jak se neutopil spisovatel Šmíd - jak se ukájí reportér TV Nova - jak se řídí kráva - jak se usmívají motýli MONíNEC TIMES

jak se neutopil spisovatel Šmíd - jak se ukájí reportér TV Nova - jak se řídí kráva - jak se usmívají motýli

1

MONíNEC TIMES zábavný i poučný občasník pro moníneckou oblast - červen, č. 2/2006 (2. ročník)

Živé kameny

odhalení

Když jdete Moníneckem, nemůžete si nevšimnout velkého množství kamenů. Suchopárná teorie sice praví, že tu zůstaly po couvání ledovce, ovšem zapojíte-li fantazii, můžete si představit astrální těla, která se kolem nich vznášejí. Ale pozor! Nemusí jít jen o fantazii! Parta nadšenců už léta pátrá po tajemné energii kamenů. Úspěšně!

duše kam enů

Pokračování na str. 5

Jeden ze 46 zdejších aktilitů

Závody? Omyl!

TEN MÁ PÁRU... Můžete ho běžně potkat v lese zrovna jako na této fotografii. Zřejmě nejdrsnější obyvatel České Sibiře...

TV HVĚZDA PŘISTÁLA U NÁS

ODVÁŽNÉ PŘÍBĚHY

Štěpánka Duchková z TV Prima přistála ve Ve l e t í n s k é hospodě Za pecí. Proč?

Nejuznávanější český fotoreportér dneška Jan Šibík z týdeníku Reflex přijel na Monínec těsně před uzávěrkou své nové knihy Stories. Přivezl sebou i fotografie, které v publikaci prezentuje.

Více na str. 3

Pokračování na str. 2

Pokračování na str. 4

SPORTU ZDAR! Naše redakce se v dubnu setkala s prezidentem Václavem Klausem. Za vším vězel sport. Pokračování na str. 3

foto Míra Pejša

Prezident Václav Klaus

Šibík na Monínci

2

Monínec navštívili: válečný fotoreportér Reflexu, reportér TV Nova, hlavní hygienik Prahy, sedlčanský spisovatel

JŠ: Jednička mezi fotoreportéry

Ramalláh - pohřeb Arafata

Březen 2006: Šibík na Monínci

Jan Šibík v Angole

Afghánistán

AIDS - Oděsa

V roce 1985 začal Jan Šibík fotit potyčky mezi fotbalovými fanoušky, při sametové revoluci 1989 udělal jedny z nejpůsobivějších snímků a riskoval zranění od komunistické policie. Pak už se jeho hlavní snažení přesunulo do bolavých míst planety na kontě má přes 200 cest, absolvoval desítky válek, opakovaně navštěvoval

umírající AIDS v Oděse i Africe, fotil hladomor v utečeneckých táborech. Má asi nejvíce novinářských cen... Na Monínec si přijel s naší redakcí popovídat o své nové knize Stories, kde je 12 světových fotoreportáží z nejvýznačnějších událostí uplynulých 5 let. Na otázku, jaké má pocity, když fotí lidské tragédie, odpovídá: „Mám

pravidlo - když si lidé nepřejí, tak je nefotografuji. To však není častá situace. Naopak jsem se s mnoha z nich spřátelil, když jsem se opakovaně vracel k nemocným AIDS, těšili se na mě, objímali jsme se. Dokonce když jim zbývalo jen pár chvil života a já cítil ostych zvednout foťák k oku, říkali, dělej, foť.“

David Vondráček

Vladimír Polanecký

Jan Kuthan

Reportéra Novy inspiruje lesní tramp Jeníček

Hlavní hygienik Prahy zapadl sněhem

Spisovatel ze Sedlčan plul po Vltavě

Na vlastní oči se přesvědčil David Vondráček, reportér a režisér publicistického pořadu televize Nova Na vlastní oči, že Monínecko je kraj s pozoruhodnou vnitřní energií. „Denně tu nachodím desítky kilometrů, jedna známá říká, že si tak ukájím duši.“ Po přečtení několika čísel Monínec Times navíc zjistil, že tu žijí také pozoruhodní lidé jako lesní tramp Jeníček a tak se možná vrátí s kamerou a štábem. Vzniká snad počátek neformální publicistické spolupráce mezi redakcí Monínec Times a redakcí TV Nova Na vlastní oči?

Pravou zimní pohádku si užila skupina pražských hygieniků, která si na Monínec v únoru přijela podiskutovat a také si dobít baterky. Sněhu napadlo tolik, že měl hlavní hygienik Prahy MUDr. Vladimír Polanecký s kolegy co dělat, aby před odjezdem zbavili svá vozdila bachratých bílých čepic. Zeptali jsme se Vladimíra Polaneckého, jestli je venkov vůči městu bezpečnější před infekcemi. „To se nedá tvrdit, infekce se přenášejí ve městě jako na vesnici.“ Škoda, tak si na Monínecku budeme mýt ruce dál...

Pracovník sedlčanského muzea Jan Kuthan právě dopsal svou nejnovější knihu, která je stejně jako ty předchozí zaměřena regionálně. Vychází v červnu a popisuje "Vltavu v proudu času". Můžeme se tak těšit na zajímavé povídání o části řeky od Žďákova k Živohošti, na historické fotografie i snímky ze současnosti, jejichž autorem je Martin Stecker. Barevná publikace naváže na předchozí dílo této autorské dvojice "Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína", kde je zmíněn také Sedlec-Prčice.

Václav Klaus a Monínecko - spisovatel Zdeněk Šmíd nemá rád striptýz - Štěpánka Duchková u rodiny Horáků Příjezd na Monínec - Honza a Matěj

3

PREZIDENT A MONÍNEC Prezident Václav Klaus platí v baru na Monínci - jezdí sem s lyžemi (tedy ne až do baru...)

Václav Klaus svírá v levačce Monínec Times

Trefil koš na první pokus

JEŠTĚ SE NEUTOPIL Vodáci jistě znají Zdeňka Šmída, který na sebe před dvaceti lety upozornil milou knížečkou Proč bychom se netopili. Od té doby vydal bývalý kantor další populární díla a Česká televize z nich dokonce chystá desetidílný seriál. Režírovat by měl Petr Nikolajev, v hereckém obsazení se kalkuluje s Lukášem Vaculíkem či Terezou Kostkovou. Spisovatel si přišel do knihov-

Ve vísce Přeštěnice nedaleko Monínce vystoupila Aneta Langerová na festivalu Open Air za mimořádných ny v Nadějkově pobesedovatbezpečnostse čtenáři. ních opatřeních. Nejen se „back Mimo jiné se svěřil, žeženikdy nejelstage“ jako už půl hodiny před jejím příchodem hervodák Otavu. To je ovšem kuriózní sdělení, meticky jeho uzavřel, ale ochranka po protože poslední kniha jevyhnala věnována třech písničkách i televizi a fotografy zpod právě této řece. Ale svoji absenci na řece podia. Podle našich informací ve všem vysvětluje jednoduše: „Nepíšu má autobiograprsty bratr Nikola, který dělá Anetě manafie, nemám rád duševní striptýz.“ žera a kopíruje zahraničních Spisovatel Zdeněk manýry Šmíd obhospodařuje hvězd. vJenže Anetananení Madonna chalupu Petříkovicích Monínecku. a Přeštěnice nejsou New York. Zatím...

Babička Václava Klause byla z Libenic na Monínecku a s rodiči jezdil na prázdniny do Kamenné Lhoty, kde jim na zámku vařila paní Sedláková, babička Jaroslava Krejčího seniora. Klausovi mají nedaleko také chalupu - u Sudoměřic. Naše redakce se s Václavem Klausem setkala v dubnu 2006 na otevírání sportovního areálu v Praze Letňanech, kde mu předala i Monínec Times. „S chutí si ho přečtu,“ řekl potěšeně. V Letňanech se zajímal o odrazivost povrchu nového tenisového kurtu a předvedl i hod míčem do basketbalového koše. Trefil na první pokus. Vlaďka Horáková, Štěpánka Duchková, Hubert Horák v Hospodě za pecí

DUCH

ková

Se starostou Nadějkova Zdeňkem Černým

Zdeněk Šmíd

Na besedě v Nadějkově

Pořad TV Prima „Mohu u vás přespat“ zavál moderátorku Štěpánku Duchkovou do Březí na farmu Vlaďky Horákové. Nejprve si objekt TV hvězda prohlédla ze vzduchu z ultralightu. Let jí neudělal dobře. Přesto na farmě s chutí snědla krůtu s mandlemi a štrůdl podle receptu Vlaďčiny babičky. S dcerami Stáňou a Annou a syny Hubertem a Richardem pak Vlaďka ukázala Štěpánce veletínskou hospodu Za pecí. Tam si zazpívali s místní kapelou. Štěpánka pak vzala Annu a Huberta do televizního studia.

4

drsný kolečkolezec z Busín - pokračování seriálu o šlechtických erbech Monínecka

Lidé z našeho kraje: hrabě z

Tramtárie

Jen málo lidí netrpí nemocí civilizace - změkčilostí. Mezi ně nesporně patří Jeho Výsost Busínský z Busínů. Ptáte se, co je to za divný titul? Tak poslyšte příběh...

Taková cesta nedělá Výsosti problém - není padavka

Pomník automobilsmu na Busínách

Busínů Busínský z

To bylo ještě v době, kdy Milda sloužil na vojně. Přísný velitel přísně pozoroval tlupu nováčků a každého se ptal na jméno a odkudpak že je. „Jiří Novák ze Zlámané Lhoty“ a podobné odpovědi se sypaly z úst povolanců jako zrnka máku z makovice. Přišla řada na Mildu. „Jsem Busínský z Busínů.“ Velitel se rozzuřil: „Ze mne si legraci dělat nebudete, máte tři dny natvrdo, vy jedna jeho výsosti hrabě hrábě!“ No, ale nakonec k basování nedošlo. Milda ukázal doklady a skutečně. Jmenoval se Busínský a byl z Busínů. Busíny jsou odlehlým místem za vrškem Javorové skály nad Moníncem. Pár chalup, kolem se pasou krávy. Pro Miloslava Busínského, který se v areálu Monínce stará zejména o úpravu a údržbu terénu, je to celý jeho život. Narodil se tu a každý den sem také absolvuje krkolomnou cestu. Někdy ho potkáte třeba s kolečkem, které tlačí do krpálu. Jednou v zimě trénovala skupina fotbalistů běh zasněženým lesem do kopce, když se pod nimi ozvalo „uhněte prosím“. Udivené nadupance ledabyle předjel Milda s plně naloženým kolečkem. „Musel jsem to rozjet,“ vysvětloval později, „protože bych jinak klouzal.“ On ovšem Milda není žádný drobeček, jeden jeho krok vydá za dva. Na dvorku Mildovy pevnosti skromně odpočívá stará škodověnka. Kdysi určitě jezdila - alespoň podle kol soudě. „Před třinácti lety jsem ji chtěl darovat sousedovi, ale nepřijel si pro ni,“ vzpomíná Jeho Výsost a odevzdaně dodává: „Tak tam bude stát dál, ale jezdit už určitě nebude.“

PEjSEK VĚŽNÍK Severně od Prčice leží vesnice Chotětice. I ta se může pochlubit tím, že byla kolébkou erbovního rodu. Byli jím vladykové Sloupové (po staročesku Slúpové) z Chotětic. V jejich erbu byl pes věžník. První z tohoto rodu se připomíná v roce 1359 Svěnek z Chotětic, jehož syn Enoch byl knězem v Býchorech a poté v roce 1378 jeho bratři Přibík a také Kuneš Balek z Chotětic - kromě domovské vsi vlastnili také Prčici a Šlapánov u Jankova. Kuneš Balek se na tvrzi ve Šlapánově uvádí i v roce 1405. Jsou připomínáni také jeho synovci Kryštof, Beneš, Jan, Přibík a Otík. V roce 1406 je uváděn Pavel z Chotětic, "syn po někdy Milotovi z Chotětic, jemuž král léta doplnil". Měl tvrz v Chotěticích, dvůr poplužní, dvory kmetcí s úrokem, pole, luka, lesy, potoky, rybníky; připomíná se ještě k roku 1450. V letech 1413 a 1414 je majitelem Šlapánova uveden již pouze Beneš. Rod se pak psal Slúpové z Chotětic na Šlapánově. Zmíněný Jan Sloup z Chotětic získal v roce 1423, po zničení břevnovského kláštera husity, neznámým způsobem nedaleké Kvasejovice. Za panování Jířiho z Poděbrad se uvádí rytíř Slúp z Chotětic, věrný spojenec Jiřího, jemuž v roce 1448 pomáhal při dobývání Prahy a při bojích s Rožmberky. Sloup opověděl nepřátelství Oldřichovi z Rožmberka dne 23. května 1450. Dědiny (pole) tohoto Jana Sloupa prohlásil král Jiří roku 1463 za "královské odúmrtí" a daroval je nejvyššímu purkrabímu Zdeňkovi ze Šternberka. Ten postoupil je za dvě léta tehdejším majitelům Šlapánova Janovi Sloupovi z Chotětic a Oldřichovi z Malovic. Do poloviny 16. stol. se rod uváděl na Olešné a Kondraci. To platí o Anně z Chotětic a po ní o jejím bratru Ondřeji Sloupovi. Ondřejův syn Petr a jeho pět sester si roku 1548 nechali do obnovených zemských desek zapsat již jen v Olešné "zámek pustý a dvůr poplužní". O tři roky později prodal Petr Olešnou Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova. To je také patrně poslední zmínka o rodu erbu psa věžníka… Antonín Podzimek

astrální síly promlouvají skrz kameny - pražákův podčárník si tentokrát bere na mušku krávy

5

KAMENY MLUVÍ Druidové, keltští mudrcové, nám kibicují do počítačové doby. Jak? Třeba prostřednictvím Egely Wheel, přístroje profesora Egelyho, který převádí alternativní energii na otáčky či procenta. Inženýr Pavel Kozák z Českých Budějovic, mj. autor publikací Energie krajiny či Kamenný svět (s J. Bártlem a M. Holečkovou) zkoumá se spirálou v rukou energetické body (průse-

Na keltský obětní kámen u Veletína si chodila hrát Jana Kolářová z Vratkova už jako malá holka. Dnes je kámen předmětem zájmu party lidí zkoumajících tajemnou kosmickou a zemskou energii, kterou jsou zdejší místa protkána. Podle jedné teorie zde přistáli i mimozemšťané.

Oko na obětním kameni Jiří Bečvář z Nových Dvorů má na aktility spadeno

Pražákův podčárník JAK JSEM UKLÍZEL ZAMILOVANOU KRÁVU Bylo mi vždycky záhadou, jak se řídí krávy, jak je možné, že nemají volant a řadící páku a proč espézetky nosí v uchu. Nevím... Ale budu upřímný: zamilovala se do mne kráva. Sice to nebylo poprvé v životě,

Na aktilit nedaleko Benešova kříže upozornila jasnovidka Veronika Palcová z Písku

ovšem tato měla rohy a když mi posílala vzdušný polibek, dělala se jí u huby bublina. Stávala uprostřed cesty od Busínů a nechtěla uhnout. Bučela, slzu v láskyplném oku. Musel jsem ji objíždět močálem. U starousedlíků jsem pátral, jak se kráva řídí. Hot je doprava, čehý doleva, hý dopředu, hoj dozadu a prr je stát. Někteří ovšem nesouhlasili, čehý je doprava a curyk je dozadu. Všichni se ale shodli na intonaci a síle povelů. Intonovat musíte

číky kosmické a zemské energie) i energii kamenů Monínecka. Průvodcem je zejména Jiří Bečvář z Nových Dvorů u SedlcePrčice. „Máme tu zatím objevených 46 aktilitů,“ říká. Aktilit je nové obecné označení pro kámen vyzařující energii a terminologicky tak doplňuje specifické pojmy jako menhir, megalit, dolmen atd. „Energie aktilitů nám vypráví nejen o věcech dávno minulých, o pohřebištích a osídlení, ale umí i léčit.“ Aktility v okolí Monínce tak kupříkladu podle měření Pavla Kozáka léčí ušní neduhy i jiné nemoci. Snaha lidí jako je Pavel Kozák, Jiří Bečvář & spol. objevit tajemství přírody a kosmu osobitými prostředky vzbuzuje u části veřejnosti pousmání, najde se však i řada příznivců, kteří nejsou spoutání myšlením učebnic fyziky. Inu, jako každé nové poznání: jde to, ale dře to.

jako heligonka, povel musíte zařvat asi jako když dá váš oblíbený klub gól. Zařval jsem na moji stračenu hot a snažil se ji tak uklidit z cesty. Nic. Zařval jsem ještě víc. Zase nic. Zařval jsem úplně nejvíc. Velmi, velmi znechuceně se na mne podívala, pak zvedla ocas a o cestu začaly pleskat lívance. Asi jsem intonoval jako tuba. To za prvé. A za druhé - takhle na rovinu jsem ještě kopačky nedostal. Oleg Olegovič Olegov, www. opo. cz

6

Jak je to s Čertovým břemenem - na Šumavě i Monínci bylo show na závěr lyžařské sezóny

Busíny

TAKHLE LETĚL ČERT Čert, který letěl zabránit svěcení kostela v Nadějkově a vzal si na to pořádný kámen, nestíhal. Když to nad Ounuzí a Cunkovem zjistil, vztekle upustil kámen na zem a tak vzniklo Čertovo břemeno. Podobně jako čert si musel připadat Jiří Pištěk z Jetřichovic, respektive jeho model letadla s foťákem. Jiří vše sledoval ze země videobrýlemi. Proč? V rámci dalšího rozvoje areálu Monínec budou snímky sloužit potřebám architektů.

O Cu unu nk z ov

Nadějkov

Javorová skála

a jezdovk Velká s

Areál Mo nínec

Jiří Pištěk fotí pomocí leteckého modelu

ŠUMAVSKÁ TEČKA V Zadově na Šumavě v sobotu 6. 4. 2006 závodili na závěr lyžařské sezóny provozovatelé vleků ze Špičáku, Kramolína, Zadova a Monínce. Monínec reprezentoval Jaroslav Krejčí starší a Míša Krejčí. Ve svých kategoriích získali medaile - Jarda stříbrnou a Míša zlatou. Po závodech se několik set hostů sešlo na zábavě v hotelu Šumava In v Horské Kvildě - v hotelu se kdysi točil kultovní film Král Šumavy.

Jarda Krejčí, Luďa Sáska (Zadov), Vendula a Míša Krejčí

čertovo břemeno Čertovo břemeno je asi nejznámější kamenný útvar na Monínecku. Kromě pověsti o čertovi je totiž odedávna opředen i mýtem turistické mety. Proto jej najdete na starších mapách a to ve velmi unikátním zakreslení. Zaujímá tu totiž stejně důležitou hierarchii, jako jiné dnes známější lokality. Na povšechných školních mapách ze třicátých let XX. stol. i na mapách protektorátu jsou tak ve středních Čechách zakresleny velká města (Praha) a z přírodních zajímavostí pak Blaník a Čertovo břemeno... Přesto, že jde o nejznámější zdejší kámen, nejde o aktilit (o aktilitech a energii kamenů na str. 5).

Na ukončení lyžařské sezóny se na Monínec přijel 25. 3. 2006 podívat také Krakonoš. Odkud? Jasně že z Krkonoš...

fejeton o vžité frázi - soutěž Míši Slintáka - ruští hokejisté očima kreslíře - Jarda Krejčí o bohatství krásy

RUSKÁ STŘÍDAČKA

My ša ko v

Ka pu sti n

losti. Dnes se zvířecí říše u jmen ruských hokejistů posunula k jiným druhům například po ovečce se jmenuje moskevský rodák Alexandr Michajlovič Ovečkin. Ovšem na rozdíl od ovcí se nepase na louce, ale miluje makarony od maminky.

Če tve ruc hin

Monínec Times vypátral na svých cyklistických toulkách v jihočeské hospodě v Žíševi obraz neznámého umělce (prý je z nedalekého Veselí nad Lužnicí ) s reprezentační střídačkou ruského ledního hokeje. Autor čerpal ze „sborných“ minu-

ps po č do šťá ps ci ali

šla a do ! a s adre to je

Monínec Times občasník pro Monínecko, blízko je do Votic, Tábora, Milevska, Sedlčan, ale úplně nejblíže je do prčic (Sedlec-Prčice) Šéfredaktor Oleg Olegovič Olegov (neoznačené foto a texty), tel. 603 48 66 44, e-mail: [email protected], vydává agentura Oleg, Praha Redakce Jaroslav Krejčí sen. a jun., Antonín Podzimek (i jazyková korektura), Zdeněk Sedláček, Míša Slinták, Montána, Víla Lesní Uzávěrka čísla 2/2006 byla 18 5. 2006 Adresa redakce Monínec Times, Monínec 7, Sedlec - Prčice, 257 91 Tisk Tria, Olbramovice Galerie Monínec ve spolupráci s Fotografií Magazínem a Czech Press Photo Internet www.moninec.cz Dotazy na aktivity zdejší oblasti a Monínce: tel. 603 239 666, e-mail: [email protected]

Za jce v

Na naše pošty se obecně nadává, ale my přinášíme důkaz, že s její akceschopností to není vůbec tak zlé. Až ze Srí Lanky došel na Monínec pohled, kde byl špatně nejen okres (Monínec spadá pod Benešov a nikoli pod Tábor), ale nebyla tu ani výraznější blízká spádová obec a scházelo i PSČ (to doplnili na poště v Jistebnici). To je Monínec tak známý?

Uš ak ov

ČEST POŠTĚ

František Masařík, kněz římskokatolické farnosti Sedlec - Prčice

Pe rvu ch in

Už v semináři jsem měl zvláštní zkušenost. Jako jeden z mnoha, používal jsem frázi: "Jdi do Prčic!" Ostatně kdo ví, s jakým p na začátku se má psát vžité úsloví. Má to být jdi do Prčic anebo jdi do prčic jako nikoli název místa, ale samostatné provokující slovíčko? Ovšem existuje ještě další rozměr věci... Jeden spolužák, který z tohoto kraje pocházel, se nad mou frází několikrát pohoršil a namítl : "Co máš proti Prčici?" Já vůbec nevěděl, že Prčice je rodu žen-

Be zu ch ov

Jdi do Prčic

ského a to co jsem ani trochu netušil je, že je to tak překrásný kraj. To jsem viděl až osobně, když jsem jako kaplan na Smíchově byl zde, se seniory, na duchovní obnově. Bydleli jsme na Monínci a já se stále nevěřícně díval do údolí, jestli je možné, že je okolí Prčice tak nádherné. Také jsem netušil, že zde budu působit ve službě kněze. A tak poslat někoho "do Prčic," znamená, poslat ho do překrásného kraje. V příštím roce snad přivítá návštěvníky kraje zrekonstruovaná věž chrámu sv. Vavřince na náměstí v Prčici a doufejme že i hezčí komunikace.

7

Najděte

5 rozdílů Míši Slintáka

Dům v Sedlci, který hyzdí sloup a všelijaké dráty (vlevo), vylepšil jedním mávnutím kouzelnické hůlky Míša Slinták. Na snímku vpravo je již po čarodějnické rekonstrukci. Najděte pět rozdílů a napište nám je nejpozději do 18. 8. 2006. Adresa: Monínec Times, Soutěž o víkendový pobyt,

Monínec 7, Sedlec - Prčice, 257 91 (nebo můžete nechat odpověď na baru v hotelu). Nezapomeňte na sebe uvést kontakt. Správné odpovědi slosujeme a výherce získá víkendový pobyt na Monínci pro dvě osoby v termínu dle dohody.

Jardovo slovo:

BOHATSTVÍ S CITEM Stále více se přesvědčuji o tom, že cestovní ruch - ve všech svých různostech - je určitou šancí a možná i východiskem pro náš kraj. Vize, které jsem měl před patnácti lety, se pomalu ale jistě naplňují a Český Merán se stává stále častěji cílem turistů, kteří oceňují jeho přírodní rozmanitost i služby pro ně připravené. To, že poskytovatelé těchto služeb sedli k jednomu stolu a spolupracují, mě naplňuje optimismem do budoucna. Spolupráce lidí, kteří tady podnikají a živí se turismem, je zárukou toho, že turistů bude přibývat. Je také zároveň pojistkou, že si tento náš krásný kraj do budoucna „nepřelidníme“ a zachováme jeho kouzlo. Bohatství, které nám poskytuje, musíme těžit s rozumem a citem. Jaroslav Krejčí st.

8

Motýli objektivem pražské fotografky - myš v lejstrech - modrý medvídek - mazliví koníčci Pražská fotografka Veronika Souralová se zabývá makrosvětem hmyzu - její snímky pravidelně uspějí i na tuzemské nejprestižnější profesionální fotosoutěži CZECH PRESS PHOTO. Po kolekci světa mravenčí říše (vystavovala ji i na Monínci) se nyní prezentuje portréty motýlů. Některé fotografie si odvezla i z luk Monínecka.

PODIVUHODNÝ SVěT MOTÝLů

O tom, že si myš potrpí na pořádek, se přesvědčila účetní jedné firmy v benešovském okrese. Myška kontrolovala v účetních dokladech tak pilně, až se papíru přežrala a spokojeně usnula. Navždy...

Než motýl dosáhne krásné podoby, prožívá období jako nevzhledná housenka a často nehybně přečkává zimu. Okamžik zrození je fascinující - z kukly vylézá chlupatý zadeček, nohy, na zádech malé, zmuchlané cosi. Po čtvrt hodině se křídla vláčná jako mokrá látka milimetr po milimetru prodlužují a máte před sebou hotového motýla. Někteří (tažní) motýli uletí tisíce kilometrů za živnými rostlinami, jejich tykadla jsou schopná rozeznat na velké vzdálenosti molekulu samičího

pachu, takticky unikají predátorům (můry), dokáží odolávat mrazivým teplotám (žluťásek), někteří jsou rození stratégové a dokáží zneužívat jiný hmyz (modrásci), jsou mistři v maskování a klamání nepřátel, jiní v nebezpečí pískají…. A co teprve motýlí portréty! Přímý pohled z očí do očí mě uchvátil. Každý motýl je jiný - jeden se dívá ustrašeně, další vypadá jak z hororového filmu, jiný jako plyšová hračka. Oči všech vybízejí: "Prosíme, Veronika Souralová vyfotografuj nás!"

Někdo hledá tajemství a snad i zázraky v kamenech pomocí Egelyho přístroje (str. 5). Marcela a Dáša však na Monínci čarují vařečkami. Co takhle zpestřit si jídelníček medvídkem na modro?

Koně na pastvinách v Ounuzi a Cunkově z farmy Diagonála Y jsou velcí mazlové. Jak vidí turistu či turistku, už se k němu hrnou a chtějí podrbat. Také se rádi fotografují - za pózování nic nechtějí.