Jak můžeme pomoci dítěti k úspěšnému startu ve škole Myšlení: Cílem těchto cvičení je zvýšit schopnost logického uvažování dítěte. Pro rozvoj myšlení je důležité podporovat dítě v logickém uvažování. Dítěti ponecháme možnost úkoly samostatně dokončit, přičemž s ním hledáme možná řešení. Případné neúspěchy netrestáme. Současně s rozvojem myšlení a uvažování se rozvíjí i řeč dítěte. K tomu výrazně přispívá i každodenní „povídání s dítětem“, ať už jsme s ním na procházce, nakupujeme apod. Můžeme s dítětem hovořit o běžných věcech (např. jdeme koupit několik věcí, požádáme dítě, co nám má připomenout – trénujeme tím i paměť, orientaci v běžných životních situacích), o tom, co dělalo dítě v naší nepřítomnosti a naopak my můžeme vyprávět své zážitky. Pokusíme se nepoužívat odpověď „teď mi dej pokoj, nemám čas“ a odpovíme, pokud možno, na každou otázku.
Cvičení: - Rozlišování věcí podle jednoho znaku: „Řekni mi, které věci okolo jsou červené?“ (zelené, modré, atd. – dle barvy; kulaté, hranaté – dle tvaru; ze skla, ze dřeva – dle materiálu). - Vyjmenování určitých kategorií podle jednoho podstatného znaku: „Budeme si povídat, co všechno roste na stromech: já řeknu jedno slovo, potom zase ty, a kdo uhodne víc.“ (co nebo kdo všechno běhá apod.) - Hra: Všechno lítá, co peří má (všechno jezdí, co kola má...) - Vyjmenujeme řadu slov a dítě má říci, co mají stejného, čím jsou stejná (pojmenovat věci jedním slovem), např.: jablko, hruška, švestka, to je ovoce; kolo, motocykl, letadlo, to jsou dopravní prostředky, (oblečení, nábytek, psací potřeby atd.) Pokud dítě v tomto cvičení selhává, pracujeme opačně: „Budeme si jmenovat ovoce, které známe: já jedno, ty jedno.“ (dopravní prostředky, oblečení, atd.) Při příštím cvičení doplníme dalším novým slovem. - Označení protikladů: „Strom je velký – kytka malá.“ Bílý – černý, světlý – tmavý, široký – úzký, starý – mladý, hodný – zlý, apod. - Vytvoření věty ze tří slov: Řekneme tři slova, např.: „Honzík – míč – házet“ a dítě z nich Vytvoří větu: Honzík hází míčem.“ apod. - Podle vybraných obrázků vyprávět. - Řešení situací: „Co by se stalo, kdybys šel ven v ponožkách?“ (kdyby ses na křižovatce nerozhlédl, kdybychom šli nakoupit bez peněz apod.). „Co uděláš, když zakopneš a rozbiješ si koleno?“ - Řekneme větu s nesprávným obsahem a dítě má poznat, co je tam špatně, např.: „V létě padá sníh a v zimě se chodíme koupat k rybníku.“ „Sůl je sladká a cukr je slaný.“
Paměť: Cílem těchto cvičení je zvýšit schopnost zapamatování. Nemá-li dítě přiměřeně rozvinutou paměť, může se stát, že mu unikají drobné pokyny, důležité k vykonání dalších činností a jeho výkon potom klesá. - Hra: Co chybí na stole? Na stůl položíme několik libovolných předmětů (6 – 8), potom některý schováme a dítě hádá, který chybí. − Co se změnilo? a) V místnosti přemístíme některý předmět a dítě hádá změnu v uspořádání. b) Co se změnilo na mamince, na cestě do školky apod. c) Postavíme stavbu z kostek a po prohlédnutí něco změníme.
- K nácviku paměti pro slovní celky začínáme se čtením jednoduchých říkanek s obrázky. Čteme nejprve sami, potom při opakování necháme dítě jednoduché slovní celky doplňovat. Při každodenním čtení postupně zvládne říkanky celé. - Necháme dítě vyřizovat jednoduché vzkazy, vyprávět, co v naší nepřítomnosti dělalo ap. - Dítěti řekneme větu – nejprve o pěti slovech, např.:“Pepík vstal a umyl se.“ Dítě větu opakuje. Počet slov ve větách postupně zvyšujeme. - Při čtení příběhů a pohádek sledujeme pozornost dítěte. Pokud je unaveno, přestaneme a pokračujeme až za chvíli. Potom dítě necháme vyprávět samostatně, pokud možno nejprve za pomoci obrázků – nutno vybírat hodně ilustrované knihy nebo časopisy pro děti, kreslené seriály v přílohách novin atd.
Pozornost a zrakové vnímání: Cílem těchto cvičení je rozvinout postřeh, pozornost, představivost, které jsou velmi důležitými předpoklady pro zvládnutí školních nároků. - Rozlišujeme předměty v okolí – dítě v místnosti ukáže na všechny věci kulaté, věci dřevěné, červené apod., venku potom může hledat stejně barevná auta, auta podle značky atd. - V krabičce mezi velkými knoflíky hledáme malý, mezi modrými kuličkami červenou, mezi stejnými kostkami jednu odlišnou tvarem atd. Třídění – podle barev, velikosti, materiálu (kostky, knoflíky atd.) a) Ze zápalek postavíme několik stejných obrázků (domečky, vláčky apod.), z nichž pouze jeden je úplný a u ostatních vždy některá ze zápalek chybí. Dítě potom chybějící zápalky doplňuje tak, aby všechny obrázky byly úplné. Tuto hru můžeme hrát i naopak – dítě nám postaví jeden kompletní obrázek a jeden neúplný a my „hádáme“, kde chybí zápalky. b) Stejně tak lze předkreslit vedle jednoho úplného obrázku několik neúplných, které má dítě dokreslit. - Vyhledat mezi několika obrázky stejné – použijeme obrázky z Pexesa, vybereme však zpočátku pouze čtyři dvojice, potom osm. Pokud se dítěti třídění obrázků daří bez velkých problémů, zahrajeme si s ním hru podle návodu – začínáme opět s menším počtem dvojic. - Rozstříháme jednoduchý obrázek (pohlednici) na 2 – 3 kusy a dítě je skládá dohromady. a) Skládáme pohlednici rozstříhanou nepravidelně na více kusů. b) Máme-li obrázkové kostky, použijeme tuto stavebnici.
Sluchové rozlišování: Cílem cviků zvyšujících tuto schopnost je připravit dítě na čtení a psaní. K tomu je třeba, aby dítě poznalo rytmus jednotlivých slov, členilo slova na slabiky, slyšelo izolovaně jednotlivé hlásky v jednoduchých slovech, diferencovalo měkké a tvrdé slabiky, znělé a neznělé hlásky (dy – di, ty – ti, b – d, c – z apod.) ve slovech. Výraznější obtíže v této oblasti mohou nastat u dětí s vadami řeči, kde je třeba logopedické nápravy. V případě, že dítě logopeda navštěvuje, doporučujeme poradit se s ním o dalších vhodných cvicích.
Cvičení sluchu: Hrajeme hru: „Odkud to bylo?“ Dítě zavře oči a my zaťukáme nebo bouchneme a ptáme se: „Odkud to bylo? Ukaž mi, odkud se to ozvalo.“ - Hra „Co to bylo?“ – zašustíme papírem, cinkneme lžící o talíř, ťukneme kladívkem apod.a ptáme se, co to bylo. − V místnosti schováme budík, necháme ho tikat, event. zvonit a podle zvuku ho dítě hledá.
Cvičení rytmu: - Vytleskáváme jednoduché říkanky a písničky (Já do lesa nepojedu – možno použít i knížky Brousek pro tvůj jazýček aj.) - Spolu s dítětem vytleskáváme jednoduché slovo, např.: máma. Nejdříve je spolu vyslovíme a pokud dítě bez obtíží slovo vytleská, řekneme: „Vytleskej sám (sama).“ Předříkáme další slovo – maminka, tatínek, kolo apod.. Dítě si nejprve k tleskání může slova předříkávat, potom pouze vytleskává jejich rytmus.
Cvičení sluchové analýzy: - Položíme na stůl několik předmětů (hračky, předměty denní potřeby apod.) a vyslovíme první slabiku některého z nich. Dítě má potom slovo doplnit, např.: „Která z věcí na stole začíná na pa?“ Dítě doplní „panenka“. Pokud je tato hra pro dítě příliš složitá, na předmět ukážeme. Ukážeme na panenku a řekneme: „Pa“ a dítě doplní „nenka“. Podobně pero, sešit, talíř, tužka. - „Hádej, které slovo si myslím?“ Řekneme první slabiku slova, které si myslíme, např.: „ka“ a dítě hádá: kabát, kalhoty, kapsa, kalendář apod.. Tuto hru můžeme obměnit na hledání blíže určené věci, např.: „Je to v pokoji, stojí to u stolku a začíná to lam. Co to je?“ (lampa) - Rozlišování jednotlivých zvukově podobných slabik a hlásek: „Řeknu ti dvě slova, ty si je ještě jednou nahlas pečlivě zopakuješ a potom mi povíš, zda jsou nebo nejsou stejná.“ Brum – bram, pes – pas, cvak – svek, cimk – cink, pes – les, kosa – koza, bram – pram, haf – had, haf – haf, vošl – vočl, sak – cak, bal – pal, bram – bram, nyní – nini, dyk – dik, měl – mel, něco – něco... a další dvojice podobně znějících slov (i nesmyslných). - Stejná souhláska na začátku slov: „Zahrajeme si hru. Já ti řeknu nějaké slovo a ty zkusíš vymyslet jiné, které začíná stejně. Třeba taška.“. Dítě pokračuje: „Tabule, telefon“ apod. V hledání slov se můžeme s dítětem střídat. - Odlišné souhlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíš na začátku slova pes? Slyšíme tam p, viď? A co slyšíme na začátku slova les?“ – dům, koza atd. - Odlišné samohlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíme na začátku slova oko?.Slyšíme tam o, viď? A co slyšíme na začátku slova ucho?“ – Eva, Anička, Adam, Emil atd. - Odlišné samohlásky a souhlásky ve slovech na konci: „Řekni mi, co slyšíš na konci slova pes? Slyšíme tam s, viď? A co slyšíš na konci slova dům?“ – les atd. - Určení místa hlásky ve slovech: „Řekni mi, zda slyšíš ve slově pes p. Řekni to – p – pes.“ Pokud dítě porozumí úkolu, ptáme se dál: „Kde p slyšíš?“ Dítě odpoví: „Na začátku.“ Podobně: „Kde slyšíš l ve slově les?“ (..k.. ve slově luk, ..k.. ve slově oko atd. Toto cvičení je velmi obtížné a ne všechny děti jsou schopny je brzy zvládnout. - Pokud se nám podaří u dítěte navodit sluchové rozlišování jednotlivých hlásek, lze přejít ke cvičení jednoduchého rozkladu slabik a jednoslabičných slov: „Řekneme-li ..ma.., slyšíme tam –m-, -a-, viď? Nebo ..pa..slyšíme –p-, -a-, rozumíš tomu? Zkus stejně rozložit ..ca.“ (ko, pes, apod.)
Jemná motorika: Cílem těchto cvičení je rozvinout pohybovou dovednost ruky, která je jedním ze základních předpokladů psaní ve škole.
Každodenně: Trénujeme zapínání a rozepínání knoflíků, zavazování tkaniček, zapínání zipu, děvčátka oblékají panenky, chlapci „montují“. Dáme možnost k navlékání korálků, knoflíků na nit s jehlou, k dispozici mohou být i dětské hry typu mozaiky.
Vlastní cvičení: Před každým cvičením kresebného projevu necháme dítě uvolnit ruku. - Ve vzduchu si zkouší pohyb, který potom bude kreslit, např. před „klubíčky“ krouží apod.) - Vystřihujeme třásně z papíru: dítě stříhá proužky libovolně široké. - Podle možností upevníme větší kus papíru (i balicího) na zeď nebo dveře a necháme dítě uvolněnou rukou čárat sem a tam po celé ploše („pohyb míče, který se kutálí sem a tam“). Nejvhodnějším nástrojem ke psaní je křída, tlustá tuha, později progreso, pastelka, měkká tužka. - Odstřihování rohů u archů papíru – možno použít i staré noviny. Dítě odstřihuje jednotlivé rohy tak dlouho, až papír rozstříhá na malé kousky (papírový sníh). - Vsedě cvičíme dotyky tužky na volný list papíru – tečky („jako zobání kuřátka“). - Uvolněnou rukou dítě kreslí na volný list papíru velký kruh vícekrát za sebou, uvnitř ještě další (jako když se otáčejí kola“). - Stříhání podle nakreslených čar – lze použít i jednotlivých vystřihovánek. - Cvičení přímých čar, psaných různým směrem, bez pohybu papíru (vstoje) – na volný list papíru nakreslíme několik různobarevných bodů a dítě je potom přímými čarami spojuje. - Cvičení přímých čar, psaných stejným směrem (vsedě). Předkreslíme dvojice různobarevných bodů tak, aby je dítě spojovalo vodorovně směrem odleva doprava („jízda auta“). - Stříhání složitějších obrazců (domeček, který předkreslíme, strom). - Cvičení kresby dolního oblouku – vždy zleva doprava – na velkém papíru („let ptáka, houpačka“). - Cvičení kresby horního oblouku opět zleva doprava („hory a údolí, poskoky žáby“). - Dítě vystřihne jednotlivé předkreslené geometrické obrazce: čtverec, trojúhelník, kolečko. Pokusí se z nich za pomoci rodiče sestavit na další list papíru „obrázek“ (domeček, vláček, květinu). - Při cvičení kresebných dovedností zkouší dítě, opět nejprve ve stoje, na větší papír kroužit volnou rukou (různě velká klubíčka). - Kreslení vlnovek zleva doprava na velký papír (vlny na moři..). - Opět dítě vystřihuje různé geometrické obrazce, vybarví je a spolu s pomocí rodiče sestaví a nalepí na čtvrtku papíru libovolný obrázek (domeček spolu se stromem apod.). - Z plastelíny vytvoříme… „jablíčka, hrušky, mističky“ atd. - Hadovka (list lípy) – na velký list papíru cvičit správný tah u pravé strany listu (procvičit v různých velikostech). - Šikmá čára shora dolů – opět použijeme velký list papíru a měkkou tužku („prší“).
Matematické představy: Cílem těchto cvičení je zvládnout základy pro utváření matematických pojmů. - Nacvičujeme srovnávání velikostí, porovnávání množství, pojmy stejně, více, méně, poznávání prostorových a časových vztahů, orientaci v počtu do 10. - Určování množství: Připravíme před dítě dvě hromádky knoflíků, kostek atd. Ptáme se: „Kde je víc?“ „Kde je méně?“ Nezapomeneme také na dvě hromádky o stejném počtu. - Porovnávání množství pomocí grafického znázornění: Nakreslíme před sebe řadu koleček (4 – 5), vedle potom řadu čtverečků tak, aby dítě jednotlivé dvojice mohlo spojovat čarami. Po spojení se ptáme: „Kterých obrázků je víc?“ Při nestejném množství geometrických obrazců potom zůstanou nadpočetné obrazce a dítě si názorně uvědomuje pojem množství. - Hrajeme „Člověče, nezlob se.“ (Cvičení orientace v počtu do 6). - Na volný list papíru nakreslíme kolečka, čtverce, trojúhelníky. Z nich jeden vždy vyplníme určitým počtem puntíků (např. čtverec dvěma, kolečko třemi, trojúhelník čtyřmi). Dítě má potom ostatní volné obrázky doplnit stejným počtem puntíků (všechny čtverce dvěma atd.).
- Nakreslíme určitý počet geometrických obrazců na jeden řádek vedle sebe (např. pět koleček, pod to na další řádek tři čtverce apod.) a dítě potom kreslí stejný počet samo. - Cvičíme pojmy nahoře, dole, uprostřed: vezmeme nějaký předmět a dáváme jej na různá místa stolu. Dítě říká: „Je na stole, pod stolem atd. - Nakreslíme jednoduchý obrázek nebo vodorovnou čáru a na ni potom barevné kolečko, jiné pod ni a dítě říká: „Je nad čarou, pod čarou“ atd. Stejně můžeme použít jednoduchý obrázek z dětské knihy či časopisu („Řekni mi, co vidíš nahoře? Kde je nakreslen …na obrázku?“)
Orientace v číselných vztazích v oboru do 10: - Naučíme dítě říkanku: Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, zavřete si chaloupku, vleze vám tam medvěd. - Připravíme si tři papíry. Na krajní nedáme nic a na prostřední čtyři knoflíky. Na první volný papír potom dítě dá méně knoflíků než je na prostředním, na třetí potom knoflíků víc. Potřebujeme minimálně 12 knoflíků. - Učíme dítě hrát hru „Domino“. - Seřadíme do řady 10 kostek různých barev a ptáme se: „Kolikátá kostka je červená?“ „Podej mi čtvrtou kostku!“ (pátou, druhou, první, poslední, hned za první, hned před třetí, všechny za druhou, všechny před čtvrtou apod.) - Pokoušíme se navodit základní početní operace pomocí názoru: „Když máš dvě kostky (dítěti kostky nejprve skutečně dáme), kolik budeš mít kostek, když ti jednu přidám?“ (vezmu). Použijeme maximálně 10 kostek. Pokud dítě pomocí kostek pochopí podstatu sčítání a odčítání, zkoušíme to samé bez kostek. Dítě se pokouší kostky si jen představovat. Při tomto cvičení nepřekračujeme počet 5.
