Jsou naše doby lovu založeny na biologických základech -
Jak dál s naší pernatou zvěří V současné době je naším hlavním druhem pernaté zvěře, kterou lze podle zákona o myslivosti č. 449/2001Sb., v pozdějším platném znění a vyhlášky ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb. novelizované vyhláškou č. 480/2002 Sb., obhospodařovat lovem bažant obecný. Tento druh se sice v divokém chovu drží na početních stavech, které jsou několikanásobně nižší než v období 60 - 70tých let, ale v porovnání s koroptví polní je jeho výskyt ještě relativně vysoký (v závislosti na oblastech výskytu). Druhou velmi významnou skupinou, kterou lze obhospodařovat lovem je vodní pernatá zvěř. Její hojný výskyt je vázán především na vodní plochy či rozsáhlejší mokřady. Určitým zpestřením letní části lovecké sezóny je pro řadu myslivců lov ptáků z čeledi houbovitých holub hřivnáč, hrdlička zahradní, popřípadě z čeledi krkavcovití straka obecná, vrána obecná. Samostatnou kapitolu tvoří dravci a sovy, jež mají v normálně fungujícím ekosystému svou vlastní a nezastupitelnou úlohu.
Bažant obecný (Phasianus colchicus) ČR SR Doba lovu Bažant obecný kohout 16- 10. 31. 12 1.11. - 31. 12. Bažant obecný slepice 16.10 - 31. 1. bažantnice.
Polsko 1.10. - 28.2. 1.10. - 31.12.
Bažant na našem území odolával tlaku člověka po celých 600 let, aniž by to mělo silný vliv na jeho početní stavy a to jak v kladném tak záporném slova smyslu. Za posledních 50. let došlo k výraznému kolísání jeho stavů v krajině a dnes je ve volnosti zvěří vzácnou. V sedmdesátých letech 20. století se roční výše lovu pohybovala okolo 2 mil. kusů, přičemž se jednalo převážně o bažanty z divokého chovu. V dnešní době se odstřel pohybuje ve výši 548 048 ks (rok 2002), ale většina bažantí zvěře pochází z umělého chovu. V čem je tedy příčina poklesu stavů divoké populace bažantí zvěře? Na toto téma byla již napsáno nepřeberné množství článků, ale jistá odpověď, která by nám dala možnost okamžité nápravy vzniklé situace stále není. V posledním desetiletý došlo sice k deblokaci osevních ploch, vlivem probíhajících pozemkových úprav ke zmenšení průměrné výměry zemědělsky obhospodařovaných pozemků a pomocí dotačních programů byly uváděny stovky hektarů zemědělské půdy to tzv. klidu. Bohužel pro bažanta i koroptev dochází ke snížení intenzifikace zemědělství především v podhorských a horských oblastech, kde je jejich přirozený výskyt minimální ne-li nulový. Okamžitá náprava současných početních stavů samozřejmě není možná. V současné době jsou financovány programy, které se pokouší krůček po krůčku vytvořit podmínky vhodné k navrácení drobné zvěře do krajiny, ale nic se nedá udělat přes noc. Důležitou roli hrají finance, majetkové poměry a především chuť jednotlivců pro tuto záležitost něco udělat. Nepříznivý trend ve vývoji početních stavů bažantí zvěře jsme se snažili zvrátit i pomocí umělého odchovu. Při jeho rozšiřování především v 70. a 80. letech jsme ovšem nepočítali s negativními vlivy, které se nám projevily později např.: degenerace divoké populace, soustřeďování predátorů aj. (Nevoránek, 2004, Jelínek 2004).
Zdá se, že pokud nedojde ke zlepšení a zvýšení krytových, klidových a úživnostních podmínek v honitbě, což jistě prospěje všem volně žijícím živočichům a nejen bažantům, nelze očekávat výrazné zvýšení početních stavů bažantí zvěře. Bez opětovného zakládání a rozšiřování počtu míst vhodných pro hnízdění a vlastní život bažantů, tak jako to pamatujeme z dob před scelováním pozemků, rozoráváním mezí a remízů v rámci melioračních a technických opatření na zemědělské půdě, bude reintrodukce jakékoliv zvěře zřejmě zbytečným mrháním peněz. Je nutné ovšem říci, že i po provedení různých agrotechnických opatření v převážně zemědělské krajině, nelze očekávat rychlé zvýšení početnosti naší drobné (pernaté i srstnaté) zvěře, neboť na ni působí i jiné biotické (dostatek potravy, predátoři, nemoci) a biotické vlivy (klima), které lze jen stěží předvídat a účinně se jim bránit. Současně by bylo vhodné především honitbách, kde se početní stavy bažantí zvěře pohybují v blízkosti minimálních stavů posoudit vhodnost odlovu. Mám za to, že těch několik kohoutů a zajíců, které střelíme pod heslem ,,ať je něco do tomboly“ nám určitě nepomůže, Přitom v honitbě by mohli splnit svoji biologickou funkci. Ostatně dobrým příkladem nám mohou být některá myslivecká sdružení, která prozíravě nejen v loňské sezóně vynechali společné lovy na drobnou zvěř, případně do honiteb vyšli jen za účelem monitorování stavu drobné zvěře, či odlovu zvěře škodící myslivosti. Na základě vlastního pozorování mohu potvrdit, že v částech honitby, kde jsme několik let nelovili bažantí zvěř po ukončení umělého odchovu, dochází k postupnému nárůstu populace. Ovšem došlo zde i k nárůstu predačního tlaku, v lokalitě o výměře cca 2O ha se jen během loňské zimy odlovily 4 lišky, 2 kuny skalní, a 6 koček. Podobné zkušenosti jsou uváděny i z jiných honiteb např.: MS Velké Hostěrádky, v roce 2003 úplně vynechalo odlov drobné zvěře a následující rok došlo k výraznému zvýšení početních stavů bažantí zvěře. Přitom je nutné, aby stejně postupovalo několik sousedních sdružení a ne jen, že jedno nebude zvěř lovit a druhé intenzitu odlovu ještě zvýší pokud možno ještě na hranicích obou honiteb. Jednoduše řečeno: přemýšlej globálně a jednej lokálně.
Koroptev polní (Perdix Perdix)
Doba lovu Koroptev polní
ČR neloví se
SR Polsko 16. 9. - 15. 10. 11.9. - 21.10
U koroptve je situace obdobná jako u bažantí zvěře. Vliv kolektivizace venkova a utváření družstev se na jejich početních stavech podepsal razantněji než u bažantů. S nástupem mechanizace zemědělství (zvyšováním pojezdových rychlostí strojů) a rozoráváním mezí došlo k podstatnému snížení hnízdních, krytových, klidových a potravních ploch. Podstatný vliv na její početnost měl i nástup chemizace a používání nekontrolovatelného množství hnojiv na jednotku plochy za účelem zvýšení výnosů pěstovaných plodin. Dá se obecně říci, že pro koroptev i divokou populaci bažanta platí: primárním vstupem do snahy alespoň částečně obnovit početní stavy musí být změna kvality ekosystému, který je touto zvěří využíván. Pokud se nám podaří vytvořit nebo obnovit ekosystém co nejvíce podobný přirozenému a vytvoříme vyhovující niku, ptáci ji obsadí a jejich populace by se měla dál rozšiřovat, pokud nedojde k narušení predačním tlakem či cizorodými látkami. V současné době lze na reintrodukce koroptve polní zpět do krajiny čerpat dotaci ve výši 200 Kč/ks.
Husa polní (Anser fabalis), Husa velká (Anser anser) Husa běločelá (Anser albifrons) Kachna divoká (Anas platyrhynchos), Polák velký (Aythya ferina) Polák chocholačka (Aythya fuligula) Lyska černá (Fulica atra)
Doba lovu Husa polní, velká a běločelá Kachna divoká, Polák velký a chocholačka Lyska černá
ČR 16.8. - 15. 1. 1.9. - 30. 11. 1.9. - 30. 11. 1.9. - 30. 11.
SR 16.10. - 15. 1. 16. 9. - 15. 1. 16. 9. - 15. 1 1.10. - 16. 1.
Polsko 15.10. - 21.12. 15.8. - 21.12. 15.8. - 21.12. 15.8. do odletu.
U vodních druhů pernaté zvěře je vývoj současných početních stavů populací poněkud lepší. Pozitivní vliv na jejich početnost má po povodních v letech 1997 a 2002 zvýšená výstavba vodních staveb a zájem obcí o výstavbu a rekonstrukci malých vodních nádrží. S tímto trendem souvisí i nárůstem vhodných biotopů, které jsou postupně osídlovány vodní pernatou zvěří a tento trend lze očekávat i do budoucna. Otázkou zůstává stále vliv umělého chovu kachna divoké a její hybridizace se všemi negativními vlivy na tento druh. Husa velká (Anser anser) je jediný druh divoké husy, který u nás hnízdí. U nás husy hnízdí po příletu ze zimovišť. Tento typický zástupce vodní pernaté zvěře u nás hnízdí v několika oblastech: jihočeské rybniční oblasti, Polabí a Dyjskosvratecký úval, který však výstavbou Novomlýnských nádrží ztratil většinu svých hnízdních možností. Zvláště významná část místní populace, která hnízdila v korunách hlavatých vrb v počtu asi 150 párů, byla zcela zničena během několika málo let. Husy, které hnízdily tradičně na zemi v porostech rákosu, si našly náhradní možnosti na ostrůvcích střední nádrže. V letech 1988 až 1994 hnízdilo na střední nádrži až 172 párů a tato lokalita se stala jedním z nejvýznamnějších hnízdišť tohoto druhu v Evropě (Šebela, 2002). Na počátku osmdesátých let se zde zdržovalo každou zimu kolem 10 000 hus polních (Anser fabalis) a hus běločelých (Anser albifrons), přičemž stavy těchto věčných poutníků vždy kulminují počátkem února. O deset let později se zde už zastavovalo kolem 20 000 husí a stavy se postupně zvyšovaly. Maximální koncentrace se začaly objevovat od konce roku 1993 (24 000) a v lednu roku následujícího stoupl stav až na dvojnásobek! V lednu roku 1995 se zde objevilo největší množství severských husí u nás vůbec - odhadem asi 100 000 jedinců (Šebela, 2002). Kachna divoká, jako největší a nejběžnější zástupce z plovavých kachen, je s oblibou odchovávána uměle. Při jejím umělém odchovu jsou dosahovány podstatně lepší výsledky než při umělém odchovu bažantů. U nás divoké kachny hnízdí již od března, nejčastěji však v dubnu. Slovitelnost je často nad 95 %, jelikož při vlastním lovu uměle odchovaných kachen dochází k odlovu i části divoké populace. Kachny divoké se řadí k úspěšně přizpůsobivým ptačím druhům. Po celé severní polokouli se nacházejí v mnoha rozmanitých a navzájem odlišných životních prostředích. Vyhledávají si nejraději tichá a klidná zákoutí sladkovodních nádrží, ale můžeme je pozorovat i na mořském pobřeží. S tím souvisí i nejčastější problém umělého chovu: otrava botulotoxinem, které se lze bránit jen očkováním kachňat. Ze čtyř druhů poláků, kteří u nás buď hnízdí nebo zimují, je polák velký nejhojnější, je dokonce naší druhou nejhojnější kachnou (hned za březňačkou). V posledních letech početní stavy poláků utěšeně stoupají, a tak je můžeme zastihnout i na menších rybnících, kde byli dříve vzácností. Je rozšířen v zóně listnatých lesů, lesostepí a stepí od Anglie a Skotska po Bajkal, místy nesouvisle. Zimoviště evropské populace je v jižních částech areálu ve
Středozemí včetně severní Afriky a povodí Nilu až po Súdán u Černého a Kaspického moře. Výše ročních odlovů našich kachen dosahuje přibližně 341 000ks. Lyska černá je poměrně hojně rozšířená po celém území ČR jako obyvatel zarostlých mělčin rybníků, bažin a tůní. Ze zimovišť se k nám vrací v únoru až březnu, kdy dochází zároveň k vytváření párů. Hnízdo si staví tak jako kachny především v příbřežní vegetaci. Naše populace jsou většinou tažné a k tahu se ptáci shromažďují již v období srpna. V posledních letech došlo v vlivem otrav botulismem a intenzifikací chovu ryb (úpravy břehu, rušení) k poklesu početnosti lysek černých. S lyskou jejíž zvěřina bývá často cítit bahnem se příliš často na výřadech nesetkáváme, její roční odlov se pohybuje do 5 000 ks. Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) Existence kormoránů velkých na jižní Moravě má letitou, leč ne zrovna klidnou historii. Při vyhlášení rezervace Lednické rybníky bylo do statutu zaneseno, že zde může zahnízdit nanejvýš pět párů, a to v praxi znamenalo, že se na každé větší hejno, které zakroužilo nad některým z rybníků, střílelo. Potom následovalo téměř třicet roků, kdy se tito ptáci objevovali na našich lokalitách jen vzácně na tahu, a ještě v době zahájení výstavby vodního díla byl každý ornitolog nadšený, pokud zde mohl pozorovat alespoň osamocený kus. Při jarním a podzimním tahu se u nás tito rybožraví ptáci, zastavují a část populace i úspěšně hnízdí, což samozřejmě nenechává rybníkáře v klidu. S narůstajícími škodami, které kormoráni působí, je nutno uvažovat o způsobu hospodaření s tímto druhem, především na chovných vodách.
Krocan divoký (Meleagris galopavo) Doba lovu krocan divoký - kohout krocan divoký a krůta
ČR 15. 3. - 15. 4. 1.10. - 31.12.
SR 15.3. - 15. 5. 1.10. - 31.12.
Původní vlastí krocana byly východní části Severní Ameriky. Zde obýval lesnatá místa, která sousedila s volnými plochami kam vycházel za potravou. U nás byly první chovy divokých krocanů zakládány už roku 1881 v okolí Kojetína. Dnes jsou krocani chováni nejčastěji v některých oborách a bažantnicích. Již koncem února dochází k toku, po něm krůta do jednoduchého hnízda na zemi snáší 9 – 20 vajec. Krůťata jsou velmi citlivá na chlad a déšť, což je hlavní příčinou neúspěchů při zavádění této atraktivní zvěře do našich honiteb. Z tohoto pohledu je u krůťat nejhorší období od narození do zhruba 10- tého týdne života, kdy u nich ještě není plně vyvinuta schopnost termoregulace. A proto většina krůťat v tomto období pokud přijdou silnější deště s následným ochlazením uhynula na podchlazení (hypotermii). U většiny divoké populace tudíž dnes nedochází k téměř žádnému přírůstku vlivem počasí, nemocí, pytláctví a tak jsou chovy závislé na každoročním umělém vypouštění odchovaných krůťat. Odlov není nijak významný a v roce 2003 činil 268 ks.
Holub hřivnáč (Columba palumbus) a Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)
Doba lovu holub hřivnáč hrdlička zahradní
ČR 1.8. - 31.10. 16.10. - 15.2.
SR 1.8. - 31.10 1.8. - 31. 12.
Polsko 15.8. do odletu.
Nejhojnějším a také největším naším divokým holubem je holub hřivnáč. Hřivnáči k nám přilétají velmi brzy na jaře, často již v únoru nebo na začátku března. Hnízdí pravidelně dvakrát do roka, někdy i třikrát. Poprvé v dubnu, podruhé v červnu a někdy ještě v srpnu. Hřivnáč si staví velmi jednoduché hnízdo z řídkých větviček. Samice snáší tak jako ostatní holubovití jen dvě vejce. V sezení na vejcích se střídají oba rodiče. Holoubata zůstávají v hnízdech asi tři týdny. Pak se rodičovský pár znovu snoubí a dochází k dalšímu hnízdění, ale zpravidla na novém hnízdě. V dnešní době se zvyšuje počet párů, které hnízdí uprostřed měst a vesnic v parcích, zahradách, kde nachází dostatek potravy a je na ně vyvíjen menší predační tlak. Roční výše odlovu se pohybuje kolem 20 tis kusů. V poválečné době se u nás poměrně rychle začala šířit hrdlička zahradní. Říká se jí také balkánská, neboť na Balkáně je dnes hlavní oblast jejího výskytu. U nás zpravidla přezimovává, není tedy tažným ptákem. Snáší sice vždy pouze po dvou vajíčkách, která zahřívá po dobu 14 – 16 dní, ale zato hnízdí třikrát až čtyřikrát do roka. Roční výše odlovu se pohybuje kolem 7,5 tis kusů.
Straka obecná (Pica pica) Vrána obecná černá (Corvus corone) Krkavec velký (Corvus corax)
Doba lovu straka obecná vrána obecná černá havran polní krkavec velký
ČR 1.7. - 28.2. 1.7. - 28.2. neloví se neloví se
SR celoročně celoročně 1.8. -28.2. 1.10. - 31.12.
Straka obecná, patří mezi nejčastější obyvatele venkovské krajiny z čeledi krkavcovitých. Nejvíce jí vyhovuje mozaika polí, luk, liniové zeleně a malých lesíků, kde nachází dostatek hnízdních a potravních možností. Její typické hnízdo do kterého obvykle jednou ročně snáší 3 – 9 nazelenalých vajíček zná jistě každý. Potrava straky se skládá jak z živočišné tak rostlinné složky. V období hnízdění bylo v žaludku straky pomocí rozborů zjištěno 94% bezobratlých, 4,2% rostlinné složky a 1,8% obratlovců (Šálek, Svět myslivosti 1/2004). Vrána obecná černá a havran polní patří mezi nejznámější krkavcovité ptáky. Je jim podobně jako strakám vytýkána škodlivost při likvidaci bažantích a koroptvích snůšek. Převažující složkou potravy jsou ovšem mršiny, drobní savci, různé druhy bezobratlých a nemalý díl tvoří rostlinná složka. Krkavec velký, který byl ve střední Evropě vyhuben intenzivním lovem ve druhé polovině dvacátého století začíná postupně osídlovat území, kde se po mnoho desetiletí vůbec nevyskytoval. Zhruba po třítýdenní inkubaci vajíček, která zahřívá jen samice krmena po toto období samcem, dochází v březnu k líhnutí 3-6 mláďat. Ta jsou během následujících 45 dnů, až do vylétnutí z hnízda, krmena oběma rodiči. Po vylétnutí z hnízda se zprvu nesamostatná
mláďata pohybují v rámci teritoria rodičů. S těmi jsou až do srpna v kontaktu. Potom se ovšem osamostatňují a spojují se s jinými mláďaty i staršími ptáky do hejn v počtu 10-100 ks (Havránek, 1999). Tyto skupiny se mohou při stabilní nabídce potravy vyskytovat po celý rok na jednom místě. Často vzpomínaná škodlivost tohoto chráněného ptáka (dle vyhl. č. 395/92 Sb.) spočívá především v načínání ulovené zvěře, kterou jsme museli ponechat po nějaký čas na místě ulovení, ve sběru vajíček a predačním tlaku na ostatní užitkovou zvěř (hřivnáč, zajíc, bažant). Podle analýzy potravy krkavce v oblasti středního Posázaví uvádí Havránek následující složení konzumované potravy: % vzorků se zastoupením (n = 62) Rostliny Měkkýš Hmyz Ryby Obojž. Ptáci
Savci
88,7
88,7
8,0
19,7
1,6
5,0
19,4
Ptácizvěř 9,7
Savcizvěř 8,1
Vejce 11,3
Dravci a sovy Vlivem nestejnoměrného rozšíření jednotlivých druhů dravců a sov v ČR a Evropě je diskuse kolem dob lovu velmi citlivou záležitostí. Dá se říci, že u většiny dravců dochází v dnešní době neustále k úbytku max. stagnaci početních stavů z mnoha příčin. Výjimku snad tvoří jen jestřáb lesní, moták pochop a výr velký jejichž stavy narůstají téměř po celém území ČR. Motáci, v nedávné době pro řadu myslivců neznámá skupina dravců, dosahuje nebývalého rozmachu. Každoročně dochází k jejich rozšiřování v celé řadě polních honiteb i mimo svá obvyklá stanoviště vázaná na vodní či mokřadní prostředí. Tudíž v mnoha oblastech ČR dochází k nárůstu predačního tlaku motáků na drobnou zvěř a to především motáka pochopa (Circus aeruginosus). Několikrát jsem pozoroval úspěšný útok tohoto dravce na mladé zajíčky, ale i na bažantí kuřátka, když je vyhledával přeletem nad vyjetými kolejemi po chemickém ošetření obilnin. Toto chování mi bylo popsáno i od kolegů a doloženo kadávery ulovené zvěře. Výr velký, kterého nebylo i možno lovit ani v minulosti (kromě odchytu a sběru vajec) také začíná osídlovat nová území, kde se dříve nevyskytoval. Škodlivost výra se může projevit především pokud zahnízdí poblíž bažantnic nebo míst, kde dochází k umělé reintrodukce králíka divokého, kterého dokáže ve spolupůsobení ostatních predátorů během několika dnů téměř vylovit. Mám možnost již 3 roky sledovat rodičovský pár při odchovu mláďat, ale ještě jsem nezaznamenal v potravě, která byla donášena mláďatům na hnízdo zvýšený výskyt drobné zvěře nebo snad srnčat. Podle vývržků lze konstatovat, že v potravě převládají myšovití hlodavci. Jestřáb lesní způsobuje škody především na uměle vypouštěné zvěři, která se přirozeným predátorům nedokáže dostatečně bránit. Do jeho přirozeného jídelníčku lze zařadit spíše větší druhy pěvců, holubovité (hřivnáč, hrdlička, domácí holub) a krkavcovité ptáky (sojka, straka). Lov domácích holubů je nejčastějším důvodem proč upadá v nemilost a dochází k jeho nelegálnímu odchytu či odstřelu. Je zajímavé, že i přes několikaletou ochranou dravců lze u mnoha myslivců a ve specializovaných prodejnách nacházet stále nové preparáty dravců a sov. Přitom lze těžko věřit, že všechny preparáty pocházejí z dob, kdy byl jejich lov umožněn nebo pocházejí z uhynulých ptáků (ZOO, sokolničtí dravci, zabití o sloupy el. vedení).
Úprava dob lovu Tab. č. 6 – Návrh dob lovu
bažant obecný kohout bažant obecný slepice koroptev polní husa polní, velká a běločelá kachna divoká, polák velký a chocholačka lyska černá krocan divoký - kohout krocan divoký a krůta holub hřivnáč hrdlička zahradní straka obecná vrána obecná havran polní krkavec velký
Navrhovaná doba lovu 16. 10. 31. 12 16. 10 - 31. 1. bažantnice. celoročně hájena 16.10. - 15. 1. 1.9. - 30. 11. 1.9. - 30. 11. 1.9. - 30. 11. 15. 3. - 15. 4. 1.10. - 31.12. 16.8. – do odletu 16.10. - 15.2. 1.7. - 28.2. 1.7. - 28.2. 16.10. - 28.2 1.9. - 31.12
Závěrem lze říci, že vlastní lov především bažantí zvěře z divoké populace je v současné době plně v rukou mysliveckého hospodáře. Jelikož právě on zodpovídá za hospodaření v honitbě, musí sám posoudit zda byl přírůstek vyšší než přirozené ztráty a stavy zvěře jsou na takové úrovni, že umožní odčerpat lovem část dospělé populace a podle toho vypracovat plán chovu a lovu. U většiny druhů vodní pernaté zvěře jsou doby lovu v souladu s jejich biologickými požadavky. U divokých hus by bylo vhodné vzít si příklad ze sousedního Slovenska a posunout počátek doby lovu hus na 16.říjen. Čím se předejde lovu nevyspělých mladých hus. Při současném neustálém nárůstu populace kormorána a stále vznikajícím škodám v rybích obsádkách by mělo dojít k umožnění regulace jeho stavů. Jestliže při vzniku škod na lesních porostech docházelo téměř okamžitě k penalizaci uživatele honitby a následnému snižování stavů spárkaté zvěře, je nutné postupovat stejně i ostatních druhů zvěře. Zvláště tam, kde dochází k neustálému nárůstu početních stavů místní populace. Pak je ovšem nutné vzít v potaz úhradu škod, které tito ptáci působí na rybích obsádkách. Především to, že v případě stanovení doby lovu by tato povinnost přecházela na jednotlivá MS v jejichž honitbách kormorán hnízdí a způsobuje tyto škody. Holub hřivnáč a hrdlička zahradní se v poslední době stávají druhem o jejichž lov projevuje zájem stále více především mladých myslivců, jelikož poskytují náhradu za stále klesající stavy bažantí zvěře. Vzhledem k populační explozi hrdličky zahradní by bylo vhodné sjednotit počátek doby lovu s holubem hřivnáčem na období od 16.8. – 15.2. U hřivnáče, který se ještě v první polovině srpna obvykle stará o mláďata doporučuji posunout počátek doby lovu na 16. srpen s tím, že konec doby lovu by byl omezen odletem holubů na zimoviště. Pro krkavcovité ptáky (straka obecná, vrána obecná) je možné opět z důvodu péče o mladé posunout počátek doby lovu o jeden měsíc na 1. srpen. U havranů by bylo vhodné provádět na základě povolení orgánů státní správy myslivosti redukci tažné části populace v místech jejich koncentrace a tam, kde působí škody v zemědělství vytahováním ozimích plodin z půdy. U krkavce, který v současné době kolonizuje téměř celé území ČR a sběrem mláďat a vajíček napomáhá redukci nejen drobné zvěře v honitbách. Na ulovené zvěři, která není ihned
dopravena z místa ulovení, působí jejím načínáním a znehodnocením zvěřiny nemalé škody řadě MS. Po zvážení vlivu a nestálého nárůstu početních stavů krkavce v ČR by bylo vhodné povolit odlov v době od 1.9. – 31.12. U dravců navrhuji umožnit regulovaný odlov jestřába lesního, motáka pochopa a výra velkého u kterých dochází k nárůstu populace. Snižování jejich početních stavů by nemuselo být prováděno jen odstřelem. Odchyt by mohl být umožněn např. legalizací používáním jestřábích košů do kterých se dravci chytají nezraněni a nemusí docházet k jejich okamžitému usmrcení. Ti mohou být dále v případě zájmu využiti např. pro sokolnické účely.
Zachrání nám zvěř jen změny dob lovu? Při komplexním pohledu na celou biologii a ekosystémové potřeby naší zvěře je jasné, že pouhé úpravy jednotlivých dob lovu a to jejich prodloužením či zkrácením nevyřeší dlouhodobé negativní působení lidské činnosti na celé ekosystémy. Jistě každý známe několik MS, kde již delší dobu drobnou zvěř neloví a přesto nedochází k nárůstu jejích početních stavů. Pro snížení škod působených především spárkatou zvěří je nutné pokračovat v úpravách druhového složení našich lesů (náhrady smrkových monokultur). Drobná zvěř v polních honitbách jistě ocení snížení výměr zemědělských pozemků a každou novou výsadbu krajinné zeleně a to jak trvalé tak i dočasné, která rozšíří zejména její krytové a potravní možnosti. Následkem těchto krajinných úprav může docházet k postupnému zvyšování úživnosti našich honiteb a následně zvyšování početních stavů zvěře, aniž by docházelo ke zvyšování škod na pěstovaných kulturách. Nejen díky tomu dojde i nárůstu početních stavů ostatních druhů volně žijících živočichů (myšovití, drobní pěvci) a tím zvýšení potravní nabídky pro drobné šelmy a dravce, kteří se budou méně soustředit na ostrovní zbytky populací drobné zvěře. Publikace vznikla s podporou grantu č. 526/03/H036 Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině. Ing. Roman Jelínek Ústav ochrany lesů a myslivosti, MZLU FLD Brno
Použitá literatura: Ing.František Havránek, CSc. (1999) Norek americký – Mink, Krkavec velký Miroslav Vach a kol. (1999) Myslivost
