JAK EVROPSKÉ FINANČNÍ REFORMY IGNORUJÍ ROZVOJOVÉ ZEMĚ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

CHYBĚJÍCÍ ROZMĚR

JAK EVROPSKÉ FINANČNÍ REFORMY IGNORUJÍ ROZVOJOVÉ ZEMĚ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Pražský institut pro globální politiku – Glopolis Říjen 2011

OBSAH 1. ÚVOD A SHRNUTÍ ...................................................................................................................................................4 2. BANKOVNÍ REFORMA: DOTČENÉ ROZVOJOVÉ ZEMĚ SE K NÍ NEMOHOU VYJÁDŘIT .......7 2.1 DOHLED NAD EVROPSKÝM BANKOVNÍM SEKTOREM: REFORMY IGNORUJÍ DOHLEDOVÉ ORGÁNY V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH ................................. 8 2.1.1 KOLEGIUM BANKOVNÍHO DOHLEDU: NEEXISTUJE ZÁRUKA PŘÍSTUPU PRO ZÁSTUPCE DOHLEDOVÝCH ORGÁNŮ Z ROZVOJOVÝCH ZEMÍ ..................................................... 9 2.1.2 EBA A SPORY MEZI DOHLEDOVÝMI ORGÁNY .........................................................................10 2.1.3 EVROPSKÁ RADA PRO SYSTÉMOVÁ RIZIKA (ESRB) NEMÁ ŽÁDNÉ VAZBY NA ROZVOJOVÉ ZEMĚ ..............................................................................................................................10 2.1.4 DOPORUČENÍ PRO ZLEPŠENÍ DOHLEDOVÝCH ORGÁNŮ EU .............................................11 2.2 NOVÁ BANKOVNÍ PRAVIDLA V EU ...........................................................................................................11 2.2.1 BANKOVNÍ PRAVIDLA, KTERÁ JIŽ EU REVIDOVALA ...............................................................12 2.2.2 CRD 4: LEPŠÍ A VYŠŠÍ KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY.....................................................................12 3. PŘEHLÍŽENÝ VÝZNAM ÚVĚROVÝCH RATINGOVÝCH AGENTUR PRO ROZVOJOVÉ ZEMĚ .. 16 3.1 SELHÁNÍ RATINGOVÝCH AGENTUR .......................................................................................................17 3.2 NEÚPLNÉ REFORMY RATINGOVÝCH AGENTUR ................................................................................17 3.3 DOPORUČENÍ, JAK SE VYPOŘÁDAT S NEDOSTATEČNÝMI RATINGOVÝMI AGENTURAMI .....18 4. FINANČNÍ TRHY: I NADÁLE VYSOCE RIZIKOVÉ ................................................................................... 20 4.1 TRHY DERIVÁTŮ: SPEKULACE POTRAVINAMI A MĚNAMI ...............................................................21 4.1.1 SPUŠTĚNÍ REGULAČNÍHO REŽIMU V EU.....................................................................................22 4.1.2 DOPORUČENÍ PRO ZLEPŠENÍ EVROPSKÝCH ZÁKONŮ O KOMODITNÍCH DERIVÁTECH ...........................................................................................................................................23 4.2 NOVÉ REGULACE HEDGEOVÝCH FONDŮ: MÁLO VÝHOD PRO ROZVOJOVÉ ZEMĚ? ...........24 4.3 NOVÝ A OFICIÁLNÍ NÁVRH NA ZAVEDENÍ DANĚ Z FINANČNÍCH TRANSAKCÍ (FTT) V EU .......26 4.4 ROZVOJOVÉ ZEMĚ A OBČANÉ PROHRÁVAJÍ S DAŇOVÝMI RÁJI .....................................................27 5. FINANČNÍ, MĚNOVÁ A EKONOMICKÁ SPRÁVA EU ........................................................................... 30 5.1 CHYBĚJÍCÍ REFORMA EVROPSKÉHO ROZHODOVACÍHO PROCESU ..........................................31 5.2 EU, JEJÍ ČLENSKÉ STÁTY A MEZINÁRODNÍ FINANČNÍ A MĚNOVÝ ROZHODOVACÍ PROCES ...31 5.3 DOHODY O VOLNÉM OBCHODU V OBLASTI FINANČNÍCH SLUŽEB PODKOPÁVAJÍ FINANČNÍ REFORMY .........................................................................................................33 6. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY ................................................................................................................................ 35 PŘÍLOHA: GLOSÁŘ ................................................................................................................................................... 37

Jak evropské finanční reformy ignorují rozvojové země a udržitelný rozvoj

3

1. ÚVOD A SHRNUTÍ Finanční krize, která v Evropě vypukla na podzim roku 2008, vyústila v krizi hospodářskou, jež rovněž významně zasáhla mnoho rozvojových zemí, což dokládá mnoho různých zpráv. Například nedostatek exportních příležitostí a bankovních úvěrů pro podniky 1

těžce zasáhl příjmy rozvojových zemí.

1 Viz například: UNCTAD, Assessing the impact of the current financial and economic crisis on global FDI flows, leden 2009, ; Oxfam, The Global Economic Crisis and Developing Countries, .

4

Chybějící rozměr

Aby bylo možné předejít vzniku nové krize, zahájila Evropská unie (EU) reformu svého bankovního sektoru. Přestože je bankovní sektor jednoznačně celosvětově propojený a mnohé evropské banky jsou tak přítomny v rozvojových zemích, nebyl doposud přikládán zásadní význam dopadu finančních reforem EU na rozvojové státy. Finanční reformy EU neberou ohled na celosvětové environmentální a sociální problémy a nesnaží se ani zajistit podporu finančního sektoru pro transformaci směrem k jeho větší udržitelnosti. Tato zpráva se zaměřuje na řadu nových finančních zákonů, jež se EU rozhodla přijmout nebo již přijala, z nichž si vybrala ty, které lze považovat za významné z hlediska rozvojových zemí a udržitelného rozvoje. Tyto finanční reformy se v ní hodnotí a činí se zde rovněž doporučení ohledně toho, jakým způsobem by měly být vylepšeny, aby zohlednily zájmy rozvojových zemí i otázky udržitelného rozvoje. Za podklad byla použita zpráva „Náprava globálních financí“ (Fixing Global Finance)2 od indického odborníka Kavaljita Singha, jejíž prostudování rovněž doporučujeme pro pochopení otázek, jimž se v této zprávě věnujeme. Dopad některých finančních reforem EU byl poprvé probírán v průběhu setkání expertů SOMO (26. května 2010). Výsledný koncept dokumentu vycházející z této diskuse je v oběhu od listopadu 2010 a pro účely této zprávy byl aktualizován. Tato zpráva je součástí projektu,3 který má za cíl zajistit, že při rozhodování o řadě finančních reforem v rámci EU budou brány v úvahu zájmy rozvojových zemí i otázky udržitelného rozvoje. Partnerskými organizacemi projektu jsou: AITEC (Francie), Glopolis (Česká republika), New Economic Foundation (Velká Británie), SOMO (Nizozemsko), Vedegylet (Maďarsko) a WEED (Německo). Kolegové z těchto organizací poskytli své komentáře ke konceptu dokumentu a budou se rovněž účastnit aktivit následujících po vydání této zprávy.

2 Zprávu je možné si stáhnout na adrese: a

3 Více informací o projektu „Towards a Global Finance System at the Service of Sustainable Development“ naleznete na adrese: .

Shrnutí hlavních zjištění a doporučení vyplývajících z této zprávy • Přestože mnoho evropských bank funguje v rozvojových zemích, nemají dohledové orgány těchto zemí žádnou záruku, že budou moci participovat v rámci nových struktur bankovního dohledu EU a hájit tak zájmy svých zemí. • Nové evropské bankovní reformy nedostatečně omezují riskantní chování bank. Nová pravidla týkající se kapitálových rezerv, o nichž musí EU ještě rozhodnout, by mohla vést k omezení úvěrů a služeb poskytovaných evropskými bankami v rozvojových zemích. Nová legislativa by měla donutit evropské banky k změně modelu směrem ke službám pro reálnou ekonomiku. • Nové mechanismy EU zaměřené na ochranu základních finančních služeb a peněz drobných střadatelů by měly rovněž pokrývat klienty evropských bank operujících v rozvojových zemích. • Ratingové agentury (CRA) mají významný vliv na to, kolik rozvojové země zaplatí za úvěry i jaké do nich budou přicházet investice. Reformy, na nichž se EU doposud shodla, nevedou k tomu, aby ratingy těchto agentur byly dostatečně spolehlivé. Evropská komise (EC) musí co nejrychleji provést navrhované strukturální reformy. Kromě toho by měla EU vyžadovat, aby ratingy plně zohledňovaly otázky společenské a environmentální udržitelnosti. Rozvojové země a jejich společnosti potřebují lépe zaručený přístup k vysoce kvalitním ratingům, a to i prostřednictvím vládou zaštítěných iniciativ. • Vzhledem k tomu, že trhy komoditních derivátů a zahraničních měn ovlivňují například také ceny, za něž rozvojové země dovážejí a vyvážejí potraviny, měla by EC při regulování těchto trhů uplatňovat princip předběžné opatrnosti. Aby bylo možné předcházet a bránit nadměrné spekulaci, musí chystané zákony (MiFID) zavést přinejmenším striktní právní omezení ex-ante zaměřené na to, kolik komoditních derivátů v oblasti potravin mohou finanční aktéři držet. Hodnocení sociální neužitečnosti celého trhu derivátů by mělo vést ke strukturním změnám.


5

• Hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu mají na rozvojové země nejrůznější dopady: jde např. o nákup půdy či o společnosti zakládané v těchto zemích zaměřené na krátkodobý zisk. Nová evropská legislativa (AIFMD) škodlivé aktivity těchto fondů nezastaví. Přehodnocení AIFMD by mělo být vedeno plným zhodnocením hedgeových fondů a aktivit v oblasti soukromého kapitálu. • Daň z finančních transakci (FTT) se jeví jako dobrý nástroj k omezení nadměrných spekulací na finančních trzích. Evropská komise, Německo a Francie uznaly, že FTT by mohla být prostředkem pro financování rozpočtu EU i členských států a vyvážit tak náklady na záchranu bank. Občanská společnost se však dlouhodobě snaží prosadit ideu, že by výtěžek z FTT měl být určen pro rozvojové země a udržitelný rozvoj. Nové návrhy EC ohledně FTT v rámci EU jsou užitečné, budou však muset čelit mnoha nástrahám, než dojde k jejich implementaci.

strukturální změny zaměřené na oddělení spekulativních aktivit finančních trhů od základních bankovních služeb, ani tvorbu rozmanitějšího finančního systému. K tomu, aby bylo možno zajistit, že finanční sektor již dále nerozšiřuje trhlinu mezi bohatými a chudými, ale naopak pomáhá zvrátit změnu klimatu, podporovat potravinovou bezpečnost, udržitelnou produkci a spotřebu, a to nejen v rozvojových zemích, je nutný větší tlak ze strany občanů.

Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni se všemi otázkami a termíny, které se objevují v této zprávě, je v příloze k dispozici vysvětlující glosář. Zajímavé informace lze rovněž nalézt ve věstníku týkajícím se finančních reforem.4

• Rozhodování EU ohledně finančních reforem a řízení hospodářství potřebuje zásadní proměnu, protože v něm nyní dochází ke střetům zájmů, je nadměrně ovlivněno lobbováním finančního průmyslu – a to na úkor hlasu občanské společnosti a rozvojových zemí –, stává se nedemokratickým a vynucuje si přísná opatření v sociální oblasti. • Na mezinárodní úrovni by měla EU zvrátit pozici, která při finančním rozhodování upřednostňuje skupinu G20 a další malá mezinárodní fóra před OSN, v níž by mohly být rozhodování účastny všechny rozvojové země i státy EU. • Obchodní a investiční dohody EU s rozvojovými zeměmi liberalizující finanční služby jsou v rozporu s finančními reformami EU. Proto by také mělo být zastaveno jakékoli vyjednávání EU s rozvojovými zeměmi o liberalizaci obchodu a investic a měla by být odstraněna pravidla narušující politický prostor pro finanční reformy či kontrolu kapitálu. • Obecně lze říci, že finanční reformy EU postrádají vizi finančního sektoru ve službách hospodářství a transformace směrem k trvale udržitelným společnostem. EU například ani nenavrhuje

6


4 Všechny věstníky „Newsletters – EU financial reforms“ si lze stáhnout na adrese: ; .

2. BANKOVNÍ REFORMA: DOTČENÉ ROZVOJOVÉ ZEMĚ SE K NÍ NEMOHOU VYJÁDŘIT V různých rozvojových zemích dosahují zahraniční banky podílů na trhu vyšších než 50 % – což tyto země činí velmi závislými na stabilitě těchto zahraničních bank. Některé velké mezinárodní banky a finanční instituce se sídlem v EU jsou přítomny v mnoha rozvojových zemích.


7

Například HSBC (Velká Británie) je k říjnu 2011 přítomna v 53 rozvojových zemích a Credit Agricole (Francie) ve 35 rozvojových zemích. Evropské banky vlastní velkou část bankovního sektoru v konkrétních rozvojových zemích (např. španělské banky v latinskoamerických). Mnohé mezinárodní finanční instituce či koncerny nevyvíjejí činnost pouze v oblasti bankovnictví v rozvojových zemích, ale jsou aktivní rovněž v sektoru pojišťovnictví, správy fondů, investičního bankovnictví, a dokonce hedgeových fondů. Před příchodem finanční krize se argumentovalo tím, že zahraniční banky zvýší efektivitu bankovního systému v rozvojových zemích. Političtí činitelé podporovali přítomnost zahraničních bank v těchto zemích a umožňovali akvizice domácích bank zahraničními subjekty. Některé země se zavázaly prostřednictvím obchodních úmluv k tomu, že cizím bankám otevřou své trhy natrvalo (viz kapitola 5.3), aniž by přitom měly k dispozici záruku dobrého dohledu a regulace domácího bankovního sektoru. Nicméně, těsně před vypuknutím krize narůstalo také povědomí o různých negativních dopadech činnosti zahraničních bank. Například v určitých zemích zahraniční banky poskytují méně úvěrů než banky domácí, nabízejí málo, či dokonce žádné finanční služby drobným zemědělcům, chudým občanům či malým společnostem a zaměřují své služby na bohatou klientelu přinášející zisky.5 Banky hrají významnou roli v rámci finanční krize, která zasáhla celý svět v roce 2008, a to zvláště mezinárodní finanční instituce a investiční banky, z nichž některé mají svá sídla v Evropě. Finanční krize, jež vypukla po pádu americké banky Lehman Brothers v září 2008, se změnila v krizi hospodářskou v situaci, kdy banky drasticky omezily příliv úvěrů do ekonomiky firem. Rozvojové země byly touto hospodářskou a finanční krizí v letech 2008–2009 významně zasaženy, protože poptávka po jejich vývozu poklesla, snížil se objem finančních toků a přímých zahraničních investic a došlo rovněž k omezení remitencí od migrantů. Krize odhalila následující nebezpečí a zranitelná místa zahraničních bank operujících v jejím průběhu v rozvojových zemích:

5 Viz například: K. Singh, M. Vander Stichele, Rethinking liberalisation of banking services under the India-EU free trade agreement, SOMO, září 2009; N. van Horen, Foreign Banking in Emerging Markets, prezentace na SOMO Expert meeting EU financial reforms, 26. květen 2010.

8


• Selhání dohledu a regulace v domovské zemi i na mezinárodní úrovni vyústilo v nestabilitu aktivit zahraničních bank v rozvojových zemích. • Úvěry od zahraničních bank na obchodní aktivity (export-import) a pro (malé) podniky v hostitelské zemi byly omezeny, zcela chyběly nebo se jejich cena významně zvýšila. • Mezinárodní banky stáhly kapitál ze svých dceřiných společností a poboček v rozvojových zemích, aby tak pokryly svou neodkladnou potřebu kapitálu. • Zahraniční banky prodaly své dceřiné společnosti či pobočky v rozvojových zemích. • Záchranné balíčky pro evropské banky nezaručily, že by se kapitál rozložil rovnoměrně do všech částí bank mimo domovskou zemi, včetně rozvojových zemí. Říká se, že záchranné balíčky mají skryté podmínky zaměřené na to, aby bylo malým a středním podnikům v domovské zemi poskytováno více úvěrů, a to na úkor úvěrů v hostitelských zemích. • Zahraniční banky, jimž se dostalo záchrany, představovaly nerovnou konkurenci domácím bankám v rozvojových zemích, jež nebyly schopny své banky zachraňovat. Vzhledem k vazbám mezi evropskými mezinárodními bankami a rozvojovými zeměmi i negativním dopadům (evropských) bankovních krizí na rozvojové země je důležité, aby EU vzala tyto dopady v úvahu při zavádění nové bankovní legislativy a dohledu.

2.1 Dohled nad evropským bankovním sektorem: reformy ignorují dohledové orgány v rozvojových zemích Finanční krize odhalila, že dohled nad evropskými bankami působícími v zahraničí a dalšími finančními institucemi nedostačoval k tomu, aby bylo možno předejít vzniku krize s celosvětovými následky. EU liberalizovala svůj sektor finančních služeb, aniž by zároveň vytvořila přiměřené regulační a dohledové struktury, které tak v důsledku zůstaly na národní úrovni. Existovalo například jen velmi málo mechanismů umožňujících sdílení informací a spolupráci mezi domovskými

a hostitelskými zeměmi v oblasti hroutících se mezinárodních bank a dalších finančních institucí. EU se v letech 2009 a 2010 dohodla na zlepšení dohledu a vytvořila nový Evropský systém orgánů finančního dohledu zaměřený na: • Kolegium bankovního dohledu; • Evropský orgán pro bankovnictví (EBA); • Evropskou radu pro systémová rizika (ESRB). Dále se v tomto textu věnujeme tomu, jaký vliv má tato nová dohledová struktura na rozvojové země a jaké zapojení umožňuje jejich dohledovým orgánům. Některé metody dohledu rovněž doznají vylepšení v rámci Směrnice o kapitálových požadavcích 4, jak je blíže vysvětleno v části věnované nové bankovní regulaci.

2.1.1 Kolegium bankovního dohledu: neexistuje záruka přístupu pro zástupce dohledových orgánů z rozvojových zemí Kolegia bankovního dohledu jsou orgány, jejichž prostřednictvím se dohledové orgány z domovských a hostitelských zemí, v nichž příslušná mezinárodní banka se sídlem v EU působí, setkávají a vzájemně konzultují různé otázky. Kolegia bankovního dohledu byla posílena a jejich fungování zlepšeno na základě první revize Směrnice o kapitálových požadavcích EU (CRD) přijaté v září 2009.6 Tato revize zavedla lepší spolupráci v rámci jednotlivých kolegií dozoru s cílem dohlížet nad riziky mezinárodních bank a předcházet jim. Podle pravidel a zásad pro vylepšení fungování kolegií dohledu se země, jež nejsou součástí EU nebo 7

8

6 Tato revize vyústila do tzv. CRD 2, jejíž oficiální znění s označením 2009/111/E je dostupné ke stažení na adrese: . 7 Viz především CRD 2, čl. 42a, 129 a 131 8 CEBS, Guidelines for the Operational Functioning of Colleges, červen 2010, .

Evropského hospodářského prostoru (EEA),9 „mohou stát členy kolegia dohledu konkrétní mezinárodní banky sídlící v EU a vyvíjející činnost v jejich zemi, je-li to vhodné“. O tom, zda se dohledový orgán z rozvojové země stane členem kolegia dohledu v mezinárodní bance vyvíjející činnost v té které rozvojové zemi, v praxi rozhoduje domácí dohledový orgán, a to na základě různých kritérií, mezi něž patří i rizika dceřiné společnosti v rozvojové zemi pro mezinárodní banku jako celek. Mezi tato kritéria naopak nepatří význam příslušné banky sídlící v EU pro danou rozvojovou zemi, např. z hlediska plateb a systémů úspor. To je v kontrastu s kritérii použitými pro přijímání hostujících supervizorů EEA a doporučeními Basilejského výboru pro bankovní dohled ohledně společného dohledu.10 I když je do kolegia přijat dohledový orgán z rozvojové země, zásady neukládají, že je nutné jej zvát ke všem jednáním.11 Dohledový orgán z rozvojové země může získat veškeré relevantní informace, nikoli však podporu v oblasti financí či lidských zdrojů umožňující mu cestovat a aktivně se účastnit setkání či korespondence. To znamená, že dohledové orgány z rozvojových zemí, v nichž operují evropské banky, nemají zaručenou účast při přijímání rozhodnutí týkajících se mezinárodních bank, která by mohla mít vliv na jejich zemi, např. v situaci, kdy dojde ke vzniku krize. V červenci 2011 proběhlo hodnocení orgánů dohledu finančních „konglomerátů“ se sídlem v Evropě i smíšených holdingových společností, provozujících bankovní i nebankovní činnost v rozvojových

9 Evropský hospodářský prostor tvoří země EU + Island, Lichtenštejnsko a Norsko. 10 Basel Committee of Banking Supervision, Good

practice principles on supervisory colleges, říjen 2010, str. 5 (pod zásadou č. 2), : „při stanovování příslušných dílčích struktur by měl brát rovněž ohled na skutečný stav bankovní skupiny v hostitelské(kých) jurisdikci(ích)“; viz rovněž Dodatek 1 o potřebě sdílení informací. 11 Viz zásady CEBS: umožňují, že na některých setkáních kolegia, na nichž se věnuje pozornost konkrétním otázkám, nemusí být přítomny všechny dohledové orgány.


9

zemích.12 Začátkem roku 2013 zavede Směrnice o finančních konglomerátech zvláštní společná dohledová opatření týkající se koordinace mezi různými dohledovými orgány na národních i evropských úrovních a také veřejně dostupných informací týkajících se jejich struktury. Zpráva hodnotící, zda by neregulované bankovní aktivity, např. koncerny vyvíjející průmyslové i bankovní aktivity, měly být rovněž podrobeny dohledu a regulaci, bude dokončena až koncem roku 2012.

způsobem, jenž ochrání zájmy rozvojových zemí, v nichž evropské banky působí.

2.1.2 EBA a spory mezi dohledovými orgány

2.1.3 Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) nemá žádné vazby na rozvojové země

Za jistých okolností může dojít k tomu, že dohledové orgány z domovské a hostitelské země nedospějí k dohodě, protože rozhodnutí domácího dohledového orgánu by mělo za následek menší objem poskytovaných úvěrů v hostitelské zemi. Kdo v případě nemožnosti dospět k dohodě přijme finální rozhodnutí, je velmi citlivá otázka, jelikož toto rozhodnutí může přinášet prospěch domovské zemi na úkor zemí hostitelských nebo naopak. V září 2010 přijala EU nové zákony týkající se bankovního dohledu, podle nichž není možné takovéto spory řešit pouze prostřednictvím rozhodnutí domácího dohledového orgánu. Nově vytvořený Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) díky tomu získal mandát činit závazná konečná rozhodnutí ve sporech mezi jednotlivými dohledovými orgány v rámci jednoho kolegia, a to po uplynutí období pokusů o mediaci. EBA může přimět národní orgány bankovního dohledu v jednotlivých členských státech EU k naplnění závazných rozhodnutí nebo, v případě, že tak neučiní, přimět k jejich realizaci přímo příslušnou mezinárodní evropskou banku. Tento postup je však založen na sporech mezi orgány bankovního dohledu v rámci EU. Vzhledem k tomu, že žádný z orgánů bankovního dohledu třetích zemí není členem EBA a tyto orgány rovněž nemusejí být členy kolegia orgánů bankovního dohledu (viz výše), neexistuje žádná záruka, že budou neshody mezi dohledovými orgány vyřešeny 12 Viz Evropský parlament: Financial conglomerates: supplementary supervision of financial entities (doplň. směrnice 98/78/EC, 2002/87/EC a 2006/48/EC), .

10


EBA může rozvíjet kontakty a vstupovat do administrativních vztahů s dohledovými orgány, státními orgány zemí mimo EU a mezinárodními organizacemi. Nicméně, omezené finanční zdroje, jež mají k dispozici dohledové orgány13, mají za následek, že zatím není jasné, kolik kontaktů a dohod bude s dohledovými orgány v rozvojových zemích uzavřeno.

Nově vytvořená Evropská rada pro systémová rizika (ESRB)14 má za úkol hodnotit systémová rizika vznikající ve finančním systému. ESRB tvoří veškeré evropské dohledové orgány a centrální bankéři jednotlivých zemí, může však pouze vydávat varování a nemá žádné pravomoci zasáhnout v případě vzniku systémového rizika. Definice systémového rizika je interpretována jako to, co představuje problémy pro finanční stabilitu a ekonomiku EU a nikoli světa jako celku nebo specificky rozvojových zemí. Kdyby mezi sebe přibrala centrálního bankéře z některé rozvojové země, mohla by ESRB rozšířit svou perspektivu. ESRB má svůj Výbor vědeckých poradců, jehož předseda se účastní schůzí ESRB na vysoké úrovni. Tento Výbor vědeckých poradců představuje příležitost pro začlenění jednoho či více zástupců dohledových orgánů či odborníků z rozvojových zemí.

13 Newsletter – EU financial reforms, číslo 3, říjen 2010, . 14 Více informací o ESRB, naleznete v následujících zdrojích: Newsletter – EU financial reforms, č.1, 2 a 3 (duben, červen, říjen 2010); <www.esrb.europa.eu>; ; : viz čl. 11a.

2.1.4 Doporučení pro zlepšení dohledových orgánů EU Nově schválená evropská pravidla o kolegiích dohledových orgánů pro mezinárodní banky nezlepšují dostatečnou měrou nedostatečné dohody mezi dohledovými orgány v domovských a hostitelských rozvojových zemích, jež existovaly již před vypuknutím krize.15 Následující doporučení by mohla zlepšit fungování nového evropského bankovního dohledu: • Dohledový orgán domácí země a EBA by měly společně zajistit, že všechny dohledové orgány z rozvojových zemí, v jejichž domácím finančním systému banka hraje významnou roli, se mohou účastnit práce kolegia dohledových orgánů, a to prostřednictvím nezbytných úmluv o sdílení informací, pozvání na schůze a poskytnutí finančních prostředků. • Přijímají-li se závazná rozhodnutí k řešení sporů mezi jednotlivými dohledovými orgány v rámci kolegia, měl by EBA zajistit, že jsou brány v úvahu zájmy rozvojových zemí, v nichž hraje banka se sídlem v EU (významnou) roli. • Hodnocení Směrnice o finančních konglomerátech, jehož vydání je plánováno na 31. prosince 2012, by mělo přijít s návrhem na úplnou účast příslušných dohledových orgánů těch rozvojových zemí, v nichž příslušný konglomerát hraje významnou roli. • Měly by být vytvořeny nové mechanismy, které by umožnily, aby na zodpovědnost za tyto nově zaváděné úkoly dohlížel parlament i široká veřejnost. To by parlamentům a občanům umožnilo přitáhnout pozornost k dopadu na rozvojové země a obecně pomoci předcházet tomu, aby chyby vzniklé v rámci dohledu mohly vést k utrácení vysokých částek z kapes daňových poplatníků. • ESRB by měla vypracovat novou definici „systémových rizik“, která by zahrnula také rizika mimo EU, a nabídnout špičkovému odborníkovi z rozvojové země místo ve Výboru vědeckých poradců.

• ESRB by také měla do definice systémových rizik zahrnout rizika pro udržitelnost a společnost (např. chudí bez přístupu k finančním službám, příliš nízké objemy úvěrů pro činnosti v oblasti udržitelnosti a nadměrné úvěrování spekulativních finančních aktivit a produktů atp.). • Mnohé rozvojové země se potýkají s problémy při hodnocení nových komplexních finančních produktů a postupů zaváděných bankami. Všechny dohledové orgány by měly mít mandát hodnotit všechny nové finanční produkty a postupy vytvářené, nabízené a používané bankami („úřad pro bezpečnost finančních produktů“). Pokud se dospěje k závěru, že by finanční inovace mohla mít negativní dopad na finanční a sociální stabilitu, měla by být zakázána.

2.2 Nová bankovní pravidla v EU Finanční krize ukázala, že k tomu, aby banky nedestabilizovaly finanční systém, hospodářství a rozpočty vlád, je nutné přepracovat systém bankovních regulací. Protože banky neměly k dispozici nezbytné kapitálové rezervy zamezující destabilizujícím úpadkům, bylo nutné vynaložit obrovské částky z peněz daňových poplatníků. Zásadní evropská bankovní reforma proto mění nařízení o tom, kolik kapitálu musí mít banka k dispozici v rámci rezerv. Tyto tzv. „kapitálové požadavky“ by měly bankám umožnit vyrovnat se s neplněním závazků ze strany dlužníků a se ztrátami vzniklými z aktivit na finančních trzích. Mezinárodní zásady ohledně kapitálových požadavků stanovuje Basilejský výbor pro bankovní dohled. Stávající kapitálové požadavky označované jako Basel II (viz dále) obsahují rovněž zásady týkající se toho, jak mají banky hodnotit rizika dlužníků a jakým způsoben nad nimi má být vykonáván dohled. Směrnice o kapitálových požadavcích (CRD) představuje zákonné ustanovení, které činí z úmluvy Basel II normu právně závaznou pro banky se sídlem v EU.

15 Viz obdobné dohody jako např. „Concordat“ uzavřený Basilejským výborem pro bankovní dohled, <www.bis.org/bcbs>. Jak evropské finanční reformy ignorují rozvojové země a udržitelný rozvoj

11

2.2.1 Bankovní pravidla, která již EU revidovala 16

EU již provedla jisté úpravy Směrnice o kapitálových požadavcích (CRD), jimiž se snaží reagovat na nejvýznamnější problémy vyvolané finanční krizí, což vedlo k vytvoření směrnic CRD 2 a CRD 3 (schváleny v letech 2009 a 2010), obsahujících lepší řešení regulace v následujících oblastech: • Omezení riskantní (re)sekuritizace bank. Sekuritizace představovala jednu z významných příčin finanční krize, protože jejím prostřednictvím banky odprodávaly nekvalitní („sub-prime“) úvěry zabalené do neprůhledných finančních produktů a obcházely tak kapitálové požadavky. • Banky držící sekuritizované produkty musejí být transparentnější v oblasti rizik a splňovat vyšší kapitálové požadavky. • Mezibankovní půjčky jsou omezeny s cílem předejít přílišné vzájemné závislosti bank v oblasti běžného provozního kapitálu, což v průběhu finanční krize vedlo ke vzniku problémů. • Nová regulační opatření omezují nepřiměřené odměňování a bonusy bankovních zaměstnanců, např. výplata 40 – 60 % jakéhokoli bonusu musí být odložena o nejméně tři roky17, což je opatření pro omezení krátkodobých pobídek k přijímání nadměrného rizika. • Je třeba, aby banky zlepšily hodnocení rizik u svých spekulativních a riskantních aktivit na finančních trzích (např. obchod deriváty) a vytvořily si větší kapitálové rezervy. 16 Více informací získáte například v materiálu: „New EU regulations on capital requirements to continue“, Newsletter – EU financial reforms, č. 1, duben 2010; „New EU legislation after financial industry maintains high bonuses“, Newsletter – EU financial reforms, č. 3, říjen 2010, . 17 Bližší vysvětlení viz: „New EU regulations on capital requirements to continue“, Newsletter – EU financial reforms, č. 3, říjen 2010, .

12


Tyto nově zavedené regulace neznamenají konec riskantních postupů bank ani jejich netransparentních mimoúčetních souvisejících aktivit. Výsledkem omezení mezibankovních půjček může potenciálně být méně úvěrů pro rozvojové země, neboť takové úvěry mohou být považovány za příliš riskantní.

2.2.2 CRD 4: lepší a vyšší kapitálové požadavky 20. června 2011 představila Evropská komise (EC) své návrhy zákonů běžně označované jako CRD 4 zaměřené na zlepšení kvality a kvantity kapitálu, který si evropské banky musejí odkládat (kapitálové rezervy), a vylepšení řízení bank.18 Tyto návrhy EC musejí převést do práva EU nové mezinárodní zásady pro kapitálové požadavky, dohodnuté koncem roku 2010 Basilejským výborem pro bankovní dohled a skupinou G20 pod označením Basel III.19 Návrhy obsažené v CRD 4 se skládají ze dvou různých evropských zákonů: • Regulace20 ohledně striktnějšího přístupu ke kapitálovým rezervám bank, která vyžaduje: • Zvýšení kvality kapitálových rezerv prostřednictvím 14 striktních kritérií, aby mohl být kapitál použit v situaci, kdy se banka ocitne ve finančních těžkostech.

18 Pro detailní údaje, shrnutí a kritický komentář návrhů CRD 4 viz: ; M. Vander Stichele, „The battle for big bank reforms“, Newsletter – EU financial reforms, č. 8, září 2011, . 19 Viz BCBS, text znění pravidel Basel III a kvantitativní studie dopadů vydaná Basilejským výborem, tisková zpráva, 16. prosince 2010, ; . 20 „Regulace zásad předběžné opatrnosti pro úvěrové společnosti a investiční firmy“: Evropská regulace musí být po svém schválení Evropským parlamentem a Radou ministrů financí zavedena okamžitě, a to s minimálními či žádnými změnami.

• Růst kvality nově definovaných, vysoce kvalitních kapitálových rezerv, jež musí finanční instituce držet (až 7 % z jejího rizikově váženého kapitálu).

rizika, a to včetně omezení jejich závislosti na ratingových agenturách. Dohledové orgány budou rovněž muset uplatňovat sankce v případě porušení bankovních zákonů EU.

• Postupy zlepšující rezervy a správu snadno dostupných peněz (likvidity) umožňující přestát náhle vzniklé obrovské požadavky na hotovost v krátkém čase. Finální pravidla pro likviditu EC stanoví v roce 2015. Zásady týkající se toho, jak banka spravuje své „stabilní“ a dlouhodobé financování, Komise stanoví až v roce 2018.

• Snížení objemu prostředků, jež si banky samy půjčují (pákový efekt). Limit pro půjčky (pákový poměr) bude závazný počínaje rokem 2018.

• Zlepšená správa rizik pomocí přísnějších předpisů ohledně toho, jak mají banky a investiční firmy kalkulovat a zmírňovat rizika vyplývající z jejich aktivit. Tyto kalkulace definují, kolik kapitálových rezerv mají banky držet, zvláště pokud se angažují v rizikových aktivitách, jako jsou obchody s deriváty a úvěry hedgeovým fondům. • Směrnice21 ke zlepšení dohledu a řízení bank: • Mandát dohledovým orgánům k tomu, aby mohly od bank požadovat vytvoření dodatečných kapitálových polštářů („anticyklický polštář“) v časech ekonomické prosperity, jejž by mohly využít v době, kdy se hospodářství nedaří. Dohledové orgány rovněž mohou vyžadovat, aby velké finanční instituce, jež mají z hlediska finančního systému rizikový potenciál (systémově významné finanční instituce – „SIFI“), držely dodatečné kapitálové rezervy, jejichž standardy zvláštních kapitálových polštářů je ještě potřeba regulovat.22 • Zlepšení corporate governance bank a investičních společností prostřednictvím nových kritérií zaměřených na řízení bank a na to, jak zlepšují svou správu rizik či procesy hodnocení 21 Jakákoli evropská směrnice musí být nejprve přenesena do národních právních řádů členských států, které mohou před jejím zařazením do místního právního řádu provádět drobné úpravy. 22 Rada pro finanční stabilitu (FSB) přišla s návrhy ohledně SIFI, které by měly být odsouhlaseny na summitu skupiny G20 v listopadu 2011: FSB, Meeting of Financial Stability Board, tisková zpráva, 3. října 2011, .

Celkový přístup přijatý v rámci CRD 4 je zaměřen především na omezení finančních rizik a finanční nestability (bez nadměrných nákladů pro banky), které mohou mít vliv na fungování finančního systému a hospodářství, a to především v rámci EU. Hodnocení dopadů CRD 4 provedené EC se nezaměřovalo na vliv na rozvojové země, v nichž evropské banky fungují.23 Vzájemná propojenost bankovního světa i spojení mezi mezinárodními bankami a rizikovými finančními trhy ještě neprošla reformou. Nebylo například navrženo žádné oddělení mezi retailovým a investičním bankovnictvím, např. jako součást přehodnocení navrhovaných kapitálových požadavků na bankovní aktivity na riskantních derivátových trzích, ani půjčování hedgeovým fondům. Zatímco je pro celý bankovní systém potřeba větší finanční stabilita, nejsou reformy navrhované EC ani v nejmenším namířeny k efektivnějšímu fungování systému z hlediska hospodářství, sociálních dopadů a udržitelnosti. Nezaručují, že banky dokážou naplnit finanční potřeby společnosti, a to včetně občanů, kteří nejvíce potřebují základní finanční služby a úvěry. Ani neznamenají bankovní financování použitelné pro transformaci směrem k environmentálně a sociálně udržitelnému hospodářství. Návrhy obsažené v CRD 4 například nedokážou zásadně proměnit systémy hodnocení rizika využívané mnoha evropskými bankami, které ve své současné podobě přikládají při hodnocení úvěrů jen malou váhu sociálním a environmentálním rizikům a přínosům. Navrhované bankovní reformy nedokázaly narušit obchodní model bank zaměřený na maximalizaci zisků pro akcionáře, jehož se využívá k přitáhnutí investorů, ale zároveň se z něj stává hnací síla nadměrně riskantního chování bank. Evropské banky již začaly lobbovat proti vyšším kapitálovým po23 Dopady vyhodnocené EC naleznete na adrese: .


13

žadavkům s poukazem na to, že budou nákladné a budou mít za následek menší množství úvěrů pro malé a střední podniky, jež jsou považovány za méně ziskové. Kromě toho se v důsledku zmatků souvisejících s eurem a vládními dluhopisy v roce 2011 ukázalo, že banky neodkladně potřebují více kapitálu, avšak investoři a finanční trhy se zdráhají do nestabilních bank investovat. Z hlediska rozvojových zemí může mít nedostatek kapitálu v evropských bankách za následek nižší množství úvěrů poskytovaných těmito ústavy místním malým a středním podnikům a chudším klientům a naopak větší zaměření na bohatší klienty. Evropské banky by rovněž mohly odprodat své méně ziskové dceřiné společnosti či pobočky v rozvojových zemích, což by mohlo vést k nestabilitě. Na druhé straně evropské banky z důvodu nutné rekapitalizace a výdělků od nových bohatších klientů expandují na vysoce ziskových (rozvíjejících se) trzích, jako je Indie, a to i prostřednictvím akvizic. Doporučení ohledně CRD 4 Následující doporučení se zaměřují na nejvýznamnější problematická místa v rámci návrhů Evropské komise shrnutých do CRD 4. • Před odsouhlasením CRD 4 by EC, Evropský parlament a ministři financí EU měli provést nové posouzení dopadů, zahrnující potenciální dopady návrhů obsažených v CRD 4 na rozvojové země i na nejrůznější sociální a environmentální aspekty.24 • EU by měla zakázat „proprietární obchodování“, při němž banka obchoduje na rizikových a spekulativních finančních trzích na své vlastní riziko a se svými vlastními penězi. Navrhovaná opatření týkající se rizikových aktivit bank na derivátových trzích a vůči hedgeovým fondům a fondům soukromého kapitálu by měla být striktnější. Aby bylo možno vyloučit aktivity nestabilních bank v rozvojových trzích, měly by být učiněny seriózní návrhy na oddělení základního retailového bankovnictví od riskantního bankovnictví investičního. 24 Hodnocení EC, jež zohlednění těchto aspektů postrádá, si můžete stáhnout na adrese a .

14


• Návrhy, které EC stále ještě připravuje,25 zaměřené na řešení krizí či bankrotů evropských mezinárodních bank, by měly zajistit, že budou zajištěny nejenom úspory a základní služby evropským klientům, ale také klientům v rozvojových zemích. • EU by měla zavést pravidla pro odpovědné půjčování26, a to jak v domovské, tak v hostitelských zemích na celém světě, aby tak zamezila neetickým úvěrům velmi chudým zákazníkům27 a chudým zemím28. • Aby bylo možné podporovat environmentálně a sociálně odpovědné financování a rozmanitý finanční sektor, měla by nová pravidla CRD 4 omezit stávající vysoké kapitálové požadavky uvalené na malé družstevní a etické banky v situacích, kdy poskytují úvěry na neriskantní a společensky a environmentálně příznivé aktivity.29 Další opatření by měla zvrátit stávající trend směřující (částečně vinou bankovních standardů) k víceméně identickým a koncentrovaným bankovním systémům. 25 Viz například: návrhy na zacházení s bankami v krizi, , a hodnocení systému zaručujícího, že střadatelé dostanou v případě bankrotu své peníze zpět (v určité míře) – Plány zajištění vkladů, . 26 EC doposud představila pouze návrh pravidel pro zodpovědné poskytování hypoték: viz . 27 Viz například: European Coalition for Responsible Credit, Principles of Responsible Credit, (staženo 16. října 2011). 28 Viz například: UNCTAD, podpora odpovědného úvěrování a půjčování, (staženo16. října 2011); Eurodad, A Global Platform on Sovereign, Democratic and Responsible Financing, 15. dubna 2010, . 29 CBRM, Banking on Ethics - Challenges and opportunities for the European ethical banking industry in the aftermath of the financial crisis, březen 2011, .

• Bankovní reformy by měly mít za výsledek banky primárně sloužící hospodářství a společnosti, nikoli finančním trhům, ani banky zaměřené na bohaté a velké společnosti. Opatření v rámci CRD 4 by měla zahrnovat nové systémy hodnocení rizika, aby banky mohly poskytovat financování pro transformaci směrem k sociálně a environmentálně udržitelné produkci a spotřebě i na mnohé další potřeby společnosti.


15

3. PŘEHLÍŽENÝ VÝZNAM ÚVĚROVÝCH RATINGOVÝCH AGENTUR PRO ROZVOJOVÉ ZEMĚ Rozsah, v němž banky i další věřitelé, stejně jako investoři, aktéři na finančních trzích, spekulanti, a dokonce i dohledové orgány využívají ratingové agentury (CRA) při posuzování důvěryhodnosti a hodnoty společností, dluhopisů, finančních produktů atd., je často podceňován. Tyto agentury jsou soukromé, výdělečné společnosti poskytující služby mnoha finančním aktérům a investorům, kteří nejsou schopni provádět vlastní hodnocení rizik. Hodnocení, jež CRA vydávají, rozhodují o tom, jak se poskytovatelé úvěrů a investoři budou chovat a komu poskytnou úvěr či kapitál.

16


Úvěrové ratingy jsou pro rozvojové země významné, protože pomáhají západním věřitelům a investorům zhodnotit investiční příležitosti a finanční průchodnost v těchto zemích. Rating od agentury stanovující důvěryhodnost rozvojové země se odráží v ceně, za jakou si tato země může půjčovat: čím nižší je hodnocení/rating, tím vyšší je úrok, který vláda rozvojové země nebo společnost musí zaplatit za úvěr, nebo výše úroků (kupón), které země musí zaplatit, chce-li vydat dluhopisy. CRA často nehodnotí (menší) společnosti z rozvojových zemí, které si nemohou dovolit vysoké poplatky za vystavení ratingu, vinou čehož pak tyto společnosti nemají přístup k mezinárodním peněžním a investičním tokům. CRA mají vliv na ekonomickou politiku rozvojových zemí, protože riziko zhoršeného hodnocení má za následek, že některé vlády dávají přednost tržním zásadám otevřeným vůči investorům oproti vlastním politikám, které nemusejí zahraničním investorům vyhovovat. Dojde-li ke snížení ratingu rozvojové země, kapitál z ní rychle uniká pryč, zatímco „nafouknutý rating“ může vést ke vzniku úvěrové bubliny. Oba tyto trendy mají vysoce destabilizující důsledky. Existují různé další problémy týkající se ratingu od CRA udělovaného rozvojovým zemím. Tyto ratingy jsou často nekvalitní, protože jejich přípravě se v rámci agentur věnuje jen málo zaměstnanců a agentury rovněž využívají ve svém ratingovém katalogu pouze několik málo údajů, z nichž nejdůležitější je HDP na hlavu, míra růstu a inflace. Omezené množství kritérií ztěžuje úplné hodnocení rizik či důvěryhodnosti země. Společnosti či oblasti v rámci rozvojové země mohou jen zřídkakdy získat lepší rating než jejich vláda, a to bez ohledu na jejich skutečnou důvěryhodnost. V souhrnu tedy ratingové agentury prostřednictvím ovlivňování toho, kolik kapitálu proudí do rozvojových zemí a jejich společností, mají v rukách osud celé země.

Ratingy od CRA byly zapracovány i do legislativy, a to například s cílem definovat, jaké druhy finančních produktů může vlastnit institucionální investor či pojišťovna. Zásady shrnuté v dohodě Basel II vyžadují od bank, jež nedisponují úplným vlastním mechanismem hodnocení rizik, aby využívaly CRA na základě přísných kritérií výběru. Mnohé rozvojové země v současnosti stále ještě využívají CRA. Tyto agentury však v současnosti nejsou za své chyby právně odpovědné. Jedním z důvodů, proč dochází k nesprávným ratingům, je to, že odvětví CRA je zatíženo střety zájmů i kulturou vysokých bonusů. Vzhledem k tomu, že vydavatelé finančních produktů za vytvoření ratingu platí, hledají, která agentura jim za jejich peníze poskytne nejlepší rating. To podněcuje CRA k nadsazování ratingů za účelem získávání dalších obchodů.

3.2 Neúplné reformy ratingových agentur EU začala provádět regulaci ratingových agentur až v roce 2009, kdy stanovila jistá pravidla, jež jsou agentury nuceny dodržovat od roku 2010. Od agentur se požaduje, aby: • se registrovaly (a evropské firmy smějí využívat výhradně registrovaných agentur); • aplikovaly při svém podnikání jistá pravidla a omezovaly střety zájmů; • byly transparentnější z pohledu veřejnosti v oblasti metodiky hodnocení a vedení záznamů. Koncem roku 2010 byly zavedeny dodatečné regulace ratingových agentur30, zajišťující mj. účinný a centralizovaný dohled nad CRA na evropské úrovni prostřednictvím Evropského úřadu pro cenné papíry a trhy (ESMA).

3.1 Selhání ratingových agentur Finanční krize z let 1997 a 2008 jasně ukázaly, jak ratingové agentury opakovaně nedokázaly adekvátně vyhodnotit rizika dlužníků a finančních produktů. Agentury nesprávně hodnotily vysokými známkami složité sekuritizované hypotéční produkty, což usnadňovalo jejich prodej po celém světě, ale stalo se také zároveň jednou z příčin finanční krize z roku 2008.

Ostrý a náhlý propad ratingů členských států EU započatý na jaře roku 2010 způsobený vysokým zadlužením (nejprve Řecko, pak Irsko, Portugalsko, Španělsko a v říjnu 2011 i Itálie a Francie) měl za následek, že tyto země nyní za své dluhopisy a půjčky 30 Více informací naleznete na: .


17

platí velmi vysoké úroky. To přispělo k vyostření hospodářské krize a ke krizi eura a podpořilo spekulace proti euru a evropským bankám. Evropské instituce následně uznaly, že je ratingové agentury nutno dále reformovat. V prosinci 2010 EC představila a dala k veřejné diskuzi své první názory31 na to, jak řešit následující strukturální problémy: • Nadměrná závislost bank a investorů na ratingu od agentur a nedostatek vlastní kapacity k hodnocení rizik a hodnot důvěryhodnosti. • Nevhodná metodika pro hodnocení vládních dluhů. • Praktický oligopol tří velkých ratingových agentur32, které v mezinárodním měřítku ovládají spletité odvětví ratingu, což snižuje konkurenci, kvalitu a inovace a udržuje vysoké ceny. • Neexistence celounijního systému, který by donutil agentury nést za své chyby odpovědnost. • Střety zájmů vznikající, když dlužník či emitent finančního produktu platí za rating. Návrhy Evropské komise na změny v legislativě spolu s řešením výše uvedených strukturálních problémů jsou zveřejňovány koncem října 2011.

3.3 Doporučení, jak se vypořádat s nedostatečnými ratingovými agenturami Kromě účinné regulace vedoucí k řešení výše uvedených strukturálních problémů by následující reformy mohly přinést prospěch rozvojovým zemím a celosvětovému udržitelnému rozvoji: • Velmi zvýšit kvalitu agenturních ratingů tím, že budou stanovena dodatečná kritéria pro metodiku a proces hodnocení, mezi něž patří například hodnocení palety sociálních a environ31 Viz: . 32 Fitch, Moody’s, Standard & Poor’s.

18


mentálních dopadů33 a také zohlednění rizik vyplývajících z makroekonomické nestability, takže společnost nebude muset nést žádné náklady. • Veřejné a soukromé iniciativy by mohly pomoci zlepšit ratingy tím, že: • Dohledové orgány a centrální banky budou vydávat své vlastní ratingy všech tříd aktiv; • Nezávislá, ale vládou financovaná a kontrolovaná Evropská ratingová agentura (ECRA) by mohla hrát roli při vytváření vyššího standardu na trhu; • Sankce udílené ratingovým agenturám dohledovými orgány a soudy za „hrubou nedbalost“ a využívání příliš úzkých kritérií postrádajících hodnocení udržitelnosti; • V případě pochyb by měl dohledový orgán pravomoc zadat vypracování druhého ratingu. • Vlády rozvojových zemí by měly mít zaručen přístup ke kvalitním ratingům a dalším metodám hodnocení, a to prostřednictvím povinného ratingu či případně ratingu zprostředkovaného nekomerčními agenturami a rozpočtem pro rozvojovou pomoc.34 Evropský dohledový orgán nad CRA, jímž je ESMA, by měl vytvořit oficiální cestu, jíž by úřady rozvojových zemí a uživatelé CRA, stejně jako dotčené zainteresované osoby (např. občané z vysoce zadlužených zemí) mohly podávat stížnosti na ratingové agentury. 33 Za příklad může posloužit Čínská centrální banka, která prosazuje ratingový systém založený na ochraně životního prostředí. Banky budou využívat zákony o životním prostředí a pětibarevný systém hodnocení environmentálních dopadů. Je nepochybné, že škody na životním prostředí, jako například únik ropy po havárii plošiny společnosti BP nebo nepokoje při porušování lidských práv těžařskými společnostmi, mohou mít významný dopad na finanční situaci (například na schopnost splácet dluhy) firmy, a to včetně škod na dobré pověsti, které mohou být velmi nákladné. 34 Program usnadňující rozvojovým zemím získat rating, jaký byl již realizován americkým ministerstvem vnitra (US Department of State), Úřadem pro africké záležitosti (Bureau of African Affairs) a Rozvojovým programem OSN (United Nations Development Programme).

• Aby bylo možné zvrátit stávající dominanci a nadměrnou závislost na třech velkých ratingových agenturách, měla by být přijata následující opatření: • Zavést politiku úplné konkurence, a to včetně jasné definice zneužití dominantního postavení (např. s ohledem na příliš vysoké poplatky) a restriktivních postupů na trhu CRA, i vlastní vyšetřování realizované úřady pro ochranu hospodářské soutěže. • Dohledové orgány by měly vydávat výroční zprávy, v nichž by hodnotily všechny ratingové agentury působící na trhu, a to i ty malé. • Všechny finanční instituce a komerční entity by měly zvyšovat svou schopnost provádět vlastní interní ratingy a být tak méně závislé na CRA.


19

4. FINANČNÍ TRHY: I NADÁLE VYSOCE RIZIKOVÉ Obrovské objemy peněz pohybující se po celém světě a hledající co nejvyšší zisk mají významný vliv na finanční systém. Toky kapitálu, produktů i aktérů na finančních trzích hrály významnou roli při vzniku a zhoršování finanční krize v EU, která dnes, v říjnu 2011, stále přetrvává. Tato kapitola se věnuje otázkám evropských reforem na těchto finančních trzích, které mají významný vliv na rozvojové země: • trhy komoditních derivátů a zahraničních měn; • hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu; • daň z finančních transakcí (FTT); • daňové ráje.

20


4.1 Trhy derivátů: spekulace potravinami a měnami Rozvojové země mohou být obchodováním s deriváty zasaženy, jak je vysvětleno níže, protože toto obchodování má vliv na ceny mnoha produktů, které rozvojové země exportují či importují, jako je pšenice, sója, kukuřice, cukr a další potraviny; káva, kakao i jiné zemědělské komodity; ropa a plyn; zlato, cín a další kovy. Deriváty zahraničních měn mají rovněž vliv na měny rozvojových zemí. Nestabilita hodnoty mnoha měn v letech 2010 až 2011 – významný bod jednání v rámci skupiny G20 – ovlivňuje a je ovlivňována spekulací s měnovými deriváty (např. měnovými swapy). Deriváty jsou kontrakty sázející na změnu hodnoty podkladových produktů (např. komodit, měn), událostí (např. nárůst úrokových sazeb, nesplacení půjčky) atp. Deriváty, jako jsou futures a opce, lze používat čistě pro účely „zajištění“, tedy např. k přenesení rizika cenové nestability na jiného účastníka trhu, který je ochoten riziko nést. Deriváty se však čím dál více využívají ke spekulacím. Deriváty umožňují sázení na změny cen konkrétního produktu, aniž by jej ve skutečnosti bylo třeba kupovat a investovat na příslušném produktovém trhu, což by vyžadovalo velké kapitálové výdaje. Kromě toho si spekulanti mohou vypůjčit peníze, takže si rychle vybudují obrovskou tržní expozici při minimálním vkladu vlastního kapitálu. Obrovské zisky dosahované při obchodování derivátů vyústily ve vysoké bonusy, a tím i další podněty ke spekulaci, což přimělo velké finanční hráče, především velké investiční banky, ke vstupu na tyto trhy. Významným problémem, a to i pro rozvojové země, je, že 90 % derivátů se obchoduje bilaterálně, způsobem „over the counter (OTC)“, a to netransparentně, takže je obtížné analyzovat pohyby cen, např. u OTC obchodovaných měnových derivátů. Globální objem OTC obchodů dosáhl ke konci prosince 2010 objemu 601 triliónů dolarů (teoretický odhad).35 Deriváty zemědělských komodit se ve

35 Více informací o EMIR, viz: „EU falling behind US in regulating derivatives: first EP vote on EMIR“, Newsletter – EU financial reforms, č. 7, červen 2011, .

významné míře obchodují na burzách, které informují o dosažených cenách. Tyto ceny jsou následně používány jako standard pro dovozce a vývozce v rozvojových zemích, a to přesto, že rozvojové země nemají nad těmito burzami žádnou kontrolu (např. Chicago Board of Trade – CBOT). Obchodování komoditními36 a měnovými deriváty představuje relativně malou část celého trhu derivátů, jejich fungování a volatilita však mají na rozvojové země významné dopady. • V době do poloviny roku 2008 investovalo stále více institucionálních investorů a spekulantů do komoditních derivátů a souvisejících investičních produktů (např. komoditních indexových fondů)37 v naději, že tam získají vyšší zisky než na jiných trzích. Následoval obrovský nárůst cen komodit, který vyvrcholil v červnu 2008. To byla jedna z příčin toho, že rozvojové země musely platit vysoké ceny za dovoz potravin a energie. V pětadvaceti zemích vypukly potravinové nepokoje a miliony obyvatel rozvojových zemí dovážejících potraviny trpěly hladem. Jakmile v září 2008 vypukla finanční krize, ceny se zhroutily, neboť spekulanti a investoři potřebovali hotovost a stahovali tak své peníze, přičemž vyhlídky hospodářství byly negativní. Jakkoli nepanuje jednotný názor na to, jak velká je role finančních aktérů, zdá se být čím dál jasnější, že hrají roli v rostoucí volatilitě.38 To bylo rovněž patrné, když v letech 2010 a 2011 docházelo k obrovským výkyvům cen komodit, přičemž trhu komoditních derivátů vévodili finanční hráči. Spekulanti a institucionální investoři začali do komoditních derivátů 36 Více informací o pozadí naleznete v: T. Kerckhoffs, R. van Os, M. Vander Stichele, Financing Food, SOMO briefing, duben 2010, . 37 Ibidem. 38 Viz rozšiřující se seznam literatury: ; „UN Special Rapporteur on the Right to Food Calls for Measures to Limit Food Commodities Speculation“, News, 18. října 2010, ; IFPRI, The Global Hunger Index - The Challenge of Hunger: Taming Price Spikes and Excessive Food Price Volatility, říjen 2011, .


21

investovat znovu v roce 2009. Manipulace londýnského trhu kakaových derivátů hedgeovým fondem měla za následek obrovský nárůst ceny v létě roku 2010, což producenty kakaa vedlo k vystoupením proti nedostatečné regulaci. • Měnové deriváty se prodávají exportérům v rozvojových zemích. Protože jim nebyla jasně vysvětlena rizika a/nebo vinou nečekaných pohybů směnných kurzů, přišli exportéři v rozvojových zemích v posledních letech o obrovské sumy peněz. To je i případ Brazílie v roce 2008 a také Indie, kde mnozí exportéři v Tirupuru39 mohou zbankrotovat a mnoho lidí kvůli tomu může přijít o práci. • Mnohé z velkých či vyspělých rozvojových zemí mají významné vlastní komoditní či derivátové trhy. Indii se podařilo prosadit zákaz obchodu s potravinovými deriváty v situaci, kdy byly ceny příliš vysoké. Naproti tomu Jižní Africe se to nepodařilo, neboť se v dohodách o volném obchodu zavázala, že derivátový trh neuzavře dominantním zahraničním společnostem obchodujícím s deriváty.

4.1.1 Spuštění regulačního režimu v EU • V září 2010 představila Evropská komise (EC) svůj první návrh40 na regulaci trhu derivátů, jež byl v rámci EU postupně liberalizován, aniž by EU vykonávala jakýkoli dohled či regulaci. Tato Evropská regulace tržní infrastruktury (European Market Infrastructure Regulation – „EMIR“) byla počátkem října 2011 stále ještě projednávána v rámci Rady ministrů financi EU a Evropského parlamentu. Toto nové evropské právní nařízení reguluje netransparentní OTC 39 K. Singh, Fixing Global Finance, 2010, str. 72–73, . 40 Viz: “First steps in EU regulation against derivative speculation”, Newsletter – EU financial reforms, Issue nr 3, October 2010, .

22


trh derivátů a zahrnuje především následující prvky41: • Zvýšená transparentnost: OTC derivátový obchod musí být nahlášen do speciálních datových středisek, k nimž mají přístup dohledové orgány, přičemž obecnější informace budou pravidelně zveřejňovány. Více OTC kontraktů s deriváty se bude muset odehrávat na burzách. • Omezení rizika: více OTC obchodů musí projít clearingem, tedy např. využívat centrální protistrany, které jsou striktně regulovány prostřednictvím EMIR a zaručují výplatu i v případě, že jedna ze smluvních stran nedodrží své závazky.42 Až po určitou hranici nebudou muset tzv. „nefinanční strany“ muset využívat clearing. • Nově vytvořené evropské regulační/dohledové orgány (ESMA) získávají mandát dohlížet a intervenovat, dojde-li k případným zmatkům. • V polovině října 2011 EU stále ještě dokončovala nové zákony omezující (nikoli však zakazující) určité zneužívající postupy na derivátovém trhu, jmenovitě43 „prodeje nakrátko“, tedy např. pro41 Více informací o EMIR, viz: “EU falling behind US in regulating derivatives: first EP vote on EMIR”, Newsletter – EU financial reforms, č. 7, červen 2011, . 42 Technicky řečeno: Zvláště „standardizované“ OTC deriváty budou muset projít clearingem prostřednictvím centrálních protistran (central counter parties – CCP). To znamená, že CCP zajišťují finanční polštář pro případ, že jedna ze dvou stran obchodu s deriváty nesplní své závazky. CCP budou přísně regulovány prostřednictvím EMIR. Kromě toho se budou na OTC deriváty, které neprojdou clearingem, uplatňovat nové techniky pro zmírnění škod. 43 To se vztahuje především ke spekulacím s CDS (které pojišťují proti nesplacení vládních dluhopisů) bez vlastnictví dluhopisů: to se stalo řeckým dluhopisům v roce 2010 a vyústilo to do mnohem vyšších cen CDS, načež nově emitované řecké dluhopisy musely nabídnout vyšší úrok, aby přitáhly investory (což však zároveň zvýšilo zátěž pro řecký rozpočet). Veškeré podrobnosti ohledně této regulace prodejů nakrátko a některých aspektů CDS viz: .

dej cenných papírů, jež spekulant nevlastní, jenž však může manipulovat cenami a přinášet obrovské zisky, například u měn. • 20. října 2011 byla Evropskou komisí navržena dlouho očekávaná směrnice Trhy ve finančních nástrojích (Markets in Financial Instruments Directive – MiFID).44 MiFID reguluje finanční trhy (například burzy cenných papírů), obchodní postupy a investiční (poradenské) služby i s nimi související finanční produkty (včetně derivátů), dodavatele a marketingové metody. Cílem MiFID je chránit zájmy investorů (např. získat nejlepší ceny) a integritu finančních trhů a také zajistit, že investiční služby fungují na jediném volném trhu. Evropská komise navrhla, aby hodnocení MiFID vyústilo do dvou různých zákonných úprav: • Regulace (Trhy ve finančních nástrojích – Markets in Financial Instruments Regulation – MiFIR), která se speciálně zaměřuje na vyšší transparentnost finančních obchodníků a jejich dohledových orgánů, které dostanou větší pravomoci zastavit některé rušivé praktiky či obchodování, a také to, že větší objem OTC derivátů bude obchodován prostřednictvím regulovaných platforem. • Revidovaná směrnice MiFID II má za cíl regulovat všechny formy stále se proměňujících obchodních praktik v oblasti derivátů na burzách a dalších obchodních platformách – včetně obchodu s komoditními deriváty – a zajistit tak vyšší transparentnost všech obchodů. Zajistila by rovněž vyšší pravomoci dohledovým orgánům, které by mohly intervenovat při obchodech a kontraktech souvisejících s deriváty a uvalovat sankce.

mi potravin. Na základě návrhů Evropská komise rozhodne o limitech toho, kolik kontraktů na komoditní deriváty mohou aktéři v rámci burzovních či obchodních platforem držet. Národní úřady budou muset mít kapacitu pro zajištění vymáhání těchto omezení a zasáhnout, pokud trhy nefungují správně či dochází k jejich zneužívání. Vzhledem k mezerám v návrhu EC bude z hlediska zajištění toho, zda dojde přinejmenším k omezení spekulací, významný navazující rozhodovací proces v rámci EU. • Evropská komise rovněž zároveň s úpravou MiFID připravila návrhy na revizi Směrnice o zneužití trhu (Markets Abuse Directive – MAD). Jedním z jejích cílů je rovněž zahrnout i trhy komoditních derivátů. • Další novelizace je naplánována na konec roku 2011 a týká se směrnic O koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (Undertakings for Collective Investment in Transferable Securities – UCITS). Tato novelizace je důležitá z hlediska rozvoje, protože komoditní investiční fondy, jako například komoditní indexové fondy45, obchodují v komoditních futures a mohou ovlivňovat ceny zemědělských futures, které jsou referenční pro ceny, za něž rozvojové země vyvážejí a dovážejí potraviny.

4.1.2 Doporučení pro zlepšení evropských zákonů o komoditních derivátech

Od této legislativní úpravy se očekávalo, že se uplatní proti finančním spekulantům na trzích potravinových komoditních derivátů. Návrhy Evropské komise se však nijak přímo neodkazují k obchodu potravinovými komoditními deriváty ani se nezabývají nadměrnou spekulací s cena-

Vzhledem k tomu, že jsou navržené evropské zákonné úpravy velmi krotké, je v nich mnoho skulin a nezabývají se některými zásadními problémy. Následující doporučení jsou zaměřena na navržení cest k silnějším evropským zákonům, zvláště v oblasti MiFID, umožňujícím předcházet nadměrné a škodlivé spekulaci s potravinovými komoditami a na trzích měnových derivátů.

44 Viz například: .

45 Viz například:: T. Kerckhoffs, R. van Os, M. Vander Stichele, Financing Food, SOMO briefing, duben 2010, .


23

• Zavedení principu předběžné opatrnosti u regulací s cílem raději spekulacím s potravinovými komoditami a měnovými deriváty předcházet, než je napravovat. Aby bylo možné zaručit právo na potraviny, měla by se evropská legislativa přímo zaměřit nejen na prevenci rizik pro finanční systémy, ale také na škodlivé vlivy na širší společnost, např. na zdroje potravy a energie po celém světě. To by bylo třeba zahrnout do jasné definice neuspořádaně fungujících trhů, na jejímž základě mohou dohledové orgány výrazně zasáhnout. • Omezení a zákazy spekulativních finančních účastníků na trzích derivátů (zemědělských) komodit a měn by měly být obsaženy přímo v zákonné úpravě a neměly by být ponechány výhradně na rozhodnutí dohledových orgánů. Tato ex-ante omezení a zákazy je třeba jasně definovat (objem, časová platnost omezení, cenová omezení atd.) • Striktní definice „koncových uživatelů“, kteří provádějí hedgeování pro podniky a „finanční účastníky“, s cílem předejít zneužívání. Všichni účastníci by měli rovněž informovat o tom, jakým aktivitám se věnují (jak je tomu v USA: hedgeování či spekulace). • Silný dohled: Dohledové orgány musí mít k dispozici dostatečné zdroje, aby mohly intervenovat v rámci obrovských, expandujících, složitých a čím dále rychlejších trhů komoditních derivátů a zastavit nadměrnou spekulaci a postupy vedoucí ke zneužívání. Zvláště pak by měla existovat těsná institucionální pojítka nebo zvláštní orgán pro spolupráci s dohledovými orgány a regulátory fyzických komoditních trhů. Pokud by z důvodu vládních rozpočtových škrtů byly rozpočty určené na dohled na tyto úkoly příliš malé, mělo by být obchodování komoditami omezeno a neměly by být povoleny žádné OTC obchody. Úřady a zainteresované osoby z rozvojových zemí by měly mít přístup do dozorových orgánů EU. • Zvýšená transparentnost: Relevantní informace o evropských komoditních a měnových derivátech by měly být publikovány každý týden, a to způsobem, který by umožňoval přístup veřejnosti.

24


Obecně by zákony EU neměly být méně přísné než zákony v USA (Dodd-Frank Act) a měly by předcházet „regulatorní arbitráži“ ze strany finančních spekulantů za použití evropských komoditních derivátových trhů k provádění aktivit, které jsou v USA zakázány. Užitečnost celého derivátového trhu pro hospodářství a společnost je pochybná, a to nepochybně také pro jejich neuspořádané fungování a vlivy na krizi eura a evropských bank. Hlavním cílem by proto mělo být omezování destabilizujících a společensky neužitečných derivátových trhů.

4.2 Nové regulace hedgeových fondů: málo výhod pro rozvojové země? Většina evropských úřadů46 argumentuje tím, že tzv. „alternativní investiční fondy“ (AIF), jako hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu, krizi nevyvolaly, ale zhoršily její průběh. Kritici říkají, že hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu jsou těsně spojeny s příčinami krize, protože dohromady představují více než 50 % aktérů na finančních trzích. Tito aktéři typicky operují netransparentním způsobem, mají sídla v daňových rájích a využívají superpočítače a další techniky, které z nich dělají tvůrce cen. Vzhledem k tomu, že přinášejí velmi vysokou návratnost, zisky a bonusy, vytvářely AIF na finančních trzích a ve světě obchodu nerealistická očekávání ohledně vysoké finanční návratnosti. Vysoký objem investic AIF a jejich vzájemná propojenost s ostatními složkami finančního průmyslu, založená na strategii využívání obrovských sum vypůjčených prostředků, představují jednu z významných příčin finanční krize a urychlily rozšíření krize v roce 2008. V polovině roku 2011 hedgeové fondy spravovaly v celosvětovém měřítku aktiva ve výši přibližně dva triliony eur.47 Pro rozvojové země jsou AIF významné, protože jsou čím dále více aktivní v rozvinutých rozvojových ze46 Viz například: European Commission, Working document of the commission services, Consultation paper on hedge funds, Staff document, 2008, . 47 J. Strasberg, S. Eder,„Hedge Funds Bounce Back“, Wall Street Journal Online, 18. dubna 2011, .

mích, kde přitahují bohaté jednotlivce k investicím do těchto fondů.48 AIF přinášejí vysokou návratnost z rozvojových zemí, a to následujícími způsoby: • Hedgeové fondy jsou velmi aktivní při nákupech a spekulacích na derivátových trzích, a to včetně derivátů (zemědělských) komodit a měnových derivátů – což přispívá k vytváření cenových bublin a krachům cen (např. v květnu 2010 a květnu 2011).

třeba regulovat tzv. alternativní investiční fondy (AIF), ale pouze nepřímo, konkrétně prostřednictvím regulace jejich manažerů. Nová evropská zákonná norma se bude nazývat Směrnice o správcích alternativních investičních fondů (AIFMD) a bude členskými státy zavedena do roku 2013. Mezi hlavní součásti50 této nové evropské směrnice patří:

• Hedgeové fondy vytvářejí, nabízejí, provozují a investují do všech druhů komoditních (indexových) fondů a investičních produktů, které (částečně) spekulují v oblasti cen potravin, ropy a kovů.

• Registrace: manažeři alternativních investičních fondů z Evropy (AIFM), kteří mají ve správě více než 100 milionů eur (včetně pák), se musejí registrovat a uplatňovat nové regulace; ne všichni tito manažeři budou muset nařízení směrnice zcela naplnit.

• Některé hedgeové fondy investují i do „supích fondů“ (vulture funds), které skupují dluh zemí třetího světa za nízké ceny a následně příslušné země žalují o plnou úhradu dlužné částky.

• Vyšší transparentnost: povinné informování veřejnosti, zaměstnanců společností, jež vlastní fondy soukromého kapitálu, a příslušných úřadů o aktivitách AIFM.

• Fondy soukromého majetku investují v rozvojových zemích do společností a skupují je a půjčují si přitom daleko více peněz, než samy vlastní („velká páka“). Často následně přesouvají tento vysoký dluh na zakoupenou společnost a využívají všech možných strategií pro snížení nákladů, včetně propouštění, k tomu, aby dluh splatily (což má za následek tzv. „asset stripping“ – rozprodávání aktiv, nebo tzv. „tunelování“).

• Požadavky na minimální kapitálové rezervy.

• Fondy soukromého majetku mají velmi krátkodobé zájmy na dosahování vysokých zisků a prodávají zakoupené společnosti velmi záhy. V dobách krize však mají potíže se splácením svých dluhů, neboť vysoké zisky v zakoupených společnostech jsou prchavé.

• Nová pravidla dohledu umožňují (ale nepřikazují) příslušným úřadům intervenovat a zabránit jim užívat příliš vysoké a riskantní úrovně půjček i omezovat zneužívající postupy, jako např. „prodej nakrátko“.

• Zásady odměňování: závazná pravidla odměňování AIFM a jejich zaměstnanců s cílem předejít příliš vysokým bonusům, které fungují jako pobídka k přijímání vysokých rizik. • Regulace toho, jak AIFM pracují se správou rizik.

Komentáře z hlediska rozvojových zemí Nová evropská regulace Po velmi vzrušené debatě se Evropský parlament 11. prosince 201049 konečně dohodl na tom, že je

48 K. Singh, Fixing global finance, 2010, str. 40–42: Například v Indii vzrostly soukromé investice z 2,2 miliardy dolarů v roce 2005 na 17 miliard dolarů v roce 2007, přičemž často přinášely obrovské zisky. 49 Viz Evropský parlament, „Parliament ushers in new EU rules for hedge funds and private equity“, tisková zpráva, 11. listopadu 2010, .

Nová evropská regulace nemění základní strategie a fungování hedgeových fondů a fondů soukromého majetku. Tyto velice spekulativní strategie se ukazují jako riskantní a citlivé na krize, a to konkrétně tím, že se snaží o dosažení co nejvyššího krátkodobého zisku a využívají obrovské objemy zadlužení („páky“). Směrnice AIFMD má stále mno-

50 Podrobnější informace, viz Newsletter – EU financial reforms, č. 2,3 a 4: který si lze prostudovat a stáhnout na adrese .


25

ho nedostatků a skulin51, které omezují její dopad na omezování rizik, jež AIF představují pro finanční systém, společnosti, do nichž fondy investují, i pro země po celém světě. Směrnice AIFMD nezabrání hedgeovým fondům v investicích do komoditních derivátů. Z čísel za rok 2010, kdy hedgeové fondy zvýšily svou kontrolu nad trhem sojových bobů na 19 % (v roce 2009 to bylo 13 %)52, je již nyní jisté, že tyto fondy opět masivně investují na trzích zemědělských komodit. Vzhledem k tomu, že jsou tyto spekulativní investice navázány na rostoucí ceny potravin, jež dovážejí rozvojové země, dojde k přímému či nepřímému ovlivnění nárůstu hladu mezi nejchudšími.53 Nová evropská pravidla týkající se hedgeových fondů a fondů soukromého majetku společně s nízkou návratností investic a krizí v EU mohou vést k tomu, že se ještě více AIF obrátí do rozvojových zemí. Pokud nebudou dobře regulovány, mohou AIF způsobit mnoho problémů a zvýšit v hostitelských zemích finanční a hospodářská rizika tím, že stáhnou z rozvojových zemí obrovské zisky, ale zároveň nenabídnou kapitál formou dlouhodobých investic. Všechny instituce EU, členské státy i akademická a občanská společnost by měly dohlížet nad hedgeovými fondy a fondy soukromého majetku, a to z důvodu jejich dopadu na společnost v rámci EU, ale také v rozvojových zemích. Evropské dohledové orgány AIF a AIFM by měly nabídnout mechanismy pro konzultace s úřady z rozvojových zemí a mít k dispozici komunikační kanály pro příjem stížností od zaměstnanců, občanské společnosti a zainteresovaných osob z rozvojových zemí týkající se chování AIF. EU by měla nabídnout dostatečnou podporu 51 Viz například: The Greens – European Free Alliance in the European Parliament, „Fonds speculatifs: une directive insuffisante“, tisková zpráva, 26. října 2010; IFPRI, The Global Hunger Index The Challenge of Hunger: Taming Price Spikes and Excessive Food Price Volatility, říjen 2011, . 52 E. Moya, „Field of Dreams: Hedge Funds Put Faith in Grain“, The Guardian, 19. října 2010. 53 O. De Schutter, Food Commodities Speculation and Food Price Crises – Regulation to reduce the risks of price volatility, United Nations Special Rapporteur on the Right to Food, Briefing Note 02, září 2010.

26


a (finanční) prostředky pro zlepšení regulace AIF(M) v rozvojových zemích a spolupracovat s ESMA. Jakmile vyjdou najevo škodlivé praktiky, mělo by se urychleně přistoupit k revizi směrnice AIFMD.

4.3 Nový a oficiální návrh na zavedení daně z finančních transakcí (FTT) v EU Přestože banky a finanční sektor obdržely triliony dolarů přímé i nepřímé podpory od daňových poplatníků, je úroveň zdanění v bankovním sektoru oproti jiným odvětvím notoricky nízká. Mnohé organizace zastupující občanskou společnost v rámci EU i jinde ve světě už léta volají po zavedení FTT v minimální výši (například 0,02 %) na finanční transakce.54 To by v rozvojových zemích umožnilo financování udržitelného rozvoje. Francie, Německo a v nedávné době také Evropská komise uznaly, že FTT by mohla přinést další příjem do jejich rozpočtů, další prostředky pro boj s krizí a zároveň omezit nutnost škrtů v oblasti veřejných a sociálních výdajů. Po dlouhých debatách55 na unijní úrovni a navzdory silné opozici ze strany Velké Británie navrhla Evropská komise 20. září 2011 zavedení FTT na celounijní úrovni. Kromě toho se EU stále snaží přesvědčit členy skupiny G20 o nutnosti zavést FTT celosvětově, což by zvýšilo efektivitu tohoto opatření. USA i další země jsou však zásadně proti, a stejně tak i rozvojové země, které nechtějí zatěžovat svůj finanční systém, jenž koneckonců finanční krizi nezpůsobil, ani k ní nepřispěl. Jiní, jako Thajsko, zvažují zavedení FTT k omezení přítoku „horkých peněz“ z amerických a evropských monetárních a stimulačních politik (např. „kvantitativní uvolňování“) do země.

54 Viz více informací např. v: ; Newsletter - EU financial reforms, číslo 3, říjen 2010, . 55 Viz například: „Financial transaction tax – a decisive year“, Newsletter - EU financial reforms, číslo. 5, .

Evropská komise věří, že by se jí díky FTT mohlo podařit vybrat více než 57 miliard eur ročně, počínaje rokem 2014, mohly by však nastat finanční ztráty, pokud by došlo k přesunutí některých finančních transakcí – EC to nepovažuje za problém, pokud by v tomto případě šlo o vysoce technické, spekulativní transakce.

ustanovení evropské ústavy a evropských obchodních a investičních dohod jen těžko zavedena. V návrhu FTT existují stále ještě skuliny, které mohou vést ke vzniku strategií pro obcházení daně. Není jasné, zda by z příjmu pro evropské země a EU měly prospěch rozvojové země, jakkoli tato možnost není vyloučena.

Úhelné kameny návrhu EC56

V rámci EU, uvnitř skupiny G20 i v samotném finančním sektoru existuje vůči FTT stále ještě silná opozice.58 Před jejím uvedením do praxe bude zapotřebí překonat ještě mnoho problémů, v rámci občanské společnosti však existují silné tlaky na její zavedení.59

• Obchod akciemi, dluhopisy a podobnými nástroji by měl být zdaněn 0,1% a obchod deriváty 0,01%. Dani budou podléhat jak obchody na burzách, OTC i strukturované produkty, nicméně vydání akcií či dluhopisů zdaněno nebude. • Ze zdanění budou vyňaty měnové transakce, ale nikoli jejich deriváty.

4.4 Rozvojové země a občané prohrávají s daňovými ráji 60

• Daň bude uvalena na jakoukoli finanční transakci provedenou širokou skupinou finančních institucí působících na evropském trhu, nikoli však na transakce prováděné občany. • Daň bude uplatňována bez ohledu na to, kde sídlí protistrana transakce. • Budou přijata opatření zabraňující daňovým únikům či vyhýbání se FTT. Komentáře z hlediska rozvojových zemí57 Sazba daně je stále ještě příliš nízká a může být nedostačující k eliminaci zbytečných spekulativních transakcí. Možnost, aby členské státy zvýšily sazbu daně, by měla představovat příležitost využít daň k zastavení nadměrné spekulace v období zmatků na finančních trzích. Nejlepší cestou k zastavení nadměrných kapitálových toků a neuspořádaných kapitálových trhů by bylo zavedení kontroly kapitálu, která není oficiálně diskutována a bude z důvodů 56 Všechny oficiální návrhy viz: . 57 Kromě dalších komentářů viz stránky kampaně: (staženo16. října 2011); K. Singh, Why We Need a Financial Transaction Tax: A Proposal for the G20, Madhyam Briefing Paper č. 5, 14. října 2011, <www. madhyam.org.in>.

Vyhýbání se daním a únik kapitálu připravuje vlády rozvojových zemí o příjmy, které potřebují k naplňování veřejných potřeb a potřeb trvale udržitelného rozvoje. Neúplný výběr daní a nezákonné finanční toky z rozvojových zemí se odhadují na 250 – 900 miliard dolarů za rok. Mnoho finančních i dalších společností, které operují i v rozvojových zemích, využívá daňových rájů a tajnůstkářských jurisdikcí k vyhýbání se platbě daní. I mnozí bohatí lidé a zkorumpovaní politici, včetně některých z rozvojových zemí, využívají tyto off-shore státy k tomu, aby platili co nejméně daní. V průběhu finanční krize v roce 2008 vyšlo najevo, že mnoho bank a investorů má tajná sídla částí společností v daňových rájích. Tajnůstkářské zákony

58 Argumenty PWC proti návrhu EU viz například: The EU Financial Transactions Tax – Draft Directive and the Implications for the Global FS industry, září 2011, ; K. Rogoff, „The wrong tax for Europe“, Project Syndicate, 3. října 2011, (staženo 16. října 2011). 59 Viz například: (staženo 16. října 2011). 60 Více informací naleznete v: .


27

daňových rájů však velkou část rizikových produktů a kapitálových toků zneprůhledňují a umožňují jim uniknout z dohledu příslušných orgánů. To brání dohledovým orgánům předvídat vznik krizí a může to rovněž zhoršit průběh těchto krizí. Evropské země a skupina G20 v průběhu prvního roku po vypuknutí krize v roce 2008 prohlašovaly, že budou důrazně řešit otázku tajnůstkářství a zatajování daní, jemuž napomáhají daňové ráje. Ale vzhledem k tomu, že mnohé země skupiny G20 mají samy právní řád tajnůstkářského typu nebo jejich zákony usnadňují obcházení daní, na mnohé z reforem vůbec nedošlo. Na úrovni EU se uskutečnily následující iniciativy související se zdaněním a daňovými úniky v rozvojových zemích.61 • Novela evropské Směrnice o zdanění příjmů z úspor (Savings Tax Directive) je zaměřená na odstranění současných skulin v této normě. Návrh na novelizaci byl vydán v roce 2008, nicméně konečné rozhodování bylo velmi pomalé. Nová Směrnice o zdanění příjmů z úspor by měla zajistit, že dohody o automatické výměně informací nebudou pokrývat pouze jednotlivce, ale také všechny zákonné entity, včetně trustů, a také některé entity mimo EU. • V rámci řady souvisejících dokumentů bylo Sdělení o daních a rozvoji (Communication on Tax and Development) Evropské komise z dubna 2010 podpořeno červnovou zprávou Rady Evropy „Závěry ohledně daní a rozvoje“, která volá po transparentnosti a opatřeních na výměnu informací pro zamezení daňových úniků v rozvojových zemích a navrhuje pomoci evropským zemím vybudovat „efektivní, spravedlivý a udržitelný daňový systém a jeho správu.“ Evropský parlament vydal v letech 2010 a 2011 několik ostře formulovaných rezolucí, v nichž mj. volá po různých mezinárodních mechanismech, které by krotily daňové

61 Více informací naleznete na: Viz: „New EU initiatives to tackle tax illegal capital flows and tax evasion“, Newsletter- EU financial reforms, číslo 6, duben 2011, .

28


úniky a vyhýbání se daním po celém světě, i po řešení „nesprávného nastavení převodních cen“, které dovoluje vyvádění nezdaněných peněz z rozvojových zemí. • Na základě sdělení EC z roku 2010 zkoumala Unie členské státy „po jednotlivých zemích“ a podávala zprávu o tom, zda společnosti musejí zveřejňovat to, kolik daní platí v jednotlivých zemích, v nichž působí.62 V roce 2010 uspořádala Evropská komise veřejnou „Konzultaci o finančním výkaznictví nadnárodních společností po jednotlivých zemích“ (Consultation on Financial Reporting on a Country-by-Country Basis by Multinational Companies)63. Vykazování výsledků po jednotlivých zemích patří ke stálicím mezi požadavky občanských organizací. K polovině října 2011 nebyla publikována žádná následná sdělení, bez ohledu na to, že v březnu 2011 vyzvala Rada EU pro konkurenceschopnost (EU Competitiveness Council) k předkládání iniciativ ohledně zveřejňování finančních informací společnostmi z odvětví těžby, a to včetně přijetí požadavku na vykazování po jednotlivých zemích.64 Doporučení pro předcházení daňovým únikům a utajeným finančním tokům Původní silné odhodlání z roku 2008 řešit otázku daňových rájů a jurisdikcí v průběhu let 2010 a 2011 postupně vymizelo. K omezení netransparentnosti části kapitálových toků a finančních produktů (stínového bankovnictví) a zamezení daňovým únikům, a to především v rozvojových zemích, je za62 Více informací naleznete na: 63 Lze stáhnout na adrese: . 64 Viz: Eurodad, „European Commission proposal on country by country reporting imminent“, 1. října 2011, ; „New EU initiatives to tackle tax illegal capital flows and tax evasion“, Newsletter – EU financial reforms, číslo 6, duben 2011, .

potřebí důslednějších činů a přijetí základních požadavků. Následující opatření dlouhodobě požadují zástupci občanské společnosti, k jejich zavedení však doposud nedošlo.65 Konkrétní opatření proti daňovým rájům nebo metodám, jichž využívají k zajišťování utajení informací, a tyto informace zveřejnit. • Plnohodnotné mezinárodní mechanismy automatické výměny informací mezi daňovými úřady by měly bohatým lidem a společnostem ztížit možnost skrývat majetek a neplatit (téměř) žádné daně. • Zvláštní pomoc nebo finanční prostředky by měly být poskytnuty na posílení daňových úřadů rozvojových zemí. • Měly by být přijaty a vymáhány důrazné požadavky na společnosti v tom smyslu, aby vydávaly přesné zprávy s neagregovanými a detailními daňovými informacemi, a to po jednotlivých zemích. V těchto zprávách by měla být věnována pozornost komplexním údajům o činnosti společnosti, projektech a typu plateb vládě. • Banky ani žádné (finanční) společnosti by neměly mít možnost zadržovat účetní bilance nebo využívat jiných metod vedoucích ke skrývání finančních toků a produktů.

65 Viz např. přehled na webech Eurodad, Tax Justice Network a SOMO: ; ; . Jak evropské finanční reformy ignorují rozvojové země a udržitelný rozvoj

29

5. FINANČNÍ, MĚNOVÁ A EKONOMICKÁ SPRÁVA EU

30


5.1 Chybějící reforma evropského rozhodovacího procesu Finanční krize ukázala, jak EU aplikovala svobodu pohybu kapitálu a finančních služeb66: mezinárodní banky a finanční konglomeráty se volně pohybovaly po evropských zemích, zatímco neexistovala paralelní regulace a dohled na celoevropské úrovni, a to ze strachu, že by vlády mohly ztratit suverenitu a konkurenční výhodu. A co hůře, rostoucí konkurence mezi finančními společnostmi ve členských státech EU měla za následek, že finanční průmysl lobboval u vlád za omezení nebo dokonce upuštění od regulace či dohledu na národní či evropské úrovni. Celoevropský rozhodovací proces67 týkající se regulace finančního sektoru může být spuštěn jedině Evropskou komisí, která může ignorovat požadavky na regulaci vznášené ze strany Evropského parlamentu a Rady ministrů. Odpovědná součást EC, konkrétně Generální ředitelství pro vnitřní trh a služby (DG Markt), má rovněž na starosti podporu „konkurenceschopnosti“ finančního průmyslu. Tyto dvě funkce představovaly střet zájmů dokonce i v dobách před krizí. Zvyšování konkurenceschopnosti bylo a je interpretováno jako omezování regulace. Jakmile EC vytvoří návrh, Evropský parlament a Rada ministrů společně rozhodují o konečné verzi, která však může být zcela odlišná od toho, co navrhuje EC. Před každým rozhodovacím krokem probíhají formální i neformální konzultace s finančním sektorem, který silně a úspěšně lobbuje, takže se jeho zájmy daří prosazovat do zákonů lépe než zájmy občanské společnosti, nemluvě již o zájmech rozvojových zemí. Všechny tyto politické procesy jsou dlouhé, obtížné a založené na kompromisu, který brání rychlým akcím a přísné regulaci. Setkání hlav států i bilaterální jednání mezi presidentem Sarkozym a kancléřkou Merkelovou se stala rozho66 Viz M. Vander Stichele, Strategic mapping of EU influence on global financial regulation – Insight into the EU decision making structures on financial regulation and supervision, (Research undertaken for the consortium of Eurodad, WEED, Bretton Woods Project and Campagna per la Reforma della Banca Mondiale), listopad 2008, . 67 Detailní informace o fungování rozhodovacího procesu do podzimu roku 2008, viz: M. Vander Stichele, Ibidem.

dovacími fóry, a to především v otázkách řešení krize eura, přičemž jsou velmi vzdálena demokratickému procesu.68 Neexistuje však skoro žádná debata o tom, jak tento evropský rozhodovací proces změnit. Kromě toho jsou tyto procesy natolik europocentrické, že finanční reforma EU bere jen malý ohled na své dopady v rozvojových zemích. Nedostatečná koordinace mezi členskými státy v době vypuknutí krize v roce 2008 vyústila do některých stimulačních opatření ve členských státech, která poškozovala ekonomické zájmy rozvojových zemí, například tím, že výroba nebyla přesunuta do rozvojové země, ale zůstala v zemi, která poskytovala stimulační opatření. V letech 2010 a 2011 krátily mnohé členské státy EU své rozpočty bez jakékoli koordinace a zohledňování škodlivého dopadu těchto škrtů na chudé rozvojové země.

5.2 EU, její členské státy a mezinárodní finanční a měnový rozhodovací proces Reformy finančního sektoru popsané v této zprávě ve své většině tvořily součást toho, co bylo dohodnuto na mezinárodní úrovni, např. v rámci G20. Rozhodnutí G20 nicméně nejdou za rámec toho, co jsou členské země EU ochotny schválit. Zvláštností EU je však skutečnost, že pouze několik evropských zemí je členem mezinárodních orgánů, v nichž se o finančních reformách rozhoduje. EU jako taková nemá v některých z těchto orgánů žádné zastoupení.69 To kontrastuje s jednotným evropským hlasem, jímž vyjednává liberalizaci finančních služeb prostřednictvím smluv o volném obchodu, což je otázka, která se v agendě G20 neobjevuje (viz níže). Rozvojové země, které se účastní práce mezinárod68 Více informací získáte například z: P. Wahl, “EU-Crisis Management - More Europe or more Germany?”, Newsletter – EU financial reform, č. 8 , září 2011, . 69 Další vysvětlení viz: M. Vander Stichele, Financial regulation in the European Union - Mapping EU decision making structures on financial regulation and supervision, prosinec 2008, .


31

ních orgánů rozhodujících o reformách finančního sektoru – a mnohé malé či chudé rozvojové země v nich zastoupeny nejsou – tím pádem jednají s různými částmi EU, například v rámci: • Skupiny G20

70

• Basilejského výboru pro bankovní dohled • Rady pro finanční stabilitu Členské státy EU aktivně vystupují k zajištění toho, aby mezinárodní finanční a měnový rozhodovací proces probíhal na úrovni G20 a nikoli OSN, kde mají stejný hlas evropské i rozvojové země. EU jen stěží zaznamenala zprávu71 Komise expertů OSN o globální hospodářské a finanční krizi, jíž předsedá profesor Stiglitz, a ignorují rovněž následný proces v OSN. Na druhé straně je G20 jediným mezinárodním fórem, kde jsou přijímána rozhodnutí o finančních reformách, a to navzdory skutečnosti, že jde o neformální uskupení bez zákonných pravomocí a jeho činnost podporují různé mezinárodní organizace, jako např. MMF. Ministři financí EU předem připravují pozici EU v rámci G20, kterou následně reprezentuje Evropská komise. V G20 existují otázky, na nichž se EU může jen těžko dohodnout, a to především 1) otázka mezinárodní měnové politiky – vzhledem ke zmatkům kolem řízení eura – a 2) otázka kontroly kapitálu, neboť Lisabonská smlouva (čl. 63–66) umožňuje pouze dočasné intervence v rámci EU zaměřené na mezistátní pohyb kapitálu s třetími zeměmi, a to za výjimečných okolností a na základě složitých postupů. Kontrolu kapitálu však rostoucí měrou využívají rozvojové země, jež jsou členy G2072,

70 Dvanáct velkých rozvojových zemí, jež jsou součástí G20: Argentina, Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Mexiko, Saudská Arábie, Turecko, Jižní Afrika a Jižní Korea. 71 Iniciativa Valného shromáždění OSN: Zpráva „Report of the Commission of Experts of the President of the United Nations General Assembly on Reforms of the International Monetary and Financial System“ byla představena v září 2009, . 72 K. Singh, „Will G20 take collective stand on capital controls?“, The Korea Times, 10. listopadu 2010: Brazílie, Indonésie a Jižní Korea.

32


a stále častěji ji uznává i MMF73 – jako užitečný nástroj ochrany proti útokům mezinárodních a institucionálních spekulantů. Doporučení, jak by evropské reformy mohly být zodpovědnější v mezinárodním měřítku. Vzhledem k tomu, že evropské finanční odvětví operuje po celém světě, měla by EU posílit rozhodovací proces v oblasti reforem finančního sektoru a měnového systému („mezinárodní finanční architektura“) a zvýšit jeho demokratičnost následujícími kroky: • Vybudovat silné odhodlání ke spolupráci na mezinárodní úrovni při zásadních reformách finančního odvětví – nejen zajistit finanční stabilitu v zájmu EU, ale zařídit, aby finanční sektor sloužil transformujícím se ekonomikám a společnostem k dosažení sociálně a environmentálně udržitelnějšího rozvoje po celém světě. • Reformovat rozhodování na úrovni EU a ve vztahu k jejímu zastoupení na mezinárodních fórech, kde se rozhoduje o finančních a měnových reformách a o kooperaci. • Aktivně podporovat, aby byly na úrovni OSN co nejvíce brány v úvahu zájmy všech rozvojových zemí v otázce finančních reforem spolu se zlepšováním fungování OSN a zahrnutím zkušeností UNCTAD. Rovněž mezinárodní orgány, v nichž rozhodují centrální banky, by měly umožňovat účast více zástupců rozvojových zemí. • Aktivně podporovat a angažovat se v debatách o způsobech dosažení stabilního mezinárodního měnového systému, stabilní roli eura a stabilní evropské měnové vládě. Například by měla být prozkoumána možnost vzniku fondu pro každý kontinent, který by mohl řešit měnové otázky, nebo otázka regionálních měn. • Přehodnotit evropskou zásadu volného pohybu kapitálu a podporovat mezinárodní mechanismy umožňující řádné využití kontroly kapitálu proti spekulacím na mezinárodní úrovni, a to bez ohledu na využití daně z finančních transakcí. 73 MMF, Recent Experiences in Managing Capital Inflows – Cross-Cutting Themes and Possible Policy Framework, 14. února 2011, , viz rovněž: .

5.3 Dohody o volném obchodu v oblasti finančních služeb podkopávají finanční reformy EU a mnohé rozvojové země vyjednávají dohody o volném obchodu a investicích liberalizující finanční služby, a to bez jakékoli koordinace či diskuze na výše uvedených fórech. Již zmíněný „Stiglitzův výbor“74 varoval, že finanční reformy či protikrizová opatření jsou podkopávána konkrétními pravidly obsaženými v těchto obchodních a investičních úmluvách, např. ve Všeobecné dohodě o obchodu se službami (GATS), která tvoří součást Světové obchodní organizace (WTO), v bilaterálních a regionálních dohodách o volném obchodu (FTA) a v bilaterálních investičních dohodách. EU však i nadále sjednává úmluvy o volném obchodu (FTA) liberalizující obchod a zahraniční investice do mnoha poskytovatelů finančních produktů a služeb, které v současnosti procházejí reformami, sahající od základních bankovních služeb po OTC obchod s deriváty.75 EU tlačí na stále rostoucí přístup na trh pro evropský finanční průmysl, a to přesto, že ještě nebyla přijata dostatečná evropská či národní regulace a nefunguje příslušný dohled (což bylo popsáno výše). Texty úmluv o volném obchodu (FTA), které jsou v současnosti dojednávány, nebo byly uzavřeny po vypuknutí finanční krize v roce 200876, jsou založeny na předkrizovém modelu tzv. „light-touch“ regulace, což znamená, že zajišťují co nejmenší regulaci. Zásady obsažené v GATS a FTA mohou předcházet regulaci v zemích, které výslovně liberalizují finanční služby na základě dohod o obchodu, což je zapsáno v seznamu jejich „závazků“, tvořícím součást příslušných dohod. Následně je přísně stanoveno, jak mohou vlády regulovat zahraniční i domácí poskytovatele fi74 Komise expertů OSN pro globální hospodářskou a finanční krizi, jíž předsedá profesor Stiglitz, říká: „Rámec pro liberalizaci finančního trhu dle Úmluvy o finančních službách Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS) Světové obchodní organizace a ještě více pak obdobná ustanovení v bilaterálních dohodách, která mohou omezit schopnost vlád měnit regulační orgány způsobem podporujícím finanční stabilitu, ekonomický růst a blahobyt zranitelných spotřebitelů a investorů.“ 75 GATS, Annex on Financial services (1995), čl. 5 : definice. 76 Viz např. EPA EU – Cariforum, FTA EU – Jižní Korea.

nančních služeb a finančních produktů77, například: • Jednotlivé země nemohou omezovat rozsah a hodnotu operací poskytovatelů finančních služeb. Tato pravidla vyplývající z GTA a FTA si protiřečí s různými druhy opatření, např. těch pro prevenci nadměrné spekulace na derivátových trzích nebo snaze zabránit tomu, aby se banky staly „příliš velkými na to, aby padly“ (too big to fail). Kromě toho pravidla GATS a FTA týkající se principu předběžné opatrnosti nejsou dostatečně jasně definována s ohledem na to, jaká opatření stabilizující finanční systém by byla povolena. • Země, které uzavřely v rámci GATS anebo FTA závazky v oblasti liberalizace (poskytovatelů) finančních služeb, mohou tyto závazky zvrátit jedině za cenu výplaty kompenzací.78 Proto je pro tyto země například složité zakázat stávající OTC obchody s deriváty nebo zastavit obchod deriváty potravinových komodit a zabránit tak nadměrným cenám potravin a spekulaci. • GATS a FTA rovněž přísně zakazují či omezují kontrolu toků kapitálu a měn. Rozvojové země, které uzavřou FTA s EU, ztrácejí možnost využívat při obraně proti vzniku krize kontrolu kapitálu. Lisabonská smlouva navíc poskytla EU nové kompetence při vyjednávání úplných investičních dohod. Na podzim roku 2011 debatuje EU o tom, jak by tyto nově uzavírané investiční dohody mohly zabezpečit vysokou míru ochrany pro zahraniční investory, a to včetně těch, kteří investují do odvětví finančních služeb a kupují podíly v domácích bankách, což může škodit vládám hostitelských zemí a jejich politikám regulace finančního sektoru.79 77 Úplné (technické) vysvětlení viz: M. Vander Stichele, R. van Os, Business as usual? How free trade in financial services works against public interests and jeopardizes financial sector reform, SOMO, 2010, . 78 Kompenzace je vyplácena těm zemím, které o ni požádají na základě odhadu ušlého zisku jejich finančního odvětví. 79 Viz například: Seattle to Brussels, EU investment agreements in the Lisbon Treaty era: A Reader, říjen 2010, .


33

Doporučení pro koordinaci liberalizace a reformy finančních služeb Aby bylo možno řešit vzájemně protiběžné principy obsažené v GATS/FTA a ve finančních reformách či protikrizových opatřeních a zároveň dát vládám větší prostor pro tvorbu vlastní politiky v oblasti regulace finančního sektoru, měla by EU: • Vnést agendu týkající se GATS/FTA a liberalizace finančních služeb na mezinárodní fóra, na nichž se v současnosti rozhoduje o všech finančních reformách. Mělo by se debatovat o tom, jak zásady liberalizující finanční služby uvést v soulad s mezinárodními, ale i národními/regionálními rozhodnutími o finančních reformách. To znamená, že jednání o obchodních a investičních dohodách dotýkající se finančních služeb by neměla být ponechána na vyjednavačích, ale měla by z nich být učiněna součást mechanizmů finančních reforem a rozhodovacích procesů. • EU by přinejmenším neměla pokračovat ve vyjednávání liberalizace finančních služeb v rámci GATS/FTA dokud nebude provedeno otevřené a participativní hodnocení vztahu mezi pravidly volného obchodu, finanční krizí a finanční (znovu-) regulací. EU by rovněž neměla pokračovat v dojednávání liberalizace finančních služeb, dokud nebudou uvedeny v platnost mezinárodní a evropské regulace a dohled. • EU by měla umožnit rozvojovým zemím zavést kontroly kapitálu a všechna ostatní potřebná opatření pro regulaci finančního sektoru a předcházení vzniku finančních krizí. EU by obecně měla umožnit rozvojovým zemím odvolat své závazky učiněné v rámci GATS/FTA týkající se finančních služeb, aniž by musely platit kompenzace, a mohly tak regulovat finanční sektor. • V případě, že EU bude i nadále pokračovat v dojednávání dohod o liberalizaci finančních služeb, měla by přestat od protistran požadovat plné přijetí zásad Basel III v případech, kdy příslušná země považuje tato pravidla za nevhodná pro svůj finanční sektor. EU by namísto toho měla poskytnout finanční a lidské zdroje na podporu tvorby regulací a kapitálových požadavků v rozvojových zemích, které by byly co nejefektivnější z hlediska jejich potřeb.

34


6. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY


35

Chybějící vize Návrhy finančních reforem z pera Evropské komise se nezakládají na důkladné analýze toho, co bylo ze strukturálního hlediska ve finančním sektoru špatně. Tato analýza schází rovněž u problematiky propojení finanční krize a ostatních krizí ve světě, jako je klimatická krize, rostoucí propast mezi bohatými a chudými, či dokonce krize demokracie v EU aj., a to z důvodu přehnaně silného lobbování finančního průmyslu. Zpráva Evropského parlamentu80 o příčinách finanční krize a o tom, jaká řešení by měla například přinést lepší pracovní příležitosti, se ve finančních reformách takřka neodrazila.

ný zájem proti finanční nestabilitě, spekulaci a rozpočtovým škrtům, které ohrožují základní veřejné služby. Evropská pravidla i nadále umožňují, aby na spekulativních finančních trzích obíhaly triliony dolarů, zatímco vlády a mnozí občané nemají nedostatek peněz k tomu, aby naplnili své základní potřeby: jde přinejmenším o špatné využívání zdrojů. Chybějící reformy Mezi návrhy změn a restrukturalizaci finančního sektoru, které stávající a chystané evropské zákony neobsahují, patří například: • oddělení retailového a investičního bankovnictví;

V důsledku proto finanční reformy nezahrnují a nezavádějí model finančního průmyslu ve službách hospodářství a udržitelné společnosti na celém světě, v němž jsou peníze alokovány tam, kde je jich nejvíce potřeba. Stávající evropská finanční reforma nezměnila nic skutečně zásadního na fungování finančního sektoru a nebyla věnována žádná zvláštní pozornost zájmům rozvojových zemí. Krize bank a eura v roce 2011 ukázala, jak nedostatečné byly doposud reformy v oblasti dosažení byť jen základní finanční stability. Pomalé a obtížné rozhodování EU vede ke slabým návrhům EU své slabé finanční reformy zavádí jen zvolna. Významné zákonné úpravy v oblasti reformy bank a finančních trhů byly navrženy až v druhé polovině roku 2011, tři roky po vypuknutí krize v EU. Pomalé a obtížné rozhodování EU odráží to, že národní vlády, regulátoři a dokonce i dohledové orgány i nadále za svůj úkol považují ochranu konkurenceschopnosti finančního sektoru jednotlivých zemí. Stejně úspěšně jako před krizí využil finanční průmysl složitost a argumentaci konkurenceschopnosti, aby důrazně lobboval proti novým pravidlům, která by okleštila jejich model maximalizace zisků. Pokračující politická ochrana zájmů finančního sektoru je nyní v konfliktu s úkolem vlády chránit veřej-

80 Zpráva Zvláštního výboru pro hospodářskou, finanční a sociální krizi (Special Committee on the Economic, Financial and Social Crisis), viz: .

36


• zvážení zákazu či výrazného omezení sociálně či ekonomicky problematických produktů; • testování každého finančního produktu předtím, než může být použit; • úplný zákaz daňových rájů. Na rozdíl od finančního sektoru, který zvětšuje rozdíl mezi bohatými a chudými, má občanská společnost za cíl reformovat stávající model finančního odvětví směrem k integraci udržitelnosti zájmů rozvojových zemí. Zkoumání alternativ se týká podpory diverzity bank a zahrnutí etických bank, družstevních bank, demokraticky ovládaných bank apod. Další úvahy mohou být inspirovány zprávou francouzské Komise pro měření ekonomického výkonu a sociálního pokroku vedené profesorem Stiglitzem: může být užitečné navrhnout finanční systém, který by sloužil také chudým, pomohl zvrátit změnu klimatu a podporoval potravinovou bezpečnost i udržitelnou energetiku. Občanská nespokojenost Více občanů EU a organizací zastupujících občanskou společnost by mělo vyvíjet nejrůznější aktivitu a chtít po finančním sektoru, aby prospíval jak občanům EU, tak lidem v rozvojových zemích. Kampaně proti spekulaci s potravinami a evropská hnutí, která se zviditelnila na základě aktivit hnutí „okupujte Wall Street“, ukazují nespokojenost s restrukturalizací finančního sektoru. Doufáme, že tato zpráva přispěje k praktickým návrhům ohledně toho, jak současný systém reformovat.

PŘÍLOHA: GLOSÁŘ


37

Alternativní investiční fondy (Alternative Investment Funds – AIF) jsou Evropskou komisí definovány jako veškeré fondy, které v současnosti nejsou v souladu se směrnicí UCITS. Asset stripping (rozprodávání aktiv, tunelování) je postup, zaměřený nákup společnosti s tím, že se její aktiva následně se ziskem prodají jednotlivě. Bankovní pobočka je kancelář banky v jiné zemi, než je její hlavní sídlo. Pobočka plně podléhá dohledovým orgánům v zemi, v níž je umístěno hlavní sídlo. Dceřiná společnost banky je kancelář banky v jiné zemi, než je její hlavní sídlo. Dceřiné společnosti podléhají dohledovým orgánům země, v níž je umístěno hlavní sídlo společnosti (domácí dohledové orgány), i těm v hostitelské zemi. Spolupráce a rozhodování mezi oběma dohledovými orgány jsou do jisté míry definovány Basilejským výborem pro bankovní dohled, jsou však také součástí diskusí o reformě dohledových struktur. Kapitálové nároky: Regulace kapitálových nároků stanovuje kritéria pro minimální kapitálové rezervy bank tak, aby jakýkoli udělený úvěr byl kryt určitým procentem vlastních peněz banky. Banka díky tomu může pokrývat nesplněné závazky u úvěrů a nezkrachovat, pokud svým závazkům nedostojí příliš mnoho dlužníků. Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS) zahájil svou činnost na základě uzavření nové Basilejské dohody v roce 1999. Po pěti letech konzultací dokončil BCBS v červnu 2004 přípravu Basilejské dohody II (Basel II). Tato dohoda nejenom stanovuje objem kapitálových rezerv, ale zároveň také určuje, jak by měly banky kalkulovat riziko úvěrů, pro nějž jsou rezervy potřebné, a popisuje, jak by dohledové orgány měly fungovat v rámci režimu Basel II. Uhlíkové deriváty, viz deriváty. Clearing je proces, jehož prostřednictvím jsou obligace vyplývající z finančního cenného papíru spravovány v průběhu trvání finančního kontraktu. Jde rovněž o způsob načrtnutí obrysů rizik a jejich řešení. Až doposud probíhá clearing obchodů se swapy úvěrového selhání (CDS), stejně jako ostatních OTC finančních derivátů převážně bilaterálně mezi dvěma smluvními stranami.

38


Zajištěné dluhové obligace (Collateralized Debt Obligations – CDO) se skládají z poolu aktiv a/nebo hypoték krytých cenných papírů s podkladovými aktivy v podobě úvěrů, bondů či jiných finančních aktiv. CDO se dělí do různých rizikových tříd (tranší), přičemž tranše označené jako „senior“ jsou považovány za nejbezpečnější. Platba úroků a jistiny probíhá podle jednotlivých tranší, takže tranše „junior“ nabízejí vyšší platby (a úrokové sazby) nebo nižší ceny pro kompenzaci dodatečného rizika neplnění. Z toho vyplývá, že tranše junior v případě neplnění závazků budou absorbovat potenciální ztráty jako první. Každá tranše má svůj vlastní kreditní rating založený na potenciálním riziku. Komoditní deriváty využívají jako podkladovou hodnotu kontraktu komodit jako je ropa a zemědělské produkty. Ceny komodit byly cílem spekulací a v současnosti pro investory představují nástroj k diverzifikaci portfolií a omezování expozice vůči riziku. Swapy úvěrového selhání (Credit default swaps – CDS) viz deriváty. Úvěrové riziko je riziko, že dlužník u půjčky či jiného typu úvěru bude (nebude) schopen dluh splatit. Sekuritizace úvěrů spočívá v „přebalení“ půjček do podoby obchodovatelných cenných papírů. Deriváty jsou finanční nástroje, jejichž ceny jsou založeny na ceně podkladového instrumentu, jímž mohou být aktiva, úvěry, měny, úrokové míry či komodity. Kontrakt s deriváty specifikuje právo nebo povinnost mezi dvěma stranami získat nebo dodat budoucí peněžní toky, cenné papíry či aktiva na základě určité budoucí události. Samotným podkladem se neobchoduje. Malé pohyby podkladové hodnoty však mohou vyústit ve velké rozdíly v cenách derivátů, neboť u nich bývá často využíván pákový efekt. Finanční krize například ukázala důsledky poklesu cen amerických nemovitostí, které tvořily podklad mnoha derivátů. Obchodníci deriváty spekulují na pohyb hodnoty podkladu a snaží se tímto způsobem dosáhnout zisku. Deriváty jsou mimoto často využívány k hedgeování (zajištění) proti riziku investice do podkladového instrumentu.

Deriváty lze zhruba rozdělit do následujících kategorií: • Dle vztahu mezi podkladem a derivátem. • Futures jsou kontrakty na prodej či nákup konkrétního množství příslušné komodity, měny, bondů nebo akcií za určitou cenu k definovanému budoucímu datu. Kontrakt s futures zavazuje kupujícího k nákupu a prodávajícího k prodeji, pokud není kontrakt před datem vypořádání prodán jiné straně, k čemuž dochází, pokud obchodník spekuluje s cílem dosáhnout zisku či předejít ztrátě. • Opce jsou právem, nikoli však povinností nakoupit (call opce) nebo prodat (put opce) konkrétní objem určitých aktiv, komodit, měny, indexu či dluhu za určitou cenu v průběhu stanoveného období. Každá opce má svého kupujícího (jemuž se říká držitel) a prodávajícího (označovaného jako vypisovatel). Kupující tohoto práva musí zaplatit prémii vydavateli derivátu (např. bance) a doufá, že se ceny podkladové komodity nebo finančního aktiva změní tak, že získá zpět náklady na tuto prémii. Kupující si může vybrat, zda k danému datu opci realizuje či nikoli. • Swapy zahrnují dvě strany vyměňující si určité objemy cash-flow oproti jinému toku. Swapová dohoda definuje data, kdy má být cash-flow splaceno, a způsob jejich výpočtu.

alizovat platbu v případě, neplnění „pojištěného“. Tyto kontrakty se proto používají k přenosu úvěrového rizika. Obvykle se neuzavírají na burzách podléhajících regulaci a dohledu, ale spíše způsobem „over -the-counter“. Kromě toho existují i tzv. „nahé (naked)“ CDS, u nichž kupec nedrží podkladový dluhopis (ani na něm nemá žádný zájem). CDS tímto způsobem poskytují kupujícímu možnost spekulovat na důvěryhodnost společnosti, aniž by musel vlastnit podkladový dluhopis. Celkový trh CDS dosáhl mnohonásobně většího objemu než trh podkladových úvěrových instrumentů a vyvolává systémová rizika. • Komoditní deriváty používají za podklad komodity jako ropa a zemědělské produkty. Ceny komodit se staly cílem spekulací a v současnosti pro investory představují nástroj k diverzifikaci portfolií a omezování expozice vůči riziku. • Uhlíkové deriváty mají jako podklad emisní povolenky. Obchodování s emisemi je založeno na principu, že znečišťující společnosti kupují uhlíkové povolenky od těch, které jinde ve světě znečišťují méně a mají tudíž k dispozici volné povolenky na prodej. Finanční inženýři již vyvinuli komplexní finanční produkty, jako jsou například deriváty, umožňující spekulovat a tyto produkty jsou v současnosti vnímány jako potenciální finanční bublina. • Trhu, na němž jsou deriváty obchodovány.

• Typů podkladu. • Majetekové deriváty s podkladem majetku nebo majetkových cenných papírů. • Devizové a měnové deriváty s podkladem konkrétní měny a jejího směnného kurzu. • Úvěrové deriváty jsou kontrakty pro přenos úvěrového rizika určité entity z jedné strany na druhou. Podkladem může být bond, půjčka či finanční aktivum. • Swapy úvěrového selhání (Credit Default Swaps – CDS) jsou pojistné kontrakty, jimiž se investoři chrání před eventuálním budoucím neplněním. Za toto „pojištění“ platí kupující CDS prémii prodávajícímu a prodávající je povinen re-

• Deriváty obchodované na burzách jsou produkty, které jsou obchodovány prostřednictvím specializovaných derivátových či jiných burz. Derivátová burza funguje jako prostředník pro všechny související transakce a od obou stran kontraktu vyžaduje složení jistiny jako záruky pro případ potenciálního úvěrového rizika. • Over The Counter (OTC) obchodování představuje přímou výměnu mezi kupujícím a prodávajícím. Přibližně 85 % transakcí s deriváty se odehrává formou OTC. Nejsou kotovány na burzách, a proto neexistují žádné třetí strany, což tento trh značně zneprůhledňuje. Equity (hodnota majetku) je hodnotou všech aktiv po splacení veškerých závazků.


39

Hedgeové fondy jsou specializované investiční fondy angažující se v obchodování a hedgeových strategiích. Hedgeové fondy využívají spekulativních strategií, jako je prodej nakrátko, pákový efekt a obchodování s deriváty k získávání co nejvyšší návratnosti svých investic. Tyto fondy cílí na krátkodobé zisky prostřednictvím spekulací na pohyb tržní hodnoty akcií, dlouhodobá udržitelnost je nicméně nižší. Hedgeové fondy jsou mimoto také aktivními akcionáři, kteří využívají jisté množství akcií k ovlivnění výsledků valné hromady a dlouhodobé strategie společnosti s cílem dosáhnout krátkodobých zisků. Páka (leverage) je využití prostředků vypůjčených na fixní úrok s cílem umocnit návratnost investice. Páka na sebe bere podobu půjčky nebo jiné výpůjčky (dluhu), jehož výnos je (re)investován s cílem dosáhnout vyšší návratnosti, než činí náklady na úroky. Zvyšování páky zvyšuje rovněž riziko investice. Páky se mj. využívá v hedgeových fondech a fondech soukromého majetku. To znamená, že své operace financují dluhem z větší části, než je ta, již opravdu vlastní. Pákový efekt je rozdíl mezi návratností majetku a návratností použitého (investovaného) kapitálu. Morální hazard se vztahuje k principu, kdy jsou v časech prosperity zisky finančního odvětví soukromé, zatímco ztráty v dobách problémů jdou k tíži veřejnosti. Finanční záchrana úvěrových institucí vládami, centrálními bankami či dalšími institucemi může podněcovat poskytování riskantních půjček, pokud ti, kdo přijímají riziko, věří, že nebudou muset nést celé břímě ztrát. Instituce poskytující půjčky musejí přijímat rizika, přičemž ty nejriskantnější půjčky obvykle mívají potenciál nejvyšší návratnosti. Instituce poskytující půjčky, které jsou označovány jako „příliš velké na to, aby padly“ (too big to fail), mohou poskytovat riskantní půjčky, které, v případě, že vše dopadne dobře, přinášejí dobrou odměnu. Pokud však vše dobře nedopadne, zachrání je daňový poplatník. Vysvětlení je možno uzavřít tím, že morální hazard přispěl významnou měrou k rozšíření praktik nadměrného přijímání rizika ve finančním sektoru. Nahé prodeje nakrátko (Naked short-selling), viz prodej nakrátko. Podrozvahové praktiky (Off-balance sheet practices) odkazují k určitým aktivům a dluhům, které nejsou uvedeny v rozvaze společnosti. Tyto

40


praktiky jsou neprůhledné a nedohlíží na ně dohledové orgány. Banky typicky využívají podrozvahové praktiky k obcházení požadavků na informace nebo omezení množství kapitálu, jež je třeba držet, nutného z hlediska regulatorních požadavků. Over-the-counter (OTC) viz deriváty. Fondy soukromého majetku (Private equity funds) se liší od hedgeových fondů, neboť svou roli aktivního akcionáře vykonávají jiným způsobem. Obecně řečeno se fondy soukromého majetku angažují ve dvou typech aktivit: a) poskytují rizikový kapitál začínajícím společnostem a malým podnikům s růstovým potenciálem, které shánějí investory; b) jejich nejvýznamnější činností jsou nákupy s využitím pákového efektu. Společnosti soukromého majetku mají krátkodobé zaměření, neboť chtějí svou investici zpět co nejrychleji a s co nejvyšší návratností. V první polovině roku 2006 získaly fondy soukromého kapitálu 86 % svých pákových investic zpět za pouhých 24 měsíců, po něž se angažovaly v cílovém hospodářství. Obchody pěti největších společností soukromého kapitálu zahrnovaly vyšší objem prostředků, než činí roční rozpočet Ruska nebo Indie. Re-securitizace mají za podklad sekuritizované pozice, a to typicky za účelem „přebalení“ expozice středně rizikové sekuritizace do nových cenných papírů. Vzhledem ke své komplexosti a citlivosti na související ztráty jsou resekurutizace ještě rizikovější než obyčejné sekuritizece. Viz rovněž: sekuritizace. Sekuritizace je proces převodu poolu nelikvidních aktiv, jako např. půjček, pohledávek za kreditními kartami (cenných papírů zajištěných aktivy) a realitních cenných papírů (cenné papíry zajištěné hypotékami) na obchodovatelné dluhové cenné papíry. Tyto nové sofistikované instrumenty byly vytvořeny k refinancování poolu aktiv s cílem snížit riziko a rozšířit účinnost trhů, nicméně ukázalo se, že rizika naopak zvyšují tím, že šíří „toxická aktiva“ po celém finančním světě. Prodej nakrátko je postup prodeje aktiv, obvykle cenných papírů, které jsou zapůjčeny od třetí strany (obvykle od brokera) se záměrem nakoupit stejné tituly později a vrátit je původnímu majiteli. Aktér

prodeje nakrátko doufá, že dosáhne zisku díky poklesu ceny aktiv mezi prodejem a opětovným nákupem, a bude tak za aktiva platit méně, než dostal v okamžiku jejich prodeje. Prodejci nakrátko tudíž získávají peníze na poklesu ceny. Pokud mnoho jednotlivých účastníků trhu prodává nakrátko najednou stejné tituly, mohou společně vyvolat pokles cen z důvodu rostoucího objemu akcií. Takovéto postupy v sobě skrývají potenciál manipulace trhu.


41

Tato publikace vznikla v rámci společného evropského projektu šesti neziskových organizací - Association Internationale de Techniciens, Experts et Chercheurs (AITEC), Centre for Research on Multinational Corporations (SOMO), Analytické centrum Glopolis, New economics foundation (nef ), Védegylet, World Economy, Ecology & Development (WEED) - nazvaného „Za celosvětový finanční systém ve službách udržitelného rozvoje“ (Towards a Global Finance System at the Service of Sustainable Development). Glopolis je od roku 2004 nezávislé analytické centrum (think-tank) se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Nabízíme analýzy, vize a poradenství, budujeme sítě, podporujeme diskusi a vybízíme ke změně myšlení. Více informací na www.glopolis.org. SOMO je nezávislá výzkumná organizace. SOMO bylo založeno v roce 1973 s cílem poskytovat organizacím v rámci občanské společnosti znalosti ohledně struktury a organizace nadnárodních společností, a to prostřednictvím provádění nezávislého výzkumu. SOMO si vybudovalo značné odborné renomé mimo jiné v následujících oblastech: odpovědnost společností, regulace financí a obchodu a pozice rozvojových zemí s ohledem na finanční průmysl a obchodní dohody. Kromě toho SOMO získalo znalosti o mnoha dalších oblastech podnikání prostřednictvím realizace sektorových studií. Více informací na www.somo.nl.

42


Chybějící rozměr - Jak evropské finanční reformy ignorují rozvojové země a udržitelný rozvoj Vydal:

Glopolis, Praha 2011 Vydání první

Autorka:

Myriam Vander Stichele (SOMO)

Redakce:

Jiří Čáslavka (Glopolis)

Návrh obálky, graf. úprava, sazba: Creative heroes (www.creativeheroes.cz) Tisk:

Agentura David Centrum

Adresa vydavatele:

Glopolis Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Převzato z německého originálu The Missing Dimension - How European Financial Reforms Ignore Developing Countries and Sustainability (vydalo SOMO - Stichting Onderzoek Multinationale Ondernemingen, ISBN 978-90-71284-85-4) Copyright (c)

Glopolis 2011

Tento dokument je licencován dle licence Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivateWorks 2.5. Obsah této publikace může být reprodukován nevládními organizacemi pro nekomerční účely (laskavě zašlete kopie na adresu vydavatele). Všechny další formy reprodukování a šíření s komerčním záměrem vyžadují souhlas držitele práv.

Publikace vyšla s podporou České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci programu zahraniční rozvojové spolupráce. Obsah publikace je plně v zodpovědnosti příjemce grantu a nelze jej v žádném případě považovat za oficiální stanovisko České rozvojové agentury ani Ministerstva zahraničních věcí ČR. Publikace vznikla s finanční podporou Evropské unie. Obsah tohoto dokumentu je plně v zodpovědnosti příjemce grantu a nelze jej v žádném případě považovat za oficiální stanovisko Evropské unie.

ISBN 978-80-905194-0-4

JAK EVROPSKÉ FINANČNÍ REFORMY IGNORUJÍ ROZVOJOVÉ ZEMĚ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Recommend Documents