Jak dál na Filozofické fakultě OU? Jan Malura

Jak dál na Filozofické fakultě OU? Jan Malura Východiska Filozofické fakulty jsou ze své podstaty velmi tradiční složkou univerzitního světa a lidské společnosti vůbec. Jejich hlavním úkolem bylo vždy rozvíjet vzdělávání a bádání v oborech filologických, historických, společenskovědních, ve vědách o umění. Posláním filozofických fakult bylo zároveň pěstovat kritické porozumění pro kulturní hodnoty minulosti. Věřím, že na tomto založení se nic nemění ani v současnosti, a domnívám se dokonce, že tato ukotvenost v tradici je v dnešním chaotickém a přitom uniformním světě jejich velkou výhodou, protože právě tím se vytváří jejich jedinečnost a nezaměnitelnost. Smyslem filozofických fakult nikdy nebylo bezprostředně reagovat na aktuální potřeby pracovního trhu nebo požadavky státní byrokracie. Takto se v dějinách evropské kultury vyvinuly, takto se osvědčily a takto jsou dodnes přijímány veřejností. V jejich povaze je zároveň jistá exkluzivita, daná tím, že bývaly oázou autonomního myšlení, shlukem vzdělanců, kteří mj. uměli klást otázky a rozvíjet dialog (protože hodnota myšlenky a hypotézy se prokazuje především v diskusích a sporech).1 Rovněž proto se filozofické fakulty stávaly centrem odporu proti moci a vytvářely alternativu k vládnoucím pravdám. Ano, trvalou funkcí univerzit a zejména filozofických fakult je podvracet dominující verzi světa (tou je v dnešní situaci jednostranné

zaměření na

ekonomický růst, technologický pokrok a globalizovanou kulturu). Charakter humanitních věd a tedy i filozofických fakult byl vždy do značné míry svázán se specifickým lokálním (národním a zejména regionálním) kontextem. Také tuto vlastnost považuji v dnešní situaci spíše za přednost a šanci než za omezení, které by nás mělo zneklidňovat.

1. Studium Naše dvoukolejnost Současný stav univerzitního vzdělávání je výsledkem cesty, kterou evropské vysoké školství prošlo v posledním čtvrtstoletí a jejíž závěrečnou fází je tzv. masová vysoká škola (její hlavním projevem je plné zavedení tzv. boloňského modelu studia). Vysoké školy se stávají prostředkem odkladu zaměstnanosti mladých lidí (resp. brzdou nezaměstnanosti), plní

1

Také tento text není přednostně volebním programem, ale pokusem podnítit veřejnou debatu o dalším směřování FF. Budu vám proto vděčný za všechny reakce: [email protected].

1

funkci „přípravky“ pracovní síly zejména pro úřednickou sféru, dříve vyhrazenou převážně maturantům.2 FF vyšla tomuto trendu vstříc zejména tím, že zřídila bakalářské obory jako Angličtina, Němčina, Francouzština ...ve sféře podnikání, Management v neziskovém sektoru, Poradenství v sociální práci apod. Rozumím motivacím, které v minulosti vedly ke vzniku většiny z nich, potřeby FF a potřeby regionu po nich volaly. Dnes je fakulta v jiné situaci, ve spektru vysokého školství na Ostravsku plní odlišnou funkci, a proto by měla zřetelně korigovat své cíle a záměry. V posledním desetiletí se na FF silně vyvinuly – nepochybně i zásluhou dosavadního vedení

– tradiční filologické disciplíny (včetně překladatelství),

vysokou vědeckou prestiž získala historie, máme kvalitní literárněvědnou a jazykovědnou bohemistiku, nadějně se rozvíjí dějiny umění, společenskovědní obory... Současná situace je tedy poznamenána dvoukolejností, která se začíná stávat problémem.3 Také jiné filozofické fakulty mají některé aplikované obory, ale jejich podíl na celkové skladbě studia a veřejné sebeprezentaci fakulty je nesrovnatelně menší, jsou to jen

jakési doplňky, třebaže tzv.

lukrativní. Filozofické fakulty bývaly vždy založeny na respektu k tradicím a určité vnitřní solidaritě. Výroky, že jedna katedra dotuje nebo snad živí jinou, které zaznívají velmi často i v této budově, nemají žádný smysl; vyjadřují pouze fakt, že univerzitnímu životu vládnou nedůstojné studentokreditové kšefty. Neříkají však

nic o naší pedagogické a badatelské

kvalitě a potřebnosti jednotlivých oborů, jsou to tudíž výroky nicotné, které si zaslouží být soustavně zpochybňovány (mj. proto, že z nás dělají ne kolegy a partnery, ale de facto soupeře bojující o zisk). Filozofická fakulta by měla nyní přednostně rozvíjet filologická, historická, společenskovědní aj. studia, měla by věnovat péči oborům, které nesledují dobovou poptávku a módní trendy, ale stojí na pevných, vnitřně

konzistentních základech a

vzdělanostní kontinuitě. Má k tomu potenciál lidí a ještě pořád nemalou ochotu studentů se takové činnosti zúčastnit. Není třeba číselně dokazovat, že zájem o studium na FF je trvalý a 2

Funkci masového bakalářského studia pojmenovává např. I. Možný: „Oproti všeobecně rozšířené představě není hlavním úkolem bakalářského stupně poskytovat specializované ´praktické´ vzdělání. Toto studium zvyšuje kompetenci svých absolventů v obecné rovině. Místo aby mladí lidé zapadli do rutiny stereotypního výkonu zaměstnání...zůstávají v obohacujícím vysokoškolském prostředí: zdokonalují se v jazycích, tříbí svou schopnost rozlišit v textu jeho strukturu, a tím i rozeznat to podstatné, zvyšují svou komunikační kompetenci i analytické vlohy.“ (Lidové noviny, 22. 6., 2006, příloha Orientace, s. V). 3 Na tento fakt už v roce 2002 upozornil Dlouhodobý záměr FF OU pro období 2002–2005, který formulovalo tehdejší vedení FF včele s doc. Kalnickou : „Tento fakt vede k jisté vnitřní nerovnováze potřeb fakulty, kdy charakter oborů s doktorskými právy a z nich vyplývající nároky akreditační komise na kvalifikační strukturu je odlišný od charakteru programů a pedagogické komunity v oborech profesně zaměřených. FF však považuje tuto strukturu i s horizontem roku 2005 za základ, který jí zabezpečí jistou stabilitu a vhodnou skladbu pro další rozvoj.“

2

solidní a není dominantně vázaný na aplikované obory (viz výroční zprávy OU). Fakulta má navíc možnosti regulovat poptávku uchazečů, podporovat a propagovat určitý typ studia. Současné trendy (a ekonomická krize) naznačují, že mladí lidé budou i nadále vyhledávat humanitní obory dosti různorodého spektra. Hodnota učitelského studia Patřilo k nejlepším tradicím filozofických fakult vychovávat vynikající středoškolské kantory a udržovat s nimi dlouhodobý, oboustranně blahodárný kontakt. Ne jinak tomu bývalo na naší fakultě. V posledních letech u nás učitelské studium skomírá a stojí na samém okraji naší péče. Jednou z příčin tohoto stavu je zavedení tzv. boloňského modelu (tři plus dva), který charakteru učitelského vzdělávání zjevně nevyhovuje. Tato změna patří k těm, které jsme nemohli ovlivnit, a proto nemá smysl se jí důkladněji zabývat. Máme však velké možnosti podílet se na propagaci a zvyšování prestiže učitelského studia. Máme šanci být v užších, formálních i neformálních kontaktech se školami, podílet se na diskusi o školských reformách. A zejména můžeme velmi jednoduchým způsobem dát učitelskému studiu větší prostor. Před několika lety jsme za pomoci rozvojového projektu4 připravili devět akreditačních

spisů

učitelského studia v kombinované formě, které byly úspěšně

akreditovány (nebylo to jednoduché, protože jsme museli vytvořit několik studijních opor). K jeho otevření nedošlo, aniž bychom znali oficiální důvody takového postupu; máme proto pocit, že jsme odvedli zbytečnou práci (je pro nás skutečně hlavním cílem finanční odměna bez ohledu na výsledek a smysl našeho snažení?). Přitom je z mnoha zkušeností zjevné, že právě v magisterském stupni má kombinovaná forma studia své oprávnění, protože může počítat se studenty schopnými samostatné práce.5 Důvodů pro zvýšenou péči o učitelství

vidím několik. Profese středoškolského

kantora je v nynější duchovní krizi veledůležitá, protože právě na ní leží do značné míry zodpovědnost za kulturní a vzdělanostní úroveň příštích generací (a příštích studentů naší fakulty!).

Pokud považujete

tyto důvody za příliš obecné či snad za projevy vágního

humanismu, nabízím i další. Neměli bychom ignorovat nedávné sociologické sondy, které ukázaly vzrůstajíc zájem o pedagogické povolání.6 Neměla by nám být lhostejná naše prestiž, která má ve světě školství nejčastěji 4

podobu ústně šířené reference. Je to jedna

Podpora rozvoje učitelského vzdělávání na OU (MŠMT 103/2007) Ti z nás, kteří jsou v kontaktu s vyššími ročníky, dobře ví, že studenti o magisterské kombinované studium, umožňující skloubit školu a zaměstnání, projevují eminentní zájem. 6 Srov. průzkumy agentury Commservis.com: „Soukromý sektor v loňském roce často propouštěl, škol se to nijak výrazně nedotklo. I to jsou důvody vzrůstajícího zájmu o pedagogické povolání. [...]. Lze předpokládat, že zájem o učitelství bude i nadále pokračovat. Může to vést k zlepšení současného systému, kdy se do škol budou vracet odborníci a specialisté ze svých oborů.“ ( http://www.commservis.com, 6. 1. 2010). 5

3

z nejcennějších věcí, kterou máme, také proto, že ji můžeme, jak ukazují události nedávné doby, závratně rychle ztratit. Neznám účinnější (chcete-li strategičtější) cestu pro budování dobré pověsti FF než formování vzdělaných a pro věc zapálených kantorů, kteří v našem demograficky silném regionu připravují zástupy maturantů, a tedy i nových uchazečů o vysokoškolské studium. Hodnota magisterského studia Absolvent učitelství pro střední školy má za sebou magisterské studium, měl by být tedy plnohodnotným vzdělancem, který může vznášet sociální nároky, ne výtvorem rychle osvojeného a snadno zapomenutelného školení.

A právě magisterské studium různých,

samozřejmě nejen učitelských směrů by se mělo stát naší prioritou. Pokud máme redukovat své aktivity – a to se zdá nezbytné – nemělo by být dominantně omezováno magisterské studium a neměly by být redukovány ani bakalářské obory, které bezprostředně korespondují s navazujícími obory (mnohé z nich navíc mají pokračování v našich doktorských studijních programech).7 Protože jsme na půdě filozofické fakulty, nezbývá nám než budovat magisterské studium s důrazem na kvalitu, to mj. znamená pracovat s menšími skupinami posluchačů, mít prostor na důkladné čtení studentských prací a na vedení skutečného dialogu se studenty. Ti si takovou péči zaslouží, jelikož jsou našimi partnery a ne klienty, jak se nám to v poslední době leckdo snaží namluvit. Navrhuji tedy pokusit se prostřednictvím kvality budovat renomé FF, dávat pokojně, ale sebevědomě najevo, že lpíme na základní náročnosti a osvědčených

vzdělanostních

standardech.8 Domnívám se totiž, že tím důležitým bojem, který nás čeká, je zápas o prestiž. Její garanci – jednoduše shrnuji – vidím především ve stabilních magisterských oborech, v důrazu na kvalitu a intenzitu, ne kvantitu a extenzívnost. Velmi rozumný záměr snižování počtu studentů, který deklaruje ministerstvo školství, chápu jako jistou naději a šanci pro FF; je to přinejmenším možnost uvědomit si, co považujeme za dominantu a podstatu naší práce.9

7

Do prvního ročníku akademického roku 2009/2010 se zapsalo celkem 1204 studentů, z toho 939 studentů do bakalářského studia, 231 do magisterského (a 34 do doktorského), viz Zápis ze zasedání kolegia děkanky č. 28 ze dne 13. listopadu 2009. Ze zprávy o přijímacím řízení 2009/010 vyplývá, že na učitelství bylo přijato 31 studentů (!!), na bakalářské obory „ve sféře podnikání“ a další tzv. aplikované 621 studentů (!!), na tradiční jedno- a dvouoborové bakalářské studium 635 studentů. Tyto proporce považuji na půdě filozofické fakulty za alarmující. 8 Ve společnosti se množí pochybnosti (a úšklebky) nad rychlým a snadným způsobem studia, což ukázala i tzv. plzeňská kauza, kterou veřejnost velmi intenzivně sledovala a která vrhla stín na vysoké školství jako na celek (ne náhodou se v anketě Lidových novin stal slovem roku 2009 výraz „rychlostudent“ a ne všeobecně očekávaný pojem „krize“). 9 Souhlasím plně s Bělohradským, který říká, že hrozbou moderního člověka je především krize relevance, „ztráta smyslu pro rozdíl mezi podstatným a nepodstatným.“ (Václav Bělohrdaský, Společnost nevolnosti, Praha 2007, s. 212.

4

Apendix I (ECTS) Jsem přesvědčen o tom, že kvalitu a prestiž nám nezajistí nový evropský studijní model ECTS (European Credit Transfer System), o jehož globální zavedení zjevně usiluje vedení univerzity. Formuloval jsem již dříve své výhrady a otázky, nyní je pouze stručně shrnuji: Nevíme vůbec nic o tom, jaká je praxe ECTS na jiných domácích vysokých školách. Podle dostupných informací je tento systém zaveden na Vysoké škole ekonomické v Praze, Vysoké škole hotelové v Praze, na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně, tedy na univerzitách úzce specializovaných. Nevrháme se do jinde neověřeného experimentu, a to ještě v situaci, kdy Evropská unie jasně deklaruje, že školy do systému ECTS nenutí a konstatuje značnou neúspěšnost při získávání ECTS Labelu?10 Je možné, že na univerzitě skutečně existuje náhodné a disproporční rozdělení kreditů (domnívám se, že FF se to ve větší míře netýká), ale musí se tento dílčí problém řešit radikální systémovou změnou? A to v době, kdy je u nás kreditní systém a přechod na boloňský model konečně stabilizován? Kategorie průměrná práce a průměrný student, klíčové měrné jednotky, z nichž se má celý systém odvozovat, vyvolávají značné pochybnosti. A to nejen pro reálnou nemožnost něco takového při pestrosti univerzitní výuky vypočíst, ale hlavně proto, že takové deklarování průměrnosti je v přímém rozporu s tím, o co by měla FF usilovat (stranou nechávám fakt, že tato idea je zjevně formována marxistickým učením o hodnotě vynaložené práce, pro většinu z nás, předpokládám, nepřijatelným). ECTS v sobě ukrývá jasný akcent na nepřímou, bezkontaktní výuku, jenomže umění vést dialog, obhájit si ústně názor, vysvětlit ho kolegovi patří ke klíčovým dovednostem, které by měly být na půdě FF pěstovány. Hlavním impulsem Evropské unie pro ECTS jsou údajně studentské mobility, podle mé zkušenosti probíhají mobility a uznávání zahraničních kreditů poměrně hladce i bez jednotného systému (který, jak ukazují reference z ciziny, skutečnou jednotu a prostupnost stejně nezajistí). Je nám všem zároveň jasné, že podíl zahraničních studentů nebude na OU nikdy příliš velký, je proto nesmyslné kvůli minoritě měnit celý systém. Celá tato koncepce by se měla navíc odvozovat z jednotných národních

a odvětvových

kvalifikačních rámců, které vycházejí ze

zastřešujících Evropských rámců. Nic takového zatím neexistuje, přesto se vedení OU bez širší diskuse vrhlo do takového experimentu. Nezasloužíme si alespoň na chvíli oddech od

10

Na oficiálních webových stránkách MŠMT se píše: „Do soutěže se přihlásilo v roce 2006 celkem 46 evropských vysokých škol. Pouze 7 z nich ocenění získalo. Z českých vysokých škol se dosud ECTS Label nepodařilo získat ani jedné.“ (http://www.bologna.msmt.cz/?id=ECTS)

5

inovací a reformátorského blouznění,11 abychom se mohli soustředěně věnovat smysluplné práci? Jsme opravdu ochotni kvůli jednorázovým odměnám, které z takových a jiných evropských projektů plynou, obětovat leccos, co jsme náročně vytvářeli a co nám v zásadě úspěšně funguje? Těžko říct, jaké budou další osudy ECTS na naší univerzitě a jak je může FF ovlivnit (pokud máte na tento problém jiný názor, než jsem vyslovil, vyjádřete ho prosím). Do budoucna bych se důrazně přimlouval, aby byly tyto velkolepé akce včas a důkladně, za použití seriózní oponentury, diskutovány na jednotlivých fakultách.

2. Věda Obstojíme v konkurenci? S nadějí se dívám na trend, který při rozdělování financí klade větší důraz na vědeckou činnost univerzit a ne téměř výhradně na počty studentů, resp. absolventů (tento princip by měl výrazně proniknout také do vnitrofakultní distribuce financí). O plánech podporovat vědu mluví rektor univerzity a naše fakulta by měla takový záměr plně podpořit. Prostor a prostředky pro vědu se budou pochopitelně sdružovat tam, kde budou výsledky. Domnívám se, že je reálné, aby FF v konkurenčním prostředí obstála (nedávná bilance vědy na OU to ostatně jasně ukázala).12 Velmi si vážím odborné práce, kterou tady – mnohdy v nelehkých podmínkách – provozujeme. Domnívám se, že máme badatelský potencionál a výrazné vědecké osobnosti, schopné kolem sebe soustřeďovat pozoruhodné aktivity (jak se to už ostatně v několika případech děje). Měli bychom se opírat více o dorůstající talenty, ochotné spojit svou profesní dráhu s naší fakultou trvaleji, než o tzv. létající profesory, jež jsou velmi nejistou investicí a spíše jen komplikují přehled o reálném rozložení sil. Máme dnes už velmi rozvinuté doktorské studium, nemalé možnosti nabízí Studentská grantová soutěž OU, která je velmi sympaticky rozvržena jako společná činnost školitelů a jejich doktorandů, je v našich možnostech vydávat kvalitní disertace, popř. další studentské práce tiskem.13 Existují hlavní směry výzkumu na OU, v zásadě rozumně koncipované, v nichž se FF dokáže uplatnit.

11

Pochybné základy evropských vysokoškolských reforem (včetně internacionalizace) trefně pojmenovává K. P. Liessmann: Teorie nevzdělanosti, omyly společnosti vědění, Praha 2008. Tato, dnes už v cizině i v Čechách vlivná kniha podává též výklad pro naši situaci klíčových pojmů: vzdělanost, polovzdělanost, nevzdělanost. 12 Dělení univerzit (nebo fakult?) podle kvality vědeckých výkonů (tj. na školy, které mají nejvyšší vědeckou úroveň, a na ty, které se více koncentrují na vzdělání v širším měřítku) je podle některých hlasů už jen otázkou času. 13 FF dokázala v minulých letech úspěšně vtahovat studenty do odborné a tvůrčí práce (studentské vědecké konference, překladatelská soutěž) a na tyto tradice je třeba rozhodně navázat.

6

Naše práce má výsledky a má i svou osobitost, které bychom se neměli vzdávat, také proto, že ji okolní svět oceňuje. Je více než pochopitelné, že právě v Ostravě nacházíme porozumění pro nejrůznější přechodové, hraniční jevy, bilingvní prostředí, otázky regionů a menšin, pro zkoumání

multikulturality,

procesů vývoje

moderní společnosti s jejich

sociálními a ekonomickými aspekty, pro reflexi národnostních problémů, stejně jako českopolských

a česko-německých souvislostí. Naší předností, ne handicapem, je blízkost

s Polskem a Slovenskem, stejně jako historická vazba na Slezsko. Je zároveň dobře, že rozvíjíme další, nové badatelské směry, které k nám přinášejí např. mladí kolegové, a to i na základě svých zahraničních zkušeností. Věda, výuka, praxe Leží před námi velmi jednoduchá rovnice – učitelům, kteří mají méně studentů a výukových povinností, se nabízí větší prostor pro intenzivnější badatelskou práci. Zároveň se mohou věnovat svým studentům soustředěněji, což obě strany jedině obohatí. Věřím tedy této staré, pro středoevropské vzdělávání typické, ideji humboldtovské univerzity, kde věda a výuka žije v těsném sepětí. A předpokládám, že to je naše zjevná výhoda např. proti prostředí Akademie věd, která místy provozuje vědu poněkud „odtrženou“ od zpětné vazby, v humanitních oborech velmi podstatné. V sepětí se studenty, s učitelstvím a s praxí různého druhu, tedy v dialogu se společností, můžeme rozvíjet i to, co se dnes ne úplně šťastně označuje jako aplikovaný výzkum (přenos poznatků teoretického bádání do praxe). Pro takové aktivity by mohlo vytvářet velmi nadějné podmínky např. ministerstvo kultury se svým programem Kulturní dědictví a národní identita, který byl navržen jako priorita do roku 2015 a je velmi vstřícný k regionálnímu prostředí.14 Celkově se nám nabízí kromě tradičních badatelských projektů grantové agentury celá řada dalších možností, v nichž je ovšem velmi obtížné se zorientovat. Máme na OU projektové oddělení, které by nám mělo sloužit jako servis, využívejme jeho služeb a obracejme se na něj s konkrétními dotazy a požadavky. Jak jsem už naznačil, FF má být vidět ve veřejném prostoru svého města a kraje, např. tím, že na půdě různých institucí popularizuje a propaguje svou práci. Je celá řada dalších možností, jak spojit naše síly s potřebami regionu. Ostrava kandiduje na titul Evropské hlavní město kultury 2015, jenž chce upozorňovat na kulturní bohatství jednotlivých regionů a zároveň vyzvedávat společně 14

Tento program zasahuje výrazně do oblastí památkové péče a ochrany, muzejnictví, archivnictví, architektury, urbanismu atd. Od fakulty by vyžadoval ochotu spolupracovat s institucemi, které se zaměřují na jmenované činnosti. Klade důraz na ochranu zanikajících a ohrožených artefaktů, na průzkum způsobů života a kultury menšin v minulosti i současnosti, stejně jako na reflexi kulturní identity a sociální soudržnosti lokálních a regionálních společenství (srov. http://www.isvav.cz/programmeDetail.do?rowId=DF).

7

sdílené evropské hodnoty. Podle mnohých právě teď „nastává chvíle Ostravy“ – i to je šance pro FF, podílet se na něčem pro region skutečně významném (bez komentáře nechávám finanční výhody projektu a jeho zjevnou megalomanii, ostravskému prostředí cizorodou). Smysl vědy Mnohým z nás se může zdát, že tyto bohulibé plány musí nutně narazit na limity nových způsobů hodnocení vědy, které nad námi visí jako meč nad nešťastným požitkářem Damoklem. Berme prosím na vědomí, že celá tato metodika je zřejmě jen časově omezenou akcí. Pokud mám spolehlivé informace, členové vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace sami přiznávají, že je nutné celý sytém modifikovat, přetvořit, inovovat.... Bodování publikační činnosti nemůžeme pochopitelně ignorovat, ale domnívám se, že by nemělo být hlavním soudcem naší práce (tím nechci říct, že bychom naše kvalitativně zjevně rozdílné výsledky neměli nějakou formou hodnotit). Mechanická kvantifikace vědy

(tzv.

scientometrie) je dnes velmi zdiskreditovanou činností a je terčem – v tuto chvíli již snad všeobecného – posměchu humanitních i exaktních vědců (v pražských vědeckých kruzích jí nikdo neřekne jinak než

„kafemlejnek“).15

Je to metoda nebezpečná, protože nabízí

akademickým pracovníkům příliš velký prostor pro pragmatické chování, učí je např., že není ani tak důležité mít výsledky, ale umět je obratně vykázat. Jako nevyléčitelný staromilec a idealista cítím, že toto vše je v přímém rozporu s podstatou vědecké práce. Skutečnou motivací člověka pro vědecké bádání totiž není touha ukořistit “výhodný projekt“ nebo proslavit se „zásadním“ objevem, ale uspokojit neúčelové potřeby zvědavosti a

slastného dobrodružství, které nám dává racionální zkoumání,

vytváření hypotéz a úsudků, shromažďování důkazů apod. Proto má v sobě věda ukrytý nemalý etický a pedagogické potencionál. Pěstuje v nás a v našich studentech respekt k autonomii a originalitě myšlení (především proto jsem příznivcem radikálního postihování plagiátorství, a tedy i zavedení informačních systémů pro odhalování plagiátů). Zároveň nás věda formuje jako bytosti schopné kritické (a podvratné) reflexe, která není motivována ani ideologickými

ani

osobnostními postoji, ale

je výsledkem věcných, emocionálně

zdrženlivých argumentů, založených na vzájemném respektu. Apendix II (Výkonové ukazatele) To, že jsme nuceni přijímat tzv. scientometrii z vnějšího rámce, určovaného státní politikou, je faktem, který lze těžko ovlivnit. Obtížněji se však smiřujeme s tím, že podobné kvantifikace akademické činnosti masivně expandují do vnitřního provozu naší univerzity. 15

K tomu podrobněji viz Fórum Věda žije! (http://www.vedazije.cz/), které mj. informuje o tom, že způsob hodnocení výsledků vědy a výzkumu v ČR je dnes celosvětovou raritou.

8

Vedení OU iniciovalo proces hodnocení rozsahu činností akademických pracovníků, jehož výsledkem jsou tzv. Výkonové ukazatele, oněch 19 kolonek s číselnými údaji (včetně percentuálních podílů), které jste si mohli nedávno na Portálu OU prohlédnout. Měl jsem možnost poznat blíže celý proces, proto opět stručně shrnuji problémy a otázky. Navržený systém je bezprostředně závislý na spolehlivém vytváření údajů z existujících elektronických databází. Ty ovšem zatím nejsou schopny tuto „neomylnost“ poskytnout (jak jste se mohli v bohaté míře přesvědčit při podzimní kontrole jednotlivých položek)

a

hlavně neumí

registrovat všechny podstatné činnosti, které vnitřně rozrůzněný život univerzity přináší (chybí tolik důležité a časově náročné položky, jakými je zkoušení nebo veškeré působení v doktorském studiu, mizí výuka pro jiné katedry a Netvrdím, že takové empirické analýzy

všechny organizační

práce atd.).

jsou ze své podstaty chybné (naše zatížení je

skutečně nerovnoměrné, což by mělo být jasně řečeno), ale předložená metoda je ochuzena o svou hlavní přednost – užití jednoduchého algoritmu s jednoznačně definovanými vstupními daty. Aby se dosáhlo relativně spolehlivých výsledků,

je nutné celý systém doplňovat

množstvím výjimek a elementů „zvnějšku“, popř. využívat metody koeficientů a dalšího přepočítávání těžko kvantifikovatelných pracovních výkonů. Jako dlouholetý tajemník katedry české literatury, shromažďující nejrůznější fakta o naší práci, jsem výsledky systému důkladně konfrontoval s tabulkami, které dvakrát za rok odevzdávám pro potřeby vedoucí katedry a děkanátu. Jsem nucen konstatovat, že tyto nedokonalé „ruční“ přehledy postihují naše pracovní vytížení mnohem přesněji než sofistikovaná elektronická databáze. Systém, který vedení OU uvedlo do provozu, je extrémní a v jiném univerzitním prostředí nevyzkoušenou formou kontroly (pokud se pletu, rád budou své mínění korigovat). Jeho hlavním problémem je, že simuluje objektivnost a exaktnost, a tím vytváří dojem závažnosti, která umožňuje vyvíjet na zaměstnance neoprávněný tlak. Může se proto stát systémem mocensky snadno zneužitelným... Bylo by velmi pochybné pracovat s takovou metodou jako se skutečným nástrojem „manažerského řízení“, vedení FF může sloužit snad jen jako jedna z mnoha pomůcek (např. pro rychlé, orientační vyhodnocení publikační činnosti), ale větší váhu jí přisuzovat nelze.

3. Co zůstalo stranou? O zahraničních vztazích není třeba složitě rozmýšlet. Naše kontakty jsou velmi bohaté a naše spolupráce fungují hladce, což je v nemalé míře zásluha Oddělení pro zahraniční styky FF (vzhledem k tomu, že ho tvoří dva pracovníci, z nichž jeden plní zároveň velmi náročnou funkci proděkana pro vědu a výzkum, nezbývá než před jejich prací hluboce 9

smeknout – a zároveň dodat, že je potřebné pro příště funkce proděkana pro vědu a pro zahraniční styky oddělit). Také na tomto poli si lze přát, aby naše partnerské kontakty nebyly provozovány především extenzivně, ale aby se prohlubovala jejich kvalita a intenzita, tj. aby programy Erasmus/Socrates nesloužily jako „nejlevnější cestovní kancelář v Evropě“, ale naplňovaly svůj původní smysl. Jsem u konce své již tak dosti rozložité rozpravy a téměř nic jsem nebyl schopen říct o otázkách, které senát pro kandidátské programy vymezil jako klíčové (prostorová dislokace, vybavení učeben, zlepšení studijních a pracovních podmínek, ekologizace fakulty, plánované změny v organizační struktuře). Obávám se, že bych dokázal říct jen to, co je většině z vás dobře známo. Přimlouvám se za

ekologicky šetrný provoz, který byl kdysi navrhován

v Listech OU (duben 2005), ale pak už o něm nebylo slyšet nic podstatného. K detailům ekologického provozu (spotřeba energie, zateplení budov, možnosti separovaného odpadu) se nedovedu kompetentně vyjádřit. Rád se zúčastním jakékoliv debaty s kolegy, kteří mají jasnější představu o tomto problému. Co říct k naší budově? Mám upřímně rád toto místo a přiznávám, že při slovu „dislokace“ se mi dělá fyzicky nevolno. Naše fakulta si zaslouží, aby jí budovy D a E byly plně k dispozici; pokud vím, rekonstrukce objektů na ul. Fr. Šrámka v Ostravě Mariánských Horách, které mají sloužit pedagogické fakultě, takové řešení brzy umožní. Naše budova se postupně zvelebuje, myslím, že takovým způsobem, aby nebyl výrazně narušen fakultní provoz; je to z mého pohledu stavení důstojné a dobře vybavené (ale v tom na mé mínění příliš nedejte, mými didaktickými pomůckami zůstává téměř vždy jen kniha, křída a tabule). Je to především místo, které má svou historii a strategickou polohu, jež těžko může být lepší. Leží totiž v samotném srdci Ostravy mezi chrámem, divadlem a náměstím, mezi mnoha kavárnami, hospodami, kluby, galeriemi, knihkupectvími i antikvariáty. Mrzet nás může snad jen to, že dřív jsme naše fakultní okolí dovedli samozřejmě a radostně zaplnit, ale dnes, zdá se mi, aby nás tam člověk lupou pohledal. *** Končím vlastně tím, čím jsem začal a kolem čeho jsem po celou dobu umanutě kroužil: tradice, minulost, návraty…Nejsem si vůbec jist, jestli toto jsou hodnoty, které člověka v dnešní době opravňují k výkonu funkce, o kterou jsem se rozhodl ucházet. Můj nejoblíbenější z žijících českých spisovatelů Ludvík Vaculík odpověděl těm, kteří ho v šedesátých letech navrhovali na nejrůznější posty, fejetonem Neexistuju. Mluví mi tam takříkajíc z duše: „Nejsem ani pokrokový, naopak, jsem velmi konzervativní: mou největší silou je mé lpění.“ 10

11