NÁRODNÍ INSTITUT DĚTÍ A MLÁDEŽE MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČESKÉ REPUBLIKY
METODICKÝ MATERIÁL
ZÁKLADY PRVNÍ POMOCI VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH
ZPRACOVAL: BOHUMIL TARABA – LEKTOR PRO VÝUKU LAICKÉ ZDRAVOTNICKÉ PRVNÍ POMOCI
PRAHA – ŘÍJEN 2009
OBSAH:
1. Cíle metodického materiálu.
2. Právní postavení učitele, vychovatele školní družiny – klubu v oblasti poskytování zdravotnické první pomoci.
3. Zásady pro poskytování laické zdravotnické první pomoci – život zachraňující úkony.
4. Praktické rady z oblasti poskytování první pomoci se zaměřením na dětské kolektivy.
5. Zdravověda ve školní výuce, v činnosti školních družin a klubů. 6. Závěr.
7. Poznámkový arch.
Cíle metodického materiálu
Metodický materiál je zpracován jako velmi stručná pomůcka pro práci učitelů, vychovatelů školních družin a klubů v oblasti laické zdravotnické první pomoci. Svým obsahem a zadáním rozhodně není komplexním návodem pro poskytování první pomoci v celém jejím rozsahu.
Cílem metodického materiálu je vysvětlit právní postavení učitelů, vychovatelů školních družin a klubů v oblasti poskytování první pomoci, poradit postup při záchraně a ochraně lidského života a zdraví, nabídnout využití zdravovědy při činnostech dětí a mládeže.
Právní postavení učitele, vychovatele školní družiny – klubu v oblasti poskytování zdravotnické první pomoci
Učitel nebo vychovatel školní družiny – klubu není pracovníkem, který by byl profesně soustavně připravován pro poskytování první pomoci. Platí pro něho stejná pravidla jako pro každého laika, který je povinen poskytnout v případě potřeby první pomoc v rozsahu svých schopností a dovedností. Pokud se při tom dopustí neúmyslné chyby, není za ni právně odpovědný. Naopak jako laik není povinen poskytnout první pomoc v případech, kdy by byl bezprostředně
ohrožen jeho život či zdraví. Jako příklad lze uvést vyprošťování zraněných osob z hořícího vozidla.
Pedagog tedy musí poskytnout zdravotnickou první pomoc a vzhledem ke svému zaměstnání by ji měl ovládat, ale nelze ji na něm vyžadovat na odborné a komplexní úrovni. Zde je ale třeba zdůraznit rozdíl oproti odpovědnosti za činnost při školní výuce nebo akci, při práci v družině či klubu. Pedagog totiž odpovídá za to, aby činnost dětí byla kromě jiného bezpečná, odpovídala věku, aktuálním schopnostem a zdravotnímu stavu dětí. Pokud přeci jen dojde k úrazu, musí pedagog okamžitě poskytnout první pomoc, přivolat odbornou pomoc a o události vyrozumět svého nadřízeného a rodiče zraněného dítěte.
Pokud dojde na vyšetřování události, což se zpravidla stane, nadřízené pedagoga, případně orgány činné v trestním řízení bude zajímat právě činnost, kterou zraněné dítě vykonávalo v inkriminovanou dobu, jak bylo poučeno a zda byl zajištěn odpovídající dohled. Pro názornost lze uvést několik případů z praxe. Pokud se děti účastní branného závodu a jedno z nich si na nenáročném terénu zlomí nohu kvůli špatnému šlápnutí, nebude to v případě vyšetřování zřejmě žádný problém. Pokud ale trať vede bezprostředně kolem propasti, která není zabezpečená, a dítě do ní spadne, pak zde problém může nastat. Stejně je tomu s přítomností pedagoga. Pokud skupina dětí vykonává nějakou činnost, při níž dojde k úrazu, vyšetřující orgány se zpravidla ptají, zda byl přítomen pedagog. Pokud je skupina dětí při organizované činnosti bez dozoru odpovědného člověka, je v této skutečnosti obecně spatřován problém.
Mezi diskutované otázky patří péče o svěřené děti v okamžiku, kdy pedagog poskytuje první pomoc zraněnému a nemůže se věnovat ostatním. Tento
problém téměř nikdo v praxi neřeší. Pokud je na místě více pedagogů, dá se situace uspokojivě vyřešit, pokud je na místě jeden, nezbývá než doufat, že se nic zlého nestane. Je ale třeba okamžitě informovat nadřízeného a zajistit tak jiného odpovědného člověka, který bezpečnost dětí zajistí. Tato problematika ale není předmětem tohoto materiálu, proto jen toto krátké upozornění. Vždy je vhodné řešit s nadřízeným metodiku pro tyto situace v předstihu.
Zásady pro poskytování laické zdravotnické první pomoci – život zachraňující úkony Jak a kdy volat na linku 155 Výjezd záchranné služby je indikován v případech, kdy je ohroženo zdraví či život pacienta. Na linku 155 volejte, když dojde k vážnému úrazu, když si pacient stěžuje na bolesti na hrudi, tlak na prsou, pokud má problémy s dýcháním, když dochází k poruchám vědomí nebo je v bezvědomí, když má křeče a požil léky či chemikálie. Základní pravidlo pro volání na linku zní: nepanikařit a srozumitelně říci, kdo volá, kde a komu se co stalo a jaký je kontakt na volajícího. Ten je důležitý, když si operátorky potřebují ověřit nějaké informace nebo se doptat na cestu. Popisujete-li zdravotní stav pacienta, zaměřte se na to nejdůležitější. Je pacient při vědomí? Dýchá normálně? Co ho bolí? Krvácí? Je bledý či zmatený? Dispečerky se vám snaží pomoci a věřte, že dotazy jim pomáhají co nejpřesněji vyhodnotit situaci. Jsou také schopny volajícímu poskytnout informace o poskytování první pomoc. I vaše první pomoc může postiženému výrazně zvýšit šanci na přežití, zvláště když jsou ohroženy jeho základní životní funkce.
Předlékařská resuscitace Jak postupovat, když člověk leží na zemi a nereaguje? 1. Zjištění stavu vědomí: Přistupte k němu, oslovte ho: "Pane, je vám něco?," jemně s ním zatřeste a opakujte výzvu. Pacient nereaguje. 2. Zjištění dýchání: Klekněte si k pacientovi, pravou rukou mu zakloňte hlavu (uvolníte tím kořen jazyka, který brání v proudění vzduchu do plic). Někdy záklon stačí k tomu, aby pacient začal znovu dýchat. Nikdy hlavu nepodkládejte! Přiložte dlaň, tvář nebo ucho před ústa a nos postiženého, necítíte-li proud vydechovaného vzduchu a nevidíte-li pohyb hrudníku, pacient nedýchá. Pacient nedýchá ani v případě, pokud nedýchá normálně nepravidelné chrčení se nevyhodnocuje jako normální dýchání. 3. Zavolejte o pomoc na linku 155 4. Oživování: Pacient je v bezvědomí a nedýchá normálně. 30x pravidelně stlačte hrudní kost v úrovni prsních bradavek, frekvencí 100/min. Po sérii nepřímé srdeční masáže překlekněte na úroveň hlavy pacienta. Zakloňte ji, stiskněte nos palcem a ukazováčkem za nosní chřípí a 2x do postiženého vdechněte. Mezi dvěma vdechy musíme nechat čas na vydechnutí. Resuscitaci je nutné provádět, dokud záchranář nepřevezme pacienta – vždy v poměru 30:2 (30x srdeční masáž, 2 vdechy). Pokud nechcete provádět umělé dýchání, alespoň pacienta masírujte.
Stabilizovaná neboli zotavovací poloha Pokud jsme u ležícího pacienta zjistili, že je v bezvědomí (nereaguje na oslovení), ale dýchá normálně, je nutné uložit ho do stabilizované polohy. Ležícímu pacientovi položte ruku „do svícnu“. Přiklekněte k němu, uchopte protější ruku a nohu pokrčenou v koleni a překulte pacienta směrem na sebe. Pacient tedy leží na boku. Vrchní rukou mu podložte hlavu (malíková hrana pod
ústy) a hlavu zakloňte. Pokud by pacient začal zvracet, díky podložené a zakloněné hlavě nedojde k udušení.
První pomoc při krvácení Vnější velké krvácení je nutné zastavit. Na krvácející ránu pevně přiložte tlakový obvaz. Jestliže krev po obvázání prosakuje, přidejte další. Je-li zdroj krvácení na končetině, zvedněte ji, aby rána byla nad úrovní srdce - tím krvácení snížíte. Většinu krvácení zvládnete použitím tlakových obvazů. Užití škrtidla je velmi výjimečné - pokud rána krvácí přes tři tlakové obvazy, použijte jej. Škrtidlo lze použít jen na končetině, ta pak musí být bledá a bez hmatného tepu. Vždy zaznamenejte čas zaškrcení; končetina nesmí být zaškrcená více než hodinu, škrtidlo nepovolujte a znovu nepřikládejte. Při vnitřním krvácení člověk krvácí většinou do dutiny břišní a u pacienta se rozvine šokový stav. Příznaky šoku jsou bledost, pocení, slabý puls na zápěstí, zrychlený tep, pacientovi je zima, třese se, může být zmatený nebo má poruchy vědomí. První pomocí při šokovém stavu je tzv. protišoková poloha: pacienta položte na zem, zvedněte mu nohy do výšky 30 - 40 cm a podložte je. Pokud máte podezření na poranění břicha, nohy zvedněte pokrčené. Postiženého přikryjte (pacient cítí chlad, který prohlubuje šokový stav). Zraněnému nepodávejte žádné tekutiny a prášky.
Fixování zlomenin Zlomeniny rozdělujeme na zavřené a otevřené. Nikdy je nenarovnáváme; končetinu ponechte ve stejné poloze a fixujte ji dlahou. Dlahu přiložte ke zlomené končetině a ovažte – dlaha musí dosahovat až za další kloub. Pokud má zraněný zlomené předloktí, dlahu je nutné přiložit až nad loket. Pokud nemáte originální dlahu, je jednoduché vyrobit si improvizovanou – dlahou
může být silný klacek, deštník, dlouhé pravítko, trubka – obložené měkkým materiálem. Zlomenou nohu můžete fixovat i přivázáním ke druhé. Při znehybňování horních končetin se také používá trojcípý šátek, na nějž poraněnou ruku zavěsíte. Otevřené zlomeniny jsou ty, které v místě zlomeniny mají tržnou ránu. U nich ránu nejprve sterilně zakryjte, abyste zamezili znečištění, a fixujte ji stejně jako zlomeniny zavřené.
První pomoc při popáleninách Popálení ohrožuje člověka rozvojem šoku, popálením dýchacích cest, celkovou intoxikací jedovatými zplodinami a infekcí. 1. stupeň popálenin se projevuje zčervenáním, zduřením a bolestivostí kůže. Při popáleninách 2. stupně se k bolesti a zarudnutí přidají puchýře. Nejzávažnější 3. stupeň je typický nekrózou, přiškvařením, šedým, bílým nebo černým zbarvením kůže a tím, že pacient necítí bolest. Před tím než začnete postiženému poskytovat první pomoc, je nutné eliminovat zdroj popálení (oheň, hořící oděv atd.). Pokud není oděv k tělu přiškvařen, sundáme jej. Okamžitě chlaďte popáleniny proudem tekoucí vody, popáleninu polévejte, ponořte do studené vody nebo na ni přiložte studený obklad. Nechlaďte ledovou vodou, ideální je 8◦C. Po ochlazení ránu sterilně zakryjte.
Praktické rady z oblasti poskytování první pomoci se zaměřením na dětské kolektivy Léky podáváme dětem na akcích škol, školních družin či klubů výhradně na základě potvrzení či indikace od lékaře.
Všechny akutní stavy včetně úrazů, bolesti hlavy či břicha řešíme vyrozuměním rodičů a žádostí, aby si dítě okamžitě vyzvedli a zajistili odpovídající péči. Pokud toho rodiče nejsou například z časových rodičů schopni nebo jde-li o výlet či pobytovou akci mimo školu, zařídíme to sami. V těchto případech je nutné mít potvrzení od lékaře, že dítě bylo vyšetřeno a jaká léčba mu byla doporučena.
Fenoménem dnešní doby jsou návykové látky – drogy. Je však velice těžké a právně problematické někoho označit za narkomana. Rodiče se této skutečnosti často za každou cenu brání. Obecně je ale naší povinností vyloučit z výuky, činnosti školní družiny či klubu jedince, kteří svým aktuálním stavem a chováním ohrožují zdraví či dokonce život svůj nebo lidí v okolí. V praxi tedy z obavy o zdraví či život dítěte zajistíme buďto přímo nebo prostřednictvím rodičů odbornou pomoc bez toho, abychom odhadovali diagnózu. Odkazujeme na náhlé, blíže nespecifikované zdravotní potíže.
Správný postup při odstranění přisátého klíštěte je, že nejlépe pomocí speciálních kleštiček z umělé hmoty (dostupné v lékárně) klíště vytrhneme, resp. napneme a ono se samo pustí. Potom ránu vydesinfikujeme a ještě několik dnů sledujeme. Pokud se vytvoří červená skvrna, která přetrvává, okamžitě navštívíme lékaře. Nic ale nezkazíme, pokud klíště odstraníme například vykroucením pomocí hygienické tyčinky.
Pro volání zdravotnické záchranné služby využíváme v České republice nejčastěji tísňové telefonní linky 155 a 112. Pokud je to možné, voláme raději číslo 155. Výhodou totiž je, že se nám ozve přímo zdravotník. Námi podanou
informaci okamžitě vyhodnotí a na místo události vyšle odpovídající složení posádky. Navíc nám v případě potřeby radí, jak poskytovat pomoc před příjezdem profesionálů. Pokud zavoláme linku 112, může se stát, že se ozve třeba hasič, který telefonát buďto přepojí kolegovi zdravotníkovi nebo získanou informaci tlumočí. To si většinou vyžádá časovou prodlevu. Systém přijímání a vyřizování tísňových telefonátů se ale často liší podle krajů. Linka 112 má ale své nesporné výhody. Jednou z nich je fakt, že pokud jsme v místě, kde náš mobilní operátor nemá pro volání z mobilního telefonu signál, po vyťukání čísla 112 bude tísňový hovor přijat sítí jiného operátora, který v dané lokalitě signál má. Dispečinky linky 112 jsou navíc mnohem více personálně obsazeny operátory, kteří ovládají cizí jazyky.
Zdravověda v činnosti školních družin a klubů Zdravovědu lze úspěšné využít pro samotnou školní výuku, činnost školních družin a klubů. Kromě toho, že děti zabavíme, dáme jim i šanci získat užitečné vědomosti a dovednosti pro život. Samozřejmě, že učitelé, vychovatelé školních družin a klubů nemohou vědět vše o zdravotnické první pomoci, aby děti, alespoň ze začátku, mohli učit. Navíc často chybí i potřebné vybavení, které není laciné, a ředitelé škol se jeho nákupu ve své většině brání. Řešením je pozvání lektora první pomoci, například z řad instruktorů Českého červeného kříže, existují však i samostatní lektoři. Ti mají k dispozici resuscitační loutku, obinadla i další materiál. Někteří z nich navíc disponují potřebami pro maskování poranění. Výuka tak může být názorná, kdy ze zlomené nohy kouká „kost“ či z tepny stříká „krev“. Platí však pravidlo, že maskování musí být
úměrné věku dětí. Nemá děsit, má učit. Pokud výuka první pomoci zaujme, je třeba děti dále motivovat. Jednou z možností může být účast na soutěži. Takovéto akce pořádá Český červený kříž i jiné organizace a instituce.
Závěr: Při zpracování tohoto metodického materiálu byly použity veřejně dostupné standardní postupy pro poskytování předlékařské první pomoci. Pro získání uceleného přehledu v této problematice je vhodné absolvovat příslušné kurzy nebo nastudovat odbornou literaturu určenou laikům.
