JABOK Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Veronika Secká. Aktivizační programy pro seniory. Absolventská práce

JABOK – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce

Veronika Secká

Aktivizační programy pro seniory

Katedra výchov Vedoucí: Jana Zajícová 2014

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci s názvem Aktivizační programy pro seniory zpracovala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů a literatury. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím

prostřednictvím

Knihovny Jabok

a

v elektronické

podobě

prostřednictvím IS Jabok.

V Leštině u Světlé dne:

Veronika Secká

Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte

autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte

do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-nc-nd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA. 2

Anotace Ve své práci se zabývám aktivizačními programy pro seniory a cílem mé práce je zjistit jejich efektivitu. Nejprve se zabývám definováním pojmů: stárnutí, stáří, domov pro seniory, aktivizace a aktivizační programy. Dále pak vysvětluji, jak seniory motivovat, v čem spočívá efektivita aktivizačních programů a poté definuji programy vytvářené na základě terapeutických směrů, jakými je muzikoterapie, canisterapie, ergoterapie a reminiscenční terapie. V praktické části práce představuji domovy pro seniory, ve kterých jsem s klienty prováděla dotazníkové šetření a rozhovory s aktivizačními pracovníky, tedy Domov pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě. Dále se v této části práce zabývám vyhodnocováním dotazníkového šetření a rozhovorů. Na základě dotazníkového šetření jsem zjistila, že nejvíce klientů obou domovů se zúčastňuje programů, které vznikají v rámci canisterapie, muzikoterapie a trénování paměti. Programů se zúčastňují alespoň jednou do týdne a k účasti je motivují především příjemné prožitky, které jim setkání v rámci programů umožňují. Tyto programy tedy lze zároveň považovat za nejefektivnější. Na základě rozhovorů s aktivizačními pracovníky jsem zjistila, že skupiny seniorů při setkáních mívají v průměru patnáct členů. Vytváření a vedení výše uvedených programů je zcela v rukou pověřených pracovníků, klienti sami se na vytváření programů aktivně nepodílejí.

Klíčová slova: Stáří, aktivizace, aktivizační programy, muzikoterapie, canisterapie, trénování paměti

3

Summary The matter of my work is the activation programs for seniors and the target of my work is to discover their efficacy. First of all I am concerned with the definition of terms as ageing, age, home for the elderly, activation and activation programs. Thereafter I explain how to motivate the seniors, what the efficacy of activation programs lays in and then I define the programs created on the basis of therapeutic trends as music-therapy, canis-therapy, occupational therapy and reminiscence-therapy. In the practical part of my work I present the homes for the elderly where I realized the questionnaire survey with the clients and the interviews with the activation workers, i.e. Home for the elderly in Světlá nad Sázavou and Havlíčkův Brod. Thereafter I pursue the evaluation of the questionnaire survey and interviews in this part of my work. On the basis of the questionnaire survey I found out that the most of the clients of both homes participate in programs arisen within the canis-therapy, music-therapy and memory training.

They participate in programs at least

once a week and they are motivated to participate mainly by the pleasant experiences allowing them the meeting in pursuance of the programs. These programs could be considered as well as the most effective. On the basis of the interviews with the activity workers I found out that the groups of seniors during the meetings have on average fifteen members. The creating and leading of the above mentioned programs are completely in hands of the authorized workers, the clients themselves do not participate actively on the creating of the programs.

Key words: Age, activation, activation programs, music-therapy, canis- therapy, memory training

4

Poděkování Děkuji své vedoucí práce paní Janě Zajícové, za její odbornou konzultaci a vedení mé absolventské práce. Děkuji také klientům Domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou a klientům Domova pro seniory v Havlíčkově Brodě, za jejich čas a vyplnění mého dotazníkového šetření. Také děkuji aktivizačním pracovnicím v těchto domovech za jejich ochotu a čas a také, že jsem s nimi mohla provést rozhovor k mé práci.

5

Obsah Úvod……………………………………………………………………………7

Praktická část

I.

1 Základní pojmy……………………………………………………………...8 1.1 Stárnutí…………………………………………………………..........8 1.2 Stáří……………………………………………………………...........9 1.2.1 Dělení stáří……………………………………………………….…...9 1.3 Domov pro seniory………………………………………………………..11 1.4 Aktivizace…………………………………………………………............12 1.5 Aktivizační programy……………………………………………………..13 1.5.1 Motivace klienta k činnostem……………………………………...........13 2 Aktivizační programy v domovech pro seniory………….........................15 2.1 Muzikoterapie……………………………………………………………. 15 2.1.1 Dělení muzikoterapie…………………………………………………....16 2.1.2 Metody muzikoterapie…………………………………………………..17 2.2 Reminiscence……………………………………………………………...19 2.2.1 Funkce vzpomínání……………………………………………………..20 2.2.2 Přínos pro vzpomínající………………………………………………....21 2.3 Canisterapie………………………………………………………….........22 2.3.1 Jak canisterapie léčí………………………………………………..........22 2.3 Ergoterapie………………………………………………………......23 2.4 Trénování paměti………………………………………………………….24

II.

Teoretická část

3 Domovy pro seniory……………………………………………………….27 3.1Domov pro seniory Světlá nad Sázavou…………………………………………………………………..........27 3.2 Domov pro seniory Havlíčkův Brod……………………………………...29 4 Výzkumné šetření…………………………………………………….........30 4.1 Výzkumné šetření v DpS Světlá nad Sázavou………………………........31 4.1.1 Zhodnocení dotazníkového šetření……………………………………...34 4.2 Výzkumné šetření v DpS Havlíčkův Brod………………………………..35 4.2.1 Zhodnocení dotazníkového šetření……………………………....……...38 4.3 Rozhovor s aktivizačním pracovníkem…………………………...............39 4.3.1 Nejdůležitější zjištění z rozhovoru s aktivizačním pracovníkem Světlá nad Sáz…………………………………………………………………..........40 4.3.2 Nejdůležitější zjištění z rozhovoru s aktivizačním pracovníkem Havlíčkův Brod……………………………………………………………….41 4.4 Srovnání domovů pro seniory……………………………………….........42 4.4.1 Srovnání podle dotazníkového šetření…………………………….........42 4.4.3 Srovnání podle rozhovorů s aktivizačními pracovníky………………....43 4.5 Vyhodnocení……………………………………………………………...44 Závěr………………………………………………………………………….45 Seznam použité literatury……………………………………………...........46 Seznam internetových zdrojů…………………………………………….....47 Seznam příloh…………………………………………………………..........48 Přílohy………………………………………………………………………..49

6

Úvod Absolventskou práci se zaměřením na seniory jsem zvolila na základě mé dlouhodobé spolupráce s těmito klienty. Stále více seniorů je závislých na pomoci jiné fyzické osoby, a proto odchází do domovů pro seniory, kde se jim dostává komplexní péče. Důležité je, aby v domovech byla prováděna aktivizace seniorů, která je jedním z nejpodstatnějších nástrojů k naplňování kvality života stárnoucích lidí. Kvůli tomu jsou nezbytné aktivizační programy, které seniora dostanou do společnosti druhých lidí a hlavně podporují jeho psychickou, ale i fyzickou stránku zdraví. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí, a to na teoretickou a na praktickou část. V teoretické části se budeme zabývat vysvětlením základních pojmů, jako je stárnutí a stáří, které si rozdělíme na biologické, kalendářní a sociální. Dále se zaměříme na definování pojmu sociální služby, domov pro seniory a dále budeme definovat aktivizaci a aktivizační programy, u kterých se zaměříme na to, jak motivovat klienta k zapojení se do aktivizačních programů. Druhá kapitola je zaměřena na aktivizační programy pro seniory, které mají za úkol dát seniorům možnost rozvíjet některé své zájmy v jejich volném čase. U těchto aktivizačních programů se zaměříme na jejich efektivitu. Proto cílem absolventské práce je zjistit efektivitu těchto aktivizačních programů. Ve třetí a v poslední teoretické části si představíme dva domovy pro seniory, a to Domov pro seniory ve Světlé nad Sázavou a Domov pro seniory v Havlíčkově Brodě. Zde jsem prováděla dotazníkové šetření a rozhovory, abych zjistila, jaké aktivizační programy senioři navštěvují a které jsou pro ně nejefektivnější. Cílem praktické části je zmapovat efektivitu aktivizačních programů ve zmíněných domovech pro seniory. Použila jsem k tomu dotazníkové šetření a rozhovor s aktivizačním pracovníkem.

7

TEORETICKÁ ČÁST

I.

Jak je naznačeno v úvodu, cílem mé práce je zjistit efektivitu aktivizačních programů pro seniory. Proto se v teoretické části budeme zabývat definováním základních pojmů, které se týkají seniorů, a vymezením aktivizačních programů. Dále si definujeme několik aktivizačních programů pro seniory, které, jak jsem zjistila díky dotazníkovému šetření, jsou pro ně nejefektivnější, a které patří mezi nejzákladnější aktivizační programy v každém domově pro seniory.

Základní pojmy

1

V této kapitole se seznámíme s pojmy stárnutí, stáří, domov pro seniory, aktivizace a aktivizační programy.

1.1

Stárnutí

Stárnutí je definováno mnoha odbornými způsoby. V knize Jak a proč stárnout autor Leonard Hayflick o něm říká toto. „Definovat stárnutí je samo o sobě nesnadné, natož pak s využitím biologické terminologie. Stárnutí není pouhé plynutí času. Je ovšem projevem biologických dějů, které nastávají v čase a po určitý čas trvají. Žádná definice stárnutí není naprosto dokonalá, ale stejně jako tomu bývá s láskou a krásou, většina z nás si dokáže uvědomit, oč jde, až když v tomto směru získá vlastní poznatky, nebo když se s těmito záležitostmi setká tváří v tvář.“1 Přestože všichni stárneme, je stárnutí velmi individuální. Podílí se na tom např. nemoci, způsob života nebo psychika. To nám uvádí ve své knize Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín, Radoslav Goldmann: „Stárnutí je přirozený, nepřetržitý, nezvratný biologický proces, který trvá od vzniku zárodku až do smrti. Je to proces velmi individuální, složitý, probíhající u různých lidí různě. 1

HAYFLICK. Jak a proč stárneme. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 1997, 426 s. ISBN 80-859-

2897-3 str. 17

8

Pro takový zcela individuální průběh stárnutí jsou rozhodující především vlivy genetické, konstituční, zdravotní, vlivy životního prostředí a způsobu života.“2 Mluvíme-li o stárnutí, jak bylo citováno výše, mluvíme o velmi přirozeném a nezvratném biologickém procesu. Jedná se o jednu fázi lidského vývoje, a proto je důležité ho posuzovat jako součást celkové proměny člověka. Většina odborníků tvrdí, že člověk je starý, jak staře myslí. Anebo jak staře se cítí. Osobně znám pár starých lidí, kteří i přes jejich vysoký věk jsou pořád v těle mladého člověka a žijí aktivní život. Sama znám ale i takové, kteří nedosahují ani nejnižší hranice mladého seniora, který se uvádí v kalendářním stáří, a myslí si, že už na tomto světě přesluhují a měli by odejít.

1.2

Stáří

V současné kultuře stářím označujeme období, kdy je člověku 60 – 65 let. Někteří v tomto věku již potřebují větší zdravotní péči a ztrácejí soběstačnost. To je však velmi individuální proces, jelikož někteří lidé se dožívají osmdesáti let a jsou zdraví a soběstační. Neplatí tu pravidlo, které si většina lidí myslí, že starý člověk je nemocný, bezmocný, trpí poruchami paměti nebo pohybového ústrojí. Proto je lepší tyto tělesné a psychické změny popisovat spíše jako změny ve stáří než jako jejich úbytek.3 V Úvodu do geriatrie a gerontologie od Kalvacha se dozvídáme toto: „Stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, modifikovaných dalšími faktory (především chorobami, životním způsobem a životními podmínkami), a je spojeno s řadou významných změn sociálních (osamostatnění dětí, penzionování a jiné změny sociálních rolí).“4 Stáří je poslední vývojovou etapou, která uzavírá lidský život. Stáří nejčastěji rozdělujeme do tří fází, a to na biologické, kalendářní a sociální.

GOLDMANN, Radoslav. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. 3. přeprac. a dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 131 s. ISBN 80-244-1454-6. str. 56 3 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0 str. 214 4 KALVACH, Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-718-4366-0 str. 438 2

9

1.2.1

Dělení stáří

Jak jsme již uvedli v této kapitole, stáří se nejčastěji rozděluje do tří fází, a to na biologické, kalendářní a sociální. Nyní si tyto fáze postupně vysvětlíme podle knihy Sociální gerontologie, úvod do problematiky od Čevely, Kalvacha a Čeledové.  Biologické stáří - nelze ho přesně vystihnout. Lze ho pouze označit za přirozené, tělesné změny ve stáří. Každý z nás je individuální, proto i jeho biologické stáří je individuální. Jde o nevratné biologické změny, souvisící i s chorobnými změnami. Toto stáří není nikde uspokojivě popsáno. V knize Sociální gerontologie je uvedeno: „Biologické stáří je dáno dosažením určité míry involučních změn, poklesu potenciálu zdraví (vzájemně provázané zdatnosti, odolnosti a adaptability). Jde o souhrn nevratných biologických změn, případně genových expresí, predikujících zvýšené riziko nemocí, funkčních deficitů, úmrtí, případně i maximální čas zbývající do přirozené smrti u daného člověka.“5  Kalendářní stáří - U tohoto stáří nezáleží jako u biologického stáří na dosažení určité míry involučních změn, je snadno a jednoznačně definovatelné, a to díky uplatnění tzv. demografického hlediska. Což znamená, že čím více je obyvatelstvo starší, tím je vyšší hranice stáří. Někteří lidé ale stárnou rychleji a dříve, nebo naopak, někteří pomaleji a později než průměr. To znamená, že jejich individuální biologický věk se neshoduje s věkem kalendářním. Podle Světové zdravotnické organizace se dnes stáří člení na mladé seniory (6574let), staré seniory (75-84let), a na velmi staré seniory (85 a více let).6

 Sociální stáří - podle Sociální gerontologie je sociální stáří dáno: „souhrnem sociálních změn, změn sociálních rolí, postojů, sociálního potenciálu, souhrnem znevýhodnění a typických životních událostí pokročilého věku, jakými jsou penzionování, pokles životní úrovně, nezaměstnanost,

ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-802-4739-014 str. 6 ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-802-4739-014 str. 25 5

10

veteránství – zastarávání znalostí, odchod dětí z orientační rodiny, ovdovění, ztráta perspektiv a aspirací, přijetí role penzisty a starého člověka, obvykle v souvislosti s funkčními deficity a různou mírou znevýhodnění oproti mládí.“7 Sociální stáří se vyznačuje změnou životních rolí a změnou životního stylu. Jeho významnou součástí je splnění určitého kritéria, jako je odchod do důchodu či vznik nároku na starobní důchod. Je to jedna z důležitých a výjimečných životních etap, kdy jedna etapa končí a nová začíná.

1.3 Domov pro seniory Jelikož se v praktické části budeme zabývat dotazníkovým šetřením, které jsem prováděla v domovech pro seniory, budeme si domov pro seniory definovat. Domov pro seniory je sociální službou pobytovou, tuto službu většinou poskytují přímo města, ve kterém domovy nalezneme, nebo kraje. Senioři sem přicházejí v situaci, kdy vyžadují pomoc jiné fyzické osoby. V zákoně 108/2006 sb. o sociálních službách je domov pro seniory definován takto: „V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“8 Dále jsou podle tohoto zákona přesně definovány i služby, které obsahují následující základní činnosti: 

poskytnutí ubytování



poskytnutí stravy



pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu



pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní

hygienu 

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím



sociálně terapeutické činnosti



aktivizační činnosti

ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-802-4739-014 str. 26 8 Česká Republika. Sociální služby: zákon o Sociálních službách 108/2006 Sb. In: 313/2013. 2006. Dostupné z: www.altre.cz/zakony 7

11



pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání

osobních záležitostí9 Každý domov pro seniory má své vlastní požadavky na své klienty, aby mohli být do domova pro seniory přijati. Nejčastějším požadavkem, na kterém se většina domovů shoduje, je to, že klientovi musí být přiznán starobní důchod. Domov pro seniory se seniorům poskytuje za úplatu.

1.4 Aktivizace Pokud mluvíme o aktivizaci seniorů, všichni odborníci se shodují na tom, že aktivita seniora je jedna z nejpodstatnějších nástrojů naplňování kvality života seniorů. Důležité je seniory aktivizovat, a to jak v aktivitě tělesné, tak i psychické. To je patrné z knihy Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku od Kozákové a od Mullera, ve které tvrdí, že: „aktivizace všeobecně přispívá k jejich větší životní spokojenosti odvíjející se od kladného subjektivního prožitku (z dobře vykonané práce, dobrých rodinných vztahů, dobře stráveného času, apod.), ale také proto přispívá k udržování potřebné tělesné a duševní výkonnosti (či k její rehabilitaci), např. posilováním fyzické kondice, paměti, myšlení, tvořivosti, a tím ke smysluplnému zapojení do společnosti.“ Pokud je člověk a obzvláště senior nečinný, může se to projevit na jeho zdravotním stavu a na jeho špatné prognóze.10 V Úvodu do geriatrie a gerontologie pan Kalvach uvádí: „Je třeba přistupovat k aktivizaci s rozmyslem a více než schémata respektovat přání a možnosti konkrétního člověka. Základem je individualizovaný osobnostní přístup a sledování konkrétního cíle v rámci pozitivního ovlivňování kvality života. Např. násilná tělesná aktivizace může nabývat až podoby fyzického týrání a nepřiměřená, beznadějně neúspěšná aktivizace demotivuje personál.“11

Česká Republika. Sociální služby: zákon o Sociálních službách 108/2006 Sb. In: 313/2013. 2006. Dostupné z: www.altre.cz/zakony 10 KALVACH, Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-718-4366-0 str. 438 11 KALVACH, Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-718-4366-0 str. 439 9

12

U aktivizace je důležité, aby se vycházelo z přání klienta. Je nutno brát v ohledu jeho možnosti. Každá aktivita musí vycházet z toho, že klient chce, umí a může danou činnost provádět. Aktivizace nesmí seniorům škodit, ale naopak, prospívat. Všichni odborníci se shodují na tom, že aktivizace nemá za cíl změnit zdravotní stav seniora, ale má dosáhnout k udržení jejich doposud zachovaných schopností.

1.5 Aktivizační programy V knize Slovník sociální práce od Oldřicha Matouška jsou aktivizační programy definovány takto: „Terapie, jejímž cílem je, aby se klienti bez velkého úsilí cítili dobře při nějaké činnosti (při hraní na hudební nástroj, zpěvu, při výtvarných činnostech, gymnastickém cvičení, tanci, apod.) a zároveň při tom byli ve styku s jinými klienty, resp. terapeuty.“ 12 Proto se tyto aktivizační programy nejvíce provádějí v domovech pro seniory. Je důležité, aby senioři trávili hodně času s ostatními. Účastnili se aktivizačních programů, a to proto, aby u nich nedocházelo k sociálnímu vyloučení. „Skutečná podpora aktivity klienta znamená společné hledání toho, co jej naplňuje radostí, dává mu smysl, rozmnožuje jeho příjemné prožitky a pocity tak, jak je tomu v každodenním

životě

každého

člověka.

Nezbytným

předpokladem

je

důstojnost.“13 Ze svých osobních zkušeností, kdy jsem měla tu možnost se na vytváření a vedení aktivizačních programů již několikrát podílet, jsem postřehla několik poznatků, které jsou při aktivizačních programech důležité. A to, že na vytváření aktivizačních programů se podílejí pracovníci zařízení, kteří i tyto programy provádějí. Je důležité respektovat některá specifika při aktivizačních programech. Aktivizační pracovníci musí brát ohledy na individualitu každého seniora. Každý má své tempo, někdo nám například u ergoterapie vyrobí výrobek rychleji než ti ostatní a někteří zase spíše naopak, jsou pomalejší než ti ostatní.

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0 str. 26 13 KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 861 s. ISBN 80-2470548-6 str. 437 12

13

Činnost by měla mít smysl, senior by si měl být vědom, že to dělá pro své potěšení a ne proto, že musí. Při různých aktivizačních programech je třeba brát ohledy na druhé a hlavně na ty, kterým to tolik nejde. Vždy je nutné, aby byli všichni kladně ohodnoceni za svůj úspěch. Ne každý je ke každé práci stvořen. A v neposlední řadě je vhodné, aby prováděná činnost byla přiměřená schopnostem člověka, a to jak mentálním, tak i fyzickým. Činnost nesmí vést k neúspěchu.

1.5.1

Motivace klienta k činnostem

Velkou otázkou však u aktivizačních programů bývá, jak seniora motivovat k tomu, aby se těchto programů zúčastnil. A co dělat se seniory, kteří se do těchto programů zapojit nechtějí. O tom hovoří Zdeněk Kalvach v Úvodu do geriatrie a gerontologie: „Aktivita je způsob, jak člověk může přežít, jak může uspokojit své potřeby, jak si může zpříjemnit život, jak může vytvořit něco, co ho přesahuje. Činnosti přinášejí člověku mnohé – strukturují čas, ovlivňují společenské kontakty, podporují fyzickou i duševní činorodost, vytvářejí společenský status.“14 Je však důležité, aby pracovník, který vede aktivizační programy v domovech pro seniory, vedl tyto programy tak, aby klientům co nejvíce připomínali jejich každodenní život v domácím prostředí. Pracovník podle knihy Úvod do geriatrie a gerontologie „měl by se orientovat v široké škále nejrůznějších

aktivit,

technik,

programů

povzbuzujících

kreativitu,

vyvolávajících zvědavost a chuť něco dělat, něčemu se učit. Měl by znát vlastnosti jednotlivých činností tak, aby mohl vhodným způsobem propojit činnost s vnitřní potřebou a možnostmi jednotlivců. Potřebná je i znalost nejvýznamnějších chorob, včetně syndromu demence, s jejich projevy v oblasti chování a prožívání.“15

14 KALVACH,

Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 861 s. ISBN 80-2470548-6 str. 437 15 KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 861 s. ISBN 80-2470548-6 str. 437

14

Pokud chceme seniora k činnostem motivovat, je třeba bát zřetel na praktickou

každodennost,

kdy ho

podporujeme

v jeho

každodenních

činnostech, které dělá, které chce dělat nebo které dělal již dříve. Dále pak nesmíme zapomínat na smysluplnost, kdy senior musí vědět, proč tu činnost dělá. Zda je to pro něho užitek, užitečnost nebo jen, že je pro něho důležitá samotná účast, že je v kolektivu s ostatními. Nesmíme zapomínat ani na dobrovolnost. Záleží pouze na seniorovi, zda se bude chtít účastnit některých aktivizačních programů. Na pracovnících je jen to, aby seniory informovali, že se nějaká činnost koná. Toto je velmi důležité říci novému klientovi, který přijde do domova pro seniory, aby znal nabídku činností a on si dobrovolně vybral, kterých se bude účastnit. Musíme brát ohledy i na to, aby programy byly pro seniory příjemné. Aby se odehrávaly někde v nějakém klidném, příjemném a nerušeném prostředí. Programy musí posilovat sebepojetí a důstojnost toho, který ji vykonává. Pro většinu lidí je velmi přínosné se učit něčemu novému. Proto by programy měly u seniorů vyvolávat zvědavost a hlavně jejich zájem. Nesmíme však zapomenout na to, pokud senior není schopen aktivitu sám zvládnout, abychom mu asistovali a nespěchali na něho.16

KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 861 s. ISBN 80-2470548-6 str. 437 16

15

Aktivizační programy v domovech pro seniory

2

V předchozí kapitole jsme se zabývali vysvětlováním základních pojmů. Hovořili jsme o stárnutí, stáří, domovech pro seniory, aktivizaci a aktivizačních programech. Nyní se budeme zabývat aktivizačními programy, a to těmi nejzákladnějšími, které se většinou poskytují v domovech pro seniory. Těmi programy jsou muzikoterapie, reminiscence, canisterapie, ergoterapie a trénování paměti.

2.1

Muzikoterapie

V knize Slovník sociální práce, Oldřich Matoušek o muzikoterapii uvádí, že je to „terapeutický program založený na hudbě. Dělí se obvykle na receptivní, při níž klient hudbě naslouchá, a produktivní, při níž se vyjadřuje zpěvem nebo hrou na hudební nástroj. Receptivní má klienta vhodně vyladit. Aktivní mu umožňuje zážitek tvořivosti (ve smyslu prve procesové arteterapie) a také mu dává možnost vyjádřit nálady, city, vztahy k lidem, apod., případně zpracovatelné ještě ve verbální podobě.“17 U seniorů je dobré využívat oba typy muzikoterapie. Jsou senioři, kteří jen rádi hudbě naslouchají, ale také ti, kteří si rádi nějakou oblíbenou lidovku zazpívají, zahrají nebo nějak zaimprovizují. Důležité je klientovi před muzikoterapií říci, že není nutné, aby měl hudební sluch nebo nějaké hudební znalosti. Jak uvádí ve své knize Základy muzikoterapie Arne Linka. „Přednostně jsou sledovány terapeutické zájmy, zatímco umělecká a estetická hodnota vzniklých kreací nebo podaných výkonů je brána v úvahu jen druhořadně – jako podklad k dokreslení diagnostického obrazu, záminka k pacientově pochvale, ne však kritice nebo dokonce ironizaci.“18 Vždy je závažné, aby klient byl spokojený. Aby si zahrál pro sebe a pro své potěšení. „Hudba mívá na člověka mocný citový vliv. Působí náladotvorně, ovlivňuje lidskou psychiku.“19

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0 str. 106 18 LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 1997. ISBN 80901-8344-1 str. 76 19 LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 1997. ISBN 80901-8344-1 str. 76 17

16

Cílem muzikoterapie je rozvinutí schopností nebo obnovení funkcí člověka tak, aby se mohl lépe interpersonálně a intrapersonálně integrovat, a dále, aby zlepšil kvalitu života prostřednictvím léčby, prevence a rehabilitace. Muzikoterapie je pro seniory podstatná, tím pádem i efektivní, jelikož podporuje jejich zdraví, sebevědomí, zvyšuje pro ně kvalitu života a integruje jejich životní zkušenosti.

2.1.1 Dělení muzikoterapie Muzikoterapie se dělí mnoha způsoby. A to na individuální, skupinovou a hromadnou. Dále pak na aktivní a pasivní. Při individuální muzikoterapii se schází pouze terapeut a klient. Výhoda této muzikoterapie spočívá v tom, že v ní jde o větší diskrétnost a intimitu. Proto se hodí pro pacienty, kteří jsou nesmělí, ostýchaví, bázliví nebo uzavření. O skupinové muzikoterapii hovoříme tehdy, kdy se sejde 8-15, někdy dokonce až 20 klientů. Při této skupinové muzikoterapii je důležité, aby skupina nebyla nadále rozšiřována o nové členy. Skupiny mohou být tvořeny pouze z mužského nebo ženského pohlaví, smíšené skupiny nebo skupiny podle věku pacientů. Skupinová muzikoterapie může být uzavřená nebo otevřená. Při uzavřených skupinách skupina nepřijímá již žádné nové členy a většinou se schází na předem domluveném místě. Když hovoříme o otevřené skupině, máme na mysli skupinu, která si stále udržuje svoji velikost a každého člena, jenž ze skupiny odejde, nahradí nějakým novým.20 Při hromadné muzikoterapii se jedná o velký počet klientů, kteří nám zaplní například nějaký velký sál. Tuto skupinu můžeme označit i jako kolektivní skupinu. V našem případě, kdy se zabýváme aktivizačními programy pro seniory, bych tuto hromadnou muzikoterapii nedoporučovala a spíše se věnovala muzikoterapii skupinové. Jako další dělení muzikoterapie jsme si uvedli, že se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní muzikoterapií myslíme to, kdy klient sám vyvíjí hudební aktivitu. Ať už sám zpívá nebo se snaží hrát na nějaký hudební nástroj, a to i bez přítomnosti ostatních klientů nebo terapeuta.

KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469. str. 123 20

17

Při pasivní muzikoterapii neboli receptivní – poslechové klient spíše hudbě naslouchá a většinou se věnuje nějaké mimohudební činnosti, jako je například malování, čtení, nebo jiné aktivity.21

2.1.2 Metody muzikoterapie V této podkapitole se budeme zabývat základními metodami muzikoterapie. Jak je uvedeno v knize Základy muzikoterapie od Kantora, Lipského Webera a kolektivu, při muzikoterapii se využívají čtyři základní metody, a to metody hudební improvizace, hudební interpretace, kompozice a poslech hudby. Hudební improvizace je vytváření spontánní hudby pomocí hraní na tělo, na hudební nástroje a zpěvu. Do určité míry může být strukturovaná terapeutem nebo od terapeuta již připravená nebo nepřipravená. Hudební improvizaci rozdělujeme na individuální a na skupinovou. U individuální improvizace se postupně ukazují problémy jednotlivce, struktura jeho osobnosti, sebepojetí, kreativita a jeho prožívání. Skupinová improvizace terapeutovi umožňuje zmapovat sociální interakce a sociální dovednosti klientů. Dává specifické a jedinečné způsoby pohledu na skupinové interakce a procesy. 22 Pokud tedy senior danou píseň nezná, bude poslouchat, jak ji terapeut hraje a pomocí hry na tělo nebo na nějaký hudební nástroj bude terapeuta napodobovat. Což bude mít pro seniora kladný vliv na jeho postřeh, sluch a reflexi, kdy se bude snažit napodobit stejný ton. Hudební interpretace představuje kreativní způsob práce. Hudební interpretace umožňuje klientům účastnit se hudebních situací, které by sami nebyli schopni vytvořit bez předem připraveného plánu od terapeuta. Jak je uvedeno v knize Základy muzikoterapie od Kantora, Lipského a Webera, hudební improvizace je jako terapeutická metoda. A proto klientům umožňuje:  rozvíjet senzomotorické dovednosti;  posilovat adaptivní chování;

PIPEKOVÁ, Jarmila a Marie VÍTKOVÁ. Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2. rozš. vyd. Editor Jarmila Pipeková, Marie Vítková. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 2001, 165 s. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-731-5010-7 str. 36 22 KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469 str. 184 21

18

 zlepšit pozornost a orientaci v realitě;  rozvíjet paměť;  podporovat schopnost identifikace a empatie s druhými;  rozvíjet schopnost interpretovat a sdílet myšlenky a pocity;  osvojit si chování ve specifických rolích, které se vyskytují v různých interpersonálních situacích, zlepšit interakční a skupinové dovednosti.23 U hudební interpretace klienti mohou hudbu přehrávat na hudební nástroje nebo jen zpívat. Mohou si ji i rytmicky poupravit. Kompozice hudby je kreativní vytváření textů, písní, instrumentálních skladeb, kdy se na tomto vytváření podílí sám klient. Klient vlastně vytvoří kompozici hudby a předává ji ostatním. Klient si sám složí nějakou píseň, kterou může interpretovat ostatním. Kompozice hudby má několik cílů, rozvíjí dovednosti pro kreativní řešení problémů, rozvíjí schopnosti zaznamenat klientovi vnitřní prožitky. Ve skupině kompozice podporuje učení a sdílení pocitů, ale i myšlenek a zkušeností. Kompozice může mít i specifické cíle, a to třeba u starých lidí, kdy slouží k prozkoumání jejich pocitů, které se týkají jejich smyslu života a smrti a tím vytváří odkazy pro svoji rodinu, popřípadě pokud zemře, pro své pozůstalé.24 Poslední metodou muzikoterapie je poslech hudby. Každý člověk si rád pustí nějakou svoji oblíbenou hudbu nebo svoji oblíbenou píseň. I senioři mají nějakou píseň, kterou mají rádi, která jim připomíná jejich mládí a kterou si rádi zazpívají. Poslech hudby umožňuje terapeutovi navázat kontakt s klientem. Hudba pomáhá klientovi mluvit o svých problémech a o svých potížích. Jak je uvedeno v knize Základy muzikoterapie, „pokud se během setkání s klientem chceme věnovat nějakému konkrétnímu problému, poslech vhodně vybrané písně a reflexe textu může citlivě podpořit komunikaci. V textech písně lze najít mnoho různorodých pohledů a způsobů vyrovnání s obtížnými situacemi.“25

KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469 str. 194 24 KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469 str. 199 25 KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469 str. 201 23

19

Pokud klientovi takovou píseň kvůli jejich problému terapeut pustí, je nutné, aby sledoval klientovu reakci a dát mu prostor k reflexi.

2.2 Reminiscence Reminiscence je proces, ve kterém je podporováno vzpomínání na minulé události za účelem zlepšení kvality života seniorů. U reminiscence rozlišujeme mezi vzpomínkami a vzpomínáním, kdy vzpomínky nemusí být vždy úplně pravdivé a je to mentální obraz v naší hlavě. A vzpomínání je proces, při kterém si něco vybavujeme. Pro vzpomínání je důležité dávat lidem nějaké stimuly. Mohou to být staré fotografie, filmy, hudební nahrávky, chutě, vůně a mnoho dalších. Toto jsme si uvedli na semináři Reminiscence. V knize Reminiscenční terapie od Špatenkové a Bolomské je uvedena definice reminiscenční terapie od Rogera Sima následovně. „Reminiscenční terapie v sobě zahrnuje celou řadu interaktivních, tvořivých a výrazových aktivit, jejichž společným jmenovatelem je zájem o minulé životní zkušenosti lidí, kteří se jí účastní. Jedná se o celé spektrum aktivit, od interaktivních setkání, na kterých lidé hovoří o své minulosti, až po umělecky zaměřené projekty a projekty, při kterých dochází k navázání úzké spolupráce s komunitou.“26 Reminiscence vždy probíhá v nějaké skupině. Nejlépe ve skupině vrstevníků, aby mohli vzpomínat navzájem na své dětství, na stejný rok, ve kterém vyrůstali. Pokud reminiscence probíhá v domovech pro seniory, může se terapeut zaměřit na vytvoření určitého vzpomínkového díla pro seniora. Může to být například vzpomínková kniha, fotokoláž ze života seniora nebo vzpomínkový kufr, kam mu dáme předměty, se kterými se mu pojí vzpomínky. U výkladu o reminiscenci je důležité zmínit jméno Angličanky Pam Schweitzer, která v Evropě rozšířila práci se vzpomínkami seniorů. Její původní profesí bylo herectví. Právě odtud vznikla její myšlenka na dramatické ztvárnění příběhů, které se objevují ve vzpomínkách starých lidí, a tyto vzpomínky přenést do divadelní hry.

ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 112 s. ISBN 978-807-2627-110 str. 42 26

20

Díky tomuto Pam Schweitzer v Londýně vytvořila reminiscenční komunitní centrum, které vybavením připomíná období 2. světové války, kdy senioři byli dětmi nebo mladými lidmi. V tomto zařízení spolu senioři nacvičují divadlo, sledují staré filmy nebo sestavují fotoalba. Je dáno, že práce se vzpomínkami u seniorů zlepšuje jejich zdravotní, psychický a funkční stav.27

2.2.1

Funkce vzpomínání

Vzpomínání má pro seniory velmi významnou roli, a to především díky jejich přibývajícímu věku. Starý člověk se díky vzpomínkám smíří se svým životem, který prožil. Jejich život se stává příběhem, kdy jejich hlavní kapitoly byly uzavřeny. Člověk může být na svůj život pyšný, zjistí, že dokázal vše, co chtěl a může spokojeně odejít. Bohužel si při vzpomínání někteří senioři uvědomí, že za svůj život nestihli vše, co chtěli, že jsou vlastně se svým životem nespokojeni, a proto i neradi vzpomínají. A právě proto je velikým přínosem reminiscence. Při sdílení vzpomínek dává člověku pocit, že není méněcenný a že tady po něm alespoň něco zůstane, až zemře. Toto se označuje jako dosažení integrity v pojetí vlastního života, kdy by člověk měl akceptovat svůj život, jaký byl, bez lítosti nad tím, že neuskutečnil to, co chtěl. Měl by dokázat přijmout svoje nedostatky a nedokonalosti. Vyrovnat se se vším, co se mu nepodařilo.28 Funkcí při vzpomínání máme více, proto se pokusíme některé z nich vybrat a vysvětlit. Jednou z nejhlavnějších funkcí je zdůraznění pozitivních stránek osobnosti člověka, kdy se spíše zabýváme tím, čeho je jedinec ještě schopen zvládnout, než tím, co již není schopen. Jakmile se zabýváme jen tím, co je schopen zvládnout, jedinec si více váží sám sebe. Další funkcí je zvýšení pocitu vlastní hodnoty, kdy má senior možnost se podělit o své životní zkušenosti s ostatními, předat je dál. Je to takové předávání „z generace na generaci“. Většina lidí, má seniory zaškatulkované jako zmatené, nepříjemné a nemocné lidi. Pokud se však mladší lidé dostanou „pod pokličku“, dozvědí se, jak senioři dříve žili, jaký měli život, co všechno Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Editor Oldřich Matoušek, Pavla Kodymová, Jana Koláčková. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-807-3678180 str. 82 28 ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, c2011, 112 s. ISBN 978-807-2627-110 str. 12 27

21

zažili a prožili, určitě to jejich pohled na ně změní. U starých lidí je důležité to, aby nevzpomínali jen v rámci reminiscence, ale aby vzpomínali i ve svém volném čase, aby to měli jako zábavu. Vzpomínání nesmí být podceňováno. Je prokázáno, že všichni lidé, kteří jsou na sklonku života, se ohlížejí zpět na svůj život a zabývají se tím, co prožili. Většinou žijí spíše minulostí než přítomností. Do vzpomínek lidé většinou utíkají, pokud čelí nějaké krizi, ztrátě nebo změně. Jako je smrt partnera, odchod dětí, změna bydliště nebo odchod do důchodu. Ve vzpomínkách pátrají a hledají řešení, jak se v takových situacích zachovat. Snaží si uvědomit, co jim tenkrát v podobných situací pomáhalo, jak reagovali, jak se zachovali.29

2.2.2

Přínos pro vzpomínající

Je podstatné zmínit, jaký je přínos pro vzpomínající. A to z toho důvodu, že jsme se zabývali funkcemi vzpomínání, měli bychom nahlédnout i na vzpomínajícího a zaměřit se na to, co mu to přináší. Jak je popsáno v knize Reminiscenční terapie od Špatenkové a Bolomské: „Reminiscence zvyšuje sebevědomí a sebeúctu klientů. Klade totiž důraz na oblasti, ve kterých si starý člověk nejvíce důvěřuje. Vrací starším lidem jejich důstojnost a hodnotu, protože dochází k převrácení rolí: ten, o kterého je jinak pečováno, se stává „expertem“, sdílejícím své dovednosti, zkušenosti a moudrost získanou v průběhu celého života. Tento proces vede u účastníků reminiscenční terapie k potvrzení vlastní jedinečnosti a umožňuje jim, aby ji i tvořivě vyjádřili. Reminiscence tak má bezesporu terapeutický efekt.“30 Autorky knihy nám chtějí říci, že při reminiscenci se vedoucí skupiny učí a naslouchá seniorům. Může se i přiučit některým dovednostem a zkušenostem. Vždy se mladí učí od starších. Vzpomínající se najednou ocitá v roli učitele, jako by vyprávěl svým žákům novou látku. A žáci mu pilně naslouchají a nechají se jím inspirovat do života.

ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, c2011, 112 s. ISBN 978-807-2627-110 str. 14 30 ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, c2011, 112 s. ISBN 978-807-2627-110 str. 14 29

22

Pro seniory je reminiscence velmi pozitivní a hlavně efektivní. Jelikož jim otevírá možnost vyjádřit své emoce. Sbližuje je to s ostatními, povzbuzuje je to, nalézají k sobě společnou cestu k lepšímu poznávání. Učí se naslouchat, akceptovat se. Reminiscence dokonce podporuje vědomí jejich vlastní identity. Ale také může napomoci k adaptaci na život v instituci.

2.3

Canisterapie

Pokud mluvíme o canisterapii můžeme říci, že mluvíme o terapii, neboli léčbě pomocí psa. V knize Canisterapie – Pes lékařem lidské duše je definována takto: „Je to duši hojící pocit, který v nás zanechává kontakt s milým a bezprostředním psem, pocit, že nejsme sami, že někoho zajímáme a že někdo nás má rád a těší se na nás. Pocit, který nám pomáhá čelit každodenním trampotám a dává vůli jít životem dál. Pozitivní pocit, který má nejen psychické, ale i fyzické dopady.“31 Proto je canisterapie určena pro všechny cílové skupiny, jak pro malé děti ve školce, tak pro mladistvé, ale také pro seniory. Osobně jsem se ještě v žádném domově pro seniory nesetkala, aby klient měl přímo svého pejska. Ano, v některých domovech jsem měla tu možnost vidět zakrslé králíky, rybičky, ale i kočky, ale to jsou většinou zvířata, která se tolik pochovat nedají a nedají vám tolik lásky a pozornosti jako pes. Psi vycítí, jakou máte náladu, jak se zrovna cítíte a někdy, když si nemáte s kým promluvit, on jako jediný vám pozorně naslouchá. Jakmile se takový pes objeví v domovech pro seniory, seniorům se hned vybaví vzpomínky a zážitky. Můžeme tedy říci, že pes funguje jako tzv. vzpomínková terapie. Je prokázáno, že pes odstraňuje pocity osamění a tím zlepšuje náš imunitní systém. Jelikož citová samota člověka láme jak psychicky, tak ale i fyzicky. Pro některé seniory je velmi obtížné odejít do domova pro seniory už kvůli tomu, že si s sebou nemohou vzít svého psa. Proto canisterapie mu jeho psího kamaráda alespoň vynahradí. Pokud přijde pes do domova pro seniory, ihned se ke všem vnutí, žádá si pozornost, nechá se pohladit a pomazlit. Poté lidé pookřejí. Pro každého a obzvláště pro osamocené seniory je důležitý tělesný kontakt.

31 GALAJDOVÁ,

Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-807-3678-791 str. 15

23

A pokud je nenavštěvuje rodina a nedostává se jim od druhých lásky a pozornosti, je pes ten nejideálnější náhradník.32 A právě proto můžeme canisterapii považovat jako jednu z nejefektivnějších aktivizačních programů pro seniory.

2.3.1 Jak canisterapie léčí Jak jsme si o canisterapii uvedli, je to terapie neboli léčba pomocí psa. Je určená jak pro malé děti, tak ale i pro seniory. Jaké má ale canisterapie účinky a jak člověka dokáže vyléčit? Canisterapie rozvíjí jemnou a hrubou motoriku. Rozvíjí orientaci v prostoru a také v čase. Podněcuje jak verbální, tak i neverbální komunikaci. Pomáhá při nácviku koncentrace a paměti. Rozvíjí sociální cítění, poznávání a citovou složku. Dále působí při rozvoji motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Kde je třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu. Důležité je zmínit, že psi mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze a motivaci.33 Canisterapii můžeme využít také u nepohyblivých seniorů. U nich si myslím, že má canisterapie větší efektivitu už díky tomu, že se k nepohyblivému, ležícímu seniorovi dostane do postele, kdy ho pes zahřívá a senior ho vnímá, cítí jeho dech, cítí jeho tlukot srdce. Senior se může cítit v bezpečí a hlavně má u sebe někoho, koho si může pohladit, ale i koho může obejmout. Pes mu za odměnu dá svoji lásku.

2.4

Ergoterapie

O ergoterapii můžeme laicky říci, že je to léčba prací neboli tzv. pracovní rehabilitace. V knize Geriatrie a gerontologie je ergoterapie vysvětlena tímto způsobem. „Ergoterapie je zdravotnická disciplína, která využívá specifické diagnostické a léčebné postupy, event. činnosti při rehabilitaci jedinců každého věku, s různým typem postižení, kteří jsou trvale nebo dočasně fyzicky, psychicky, smyslově nebo mentálně postiženi.

32 GALAJDOVÁ,

Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-807-3678-791 str. 31 33 Pomocné tlapky: Canisterapie. Pomocné tlapky: Canisterapie [online]. Pomocné tlapky o. p. s. 2009, 2014 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.canisterapie.cz

24

Cílem ergoterapie je dosáhnout maximální soběstačnosti a nezávislosti klientů v domácím, pracovním a sociálním prostředí a tím zvýšení kvality jejich života.“34 Jedná se tedy o to, aby díky ergoterapii se klient stal pokud možno více soběstačný a to ve všech aspektech života. A aby prožil kvalitní a důstojný život. Podle České asociace ergoterapeutů jsou hlavními cíli ergoterapie. 

Podporovat zdraví a duševní pohodu osoby prostřednictvím

smysluplné aktivity/zaměstnávání 

Pomáhat ve zlepšení schopností, které osoba potřebuje pro zvládání

běžných denních činností, pracovních činností a aktivit volného času 

Umožnit osobě naplňovat její sociální role



Napomáhat k plnému zapojení osoby do aktivit jejího sociálního

prostředí a komunity 

Uplatňovat terapii zacílenou na klienta/pacienta, který je aktivním

účastníkem terapie a podílí se na plánování a procesu terapie 

Posilovat osobu v udržení, obnovení či získání kompetencí potřebných

pro plánování a realizaci jejich každodenních činností v interakci s prostředím (zvládání nároků jak sociálního, tak i fyzického prostředí) 

Usilovat o zachování příležitosti účastnit se aktivit každodenního

života všem osobám bez ohledu na jejich zdravotní postižení či znevýhodnění35 Výsledkem účastnění se na ergoterapii, by pak pro klienta mělo mít spoustu pozitiv. Jako je to, že se klient naučí novou činnost, nebo si připomene tu činnost, kterou již zapomněl. Pomáhá mu to při plánování a udržování si rovnováhy při činnostech a aktivitách v běžném životě a to v různých obdobích jeho života. Dalším výsledkem je doporučení alternativních způsobů při prováděných činnostech nebo úkolech a tím usnadnit aktivity u osob s dočasným nebo chronickým onemocněním. A v neposlední řadě je nutno se zaměřit na doporučení technických nebo kompenzačních pomůcek, které umožňují zvýšení soběstačnosti klienta při 34 KALVACH,

Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 861 s. ISBN 80-2470548-6 str. 423 35 Č. A. E: Česká asociace ergoterapeutů [online]. Michal Rod. Copyright, 2008, 2008 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: www.ergoterapie.cz

25

každodenních činnostech. Ergoterapie nám tedy pomáhá k soběstačnosti klienta, což je pro něho velmi efektivní, jelikož se trénuje to, aby byl co nejméně závislý na pomoci jiné fyzické osoby.

2.5 Trénování paměti Trénování paměti, si myslím, patří mezi nejvýznamnější a nejefektivnější aktivizaci u seniorů. A to proto, že paměť si musíme udržovat již od narození. Měli bychom si ji stále rozvíjet. Jelikož nečinnost je pro paměť to nejhorší. Pokud paměť pravidelně neprocvičujeme, dochází k tomu, že funguje mnohem hůře. Proto bychom se seniory měli dělat různá cvičení, která jsou na paměť. Postačí, i když starý člověk bude luštit křížovky, číst noviny, ale i bude sledovat televizi anebo že se bude jen zabývat o dění, které se děje kolem něho. Při tom totiž paměť dobře zaměstnává. Trénování paměti by nemělo chybět v žádném domově pro seniory. Paměť je schopnost, která dokáže přijímat informace, kdy si určité informace vštěpuje do paměti. Má schopnost zpracovávat informace, čemuž se říká kódování. Retence neboli uskladňování si informací je další schopností paměti. Paměť umí i vydávat uskladněné informace, což je tzv. reprodukce, kdy se člověku vybaví jeho vzpomínky. Tato schopnost reprodukce se využívá hlavně u reminiscence. Poslední schopností paměti je tzv. rekognice, neboli že paměť znovupoznává.

Paměť tedy definujeme jako schopnost organismů,

které přijímají, uchovávají a znovu si vybavují zkušenosti, které člověk již zažil, a to i přesto, že odezněly vyvolávající podněty.36 Jak popisuje J. Suchá ve své knize Trénink paměti pro každý věk, tak v dospělosti, a i ve stáří dochází k úbytku mozkových buněk a přímo ve stáří pak dochází ke změnám kognitivních funkcí, kdy se jedná o:  zpomalení celkového psychomotorického tempa,  zhoršení vštípivosti i výbavnosti zejména u novodobé paměti,

36 KŘIVOHLAVÝ,

Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, 279 s. ISBN 978807-3675-684 str. 120

26

 rigiditu v myšlení a jednání,  zhoršení koncentrace a z toho plynoucí zvýšenou psychickou unavitelnost,  snížení smyslové výkonnosti,  ochuzení fantazie a omezení tvůrčích schopností.37 Dále J. Suchá ve své knize popisuje, že ve stáří se dokonce některé kognitivní, ale i obecně psychické funkce zlepšují. A to tak, že starý člověk má lepší schopnost vnímat tony, barvy a detaily. Je vytrvalostní a trpělivý. Má nadhled. Má větší zájem o všeobecnou informovanost a rozhled a také má stálost názorů a vztahů. „Příčinou zhoršení paměťových schopností bývá nejčastěji jejich nepoužívání, dále stres a také patologické procesy odehrávající se v mozku z důsledku chorob (demence, deprese atd.). Je však vždy nutné posouzení odborníků.“38 Podle Křivohlavého a jeho Psychologii zdraví, dělíme paměť do tří odlišných druhů a to na senzorickou, krátkodobou a na dlouhodobou paměť.  Senzorická paměť Senzorická paměť je někdy také označována za ultrakrátkou paměť. A to z toho důvodu, že tato paměť uchovává smyslové vjemy pouze po dobu od jedné čtvrtiny vteřiny do dvou vteřin. Senzorická paměť je velmi ovlivňována pozorností, kdy nám určuje, na co se máme soustředit. Do této paměti se proto dostávají ty informace, které chceme vidět a které stojí v centru dění. To znamená, že nám umožňuje vidět jen ty věci, které nás zajímají a „nevidění“ věcí, které nás v dané chvíli nezajímají, což znamená, že nestojí v centru naší pozornosti.39

37 SUCHÁ,

Jitka. Trénink paměti pro každý věk. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 202 s. ISBN 978807-3674-380 str. 16 38 SUCHÁ, Jitka. Trénink paměti pro každý věk. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 202 s. ISBN 978807-3674-380 str. 16 39 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, 279 s. ISBN 978807-3675-684 str. 121

27

 Krátkodobá paměť Pokud hovoříme o krátkodobé paměti, tak ta člověku slouží k vybavení malého množství zrakově prostorových a slovních informací nutných pro řešení aktuálních problémů. Při krátkodobé paměti nám trvá něco si zapamatovat 30 – 90 vteřin. Dále se zapamatovaná informace zpracovává, a buď se nám uloží do paměti dlouhodobé, anebo se nám ztrácí. Pokud nechceme, aby se nám informace ztratila, ale aby se nám uložila do paměti dlouhodobé je nutné její opakování, učení se.40  Dlouhodobá paměť O paměti dlouhodobé můžeme říci, že má vlastně neomezenou kapacitu a neomezenou dobu uložení.

Dlouhodobou paměť můžeme dále rozdělit na

paměť trvalou, která uchovává informace ze vzdálené minulosti a na paměť recentní, která uchovává informace z nedávné minulosti. Také ji můžeme rozdělit podle charakteru zapamatování si informace nebo podle druhu osvojení si informací.41

V odborném časopise Sociální služby, byl v roce 2013 článek o Trénování paměti. Autorka uvedla, že u lidí ve vyšším věku dochází vlivem fyziologických procesů ke stárnutí mozku a k celé řadě změn.  U starého člověka dochází k úbytku 10 – 15 % neuronů a také jejich zmenšování,  ke snížení počtu synapsí,  ke snížení hmotnosti mozku způsobené ztrátami vody z organismu,  k lehkému zhoršení krátkodobé paměti a koncentrace pozornosti,  k mírnému zhoršení exekutivních funkcí a k mírnému zpomalení celkového psychomotorického tempa,

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, 279 s. ISBN 978807-3675-684 str. 123 41 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, 279 s. ISBN 978807-3675-684 str. 126 40

28

 k mírnému zhoršení funkcí pravé hemisféry a naopak zvýraznění podílu levé hemisféry u všech kognitivních výkonů.42 U starých lidí je ale paměť i tak schopna skvělých kognitivních výsledků a to jen díky tomu, zda je paměť dobře stimulovaná. Proto je důležité a seniorů jejich paměť co nejefektivněji stimulovat, aby nedocházelo ke ztrátě jejich paměti.

I.

PRAKTICKÁ ČÁST

V teoretické části jsme se zabývali vymezením základních pojmů, které se týkaly seniorů a aktivizačních programů. V této druhé části práce se budeme zabývat výzkumným šetřením, které jsem prováděla v domovech pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě. Cílem této části je zjistit efektivitu aktivizačních programů v daných domovech pro seniory. K tomuto výzkumnému šetření jsem použila dotazníkové šetření a rozhovory s aktivizačními pracovníky.

3 Domovy pro seniory V následujících dvou podkapitolách bych chtěla podat základní informace o Domovech pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě. V těchto dvou domovech jsem totiž realizovala své šetření, které se týkalo aktivizačních programů. Tyto domovy pro seniory jsem si vybrala z toho důvodu, jelikož jsem v obou absolvovala odbornou praxi a tudíž jsem věděla, že mají většinu aktivizačních programů stejných.

3.1 Domov pro seniory Světlá nad Sázavou Historie tohoto Domova pro seniory pochází z obce Smrčná, kde byl v roce 1949 dřevěný penzion pro staré lidi, který roku 1955 postihl požár a tak byl přestavěn na dům zděný. O pár let později město Světlá nad Sázavou zřídila ve svém městě nový domov pro seniory, kam se později, roku 2000 přestěhovali Odborný časopis: Sociální služby. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb, 2013, XV., 1/2013. ISSN 1803-7348. 42

29

klienti z Domova pro seniory z nedaleké Smrčné.43 Zřizovatelem domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou je přímo město Světlá nad Sázavou. Kapacita tohoto domova je 115 obyvatel. K tomuto domovu patří ještě Dům s pečovatelskou službou, který se nachází hned vedle. Dříve v tomto domově byla kapacita 60 obyvatel. Avšak v září roku 2011 bylo otevřeno nové, čtvrté patro, které bylo přestavěno z půdních prostor. V současné době klientům služby zajišťuje 58 členný personál. Do budoucna by v tomto domově chtěli přistavět skleněný tunel, který by domov propojoval s budovou Domu s pečovatelskou službou.44 V domově jsou pro klienty k dispozici

různé

aktivizační

programy

(ergoterapie,

trénink

paměti,

canisterapie, apod.). Dále je v Domově k dispozici rehabilitační místnost, tělocvična, knihovna, kadeřnictví, pedikérka, či obřadní síň. Posláním tohoto domova pro seniory je zajištění klientům důstojný, smysluplný a plnohodnotný život s podporou k samostatnosti a s podporou začleňovat klienta do společnosti na základě jejich individuálních schopností a dovedností. Posláním domova je respektování vyhlášek a práv klienta a respektování zákonných norem.45 K hlavním zásadám tohoto domova patří respektovat důstojnost klienta, respektovat jeho přání, mít k němu individuální přístup a dodržovat rovnocenný vztah mezi klienty a zaměstnanci. Individualizovat služby, kdy jsou služby poskytovány na základě individuálního plánování s klienty, zohledňování jeho přání, s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu a dovednostem. Jako další zásadou je, aby zaměstnanec vedl klienta k jeho samostatnosti a začleňoval ho do běžného života. Byl empatický (aby zaměstnanci klientům dokázali naslouchat). Důležité je zachování klientových náboženských a politických hodnot. Dále zachování jeho kontaktu s rodinou. Zaměstnanci se musí řídit etickým kodexem pracovníka v sociálních službách.46

Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz 44 Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz 45 Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz 46 Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz 43

30

Cílovou skupinou v tomto domově pro seniory jsou senioři se sníženou soběstačností z důvodu věku, nebo pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav, kdy potřebují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. A dále, pokud jsou poživateli invalidního nebo starobního důchodu.47

3.2

Domov pro seniory Havlíčkův Brod

V předchozí kapitole jsme se zabývali vymezením Domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou. V této kapitole si představíme Domov pro seniory v Havlíčkově Brodě – Reynkova. Domov pro seniory je součástí Sociálních služeb města Havlíčkův Brod. Město Havlíčkův Brod je i zřizovatelem této příspěvkové organizace. Hlavní činností tohoto domova je poskytování sociálních služeb pro seniory a pro klienty se zdravotním postižením. Domov poskytuje služby pobytové, terénní i ambulantní. Kdy pobytovou službou je přímo domov pro seniory, domov se zvláštním režimem a odlehčovací pobytová služba, kdy se tato dvě zařízení nacházejí přímo v domově. Jako službu terénní, má domov pečovatelskou službu a službu ambulantní poskytuje přes denní stacionář, který je s domovem propojen.48 Nyní domov poskytuje 126 pobytových míst. Celkem 300 uživatelům je poskytována terénní sociální služba a ambulantní služba, tedy denní stacionář má kapacitu 20 – ti míst.49 Posláním tohoto domova pro seniory je klientům zabezpečit a zpříjemnit jim podmínky, a to hlavně seniorům z Havlíčkova Brodu, kteří nejsou schopni žít sami doma bez ohledu na pomoci jiné fyzické osoby. Kdy potřebují pomoc v oblasti hygieny, ale i stravování a jiných individuálních potřebách.50

47 Sociální

centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz 48 Sociální služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz 49 Sociální služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz 50 Sociální služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz

31

Mezi zásady domova patří, že poskytované služby plánují individuálně s klienty, podle jeho individuálních potřeb, schopností a cílů. Dbají na dodržování lidských práv a základních svobod, přičemž kladou důraz na soukromí, důstojnost a svobodnou vůli uživatele. A v neposlední řadě poskytují jen tu nezbytnou míru pomoci a podpory, která nesnižuje klientovu soběstačnost a která nezvyšuje jejich závislost na sociálních službách.51 Cílovou skupinou tohoto domova jsou lidé nad 65 let věku života převážně s trvalým pobytem v regionu Havlíčkův Brod, kteří nejsou schopni se sami o sebe při běžných úkonech postarat, a to ani za pomoci rodinných příslušníků či terénních služeb a nepotřebují zdravotní péči, která je poskytovaná ve zdravotnických zařízeních.52

4

Výzkumné šetření

V této poslední kapitole své práce se budu zabývat výzkumným šetřením, jehož cílem bylo zjistit efektivitu aktivizačních programů v domovech pro seniory. Schválně jsem byla ve dvou domovech, abych na závěr tyto dva domovy mohla srovnat. Výzkumné šetření jsem prováděla prostřednictvím dotazníku, který jsem vytvořila pro klienty výše uvedených domovů a prostřednictvím rozhovorů s aktivizačními pracovníky. Dotazník je tvořen 15 – ti otázkami, které sledují, jaká je účast na aktivizačních programech, které programy klienti navštěvují a jak často. A pokud aktivizační programy nenavštěvují, jaký je důvod. V každém domově jsem s klienty prošla všech 25 dotazníků, přičemž všechny byly vyplněny. Klienti v domovech mi byli vybráni sociálními pracovnicemi, a to z toho důvodu, aby se mnou klienti byli schopni komunikovat a aby byli orientovaní v místě a v čase. I přes to mi ale bylo doporučeno, abych dané otázky z dotazníku i s odpověďmi klientům přečetla a sama si jejich odpovědi zakroužkovala.

51 Sociální

služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz 52 Sociální služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz

32

První tři otázky mi pomohly v rozdělení respondentů na muže a ženy, dále na rozdělení do věkových kategorií a přiblížení jejich dřívějšího zaměstnání. Čtvrtá otázka se týkala toho, zda se vůbec účastní aktivizačních programů. Pokud mi respondenti odpověděli, že ano nebo alespoň že některých, pokračovala jsem s nimi ve vyplňování otázek dále. Pokud mi však respondenti odpověděli, že ne, že se aktivizačních programů neúčastní, doptala jsem se jich, pouze z jakého důvodu je nenavštěvují a na další otázky se jich neptala. Respondentů, kteří mi odpověděli, že se aktivizačních programů účastní, jsem se ptala, jakých programů se účastní. Dále byly otázky zaměřeny na to, jak často tyto programy navštěvují, z jakého důvodu je navštěvují, ale i na to, jak se dozvídají o tom, kdy se daná aktivita bude konat. Poslední otázky směřovaly k tomu, jestli jsou spokojeni s délkou programů nebo jestli jsou spokojeni s přístupem pracovníků při daných programech. Dále jsem využila rozhovoru s aktivizačními pracovnicemi, které vedou v daných domovech pro seniory aktivizační programy. K rozhovoru jsem připravila sedm otázek, které se opět týkaly aktivizačních programů. Otázky sledovaly, jaké programy jejich domov nabízí, jak často aktivizační programy probíhají nebo o které aktivizační programy je největší zájem. Plné znění použitého dotazníku uvádím v příloze.

4.1 Výzkumné šetření v Domově pro seniory Světlá nad Sázavou Nejdříve si vyhodnotíme otázky z Domova pro seniory ze Světlé nad Sázavou a potom z Havlíčkova Brodu. Nyní si tedy postupně vyhodnotíme všech 15 otázek, které jsem měla ve svém dotazníku a na které mi odpovídali klienti Domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou. U každé otázky uvedu nejprve jejich znění, poté v komentáři uvedu nejdůležitější zjištění. Otázka č. 1 Prosím označte, zda jste muž, nebo žena. Mezi dotazovanými bylo sedm mužů a osmnáct žen. 33

Otázka č. 2 Kolik je Vám let? K této otázce jsem si vymezila rozhraní, které se určuje v kalendářním stáří, které jsem vymezovala v teoretické části u základních pojmů. Vyšlo mi, že deset respondentů bylo ve věkovém rozmezí mezi 65 – 74 lety. Dále, že opět deset respondentů bylo v rozmezí 75 – 84 let. A zbylých pět respondentů bylo ve věku 85 a více. Otázka č. 3 Kam jste dříve chodil (a) do zaměstnání? Vyšla mi pestrá škála jejich zaměstnání. Šest respondentů se živilo jako dělníci, tři ženy byly knihovnice, čtyři ženy pracovaly ve školství, čtyři ve zdravotnictví, pět respondentů pracovalo v zemědělství, jedna byla kadeřnice, jedna kuchařka a jedna, dělala manuální práci. Otázka č. 4 Účastníte se aktivizačních programů v domově pro seniory? Výsledek byl překvapivý, jelikož dvanáct klientů se těchto programů účastní, šest se jich neúčastní vůbec a sedm klientů se účastní pouze některých. Na otázku, že neví, že ta možnost účastnit se aktivizačních programů je, mi nikdo neodpověděl. Otázka č. 5 Pokud ano, které aktivizační programy navštěvujete? U této otázky jsem měla na výběr z více možností, a pokud si z dané odpovědi nevybrali, měli možnost ji dopsat. Jelikož byla, jak jsem zmínila, možnost vybrat z více odpovědí, jsem šestnáctkrát zakroužkovala návštěvu canisterapie, dvanáctkrát

ergoterapie,

dvanáctkrát

trénování

paměti,

desetkrát

muzikoterapie. Z jiných možností dopsali patnáctkrát cvičení. V nabídce možných odpovědí jsem uvedla i reminiscenci, což jsem se však později dozvěděla, že v tomto Domově pro seniory ji zatím nevyužívají. Otázka č. 6 Pokud nenavštěvujete aktivizační programy, jaký je důvod? Ze svých pěti odpovědí mi vyšlo, že všech šest klientů, se neúčastní aktivizačních programů, z důvodu jejich zdravotního stavu. Tím pádem nikdo nevyužil dalších možností odpovědí, které byly, že se aktivizačních programů neúčastní, jelikož neví proč, nikdy o tom nepřemýšleli. Dále že nemají důvod se jich účastnit. Nebo že jsou neradi ve společnosti druhých lidí. 34

Otázka č. 7 Jste spokojen (a) s průběhem aktivizačních programů? Dvanáct z dotazovaných mi odpovědělo, že jsou velmi spokojeni a pouze dva mi odpověděli, že jsou spokojeni. Nikdo tím pádem není ani spokojen, ani nespokojen. Ale ani nespokojen nebo dokonce velmi nespokojen. Zbylých šest respondentů, kteří se aktivizačních programů neúčastní, jsem se na následující otázky neptala. Otázka č. 8 Můžete se sami podílet na vytváření aktivizačních programů? Pouze čtyři klienti mi odpověděli, že ano, že se mohou podílet na jejich vytváření. Třináct klientů mi odpovědělo, že ne, že se na jejich vytváření podílet nemohou. Jeden klient mi odpověděl, že neví o tom, že by se na nich mohli podílet, ale že by se podílel rád. A opět jeden klient mi odpověděl, že o tom také neví, zda by to šlo se na jejich vytváření podílet, ale že se nechce účastnit na jejich vytváření. Otázka č. 9 Jak často aktivizační programy navštěvujete? Překvapilo mě, že nikdo neodpověděl, že jednou do měsíce nebo jen když se mu chce. Ale jedenáct respondentů mi odpovědělo, že se jich účastní každý den a osm respondentů, že se jich účastní jednou za týden. Otázka č. 10 Proč aktivizační programy navštěvujete? U desáté otázky byla opět možnost odpovídat na více odpovědí. Při této otázce mi většina dotazovaných, tedy sedmnáct dotazovaných, odpověděla, že je baví činnost, která se při nich koná. Třináct respondentů se shodlo na tom, že jsou rádi ve společnosti druhých lidí. Osm respondentů odpovědělo, že jsou neradi sami na pokoji. Dva respondenti mi odpověděli na otázku, jestli jsou jiné důvody, proč tyto programy navštěvují, že člověk má alespoň nějakou aktivitu a že den alespoň rychleji uteče. Otázka č. 11 Jak se dozvídáte o tom, kdy a jaké aktivizační programy budou? Třináct respondentů odpovědělo, že to mají vylepené na informačních nástěnkách na každém patře. Pět respondentů odpovědělo, že před každým programem je sociální pracovnice upozorní. A pouze jeden respondent odpověděl, že se to dozvídá od ostatních obyvatel domova. Na další možnosti odpovědí, které byly, že to mají napsané v domovním řádu a že před každým 35

programem je to vyhlášeno rozhlasem, nikdo neodpověděl.

Otázka č. 12 Myslíte si, že jsou pro Vás aktivizační programy přínosem? Všech devatenáct respondentů odpovědělo, že ano, že pro ně přínosem jsou. Nikdo neodpověděl, že ne a tím pádem ani nevyužili prostor k napsání toho, proč si myslí, že pro ně přínosem nejsou. Otázka č. 13 Jste spokojen (a) s délkou aktivizačních programů? Osmnáct respondentů je spokojeno s délkou programů. Pouze jeden respondent s délkou aktivizačních programů spokojen není. Otázka č. 14 Jste spokojen (a) s přístupem pracovníka při aktivizačních programech? Osmnáct respondentů odpovědělo, že ano, že jsou velice spokojeni s jeho přístupem. Pouze jeden respondent odpověděl, že s přístupem pracovníka spokojen není. Při doplňující otázce, pokud nejsou spokojeni, tak proč, mi respondent uvedl, že pracovníci jsou k seniorům zaujatí. Otázka č. 15 Líbí se Vám prostředí, ve kterém se aktivizační programy konají? Všem devatenácti respondentům se prostředí, ve kterém se aktivizační programy konají, velmi líbí. Tím pádem nikdo neodpověděl na možnost, že se jim prostředí, kde se aktivizační programy konají, nelíbí, jelikož je pro ně rušivé.

36

4.1.1 Zhodnocení dotazníkové šetření Z dotazníkového šetření z Domova pro seniory ve Světlé nad Sázavou vyplývá následující: a)

Z dvaceti pěti respondentů bylo osmnáct žen a sedm mužů.

b)

Deset klientů bylo ve věku 65 – 74 let, stejný počet klientů bylo

v rozmezí 75 – 84 let a zbývajících pět klientů bylo ve věkové kategorii 85 let a více. c)

Jejich dřívější zaměstnání bylo velice pestré, nejvíce se sešlo dělníků,

několik klientů pracovalo v zemědělství, ve školství, zdravotnictví, ale i jako knihovnice. d)

Dvanáct

dotazovaných

respondentů

se

účastní

aktivizačních

programů. Šest se těchto programů neúčastní a sedm z dotazovaných se účastní jen některých. e)

Největší návštěvnost ve Světlé má canisterapie, dále pak trénování

paměti, ergoterapie a muzikoterapie.

f)

Pokud klienti aktivizační programy nenavštěvují, je to hlavně

z důvodu jejich zdravotního stavu. g)

Většina klientů je s průběhem aktivizačních programů velmi

spokojena. h)

Klienti se na vytváření aktivizačních programů sami podílet nemohou.

i)

Přes polovinu dotazovaných navštěvuje aktivizační programy každý

den. j)

Klienti aktivizační programy navštěvují nejraději kvůli tomu, že je

baví činnost, která se na nich koná. k)

O tom, kdy a jaké aktivizační programy se budou konat, se klienti

nejčastěji dozvídají tak, že to mají vylepené na informačních nástěnkách na každém patře. l)

Všichni dotazovaní si myslí, že jsou pro ně aktivizační programy

přínosem. m)

Stejně tak jsou všichni dotazovaní spokojeni s délkou aktivizačních

programů. n)

S přístupem pracovníka při aktivizačních programech jsou opět

všichni dotazovaní velmi spokojeni. o)

A všem dotazovaným se líbí příjemné prostředí, ve kterém se

aktivizační programy konají. 37

4.2Výzkumné šetření v Domově pro seniory Havlíčkův Brod V této podkapitole stejně jako v té předchozí, si vyhodnotíme dotazníkové šetření, které jsem prováděla v Domově pro seniory v Havlíčkově Brodě. Stejně jako v Domově pro seniory ve Světlé nad Sázavou jsem i v Havlíčkově Brodě měla stejný počet dotazníků, tedy 25. Otázka č. 1 Prosím označte, zda jste muž, nebo žena. Stejně jako ve Světlé nad Sázavou, tak i v Havlíčkově Brodě se mi podařilo sehnat sedm mužů a osmnáct žen. Otázka č. 2 Kolik je Vám let? Pouze tři respondenti uvedli rozmezí ve věkové hranici mezi 65 – 74 lety. Devět dotazovaných respondentů bylo ve věkové kategorii 75 – 84 let. A zbylých dotazovaných třináct respondentů bylo ve věkové kategorii 85 let a více. Otázka č. 3 Kam jste dříve chodil (a) do zaměstnání? Šest respondentů pracovalo v zemědělství. Dva respondenti na dráze. Deset respondentů bylo zaměstnaných jako dělníci. Pouze jeden dotazovaný respondent pracoval ve školství. Dále jeden jako kuchař, jeden jako hospodský, jeden pracoval ve zdravotnictví. Jedna byla přadlena a poslední dva uvedli své zaměstnání jako úřednice. Otázka č. 4 Účastníte se aktivizačních programů v domově pro seniory? Devět respondentů odpovědělo, že ano, že se aktivizačních programů účastní. Stejný počet dotazovaných se jich neúčastní. A zbylý počet sedmi dotazovaných se účastní pouze některých. Jako jednu z možností odpovědí, že neví, že je ta možnost se aktivizačních programů účastnit, nikdo neodpověděl. Otázka č. 5 Pokud ano, které aktivizační programy navštěvujete? U této otázky mohli zakroužkovat více možností. Pouze třikrát jsem zakroužkovala, že navštěvují ergoterapii. Šestkrát jsem zakroužkovala muzikoterapii. Osmkrát canisterapii. Pouze třikrát reminiscenci. A sedmkrát trénování paměti. U možnosti, zda se účastní jiných aktivizačních programů, jsem jim dala možnost říci jakých. 38

Dvakrát mi bylo řečeno, že navštěvují vystoupení dětí, které se u nich koná jednou za měsíc. Třikrát mi bylo řečeno, že se účastní přednášek. A pětkrát, že se účastní čtení, kdy jim jednou za čtrnáct dní někdo z dobrovolníků předčítá. Otázka č. 6 Pokud nenavštěvujete aktivizační programy, jaký je důvod? Tato otázka se týkala pouze těch respondentů, kteří uvedli, že se aktivizačních programů neúčastní. Otázka se tedy týkala toho, jaký je důvod toho, že se těchto programů neúčastní. Sedm respondentů uvedlo, že se jich neúčastní kvůli zdravotnímu stavu. Pouze jeden respondent uvedl, že neví, že o tom nikdy nepřemýšlel. A poslední respondent uvedl jiné důvody, a to, že se dříve neshodl s ostatními klienty na těchto programech, a proto se jich už nyní neúčastní. Na možné odpovědi, že nemají důvod se jich účastnit nebo že jsou neradi v kolektivu druhých lidí, mi žádný respondent neodpověděl. Otázka č. 7 Jste spokojen (a) s průběhem aktivizačních programů? Zbylé otázky se týkaly pouze těch respondentů, kteří mi odpověděli na to, že se aktivizačních programů účastní. Bylo to tedy šestnáct klientů. Na sedmou otázku, zda jsou spokojeni s průběhem aktivizačních programů, odpovědělo dvanáct respondentů, že jsou velmi spokojeni. Tři respondenti jsou s těmito programy spokojeni. A pouze jeden respondent uvedl, že není ani spokojen, ani nespokojen. Otázka č. 8 Můžete se sami podílet na vytváření aktivizačních programů? Tři respondenti uvedli, že ano, že se můžou podílet na vytváření aktivizačních programů. A zbylých třináct respondentů uvedlo, že ne, že se nemohou na jejich vytváření podílet. Možné odpovědi, že neví o tom, že by se mohli na jejich vytváření podílet, ale že by se rádi podíleli a že neví o tom, že by se na jejich vytváření mohli podílet, ale nechtějí se toho účastnit, nikdo neuvedl. Otázka č. 9 Jak často aktivizační programy navštěvujete? Čtyři respondenti uvedli, že každý den. Pět respondentů uvedlo, že jednou za týden. Pouze dva respondenti uvedli, že jednou za měsíc. A posledních pět respondentů uvedlo, že se jich účastní pouze, když se jim chce.

39

Otázka č. 10 Proč aktivizační programy navštěvujete? U desáté otázky byla opět možnost odpovědět na více daných možností. Dohromady bylo uvedeno desetkrát, že je baví činnost, která se na nich koná. Pětkrát bylo uvedeno, že jsou rádi ve společnosti druhých lidí. A na možnost jiné důvody mi bylo čtyřikrát uvedeno, že se aktivizačních programů účastní proto, aby jim den rychleji utekl. Na poslední možnou odpověď, že jsou neradi sami na pokoji, nikdo neodpověděl. Otázka č. 11 Jak se dozvídáte o tom, kdy a jaké aktivizační programy budou? Pět respondentů uvedlo, že to mají vylepené na informačních nástěnkách na každém patře. A jedenáct respondentů uvedlo, že před každým programem je to vyhlášeno rozhlasem. Na další možné odpovědi, že to mají napsané v domovním řádu nebo že je před každým programem sociální pracovnice upozorní anebo že se to dozvídají od ostatních obyvatel, nikdo z respondentů neuvedl. Otázka č. 12 Myslíte si, že jsou pro Vás aktivizační programy přínosem? Všech šestnáct respondentů uvedlo, že ano, že si myslí, že pro ně aktivizační programy přínosem jsou. Tudíž nikdo neodpověděl, že pro ně přínosem nejsou, a tím pádem nevyužil podotázky, proč si myslí, že pro ně přínosem nejsou. Otázka č. 13 Jste spokojen (a) s délkou aktivizačních programů? Opět všech šestnáct respondentů uvedlo, že jsou s délkou aktivizačních programů spokojeni. Tudíž nikdo neuvedl, že s délkou aktivizačních programů spokojen není. Otázka č. 14 Jste spokojen (a) s přístupem pracovníka při aktivizačních programech? Všech

šestnáct

respondentů

uvedlo,

že

s přístupem

pracovníka

při

aktivizačních programech jsou velice spokojeni. Nikdo tedy neuvedl, že s jejich přístupem spokojený není a tedy ani neuvedl proč.

40

Otázka č. 15 Líbí se Vám prostředí, ve kterém se aktivizační programy konají? Všichni respondenti uvedli, že se jim prostředí líbí, jelikož se konají v příjemném prostředí. Nikdo tedy neuvedl možnost, že se jim prostředí nelíbí, jelikož se konají v prostředí, které je pro ně rušivé.

4.2.1 Zhodnocení dotazníkového šetření Z dotazníkového šetření z Domova pro seniory v Havlíčkově Brodě vyplývá následující:

a)

Stejně jako ve Světlé nad Sázavou jsem měla stejný počet mužů a žen,

tedy sedm mužů a osmnáct žen. b)

Nejvíce se respondenti pohybovali ve věkové kategorii 85 let a více.

c)

Nejvíce jejich dřívější zaměstnání bylo jako dělníci.

d)

Z dotazovaných se devět účastní aktivizačních programů, stejný počet

se jich neúčastní a sedm dotazovaných se účastní jen některých. e)

Největší navštěvovanou aktivitou je canisterapie, dále trénování

paměti, muzikoterapie, reminiscence a ergoterapie. f)

Většina dotazovaných, která se aktivizačních programů neúčastní, se

jich neúčastní z důvodu svého zdravotního stavu. g)

Přes polovinu dotazovaných uvedlo, že s průběhem aktivizačních

programů jsou velmi spokojeni. h)

Většina dotazovaných uvedla, že se nemohou sami podílet na

vytváření aktivizačních programů. i)

S návštěvností aktivizačních programů je to půl na půl. Spíše se jich

účastní jednou za týden nebo pouze pokud se jim chce. j)

Opět většina dotazovaných uvedla, že aktivizační programy

navštěvují, jelikož je baví činnost, která se na nich koná. Někteří respondenti i uvedli, že se jich účastní, aby jim den utekl rychleji. k)

O tom kdy a jaké aktivizační programy se budou konat, se většinou

dozvídají tak, že to mají vyhlášené rozhlasem. l)

Všichni dotazovaní si myslí, že aktivizační programy jsou pro ně

přínosem. 41

m)

Stejně tak jsou všichni spokojeni s jejich délkou.

n)

Opět všichni respondenti jsou velice spokojeni s přístupem pracovníka

při aktivizačních programech. o)

A všem dotazovaným se i líbí prostředí, ve kterém se aktivizační

programy konají.

4.3 Rozhovor s aktivizačním pracovníkem Jak ve Světlé nad Sázavou, tak i v Havlíčkově Brodě jsem pro srovnání udělala rozhovor s aktivizačními pracovníky, kteří v domovech pro seniory vytvářejí aktivizační programy. Měla jsem pro ně připravených sedm otázek, které se týkaly aktivizačních programů v domovech pro seniory. Otázky zněly: 1.

Jaké aktivizační programy nabízí Váš domov pro seniory?

2.

Kdo se podílí na vytváření a vedení aktivizačních programů?

3.

Mohou se na vytváření aktivizačních programů podílet i klienti?

4.

Jaká je návštěvnost aktivizačních programů?

5.

Jak často u Vás v DpS probíhají aktivizační programy?

6.

Dochází k Vám někdo externě kvůli aktivizačním programům?

7.

O které aktivizační programy je u Vás v DpS největší zájem?

42

4.3.1

Nejdůležitější

zjištění

z

rozhovoru

s aktivizačním

pracovníkem ve Světlé nad Sázavou Rozhovor jsem prováděla s Monikou Horákovou, sociální pracovnicí tohoto domova. Slečna Horáková se narodila 14. října 1987 v Havlíčkově Brodě. V tomto domově pracuje čtvrtým rokem. Vystudovala Střední školu ekonomickou v Havlíčkově Brodě a dálkově Vyšší odbornou školu sociální práce v Jihlavě. Přepsaný rozhovor se nachází v příloze této práce. V domově pro seniory ve Světlé nad Sázavou mají pestrou škálu aktivizačních programů. V tomto domově se nachází tyto aktivizační programy: ergoterapie, keramika, taneční terapie, ranní cvičení, trénink paměti, muzikoterapie, canisterapie, ale i videoprojekce. Dokonce se v tomto domově nachází i univerzita středního věku. Mimo jiné se jednou do měsíce v domově konají kavárničky, sportovní hry, společenské hry, pečení, ale i nákupy s obyvateli. Na vytváření a na vedení aktivizačních programů se ve Světlé nad Sázavou podílí tzv. instruktorky sociální péče a jedna sociální pracovnice, která vede jen některé aktivizační programy. Tyto instruktorky v daném zařízení jsou čtyři a jedna již zmíněná sociální pracovnice. Většinou se prý ve vedení daných aktivizačních programů střídají. Na vytváření aktivizačních programů by se prý klienti sami podílet mohli, ale nemají o to zájem. Jsou už prý zvyklí na to, že na aktivizační program přijdou a instruktorka již pro ně má připravený program. Návštěvnost aktivizačních programů je prý velmi různorodý. Maximálně se však účastní dvacet klientů. Vždy ale záleží na tom, jaký aktivizační program se zrovna koná. Nejvíce se však klienti účastní muzikoterapie a ranního cvičení. Ve Světlé nad Sázavou probíhají aktivizační programy každý den, kromě víkendu. Podle jejich harmonogramu jim většinou aktivizační programy začínají ráno kolem deváté hodiny. Potom mají pauzu na oběd a polední klid

43

a většinou od 13 hodiny odpoledne jim začínají další aktivizační programy. Do tohoto domova pro seniory zatím externě kvůli aktivizačním programům prý nikdo nedochází. Ale jsou v jednání s některými dobrovolníky. Největší zájem o aktivizační programy v daném domově pro seniory je již zmíněná muzikoterapie a ranní cvičení. Jednou do měsíce se většina obyvatel domova sejde na kavárničce a na videoprojekci.

4.3.2

Nejdůležitější

zjištění

z

rozhovoru

s aktivizačním

pracovníkem v Havlíčkově Brodě Stejně jako v předchozí kapitole, tak i v této podkapitole si vyhodnotíme rozhovor s aktivizačním pracovníkem z Domova pro seniory v Havlíčkově Brodě. V domově jsem rozhovor prováděla s paní Annou Plevovou, aktivizační pracovnicí. Paní Plevová se narodila 1. dubna 1958 v Ledči nad Sázavou. V tomto domově pracuje již sedmým rokem. Dříve byla zaměstnána jako provozní účetní ve Sklo Bohemia Světlá nad Sázavou. Má vystudovanou střední školu ekonomickou v Havlíčkově Brodě. Opět se tento přepsaný rozhovor nachází v příloze. V Domově pro seniory v Havlíčkově Brodě mají velmi pestrou nabídku aktivizačních programů. Mají ji rozdělenou na pravidelné programy a na jednorázové akce. Do pravidelných programů zařazují relaxační cvičení, keramiku, terapii, ergoterapii, trénování paměti, muzikoterapii a canisterapii. Do jednorázových akcí zařazují narozeninové oslavy, vystoupení dětí ze základních a mateřských škol, přednášky, čtenářský kroužek, výlety, promítání s názvem Ze světa internetu a galerii. Na vytváření a na vedení aktivizačních programů se v Havlíčkově Brodě účastní přímo zaměstnanci domova, kteří se věnují jenom těmto programům, a to jsou přímo aktivizační pracovníci.

44

Na vytváření aktivizačních programů se prý moc klientů nepodílí. Záleží na tom, jak je klient schopný a jaký má zdravotní stav. Návštěvnost aktivizačních programů je velmi pestrá. Jestliže se jedná pouze o jednorázovou akci, účastní se přibližně čtyřicet klientů. Pokud se koná promítání Ze světa internetu, je účast kolem dvaceti klientů, a trénování paměti se většinou účastní kolem patnácti klientů. Aktivizační programy v tomto domově pro seniory probíhají každý den, tedy kromě víkendu. Externě do tohoto domova pro seniory dochází pracovníci z galerie a pan učitel z místní základní školy na muzikoterapii. Dojíždějí pracovníci s canisterapií. A pokud je nějaké hudební vystoupení. Domov má i spoustu dobrovolníků. Největší zájem o aktivizační programy v domově je prý o hudební vystoupení a to hlavně pokud se jedná o vystoupení dětí z místních základních a mateřských škol.

45

4.4

Srovnání domovů pro seniory ve Světlé nad Sázavou a

v Havlíčkově Brodě V této kapitole bych se chtěla zabývat srovnáním domovů pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě. Chtěla bych podle vyhodnoceného dotazníkového šetření a podle rozhovorů s aktivizačními pracovníky v těchto domovech tyto domovy srovnat v jejich aktivizačních programech a v jejich efektivnosti. 4.4.1 Srovnání podle dotazníkového šetření Ke svému dotazníkovému šetření jsem si účelně vybrala v obou domovech pro seniory stejný počet mužů a stejný počet žen. Avšak v Havlíčkově Brodě věková kategorie nejvíce přesahovala rozmezí 85 let a více, což ve Světlé nad Sázavou bylo nejméně a naopak vedly věkové kategorie v rozmezí 65 – 74 let a 75 – 84 let. U zaměstnání na tom byli respondenti v obou domovech podobně. Většina klientů dříve pracovala v zemědělství nebo jako dělníci. Avšak účast na aktivizačních programech má větší Domov pro seniory ve Světlé nad Sázavou, kdy z dotazovaných respondentů se jich pouze sedm neúčastní, zatímco v Havlíčkově Brodě se dotazovaných neúčastní devět. Překvapivé je, že se opět tyto domovy srovnávají v tom, že nejvíce klientů, kteří odpověděli, že se aktivizačních programů účastní, se nejvíce účastní canisterapie, dále muzikoterapie a trénování paměti. Opět se v těchto domovech klienti shodli na tom, že ti, kteří se aktivizačních programů neúčastní, tak z toho důvodu, že jim to nedovoluje jejich zdravotní stav. Dokonce se v obou domovech pro seniory klienti shodli na tom, že s průběhem aktivizačních programů jsou velmi spokojeni. Shodli se ale i na tom, že na vytváření aktivizačních programů se sami podílet nemohou. S návštěvností aktivizačních programů se domovy od sebe poněkud liší. Ve Světlé nad Sázavou se většina klientů těchto programů účastní každý den. Ale v Havlíčkově Brodě se jich klienti účastní spíše jednou za týden, anebo pokud se jim chce. Klienti se však v dotazníkovém šetření v obou domovech pro seniory shodli na tom, že se aktivizačních programů účastní, jelikož je daná činnost baví, a shodli se také na tom, že na ně chodí, aby jim den rychleji utekl.

46

Avšak v každém domově se o tom, kdy a jaké aktivizační programy budou konat, klienti dozvídají jinak. Ve Světlé nad Sázavou to mají oznámeno na informačních nástěnkách na každém patře, popřípadě je před každým programem upozorní sociální pracovnice. V Havlíčkově Brodě je to klientům před každým programem vyhlášeno rozhlasem a také to mají oznámené na informačních nástěnkách na každém patře. Na zbytek otázek, zda si myslí, že jsou pro ně aktivizační programy přínosem, zda jsou spokojeni s délkou aktivizačních programů, zda jsou spokojeni s přístupem pracovníka při aktivizačních programech a jestli se jim líbí prostředí, ve kterém se aktivizační programy konají, všichni klienti, jak ve Světlé nad Sázavou, tak i v Havlíčkově Brodě, odpověděli kladně.

4.4.2 Srovnání podle rozhovorů s aktivizačními pracovníky Podle rozhovorů s aktivizačními pracovníky v domovech pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě, jsem zjistila, že oba domovy pro seniory nabízejí velmi pestrou nabídku aktivizačních programů. A hlavně, že oba domovy pro seniory nabízejí velmi podobné a většinou i stejné aktivizační programy. Oba dva nabízejí muzikoterapii, trénování paměti, canisterapii, ergoterapii, keramiku a cvičení. V praktické části práce se zabývám i reminiscencí, proto jsem zjišťovala, zda ji v obou domovech mají. Zjistila jsem, že ve Světlé nad Sázavou reminiscenci nemají, ale že o ní uvažují. V Havlíčkově Brodě reminiscenci mají, a dokonce pro ni mají speciálně zařízený pokoj, který je plný starého nábytku a starých věcí, jež klientům připomínají jejich dětství. Rozdíl v těchto domovech je v tom, kdo aktivizační programy vede a kdo je vytváří. Ve Světlé nad Sázavou aktivizační programy vedou instruktorky sociální péče a jedna sociální pracovnice. V Havlíčkově Brodě mají přímo aktivizační pracovnice, které se věnují jenom aktivizačním programům pro seniory. Ve Světlé nad Sázavou i v Havlíčkově Brodě by se na vytváření aktivizačních programů podle pracovnic klienti mohli sami podílet, avšak o to nemají zájem. V obou domovech jsou klienti zvyklí na to, že program je pro ně už předem připravený. Velkou roli v tom ale i hraje zdravotní stav klientů.

47

Pokud se zajímáme o návštěvnost aktivizačních programů, ve Světlé nad Sázavou se účastní kolem dvaceti klientů, záleží však na programu. Nejvíce se však klienti účastní muzikoterapie a ranního cvičení. To v Havlíčkově Brodě, pokud mají jednorázovou akci, se sejde přibližně čtyřicet klientů. Avšak pokud se jedná o každodenní aktivizační programy, účast je kolem patnácti klientů a to hlavně na trénování paměti. V obou dvou domovech aktivizační programy probíhají každý den, tedy kromě víkendu. Odpovědi se liší u otázky, zda do jejich domova dochází kvůli aktivizačním programům někdo externě. Ve Světlé nad Sázavou do domova zatím nikdo nedochází. Zato v Havlíčkově Brodě mají plno dobrovolníků a hlavně k nim externě dochází učitel z místní školy na muzikoterapii. Opět se odpovědi liší u otázky, o které aktivizační programy je v domově největší zájem. Ve Světlé nad Sázavou je největší zájem o muzikoterapii, ranní cvičení, kavárničku, která se u nich koná jednou do měsíce, a o videoprojekci. V Havlíčkově Brodě mají klienti největší zájem o hudební vystoupení, které si pro ně připravují žáci z místních základních a mateřských škol.

4.5

Vyhodnocení

Podle srovnání dotazníkového šetření a rozhovoru s aktivizačními pracovníky je zřejmé, že o aktivizační programy v domovech pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě je zájem. Klienti se v obou zařízeních rádi účastní canisterapie, muzikoterapie a trénování paměti. Tyto tři aktivizační programy se tedy ukazují pro seniory jak ze Světlé nad Sázavou, tak z Havlíčkova Brodu jako nejefektivnější. Pokud budeme mluvit o srovnání těchto domovů, můžu říci, že příliš odlišností jsem v dané problematice neshledala. Oba dva domovy se snaží co nejvíce seniory aktivizovat, a proto pro ně mají pestrou nabídku aktivizačních programů. Avšak podle dotazníkového šetření se více aktivizačních programů klienti účastní ve Světlé nad Sázavou než v Havlíčkově Brodě.

48

Závěr Cílem teoretické i praktické části mé práce bylo zjistit efektivitu aktivizačních programů. V praktické části jsem cíl zkonkretizovala na domovy pro seniory ve Světlé nad Sázavou a v Havlíčkově Brodě. V teoretické části jsem uvedla a popsala aktivizační programy, které jsou v rámci domovů nejužívanější. A to muzikoterapii, ve které se zabývám jejím dělením a jejími metodami. Dále se zabývám reminiscencí, tedy vzpomínáním pro seniory, u které jsem se zaměřila na funkce vzpomínání a jaký má přínos pro vzpomínající. Zabývám se i canisterapií neboli léčbou pomocí psa. U canisterapie rozebírám to, jak canisterapie léčí. Dále definuji ergoterapii neboli tzv. pracovní rehabilitaci a trénování paměti, která patří mezi nejefektivnější aktivizaci seniorů. U té se zabývám jejím rozdělením, a to na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou paměť. Také jsem se v této části zabývala definováním stárnutí. A stáří, které jsem rozdělila do tří nejčastějších fází, a to na biologické, kalendářní a sociální. Dále se věnuji definování domova pro seniory, které vymezuji za pomoci zákona o sociálních službách. Posledními podkapitolami je aktivizace seniorů a aktivizační programy, u kterých jsem se zabývala tím, jak klienty motivovat. V praktické části jsem došla k níže uvedeným zjištěním: všechny definované aktivizační programy jsou ve vybraných domovech pro seniory nejefektivnější. Nejvíce však mezi první tři nejefektivnější aktivizační programy podle klientů patří canisterapie, muzikoterapie a trénování paměti. Při srovnání výzkumného šetření v obou domovech pro seniory jsem zjistila, že ve Světlé nad Sázavou je velká účast na aktivizačních programech, avšak co se týká programů, ještě u nich nezačali s reminiscencí. To v Havlíčkově Brodě mají všechny již zmíněné aktivizační programy, avšak podle klientů je účast na nich menší než ve Světlé nad Sázavou. Práce nám ukázala, že aktivizace seniorů a aktivizační programy by měly být nedílnou součástí každého domova pro seniory. Dále, že vybrané aktivizační programy se v domovech pro seniory vyskytují nejčastěji. Senioři mají nejraději canisterapii, kdy se mohou pomazlit se psem. Dále muzikoterapii, kdy si mohou společně s ostatními zazpívat oblíbenou píseň, a trénování paměti, kterou pokud si neprocvičují, funguje jim hůře.

49

Seznam použité literatury ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012. ISBN 978802-4739-014. GALAJDOVÁ, Lenka a Zdenka GALAJDOVÁ. Canisterapie: pes lékařem lidské duše. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-807-3678-791. GOLDMANN, Radoslav. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. 3. přeprac. a dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 131 s. ISBN 80-2441454-6. HAYFLICK. Jak a proč stárneme. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 1997, 426 s. ISBN 80-859-2897-3. KALVACH, Zdeněk. Úvod do gerontologie a geriatrie: integrovaný text pro interdisciplinární studium. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184366-0. KANTOR, Jiří, Matěj LIPSKÝ a Jana WEBER. Základy muzikoterapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4728-469. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 3. Praha: Portál, 2009, 279 s. ISBN 978-807-3675-684. LINKA, Arne. Kapitoly z muzikoterapie. Vyd. 1. Rosice u Brna: Gloria, 1997. ISBN 80-901-8344-1. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0. PIPEKOVÁ, Jarmila a Marie VÍTKOVÁ. Terapie ve speciálně pedagogické péči. 2. rozš. vyd. Editor Jarmila Pipeková, Marie Vítková. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 2001, 165 s. Edice pedagogické literatury. ISBN 80731-5010-7. SUCHÁ, Jitka. Trénink paměti pro každý věk. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 202 s. ISBN 978-807-3674-380. ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Barbora BOLOMSKÁ. Reminiscenční terapie. 1. vyd. Praha: Galén, 112 s. ISBN 978-807-2627-110. Odborný časopis: Sociální služby. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb, 2013, XV., 1/2013. ISSN 1803-7348. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Editor Oldřich Matoušek, Pavla Kodymová, Jana Koláčková. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-807-3678-180. 50

Seznam internetových zdrojů Č. A. E: Česká asociace ergoterapeutů [online]. Michal Rod. Copyright, 2008, 2008 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: www.ergoterapie.cz Česká Republika. Sociální služby: zákon o Sociálních službách 108/2006 Sb. In: 313/2013. 2006. Dostupné z: www.altre.cz/zakony Pomocné tlapky: Canisterapie. Pomocné tlapky: Canisterapie [online]. Pomocné tlapky o. p. s. 2009, 2014 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.canisterapie.cz Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou. Sociální centrum: města Světlá nad Sázavou [online]. 2012 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: www.scsvetla.cz Sociální služby: města Havlíčkova Brodu. Sociální služby: města Havlíčkova Brodu [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: www.ssmhb.cz

51

Seznam příloh Příloha č. 1 Dotazníkové šetření Příloha č. 2 Přepsaný rozhovor s aktivizačním pracovníkem ze Světlé nad Sázavou Příloha č. 3 Přepsaný rozhovor s aktivizačním pracovníkem z Havlíčkova Brodu

52

Příloha č. 1 Dobrý den, jmenuji se Veronika Secká. Studuji třetím rokem Vyšší odbornou školu sociálně pedagogickou a teologickou – Jabok v Praze. Ráda bych Vás požádala o vyplnění dotazníku. Dotazník je anonymní. Bude sloužit k mým studijním účelům – k vypracování absolventské práce. Předem děkuji za Vaši ochotu a Váš strávený čas.

Dotazník (prosím o zaškrtnutí jedné odpovědi) 1. Prosím označte, zda jste a) Muž b) Žena 2. Kolik je Vám let? a) 65 – 74 let b) 75 – 84 let c) 85 a více let 3. Kam jste dříve chodil (a) do zaměstnání? a) Prosím o vyplnění………………………………………………… 4. Účastníte se aktivizačních programů v domově pro seniory? a) Ano, účastním b) Ne, neúčastním c) Jen některých d) Nevím, že je tady ta možnost se aktivizačních programů účastnit 5. Pokud ano, které aktivizační programy navštěvujete? a) Ergoterapie b) Muzikoterapie c) Canisterapie d) Reminiscence e) Trénování paměti f) Pokud jiných, prosím napište jakých………………………………………… 6. Pokud nenavštěvujete aktivizační programy, jaký je důvod? a) Kvůli zdravotnímu stavu b) Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel (a) c) Nemám důvod se jich účastnit d) Nerad (a) jsem v kolektivu druhých lidí Jiné důvody (prosím vypište jaké)………………………………………………………………… e)

53

7. Jste spokojen (a) s průběhem aktivizačních programů? a) Velmi spokojen (a) b) Spokojen (a) c) Ani spokojen (a) ani nespokojen (a) d) Nespokojen (a) e) Velmi nespokojen (a) 8. Můžete se sami podílet na vytváření aktivizačních programů? a) Ano, můžeme b) Ne, nemůžeme c) Nevím o tom, že bychom mohli, ale rád (a) bych se podílel (a) d) Nevím o tom, že bychom mohli, ale nechci se účastnit na jejich vytváření 9. Jak často aktivizační programy navštěvujete? a) Každý den b) Jednou za týden c) Jednou za měsíc d) Když se mi chce 10. Proč aktivizační programy navštěvujete? a) Baví mě činnost, která se na nich koná b) Rád (a) jsem ve společnosti druhých lidí c) Nerad jsem sám (a) na pokoji d) Jiné důvody (prosím napište jaké)……………………………………………………………… 11. Jak se dozvídáte o tom, kdy a jaké aktivizační programy budou? a) Máme to vylepené na informačních nástěnkách na každém patře b) Máme to napsané v domovním řádu c) Před každým programem je to vyhlášeno rozhlasem d) Před každým programem nás sociální pracovnice upozorní e) Dozvídám se to od ostatních obyvatel domova 12. Myslíte si, že jsou pro Vás aktivizační programy přínosem? a) Ano, jsou b) Ne, nejsou c) Pokud nejsou, prosím, napište proč………………………………………………. 13. Jste spokojen (a) s délkou aktivizačních programů? a) Ano, jsem spokojen (a) b) Ne, nejsem spokojen (a) 14. Jste spokojen (a) s přístupem pracovníka při aktivizačních programech? a) Ano, jsem velice spokojen (a) b) Ne, nejsem spokojen (a) c) Pokud ne, proč? .......................................................................................................... 54

15. Líbí se Vám prostředí, ve kterém se aktivizační programy konají? a) Ano, líbí, jelikož se konají v příjemném prostředí b) Ne, nelíbí, jelikož se konají v prostředí, které je rušivé

55

Příloha č. 2 Rozhovor s aktivizačním pracovníkem ze Světlé nad Sázavou 1.

Jaké aktivizační programy nabízí Váš domov pro seniory?

V našem domově pro seniory nabízíme klientům spoustu aktivizačních programů. Jako je ranní cvičení, ergoterapie, keramika, trénování paměti, muzikoterapie, canisterapie. Toto jsou naše pravidelné programy. Ještě klientům nabízíme programy, které se konají tak jednou do měsíce, což jsou sportovní hry, společenské hry, ale i chodíme s klienty nakupovat do města. Máme tu i jednou za měsíc kavárnu, kde se klienti schází, popijí kávičku a my jim pouštíme hudbu. Ještě tu máme i univerzitu třetího věku. 2.

Kdo se podílí na vytváření a vedení aktivizačních programů?

Programy u nás vytváří a vedou instruktorky sociální péče a jedna sociální pracovnice, která se s instruktorkami střídá. 3.

Mohou se na vytváření aktivizačních programů podílet i klienti?

Klienti by se mohli podílet na vytváření programů, ale problém je v tom, že nechtějí, nemají o to zájem. Jsou už prostě tak naučení, že t programy pro ně máme připravené my. 4.

Jaká je návštěvnost aktivizačních programů?

To záleží na programu. Ale pohybuje se to maximálně kolem těch dvaceti klientů. Tento počet se většinou schází na muzikoterapii a na ranním cvičení. No a samozřejmě když tu máme canisterapii, tak na té je účast největší. 5.

Jak často u Vás v DpS probíhají aktivizační programy?

Každý den tu máme nějaký program. Většinou jsou dopoledne až do oběda a pak máme nějaké odpoledne. Programy ale nemáme o víkendu. 6.

Dochází k Vám někdo externě kvůli aktivizačním programům?

Zatím ne. Ale jsme v jednání s nějakými dobrovolníky, kteří by nám vypomáhali. Popřípadě přišli s nějakým novým programem. 7.

O které aktivizační programy je u Vás v DpS největší zájem?

No, pokud se jedná o ty programy, co tu máme jednou do měsíce, největší zájem je asi o tu kavárničku a o videoprojekci a hlavně canisterapie. A pokud bych měla říct o těch pravidelných programech, tak je to muzikoterapie, ranní cvičení.

56

Příloha č. 3 Rozhovor s aktivizačním pracovníkem z Havlíčkova Brodu 1.

Jaké aktivizační programy nabízí Váš domov pro seniory?

My u nás programy dělíme na pravidelné a na jednorázové akce. Kdy ty pravidelné programy jsou relaxační cvičení, keramiku, terapii, ergoterapii, trénování paměti, muzikoterapii, canisterapii. A do těch jednorázových akcí zahrnujeme narozeninové kluby, když má klient narozeniny, tak to s ním a s ostatními klienty oslavíme. Dále máme různá hudební vystoupení, kdy nám dochází děti ze základních a mateřských škol. Pak tu máme různé turnaje, přednášky, galerii, čtenářský kroužek, jezdíme na výlety a teď nově jsme začali promítání, které nazýváme Ze světa internetu. 2.

Kdo se podílí na vytváření a vedení aktivizačních programů?

Na programech se podílíme my, přímo aktivizační pracovnice. Kdy jsme tady dvě a vlastně neděláme nic jiného, než že klienty aktivizujeme. 3.

Mohou se na vytváření aktivizačních programů podílet i klienti?

Samozřejmě že se klienti mohou na vytváření programů podílet. Záleží však pouze na klientovi jestli má zájem a jestli je schopný, jestli mu to dovoluje jeho zdraví. Ale moc tomu tak není, že by se na jejich vytváření podíleli oni. Spíše je to všechno na nás. 4.

Jaká je návštěvnost aktivizačních programů?

Návštěvnost? Tak to záleží, co je za den a co je zrovna za program. Ale třeba na trénování paměti se schází tak kolem patnácti klientů. Když to jsou jednorázové akce, tak se schází třeba i kolem čtyřiceti klientů. A když něco promítáme, tak je to tak kolem těch dvaceti pěti klientů. Ale třeba na canisterapii se schází docela dost klientů. 5.

Jak často u Vás v DpS probíhají aktivizační programy?

Každý den tu něco máme. Ale teda kromě víkendu, to ne. 6.

Dochází k Vám někdo externě kvůli aktivizačním programům?

Jo, dochází. Docházejí k nám na galerii, učitel ze základky na muzikoterapii, no a děcka ze základních a z mateřských škol na vystoupení. Jo a na canisterapii, na tu bych zapomněla. 7.

O které aktivizační programy je u Vás v DpS největší zájem?

Tak největší zájem je asi o ty hudební vystoupení. Když k nám přijdou děti a mají pro klienty připravený hudební program. 57