th. Šimek zemřel v mladém věku především proto, že pro věc strany a dělnické třídy nešetřil svých sil. Na jeho příkladě lze také ukázat, že i mladý člověk si může získat velikou důvěru a autoritu ostatních i starších občanů svým čestným a otevřeným jednáním, nezištnou prací pro celek a také tím, že. něco zná. Významnou a tehdy ještě pokrokovou úlohu hrál na počátku 20. let na Opočensku také Josef Junek z Přepych, tesař, který se po vítězství komunistického směru ve SZD stal jeho krajským sekretářem a později na krátkou dobu i krajským sekretářem strany. Povahově byl od Šimka odlišný, hrubšího zrna, mezi dělníky a rolníky ne tolik oblíben. V praktické politické čin nosti měl vždy sklony k radikalismu, což ho přitahovalo k ultralevé skupině Jílka a' Bolena, s nimi se pak dostal do řad likvidátorů a byl v r. 1929 vyloučen z KSČ. Vrátil se potom do sociální demokracie. Krátce po Šimkově smrti došlo k organizačnímu přesunu činnosti okresního výboru strany do Nového Města n. Met., kde bylo sídlo okresní sprá vy politické a soustředěno více průmyslového dělnictva. Na Opočensku se práce strany řídila . prostřednictvím obvodního akčního výboru a její těžiště bylo v základních organizacích, jejich jádro i nadále tvořili nejuvědomělejší dělníci z cukrovarů a ze dvorů.") Opočenští komunisté si váží revolučních tradic dělnického hnutí a země dělského lidu města a okolí, váží si i záslužné práce prvních průkopníků socialismu. Dokázali to mimo jiné i iniciativním návrhem na postavení symbolického pomníku bratrskému svazku dělnické třídy s rolnictvem na Gottwaldově náměstí u příležitosti 10. výročí osvobození republiky Sovětskou armádou a na umístění pamětní desky na budově býv. hotelu černý na počest založení KSČ a stávkového hnutí zemědělského dělnictva na opočensku, která byla slavnostně odhalena při oslavách 1. máje 1966.
153
POZNÁMKY A PRAMENY: 1) 2)
3; 4) 5)
oJ 7)
8J 9)
Protokoly sboru důvěrníků okresu opočenského z r. 1919-1921, neúplná kniha záptsťi OV soc. dem. a KSC v Opočně, uložená v Měst. muzeu v Dobrušce. Rozhledy e. 19 z 9. 5. 1919. Volební výsledky dle zápisii v opočenské městské kronice na str. 274, 279 a dle Rozhledi't č.17 z 23. 4. 1920. I. Malá - Fr. štěpán, Prosincová generální stávka 1920, CSAV 1961, str. 278. STA Zámrsk, on Nové Město n. Met., pres, 1921/kč 26 Protokoly, c. d, Přehled o složení nejvyšších orgánů KSČ v letech 1920-1945. Příspěvky k dějinám KSC, roč. V, č. 5, str, 760-761. Pochodeň č. 32 z 10. a č, 33 ze 17. 8. 1921, Domovina, roč. 1921, č. 1. POChodeň e, 13 z 29 3. 1922. Pochodeň e. 35 z 30. 8. 1922. Dále použito vzpomínek pamětníků z archivu OV KSC v Rychnově n. Kn. a V osobním vlastnictví autora a díla Zdeňka Kárníka, Založení KSC v severovýchodních Čechách, KN Havlíčkiiv Brod, 1961 a Jiřího Koloucha, První boje KSČ v severovýchodních Čechách, Kruh HK, 1968 a autorovy práce Stávkové hnutí zemědě1. dělnictva na Opočensku v letech 1918-1924, OV KSČ Rychnov n. Kn., 1967.
Poznámka: Sborník z technických důvodů místo v roce 1970 dostáváte do rukou až v roce 1971, tj. v obdobt 50. výročí založení KSC. Zařa dili jsme proto dodatečně, až po redakční uzávěrce, článek s. Václava Potočka, kterým chceme přispět k rozšíření znalostí dějin strany v našem okrese.
154
