CONCORD pracovní skupina Cotonou
Podkladová studie k diskusi
Jak dál s Dohodou z Cotonou o partnerství mezi zeměmi AKT a EU? Vypracoval APRODEV pro Pracovní skupinu Cotonou , říjen 2008
Co je v sázce? V roce 2010 dojde ke druhé revizi Dohody o partnerství z Cotonou (DC)1. Evropská komise (EK) připravuje vyjednávací mandát EU a obě strany musejí o problémech navrhovaných k revizi uvědomit druhou stranu do konce února 2009. V roce 2009 bude také zahájena průběžná revize strategických dokumentů 10. ERF k jednotlivým státům. Některá oficiální prohlášení nás vedou k přesvědčení, že oba revizní procesy silně ovlivní Společná strategie EU-Afrika, přijatá v Lisabonu v prosinci 2007, a nové evropské priority, které se odrážejí ve strategiích schválených pro tyto tři regiony (Afrika, Tichomoří, Karibik - AKT). Spolupráce EU se zeměmi AKT bude navíc záviset na pokračování a výsledku vyjednávání o dohodách o hospodářském partnerství (EPAs), která směřují k uceleným regionálním EPA, a na charakteru regionálně strategických dokumentů a regionálních orientačních programů, které by měly být přijaty do konce roku 2008. Dalším klíčovým procesem je celková revize rozpočtu EU v rámci příprav debaty o příštích Finančních perspektivách (po roce 2013) a ve vztahu k nim; jde o dlouho diskutovanou otázku převodu Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu EU. Tato diskuse se také vztahuje k šíření vertikálních fondů a programů uvnitř AKT a k vyššímu regionálnímu podílu ERF a jejich dopadu na princip a modality spoluřízení. Konečně pozorujeme zmnožení dialogů a politických iniciativ na vysoké úrovni mezi EU a třetími zeměmi, které jdou napříč dialogem EU-AKT (EU-AU, EU-Latinská Amerika, EU-Tichomoří, subregionální obchodní jednání…). Přestože uskutečňování společné strategie EU-Afrika už projevuje své meze (chybí jasná finanční opora, je těžké ustavit společné instituce, neexistuje integrace obchodních záležitostí, úloha občanské společnosti je chabá, na straně AU se projevují správní problémy, pro EU je těžké uvažovat o Africe jako o jednom kontinentu…), její priority už ovlivňují značnou část dialogu EU-AKT a programového určení ERF. Všeobecně se soudí, že oživený zájem EU o posílenou spolupráci s Afrikou, mimo CDP, značně ovlivňuje rozšiřující se role Číny na africkém kontinentu a sílící konkurenční soupeření o africké přírodní zdroje a trh, který kolem nich vzniká. Všechny tyto debaty a procesy mají přímý nebo nepřímý dopad na vztah AKT-EU, úlohu a soudržnost skupiny AKT a kvalitu spolupráce a vznášejí otázky ohledně opodstatněnosti a budoucnosti Dohody z Cotonou a ERF v překotně se proměňujícím politickém, ekonomickém a environmentálním kontextu.
1
Dohoda o partnerství mezi členy africké, karibské a tichomořské skupiny států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na druhé straně byla podepsáná v Cotonou (Benin) 23. června 2000 a do platnosti vstoupila v roce 2003.. 1
Existuje riziko, že hlavní rysy Dohody z Cotonou, díky nimž jde o jedinečný příklad spolupráce, začínají být nezřetelné Konkrétně: - Její geografický záběr: 78 států (3 regiony) na straně AKT a 27 států (včetně 12 nových členských států) na evropské straně. - Skutečnost, že aspekty spolupráce jak ve vztahu k pomoci, tak k obchodu propojuje s politickým dialogem. - Její cíle, tj. vykořenění chudoby, udržitelný rozvoj a začlenění zemí AKT do světového hospodářství. - Principy partnerství, participace a vlastnictví a hluboká oddanost lidským právům. - Zásadní prvky obsažené v dohodě, které tvoří jádro politického dialogu. - Společné instituce. - Dobře zajištěný víceletý finanční instrument (ERF) a fakt, že se společně programově plánuje a řídí a že právě to podporuje realizaci opatření na národní a regionální úrovni i na všech úrovních AKT. - Díky jejímu 20letému trvání s revizí každých pět let je spolupráce dobře předvídatelná. Kdo bude v roce 2020 rozhodovat a co lze do roku 2020 udělat na obranu ducha a stěžejních principů Dohody z Cotonou a k zajištění toho, že budou východiskem nového rámce pro spolupráci, jenž bude tou dobou ustaven?
I. Politický dialog DC představuje rozšíření politického dialogu zahájeného podle Konvence z Lomé o míru a řešení konfliktů a rovněž o prevenci konfliktů (čl. 11). Tento dialog je také nastaven tak, aby zahrnoval sektorové politiky, například gender, životní prostředí a migraci (čl. 13), a otázky ve vztahu ke kulturnímu dědictví. První revize DC (nedávno ratifikovaná) také na žádost EU v dohodě schválila nová ustanovení ohledně boje proti terorismu a proti šíření zbraní hromadného ničení. Obsah dialogu je tedy dosti široký a mohl by se ještě rozšířit při příští revizi CDP (řádná správa, dohody o navracení osob, změna klimatu ??). Politický dialog je hlavním důvodem společné Rady ministrů EU-AKT, již v tomto úkolu podporuje Výbor velvyslanců AKT-EU. Rada EU-AKT se setkává jen jednou za rok a rotačně jí předsedá evropský ministr a ministr z AKT. Je zodpovědná za určování politických zásad a přijímá hlavní rozhodnutí ohledně dohody (třeba její revize) a jejího uskutečňování (článek 96, urovnávání sporů atd.). Zdá se, že strana AKT je nespokojená s rozsahem účasti evropské strany na těchto schůzkách. U příležitosti poslední Rady AKT-EU dne 13. června zdůraznili ministři AKT význam vyváženého zastoupení na společných schůzkách ministrů AKT-ES. Vzhledem k významu a rozsahu témat, která byla na pořadu společné diskuse, byla právě přítomnost ministrů AKT a Evropské unie v Addis Abebě zcela nezbytná. Tak zněl apel, zopakovaný skupinou AKT na různých schůzkách s evropskými zástupci v Bruselu. „Logika tohoto apelu je srozumitelná. AKT si nepřeje dialog na společné ministerské úrovni, když se jej účastní zástupci, kteří nemají ani mandát přijímat politická rozhodnutí, ani dostatek prostoru k podrobné diskusi o obsahu jednotlivých bodů,“ prohlásil Awelsh (předseda Rady AKT z Džibuti, dle tiskové zprávy skupiny AKT). Poukazuje to na fakt, že tyto dvě strany nemají na dialogu stejný zájem. Rada EU, která má za to, že stávající společné instituce bohatě dostačují, rovněž zdvořile odmítla žádost skupiny AKT o uspořádání summitu EU-AKT. To je třeba srovnat se třemi summity hlav států, které se v poslední době odehrály, summit EU-Afrika v prosinci 2007 (jehož se zúčastnily africké země AKT), summit EULatinská Amerika v květnu 2008 (jehož se zúčastnily karibské země AKT) a summit EUStředomoří v červenci 2008, kde byla založena Unie pro Středomoří. 2
To vznáší otázku ohledně významu skupiny AKT jako partnera politického dialogu pro EU. Bez přesvědčivého politického dialogu je DC v rukou funkcionářů a státních úředníků zodpovědných za finanční spolupráci a v administrativních procedurách a formálních diskusích se rychle vytrácí duch partnerství. Svým způsobem platí totéž i pro obchodní vyjednávání, které bylo dosud v rukou obchodních vyjednavačů bez seriózního politického krytí. Není divu, že za takových okolností představovala jednání o EPA nejkontroverznější bod Lisabonského summitu. Za takové situace je tendence taková, že dominují priority EU a agenda spolupráce se stanovuje v Bruselu nebo Lisabonu (strategie EU-Afrika). Budoucnost Dohody z Cotonou jako partnerské dohody sobě rovných účastníků do velké míry závisí na ochotě a schopnosti obou stran zvýšit kvalitu politického dialogu na všech úrovních (na národní a regionální úrovni v souvislosti s programovým určováním pomoci a obchodním vyjednáváním a na úrovni skupiny AKT jako celku u otázek společného zájmu, liberalizace obchodu, cen potravin a jejich produkce, změny klimatu, migrace, míru a bezpečnosti, řádné správy, účinnosti pomoci atd.). Je naprosto ohromující číst tiskovou zprávu Evropské komise po Radě ministrů AKT-EU: „Poprvé za svou 33letou historii přichází Rada ministrů AKT-EU se společnou politickou rezolucí o záležitostech na předních příčkách agend, jako jsou ceny potravin, dohody o hospodářském partnerství, regionální integrace a efektivita rozvojové pomoci.“ Louis Michel k tomu dodal: „V našem vztahu se jednalo o historický krok vpřed, který plně podporuji. Jde o jasnou známku toho, že EU a země AKT mohou vytvářet společné vize a předkládat společná řešení s cílem jednotně odpovídat na globální výzvy ku prospěchu všech.“ To o podstatě 33letého partnerství hodně vypovídá! Tuto rezoluci je ovšem poměrně těžké najít na webu, neboť instituce AKT-EU nemají jedny konkrétní webové stránky, kde by informace o takových politických schůzkách byly dostupné (řešení nabízí rejstřík Rady EU, společné parlamentní webové stránky jsou umístěny na webu Evropského parlamentu). Politickému dialogu EU-AKT chybí viditelnost a transparentnost, přestože jedním ze zásadních principů DC je účast nestátních aktérů. Pro nedostatečně informovanou občanskou společnost není vůbec snadné se dialogu účastnit. V minulosti došlo k několika rozpačitým pokusům (na pozvání Rady) v souladu s článkem 15 DC: „Rada ministrů vede setrvalý dialog se zástupci sociálních a ekonomických partnerů a s dalšími aktéry občanské společnosti v AKT a EU. Za tímto účelem mohou být souběžně se schůzkami vedeny konzultace.“ Tyto pokusy byly značně frustrující (omezená možnost účasti i agenda) a nakonec se od nich bez upozornění ustoupilo.
3
Hlavní hrozby pro politický dialog AKT-EU: - politická pozornost patří jiným procesům (strategie EU-Afrika), DC je depolitizovaná a snížená na úroveň dohody o pomoci a obchodu - nedostatek viditelnosti a transparentnosti, chybějící monitoring, chybějící zodpovědnost - nedostatek oddanosti a zájmu o dialog na straně EU2 - nedostatek jednoty a proaktivního přispění skupiny AKT - konkurenční iniciativy dialogů, které jsou jednodušší (menší a soudržnější regionální uskupení) a/nebo probíhají na vyšší úrovni (hlavy států namísto ministrů), takže jsou pro občany viditelnější a pochopitelnější - DC je v rukou byrokratů a správců, oproti politickým rozhodnutím se upřednostňují komplikované procedury Hlavní silné stránky politického dialogu: - dialog neprobíhá v politickém vakuu, zakládá se na zásadních prvcích a stěžejních principech a cílech DC, které jsou správné (přinejmenším ty původní, revize je ovlivňují) - dialog neprobíhá v kooperačním vakuu, je-li přijato politické rozhodnutí, jeho praktická realizace může snadno následovat, neboť existují finanční nástroje, což pro strategii EU-Afrika ani pro Unii pro Středomoří neplatí - skupina AKT tvořená 78 členy je mocný orgán, dokáže ovlivnit mezinárodní procesy (například vyjednávání WTO), zejména spojí-li síly s členskými státy EU - nestátní aktéři mají v DC své uznané místo, a i to i jako účastníci politického dialogu
II. Význam AKT jako skupiny Skupina AKT byla oficiálně založena v roce 1975 dohodou z Georgetownu. V současnosti zahrnuje 79 zemí 3 , z nichž 78 tvoří signatáři DC (výjimkou je Kuba). Skupina má vlastní instituce a rozhodovací procesy a je ve spojení s EU skrze společné instituce DC. Dvěma významnými orgány AKT jsou sekretariát AKT se sídlem v Bruselu a Výbor velvyslanců AKT, který je oporou práce Rady AKT. Zpochybňování budoucnosti skupiny AKT začalo se subregionálními obchodními vyjednáváními (EPA) a s přijetím tří strategií EU pro Afriku, Karibik a Tichomoří v letech 2005/2006 a nejčerstvěji se Společnou strategií EU-Afrika.Významnými faktory, které je třeba zohlednit, je také rozjezd NEPAD a Africké unie v roce 2001. Byť cíle NEPAD4 se v DC dobře zrcadlí, jeho geografický záběr, omezený na Afriku, včetně Afriky severní, je naopak naprosto odlišný. Právě v reakci na tento vývoj událostí prosazovala EU Strategii EU-Afrika, aniž by však skutečně překonala těžkosti institucí EU s přístupem k Africe jako k jednomu celku, a přitom spoléhá na mnohem slabší rámec než DC, co se týče základních principů, pravidel vymáhání, nezávislosti politického dialogu na obchodu a pomoci, finančního instrumentu a společných institucí. To vše jsou uznávané přednosti DC.
2
Za pozornost stojí, že podle CDP platí toto: Jednání Rady ministrů je platné pouze za přítomnosti poloviny členů Rady Evropské unie, jednoho člena Komise a dvou třetin členů zastupujících vlády států AKT. Každý ze členů Rady ministrů, který se nemůže zúčastnit, může vystupovat v zastoupení. Zástupce vykonává všechna práva daného člena.
3
48 zemí subsaharské Afriky, 16 zemí Karibiku a 15 zemí Pacifiku.
4
Nové partnerství pro africký rozvoj (NEPAD) bylo zahájeno v roce 2001 jako závazek afrických lídrů, založený na společné vizi a pevném a sdíleném přesvědčení, že mají naléhavou povinnost vykořenit chudobu a dostat své země, jak jednotlivě, tak kolektivně, na cestu udržitelného růstu a rozvoje a zároveň být aktivní součástí světového hospodářství a politické obce. Program je ukotven v odhodlání Afričanů vymanit sebe a svůj kontinent z neduhů zaostalosti a vyloučení v globalizujícím se světě. www.nepad.org 4
Ve výsledku se geografický rozsah skupiny AKT klene nad nadregionálními politickými procesy a dohodami, jako je Společná strategie EU-Afrika, a subregionálními dohodami o obchodu a spolupráci, jako jsou EPA a regionální strategie a orientační programy. Ze strany EU byla existence privilegovaného vztahu se skupinou AKT vyrůstající ze starých koloniálních vazeb zpochybněna, už když do Unie v roce 1995 vstoupily severské státy. Některé z nich tvrdily, že zvláštní dohoda s nejméně vyspělými zeměmi by byla spravedlivější. Poslední dobou některé členské státy začaly zpochybňovat přidanou hodnotu spolupráce a obchodní dohody mezi EU a (vzdáleným) tichomořským regionem. U tichomořského regionu existuje jasný zájem, aby byl součástí DC a skupiny AKT, vzhledem k jeho odlehlosti a síle a moci některých jeho rozvojových a/nebo průmyslových sousedů. Získat podporu EU je pro tichomořský region důležité například při vyjednáváních o změně klimatu; v oblasti rybářství zase s EU úspěšně uzavřely přínosnou dohodu ohledně pravidel původu konzervovaného tuňáka a rády by ji rozšířily na další zpracované ryby. Pro karibský region představuje EU spolehlivou alternativu k závislosti na americkém trhu a ke spolupráci s USA, ale jejich oddanost celkovému přístupu a solidaritě AKT je dosti slabá, jak dokládá jejich nezávislá strategie vyjednávání o EPA. Přestože všechny země AKT jsou rozvojové a občas hájily společná stanoviska při obchodních jednáních na úrovni WTO, jedním z problémů, který se zřetelněji vynořil při dojednávání dohod EPA, je narůstající rozmanitost skupiny co do obchodního režimu a hospodářských zájmů vůči EU. Nejméně vyspělé země (Least Developed Countries LDCs) obchodují s EU ve zvýhodněném režimu EBA (vše kromě zbraní - Everything but Arms), zatímco některé země mimo okruh LDCs na popud EK podepsaly přechodné EPA, aby se vyhnuly přechodu do režimu GSP (systém všeobecných preferencí – General Standart of Preferences). Některé země AKT jsou významní exportéři a mají velký zájem o vstup na trh EU, kdežto jiné sužují dumpingové vývozy z EU a/nebo nedokážou z přístupnosti trhu těžit kvůli technickým překážkám. Míra a hloubka regionální integrace se také velmi liší subregion od subregionu a i uvnitř určitého subregionu může být ekonomická situace a obchodní síla jednotlivých zemí velice různorodá. Z toho plyne zdráhavost mnoha států AKT vzdát se části své národní nebo regionální svrchovanosti ve prospěch soudržnosti a solidarity AKT. Za takových okolností je těžké identifikovat a bránit společné zájmy a vytvořit jednotnou a silnou frontu. Ve spojení s dobrým vedením a kulturou spolupráce a solidarity však rozmanitost může být předností, za předpokladu, že státy AKT dokážou definovat, co mají společného a co je přidanou hodnotou jejich skupiny, a využít své společné politické váhy při vyjednávání a v politickém dialogu. Budoucnost Dohody Cotonou a obrana jejího „acquis“ bude velmi záviset na schopnosti skupiny AKT vybudovat si silnější a proaktivnější politický profil a zajistit koherentnost vhodným rozdělením úkolů a komplementaritou s ostatními vznikajícími iniciativami. To je pro vedení AKT a pro instituce skupiny zásadní výzva. Přežití skupiny AKT a přežití DC na sobě vlastně vnitřně vzájemně závisí. Jsou tu i zásadní výzvy pro aktéry občanské společnosti v zemích AKT, neboť je třeba, aby sledovali překotně se proměňující politický a institucionální rámec vztahů EUAKT a aby spojili úsilí ve snaze přimět své vlády k odpovědnosti při účasti v řadě kooperačních a vyjednávacích procesů s EU.
5
Hlavní hrozby pro skupinu AKT: - Nízká viditelnost a význam na mezinárodní scéně (s občasnou výjimkou při vyjednávání ve WTO). - Různorodost uvnitř skupiny, co se týče rozvojového statusu, hospodářských zájmů, míry regionální integrace, historických vazeb k členským státům, politické váhy v regionálních a mezinárodních arénách. - Členové skupiny AKT jsou součástí mnoha regionálních a mezinárodních dohod a procesů, leč mají omezené kapacity a zdroje pro vyjednávání. - Nedostatek sdíleného zájmu a společného přesvědčení o přidané hodnotě skupiny AKT. Potenciální politická váha skupiny AKT se nevyužívá. - EU nejedná vždy jako jednolité seskupení; chybějící nebo slabé společné postoje EU ani minimální koordinace bilaterální pomoci ES a členských států nepodporují konzistentní reakce na straně AKT. Ještě horší je, když EU hraje roli toho, kdo ostatní rozděluje. - Závislost na pomoci z ERF oslabuje postavení vlád AKT ve vztahu k politickému dialogu a obchodním vyjednáváním s EU, která vytváří dojem a jedná spíše jako dárce než jako rovnocenný partner. - Chabý mandát a absence demokratické zodpovědnosti funkcionářů (vlád, výboru velvyslanců, sekretariátu AKT, obchodních vyjednavačů), když hovoří a jednají jménem skupiny AKT. Otázky týkající se DC se v parlamentech zemí AKT probírají zřídka. - Nedostatek soudržnosti a společných institucionálních orgánů v rámci občanské společnosti, chybí zavedený, jedinečný a hlasitý mluvčí občanské společnosti zemí AKT. Hlavní silné stránky skupiny AKT: - Jde o největší skupinu rozvojových zemí, která si vytvořila společné instituce a účastní se dohody o partnerství s významným aktérem na mezinárodní scéně. - Dlouhodobý vztah (a potenciálně solidarita) mezi státy AKT a třemi světovými regiony, jež nemají žádné společné hranice. - Základní principy a zásadní prvky CDP, jež by všichni členové měli sdílet; články 95 a 96, jež skupinu pobízejí k přebírání společné zodpovědnosti ve vztahu k záležitostem, jako jsou lidská práva a demokracie. - Silná přítomnost v Bruselu, blízko rozhodovacího centra EU, se silným potenciálem diplomatického působení na EU a další mezinárodní organizace přítomné v Bruselu (a v Ženevě). - Skupina AKT, čítající 78 členů, může být mocná, pokud se tak rozhodne (např. WTO, dohody EPA). - DC přináší skupině AKT možnost spojit síly s EU v debatách a při vyjednávání na globální úrovni (obchod, změna klimatu, migrace atd.).
III. Dohody EPAs – motory regionalizace a dezintegrace Dohody z Cotonou? Dohody o hospodářském partnerství (European Partnership Agreements – EPAs), které představují zásadní posun ve vztazích AKT-EU mezi dohodami z Lomé a Cotonou, postihují podstatu a budoucnost vztahů mnoha způsoby. Zaprvé je třeba se uvědomit, že tato nesnadná vyjednávání mají své dopady na kvalitu partnerství a pocit důvěry mezi oběma stranami a také uvnitř skupiny AKT.5
5
Ničivé důsledky vyjednávání o EPA na partnerství a důvěru mezi partnery z AKT a EU se připouštějí na nejvyšší úrovni, jak dokládá fakt, že nynější předseda Unie Nicolas Sarkozy požádal levicovou poslankyni francouzského Národního shromáždění Christiane Taubirovou, aby vypracovala zprávu, která prověří způsoby opětovného zahájení těchto jednání a poukáže zejména na to, jak mezi partnery obnovit důvěru. 6
Skutečnost, že většina států AKT, s několika málo výjimkami těch, jimž se daří lépe, má pocit, že EPA mají „mnoho minusů, málo plusů“, neschopnost vyjednavačů ES zohlednit názory AKT, vágní sliby ES a členských států ohledně pomoci za obchod, vytěsnění komplikovaných politických otázek a zaměření na technické záležitosti, průběh jednání na technické úrovni za zavřenými dveřmi, narušování programové skladby ERF, to vše má na partnerství negativní dopady. Mnozí pozorovatelé na obou stranách poukazují obzvlášť na negativní účinek, který bude mít inicializace prozatímních dohod s řadou států nebo regionů AKT (mimo okruh LDC), k níž došlo na konci roku 2007, na regionální soudržnost a integraci AKT, což je v rozporu s původními cíli EPAs, smluvených v DC. Tyto prozatímní dohody vyčlenily v regionu přední ekonomické hráče, kteří měli pocit, že jim nezbývá nic jiného než inicializovat EPAs, aby si zachovali zvýhodněný přístup na trh. To je však na úkor regionální integrace, neboť to vedlo k další fragmentaci a diferenciaci mezi zeměmi AKT ve způsobu, jakým se jejich exporty dostávají na trh EU (přechodná EPAs, EBA a GSP, GSP plus). U regionů, jež jsou pokročilé v oblasti hospodářské integrace a relativně homogenní s ohledem na své obchodní zájmy vůči EU, představuje fakt, že se EPAs dojednávají na regionální úrovni, výhodu, neboť přináší možnost přijmout rozhodný regionální vyjednávací postoj založený na sdíleném zájmu. Takový přístup, opřený o pevný společný postoj AKT k řadě mezí a kritérií vyjednávání, by mohl být velmi účinný. Situace je však mnohem složitější, homogenita zájmu a moci je na regionální úrovni zřídkavá, Afričany vedené procesy regionální integrace trpí vážnými nedostatky na politické, institucionální i realizační úrovni, vyjednávací a analytické kapacity jsou v nepoměru ve prospěch EU a kolektivní jednání prozatím skupině AKT činí potíže. Při vědomí rozporů uvnitř skupiny, jež vyplynuly z dojednávání EPAs a z inicializace dočasných dohod EPAs řadou zemí, rozhodl 6. summit hlav států skupiny AKT, který se sešel 2. a 3. října 2008 v ghanské Akkře, že skupina AKT, zastoupená předsedy AU, CARIFORUM, Pacifického summitu a Summitu AKT, zahájí na vysoké úrovni konzultace ohledně EPAs s řadou členských států EU. Hlavy států se také usnesly, že vyzvou Radu ministrů AKT, aby se zabývala myšlenkou na vytvoření zóny volného obchodu AKT. Podpis EPAs mezi EK a CARIFORUM jen dva týdny nato však ukazuje, jak bezmocná, neefektivní a pomalá je skupina AKT tváří v tvář státům a regionům, které si chrání vlastní suverenitu, k čemuž je EU pobízí. Značně neuspokojivý je pro AKT fakt, že EU není ochotna vyčlenit nové peníze k pokrytí výdajů na adaptaci ve vztahu k EPAs, jichž je zapotřebí, aby dohody EPAs skutečně plnily svou úlohu v hospodářském růstu a podpoře regionální integrace; žádné jiné podstatné dodatečné finance nelze od EK (jedinou dostupnou položkou je ERF) ani od členských států v tomto ohledu očekávat. V důsledku toho vyjednávání nad EPAs není bez dopadu na obsah a priority kapitoly CDP o rozvojové spolupráci. Cíl hospodářské integrace v některých případech dostal přednost před potíráním chudoby a sociálním a lidským rozvojem. Projevuje se to mnoha způsoby, například důrazem na regionální dálnice v sektoru přepravy anebo skutečností, že regionální orientační programy 10. ERF téměř výhradně stavějí na hospodářské integraci, regionálních trzích a adaptaci na EPAs. Kladný důsledek vyjednávání o EPAs, ve vztahu k jejich kontroverzní podstatě, je fakt, že posunuly DC a vztahy mezi EU a AKT na mnohem vyšší příčky v agendě vlád a organizací občanské společnosti v zemích AKT. Četní představitelé občanské společnosti, kteří si v roce 2000 existence DC nebyli vědomi anebo s ní nebyli spokojeni, se dnes plně angažují ve snahách, které ve věci EPAs vyvíjejí tlak na vlády. Vlády AKT, které si často vůči EU osvojovaly reaktivní postoj podle hesla „počkáme a uvidíme“, jsou dnes mnohem hlasitější (jak bylo vidět během Lisabonského summitu) a jsou nuceny spolupracovat s regionálními partnery na rozvoji společných vyjednávacích stanovisek. I v Evropě povědomí o DC v médiích i mezi aktéry občanské společnosti výrazně zesílilo oproti době před 5 či 10 lety, kdy se diskusí nad podpisem DC účastnila jen omezená 7
skupinka „expertů“. Angažovanosti a tlaku občanské společnosti ve věci vyjednávání o obchodu a pomoci výrazně napomohlo, že byl do DC začleněn článek 4, který nestátní aktéry uznává za legitimní účastníky partnerství. Budoucnost ERF a v dlouhodobějším výhledu po vypršení DC (po roce 2020) představují pro země AKT zásadní nejistoty. Žádá se od nich, aby s EU podepsaly dohody o volném obchodu v kontextu dobře ustaveného kooperačního rámce (CDP, 10. ERF), leč nevědí, jak tento rámec bude vypadat za 5 let (v případě ERF), respektive za 12 let (v případě DC). Na multilaterální úrovni je navíc případný příznivý výsledek rozvojového kola z Dauhá odročen až na rok 2011 a s ním i všechny žádosti o zvláštní či diferencovaný přístup, jež skupina AKT podpořila nebo iniciovala. Fakt, že obchodní jednání jsou oddělená od dvou dalších pilířů DC (rozvojové spolupráce a politického dialogu) a že tyto tři pilíře DC uskutečňují (i na úrovni EK) různí aktéři, je proti duchu DC, která předpokládá vzájemnou závislost těchto tří pilířů. Obchodní vyjednavači mají jediný cíl, totiž ochraňovat obchodní zájmy své strany, kdežto manažeři pomoci se zaměřují na efektivní plnění a absorpční kapacitu. Politický dialog nezahrnuje meze plynoucí z liberalizace obchodu a dopadu vnitřních politik EU na země AKT a pomoci využívá případ od případu jako cukru a biče. Ať dohodu z Cotonou po roce 2020 vystřídá nástupnická dohoda nebo ne, dohody EPAs budou závazné i po roce 2020. Dohody o volném obchodu, jak tvrdí Generální Ředitelství (GŔ) pro obchod, jsou totéž co rozvojové výsledky a nahradí je nebo jednoduše vyvolají. Zároveň funkcionáři GŘ pro obchod radí zemím AKT, aby podepsaly EPAs kvůli prosté nezbytnosti souladu s WTO. Oba argumenty ale byly zpochybněny experty v oboru rozvoje a obchodu i organizacemi občanské společnosti. V tomto rozdrobeném modelu vzniká reálná obava, že se pomoc bude využívat jako kompenzace negativních dopadů liberalizace obchodu a pojistka, že systém zůstane zachován. Dohody EPAs mají také vliv na institucionální rámec, neboť obsahují ujednání ustavující nové společné instituce mezi orgány regionálních signatářů AKT a EK, které DC nepředpokládala. Například EPAs mezi EU a CARIFORUM obsahuje ujednání o vytvoření společné Rady, společného Výboru pro obchod a rozvoj, Parlamentního výboru CARIFORUM-EC, a dokonce společného poradního výboru pro nestátní aktéry (za pozornost stojí, že žádný takový výbor v případě DC neexistuje). Pokud by se takový model zopakoval ve všech původně plánovaných EPAs, znamenalo by to vznik 24 nových smíšených orgánů. Pro stávající instituce pokrývající celou oblast AKT a pro společné instituce AKT-EU bude udržování vztahů s těmito novými orgány a zajišťování soudržnosti a solidarity uvnitř skupiny AKT představovat zásadní výzvu, zejména s ohledem na pomoc dle EPAs, programy regionální spolupráce a kapitoly dohod EPAs ve vztahu k rozvoji. Standardním modelem současné i budoucí spolupráce s třetími rozvojovými zeměmi se dle terminologie EK stává takzvaná „dohoda o přidružení“, směs obchodní dohody s finanční spoluprací a politickým dialogem na národní nebo regionální úrovni. Možnost, že by se takový model v dlouhodobém výhledu vyvinul z dohod EPAs a nahradil DC, není zcela nepředstavitelná, jak ilustruje výše popsané nedávné dění. Na rozdíl od situace v roce 2005, kdy během revize zůstala kapitola DC o EPAs beze změn, se jádrem revize v roce 2010 stane posun k regionální spolupráci a zapracování dohod EPAs a jejich budoucích společných institucí do textu dohody. V nedávné zprávě o EPAs a budoucnosti skupiny AKT, i ECDPM6 naznačuje, že revize DC poskytne příležitost znovu se vypořádat s problematikou alternativních obchodních
6
Bilal, S. a A. Walker. 2008. Economic Partnership Agreements and the Future of the ACP group [Dohody o hospodářském partnerství a budoucnost skupiny AKT]. Komentář k souvislostem pro 6. summit hlav států a vlád AKT, Akkra, Ghana, 30. září až 3. října 2008. více 8
režimů pro případ, že některá ze zemí mimo okruh LDCs nepodepíše EPAs. Kolektivní úsilí skupiny AKT by snad mohlo přimět EU k souhlasu s poskytnutím příznivější alternativy, než je GSP (v souladu s článkem 37.6 DC).
IV. Převod Evropského rozvojového fondu (ERF) do rozpočtu EU: pro partnerství pozitivní, nebo negativní? Úplné začlenění ERF do ročního rozpočtu Evropské unie se diskutuje už dlouho. Evropský parlament vyzval k převodu do rozpočtu při několika příležitostech a Komise na začátku vnitřních institucionálních vyjednávání nad finančními výhledy pro roky 2007-2013 zveřejnila zprávu s rozličnými argumenty ve prospěch převodu ERF do rozpočtu. Tento poslední pokus selhal ze dvou důvodů: 1) Některé členské státy byly proti, obzvlášť ty, pro něž by to znamenalo nárůst podílu na ERF kvůli odlišnému klíči pro rozložení mezi členské státy (konkrétní procento HNP v případě rozpočtu, oproti dobrovolnému přispění do ERF). 2) Přestože Evropský parlament je příznivcem převodu do rozpočtu, zdráhal se v dané situaci začlenit ERF do rozpočtu bez jasného závazku Rady, že se patřičně navýší celkový rozpočet a že převod ERF do rozpočtu nebude mít neblahý vliv na jiné vnější aktivity. Zahrnutí ERF do rozpočtu sice zatím v debatě nad revizí rozpočtu zmíněno nebylo, ale rozhodně se v tomto procesu časem objeví. Podmínky a argumenty pro převod ERF do rozpočtu EU byly od debaty o finančních perspektivách pro roky 2007-2013 ještě posíleny a je čím dál těžší argumentovat v jeho neprospěch. Z administrativního a právního hlediska se rozdíly mezi finanční regulací rozpočtu EU a finanční regulací ERF omezují na nevysoký počet bodů a přijetím regulace 10. ERF (a revizí DC z roku 2005) byla téměř završena harmonizace. Se státy AKT bylo domluveno, že pro výběrová řízení a granty se bude využívat obvyklých postupů ES. Tyto dva oddělené účetní systémy by se také měly do konce roku 2008 harmonizovat. Navíc v souladu s revidovanou dohodou z Cotonou a v důsledku zvýšení podílu ERF, který se vyčleňuje na financování uvnitř AKT, EK v současnosti řídí přímo nebo skrze další mezinárodní orgány a poskytovatele služeb narůstající podíl prostředků z ERF, např. v křehkých situacích nebo během konfliktů anebo skrze tematické prostředky (voda, energie). Častějšími se stávají modality pomoci jako rozpočtová podpora či sdružené financování, a tak na významu získává koordinace a harmonizace dárců, přičemž spoluřízení delegací EK a NAO (National Authorising Office) už není tak důležité jako v minulosti. S převodem ERF do rozpočtu se opět zpochybňuje geografický význam skupiny AKT. Programové plánování pomoci se odehrává na regionální a národní úrovni a regionální strategie pro tři hlavní regiony a pro africké subregiony jsou už hotové. Co se týče strategií a programové skladby pomoci, geografická úroveň AKT není zapotřebí. EU už prověřuje, zda by revize DC v roce 2010 mohla přinést možnost ze složky pro AKT vytvořit zvláštní položku pro AU (Africká unie) a celoafrické aktivity. Doposud příspěvky pro mezinárodní iniciativy, jako je Globální zdravotnický fond nebo Globální aliance pro boj proti změně klimatu, pocházely jak z ERF, tak z rozpočtu EU. V případě převodu EU do rozpočtu by se tento rozdíl vytratil. Jaká by měla být budoucnost veškerého financování AKT po převodu ERF do rozpočtu, mělo by se začlenit do tematických programů? Při slyšení pořádaném společně výbory Evropského parlamentu pro rozvoj (DEVE) a rozpočet (BUDGET) dne 15. července 2008 pan Gary Quince, vedoucí ředitelství pro AKT v útvaru EuropeAid, shrnul argumenty EK ve prospěch převodu ERF do rozpočtu následovně: - administrativní harmonizace je téměř hotová (tichý převod ERF pod rozpočet)
9
- začlenění do rozpočtu zlepší viditelnost pomoci EK v zemích AKT (jako celku) - bude zajištěn demokratický dohled a spolurozhodování (parlament + Rada) - zvýší se účinnost, bude-li veškerá pomoc pro AKT pocházet z jediného rozpočtu (v současnosti z rozpočtu EU pochází 20% pomoci pro AKT) - zjednoduší se komitologie (jediný geografický výbor) - jedinou položkou namísto dvou by se zjednodušila i správa hotovosti a omezily by se průtahy - upřednostnilo by se šíření osvědčených postupů Pan Quince naznačil, že nejlepším načasováním pro rozhodnutí k převodu ERF do rozpočtu EU by bylo období příští Finanční perspektivy, které začíná v roce 2014. Za povšimnutí stojí, že s ohledem na případný převod ERF do rozpočtu byla délka trvání současného 10. ERF prodloužena z 5 na 6 let, aby vypršel právě na konci prosince 2013. Argumenty Evropského parlamentu se vztahují k demokratické kontrole a dohledu nad ERF (v současnosti omezené na ex-post absolutorium rozpočtu). Ještě je posílila skutečnost, že v souladu se směrnicí o Nástroji rozvojové spolupráce (DCI – Development Cooperation Instrument) má teď parlamentní Výbor pro rozvoj právo prošetřovat strategické dokumenty pro jednotlivé země (CSPs – Country Strategy Papers) a národní orientační programy (NIPs – National Indikative Programmes) pro asijské a latinskoamerické země. Fakt, že ERF není součástí rozpočtu EU, znemožňuje parlamentu plnit tutéž úlohu při programovém určování CSP pro země AKT. Za současné situace je třeba přiznat, že tato důležitá kontrolní úloha by se zrcadlově neodrážela na straně AKT, kromě případu, že by ji plnilo Společném parlamentní shromáždění (JPA – Point Parliamentary Assembly). Tato myšlenka se nedávno debatovala a zdálo se, že JPA není s to tuto úlohu plnit, avšak EK souhlasila, že bude JPA pro informaci zasílat návrhy CSPs. Poslanci parlamentu ze zemí AKT jsou svými evropskými protějšky důrazně pobízeni, aby s ohledem na programové určování a vyplácení ERF požadovali více transparentnosti a zodpovědnosti na straně svých vlád. Lze také prohlásit, že je naprosto normální, že Evropský parlament vykonává kontrolu nad penězi evropských daňových poplatníků tak jako u všech ostatních fondů, třebaže jeho protějšky v zemích AKT tutéž pravomoc nemají. Navíc by důležitá rozhodnutí ve vztahu k ERF musel schvalovat Parlament, například převody prostředků z národních položek do fondů AKT (třeba v případě Mírového nástroje), rozdělování financí mezi národní, regionální a celkovou úroveň AKT, zřizování všech nástrojů AKT a změny alokací prostředků po průběžných revizích. Prozatím tato rozhodnutí činí Rada po jejich schválení ze strany AKT (Výboru velvyslanců nebo Rady AKT-EU, dle typu rozhodnutí) a je značně složité dohledat o těchto procesech informace. Spolurozhodování by nevyhnutelně omezilo libovůli Rady a EK při využívání ERF. Obě tyto instituce měly v posledních letech sklon sáhnout do ERF pokaždé, když bylo zapotřebí peněz, aby bylo možné učinit závazek vzhledem k nové evropské nebo mezinárodní prioritě, např. Globálnímu zdravotnickému fondu, Mírovému nástroji, Globální alianci pro boj proti změně klimatu, FLEGT atd. Parlament může mít jiný pohled a dát přednost dlouhodobému, předvídatelnému národnímu a regionálnímu financování zemí AKT a principu adicionality, když se objeví nové priority (jak je tomu v aktuálním případě debaty nad reakcí EU na prudce stoupající ceny potravin). Hledisko strany AKT vyjádřila při parlamentním slyšení náměstkyně generálního tajemníka sekretariátu AKT paní Veneice Pottingerová.
10
Paní Pottingerová vyjádřila podporu rezoluci přijaté Společném parlamentním shromážděním v Bamaku v dubnu 2005 7 a všem připomněla, že tuto rezoluci už dříve schválila Rada ministrů AKT. Připouští fakt, že převod ERF do rozpočtu EU by pravděpodobně zvýšil efektivitu a pružnost systému a předešel zdržením plynoucím z ratifikace. Její hlavní starostí však bylo, že převod ERF pod rozpočet EU by bylo vhodné analyzovat z hlediska jeho dopadu na cíle a principy Dohody z Cotonou, obzvlášť na spoluřízení, předvídatelnost a partnerství. To se shoduje také s postojem CONCORD pracovní skupiny Cotonou vyjádřeném v její zprávě z roku 20048. Spoluřízení: vedle synergie rozhodovacích procesů v oblasti finanční spolupráce EU-AKT, tedy společného programového plánování, společných hodnocení a společných řešení v případě vzniku problémů, představuje klíčové aktivum DC spoluřízení ERF. Na straně EK se však na spoluřízení často pohlíží jako na překážku, protože komplikuje a zdržuje rozhodování. Když partneři z AKT sledují, jak je rozpočet EU administrativně řízen, vzbuzuje u nich pochopitelně obavy skutečnost, že převod ERF do rozpočtu EU by mohl znamenat konec spoluřízení a rozhodně oslabení úlohy strany AKT ve finančních věcech. Další významnou starostí je předvídatelnost a možnost finance ERF v rozpočtu vyhradit. ERF je víceletá finanční položka, zatímco rozpočet je roční. Nehrozí riziko, že nevyužité závazky budou na konci roku ztraceny a převedeny na účely jiných vnějších vztahů EU? Odvádění prostředků z ERF je už teď vidět na alokaci interních zdrojů AKT do mezinárodních programů. Co se týče parlamentního dohledu, rezoluce z Bamaka pro případ převodu ERF do rozpočtu EU zmiňuje, že by JPA měla vstoupit do úzkého styku s rozpočtovým procesem EU s cílem poskytovat rozpočtovému orgánu EU cenné informace o rozpočtových záležitostech ve vztahu k zemím AKT. Klady převodu ERF do rozpočtu EU - převodem se parlamentní dohled a spolurozhodování stanou faktem a nebude možné je dále zpochybňovat - zjednodušení zúřadování pomoci EK ve prospěch států AKT (jediný systém) - více transparentnosti u pomoci EK ve prospěch států AKT (finanční informace o ERF jsou značně komplikované a nesnadno dostupné a srozumitelné) - více příležitostí pro občanskou společnost ovlivnit rozhodování o financích z ERF - příspěvek každého členského státu je fixní, předem známý a není předmětem vyjednávání, není nutný ratifikační proces - na ERF (stejně jako na DCI) se pod dohledem parlamentu vztahují kritéria pro oficiální rozvojovou pomoc (ODA) (prozatím jednotlivé členské státy účtují své příspěvky do ERF jako ODA, leč ne všechny výdaje ERF lze klasifikovat jako ODA) - každoroční konec rozpočtového období pobízí k bezodkladným výplatám
Zápory převodu ERF do rozpočtu EU - nakolik se bude ERF v případě převodu pod rozpočet EU řídit DC?
7
Official Journal of the EU [Úřední věstník Evropské unie], C272/39 z 3. listopadu 2005, viz také webové stránky Společného parlamentního shromáždění (JPA)
8
Viz http://www.concordeurope.org/Files/media/extranetdocumentsENG/NavigationSecondaire/WorkingGr oups/Cotonou/WorkingDocs/2004/FinalCWGEDFpaperJanuary2004.pdf 11
- ohroženo je spoluřízení a společné rozhodování o prostředcích ERF (zejména pokud DC špatně skončí) - podle rozpočtových pravidel EU není vyhrazování prostředků pro ERF v rámci rozpočtu zaručené a vyžadovalo by to zvláštní ustanovení - riziko odvádění prostředků prostřednictvím přesunů závazků nevyužitých do konce roku - negativní dopad na soudržnost AKT, skupina AKT je bezvýznamná co do strategií a programového plánování pomoci, riziko rozpuštění prostředků AKT do tematických programů a mezinárodních iniciativ - ve vztahu k rozvojové spolupráci představuje DC principiálně lepší rámec efektivní pomoci než jiné nástroje pomoci rozpočtu EU - harmonizace v souladu se způsobem realizace DCI představuje riziko pro účast občanské společnosti v programovém určování a demokratickém vlastnictví obecně
V. Jsou ohroženy stěžejní principy Dohody z Cotonou? Nehledě na to, jaké nové nebo revidované vztahy a nástroje spolupráce se v budoucnu mezi EU a AKT či mezi EU a Afrikou ustaví, domníváme se, že je nezbytné zachovat stěžejní principy a ducha Dohody z Cotonou. Předchozí analýza však ukazuje, jak se stěžejní principy partnerství a vlastnictví, jež DC formuluje, v kontextu vztahu AKT-EU postupně rozleptávají. Tento trend je značně matoucí, uvážíme-li, že tyto principy zároveň v mezinárodní debatě o efektivitě pomoci získávají na významu. Tranše 10. ERF vyčleněná jako pobídka k dobré správě věcí veřejných je příkladem této nejednoznačnosti: celý proces a kritéria používaná k hodnocení řádné správy se partnerům v AKT vnucují, proces nepředpokládá účast parlamentů, místních samospráv ani občanské společnosti, EU využívá značné části ERF jako návnady, která má přimět malý okruh těch, s nimiž se ve vládách AKT jedná, aby podepsali politickou reformu založenou na její vlastní představě správy bez široké podpory ze strany místních samospráv a nevládních aktérů. V kontextu debaty o efektivitě pomoci zaměřuje ES všechny své snahy na rozpočtovou podporu (coby všeléku na všechny neduhy pomoci) a na rozdělení práce mezi dárce, ale obvykle věnuje málo pozornosti zásadním otázkám, jako je demokratické vlastnictví nebo vzájemná zodpovědnost, které plně reflektují ducha DC. Teoreticky DC obsahuje stavební kameny k efektivní rozvojové spolupráci, ale její základní principy a dobré úmysly se v praxi (často) nenaplňují. Kdyby se DC a ERF realizovaly v plném rozsahu svého původního ducha a s méně restriktivní a spletitou finanční regulací, dokázaly by se nesporně víc přiblížit dobré ukázce efektivity pomoci. Překážky vzniku ideální situace přicházely z obou stran. EK se zaměřuje na plnění finančních pravidel a urychlenou výplatu peněz (kdykoli je to v souladu s jeho záměry možné), kdežto většina vlád AKT chce z EK získat co největší možný objem prostředků a zachovat si plnou kontrolu nad jejich využitím, aniž by musely skládat účty svým obyvatelům. Dobrým příkladem propasti mezi teorií a praxí je účast občanské společnosti. Představitelé občanské společnosti jsou v DC uznanými aktéry s vlastními právy a jejich participace má být standardem ve všech aspektech smlouvy. Tolik teorie. V praxi sice v několika málo zemích existují pozitivní příklady a všeobecně je v zemích AKT účast občanské společnosti v politickém dialogu a programovém sestavování či realizaci pomoci častější než v jiných rozvojových zemích, stále však existuje mnoho prostoru pro zlepšení. Programové sestavování 10. ERF a průběh tranše pobízející k řádné správě konkrétně ukazují, jak jsme úplnému uplatnění článku 4 DC vzdáleni. Skutečnost, že mezi
12
programovým sestavováním 9. a 10. ERF nebyl zaznamenán žádný pokrok, je značným zklamáním. Srovnání provedené EK mezi lety 2005 a 2007 ukazuje, že v 15 zemích se situace zhoršila, zatímco se zlepšila jen v devíti. 9 Smíšené pocity ještě podtrhuje žádost nevládních organizací zasazující se o institucionalizovanou podporu občanské společnosti a o dialog s ní, a to trvalým způsobem a s dlouhodobým cílem. Co se týče finanční podpory občanské společnosti z ERF, čísla jsou velkým zklamáním. EK přiznává, že finance programově určené na podporu nevládních aktérů v 9. ERF nebyly ani zdaleka plně využity. Jediným vysvětlením, které EK předložilo ke zdůvodnění nízké míry výplat, je omezená absorpční schopnost v zemích AKT. Neklade si otázky ohledně vhodnosti postupů a finančních mechanismů ani ohledně faktu, že zdržení ze strany delegací a vlád při zavádění programů na podporu nevládních aktérů byla tak dlouhá (nejeden byl zahájen teprve v roce 2006 či 2007), že bylo nemožné prostředky před uzavřením 9. ERF odeslat. Nicméně od podpisu DC vyvinuli představitelé občanské společnosti na obou stranách mnoho úsilí, aby se podělili o informace a poznatky ohledně DC a aby povzbudili organizace občanské společnosti k účasti na spolupráci a dialogu EU-AKT. Čím dál větší počet organizací občanské společnosti v AKT si už problém uvědomuje a mnohé se zapojily do kampaní ohledně EPAs a do procesů dohledu nad pomocí. Pokrokem je také stále hojnější účast organizací občanské společnosti jak z EU, tak z AKT na společných parlamentních shromážděních a poznání narůstajícího počtu organizací občanské společnosti a poslanců parlamentu, že s ohledem na posilování demokratického vlastnictví a transparentnosti je důležité, aby spolupracovali. Značným zklamáním je však to, jak nesnadné je pro evropské i africké funkcionáře s rozhodovacími pravomocemi efektivně spolupracovat s občanskou společností v rámci Společné strategie EU-Afrika (k žádné seriózní spolupráci nedošlo před summitem ani během něj a prozatím nedošlo k operacionalizaci ustanovení obsažených ve společné strategii). CONCORD společně s dalšími aktéry z řad nevládních institucí nedávno institucím EU předložily zprávu Proposal for Civil Society’s engagement in the implementation and monitoring of the Joint EU-Africa Strategy [Návrh na účast občanské společnosti na realizaci a kontrole Společné strategie EU-Afrika] s nadějí, že se tento aspekt společné strategie urychleně materializuje10. Hrozby pro stěžejní principy DC - Signatáři DC dohodu nepodporují a v mezinárodních debatách jí nevyužívají jako příkladu. - Nedostatečná podpora participace a demokratického vlastnictví ze strany některých vlád AKT. - Obecný nedostatek transparentnosti a zodpovědnosti na obou stranách. - Debaty o spolupráci EU a AKT se zaměřují spíše na technické a finanční záležitosti než na způsob realizace stěžejních principů DC. - Propast mezi teorií a praxí ve spolupráci mezi AKT a EU odrazuje lidi od obhajoby DC, slyšíme více kritiky než chvály. - Negativní důsledky vyjednávání EPAs (viz výše). - Nesnáze ze strany EU/EK vstoupit do skutečného politického dialogu, který respektuje základní principy – nerovnost stran.
9
Viz článek v EU News z 3. dubna 2008, Civil Society participation in EDF programming and implementation [Účast občanské společnosti na programovém sestavování a realizaci ERF]. http://www.aprodev.net/main/documents/EU_NEWS/EU%20News%203%20-%202008.pdf 10
Dokument je i s dalšími písemnostmi ve vztahu k CDP a strategii EU-Afrika dostupný na adrese: http://www.concordeurope.org/Public/Page.php?ID=515 13
- Komplikovanost postupů a tendence EK vystupovat nikoli jako partner, nýbrž jako dárce (vyžadující splnění jím určených podmínek a pravidel) brání praktické realizaci tří stěžejních principů. - Chybějí dlouhodobé strategie reflektující dobře sestavenou politiku participace občanské společnosti a její podpory a demokratického vlastnictví a zodpovědnosti. Události vyvíjející se ve prospěch stěžejních principů DC - Stěžejní principy jsou plně v souladu s Pařížskou deklarací o efektivitě pomoci a s novým paradigmatem pomoci, který upřednostňuje vlastnictví, koordinaci a odpovědnost. -
Transparentnost zodpovědnost.
pomoci
se zlepšuje,
zásadní
věcí
v oblasti
pomoci
se
stává
- Stěžejní principy se (do jisté míry) odrážejí v Evropském konsenzu o rozvoji, přijatém v roce 2005, a ve Společné strategii EU-Afrika. Žádný z politických dokumentů přijatých po DC však tyto principy nezahrnuje tak všeobsáhle a do hloubky jako DC. - Představitelé občanské společnosti na obou stranách jsou ochotni principy DC hájit a požadovat jejich plnou realizaci. - JPA je pevným stoupencem DC a jejích principů a poslanci parlamentů v zemích AKT se o CDP rostoucí měrou zajímají a požadují větší zodpovědnost. - Bude-li ERF převeden do rozpočtu EU, rázným obhájcem stěžejních principů DC by se mohl stát Evropský parlament.
VI. Závěr Byť třeba DC vydrží až do roku 2020, překotně se mění souvislosti, v nichž působí, a jako zcela bezodkladná a důležitá se jeví nutnost začít přemýšlet o budoucí podobě vztahů mezi oběma skupinami signatářů. Pokud se tato záležitost nezačne analyzovat a řešit proaktivním způsobem a s cílem vystavět budoucí vztah na základě pozitivních aktiv a přínosů třicetiletého partnerství, dostanou přednost jiné procesy a vznikne riziko, že jak DC, tak debatu o její budoucnosti promění v otázku minulosti. Druhá revize DC bude testem, který prověří, jaký význam každý z partnerů připisuje dohodě jako takové, ale také jejímu duchu a stěžejním principům. Má-li být DC přesvědčivou možností pro budoucí vztahy, bude nezbytná řada radikálních změn, zejména věrohodnější politický dialog mezi ryzími partnery, vyváženější a silněji rozvojově orientovaný výsledek vyjednávání o EPAs, efektivnější a účinnější realizace ERF se skutečným důrazem na rozvoj lidí i společnosti a opravdová účast představitelů občanské společnosti a občanů z obou stran ve všech aspektech partnerství.
14
