SMÍŠENÉ PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ AKT-EU Dokument ze zasedání
16. 10. 2006
AKT–EU/3916/B/06
ZPRÁVA o vodě v rozvojových zemích Výbor pro sociální věci a životní prostředí Spoluzpravodajové: pan Achille Tapsoba (Burkina Faso) a paní Eija-Riitta Korhola ČÁST B: VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ
PR\635532CS.doc
CS
PE APP/3916/B/rev.
CS
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ 1. Úvod Voda, prvek, jehož sociálně-hospodářský rozvoj je naprosto zřejmý, představuje základní část sociálních infrastruktur a hraje rozhodující úlohu v zemědělství, energetice, je důležitá pro zdraví a veškeré formy spotřeby zajišťující dobré životní podmínky. Není pochyb o tom, že voda je pro život nezbytná; navzdory existenci rozsáhlých vodních zdrojů však trpí několik oblastí na světě chronickým nedostatkem vody v důsledku jejich nerovnoměrného rozmístění v prostoru a čase, omezeného rozvoje případných zdrojů a špatného hospodaření s dostupnými zdroji. Před 21. stoletím stojí dva úkoly: na jedné straně chybí vodní zdroje a je na ně vyvíjen tlak, na straně druhé je potřeba zajistit dostupnost vody pro chudé obyvatelstvo. Tyto problémy jsou obzvláště palčivé v rozvojových zemích, a zejména na celém africkém kontinentě, kde se v posledních padesáti letech ztrojnásobil počet obyvatel. Do roku 2025 se bude potřeba vody stále zvyšovat: asi o 40 % spotřeba domácností, o 17 % zavlažování, dojde rovněž k zásadnímu zvýšení spotřeby vody v průmyslu a energetice. Počet osob, které nemají vyhovující přístup k pitné vodě, je do roku 2015 odhadován na 1,1 miliardy (z toho 400 milionů v Africe), počet těch, kteří nejsou napojeni na hygienickou infrastrukturu, na 2,6 miliardy (z toho 410 milionů v Africe) (WHO/UNICEF JMP 2004)1. Dosažení tohoto cíle by v rozvojových zemích představovalo investice ve výši 365 miliard USD (30 miliard USD ročně), což je čtyřikrát více, než bylo do této oblasti investováno v letech 1990 až 2000. Tváří v tvář těmto požadavkům si mezinárodní společenství dalo za cíl snížit do roku 2015 na polovinu podíl obyvatelstva, které nemá trvalý přístup k vodě a k hygienické infrastruktuře (Summit o udržitelném rozvoji, Johannesburg, září 2002). Spolupráce mezi EU a zeměmi AKT, potvrzená dohodou z Cotonou, která byla podepsána dne 23. června 2000, představuje jeden z důležitých nástrojů pro splnění těchto úkolů.
2. Přehled situace v oblasti hospodaření s vodou v rozvojových zemích 2.1. Voda jako ústřední téma mezinárodní diskuze Voda je ústředním tématem diskuze, která probíhá již po několik let jak na subregionální, tak na mezinárodní úrovni. V roce 1992, kdy byly formulovány helsinské zásady „integrovaného řízení vodních zdrojů“ (GIRE), schválené o několik měsíců později na summitu o udržitelném rozvoji v Riu de Janeiru, zejména v kapitole 18 Agendy 21, bylo zahájeno několik globálních procesů. Na závazky z Riu navázala čtyři světová fóra o vodě v Marrákeši (v roce 1997), v Haagu (2000),
1
http://www.wssinfo.org
PE APP/3916/B/rev.
CS
2/11
PR\635532CS.doc
Kjótu (2003) a v Mexiku (2006). Na 2. světovém fóru předložila Afrika svůj program „Africké vize pro vodu“ a svůj akční plán, v kterém GIRE a vodohospodářství zaujímají ústřední místo. Rozvojové cíle tisíciletí definují v rámci OSN osm cílů, mj. i snížení procentuálního podílu obyvatelstva, které nemá přístup k pitné vodě a k hygienické infrastruktuře, na polovinu. Na summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 byly tyto závazky znovu potvrzeny a stanoveny nové cíle týkající se vypracování národních plánů GIRE. Podpory finančních partnerů v oblasti integrovaného řízení vodních zdrojů (GIRE) za účelem vypracování národních akčních plánů využily kromě Burkiny Faso, která byla v této oblasti první, tři země Sahelu (Mali, Senegal a Kapverdy). Tyto procesy podporují i Západoafrické partnerství pro vodu (GWP/WAWP) a Koordinační jednotka pro vodu CEDEAO. Lepší vodní hospodářství v Africe prosazují Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) i Rada afrických ministrů pro vodohospodářství (AMCOW). Obecně se dospělo k všeobecnému konsensu o tom, že je třeba zásadně podpořit boj proti chudobě v Africe, což se odrazilo zejména ve finančním příspěvku G8. Je však víceméně jasné, že v oblastech, jako je Sahel, bude boj proti chudobě pouze zbožným přáním tak dlouho, dokud nebude zajištěno alespoň minimální hospodaření s vodou. Vzhledem k tomu, že většina vysokých politických činitelů rozvojových zemí vyjádřila rozhodnou politickou vůli, je vhodná doba k vytvoření celosvětové koalice pro hospodaření s vodou v těchto zemích. Potřeba mobilizovat politickou vůli, dosáhnout tak fungující řádné správy v oblasti vodního hospodářství a posílit investice, aby se vodě zaručila jistá budoucnost, byla podpořena i Světovým partnerstvím pro vodu. Na 3. světovém fóru o vodě, které se konalo v Kjótu v roce 2003, byla předložena zpráva o financování vody zahrnující četné návrhy, např. zdvojnásobit počet finančních prostředků, a doporučující četná zlepšení pro měření dopadu pomoci, používání pružných nástrojů financování, které se budou zaměřovat např. na půjčky veřejným nevládním organizacím nebo na pomoc poskytovanou na základě dopadu na příjemce. Voda se stala prioritním tématem na schůzce G8 v Evianu (červen 2003). Přijatý akční plán podporuje řádnou správu a zaměřuje se na lepší koordinaci dostupných finančních zdrojů, na to, že je třeba se opírat o místní správu nebo místní společenství, posilovat kontrolu, hodnocení a výzkum, zvýšit angažovanost mezinárodních organizací. Při této příležitosti byla zahájena britská iniciativa Facilita pro mezinárodní finanční prostředky (IFF), jejímž cílem je zabezpečit závazky nezbytné k dosažení rozvojových cílů tisíciletí a urychlit jejich proplácení. Africká rozvojová banka (BAD) zřídila africký nástroj pro vodu, který byl vytvořen z iniciativy Rady afrických ministrů pro vodohospodářství (AMCOW) a Nového partnerství pro rozvoj (NEPAD). 2.2. Situace v oblasti vodních zdrojů a hygienických infrastruktur 2.2.1. Stav zdrojů
PR\635532CS.doc
3/11
PE APP/3916/B/rev.
CS
Voda se na Zemi vyskytuje ve značném množství, každý obyvatel má podle statistických údajů k dispozici 6 700 m3. Tyto vodní zdroje jsou však rozděleny nerovnoměrně. 60 % světových zásob sladké vody se nachází v deseti zemích, v jejichž čele je Brazílie, Rusko, Čína a Kanada. Slaná voda představuje 97 % světového vodstva, zatímco ze zbývajících 3 % sladké vody jsou 2 % povrchové vody a 1 % vody podzemní. Tři čtvrtiny světového obyvatelstva jsou závislé na vodě, která je uvězněna ve fosilních zásobárnách podzemní vody. Z 6,2 miliardy osob nemá k pitné vodě přístup 1,1 miliarda osob a více než 2,6 miliardy osob nemá přístup k hygienické infrastruktuře. V afrických a asijských zemích závisí dostupnost vody na velkých sezónních výkyvech a na periodických cyklech sucha a záplav. Podle rozvojových cílů tisíciletí představuje přiměřený přístup k pitné vodě nejméně 20 litrů na osobu a den na zdroj vody v dosahu 1 km. 2.2.2. Potřeba vody 69 % vody, která se na Zemi čerpá pro lidskou spotřebu, se použije v zemědělství, 23 % pro průmyslové činnosti a asi 8 % na spotřebu domácností (údržba, úklid, pitná voda a hygiena). Údaje se v závislosti na jednotlivých oblastech značně liší. V Africe dosahující odpovídají údaje 88,5 % a 7 %. V Evropě se v průmyslu využije většina vody, která je čerpána pro lidskou spotřebu (54 %), zatímco zemědělství využije 33 % a spotřeba domácností představuje 13%. Mezi vodními zdroji, zemědělstvím, energetikou, hygienickými infrastrukturami a zdravím existuje nepopiratelná spojitost. Demografický růst, rozvoj zemědělství a průmyslu vedly ke snížení množství dostupné vody z 17 000 m3 na osobu a rok v roce 1950 na 7 500 m3 na osobu a rok v roce 1995; toto množství se v roce 2020 odhaduje na 5 100 m3 na osobu a rok. V některých odvětvích dochází ke ztrátě použité vody. Největším spotřebitelem vody je odvětví intenzivního zemědělství. V některých rozvojových zemích se na zavlažování spotřebuje 80 % využívané vody. Intenzivní a produktivní zemědělství spotřebuje na zavlažování asi 70 %, přičemž 40 % představují ztráty. K dosažení rozvojových cílů tisíciletí, mezi něž patří snížit na polovinu počet podvyživeného obyvatelstva, je potřeba zvýšit současnou spotřebu vody o 50 %. V zemích, kde počet obyvatelstva rychle roste a které čelí hrozbě podvýživy, jako např. Nigérie a Keňa, dosáhlo zvýšení potřeb 100 %. V Sahelu se z devíti členů CILSS pouze Kapverdy nacházejí za prahem nedostatku vody, který se pohybuje pod 1 000 m3 obnovitelných vodních zdrojů na osobu a rok. Od sedmdesátých let 20. století se snížil objem vodních zdrojů v některých povodích a klesla i hladina podzemních vod. V roce 2000 byla Afrika kontinentem, který byl na planetě zdaleka nejhůře zásobován vodou, míra pokrytí představovala 62 % (druhým kontinentem byla Asie s 81 %). Africký venkov ještě snižuje míru pokrytí kontinentu v zásobování vodou. Více než polovina venkovských oblastí nemá vůbec přístup k vodě (oproti 15 % v městských oblastech). Podle Světové banky mělo v roce 2000 z 245 milionů obyvatel Hospodářského společenství států západní Afriky (CEDEAO) přístup ke zdroji pitné vody pouze 130 milionů a přístup k hygienickým zařízením mělo 120 milionů.
PE APP/3916/B/rev.
CS
4/11
PR\635532CS.doc
V zemích západní Afriky je pokrytí vodou nerovnoměrné, s ohledem na rozdílné rozmístění vodních zdrojů, jež jsou v některých zemích vydatné (Pobřeží slonoviny, Togo, Benin), v jiných zemích jsou nedostatečné (Burkina Faso, Niger, Mali). I v případech, kdy není vody nedostatek, špatně se s ní hospodaří, je špatně rozváděna, využívána nebo je zdrojem konfliktů. 2.2.3 : Hospodaření s vodou v zemědělství Možnosti hospodaření s vodou mohou být rozděleny do tří hlavních kategorií: (i) možnosti využívání dešťové vody; (ii) možnosti využívání povrchových vod; (iii) možnosti lepšího využití podzemních vod. Tyto možnosti hospodaření s vodou musí být podpořeny účinnými a koherentními nástroji, např. v rámci národních a regionálních politik a strategií rozvoje vodních zdrojů a boje proti chudobě. V oblasti Sahelu existují různé možnosti hospodaření s vodou, z nichž některé již byly uplatněny, a to v poměrně omezeném měřítku. V zemědělství je pro dosažení cíle boje proti podvýživě do roku 2015 třeba mobilizovat asi 2 200 km3 vody ročně navíc, což je 1,5 násobek současné celkové spotřeby vody na zavlažování. Zemědělství využívající dešťovou vodu musí v příštích letech představovat 85 % celkového objemu vody použitého na výrobu potravin. Zlepšení technik zavlažování by mělo umožnit úsporu značného množství vody. Odhaduje se, že do roku 2015 lze pouhým zlepšením systémů zavlažování uspořit nejméně 350 km3 vody ročně, což odpovídá šestkrát kapacitě Asuánské přehrady, takže pak ročně bude k dispozici 1 600 km3 vody na jiné potřeby1. 2.2.4. Hygienická infrastruktura a hygiena V oblasti hygienických infrastruktur nejsou číselné údaje o mnoho lepší. Pouze 45 % obyvatelstva venkova má k dispozici hygienickou infrastrukturu (84 % ve městech). V Africe jsou běžné choroby spojené s vodou, infekce, hygienická rizika pro obyvatelstvo, které jsou způsobeny převážně kontaminací vodních zdrojů, špatným používáním vody nebo nehygienickým chováním, např. neumývání si rukou po vykonání potřeby nebo před jídlem. Podle statistických údajů Světové zdravotnické organizace způsobily v roce 2004 nemoci spojené se závadnou vodou smrt 3 900 osob denně. Zvýšení finančních potřeb týkajících se pitné vody a hygienických zařízení a nutnost nalezení vhodných mechanismů za účelem financování hygienické infrastruktury je nevyhnutelná. Podpora trvalých ekologických hygienických zařízení, která jsou šetrná k životnímu prostředí, nabízí záruku zdravého života a příležitost zúrodňování půdy v zemědělství za účelem výroby potravin. Rozvoj a podpora vhodných technologií, uplatňování příslušných strategií zahrnující mobilizaci místních finančních zdrojů a účast Společenství umožní na místní úrovni urychlit praxi v oblasti hygienické infrastruktury.
1
Udržitelné způsoby dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Hodnocení klíčové role vody, energie a hygienických infrastruktur. SEI, SIWI (2005)
PR\635532CS.doc
5/11
PE APP/3916/B/rev.
CS
2.3. Příčiny a důsledky vyčerpání vodních zdrojů Problémy vodních zdrojů, hygienických infrastruktur a hygieny mají mnohé příčiny, které jsou často spojeny s těžkými podmínkami životního prostředí (podnebí, vegetace, půda a podzemní vrstvy) a s omezujícími lidskými faktory (chudoba, sociální a kulturní tlak, demografie, omezené technické možnosti, nedostatečná informovanost o problematice vody, hygieny a hygienických infrastruktur – AEPHA). Růst poptávky po vodě a po základních hygienických službách často převyšuje hospodářský růst a jejich potřeba často přesahuje možnosti vodních zdrojů a finančních prostředků. Nedostatek technických, finančních a lidských prostředků: Špatné řízení vodních zdrojů a vodohospodářských služeb je v rozvojových zemích způsobeno nedostatkem technických, finančních a lidských prostředků, a to zvláště v případě méně příhodných klimatických a hydrologických podmínek. Důsledkem je zhoršení kvality vodohospodářských služeb a snížení míry pokrytí, což zvyšuje úmrtnost. Demografický růst a řízení přeshraničních vodních toků. Počet obyvatel Země se z 2,5 miliardy v roce 1950 zvýšil na 6 miliard v roce 2000 a v roce 2050 dosáhne 9 miliard, což bude mít za následek značný tlak na dostupné zdroje. Tato otázka je o to zásadnější, že třemi zeměmi ze čtyř protékají stejné řeky a tyto země se musí k uspokojení svých potřeb dělit o stejnou vodu. Klimatická rizika, úbytek lesních porostů, neudržitelné projekty zavlažování. Chybějící vodní zdroje, zejména v období sucha, působí velmi nepříznivě na výživu obyvatel a z velké části způsobují potravinovou krizi v zemích jako je Etiopie, Keňa a Somálsko. Sucho, které postihuje některé země subsaharské Afriky, je výsledkem výrazného růstu jevů spojených se špatným nakládáním s půdou, nadměrným využívám pastvin, úbytkem lesních porostů, realizací velkých neudržitelných projektů zavlažování. Přírodní katastrofy spojené s vodou představují 90 % přírodních katastrof na světě. Hlavní příčinou je špatné využití půdy. To je případ Čadského jezera, které od 60. let ztratilo 90 % své rozlohy. Pro země, jako je Mali, jejichž ekonomika je závislá převážně na zemědělské výrobě, je velmi těžké čelit problémům, které jsou způsobeny nedostatkem vody. Liberalizace veřejných služeb, zadlužení, nedostupnost vody. Bezprecedentní liberalizace veřejných služeb, která je vynucená podmínkami, jež pro poskytnutí pomoci stanoví finančními subjekty, prohloubila proces vnějšího zadlužení jižních zemí, jejichž dostupné zdroje jsou vyhrazeny ke splácení dluhu místo toho, aby byly věnovány na udržitelný rozvoj, zajištění dostupnosti pitné vody, vzdělání, zdraví. Rozvoj místního trhu s vodou. Protože soukromé nebo veřejné vodohospodářské služby v rozvojových zemích nejsou schopny kvalitně fungovat, zajistit údržbu zařízení a podpořit dostupnost vody, rozvíjí se vedle nich místní trh s vodou. Vedle nadnárodních společností nabízejí své služby i soukromníci. Například v Bamaku si nosiči vody, osoby s dvojkolkami nebo ručními dvoukolými vozíky (které mohou převážet 100 až 200 litrů vody), které mají přístup k „nezávadnému pramenu“ (soukromé artézské studny), si díky vodě vydělávají tak, že dopraví pitnou vodu tam, kde není zajištěn přívod státem nebo soukromými společnostmi.
PE APP/3916/B/rev.
CS
6/11
PR\635532CS.doc
2.4. Řízení a kontrola odvětví vodního hospodářství a hygienické infrastruktury v zemích AKT Snižování chudoby patří v politikách rozvojových zemí mezi hlavní cíle. Vodní hospodářství, hygienická infrastruktura, vzdělávání, zdravotnictví a zemědělství jsou v těchto státech považovány za prioritní. Většina rozvojových zemí přijala nebo právě přijímá reformy, aby mohla lépe uspokojit poptávku, zvýšit účinnost strategických odvětví a zdokonalit účinnost plánování a sledování činností. Tyto reformy se zaměřují zejména na následující oblasti: -
přezkum politiky, právního rámce a právních předpisů týkajících se vodního hospodářství proces decentralizace zapojení soukromého sektoru a lepší spolupráce s nevládními organizacemi.
Světová banka se domnívá, že ke splnění jednoho z rozvojových cílů tisíciletí, kterým je přístup k vodě, budou rozvojové země pro odvětví vodního hospodářství a hygienické infrastruktury potřebovat asi 49 miliard dolarů ročně, a to až do roku 2015. Nedostatek finančních zdrojů pro obnovu infrastruktur, údržbu a správu stávajícího zařízení s sebou bohužel nevyhnutelně přináší zhoršování kvality služeb a vyloučení velké části populace. Vlády v rozvojových zemích nedokážou stanovit sazby za vodu, které by odpovídaly nákladům na dodávky. Toto zjištění přimělo vlády uskutečnit liberalizaci odvětví vodního hospodářství, když monopol na rozvoj a údržbu sítě i komercializaci vodního hospodářství svěřily soukromým společnostem. Většina finančních institucí dává při poskytování finančních prostředků do infrastruktur přednost partnerství veřejného a soukromého sektoru, přičemž tyto instituce většinou poskytují koncesi na 20 až 30 let. Průkazné výsledky zavedení partnerství veřejného a soukromého sektoru vypovídají často o zlepšení pokrytí sítě pitné vody a hygienické infrastruktury a zvýšení podílu z přípojek ve znevýhodněných čtvrtích, mezi hlavní argumenty proti tomuto druhu řízení patří zvýšení cen pro spotřebitele. Odpůrci partnerství veřejného a soukromého sektoru v odvětví vodního hospodářství rovněž odsuzují neprůhlednost postupu, jakým jsou vybíráni koncesionáři. I přesto, že bylo dosaženo určitého pokroku co se týče konzultace se zúčastněnými subjekty, mají tyto subjekty velmi zřídka přístup k celé dokumentaci. Tato neprůhlednost je doprovázena nedostatečným výkonem veřejných regulátorů v oblasti lidských a finančních zdrojů a občas i absencí vhodných právních předpisů, což vede k nerovnostem mezi místními a mezinárodními orgány. 2.5. Hodnocení činností zemí AKT-EU v oblasti vodního hospodářství Na Světovém summitu o udržitelném rozvoji zahájila EU v zájmu splnění rozvojových cílů tisíciletí Evropskou iniciativu pro vodu, v rámci přístupu integrované správy vodních zdrojů. K hlavním cílům této iniciativy patří posílení politického závazku k činnosti a zdůraznění významu vodního hospodářství a hygienické infrastruktury v oblasti boje s chudobou, podpora nejlepších způsobů řádné správy v oblasti vodního hospodářství, zlepšování koordinace, aby došlo k rozvoji a provádění opatření týkajících se vodního hospodářství, podpora regionální a subregionální spolupráce za použití přístupu integrovaného řízení vodních zdrojů a podpora dodatečného financování. Je třeba zmínit některé pozitivní výsledky: •
Politická vůle k jednání byla posílena na základě partnerství, zejména s Radou afrických ministrů pro vodohospodářství.
PR\635532CS.doc
7/11
PE APP/3916/B/rev.
CS
•
•
•
Politický dialog mezi Evropskou unií, vládami partnerských zemí a zúčastněnými subjekty se stal hlavním nástrojem Evropské iniciativy pro vodu. Tento dialog určuje příležitosti, omezení, potřeby financování a strategie a zajišťuje podporu lepší celosvětové správy v oblasti vodního hospodářství. Rozvíjí se síť Evropského výzkumného prostoru (ERA-Net). Jedná se o koordinaci výzkumných činností členských států Evropské unie a Komise v oblasti vodního hospodářství a o užší propojení s organizacemi a výzkumnými činnostmi v rozvojových zemích. V rámci Evropské iniciativy pro vodu se rozvíjí podpůrný projekt zaměřený na pět afrických organizací, které vznikly v oblasti přeshraničních říčních povodí; tento projekt mobilizuje 10 milionů eur z 9. evropského rozvojového fondu. Tato práce vedla k vytvoření organizace povodí řeky Volty a podpoří rovněž již existující organizace říčních povodí: organizace řeky Nigeru, jezera Čad, řeky Orange-Senqu a Viktoriina jezera v oblasti Kagera.
Společně s těmito úspěchy byly zjištěny i některé nedostatky. Pokrok v oblasti Evropské iniciativy pro vodu byl pomalý a bylo obtížné přimět členské státy k účasti a dostatečnému financování. Kritická studie této iniciativy, kterou provedly organizace WaterAid a Tear Fund (obě se na této iniciativě aktivně podílely), se rovněž zabývala tím, že nedošlo ke skutečnému pokroku a k dostatečnému zapojení členských států Evropské unie, a vyzvala k výraznému posílení činností a k povinnosti o této iniciativě informovat. Studie ostatně uznává, že nejvýraznějším pokrokem v rámci iniciativy je zřízení dialogů zemí. Nástroj pro vodu AKT-EU se konkrétně vztahuje na některé z cílů Evropské iniciativy pro vodu. Cílem tohoto nástroje s rozpočtem v hodnotě 500 milionů eur je především zlepšit přístup znevýhodněných skupin obyvatel k pitné vodě a hygienické infrastruktuře pomocí aktivního řešení otázky nedostatku financí. Jedná se o doplňkový nástroj, který nenahrazuje činnosti prováděné v rámci stávajících vnitrostátních programů. Tento nástroj představuje změnu přístupu projektů tím, že napomáhá konkurenci a podporuje spolufinancování v zájmu kvality projektů. Projekty jsou výlučně spolufinancovány. Nástroj pro vodu více než zdvojnásobuje výši prostředků, které jsou již k dispozici pro vodu a hygienickou infrastrukturu v rámci 9. evropského rozvojového fondu. Nástroji má připadnout částka 500 milionů eur, která bude poskytnuta ve dvou splátkách. Do roku 2010 by 10 milionů osob mělo získat přístup k pitné vodě a 5 milionů osob přístup k základním hygienickým zařízením. Klíčovými zásadami jsou přizpůsobení se (nástroj je plně řízen poptávkou zemí AKT), inovace a pružnost (umožňující změny na základě konkrétních potřeb), integrovaný přístup (informovanost o problémech chudoby a rovnosti pohlaví), správa věcí veřejných (pokrok v oblasti politiky a správy vodních zdrojů) a otevřený přístup („výzva k podávání návrhů“). Na základě první „výzvy k podávání návrhů“ tohoto nástroje bylo schváleno spolufinancování 97 projektů o celkové hodnotě 410 milionů eur, z nichž 230 milionů poskytuje právě tento PE APP/3916/B/rev.
CS
8/11
PR\635532CS.doc
nástroj. Kromě projektů spojených z výzvou k podávání návrhů přináší tento nástroj finanční podporu řadě činností Evropské iniciativy pro vodu, jako je například iniciativa povodí řeky Nilu (18 milionů eur), a rovněž uvolnil 20 milionů eur pro africký nástroj pro vodu. Tento nástroj není uplatňován u žádného projektu, kde je žadatelem soukromý sektor. Zavedení Evropské iniciativy pro vodu umožnilo přiblížit zúčastněné strany a podpořit dialog s africkými orgány a takovými orgány, jako je Rada afrických ministrů pro vodohospodářství (AMCOW), Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD) a Africká unie (AU).V přeshraničním povodí řek je kladen zvláštní význam na „Integrované řízení vodních zdrojů“ (GIRE). Právě takto vzniklo v dubnu 2004 v rámci zavedení GIRE jako součásti Evropské iniciativy pro vodu věnované Africe mezinárodní partnerství pro povodí řeky Nigeru. Snaha o lepší správu přeshraničních vod se konkretizovala zavedením projektu zaměřeného na společný dohled nad zdroji povodí Nigeru a vytvořením Správy povodí. Co se týče hygienické infrastruktury, iniciativy jako WASH (Voda, Hygiena a Hygienická infrastruktura), jíž se účastní Rada Afrických ministrů pro vodohospodářství, umožňují školit obyvatelstvo. 2.6. Zkušenosti s vodním hospodářstvím v Sahelu Vodní hospodářství bylo vždy v sahelském kontextu velmi důležitým pojmem. Stálý mezinárodní výbor pro kontrolu sucha v Sahelu (CILSS) má na svém kontě významné vodohospodářské projekty na venkově, studie o podzemních zdrojích, činnosti zaměřené na sledování hydro-klimatických podmínek a včasné varování, iniciativy zaměřené na vodní hospodářství a snižování náchylnosti ke klimatickým rizikům. V polovině 90. let došlo k významným úvahám o stávajícím vývoji a vyhlídkách do budoucna sahelského regionu, zejména co se týká vývoje venkova. V tomto ohledu byla uskutečněna analýza změn v zemědělství. Souhrnný dokument této analýzy, který byl vydán v červnu 1997 pod názvem „Bilance, vize, ambice a priority sahelského zemědělství“, zdůrazňuje klíčový význam vodního hospodářství v sahelském zemědělství pro snižování následků klimatických rizik1. Mezi probíhající činnosti přímo či nepřímo spojené s vodním hospodářstvím výboru CILSS patří sběr a zpracování – prováděné regionálním střediskem AGRHYMET - agro-hydrometeorologických informací nezbytných pro kontrolu vodního hospodářství, ale také studie o využívání zkušeností souvisejících s osvědčenými postupy v oblasti uchovávání vod a půdy, které uskutečnil Sahelský institut (INSAH). Na základě doporučení Rady ministrů výboru CILSS (prosinec 2002) definoval tento výbor dvě nové významné iniciativy zaměřené na vodní hospodářství v Sahelu: Regionální program na podporu rozvoje malého zavlažování Sahelu (PRADPIS) a Regionální program o vyvolaných deštích (APENS). Další významnou činností výboru CILSS zaměřenou na vodní hospodářství,
1
CILSS. Vodní hospodářství: priorita pro výbor CILSS s cílem omezit náchylnost zemědělské výroby ke klimatickým změnám v zájmu udržitelného rozvoje Sahelu. Ouagadougou.
PR\635532CS.doc
9/11
PE APP/3916/B/rev.
CS
kterou je třeba dále rozvíjet, je zavedení programu zásobování sahelských obyvatel pitnou vodou pomocí zjednodušených systémů přívodu pitné vody za použití fotoelektrické sluneční energie.
3. Opatření pro udržitelnou správu vodních zdrojů Co se týče rozvoje vodních zdrojů, musí se země AKT vypořádat především s těmto úkoly: Mobilizace politické vůle zavedením řádné veřejné správy založené na politikách udržitelného řízení a řešení otázek týkajících se vodního hospodářství, přičemž je nutno zohledňovat otázku rovnosti pohlaví. Vytvoření stabilního makroekonomického prostředí. Zlepšení vědomostí o vodních zdrojích. Aby mohly být politiky integrované správy vodních zdrojů převedeny do praxe, je nutno učinit především následující opatření: Zavedení nových způsobů produkce a spotřeby vody založené na: -
integrované udržitelné správě zdrojů při zohlednění sociálně-hospodářského hlediska vodního hospodářství a propagaci ekologického zemědělství založeného na mobilizaci endogenních zdrojů, podpoře vhodných technologií a účasti všech subjektů, upřednostňování ekologického zemědělství pomocí přijetí nových úsporných zavlažovacích systémů umožňujících zachycování vody a využití recyklovaných odpadních vod.
Posílení partnerství veřejného a soukromého sektoru pomocí skutečného dialogu s občanskou společností týkajícího se řízení vodního hospodářství. Při sestavování výše prostředků do vodohospodářských infrastruktur, rozvoje a údržby zdrojů i komercializace vody bude upřednostňováno tripartitní partnerství veřejného sektoru, soukromého sektoru a občanské společnosti. Zavedení inovačních nástrojů financování, jako je vytvoření místních, vnitrostátních, regionálních a kontinentálních fondů k podpoře vodního hospodářství a stávajících veřejných i soukromých finančních nástrojů. Vytvoření prostředí příznivého pro politiku řízení klientely s cílem zlepšit služby a rozvoj místních kapacit pro vytvoření a zachování zdrojů přívodu vody (řídící výbor). Zlepšení koordinace vodohospodářských politik mezi zeměmi, které mají společnou vodní nádrž, v zájmu předcházení konfliktům spojených s vodou; je nutno zaměřit se na činnosti ve prospěch chudých obyvatel, nabídnout jim vodohospodářské služby bez dodatečných nákladů a bojovat proti korupci. Posouzení úlohy žen v získávání, řízení a udržování vodních zdrojů. Účast všech zúčastněných stran na integrovaném řízení vodních zdrojů a informovanost o něm vyžadují zohlednění hlediska rovnosti pohlaví. Pomoc místním veřejným orgánům při zavádění inovačních, participačních a demokratických systémů veřejné správy vodního hospodářství v kontextu decentralizace. Integrace hygienické infrastruktury v systémech vodního hospodářství, zemědělství a energetiky ve prospěch komunit s cílem zaručit udržitelnost. PE APP/3916/B/rev.
CS
10/11
PR\635532CS.doc
Podpora školících a informačních programů v souvislosti s hygienickou infrastrukturou.
PR\635532CS.doc
11/11
PE APP/3916/B/rev.
CS
