Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. Absolventská práce. Možnosti profesní přípravy osob se zrakovým postižením v Praze

Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická

Absolventská práce Michaela Novotná

Možnosti profesní přípravy osob se zrakovým postižením v Praze

Katedra: Katedra sociální pedagogiky Vedoucí: Mgr. Marie Ortová

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci „Moţnosti profesní přípravy osob se zrakovým postiţením v Praze“ zpracovala samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů a literatury. 2. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. 3. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla v případě zájmu pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím. 4. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla zveřejněna v elektronické podobě.

V Praze 26.4. 2010

Michaela Novotná

2

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí Mgr. Marii Ortové za vedení absolventské práce a čas strávený při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat paní PaedDr. Nastě Páchové za rozhovor a komentáře k tématu integrace. 3

OBSAH Úvod

5

1. Profesní příprava a pracovní uplatnění zrakově postiţených lidí před rokem 1989 1.1. Profese s převahou manuální činnosti 1.2. Profese s převahou duševní práce

6 7 8

2. Změny po roce 1989 ve vzdělávání a uplatnění se

10

3. Základní vzdělávání těţce zrakově postiţených v 21.stol. 3.1. Speciální péče a specifika důleţitých předmětů na ZŠ 3.2. Výchovný poradce – pomoc při výběru profesního uplatnění

12 13 15

4. Moţnosti dalšího studia a růstu v profesní přípravě 4.1. Střední škola Aloise Klara 4.1.1. 3-leté obory na střední škole A.Klara 4.1.2. 4-leté obory na střední škole A.Klara 4.2. Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postiţené 4.2.1. Obory hudba a zpěv 4.2.1.1. Problémy spojené s hudební přípravou dětí se zrak.postiţením 4.2.2. Obor ladění klavíru 4.3. Gymnázium a Střední odborná škola pro zrakově postiţené 4.4. Nový typ maturity – Maturita bez handicapu

17 17 18 19 20 21 22 22 23 24

5. Integrace osob se zrakovým postiţením do škol

26

6. VŠ a studenti se zrakovým postiţením

28

7. Rekvalifikační kurzy a projekty v Praze 7.1. Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina 7.2. Tyfloservis, o.p.s. a Tyflocentrum, o.p.s.

32 32 34

8. Počítač a člověk se zrakovým postiţením 8.1. Kurzy a školení v oblasti počítačů v Praze 8.2. Internet a lidé se zrakovým postiţením

37 38 40

SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI

41

9. Šetření – dotazník o povědomí lidí o profesních moţnostech příprav a studia osob se zrakovým postiţením 42 9.1. Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku 43 SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI

49

Závěr

49

Resumé

51

Seznam pouţité literatury

52

Příloha – Dotazník

54

4

ÚVOD Lidé se zrakovým postiţením patří k nejohroţenější skupině zdravotně postiţených občanů, co se týká pracovního uplatnění. Dle výzkumu provedeného agenturou GFK Praha v letech 2001-2002 vyplývá, ţe nezaměstnanost zrakově postiţených občanů činí aţ 70% - resp.pouhých 30% osob se zrakovou vadou našlo zaměstnání1. Mezi hlavní důvody vysoké nezaměstnanosti patří nízká efektivita práce, nedostatečná kvalifikace a špatná jazyková vybavenost.2 Předpokladem pro úspěšné začlenění na trh práce je dosaţení co nejvyššího moţného vzdělání. A proto bych se chtěla v této práci především zaměřit na to, zda vůbec existují školy pro osoby se zrakovým postiţením, zda mají tito lidé dostatek moţností studovat a vzdělávat se. Kladu si tedy otázku, zda není jedním z důvodů pro vysokou nezaměstnanost nedostatek škol a různých institucí zaměřených na vzdělávání lidí se zrakovým postiţením. Cílem této práce bude najít maximum moţností studia a příprav na budoucí povolání pro osoby se zrakovou vadou v Praze. Dalším z moţných důvodů velké nezaměstnanosti by mohla být nedostatečná znalost společnosti o schopnostech osob se zrakovým handicapem. Proto se v praktické části pokusím najít pomocí dotazníků odpověď, zda na nezaměstnanost můţe mít vliv informovanost společnosti. Kaţdého asi napadne tradiční obor, v němţ lidé se zrakovým postiţením mohou získat uplatnění, a to jako keramici nebo telefonní operátoři. K osvědčeným a dobře přijímaným profesím patří podle statistik také učitelé hudby a maséři. Současné technické moţnosti umoţňují určitě uplatnění díky počítačům, proto zkusím zjistit, jak moc s nimi lidé se zrakovým postiţením pracují a zda je počítač jejich pomocníkem. Díky pobytovému rehabilitačnímu a rekvalifikačnímu středisku Dědina a.s. v Praze, kde jsem byla na dlouhodobé praxi, mě zaměstnanci a především klienti střediska motivovali zajímat se více o moţnosti příprav zrakově postiţených na budoucí povolání. Je určitě důleţité si začátkem ujasnit, jak chápu pojem osoby se zrakovým postižením. Jsou to lidé s různými druhy a stupni sníţených zrakových schopností, u nichţ poškození zraku nějakým způsobem ovlivňuje činnosti v běţném ţivotě. „Někdy se o těchto lidech mluví jako o těžce zrakově postižených, coţ znamená, ţe u nich právě onen váţný funkční důsledek zrakové vady zasahuje do běţného ţivota lidí,

1

Web.stránky Tyfloemployability, Bubeníčková, článek Schopnost pracovat má i zrakově postiţený, adresa: http://www.tyfloemploy.org/aktuality/brno02-06 2 Web.stránky EConnect Zpravodajství, článek Na Vyšehradě proběhne konference o práci bez bariér, adresa: http://zpravodajstvi.ecn.cz/?x=1996739

5

jimţ uţ běţná brýlová korekce nepostačuje k plnému ("normálnímu") vidění.“3 Skupinu můţeme dále dělit na nevidomé a slabozraké. Ve své práci se chci věnovat oběma těmto skupinám. Předem je jasné, ţe bude pravděpodobně existovat více moţností ke studiu pro slabozraké, ale i tak se pokusím najít moţnosti studia pro osoby zcela nevidomé. Hlavními metodami získávání informací pro tuto práci bude četba literatury a internetových zdrojů, rozhovory s pracovníky a klienty škol, v praktické části pak pouţiji dotazníky pro získání informací o povědomí veřejnosti.

1. PROFESNÍ PŘÍPRAVA A PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM PŘED ROKEM 1989 Aby vznikl ucelený obrázek vzdělávání osob se zrakovým postiţením, chtěla bych nejdřív zjistit vývoj profesní přípravy za poslední dobu. Kapitoly jsem rozdělila významným mezníkem historie, rokem 1989. Hlavním měřítkem porovnání těchto dvou dob budou moţnosti vzdělávání, počet existujících institucí věnujících se osobám se zrakovým postiţením. V tehdejší celé ČSSR měl člověk se zrakovým postiţením jen malou moţnost výběru z úzkého okruhu profesionálních alternativ. Týkalo se to jak mládeţe, která končila buď zákl. devítiletou školu pro slabozraké nebo zákl. devítiletou školu pro nevidomé, tak i těch lidí, kteří ztratili zrak nebo byli postiţeni jeho váţným úbytkem jiţ v dospělosti. Byl zde malý moţný výběr, buď speciální gymnázium pro mládeţ s vadami zraku nebo učňovská škola internátní pro mládeţ s vadami zraku v Praze. Ta zajišťovala profesionální výcvik zrakově postiţené mládeţe ve věku do 20ti let. Uţ tehdy si pedagogové uvědomovali, jak je důleţitá komplexní péče u profesionálního uplatnění osob se zrakovým postiţením, tzn. jak pracovní výcvik u těchto osob navazuje a závisí na výsledcích stadia tzv. předpřípravy – během povinné školní docházky, a to jak z hlediska profesionální orientace, tak z hlediska rozvíjení manuální zručnosti. Tato profesionální příprava patřila a stále patří k důleţitým faktorům ve vzdělávacím procesu. V 70. letech minulého století se začínaly ozývat hlasy pro sjednocení všech zainteresovaných stran ve světě profesionální přípravy nevidomých. Brzdou celého úsilí o rozvoj pracovního uplatnění zrakově postiţených osob byla ale roztříštěnost. Problémem bylo, ţe existovala řada institucí, která měla s procesem vzdělávání co do 3

Radek Schindler & Milan Pešák, článek Kdo je zrakově postiţený, adresa: http://www.sons.cz/kdojezp.php

6

činění, př. speciální školy, katedry speciální pedagogiky na pedagogických fakultách v Praze a Olomouci, příslušná oddělení ministerstva školství a školská správa, MPSV, oftalmopedický ústav, Svaz invalidů apod., ale ţádná z těchto institucí nevykonávala řídící a koordinující funkci, jak píše Oldřich Čálek ve své knize.4 Meziresortní bariéry často bránily účinné spolupráci, k některým rozhodnutím chyběla potřebná pravomoc, jinde odvaha či kvalifikovanost, výsledkem tehdy byla faktická stagnace.

1.1. Profese s převahou manuální činnosti Profese, v nichţ se lidé se zrakovým postiţením uplatňují, se dělí na manuální a povahou duševní práce. Jak se zmiňuji výše, bylo zde málo škol pro děti se zrakovým handicapem, které by navazovaly na ZDŠ. Jednou z nich byla učňovská škola internátní pro mládeţ s vadami zraku v Praze. „Nevidomá mládeţ můţe v tomto učilišti volit podle svých zájmů a schopností mezi oborem kartáčnickým, čalounickým a kartonáţnickým, pro slabozraké pak zde ještě bývá k dispozici obor zvaný strojní zámečník a obor knihař.“5 V druţstvu invalidů Karko v Ústí nad Labem byla moţnost získat nácvik také v oboru košíkářství, který byl oblíbenou profesní činností nevidomých lidí. Některé profese ovšem časem ztráceli své oprávnění, a to zásluhou všeobecného technického pokroku. Takovým oborem, který byl pro nevidomé tradiční a který ztrácel své uplatnění, bylo například výše zmíněné košíkářství, protoţe druţstvo, které takové pracovníky potřebovalo, si je připravovalo samo. V dnešní době se přesto tento obor částečně vrací, je např. vyučován jako rekvalifikační kurz v pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina a.s. Dalším takovým oborem bylo například kartáčnictví, které nemohlo konkurovat strojové velkovýrobě. Ti, kteří se pak vyučili v této učňovské škole, získávali uplatnění většinou ve výrobních druţstvech invalidů, která byla nedílnou součástí tehdejšího systému výrobního druţstevnictví. Další moţnosti v pracovním uplatnění osob se zrakovým postiţením byly u strojových zařízení, např. u kovářských lisů, u různých typů vrtaček, řezačů závitů a matic, brusek či při obsluze poloautomatů. Avšak u mnoha strojů byla potřeba zraková kontrola či po čase se stávala jednotvárná práce stereotypní a demotivující a tím snadno docházelo k únavě a k nechuti pracovat. Někteří slabozrací jedinci, kterým to dovoloval jejich stupeň zrakové vady, vstupovali i do jiných profesí, př. cukrář, kuchař či prodavač, ale po zhoršení jejich vady 4 5

Čálek, Oldřich - „Pracovní uplatnění zrak.post.osob“, str. 79 – 80 Čálek, Oldřich - „Pracovní uplatnění zrak.post.osob“, str. 10

7

stejně tyto profese opouštěli a volili tradičnější povolání pro osoby se zrakovým postiţením. Mezi další manuální profese můţeme zařadit i ladiče klavírů, maséra či telefonistu.6 Tyto profese se vymykali povolání dělnického charakteru, ale nepatřili ani do povahou duševní práce. Ladiči klavírů získávali svůj titul na odborné ladičské škole internátní pro mládeţ s vadami zraku v Praze a nacházeli uplatnění v závodech na výrobu klavírů či v opravnách tohoto nástroje. Na druhé straně maséři absolvovali kurzy pořádané MPSV a uplatnění nacházeli hlavně ve zdravotnictví, především v lázeňství. Nejvíce rozšířené zaměstnání tohoto typu ovšem byl telefonista. Tuto kvalifikaci k tomuto zaměstnání šlo získat stejně jako u masérství. Kurz pořádalo opět MPSV ve spolupráci se zmiňovanou učňovskou školou a zaměstnávání nacházeli v telefonních ústřednách různých úřadů, závodů či v meziměstské telefonní centrále. Časem vznikaly nové poţadavky všestrannosti a komplexnosti v těchto oborech a nebylo moţno klást na zařízení organizované jako učňovská škola běţného typu takové nároky, a proto vznikla forma rehabilitačního střediska či učebně výrobního zařízení Všesvazové organizace slepců. Jejich novým posláním bylo, aby profesionální výcvik byl přístupný všem nevidomým bez ohledu na věk, dále aby se zařízení věnovalo spolupráci se základními školami a výrobními i jinými zařízeními, do kterých by poté byli absolventi umísťováni.

1.2. Profese s převahou duševní práce Ztrátou zraku je nejhůře limitována motorika, která je u manuální práce nejvíce potřeba, a proto kaţdému člověku se zrakovým postiţením, který měl dostatečné mentální dispozice k duševní práci, bylo doporučeno studovat speciální gymnázium pro mládeţ s vadami zraku. Po tomto studiu se mohli mladí lidé věnovat různým zajímavým oborům – v administrativě, ve školství, vědě a kultuře, v profesi právnické či u elektronických zařízení. V administrativě to obnášelo především přepisování či zaznamenávání textů na kancelářských strojích, takovémuto zaměstnání se říkávalo přepisovač, nebo podle toho, kde tuto činnost vykonával, př. soudní zapisovatel, stenotypistka, sekretářka, medicínští přepisovače apod. Ve školství se lidé se zrakovým postiţením uplatňovali nejvíce a také 6

Kateřina Matysková, práce na téma Pracovní uplatnění osob se zrak.postiţením, str. 9 adresa: http://209.85.129.132/search?q=cache:LSW9FvjvxKsJ:www.soc.cas.cz/download/623/prezentace%2520 marginalizace.pdf+zrakov%C4%9B+posti%C5%BEen%C3%A9+osoby+p%C5%99ed+rokem+1989&hl =cs&ct=clnk&cd=1&gl=cz

8

byla tato povolání veřejnosti nejvíce známa. Jedná se především o obory s humanitním zaměřením, méně pak u matematických oborů. Největším prospěchem ovšem jsou pedagogové na školách pro nevidomé nebo slabozraké, kde předávají nejen znalostní informace, ale také své osobní zkušenosti. Zvláště důleţitou roli v uplatnění nevidomých v pedagogické práci hrálo a neustále hraje jejich působení v oboru hudební pedagogiky. Byla to veliká příleţitost pro zcela nevidomé a nadané hudebníky uţivit se ve vysoce kvalifikovaném povolání s převahou duševní práce. Příprava pro povolání hudebního pedagoga či výkonného hudebníka byla velmi náročná jak z hlediska schopností, tak časově. V oblasti umění působili osoby se zrakovým postiţením výjimečně také jako skladatelé či ţurnalisté, ale v těchto oborech byla nutná asistence vidomého pomocníka. Zajímavé je ale v této době vznik krátkodobého kurzu programování, který u nás v 70. letech vznikl pouze jako experiment, který se osvědčil. V té době v okolních státech, př. NDR, uţ existovaly kurzy programátorství pro osoby se zrakovou vadou. „Na uchazeče se tehdy kladly vysoké nároky, předpokládalo se absolvování vyšší desetileté školy nebo odborné školy s maturitou, dobré uplatnění v dosavadním zaměstnání, dobré známky z matematiky a fyziky, schopnost logického myšlení, vytrvalost a schopnost soustředění, svědomitost a spolehlivost, cílevědomost a vůli ke stálému zvyšování kvalifikace, jakoţ i zdravé ruce a bezvadný sluch.“7 Samozřejmostí uchazeče muselo být i dokonalé zvládnutí slepeckého písma, psaní na stroji a stabilní nervový systém. Zmíněný pokus u nás v bývalém ČSSR s nevidomými programátory byl tenkrát moţný z toho důvodu, ţe byl k dispozici tzv. braillský výstup, který je dnes uţ samozřejmostí a dokonce by se dalo říci, ţe je skoro minulostí. Je to přístroj, který převádí všechny údaje z obrazovky do hmatového písma, tzv. hmatový výstup. Dnes uţ mají nevidomí uţivatelé v zásadě 3 moţnosti, jak pracovat s počítačem a to prostřednictvím hlasového výstupu, prostřednictvím hmatového výstupu (tzv. braillského zobrazovače) nebo pouţitím kombinace obou moţností, ale o tom více aţ v jiné z kapitol. Kaţdopádně uţ tehdy v 70. letech minulého století nevidomí odcházeli z gymnázia pro mládeţ s vadami zraku na vysoké školy a studovali nejrůznější obory včetně ekonomie, filologie, psychologie, přírodní vědy či zemědělství. Větší obtíţe neţ samotné studium pak ale činilo adekvátní umístění vysokoškoláka se zrakovým

7

Čálek, Oldřich - „Pracovní uplatnění zrak.post.osob“, str. 102 - 103

9

postiţením. Tehdy existovala „tzv. Komise nevidomých a slabozrakých studentů a absolventů vysokých škol při ÚV Českého svazu nevidomých a slabozrakých, od r. 1974 tuto funkci převzala Komise pro vzdělávání zrakově postiţených.“8 Tato komise pomáhala nevidomým a slabozrakým studentům ve studiu, a to zejména poskytováním magnetofonových nahrávek učebních textů a dalších různých záznamů. Dokonce velkým úspěchem této komise bylo dojednání materiálního zajištění invalidních studentů vysokých škol s Ministerstvem školství. Studenti mohli podle tohoto dojednání zaţádat o tzv. výjimečné stipendium, kdy jim byla přiznána horní hranice sociálního stipendia po 12 měsíců ve školním roce. Z uvedených údajů je jasné, ţe pro vysokoškolské studium osob se zrakovým postiţením byly u nás vytvořeny výborné podmínky, přesto studentů, kteří navštěvovali vysoké školy, nebylo mnoho. V knize Oldřicha Čálka je uvedeno, ţe v době, kdy byla psána (r. 1976), bylo na vysokých školách 30 studentů se zrakovým postiţením, z toho asi pětina nevidomých.

2. ZMĚNY PO ROCE 1989 VE VZDĚLÁVÁNÍ A UPLATNĚNÍ SE V prosinci roku 1989 vzniká Česká unie nevidomých a slabozrakých ČR (19891996), která se stává prvním nezávislým občanským sdruţením nového typu. V roce 1991 zakládá Tyfloservis, které se stává prvním odborným střediskem, které na profesionální úrovni začalo poskytovat poradenství a zácvik práce s kompenzačními pomůckami. Dále poloţila základy k dalším profesionálním sluţbám pro nevidomé př. výcvik vodicích psů, odstraňování architektonických bariér, sluţby spojené s vyuţitím výpočetní techniky - pomůcky zaloţené na bázi PC, Internet pro nevidomé, knihovna digitalizovaných textů, sociálně právní poradenství, podpora integračních aktivit lidí se zrakovým postiţením, rekvalifikace aj. Další významnou změnou po roce 1989 je snaha o integraci nevidomých a slabozrakých dětí do běţných škol. V důsledku toho jsou specializované školy nuceny rozšiřovat specializaci a přijímat i zdravé děti. Je také snaha vyuţívat technické pomůcky ve výuce, především PC, i kdyţ je stále finančně náročné a technicky nemoţné zajistit tyto pomůcky pro všechny ţáky. Další zajímavostí je, ţe dosavadní systémy zaměstnávání a rekvalifikace, které fungovaly do roku 1989, se prakticky rozpadly. Rekvalifikace zrakově postiţených 8

Čálek, Oldřich - „Pracovní uplatnění zrak.post.osob“, str. 118

10

klientů je prováděna nejčastěji v rámci Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního Střediska Dědina (cca 20 - 30 klientů ročně). Dále vznikají chráněné dílny, které zaměstnávají ty osoby se zrakovým postiţením, které nejsou schopny se umístit na trhu práce. Vyhledávání pracovních míst pro nevidomé klienty kromě úřadů práce zajišťují Střediska integračních aktivit SONS a Středisko Dědina, o.p.s. (cca 25 umístěných ročně). „Po roce 1989 se podstatně a v kaţdém ohledu změnilo i postavení Knihovny a tiskárny pro nevidomé (dále jen KTN). Svaz invalidů se rozpadl a KTN převzalo Ministerstvo kultury ČR, jako národní kulturně-osvětovou instituci pro nevidomé.“9 Tato knihovna zajišťuje půjčování knih ve formě bodového písma a zvukové nahrávky. V tomto směru se také zapojila Sjednocená Organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS), která vydává kolem 23 časopisů v bodovém písmu, zvětšeném černotisku, na audiokazetách a v digitální formě. Takto se dostává o mnoho více informací k lidem se zrakovým postiţením, mohou se více sebevzdělávat a tak i tato změna po roce 1989 přispěla jistě k rozšíření moţností studia. K rozšíření moţnosti studia přispěla i nově vzniklá Praktická škola Jaroslava Jeţka, která také vznikla po roce 1989. Tato škola nevzniká jako samostatný projekt, je přidruţena k dalším školám Jaroslava Jeţka pro děti se zrakovým postiţením. Základní škola J.J. jako taková existuje jiţ přes 200 let, zaloţení se datuje jiţ k roku 1807. Tato Praktická škola umoţňuje absolventům základních či zvláštních škol studovat dvouletý neprofesní obor, kde si prohloubí základní znalosti a dovednosti vyuţitelné v rodinném i praktickém ţivotě. Velkou změnou je také moţnost získání OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) osobou zrakově postiţenou. „Podle Zákona č. 155/1995 Sb. k získání OSVČ postačí ukončená povinná školní docházka a dosažení věku alespoň 15-ti let, a zároveň tato osoba vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti.“10 Jako poslední ze změn bych uvedla projekt v organizaci Tyflocentrum11 „Práce bez bariér“, který byl spuštěn roku 2005 a dva roky na to byl ukončen. Cílem tohoto projektu byla podpora pracovního uplatnění lidí se zrakovým postiţením na území 9

Webové sránky KTN, článek Vývoj po listopadu 1989, autor neuveden, http://www.ktn.cz/history#sec5 Webové stránky Podnikatel.cz, článek Kdo je OSVČ, autor neuveden, http://www.podnikatel.cz/zivnosti/osvc/ 11 Web.stránky Tyflocentrum Praha, článek Jak uspět na trhu práce, http://praha.tyflocentrum.cz/index.php?b=Projekty&c=Projekty 10

11

Prahy, která byla sponzorována Evropským sociálním fondem aj. Samozřejmě podporované zaměstnávání jako stálá činnost Tyflocentra funguje i nadále a slouţí jako komplex sluţeb, který nevidomým a slabozrakým lidem pomáhá uplatnit se na otevřeném trhu práce. Zároveň jde o sluţbu určenou zaměstnavatelům těchto lidí – díky podporovanému zaměstnávání mohou získat a dlouhodobě si udrţet motivované zaměstnance.

3. ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ TĚŢCE ZRAKOVĚ POSTIŢENÝCH V 21. STOLETÍ – tzv. PROFESIONÁLNÍ PŘEDPŘÍPRAVA Aby se člověk, jak zdravý tak jakkoli postiţený, mohl věnovat přípravě na budoucí povolání, je nutné zvládnout veškeré ucelené základní vzdělání. Proto se v této kapitole věnuji základním školám a čemu všemu se děti se zrakovým postiţením mohou naučit uţ v základech svého vzdělávání. V Praze existují 3 základní školy určené přímo nebo převáţně jen dětem těţce zrakově postiţeným a všechny předkládají podobný systém vzdělávání. Jedná se o tyto školy12: ZŠ pro zrakově postiţené na náměstí Míru a dále dvě školy, které mají v názvu jméno Jaroslava Jeţka – ZŠ praktická a ZŠ, vţdy pro zrakově postiţené. Všechny základní školy určené dětem se zrakovým postiţením mají mnoho společného. Důleţitým prvkem je sníţený počet ţáků v jednotlivých třídách, individuální přístup speciálních pedagogů se zřetelem na druh zrakového postiţení a vybavení speciálními kompenzačními pomůckami. Mezi základní nabídky škol patří výuka prostorové orientace a samostatného pohybu, výuka Braillova písma, kurzy práce s elektronickými a optickými pomůckami, techniky psaní na PC či výuku cizích jazyků. Důleţité prvky u vzdělávání jsou také nadstandardní sluţby, které jsou nabízeny. Mezi ně patří individuální logopedická péče, sluţby zdravotní sestry, psycholoţky a sociální pracovnice, pomoc výchovného poradce při výběru dalšího uplatnění, bezplatná výuka hry na hudební nástroje či pravidelné ozdravné pobyty. Tyto školy se snaţí o maximální přípravu svých ţáků na další studia a to v rámci moţnosti pracovat s jednotlivými studenty zvlášť.

12

IS braillnet – seznam škol pro zdravotně postiţené děti v Praze, adresa: http://is.braillnet.cz/skoly_vypis.php?name=&address=Praha&ico=&telfax=&email=&www=&hcp[]=2& sta[]=4

12

Uţ na základní škole kaţdý inklinuje k určitým předmětům nebo se více zajímá o ty obory, které jsou mu bliţší a baví jej. Děti se zrakovými vadami mají podobné předměty jako mají vidomí, jen jsou pouţívány jiné specifické vyučovací metody.

3.1.

Speciální péče a specifika důleţitých předmětů na základních školách pro zrakově postiţené děti

„Při výchově a vzdělávání žáků se zrakovým postižením se uplatňují specifické výchovné, vzdělávací, rehabilitační a léčebné metody. Školy proto zařazují do svých školních vzdělávacích programů předměty speciální péče - tyflopedická péče, zraková terapie, prostorová orientace a samostatný pohyb, logopedická péče, muzikoterapie či péče zdravotníků.“13 Tyflopedická péče má zajistit co největší moţné zapojení dítěte do běţného ţivota, kde jde především o schopnost ovládat kompenzační pomůcky. Zraková terapie má za cíl naučit ţáka maximálně vyuţít zbytky zraku, které má. Je prováděna tedy u slabozrakých ţáků. Tato činnost probíhá většinou pomocí her, a to za denního světla a nebo v tmavé místnosti pomocí světelného panelu a různých bodových světel. Tato terapie přispívá velkou měrou k samostatnosti dětí. Speciální péče pomáhá dětem se zrakovým postiţením se co nejvíce přiblíţit běţnému ţivotu ve společnosti, naučí se tím nejen vnímat sami sebe, ale maximálně vyuţívat všech dostupných kompenzačních pomůcek. Na základních školách pro zrakově postiţené děti probíhají také běţné předměty, které jsou nám vidícím bliţší neţ ty předchozí. Jedná se o čtení či psaní, matematiku, informatiku, přírodovědu, vlastivědu, dějepis, fyziku, chemii, tělesnou a pracovní výchovu a výtvarnou a hudební výchovu. Výhodou těchto základních škol je především přístup učitelů a jejich metody a poskytnutí mnoţství učebních materiálů v takové podobě, kterou daný ţák právě potřebuje – elektronické, v bodovém písmu či v černotisku. Některé předměty bych zde ráda více rozvedla, protoţe jejich struktura a metody vyučování jsou zajímavé a hlavně důleţité pro budoucí pracovní uplatnění. Předmět Informatika patří zcela určitě mezi výše zmíněnou skupinu. Vyučuje se běţně na školách jiţ od 4.ročníku. Učební osnovy nerozlišují učební látku podle typu a stupně zrakového postiţení, ale liší se metody práce. Cílem tohoto předmětu je zvládat psaní na klávesnici všemi deseti a umět zacházet s počítačem jako s kompenzační pomůckou 13

Článek Speciální péče, Mgr. Danuše Soldánová a Mgr. Klára Sovová, str. 49, adresa: http://www.skolajj.cz/almanach/almanach_komplet.pdf

13

určenou ke čtení a psaní černotiskových textů. Samozřejmě se liší tato kompenzační pomůcka podle typu zrakového postiţení. Pokud je ţák slabozraký, pouţívá metodu zvětšení obrazu, pokud je to ţák se zbytky zraku, pouţívá zvětšení obrazu s hlasovou podporou. Nevidomí ţáci vyuţívají především dva smysly tj. sluch a hmat, jim jsou poskytnuty další speciální pomůcky. Všichni ale vyuţívají speciální software, který byl vyvinut právě pro osoby se zrakovým postiţením. Ţáci se učí formulovat své myšlenky a názory díky psaní dopisů a e-mailů, umí vyhledávat potřebné informace na internetu, v knihovnách a databázích a dokáţí komunikovat pomocí internetu nejen s kamarády, ale i s potřebnými institucemi.14 Díky této činnosti jsou lépe připraveni na budoucnost a mají větší šanci se jednou prosadit ve zvoleném oboru. Dalším podle mě důleţitým předmětem u dětí se zrakovým postiţením je hudební nauka. Děti se zde naučí vyuţívat jiné smysly, zde především sluch. Hudba je jeden z moţných budoucích oborů a tak je na ni na ZŠ kladen velký důraz. Ţáci zde získávají znalosti všeobecné hudební nauky, základy Braillova bodového notopisu (u slabozrakých černotiskové bodové písmo), dále rozvíjejí sluchové, intonační a rytmické dovednosti. Hudba je umění nanejvýš vhodné pro osoby zrakově handicapované, a i kdyţ u všech nevede k profesionálnímu vyuţití, i tak přináší radost a je stále důleţitou součástí ţivota. Děti na základních školách mají moţnost věnovat se hudbě i ve volném čase a to jak zpěvu tak i hře na vhodný hudební nástroj. Nejpouţívanějšími nástroji jsou klavír, housle, flétna či akordeon. Pokud se objeví u dítěte talent a velký zájem, jeho profesní cesta můţe směřovat právě tímto směrem. V neposlední řadě bych zmínila i předmět tělesná výchova, který je velmi vhodným léčebným a rehabilitačním prostředkem. „Pro všechny zrakově postiţené děti má mimo jiné význam pro nácvik koordinace pohybů, prostorové orientace, lokalizace, pohybové jistoty.“15 Do hodin pohybových aktivit se zařazuje házení a chytání ozvučených míčů, různé cviky a pohybové hry, cvičení s náčiním, se švihadlem či lehká atletika. „V oblasti sportu zaznamenáváme potřebu sdruţování se zrakově postiţenými. Vedou k tomu jak rehabilitační hodnoty a potřeby v těchto aktivitách, tak potřeba speciálních úprav v pravidlech i způsobech provozování jednotlivých druhů sportu.“16 Kaţdopádně tento předmět ve škole můţe motivovat k budoucímu moţnému povolání nebo spíše k uspokojování specifických zájmů při trávení volného času. 14

Školní vzdělávací program pro zákl.vzdělávání ţáků se zrak.postiţením, Ročníkové výstupy, Mgr. Jan Hájek, str. 107 – 109, adresa: http://www.skolajj.cz/zakladni-skola/svp_zs.pdf, 15 Keblová, Alena – „Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postiţením“, str. 38 16 Jesenský, Ján – „Tyflologické minimum a základy komplexního zabezp.zrak.post.“ – str. 79

14

Dalším z předmětů je výtvarná výchova, kde nevidomí také nacházejí uplatnění. Na základních školách je hlavním úkolem záměrný a účelný výcvik ruky – hmatu, hmatové pozornosti a paměti a orientace na ploše i v prostoru. Děti se učí realizovat své představy různou technikou za pouţití různých materiálů, vyuţívají různých výtvarných, kreslicích a malířských technik. Zde jsou tedy vyjmenované nejdůleţitější a základní předměty, které by mělo kaţdé dítě se zrakovým postiţením podle svých moţností zvládnout. Samozřejmě zde nejsou všechny, v dnešním světě je nabízeno mnohem větší spektrum moţného vzdělání a to platí i pro děti se zrakovým handicapem. Základní školy nabízí výuku cizích jazyků, jak anglického, německého tak i dalších, dále mnoho volnočasových aktivit, od sportovních, kulturních aţ po počítačové či taneční kurzy. Ţáci se na ZŠ seznámí i s mnoha aktivitami, které se mohou stát jednou jejich profesí nebo alespoň zajímavým koníčkem. Jedná se o keramiku, textilní práce nebo třeba literární či dramatický krouţek. Základní školy tedy zajišťují pro děti a mládeţ s postiţením zraku všestrannou péči a výuku speciálních dovedností, jejichţ zvládnutí zvýší samostatnost a soběstačnost osob se zrakovým postiţením a tím výrazně usnadní jejich ţivot ve sloţitých ţivotních situacích. To je nutná podmínka úspěšné integrace a cesta k dalšímu moţnému vzdělání a dále k budoucímu profesnímu uplatnění. A k tomu je potřeba správného a uváţlivého rozhodnutí ţáka a jeho okolí, co a kam jít studovat dále, jak se uplatnit na trhu práce. S problémem nerozhodnosti v dalším studiu vypomáhá na kaţdé škole výchovný poradce, který podle moţností ţáka navrhuje další moţná řešení vzdělávání.

3.2.

Výchovný poradce – pomoc při výběru profesního uplatnění

Navštívila jsem Speciálně Pedagogické Centrum (SPC) pro děti se zrakovým postiţením při škole Jaroslava Jeţka, abych věděla, co obnáší práce výchovného poradce. Výchovné poradenství jako takové se zabývá všemi otázkami výchovy. Jedná se tedy o různé problémy v oblasti výchovného stylu, přístupu, pravidlech souţití doma, atmosféry v rodině, emočního naladění, povinností dítěte, zájmové činnosti, dále vztahy k vrstevníkům, výchovné problémy ve škole, mimo školu apod. Výchovný poradce ve školách pro zrakově postiţené ale více neţ tyto problémy řeší budoucnost dětí. Sleduje ţáky v posledních ročnících základní školy, spolupracuje s třídními učiteli a rodiči jednotlivých dětí. S třídními učiteli konzultuje prospěch dětí nebo zadání domácích 15

úkolů. Výchovný poradce spolupracuje také se školní zdravotní sestrou (na škole Jaroslava Jeţka), od které se informuje o zdravotním stavu dítěte, o jeho omezeních plynoucích z diagnózy či o případných změnách v medikaci. Dále je v kontaktu se školní psycholoţkou, se kterou řeší případné výchovné problémy, konzultuje s ní náhlé změny v chování dítěte a domlouvají se na případném řešení. Úkolem výchovného poradce je reálně zhodnotit moţnosti dítěte a pomoci se rozhodnout. Pomáhá při výběru budoucího studia i tím, ţe s jednotlivými dětmi chodí na Dny Otevřených Dveří na vybrané školy, poskytuje jim informace a pokud je třeba, domlouvá i individuální schůzky pro ţáky připravující se na budoucí studium se studenty jiţ studujícími na oné škole. Často v této fázi rozhodování mají důleţité slovo rodiče dítěte. Často se stává, podle paní PaedDr. Nasti Páchové, (speciální pedagog v SPC při škole Jaroslava Jeţka), ţe rodiče mají nereálné představy o budoucnosti svého dítěte a tak se snaţí své dítě připravit na zkoušky na gymnázium nebo se snaţí za kaţdou cenu dítě integrovat na běţnou střední školu s maturitou. Často nevnímají potřeby svého dítěte. Někdy v těchto případech by bylo lepší, kdyby manuálně zručnější dítě se zrakovým handicapem se raději vyučilo v oboru, které ho baví a je zároveň i jeho koníčkem. Není vţdy důleţité dosáhnout maturity za kaţdou cenu, ale reálně zhodnotit budoucnost dítěte a hlavně moţnosti uplatnění na pracovním trhu. Často se pak tyto děti, které se stěţí drţely na běţné škole, vrací nebo spíše přestupují na školy určené převáţně pro studenty se zrakovým postiţením. Je zajímavé, jak velkou roli hrají v rozhodování o budoucnosti právě rodiče. Děti nebo respektive mladí lidé, vycházející ze ZŠ, jsou často odkázáni jen na své rodiče a v rozhodování nechávají hlavní slovo právě jim. Proto tu má velké slovo výchovný poradce, který sleduje ţáky po určitý čas a můţe reálně spolu s ostatními pracovníky školy pomoci při správném výběru budoucího uplatnění. V poslední době ale přibývá ţáků s kombinovanými vadami, např. děti se zrakovým a mentálním postiţením nebo tělesným postiţením. O to komplikovanější a těţší je pak výběr budoucího povolání. Výchovný poradce musí vţdy reálně hodnotit a znát situaci pracovního uplatnění, aby mohl skutečně pomoci.

16

4. MOŢNOSTI DALŠÍHO STUDIA A RŮSTU V PROFESNÍ PŘÍPRAVĚ V následujících kapitolách bych chtěla představit moţnosti dalšího navazujícího studia po základním vzdělání. Ti ţáci, kteří vyjdou ze ZŠ praktických nebo speciálních je připraven ještě tzv. mezistupeň ve vzdělávání a to je dvouletá škola neprofesního typu, která připravuje mládeţ se zrakovou vadou na samostatný ţivot a po případě ke studiu na škole profesního typu. Takovou školou je právě Praktická škola Jaroslava Jeţka na Hradčanech17. Cílem této dvouleté výuky je rozšíření a prohloubení všeobecného vzdělávání, zvýšení samostatnosti a soběstačnosti a dalo by se říci, ţe i poskytnutí delší doby na rozhodnutí o dalších krocích k dosaţení budoucího povolání. Součástí školy je i internát, takţe školu mohou studovat i mimopraţští zájemci. Pro ostatní studenty, kteří vycházejí ze ZŠ, se v Praze nachází několik moţných variant studia, která jsou určena speciálně ke vzdělávání mládeţe se zrakovými vadami. Je to Gymnázium pro zrakově postiţenou mládeţ a Obchodní akademie a obchodní škola pro zrakově postiţenou mládeţ (Praha 5), Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postiţené (Praha 1) a v neposlední řadě Střední škola Aloyse Klara (Praha 4). Jak napovídá tento výčet škol, jedná se o různorodé varianty od manuálních oborů, které vykonávali nevidomí uţ od pradávna a kterým se říkalo tzv. „slepecká řemesla – kartáčník, kartonáţník, košíkář, čalouník, k nim se řadí montáţníci, telefonisté, maséři, ladiči pian, tak i z intelektuálních povolání: učitelé hudby, psychologové, právníci, programátoři a další.“18 V následujících podkapitolách se budu věnovat jednotlivým školám a jejich nabízeným oborům. Chtěla jsem nejdříve uspořádat studia rozdělením na manuální a intelektuální činnosti, ale protoţe některé školy nabízejí obě moţnosti studií, rozhodla jsem se pro uspořádání podle nabízených škol.

4.1.

Střední škola Aloyse Klara

Střední škola Aloyse Klara má jiţ dlouhodobou tradici, původní Klárův ústav slepců byl zaloţen jiţ v roce 1832 a to panem Prof. Dr. Aloysem Klárem, kterému se přezdívalo „Otec slepců“. Dnešním pokračovatelem tohoto ústavu je tedy Střední škola A. Klara, sídlící na adrese Vídeňská 28/756 na Praze 4 v Krči, která nabízí mnoho

17 18

Web.stránky Praktická škola Jaroslava Jeţka, adresa http://www.skolajj.cz/prakticka-skola/ Jesenský, Ján – „Tyflologické minimum a základy komplexního zabezp.zrak.post.“ – str. 75

17

různorodých oborů, mezi které patří: „Keramické práce, kartáčnické a košíkářské práce, keramik, čalouník, knihař, rekondiční sportovní masér, masér sportovní a rekondiční, textilní výtvarnictví a nástavbové studium podnikání.“19 Přednostně jsou přijímáni ţáci se ZPS – se zrakovým postiţením, ale přihlásit se mohou i ţáci bez zrakové vady. Podmínky pro přijetí jsou daná takto – ukončená povinná školní docházka, úspěšné vykonání přijímacích zkoušek (u oboru Textilní výtvarnictví téţ talentových zkoušek), zájem o obor, manuální zručnost a slušné chování. Zmíněné obory můţeme rozdělit na 3-leté a 4-leté, s tímţe studenti 3-letých oborů získávají na závěr výuční list a studenti 4-letých oborů ukončují své studium maturitní zkouškou.

4.1.1. 3-leté obory na Střední škole A. Klara Mezi tyto obory patří prvních šest výše zmiňovaných profesí. Obor keramické práce je vhodný především pro studenty základních škol praktických či speciálních. V tomto studiu získávají studenti jak teoretické znalosti, tak převáţně praktické dovednosti s keramikou a porcelánem. Během studia se učí nejen vytvářet základní keramické výrobky, ale také jak tyto výrobky zkrášlit, odekorovat či retušovat chyby. Studenti dokáţí pracovat s vypalovací pecí a poté roztřídí výrobky podle jakosti. Dalším 3-letým vzdělávacím oborem jsou kartáčnické a košíkářské práce. I tento obor je vhodný spíše pro studenty přicházející ze školy praktické či speciální. Naučí se zde různými pletacími technikami uplést výrobky košíkářské galanterie a z kartáčnictví se naučí pracovat s drátem či s umělými vlákny a vyrábět výrobky jako jsou smetáky, kartáče apod. Obor keramik je jiţ vhodnější pro absolventy základních škol. Zdá se na první pohled dost podobný, jako první zmíněný obor, a to keramické práce. Ale po bliţším seznámení zjišťuji, ţe tento obor je, i kdyţ se stejným zakončením jako obor keramické práce, náročnější. Studenti se zde s keramikou seznamují hlubším studiem a po absolvování jsou schopni si ti nejpodnikavější zaloţit vlastní ţivnost. Naučí se zde sami si připravovat materiál, sádrové formy, vyrábět keramické výrobky různými způsoby, tyto výrobky dále obrábět, vypalovat a zodpovídat za technický stav pece. Po zmínění těchto činností je jasné, ţe obor je náročnější, a proto se vyţaduje jiţ při přijímání studentů zájem o tento obor a pokud moţno jiţ předchozí zkušenosti s keramikou. 19

Web.stránky Střední škola A.Klara, Obory vzdělání, adresa: http://www.spsaklara.cz/obory.htm

18

Jedním z dalších oborů je čalouník, jehoţ práci bych nazvala spíše designér. Mládeţ, studující tento obor, umí nejen opravit jakýkoliv čalouněný nábytek, zhotovit polštář či pokládat koberce, ale dovedou také jistým způsobem aranţovat. I tito studenti mají moţnost zaloţit si vlastní ţivnost a nebo se mohou uplatnit v soukromých dílnách či v sériové výrobě nábytku. V oboru knihař, který je určen pouze pro slabozraké studenty, neboť podmínkou je moţnost přečíst černotiskové písmo, se samozřejmě jedná o ruční výrobu. Ale neznamená to, ţe by se studenti neučili obsluhovat i knihkařské stroje. Převáţná část studia ale přesto obnáší ruční práci s papírem, klíţení kniţních hřbetů, ruční zhotovování kniţních desek, zdobení umělecké vazby či základní věci, jako naučit se řezat papír či karton mechanickými nůţkami. Podle zdrojů ze samotné školy se absolventi tohoto oboru uplatňují v provozech polygrafického průmyslu či v soukromých dílnách. Posledním z uvedených 3-letých oborů je rekondiční a sportovní masér. Tento obor je vhodný pro všechny, kteří chtějí druhým lidem fyzicky pomoci. Studenti se zde naučí různé typy masáţí, vedení kartotéky klientů a navíc po absolvování studia dokáţí poskytnout poradenskou sluţbu. Tento typ profese má celkem dobré uplatnění na trhu práce. Lidé vyhledávají uvolnění a relaxaci právě ve formě masáţe, kterou mohou najít v posledních letech i u masérů s vadami zraku, kteří mohou po absolvování např. tohoto studia na Střední škole A. Klara, vlastnit ţivnostenský list. Někteří dobří studenti z těchto 3-letých oborů mohou pokračovat v nástavbovém studiu nazvané Podnikání. Toto studium je pouze na dva roky a je zakončeno maturitní zkouškou. Studenti se zde zdokonalí v ekonomické, obchodní a administrativní činnosti, aby byli schopni pracovat nejen v cizím podniku, ale také jako ţivnostníci, kteří si vedou své obchodní záleţitosti sami. Někteří jsou nadáni natolik, ţe mohou nadále po získání maturitní zkoušky studovat na vyšších či vysokých školách v příbuzných oborech.

4.1.2. 4-leté obory na Střední škole A. Klara Mezi 4-leté obory patří masér sportovní a rekondiční, který je zakončen závěrečnou maturitní zkouškou. Je tedy náročnější neţ 3-letý obor a vyţaduje tedy hlubší zájem. Také samozřejmě záleţí na moţnostech studenta. Zde se naučí nejen masírovat, ale také podle stavu klienta zhodnotit, kterou masáţ a za jakých podmínek pouţít, obsluhovat

19

přístrojové vybavení nebo zhotovit ceník úkonů. Je jasné, ţe po absolvování tohoto studia, můţe student vyuţít dalších moţností studia na vyšší či vysoké škole. Jeho uplatnění je podobné jako u maséra 3-letého oboru, to znamená, v masérských studiích či salonech a nebo si můţe dotyčný zaloţit své vlastní podnikání na základně ŢL. Druhým a to posledním 4-letým velice zajímavým oborem je textilní výtvarnictvítvorba dekorativních předmětů z textilních a přírodních materiálů, na které se skládají talentové zkoušky. Studenti se zde učí navrhovat a ručně zhotovovat výrobky různými umělecko-řemeslnými technikami v oblasti ručního tkaní, textilních hraček a košíkářství. Tito absolventi nachází uplatnění v designerských a realizačních činnostech v textilním průmyslu a textilní tvorbě.

4.2.

Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postiţené

Tato škola vyrostla na tradicích Deylova ústavu, který byl zaloţen v roce 1910 ve starobylé budově na Malé Straně (Maltézské náměstí 14, Praha 1). Jak z názvu vyplývá, zakladatelem původního ústavu byl oční lékař a vědec MUDr. Jan Deyl. První myšlenkou ústavu byla výchova slepé mládeţe, jak se dozvídám z webových stránek této školy20, později ale byla stále více zaměřena na vzdělávání v oboru hudby se záměrem připravit ţáky na profesi učitele hudby a ladiče klavíru. V dnešní době připravují školy – Konzervatoř (cca 100 ţáků) a střední škola (cca 25 ţáků) ţáky ve třech oborech: hudba, zpěv a ladění klavíru. Je školou s celostátní působností, coţ znamená, ţe mimopraţští studenti mají moţnost bydlet na internátě. Cílem školy je vzdělávat studenty pro povolání učitele hudby, vlastní hudební činnost či studium na vysoké škole. „Není cílem vychovávat špičkové sólisty či orchestrální hráče, ale široce vzdělané hudební pedagogy, kterým se tak otevře možnost pracovního uplatnění.“21 Výzkum v roce 1992, který byl prováděn formou rozhovorů s absolventy školy z let 1955-1992, coţ ukazuje na obrovské spektrum osob, ukázal, ţe hlavním zdrojem příjmu pro 92% absolventů této školy je mzda ze zaměstnání, pro 5% absolventů samostatné podnikání a pouze pro 3% absolventů je hlavním zdrojem obţivy invalidní důchod nebo jiná sociální dávka.22 Tento výzkum ukazuje stav prakticky před rokem 1989, ale i

20

Web.stránky Konzervatoř Jana Deyla, Charakteristika školy, adresa: http://www.kjd.cz/about SONS.-„Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho vyuţití v ţivotě n. a s.“, str. 48 22 SONS.-„Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho vyuţití v ţivotě n. a s.“, str. 107 21

20

v dnešní době se ukazuje, ţe absolventi Konzervatoře a střední školy nachází velké uplatnění převáţně jako učitelé hudby či zpěvu nebo jako hudebníci.

4.2.1. Obory hudba a zpěv Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postiţené přijímá přednostně ţáky se speciálně vzdělávacími potřebami, pokud je potřeba, přijme ţáky i bez těchto speciálních potřeb. K přijmutí ke studiu v oborech hudba a zpěv je nutné vykonat přijímací zkoušky, které se skládají z talentové a teoretické části. Ţák předvede nejdříve hru na zvolený nástroj nebo zazpívá zvolené písně, dále jsou prověřeny znalosti v hudební teorii a v neposlední řadě jsou prozkoumány sluchové a rytmické dispozice. Ţák by měl být i rozhodnut předběţně pro druhý nástroj, který po eventuelním nástupu do školy začne studovat. Svou roli v přijímacím řízení hraje také stupeň zrakové vady studenta.23 Po přijmutí na školu se v oboru hudba vyučuje hře na klavír, varhany, akordeon, kytaru, smyčcové a dechové nástroje (případně jeden hudební nástroj v kombinaci se zpěvem) a kromě toho všichni studenti procházejí výukou hry na klavír. Studijní program zahrnuje kromě individuální nástrojové výuky i předměty všeobecně vzdělávací, hudebně teoretické – jako jsou intonace, harmonice, dějiny hudby, rozbor skladeb – a didaktické. Studenti si dále mohou podle potřeby vybírat a navštěvovat i předměty speciální přípravy – např. bodový notopis, práce s kompenzační technikou, výuka jazyků, hra v souboru, sborový zpěv a další. Tyto dva obory jsou sedmileté, s tímţe v pátem ročníku mohou studenti skládat maturitní zkoušku a dosáhnout tak úplného středního odborného vzdělání. Studium se na závěr ukončuje vykonáním absolutoria. „Hudební vzdělávání osob se zrakovým postižením je vysoce odborná činnost, která nespočívá v pouhém přepisu notového materiálu do braillova písma. Je to činnost, která má svůj specifický průběh, který je třeba dobře znát a který je nutno respektovat.“24 Konzervatoř Jana Deyla si této činnosti velice váţí a uvědomuje si specifické problémy při výuce hudby, a proto je otevřena k bezplatným konzultacím všem lidem, kteří se jakkoliv věnují tomuto tématu.

23 24

Web.stránky Konzervatoř Jana Deyla, Přijímací řízení, adresa: http://www.kjd.cz/entrance_examination SONS.-„Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho vyuţití v ţivotě n. a s.“, str. 152

21

4.2.1.1. Problémy spojené s hudební přípravou dětí se zrakovým postižením Je jasné, ţe děti se zrakovým postiţením různého stupně mají specifické problémy s učením určitých návyků. U hraní na nástroj si tak můţeme některé tyto problémy ukázat a porovnat je s dětmi vidícími. Můţeme začít na příkladu počátečního vyučování nástrojové hry. U dětí se zrakovým postiţením je o mnoho těţší vytváření správných pohybových dovedností při hře neţ u dětí vidících, protoţe nemůţe tak jako vidící dítě odezírat či napodobovat učitele. Dále je tu problém se čtením notového zápisu. Dítě se zrakovou vadou je nuceno nejdříve zvládnout orientaci v bodovém písmu a pak teprve se postupně učit zásady Braillova slepeckého notopisu. To znamená, ţe dítě v předškolním věku je omezeno o moţnost intenzivní nástrojové výuky, protoţe ještě nezvládá notopis. Mezi další důleţitou zajímavost nelze nezmínit rozdíl mezi postupem při učení z černotiskového a bodového notopisu. Dítě, které vidí notový zápis a učí se technické a výrazové sloţky skladby se zároveň naučí skladbu hrát nazpaměť, kdeţto dítě se zrakovým handicapem, které se učí hrát podle bodového notopisu, je nuceno se skladbu nejdříve naučit nazpaměť a poté teprve řešit další stránky skladby. Pro děti s tímto postiţením to pak znamená menší mnoţství přehraných skladeb. Děti se zrakovým postiţením mají ale i některé schopnosti, které naopak dětem vidícím chybí. Mezi takové schopnosti patří například návyk soustředěného vyuţívání sluchu a kvalita rozvoje sluchových schopností ovlivněná dominancí smyslu sluchu.25

4.2.2. Obor ladění klavíru Přijímací zkoušky na tento obor ladění klavíru na střední škole pro zrakově postiţené, kde je vyučován, obnáší podobný styl přijímání jako u předchozích oborů. Je zde ale kladen maximální důraz na sluchové a manuální dispozice. Ţák je dále zkoušen ze znalostí hudební nauky. Zajímavá část zkoušek je právě předvedení základních úkonů v práci s dílenským nářadím, coţ obnáší zatloukání hřebíků, práce s kleštěmi nebo řezání dřeva.26 Zde je opravdu nutné znát předem stupeň zrakové vady ţáka, který zde hraje důleţitou roli. Ţák po přijmutí studuje tento obor většinou 5 let, kdy závěrem zakončuje studium maturitní zkouškou. Studenti ale mohou v individuálních případech končit jiţ ve 25

SONS.-„Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho vyuţití v ţivotě n. a s.“, str. 114-115 Web.stránky Konzervatoř Jana Deyla, Přijímací zkoušky, adresa: http://www.kjd.cz/entrance_examination 26

22

4.ročníku a zakončit tak své studium jen závěrečnou zkouškou. Mezi předměty patří jak všeobecně vzdělávací tak i odborné, jako jsou v tomto případě intonace, ladění klavíru, základy opravárenství nebo hra na klavír.27 Zajímavým a nejdůleţitějším předmětem se jeví Vývoj a stavba klavíru, který seznamuje studenty s vnitřním prostorem klavíru, jednotlivými částmi mechaniky a jejich funkcí. Dále se učí diagnostikovat funkční závady v mechanice klavíru a hledat způsoby jejich odstranění.28 V tomto oboru je nezbytná také praxe studentů. Tu vykonávají v různých organizacích, zabývajících se výrobou nebo opravou klavírů.

4.3.

Gymnázium pro zrakově postiţené a Střední odborná škola pro zrakově postiţené

Historie těchto dříve samostatných, v dnešní době spojených, škol se datuje dávno do 20. století. Gymnázium vzniklo jiţ v roce 1956, střední ekonomická škola pak o pár let později v roce 1968. Společná historie je psána ale aţ od roku 1984, kdy sídlily obě školy ve stejné budově, respektive aţ od roku 1986, kdy byly obě školy spojeny jedním učitelským sborem a vedením v jednu školu. Zřizovatelem školy je hlavní město Praha. Nyní sídlí škola v ulici Radlická 115 na Praze 5 – v Nových Butovicích.29 Tato škola je především určena pro studenty se zrakovým postiţením, ale přijímáni jsou také ti studenti, kteří z různých důvodů potřebují pracovat v menším kolektivu lidí. Ve třídě se počet studentů pohybuje mezi 10-14, coţ umoţňuje profesorům se více věnovat jednotlivým ţákům. Ve škole mohou také studovat ţáci bez postiţení, maximální limit je ale 25% těchto ţáků na jeden daný obor. Jedná se o školu s moderně vybavenými třídami a s odbornými učebnami vybavenými speciálními pomůckami pro studenty se zrakovým postiţením, kde úspěšnost absolventů při přijímání na VŠ je srovnatelně vysoká s běţnými středními školami. Škola disponuje také internátem první kategorie, jídelnou, tělocvičnou, posilovnou a jinými dalšími dispozicemi. Studenti zde studují na třech moţných oborech a to na čtyřletém všeobecném Gymnáziu, dále na čtyřleté Obchodní akademii a na dvouleté Obchodní škole. Gymnázium a Obchodní akademie jsou ukončeny maturitní zkouškou a zpravidla studenti pokračují ve studiu na vysokých školách podle svých moţností. Výuka je

27

Web.stránky Konzervatoř Jana Deyla, Vyučované obory, adresa: http://www.kjd.cz/education_sections SONS.-„Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho vyuţití v ţivotě n. a s.“, str. 54 29 Web.stránky Gymnázium pro zrakově postiţené, článek Z naší historie, adresa: http://goa.braillnet.cz/index.php?q=node/44 28

23

zaměřena na informační a výpočetní techniku, na studium dvou jazyků a na výběrové předměty. V oboru obchodní akademie je kladen důraz na předměty bankovnictví a pojišťovnictví, daňové právo, marketing a management. Tento obor je určen především studentům, kteří se chtějí zabývat střední ekonomikou nebo dále studovat na vysokých školách.30 Obor Obchodní škola je zakončen po dvou letech závěrečnou zkouškou, kdy jsou studenti připraveni k praktickým povoláním. K těmto povoláním patří především práce v administrativě, v call centrech nebo obsluze telekomunikačních zařízení.31 „Již druhým rokem škola realizuje projekt – Poskytování tyflopedických služeb a metodické pomoci na podporu integrace zrakově postižených žáků v oblasti středního školství.“32 Tím mohly vzniknout metodické materiály (zabývající se specifikou výuky studentů se zrakovým postiţením ve vybraných předmětech), které potřebovaly střední školy na výuku integrovaných studentů právě se zrakovým postiţením. Tímto tématem integrace a jejích kladů a záporů se věnuji v další kapitole, kdy jsem čerpala informace především z rozhovoru se speciální pedagoţkou ze SPC při škole Jaroslava Jeţka na Hradčanech.

4.4.

Nový typ maturity – Maturita bez handicapu

Touto podkapitolou bych ráda představila téma maturity bez handicapu. Je to téma, které je momentálně nejvíce probírané na školách, kterých se to týká. Jedná se o zavedení maturity bez handicapu jako běţný typ maturity pro studenty se zdravotním postiţením. Není stále jasné, kdy přesně bude tento typ zaveden, datum prvních zkoušek se zatím stále posouvá. Veškerým plánováním se zabývá Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT), které také koncem roku 2008 vydalo v Maturitním zpravodaji veškeré informace týkající se nové maturity pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Mezi tyto ţáky řadíme, podle školského zákona č. 561/2004, osoby se zdravotním postiţením, se zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.

30

Web.stránky Gymnázium pro zrak.postiţené, Obchodní akademie, adresa: http://goa.braillnet.cz/index.php?q=node/37 31 Web.stránky Gymnázium pro zrak.postiţené, Obchodní škola, adresa: http://goa.braillnet.cz/index.php?q=node/38 32 Výroční zpráva Gymnázia pro zrak.postiţené, str.10-kapitola Výchovné a kariérní poradenství, PhDr.Ivan Antov, adresa: http://goa.braillnet.cz/files/u1/vz78.pdf, str. 10

24

Chtěla bych se tedy v této podkapitole věnovat hlavně změnám a významu nové maturity pro studenty se zrakovým postiţením. Cílem nové maturitní podoby je uzpůsobovat podmínky konání maturitní zkoušky pro konkrétního ţáka do té míry, aby se vliv handicapu minimalizoval a šance všech ţáků tak mohly být stejné.33 Toto uzpůsobení platí jak pro ţáky studující na středních školách samostatně zřízených přímo pro ţáky se zdravotním postiţením, tak i pro ţáky integrované do škol běţného typu. Podle posudku ze speciálně-pedagogické poradny či centra rozhodne ředitel školy, do které skupiny ţák bude patřit a tím vzniká nárok na ty oné podmínky pro konání tohoto nového typu maturity. Skupiny jsou tři a jsou děleny podle stupně postiţení. V první kategorii mají ţáci nárok na čas prodlouţený o 75% a na kompenzační pomůcky. Druhá kategorie nabízí zvýšení časového limitu aţ o 100%, dále formální úpravy testu a zadání písemné práce (zvětšené písmo, Braillovo písmo, elektronická verze), moţnost volby způsobu zápisu řešení, obsahová úprava a nahrazení některých úloh, moţnost psaní písemné práce na PC a kompenzační pomůcky. Třetí skupina má navíc asistentskou spolupráci. K uzpůsobením podmínek pro konání Maturity bez handicapu zcela jistě patří úprava testových materiálů. Pro studenty se zrakovým handicapem ve skupinách II a III to znamená mnoho. „Například úlohy vyžadující řešení v grafické podobě je nemožné. A proto jsou takové úlohy nahrazeny úlohami jinými, ale tyto nové úlohy nemění obtížnost a v maximální možné míře zachovávají o obsahovou specifikaci testu.“34 K dalším úpravám podmínek pro konání této zkoušky patří kompenzační pomůcky, bez kterých by se většina studentů se zrakovým postiţením neobešla. Kromě pomůcek, které jsou běţně dovoleny u maturity mohou tito studenti pouţívat své osobní pomůcky, které pomáhají zmírnit důsledek porušené funkce (u slabozrakých ţáků) nebo kompenzují funkci zcela vyřazenou (u nevidomých ţáků). A v neposlední řadě patří ve III.skupině k úpravám podmínek asistence. Asistentem se zde rozumí osoba, která poskytuje pomoc konkrétnímu ţákovi průběţně během školního roku nebo jiná osoba jednorázově pověřená touto funkcí právě za účelem asistence u maturitní zkoušky. Úlohou asistenta je pomoci ţákovi minimalizovat důsledky postiţení, coţ znamená pomoc s orientací a mobilitou, příprava a obsluha pomůcek, pomoc se zápisem odpovědí do záznamových archů apod. Asistent můţe vykonávat i více funkcí najednou – můţe být zároveň zapisovatel, předčítač, motivující nebo praktický asistent, vţdy podle potřeby ţáka. 33 34

Maturitní zpravodaj 4/2008 (vkládaná příloha Učitelských novin), str. 1 Maturitní zpravodaj 4/2008 (vkládaná příloha Učitelských novin), str. 3

25

K tomuto novému prvku patří také ale i negativa. Některé školy vidí problém v nedostatku asistentů nebo financí na tyto asistenty. Dále je to i menší informovanost a strach z nového. Navíc tato část maturity bude státní maturitou, coţ znamená, ţe všechny otázky budou stejné a je jen na prověření časem, zda škola připravuje ţáky přesně na to, co bude předmětem zkoušek. Byly jiţ učiněny kroky k tomu, aby se tato část maturity vyzkoušela, proto některé školy vyuţily moţnosti Maturity nanečisto, za kterou vděčíme opět CERMATU (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání). Je jen otázka času, kdy tuto „novinku“ nebude zastírat nevědomost a obavy z moţných výsledků. Je to moţnost pro mnoho dalších nejen zrakově handicapovaných studentů, jak získat maturitu.

5. INTEGRACE OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM DO ŠKOL Se společenskými změnami po roce 1989 dochází ve školství k podstatným změnám. Začíná se postupně prosazovat myšlenka integrace dětí s postiţením do běţných škol tak, jak byla jiţ realizována v některých vyspělejších zemích. Pro rodiče dětí se zdravotním postiţením se tak vytvořila moţnost širšího výběru vhodné školy. Aby byla zajištěna kvalita vzdělávání těchto dětí a odborné vedení učitelů běţných škol, začala vznikat většinou při speciálních školách pedagogická centra s odborníky v dané oblasti. Tímto způsobem vzniklo i speciálně pedagogické centrum (SPC) při škole Jaroslava Jeţka na Hradčanech, které navázalo svojí působnost na předchozí neoficiální poradnu. Toto pedagogické centrum poskytuje tedy mimojiné poradenské sluţby dětem se zrakovým postiţením, jejich rodičům, pedagogům a všem ostatním, kteří jsou zainteresovaní při integraci. Úspěšnost integrace dětí se zrakovým postiţením do škol běţného typu záleţí na mnoha faktorech. Jedná se především o vstřícnost školy myšlence integrace, osobnost integrujících učitelů a asistentů pedagoga, osobnost dítěte, motivující a pomáhající rodina a mnoho dalších okolností. Jak říká paní PaedDr. Páchová ze SPC školy Jaroslava Jeţka: “Snaţíme se neprosazovat integraci za kaţdou cenu, ale vţdy a v kaţdém jednotlivém případě velmi citlivě zváţit ze všech úhlů pohledu situaci a pomoci tak rodičům správně se rozhodnout předloţením všech důleţitých faktů, aby oni i jejich zrakově postiţené dítě byli co nejspokojenější.“ Cílem jejich ale i dalších speciálně pedagogických center je samostatný soběstačný člověk, ke kterému je důleţité najít optimální cestu.

26

Hlavní myšlenkou integrace je heslo: „je přirozené být spolu“. Pro úspěšnost školské integrace – tedy přímé začlenění dítěte se zdravotním postiţením do běţné školy jsou uváděny tři významné podmínky a to postoje, odborná příprava a finanční zdroje. Pro úspěch inkluze35 jsou významné všechny tři podmínky stejnou měrou. V praxi se tedy můţeme setkat se situací, v níţ nedostatek financí omezí úspěšnost inkluze při dostatečné odborné přípravě i nadšení učitelů stejně často jako se situací, kdy inkluze selhává při dostatku finančních prostředků a dostatečné odbornosti, „pouze“ ve škole chybí atmosféra příznivá pro začleňování, coţ závisí na postojích členů učitelského sboru k myšlence integrace jako takové. I kdyţ integrace dětí se zrakovým postiţením není jednoduchá a stále sebou přináší rizika, je velmi důleţité, ţe tato moţnost tady po roce 1989 nastala a je čím dál více uznávanou moţností studia pro děti se zdravotním postiţením. Při zmínění tohoto moţného problému při uvaţování o integraci dítěte, pokud se jedná o finanční problémy, je moţné vyuţít také grantů pro integraci dětí a studentů se zrakovým postiţením, které nabízí např. Nadace Leontinka36, sídlící na Praze 5. Jejím posláním je umoţnit těmto dětem integraci do společnosti, vzdělání a do společenských aktivit. Nadace Leontinka rozděluje finanční prostředky a dary prostřednictvím jednotlivých projektů, zaměřených na pomoc konkrétním institucím a konkrétním dětem. Hlavními činnostmi této organizace je napomáhat integraci různými způsoby, např. spolupráce se speciálními školami pro zrakově postiţené děti, pomoc zvyšovat kvalitu výuky prostřednictvím učebních pomůcek, vybavení a doprovodných aktivit, dále se snaţí přispívat ke zvyšování úrovně vybavení v nemocnicích, které pomáhají dětem se zrakovým postiţením. Mezi další její činnosti patří informovat veřejnost o potřebách těchto dětí a pomáhat rozvíjet prevenci zrakových onemocnění. Další podporu a snahu o integraci osob se zrakovým postiţením můţeme najít u obecně prospěšné společnosti s názvem Tyfloservis, o.p.s. Hlavním cílem této organizace je podpora integrace slabozrakých a nevidomých lidí do společnosti prostřednictvím intervencí zaměřených na samotné nevidomé a slabozraké, širokou laickou i odbornou veřejnost. Tzn. ţe tato společnost pomáhá lidem s prostorovou 35

Na rozdíl od integrace, kdy se zkráceně pomůţe jednotlivci v začlenění do třídy a přizpůsobení se třídě, znamená inkluze vytvoření diferencovaných podmínek různým dětem tak, ţe všechy - ač se svými schopnostmi mohou značně lišit - získají prostředí, které je optimálně rozvíjí a přitom mohou pracovat ve společné, výkonově heterogenní sociální skupině. 36 Web.stránky Nadace Leontina, Granty, Ivana Kučerová, adresa: http://www.nadaceleontinka.cz/obsah.php?id=4

27

orientací, s učením základních lidských potřeb, se čtením a psaním Braillova bodového písma nebo také s nácvikem sociálních dovedností – jak se chovat ve společnosti, způsob kontaktu s lidmi apod. Do výčtu společností a organizací, které napomáhají k integraci, zahrnuji i velice důleţité centrum, které zpřístupňuje nevidomým a lidem s těţkou zrakovou vadou informace a umělecké hodnoty zároveň. Jedná se o KTN neboli Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana37. Knihovna nabízí prostřednicvím Braillova slepeckého písma, zvukových záznamů, reliefní grafiky a digitálních textů nepřeberné mnoţství informací. V názvu této tiskárny se zároveň dozvídáme o zakladateli, kterého bych zde ráda představila více, jelikoţ se jedná o významnou osobnost ve světě zrakového handicapu. Karel Emanuel Macan38 ţil v letech 1858 – 1925 a je podle mého krásným příkladem pro studenty se zrakovou vadou. Tento člověk oslepl v mládí a postupně si tedy zvykal ve „světě slepých“. Uvědomoval si nerovné společenské postavení lidí se zrakovým postiţením, a proto o to víc se snaţil o nápravu. Stal se postupem času učitelem v Klárově ústavu slepců v Praze. Jeho aktivity byly zaměřeny na oblast kultury a vzdělání, na ţurnalistiku a budování mezinárodních kontaktů. Pracoval také na reformě Braillova znakového systému. Knihovnu ústavu rozšířil ţánrově i tématicky do té míry, ţe se její fond mohl stát později jádrem veřejné knihovny pro nevidomé – dnešní KTN. „Svými moderními názory na postavení nevidomých ve společnosti, zdůrazňujícími individuální odpovědnost a aktivní přístup k životu daleko přerostl prostředí i dobu, v níž žil.“39 Dalším centrem, které pomáhá studentům nejen integrovat se, ale spíše podporovat samostatné studium, je tzv. Tereza. O tomto centru a o dalších podporách při studiu na VŠ bych se ráda zmínila v další důleţité kapitole této práce s názvem VŠ a studenti se zrakovým postiţením.

6. VŠ A STUDENTI SE ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM Po vystudování gymnázia či střední školy zakončené maturitou má student se zrakovým postiţením moţnost, tak jako student bez zrakové vady, studovat dále obor,

37

Web.stránky Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E.Macana, kapitola O nás, adresa: http://www.ktn.cz/index 38 Wikipedie, otevřená encyklopedie, ţivotopis K.E.Macana, adresa: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Emanuel_Macan 39 Web.stránky Knihovna a tiskárna pro nevidomě K.E.Macana, kapitola historie, adresa: http://www.ktn.cz/history

28

který ho zajímá. Dnešní doba umoţňuje těmto studentům studovat prakticky cokoliv, co jim jen trochu zraková vada dovolí. Existuje zde několik podpor. Jednou z těchto podpor je Opatření rektora Karlovy Univerzity č. 25/2008 s názvem Minimální standardy podpory poskytované studentům a uchazečům o studium se speciálními potřebami na Univerzitě Karlově s účinností od 1.října 2008. Je zde několik důleţitých bodů, které definují a deklarují práva studentů se speciálními potřebami, kam patří mimo jiné i studenti se zrakovými vadami. Jako jednu z hlavních a důleţitých ustanovení vidím v tom, ţe studenti a uchazeči o studium se speciálními potřebami mají zde deklarované stejné právo získat vysokoškolské vzdělání jako jiní. „Je tedy povinností Univerzity poskytovat každému studentovi a uchazeči o studium se speciálními potřebami takovou podporu nebo úpravy studia a prostředí, jejichž cílem je kompenzace důsledků postižení projevujících se v akademickém životě.“40 Znamená to, ţe se tím škola zavazuje (pro studenty se zrakovým postiţením) průběţně odstraňovat komunikační a informační bariéry a zejména zajistit srovnatelné podmínky pro přijímací zkoušky na jednotlivé obory. Na druhou stranu to znamená, ţe studenti se speciálními potřebami nebudou zvýhodňováni před ostatními studenty jakýmkoli sniţováním studijních nároků. Cílem tedy tohoto dokumentu je „umožnit všem studentům a uchazečům o studium, bez ohledu na povahu a stupeň jejich postižení, rovný přístup ke vzdělání, rozvoji jejich osobnosti, talentu, tvůrčích, intelektuálních i tělesných schopností v rozsahu jejich plného potenciálu“41. Na celouniverzitní úrovni působí pro tyto studenty se speciálními potřebami také koordinační Kancelář, sídlící v Celetné ulici na Praze 1. Ta zajišťuje konzultační, informační, evidenční a koncepční činnost a téţ metodickou pomoc v oblasti potřeb studentů a uchazečů o studium se speciálními potřebami. Co se týče přijímacích zkoušek na fakulty Karlovy Univerzity, musí jednotliví studenti se speciálními potřebami přiloţit k přihlášce o studium také speciální poţadavky týkající se jejich postiţení, doloţené potvrzením od lékaře či jiného relevantního odborného pracoviště. Studijní oddělení po přijmutí takovéto přihlášky informuje kontaktní osobu z koordinační Kanceláře, která spolu s proděkanem rozhodne, zda je moţné modifikovat přijímací zkoušky k danému typu postiţení u daného jedince. Ti potom umoţní uchazeči o studium překonat přijímací zkoušky 40

Web.stránky Karlovy Univerzity, Opatření rektora č.25/2008, Minimální standardy, kapitola Preambule, adresa: http://www.cuni.cz/UK-3053.html 41 Web.stránky Karlovy Univerzity, Opatření rektora č.25/2008, Minimální standardy, kapitola Preambule, adresa: http://www.cuni.cz/UK-3053.html

29

pomocí kompenzačních pomůcek, výpočetní techniky a dalších potřebných pomůcek. Pokud uchazeč u přijímacích zkoušek uspěje, je přijímán ke studiu na vysoké škole. K dalšímu zvládnutí studia pomáhá mnoho dalších speciálních středisek pro podporu studia u těchto studentů. Studenti se speciálními potřebami UK mají od 1.1. 2007 moţnost vyuţít přímé pomoci při studiu na jednotlivých fakultách, pomoc se nazývá Asistence při studiu na Univerzitě Karlově. Jedná se o projekt asistence, kdy běţní studenti poskytují osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby potřebnou pomoc při studiu. Jde zde především o doprovod, přepisování textů, načítání studijních textů, doučování, pomoc při přípravě na zkoušku, na přednášku aj. Jednotliví studenti, kteří mají zájem pomáhat svým kolegům se speciálními potřebami se mohou zaevidovat v koordinační Kanceláři. Poté absolvují přednášku, jak nejlépe pomáhat. Studenti se speciálními potřebami pak mají moţnost vyhledat asistenty v databázi a domluvit se s nimi na podmínkách spolupráce. Asistenti jsou placeni z grantu MŠMT jednou za čtvrt roku formou stipendia. Jedním z dalších center podpory bych jmenovala např. Laboratoř Carolina při univerzitě Karlově. Toto centrum podpory studia osob se zrakovým postiţením na UK vzniklo v roce 1992 na půdě Fakulty sociálních věd UK pro potřeby studentů univerzity. Od podzimu 1994 působí při Kabinetu software a výuky informatiky na Matematickofyzikální fakultě Univerzity Karlovy v budově na Malostranském náměstí. Jeho provoz je zajišťován z prostředků grantů, jak se dozvídám ze stránek tohoto střediska.42 Hlavním cílem je pomáhat handicapovaným studentům získávat potřebné informace ke studiu. V tzv. „laboratoři“ se nachází počítače s mnoha speciálními softwary a technikou, která umoţní lidem s jakoukoli zrakovou vadou dostat se k informacím. Laboratoř nabízí individuální kurzy s výpočetní technikou, poradenskou činnost a digitalizaci učebních materiálů. Podmínkou pro absolvování některého z kurzů je pouze znalost psaní na stroji a braillova písma (zájemci o práci s braillským řádkem). Ţádné předběţné počítačové znalosti nejsou nutností. Po ukončení kurzu kaţdý klient dostane registrační průkazku a na počítači uloţené osobní nastavení dle individuálních potřeb. Poté můţe do centra chodit získávat studijní materiály dle své potřeby. I tak jsou vţdy v laboratoři přítomni lektoři, kteří pomáhají při jednotlivých problémech. Jedním z dalších podpor byl i donedávna Institut rehabilitace zrakově postižených při fakultě humanitních studií sídlících na Praze 6. Jeho prvotním cílem bylo pomáhat

42

Web.stránky Laboratoře Karolina, kapitola O nás, adresa: http://carolina.mff.cuni.cz/about.php

30

lidem se zrakovým postiţením s prostorovou orientací a samostatným pohybem. Postupem času tento Institut začal i s dalšími činnostmi, jako je poradenství a expertní posudky, vývoj speciálních pomůcek pro nácvik prostorové orientace, návrhy na odstraňování architektonických bariér, řešení informačních systémů a mnoho dalšího. Těchto sluţeb vyuţívalo stále více studentů se zrakovou vadou, nejen z vysokých škol. V posledních letech začal Institut nabízet velice potřebnou a uţitečnou sluţbu. Nabízel studentům se zrakovým postiţením, kteří byli přijati na vysokou školu, seznámení se s umístěním a vnitřním členěním školy cca 1 měsíc před začátkem nástupu do prvního ročníku. Pracovník Institutu zájemcům ukázal i základní trasy kolem školy, např. k zastávce dopravního spojení, do menzy, na kolej a dle dalších potřeb budoucího studenta VŠ. „Po této úvodní přípravě následuje dlouhodobá doprovodná péče v rozsahu asi 16-20 hodin měsíčně, při které se operativně řeší vznikající potřeby studentů.“43 Výuka byla dále realizována v průběhu akademického roku individuálně, pravidelně cca 1x týdně. Tato sluţba se mi zdá velice vítanou pomocí při nástupu do nové školy. Studenti se zrakovým postiţením tak poznají svou školu nejdříve „v tichosti“ a postupně si mohou na nové prostředí zvyknout. Ulehčí jim to nástup při prvních dnech akademického roku, kdy jsou fakulty zaplněny mnoha novými studenty. Bohuţel ale tento Institut byl před dvěma roky – k datu 31. 12. 2008 zrušen ředitelem Institutu panem Pavlem Wienerem z finančních důvodů. Byl sepsán i otevřený dopis44 ředitele Institutu ministru MŠMT, kde je oficiálně Institut zrušen. Z jiné oblasti podpory bych jmenovala Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů, které vzniklo nedávno v roce 2004 v rámci změn Organizačního řádu RUK. Cílem činnosti tohoto centra je vytváření podmínek pro realizaci pohybových aktivit studentů se zdravotním postiţením UK. Soustřeďuje se především začátečníky, pro které vytváří metodické postupy k osvojení základních pohybových dovedností.45 Jak víme, pohybové aktivity pomáhají lidem se zdravotním postiţením k integraci do společnosti a umoţňují jim proţití plnohodnotného ţivota. Mezi provozované sporty centra patří: lyţování, jachting, kanoistika a plavání. Z mnoha dalších podpor bych na závěr chtěla jmenovat Oddělení pro nevidomé a zdravotně postižené při katolické fakultě Karlovy Univerzity, sídlící v Thákurově ulici 43

Web.stránky Karlovy Univerzity, Institut rehabilitace zrak.postiţených při FHS UK, adresa: http://www.cuni.cz/UK-682.html 44 Web.stránky Helpnet – článek Institut reh.zrak.post.končí činnost, adresa: http://www.helpnet.cz/aktualne/22513-3 45 Web.stránky Karlovy Univerzity, Centrum sportovních aktivit, Činnost centra, adresa: http://www.cuni.cz/UK-1929.html

31

na Praze 6. Toto oddělení knihovny zapůjčuje studentům se zrakovými vadami zvukové či digitalizované knihy s křesťanskou tematikou. Tato sluţba je pro studenty katolické fakulty zdarma, pro ostatní zájemce za minimální roční poplatek. Na stránkách tohoto oddělení najdeme i odkazy na další knihovny, ve kterých mohou studenti nalézt potřebné knihy ke studiu. Jedná se např. o knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K.E.Macana, o které jsem se jiţ v jedné z předchozích kapitol zmiňovala, dále svépomocná knihovna sdruţení Okamţik či Knihovna digitálních dokumentů SONS. Zatím jsem zmiňovala podpory studentů studujících Karlovu Univerzitu. U dalších vysokých škol v Praze existují také speciální střediska podpory pro studenty se zrakovými vadami. Zmínila bych známé centrum a to informaticky-technologické centrum Tereza. Je to středisko, které funguje na podobné bázi jako Laboratoř Karolina při Karlově Univerzitě. Toto centrum podporuje samostatnost studia osob se zrakovým postiţením při katedře matematiky na FJFI ČVUT na Praze 2. Nabízí studentům technologickou podporu, tzn. speciální výpočetní techniku a také „know how“46 jak tuto techniku efektivně pouţívat. Z tohoto výčtu různých Institutů a podpor je zřejmé, ţe v Praze jsou stále větší moţnosti pro studenty se zrakovou vadou studovat vysokou školu. Profesní příprava člověka se ukazuje v současném pojetí jako vysoce významná součást ţivota a provází jej celoţivotně, a to v rámci celoţivotního vzdělávání. Příprava na vysoké škole je nedílnou součástí profesního ţivota. Vysokoškolské studium můţe napomoci nejen zvýšení sociálního statutu, ale také seberealizaci člověka, zejména pak při jeho adekvátním vyuţití na trhu práce.

7. REKVALIFIKAČNÍ KURZY A PROJEKTY V PRAZE 7.1.

Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina

Touto kapitolou bych chtěla ukázat další moţnosti profesní přípravy osob se zrakovým postiţením. Existují lidé, kteří ztratili zrak v průběhu ţivota, zejména diabetici typu A, lidé po operaci mozku, lidé s progresivní zrakovou vadou či lidé po úrazech a pro ně tu jsou připraveny speciální rekvalifikační kurzy, které pomáhají v potřebné situaci. Jedná se zde o Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina o.p.s., které je jediné svého druhu v České Republice. Toto středisko se nachází na Praze 6 na Dědině, v ulici Šmolíkova 866 a zřizovatelem je SONS 46

Web.stránky Tereza – centrum podpory samost.studia zrak.postiţených, Poslání a cíle, adresa: http://www.tereza.fjfi.cvut.cz/poslani-a-cile/

32

(Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), základní listina byla vystavena v roce 1994. Základním cílem tohoto střediska je, aby si maximální počet osob s těţkým zrakovým postiţením udrţel své zaměstnání. Proto se středisko Dědina věnuje programům zaměřeným na osoby v produktivním věku od 16-ti let. Nabízí mimopraţským klientům moţnost pobytu – je zde 37 lůţek, z toho dvě jsou bezbariérová. Kaţdý rok můţe sluţeb vyuţít 60 – 80 klientů. Jednotlivé činnosti střediska můţeme rozdělit na důleţité sloţky, a to na sociální rehabilitaci, pracovní rehabilitaci a jednotlivé rekvalifikační kurzy pro nevidomé a slabozraké. Pro pochopení fungování tohoto procesu je důleţité si představit jednotlivé činnosti. Sociální rehabilitací rozumíme proces, jehoţ cílem je, aby se lidé se zrakovým postiţením naučili samostatně zvládat dovednosti nutné k běţnému ţivotu. Doba adaptace na podmínky ţivota bez moţnosti zrakového vnímání a zvládání základních dovedností náhradním způsobem je u klientů rozdílná. V průměru trvá tento proces 1218 měsíců. Poté následuje proces pracovní rehabilitace, který uţ napovídá, ţe se jedná o získávání dovedností a návyků, jejichţ zvládnutí je nezbytné pro klienty k zařazení do konkrétních rekvalifikačních kurzů nebo zaměstnání. Hlavním účelem této rehabilitace je tedy naučit klienty zvládat potřebné věci tak, aby je zbytečně nezatěţovaly a nevyčerpávaly při výkonu práce. Protoţe je jasné, ţe koho zmůţe cesta do práce natolik, ţe ho unaví, nebude poté v práci podávat takový výkon. Jednou z dalších oblastí, které zde klienti řeší, je zvládání obsluhy elektronických kompenzačních pomůcek pro zpřístupnění informací. V této fázi pracovní rehabilitace dochází také k zásadnímu bodu. Klient se zaeviduje na příslušném Úřadu práce v místě bydliště jako nezaměstnaný ţadatel o rekvalifikaci. Psycholoţka střediska pak provede s klientem test pracovního uplatnění, ve kterém se zjišťuje pracovní potenciál, úroveň mentálních schopností a manuálních dovedností. Na základě zhodnocení všech hledisek je vytipován nejvhodnější pracovní obor. O rekvalifikaci v tomto oboru je potom jednáno s daným Úřadem práce. Proces rekvalifikace je smysluplný pouze tehdy, je-li na jeho konci zaměstnaný klient. Na základě dohody daný kurz uhradí Úřad práce nebo také budoucí zaměstnavatel člověka zrakově postiţeného. Kaţdý kurz končí závěrečnou zkouškou před komisí a absolvent poté obdrţí certifikát o splnění. Středisko Dědina nabízí rekvalifikační kurzy jako jsou nevidomý a slabozraký masér, keramická výroba, 33

košíkářská výroba, nácvik obsluhy PC, rekvalifikační kurz tkadlec a rekvalifikační kurz Operátor Call Centra. Kaţdý kurz trvá jinou dobu a vyţaduje jiné podmínky přijetí a absolvování. Pro představu uvádím podrobněji kurz pro maséra. Rekvalifikační kurz masérů připravuje osoby se zrakovým postiţením k samostatnému výkonu ve zdravotnických zařízení. Podmínky k přijetí jsou specifické – klient musí být starší 18-ti let, musí mít úspěšně dokončené střední vzdělání, dále musí donést potvrzení o dobrém zdravotním stavu a v neposlední řadě je důleţité sloţit přijímací ústní pohovor. Po přijmutí absolvuje klient 671 hodin výuky. Mezi nejdůleţitější předměty patří teoreticko-praktická výuka masáţí, somatologie, první pomoc a odborná praxe. Klienti mají moţnost cvičit svou dovednost na vděčných zákaznících v Domově sv. Karla Boromejského v Praze Řepích či v Domově důchodců v Bořanovicích. Výhoda tohoto kurzu pro osoby se zrakovým postiţením spočívá samozřejmě v moţnosti pouţívání speciálních didaktických pomůcek, pomáhajících překonávat bariéru, vyplývající ze změny vidění nebo ztráty zraku.47 Maséra, jak by moţná někdo nečekal, můţe studovat a poté profesionálně vykonávat i zcela nevidomí lidé. Po ukončení kurzu dostává absolvent osvědčení, které ho opravňuje k výkonu povolání maséra. Středisko Dědina získalo v projektu IES CERTIFIKACE rating BB Kvalitní instituce na velmi dobré profesionální úrovni. Na základě toho si kaţdý absolvent můţe poţádat o vydání mezinárodního certifikátu, které opravňuje maséra pracovat i v zahraničí. Já osobně v tom vidím veliký pokrok a nepřeberné pracovní moţnosti.

7.2 Tyfloservis, o.p.s. a Tyflocentrum, o.p.s. Do kapitoly k rekvalifikačním kurzům připojuji i tyto dvě obecně prospěšné společnosti, zaloţené jako předchozí Středisko Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých v ČR (SONS). Jsou to společnosti, které pracují po celé ČR s lidmi se zrakovým postiţením. Kaţdé má tak trochu jiné činnosti. Hlavní činností Tyfloservisu je podpora integrace nevidomých a slabozrakých lidí do společnosti prostřednictvím intervencí zaměřených na samotné nevidomé a slabozraké a dalším jim blízkým osobám. Pořádají rehabilitační kurzy, které po absolvování pomohou daným osobám zvýšit samostatnost v kaţdodenních činnostech. Tyto kurzy nejsou rekvalifikační, tzn. nezískávají ţádné osvědčení, ale pomohou lidem se zrakovým postiţením vyrovnat své moţnosti na trhu práce s lidmi ostatními. Učí se zde prostorovou orientaci, čtení a psaní 47

Web.stránky Dědina, kapitola Akreditovaný kvalifikační kurz Nevidomý a slabozraký masér, adresa: http://www.dedina.cz/maser.html

34

Braillova písma, psaní na psacím stroji a na klávesnici počítače a v neposlední řadě nácvik obsluhy rehabilitačních a kompenzačních pomůcek. Tyflocentra naopak upřednostňují především nácvik obsluhy náročných kompenzačních pomůcek, kam patří počítač a pomůcky s tím spojené. Mezi další důleţité činnosti centra patří sociálně právní a pracovně právní poradenství, technické poradenství při výběru kompenzačních pomůcek včetně nácviku obsluhy či základní i nadstavbové kurzy práce s PC. V rámci podpory pracovního uplatnění jsou ve specializovaných odděleních pracovní podpory vyškolení pracovníci, kteří pomáhají lidem se zrakovým postiţením hledat práci. Lze vyuţít více forem pomoci. Tyflocentrum působí jako zprostředkovací pracovní agentura a nabízí služby podporovaného zaměstnání.“Jedná se o komplex služeb, který osobám se zrakovým postižením pomáhá uplatnit se na otevřeném trhu práce.“48 Zájemci z řad zrakově postiţených mají moţnost se zaregistrovat do programu Podpory pracovního uplatnění, kde mají větší moţnost, ţe je nějaký zaměstnavatel najde a zaměstná. Cílem Tyflocentra je podporovat zaměstnavatele, aby přijímali na pracovní místa osoby se zrakovým postiţením a ukázat jim, ţe přijetí takového člověka nemusí vyţadovat větší finanční či časové investice neţ při přijetí zcela zdravého jedince. Zaměstnavatel po přijetí člověka se zrakovým postiţením tak získává i různé výhody, např. dostává daňové úlevy, příspěvky od úřadu práce atd. Tyflocentrum se také zavazuje zaměstnavateli dlouhodobě pomáhat, ve smyslu, ţe zapůjčí kompenzační pomůcky, schválí vhodnost pracovního prostředí či řeší případné nastalé problémy. Navíc jsou sluţby poskytované v rámci podporovaného zaměstnávání poskytovány oběma stranám bezplatně. Přes výčet positivních argumentů ze strany Centra se zaměstnavatelé přesto tolik o spolupráci nezajímají. V dnešní době je důleţitá efektivnost dané práce a proto mnoho zaměstnavatelů zatím nevěří, ţe by osoba se zrakovou vadou mohla danou pozici vykonávat. Proto si myslím, ţe toto centrum má do budoucna mnoho práce s propagováním této problematiky. Dalšími činnostmi Tyflocentra jsou projekty, které pomáhají osobám se zrakovou vadou s uplatněním se na trhu práce nebo také zvyšují standardy zaměstnanců tohoto centra. V minulosti probíhaly projekty s názvy „Práce bez bariér“ – 2005-2007 nebo „Cesty ke stabilitě“ – 2006-2007, které měli pokaţdé úspěch. U projektu „Práce bez bariér“ se jednalo o podporu pracovního uplatnění osob se zrakovým postiţením na 48

Web.stránky Tyflocentrum Praha, o.p.s., kapitola Podporované zaměstnávání, adresa: http://praha.tyflocentrum.cz/?b=Onas&bb=Sluzby&c=Sluzby_Podpora

35

území Prahy. Hlavní náplní projektu bylo usnadnit začlenění občanů se zrakovým handicapem do pracovního procesu. Toho mělo být dosaţeno především systémem vzdělávání, které reaguje na aktuální potřeby trhu práce. Vzdělávání uchazečů o zaměstnání bylo v projektu rozděleno do dvou základních rovin. Za prvé se jednalo o systém vzdělávacích kurzů, které byly zaměřeny na zvyšování odbornosti v odvětvích vhodných pro lidi se zrakovým handicapem a v druhé rovině bylo vzdělávání zaměřeno na získávání nezbytných sociálních dovedností a schopností prosadit se na trhu práce. V této době probíhá nový projekt s názvem „Jak uspět na trhu práce“49 – 2009-2011. Součástí projektu je program s názvem „Pomáháme lidem se zrakovým postiţením uspět na trhu práce“. Obecným záměrem celého programu je připravit jeho účastníky ke vstupu na současný trh práce v Praze. Nejdříve byly zjištěny základní poţadavky zaměstnavatelů a poté se u účastníků programu sestavil individuální plán profesního rozvoje tak, aby odpovídal poţadavkům trhu práce. Nyní je na řadě spuštění kurzů, které účastníky naučí – psát všemi deseti prsty na PC, orientovat se na trhu práce, pracovat s počítačem a umět se orientovat v neznámém prostředí zaměstnavatele. Po skončení projektu dojde k vyhodnocení a poté bude zjištěno, jak úspěšný projekt, který z převáţné části financovala Evropská Unie v rámci Evropského sociální fondu, dopadl. Já v tom vidím veliký krok kupředu, který umoţní alespoň malému mnoţství reálně se zapojit na trh práce. Zkušenosti z předchozích projektů Sjednocené organizace ukazují, ţe projekty mají smysl a ţe určité procento zúčastněných osob si najde a udrţí svou práci. Např. u projektu „Tyfloemployability“50, konané Tyflocentry ve třech krajích ČR a trvající necelé 3 roky, se podařilo najít 33ti lidem práci, kterou si dokázali udrţet a dalším 50ti lidem se podařilo úspěšně absolvovat rekvalifikační program. Výsledky projektu bohuţel neuvádí, kolik zájemců se celkem projektu účastnilo, ale i tak je vidět, ţe projekt měl velký úspěch. Jak je vidět, výše zmíněné projekty od Sjednocené organizace reagují na neutěšený stav zaměstnanosti osob se zrakovým postiţením. Po shrnutí hlavních organizátorů těchto projektů jsou hlavními úkoly do budoucna, a já s nimi plně souhlasím, – vytvořit efektivní systém proškolování a tréninku dovedností u ţadatelů se zrakovou vadou o práci, zajistit komplexní poradenství, účinně pomáhat s nalezením zaměstnání pro uchazeče a vytvořit efektivní způsob pomoci na pracovišti v prvních dnech zaměstnání. 49

Web.stránky Tyflocentrum Praha o.p.s., článek Jak uspět na trhu práce, adresa: http://praha.tyflocentrum.cz/?b=Projekty&c=Projekty 50 Web.stránky Tyfloemployability, článek závěrečná konference k projektu, adresa: http://www.tyfloemploy.org/aktuality/zaverecna-konference

36

8. POČÍTAČ A ČLOVĚK SE ZRAKOVÝM POSTIŢENÍM Nyní se dostávám k tématu počítač a osoba se zrakovou vadou. Ztráta zraku, jak jsem jiţ psala v úvodu, přináší mnoho obtíţí, mezi které patří ztíţený přístup k informacím, tím pádem i zhoršenou moţnost komunikace se světem. Řešením tohoto problému se zabývalo jiţ mnoho lidí, například pan Louis Braille v první polovině 19.století, který vynalezl tzv. Braillovo písmo, které se hojně pouţívá dodnes. K rychlejšímu psaní se začal později pouţívat tzv. Pichtův stroj. Počítače jako takové vznikli aţ o něco později. První počítače byly vyrobeny ve 30.letech 20.století a aţ před rokem 1990 byly zaznamenány první snahy o zpřístupnění informatiky osobám se zrakovou vadou. „Po roce 1991 byl do ČR dovezen první PC zařízení pro nevidomé s názvem Eureka A4 - v té době jediná kompenzační pomůcka pro zmírnění negativních důsledků informační bariéry nevidomých.“51 V následujících letech vzniklo Digitalizační středisko, jehoţ pracovníci převáděli tištěný text do digitálního a tím zpřístupňovali čím dál více informací pro pouţití v systému Eureka. V roce 1994 proţívá veliký rozvoj hlasový výstup a zpřístupnění běţného PC pro lidi s těţkou zrakovou vadou. Začínají první kurzy ovládání PC v prostředí MS DOS se speciálními úpravami. Počítače se speciálním vybavením se staly v roce 1995 prostřednictvím novelizace vyhlášky 182/91 sb.52 ve znění pozdějších předpisů významnou kompenzační pomůckou pro nevidomé a slabozraké. Podle této vyhlášky si lze zcela samostatně pořídit a zaţádat o jednorázový příspěvek na např. digitální čtecí zařízení s hlasovým výstupem, digitální zvětšovací lupu pro slabozraké či elektronický zápisník pro nevidomé. Dále probíhá zaškolování a testování pomůcek a spolupráce s firmami vytvářejícími speciální programy. V dalších letech byl zahájen provoz internetového serveru Braillnet plus, kdy se jednalo o první pokus zpřístupnění Internetu pro uţivatele se zrakovým handicapem. V roce 1998 vzniká nový speciální obor s názvem Instruktor výuky obsluhy PC pro osoby se zrakovým postiţením53 a jsou vytvářeny webové stránky pro neziskové organizace zdravotně postiţených. Školení v obsluze PC dosahuje profesionální úrovně instruktoři skládají zkoušky a kurzy obsluhy PC pro osoby se zrakovým postiţením jsou

51

Web.stránky IS Braillnet, článek PC se speciální úpravou pro těţce zrakově postiţené uţivatele, adresa: http://is.braillnet.cz/pocitace.php 52 Vyhláška č. 182/1991 Sb. – úplné znění, § 33 a příloha č.4, adresa: http://i.iinfo.cz/urs-att/p_182-91114816949052473.htm#P%C5%99%C3%ADl.4 53 Web.stránky IS Braillnet, článek PC se speciální úpravou pro těţce zrakově postiţené uţivatele, adresa: http://is.braillnet.cz/pocitace.php

37

akreditovány. V neposlední řadě zakládá v roce 2000 Sjednocená organizace (SONS) několik regionálních obecně prospěšných společností, které v některých regionech pokračují v činnosti školení v obsluze PC. V Praze má člověk se zrakovou vadou moţnost přihlásit se do různých kurzů nácviku obsluhy PC. O těchto kurzech více v podkapitole.

8.1 Kurzy a školení v oblasti počítačů v Praze Jedním z nabízejících středisek takových kurzů je Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina; dále budu pouţívat pouze název Dědina. Středisko nabízí zájemcům několik moţností, jak se s počítačem seznámit a získat tím tak nový prostor ke komunikaci. Existuje zde přípravný kurz, který je pro zájemce zdarma a seznámí ho s psaním na klávesnici desetiprstovou technikou či s nácvikem sluchové analýzy hlasových výstupů. Poté na něj navazuje kurz základní, kde se jedná o nácvik obsluhy osobního počítače. Kurz jiţ zdarma není, stojí 10.000,-Kč a je určen všem dospělým občanům s těţkou zrakovou vadou, kteří si opatřili nebo chtějí opatřit elektronickou kompenzační pomůcku54, dále ţákům a studentům se zrakovou vadou studující speciální základní či střední školy nebo jsou integrováni do běţných škol a nebo také pro rodinné příslušníky a osoby blízké lidem se zrakovou vadou. Cílem základního kurzu obsluhy elektronických kompenzačních pomůcek pro zpřístupnění informací osobám těţce zrakově postiţeným, je naučit takto postiţeného klienta vyuţívat osobní počítač se speciální úpravou jako osobní pomůcku, která pomáhá odstranit některé části informační bariéry a zmírňuje tak negativní důsledky těţkého zrakového postiţení. Co se týče kompenzačních pomůcek, mezi nejdůleţitější a nejpotřebnější patří tyto tři: čtecí přístroj pro nevidomé, elektronický zápisník pro nevidomé a digitální zvětšovací lupa pro slabozraké.55 Svou významnou funkci tyto pomůcky plní jak u klientů, kteří studují nebo pracují, tak u klientů, kteří jsou momentálně bez zaměstnání nebo u nich předpoklad pracovního uplatnění prozatím není. Tito lidé mohou vyuţít základní potřeby, jako je čtení tištěného dokumentu, psaní textů – např. dopisů a jejich tisk nebo

54

Pojmem "kompenzační pomůcka pro zpřístupnění informací nevidomým a jinak těžce zrakově postiženým osobám" označujeme osobní počítač se speciální úpravou v oblasti technických komponentů a programového vybavení, která takto postiţeným lidem umoţní zpřístupnění informací uloţených ve formě běţného textu nebo v podobě digitálního záznamu počítačového kódu. 55 Web.stránky Dědina, článek Základy obsluhy osobního počítače, kapitola Způsoby a formy ověřování získaných znalostí, adresa: http://www.dedina.cz/zakladni.html

38

zpracovávání seznamů pro osobní pouţití (kuchařka, seznamy). Po absolvování kurzu dostává účastník osvědčení a měl by tedy ovládat především čtecí funkci a samostatně zpracovávat specifické a kaţdodenní informace. Dalším kurzem, které Dědina pořádá, je rekvalifikační kurz obsluhy osobního počítače, který je určen těm klientům, kteří se potřebují naučit vyuţívat osobní počítač jako pracovní pomůcku v souvislosti s výkonem konkrétního zaměstnání. Tento kurz stojí 20.000,-Kč, ale za účastníka jej platí většinou Úřad Práce, u kterého je účastník registrován. Cílem tohoto kurzu je umoţnit účastníkovi, aby své znalosti mohl vyuţívat k práci také v podmínkách absence či váţného poškození zraku, které znemoţňuje pracovat s texty či digitálními daty běţným způsobem. „Po absolvování kurzu umožní získané vědomosti dané osobě vykonávat běžnou kancelářskou práci, práci v informačních střediscích, v telemarketingu, dispečinku, nebo efektně používat tuto techniku při profesích překladatel, právník, programátor, učitel, vedoucí pracovník, pracovník v informační oblasti“, jak jsem se dozvěděla při rozhovoru s nevidomým učitelem panem Budzákem ze Střediska Dědina. Kurz probíhá vţdy formou individuální výuky, neboť nároky na zvládnutí obsluhy osobního počítače uţivatelem zrakově postiţeným jsou poměrně veliké. Měla jsem moţnost být přítomna na několika hodinách výuky, kdy se jedna z účastnic kurzu učila základní práci s počítačem. Já, jako běţný vidící uţivatel počítače, pouţívám z klávesnice ty klávesy, které vidím a bez práce s myší bych nezvládla skoro nic. V několika vyučovacích hodinách při sledování nevidomého učitele jsem zjistila, ţe existuje velké mnoţství klávesových zkratek, které uţivatelé počítačů se zrakovou vadou musí pouţívat, protoţe se potřebují obejít např. bez myši. Je potřeba, aby účastníci měli dostatek prostoru pro zvládnutí všech poţadavků a proto je délka kurzu stanovena na 142 hodin. Mezi další sluţby Střediska Dědina v oblasti počítačů patří ještě nadstavbové kurzy či konzultace. Nejoblíbenějšími nadstavbovými kurzy jsou práce s internetem, tabulkovým procesorem MS Excel, MS Word – pokročilé funkce, Základy práce se zvukem či dokonce Základy tvorby webových stránek. Konzultace jsou pak určeny pro uţivatele pc pomůcek, kteří řeší nějaký dílčí problém nebo zvaţují koupi kompenzačních pomůcek a chtějí se nejdřív s pomůckou více seznámit a vyzkoušet si ji. Znalost práce s počítačem umoţňuje všem lidem se zrakovým postiţením číst a psát a tak komunikovat s mnoha dalšími jedinci. Vstup počítačů do světa nevidomých můţeme srovnat se zlomem, který pro nevidomé znamenalo Brailleovo písmo. To koncem minulého století zajistilo lidem s těţkou zrakovou vadou gramotnost, tedy 39

moţnost základního vzdělání. A díky počítačům padla omezení v tom, co můţe nevidomý nebo jinak zrakově postiţený studovat.

8.2 Internet a lidé se zrakovým postiţením Kdyţ se naučí člověk se zrakovou vadou zacházet s počítačem, je uţ velice blízko k tomu, aby pouţíval internet. V kurzu, kde se účastník naučí pracovat na počítači, získává většinou i základní znalosti s internetem – zaloţí si vlastní e-mailovou schránku, umí komunikovat přes Skype a ICQ a získává i základní znalost vyhledávání na webových stránkách. Bohuţel zdaleka ne všechny webové stránky jsou zpřístupněny lidem se zrakovým postiţením. Při kurzech výpočetní techniky pro studenty se zrakovým postiţením se zjistilo, ţe webové stránky nejsou těmto lidem zpřístupněny. A proto, aby bylo moţné uţivatele se zrakovým postiţením v pouţívání webu školit a ti pak mohli webové stránky pouţívat, bylo třeba s tímto stavem něco udělat. Proto vznikl v roce 2000 program s názvem Blind Friendly Web, který se začal systematicky věnovat přístupnosti webových stránek. Zaloţila ho jiţ několikráte zmiňovaná Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR (SONS) jako první projekt svého druhu u nás. Prvními úkoly bylo mapování stránek, které jsou pro osoby se zrakovou vadou přístupné, a jejich umístění do katalogu Blind Friendly a vytvoření metodického návodu pro tvůrce webů.56 Dalšími úkoly i do budoucna je stále rozšiřovat seznam webových stránek, které jsou pro lidi se zrakovým postiţením dostupné, poukazovat stále na principy bezbariérového webu a přimět všechny tvůrce k dodrţování těchto principů. Zatím se tento úkol podařilo realizovat zejména v oblasti státní správy a samosprávy, myšlenka přístupnosti webů pronikla zejména do veřejných sluţeb (knihovny) či neziskového sektoru. Velikým ulehčením pro studenty se zrakovým postiţením je na internetu hlavně zpřístupnění digitalizovaných textů. Dříve to bylo mnohem sloţitější, student nejdřív získal informace díky načtení na magnetofonovou pásku a poté si informace vytisknul slepeckým bodovým písmem. Dnes se dá dostat na internetu k mnoha textům, které jsou v digitalizované podobě, navíc lze dnes získat digitální podobu textů přímo od vydavatelů a nakladatelů. Student tedy nemusí chodit do knihovny, zde sloţitě skenovat knihy pomocí skenerů do počítače a pak ještě upravovat texty v počítači, aby je dokázal

56

Web.stránky Blind Friendly Web, článek O Projektu, kapitola První etapa, adresa: http://www.blindfriendly.cz/o-projektu

40

software rozpoznat a přečíst. Je to určitě obrovské ulehčení pro studium pro studenty se zrakovou vadou. V neposlední řadě je přínosem prostředí internetu určitá svoboda a samostatnost. Při těchto moţnostech jsou lidé konečně nezávislí na ostatních lidech, internet stírá rozdíly. Při psaní si s někým přes mail nebo přes chat se nepozná, jestli je daný člověk jakkoli handicapovaný. S internetem se v dnešní době lidem se zrakovým postiţením otevírá nejen svět plný informací pro osobní ţivot, ale také moţnost vzdělání všech stupňů. Počítač se stal neoddělitelnou součástí kaţdodenního ţivota běţných lidí a díky modernizaci technického vybavení se stává součástí kaţdodenního ţivota i lidí se zrakovým postiţením. V tom vidím největší pokrok za poslední dobu v oblasti vzdělávání osob se zrakovým postiţením. SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI: Cílem této první části bylo zjistit, zda v Praze existují školy, instituce či obory, které mohou studovat osoby se zrakovými vadami. Domnívala jsem se, ţe jedním z mnohých důvodů vysoké nezaměstnanosti zrakově handicapovaných, jsou nedostatečné studijní moţnosti. Chtěla jsem zjistit, zda nízká kvalifikovanost těchto osob není zapříčiněna problémy s moţnostmi studovat. Zjistila jsem však, ţe v Praze se nalézá několik základních škol určené dětem se zrakovým postiţením, dále střední školy a gymnázium, konzervatoř zaměřená na studenty se zrakovým handicapem a mnoho dalšího. Zajímavým záţitkem byl rozhovor s pedagoţkou ze Speciálně pedagogického centra, která poukázala na moţnost integrace ţáků se zrakovým postiţením do běţných škol. Zmínila jsem se dále i o různých podporách při studiu na vysokých školách. V Praze jsou také další moţnosti rekvalifikačních kurzů a sebevzdělávání pomocí práce s počítačem a internetem. Po tomto shrnutí nelze nevidět, ţe škála výběru studia se pro ţáky se zrakovým handicapem stále po roce 1989 rozšiřuje. Technické moţnosti dovolují dnes i naprosto nevidomým spoluobčanům pracovat s počítačem a dorozumívat se tak běţně se společností. Nabízí se i větší moţnost výběru povolání. Má domněnka o malých moţnostech studia je tedy méně pravděpodobná co se týče důvodů vysoké nezaměstnanosti lidí se zrakovými vadami. Nabízí se zde ale zmínit vyvstalé problémy. Počítač s kompenzačními pomůckami si nemůţe kaţdý student se zrakovým postiţením dovolit, je draţší pro svoje speciální funkce. 41

Dále přibývá dětí s kombinovanými vadami – coţ znamená, ţe děti jsou postiţeny nejen úbytkem zraku, ale často také tělesně či mentálně a nemají tedy takové moţnosti se vzdělávat. Jedním z dalších moţných důvodů velké nezaměstnanosti osob se zrakovými vadami, je nevědomost společnosti o pracovních moţnostech těchto lidí. Pokusím se tedy, v druhé části práce, dotazníkem zjistit, jak moc je společnost informována.

9. ŠETŘENÍ – dotazník o povědomí lidí o profesních moţnostech příprav a studia osob se zrakovým postiţením Potenciál osob se zrakovým postiţením jako pracovní síly je na trhu práce stále velice málo vyuţitý a nedoceněný. Váţným problémem nevidomých a slabozrakých při integraci na trh práce je podle Sjednocené organizace SONS jejich nízká kvalifikace. Dle průzkumu TyfloCentra Praha z roku 2003 má jen 40% takto postiţených osob úplné středoškolské vzdělání, chybí jim základní znalosti v oblasti komunikace a výpočetní techniky. Tyto problémy mají za následek, ţe nezaměstnanost zrakově handicapovaných občanů dosahuje aţ 70 %. Od tohoto průzkumu uteklo jiţ 6 let a situace se mírně lepší. Z teoretické části této práce je patrné, ţe v Praze je v dnešní době mnoho moţností studovat, jsou tu podpůrné programy, výpočetní kurzy a mnoho jiných center. Takţe mě zajímá v čem tedy hledat příčinu tohoto neutěšeného stavu nezaměstnanosti? Není moţné, ţe k tomuto stavu přispívá v určitém mnoţství nedůvěra veřejnosti v moţnosti a schopnosti nevidomých? Můţeme zde veřejnost brát jako potencionální zaměstnavatele, resp.zaměstnance – kolegy. Jak moc je tedy společnost informována o vzdělanosti lidí se zrakovým postiţením? Odpovědí mi bude vyhodnocení dotazníku. Dotazník s 11 otázkami jsem rozposlala mailem mezi své kamarády a známé a poprosila je o šíření tohoto šetření i mezi další moţné korespondenty. Na vyplnění a zaslání anonymního dotazníku zpět jsem stanovila lhůtu 14ti dní a za tuto dobu se mi vrátilo celkem 78 zodpovězených prací. Mezi základní informace o lidech jsem připojila moţnosti – pohlaví, zaměstnání a pro zajímavost i věk osob. Pro zajímavost tedy uvádím počet jednotlivých respondentů. Vyplnění dotazníku se zúčastnilo 32 muţů a 46 ţen, z toho 12 lidí bylo ve věku 6-15 let, 27 lidí ve věku 16-26 let, 24 lidí ve věku 27-40 let, 13 lidí ve věku 41-60 a pouze 2 osoby zatrhly věk 61 a více let. Z moţnosti zaměstnávání zatrhlo 39 osob statut studenta, 28 lidí je zaměstnaných, 8 lidí – pouze ţen

42

uvedlo, ţe jsou momentálně v domácnosti a zbylé 3 osoby zaškrtly moţnost v důchodu. Cílovou skupinou tedy nakonec byli převáţně studenti a mladí lidé ve věku 16-40 let. Z výsledků dotazníku se domnívám, i kdyţ jsem se neptala na dosaţené vzdělání, ţe většina respondentů absolvovala minimálně středoškolské vzdělání. Odpovídá tomu i víceméně kladný závěr z odpovědí, více popisuji u jednotlivých otázek. V další kapitole se budu tedy podrobně věnovat jednotlivým otázkám a odpovědím. U některých otázek je zobrazen graf se základními výsledky podle počtu daných odpovědí, naopak u jiných graf chybí a je popsán výsledek pouze slovně. V popisech grafů se věnuji více bliţším zajímavostem ve výsledcích, jako například, kde jaká skupina odpověděla jinak dle mého očekávání apod.

9.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek dotazníku Celkem dotazník obsahuje 11 otázek, na většiny z nich se dalo odpovědět jednoduchými odpověďmi, jako je ANO, NE, NEVÍM. Pouze u dvou otázek byl respondent ţádán o vlastní vyjádření. Jednotlivé otázky představím vţdy průběţně a poté hovořím o daných závěrech. První otázka se týkala tzv.“slepeckých řemesel“, zajímalo mě, co si pod tímto starým označením lidé představují za zaměstnání pro osoby se zrakovým postiţením. V největším mnoţství se vyskytovaly odpovědi typu ladič klavírů popřípadě i jiných hudebních nástrojů, telefonista či telefonní spojovatel, učitel hudby a vytváření výrobků z keramiky. V menší míře se vyskytovaly odpovědi jako masér či pletení košíků. Za zajímavou odpověď jsem shledala zaměstnání degustátor vín a jiných nápojů nebo kontrolor kvality jídla – ochutnávky. Tato zaměstnání mě opravdu nenapadla a musím uznat, ţe z určitého hlediska nevím, proč vlastně tato povolání nejsou mezi osobami se zrakovým postiţením oblíbené nebo více rozšířené. Jeden člověk uvedl jako odpověď slepý hodinář praţského orloje a 14 osob neodpovědělo vůbec. Tato otázka měla respondenty uvést do dotazníku zamyšlením se nad základními povoláními osob se zrakovým postiţením. Většina odpovědí ukazuje na znalost nebo alespoň tušení, co dříve či dnes nevidomí a slabozrací jedinci dělají. Druhá otázka zněla, zda podle respondentů existují v Praze ZŠ, které jsou určené jen dětem se zrakovým postiţením. 49 lidí odpovědělo ANO, 18 lidí zaškrtlo NE a 11 lidí nevědělo, jak je zobrazeno níţe na grafu. Většina lidí tedy věděla, ţe školy existují, přesto jsem očekávala drtivější většinu správných odpovědí. Velice potěšující informací

43

ale je, ţe v této skupině odpověděli ANO všichni studenti, kteří dotazník vyplňovali. Je pravděpodobné, ţe většina z nich se jiţ se studentem se zrakovou vadou potkala a nebo jsou studenti dobře informováni. Existují podle Vás v Praze ZŠ určené ke studiu jen dětem se zrakovým postižením?

14%

Ano Ne Nevím

23% 63%

Další otázkou jsem chtěla zjistit, co si respondenti myslí o integraci (začlenění) slabozrakých dětí do běţných škol. Nejdříve jsem zjišťovala, zda respondenti ví o této moţnosti a poté měl kaţdý napsat moţné problémy při integraci, popř. proč si myslí, ţe integrovat slabozraké dítě jde či nejde. V 72 případech se objevila kladná odpověď a to tedy ANO – je moţné dítě integrovat. Tolik kladných odpovědí ale znamenalo spoustu vypsaných problémů s tím spojených. Nejčastějšími odpověďmi byla nedostatečná kvalifikace běţných učitelů, nutná individuální péče, nedostatek speciálních pomůcek, nutnost asistenta či špatná přístupnost školy. V menší míře se vyskytovaly odpovědi typu šikana, zpomalení výuky pro ostatní ţáky, naschvály od spoluţáků. Někdo také napsal, ţe problémy v integraci nebudou v případě tolerance všech tří stran – učitele, integrovaného a ţáků. U záporné odpovědi NE na otázku, zda lze dítě integrovat, odpovídali jedinci slovy, ţe proto jsou speciální školy, aby tam slabozrací chodili. Obecně u této třetí otázky měli respondenti strávit více času neţ u ostatních otázek, bylo důleţité se nad ní více zamyslet. Většina dotázaných si tedy uvědomuje důleţitost integrace, zároveň ví i o základních problémech s ní spojené. Otázka čtvrtá navazuje postupně na otázky předchozí. Zajímalo mě, zda veřejnost ví, ţe existuje střední škola určená převáţně jen pro mládeţ se zrakovým postiţením. Dle grafu je vidět, ţe většina respondentů buď nevěděla nebo zaškrtla odpověď zápornou. 35 lidí ze 78 dotázaných vědělo nebo se alespoň domnívalo, ţe taková škola

44

se v Praze vyskytuje. Bylo zde poznat, ţe čím více je otázka specifičtější, tím více lidí odpovědi hádalo nebo se pouze domnívalo o správnosti. Existuje v Praze SŠ určená převážně jen pro mládež se zrakovým postižením?

18% 45%

Ano Ne Nevím

37%

Otázka pátá se nelišila příliš od otázky čtvrté. Ptala jsem se tentokrát, zda existuje v Praze gymnázium určené převáţně jen pro osoby se zrakovou vadou. Zde můţeme pozorovat ještě další pokles kladných odpovědí, více respondentů zde o škole nevědělo nebo odpovídalo záporně a to, ţe podle nich takové gymnázium neexistuje. Opak je pravdou, viz. Gymnázium pro zrakově postiţené v kapitole 4.3. Mají studenti se zrakovým postižením možnost v Praze studovat gymnazium, které je určeno převážně jen pro ně?

27% 41% Ano Ne Nevím

32%

V otázce následující jsem se zajímala o to, zda veřejnost ví o konzervatoři pro osoby se zrakovým postiţením. Moţné odpovědi byly tentokráte nastaveny na více moţností. Většina se shodla na kladné odpovědi ANO – konzervatoř existuje, ale respondenti se rozcházeli jiţ v názorech, jak dlouho tady škola působí. 39 osob odpovědělo, ţe tato škola má dlouholetou tradici, dalších 15 zaškrtlo moţnost, ţe tato 45

škola vznikla aţ po roce 1989. Jako zásadní věc ale vidím, ţe opět velká většina dotázaných o konzervatoři ví nebo se alespoň domnívá, ţe by mohla existovat. 13 lidí zatrhlo zápornou odpověď a zbylých 11 osob o takové škole nic nevědělo. Věděli byste, zda se v Praze nalézá konzervatoř pro osoby se zrakovým postižením?

14% Ano, dlouholetá tradice

17%

Ano, po roce 1989 50%

Ne Nevím

19%

Sedmou otázkou jsem se dotazovala na to, zda existuje vysoká škola v Praze, která přednostně přijímá studenty se zrakovým postiţením. 9 lidí odpovědělo ANO, 28 dalších respondentů NE a zbylých 41 zatrhlo moţnost NEVÍM. Dle mých informací takový obor neexistuje, záleţí pouze na schopnostech a moţnostech studenta, zda vybraný obor můţe studovat a není důleţité, zda student je či není zrakově handicapovaný. Nabízí se zde otázka, zda 9 osob, které odpověděli ANO na tuto otázku, opravdu nějaký obor zná a nebo pouze předpokládalo jeho existenci. U dalších dvou otázek měli respondenti vybrat ty obory či kurzy, které by mohl dle jejich názoru studovat slabozraký člověk či zcela nevidomý jedinec. Pro lepší srovnání odpovědí přidávám grafy, kde jsou znázorněny rozdíly. Obecně vzato slabozrací studenti mají více moţností studovat a tento fakt si uvědomují i dotazovaní. Aţ na zaměstnání – řidič nákladního auta – které nikdo nezatrhnul ani pro slabozrakého ani pro nevidomého člověka, vţdy větší počet lidí zatrhnul ANO u slabozrakých. Nejvíce kladných odpovědí jsem evidovala u oborů keramické práce, hudba a ladič klavírů. Jsou to paradoxně ty obory, kterým se dříve říkalo „slepecká řemesla“ a které se i nejvíce ukazovaly v odpovědích v první otázce dotazníku. Je zde patrné, ţe si dotazovaní uvědomují, ţe ztráta zraku se dá vyrovnat jinou schopností – sluchovou a hmatovou. A toto vyrovnání jde mnohem snadněji u slabozrakého studenta neţ u zcela nevidomého. U otázek oborů moţných pro nevidomé je kladných odpovědí jiţ méně. Zaujalo mě mnoho záporných odpovědí např. u oboru keramické práce či textilní výtvarnictví. 46

Podle 23 osob nemohou nevidomí studovat keramické práce a u textilního výtvarnictví dokonce 49 dotázaných odpovědělo záporně. Přitom tyto obory patří mezi obory pro nevidomé a jsou vyučovány např. v Pobytovém rehabilitačním a rekvalifikačním středisku Dědina. Ale plně si uvědomuji, ţe mnoho lidí si myslí, ţe jsou obory, ke kterým je zrak nutný a pravděpodobně i zmíněné kurzy k nim podle nich patří. Mezi nejvíce kladnými odpověďmi u moţného oboru pro nevidomé zvítězila moţnost hudba a ladič klavírů – opět tedy zdůraznění sluchového vjemu. Mohl by být podle Vás slabozraký člověk přijat na tyto obory či kurzy? 76

80

70

70

63 52

20

Keramické práce

0

24 9

7

0 2

Textilní výtvarnictví

6

10

Řidič nákladního auta

20

Možná

27

Ne

1517

11

8 7

1

Pastoračně a sociální práce

30

Ano

Ladič klavírů

40

46

43

42

Právo a právní věda

50

Hudba

60

Mohl by být podle Vás zcela nevidomý člověk přijat na tyto obory? 78 68 56

49

53

49

Ano

39

Možná

8

2

5

Ne 12 13

16 13

Ladič klavírů

Textilní výtvarnictví

Řidič nákladního auta

0 0

17

Právo a právní věda

12

17

Pastoračně a sociální práce

23

Hudba

16

Keramické práce

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

47

U předposlední otázky jsem se dotazovaných ptala, zda existují podle nich moţnosti výdělku pro ty osoby, které oslepnou aţ během jejich ţivota. Drtivá většina odpovědí byla kladná – 71 osob ze 78 dotázaných odpověděla ANO. 23 lidí se přiklánělo k moţnosti rekvalifikačních kurzů a 27 osob k moţnosti pomáhajících organizací. Zbylých 21 lidí, kteří odpověděli kladně, zaškrtlo obě moţnosti – a to tedy, ţe existují pracovní a rekvalifikační kurzy a také ţe existují organizace, které se těmto lidem věnují. Vzhledem k dnešní reklamě některých organizací – jako je např. Světluška, jsem očekávala, ţe lidé z Prahy minimálně tuto organizaci budou znát. Bylo by moţná zajímavé se dále v dotazníku zeptat, jaké organizace dotazovaní znají, ale tato otázka nebyla zahrnuta. Poslední otázkou jsem se chtěla informovat, zda společnost ví o dnešních moţnostech techniky, která umoţňuje lidem se zrakovým handicapem pracovat s počítačem. Je technicky možné, aby člověk se zrakovým postižením mohl pracovat na počítači?

17%

Ano Ne 29%

54%

Nevím

Dle grafu je patrné, ţe větší polovina dotázaných odpověděla ANO - je moţné, aby člověk se zrakovou vadou pracoval na PC. Z grafu se ale jiţ nedovíme, ţe takto odpověděli převáţně mladší lidé, tzn. ve věku od 6-ti do 40ti let. Zde se ukazuje jasná modernizace. Mladí lidé pracují na PC mnohokrát více neţ lidé starší, učí se s počítačem od prvních ročníků na základních školách a mají tak větší zkušenosti, co dnešní věda dokáţe. Také je pravděpodobné, ţe se ţáci či studenti setkali s ţákem či studentem se zrakovou vadou a mají tedy jiţ své osobní zkušenosti.

48

SHRNUTÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI: Cílem dotazníku bylo zjistit povědomí veřejnosti o moţnostech studia osob se zrakovým postiţením. Dalo by se říct, ţe výsledky šetření předčily mé očekávání. Domnívala jsem se, ţe lidé budou v tomto tématu spíše tápat či hádat správné odpovědi. Je ale patrné, ţe v určitých otázkách se mnoho lidí shodlo na odpovědích a jsou si vědomi touto problematikou. Jedním z prvních věcí, které bych měla uvést je, ţe dotazovaných 78 osob je opravdu malé měřítko v posouzení s celou společností. I přesto, ţe vzorek dotazovaných byl oproti veřejným výzkumům velice malý, dá se z něj usuzovat, ţe informovanost ohledně vzdělávání lidí se zrakovými vadami je stále větší. Otázkou ovšem zůstává, zda by společnost uvítala zaměstnávání osob se zrakovým postiţením ve větší míře a zda by při rozhodnutí vzít takového jedince do vhodné pozice neváhala. Moţná, ţe zde nehraje roli informovanost lidí o vzdělávání osob se zrakovým postiţením, ale samotná spolupráce v zaměstnání s touto osobou či setkání a jednání s ní. Dále musím uvést, ţe výzkum je z určitého hlediska zkreslený nejen relativně nízkým počtem respondentů, ale také skupinou, která na dotazník odpověděla. Jedná se zde především o vzdělané občany, kteří se s velkou pravděpodobností jiţ s osobou se zrakovou vadou potkali. Jistě by se výsledek změnil, pokud bych se ptala pouze lidí z ulice nebo jen důchodců. Výsledek celého dotazníku tedy není moţné zcela aplikovat na veřejnost jako takovou, ale jistý vzorek vědomostí se nám tím ukázal také.

ZÁVĚR Cílem této absolventské práce bylo zodpovědět si, zda mnou myšlené důvody velké nezaměstnanosti nemohou tento problém částečně způsobovat. První důvod – malé moţnosti studia – se ukázal jako minimální problém. V práci informuji o mnoha moţnostech vzdělávání ať uţ pro děti, které se s vadou zraku narodily a nebo pro lidi, kteří zrak ztratili aţ během svého ţivota. Pro obě tyto skupiny zde existují školy, podpůrné programy i rekvalifikační kurzy. Snaţila jsem se najít maximum moţností pro osoby se zrakovým postiţením, ať uţ obory pro slabozraké nebo i zcela nevidomé. Velkým posunem ve vzdělávání a moţnostech studia je počítač, který se v posledních letech dostává stále k více lidem. Tato pomůcka je finančně stále náročná, ale je to určitý mezník v dějinách zrakového handicapu, tak jako kdysi bylo vynalezení Braillova písma. Počítače umoţňují nepřeberné mnoţství pracovních míst pro běţné lidi, proč by

49

tedy nemohly být díky počítačům zaměstnáni lidé se zrakovou vadou? V práci s počítačem vidím obrovský potenciál pro zaměstnávání těchto lidí. Mezi hlavní důvody velké nezaměstnanosti patří dle výzkumů nízká kvalifikace. Z mého zjištění vyplývá, ţe moţnosti studia pro lidi se zrakovým postiţením v Praze jsou a nemůţeme tedy ve větší míře předpokládat, ţe nízká kvalifikovanost je způsobena nedostatkem profesních příprav k budoucímu povolání. V druhé části práce jsem se snaţila zjistit, zda společnost – potencionálních zaměstnavatelů či zaměstnanců osob se zrakovým postiţením – je dostatečně informována o výše zmíněných vzdělávacích procesech. Domnívala jsem se, zda nevědomost společnosti o moţnostech studia osob se zrakovým postiţením nemůţe mít opět vliv na velkou nezaměstnanost těchto lidí. Přesto, ţe vzorek dotazovaných byl určitými aspekty zkreslen, ukázal jistou míru informovanosti. Vzorek je ale příliš malý, abychom mohli mluvit o vědomosti celé společnosti. Troufám si říct, ţe stále velké procento zaměstnavatelů – potencionálně veřejnosti – nemá příliš zájem o zaměstnávání lidí s handicapem. V dnešní době je důleţitá efektivita práce a ta je často u lidí se zrakovým postiţením malá. Mým osobním závěrem je tedy zjištění, ţe informovanost o pracovním potenciálu těchto lidí je zatím stále malá. Můţeme předpokládat, ţe pokud veřejnost bude vědět více o vzdělanosti a schopnostech lidí se zrakovým handicapem, míra zaměstnanosti těchto lidí bude růst. .

50

RESUMÉ People with visual handicap are among the most vulnerable groups of people with disabilities in terms of job placement. Based on the research, the unemployment of visually handicapped people is up to 70%. So I dealt with the question of why this is so. The most important for successful integration into the labor market is the highest possible education. In the first part of my thesis I focused on the training possibility of visually handicapped people in Prague and so is my entire graduate thesis named. I wondered whether handicapped people have enough options to study whether there are special schools or courses for these students only. In my thesis I also mentioned the possibility of integrating students with visual handicap into ordinary schools, even though such an integration requires more effort and resources from both sides. In the second part of my thesis I investigated the second possible reason for unemployment of people with visual handicap. It concerns the public awareness of career opportunities and preparations of those people in Prague. The purpose was to try to find out, what the public knows about the possibilities of education for people with a visual handicap, because I thought, not knowing could also cause a high rate of unemployment. Because people do not believe that people with a visual handicap can work at the same positions as non-handicapped people and therefore they have no desire to employ them. In conclusion of my thesis I focus on of the fact that Prague has a decent selection of schools specializing in students with visual handicap, is it also provided the integration into ordinary schools and for those who may be confronted with a visual handicap in later years, there are set up some retraining courses. The problem is not neither the computer technology for the blind people. A questionnaire’s results showed that younger people are better informed about the education of children with visual handicap than older people, I was very surprised by the answers and knowledge of the public. Interviewees people knew about the different schools and special aids more than I expected. And so therefore I do not confirm my assumptions about the bad educational system nor bad society’s knowledge.

51

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Čálek, Oldřich. Pracovní uplatnění zrakově postižených osob. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1976. 133 s. Keblová, Alena. Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením. 1.vyd. Praha: Septima, 1996. ISBN 80-85801-65-5. Jesenský, Ján. Tyflologické minimum a základy komplexního zabezpečení zrakově postižených. 1.vyd. Praha: Horizont, 1988. ISBN 40-040-88. Novák, Jaroslav. Využití výpočetní techniky pro zdravotně postižené. Brno: Paido, edice pedagogické literatury, 1997. ISBN 80-85931-44-3. Sborník příspěvků z konference: Mezinárodní konference o hudebním vzdělávání a jeho využití v životě nevidomých a slabozrakých. Praha: SONS ČR, 1994. Květoňová-Švecová, Lea. Oftalmopedie. 2.doplněné vydání. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-84-2. Jesenský, Jan (editor). Rehabilitace zrakově postižených v Evropě (sborník materiálů). Praha: FZP-FENES, 1990. ISBN 80-85098-08-3. Krchňák, Rudolf. Nevidomí známí, neznámí. Praha: Achát SONS ČR, 1992. 218 s. Smýkal, Josef. Tyflopedický lexikon jmenný. Brno: Slepecké muzeum SONS v Brně, 1998. ISBN 80-902025-2-7. Villey, Pierre. Pedagogika slepců. Praha: Nákladem Spolku učitelstva slepců v ČSR-Státní nakladatelství v Praze, 1939. 148 s. Seznam webových stránek, ze kterých jsem v práci čerpala (detaily uvedeny přímo u citace): http://is.braillnet.cz/ - Informační systém pro zdravotně postiţené BraillNet Maturitní zpravodaj 4/2008 (vkládaná příloha Učitelských novin) www.dedina.cz – webové stránky Pobytového rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina www.sons.cz – webové stránky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) www.tyfloemploy.org – webové stránky Tyfloemployability http://zpravodajstvi.ecn,cz – webové stránky EConnect Zpravodajství

52

www.ktn.cz – webové stránky KTN www.podnikatel.cz – webové stránky o podnikání http://praha.tyflocentrum.cz – webové stránky Tyflocentra Praha, o.p.s. www.skolajj.cz – webové stránky škol Jaroslava Jeţka www.spsaklara.cz – webové stránky střední školy A.Klara www.kjd.cz – webové stránky Konzervatoře Jana Deyla www.goa.braillnet.cz – webové stránky Gymnázia pro zrakově postiţené www.nadaceleontinka.cz – webové stránky Nadace Leontina http://cs.wikipedia.org – otevřená encyklopedie online www.cuni.cz – webové stránky Karlovy Univerzity http://carolina.mff.cuni.cz – webové stránky Laboratoře Karolina www.helpnet.cz – webové stránky organizace Helpnet www.tereta.fjfi.cvut.cz – webové stránky centra Tereza www.blindfriendly.cz – webové stránky projektu Blind Friendly

53

PŘÍLOHA

54

DOTAZNÍK TÉMA: POVĚDOMÍ SPOLEČNOSTI O MOŽNOSTECH PROFESNÍ PŘÍPRAVY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Váţení, dostává se k Vám do rukou dotazník, jehoţ výsledky mi pomohou dokončit mou absolventskou práci na Vyšší odborné škole sociálně pedagogické a teologické - Jabok. Tématem mé práce je profesní příprava osob se zrakovým postiţením v Praze. Cílem tohoto dotazníku je zjistit, jaké je povědomí veřejnosti o tomto tématu. Věnujte tedy prosím pár minut k jeho vyplnění a odpovídejte pravdivě. Dotazník je zcela anonymní. Odpověď, kterou chcete zaškrtnout zvýrazněte tučně a tam, kde je to nutné, vypište svou vlastní odpověď (můţete zaškrtnout i více odpovědí najednou). Nezapomeňte poté dokument uloţit a odeslat nazpět na adresu: [email protected] Děkuji za váš čas, velice mi to pomůţe. Michaela Novotná Základní informace: 1. Pohlaví:

ŢENA

MUŢ

2. Zaměstnání:

STUDENT/KA V DŮCHODU

ZAMĚSTNÁN/A

3. Věk:

6 – 15 více

16 – 26

27 – 40

V DOMÁCNOSTI 41 – 60

61 – a

Dotazník: 1. Dříve se uţíval název „slepecká řemesla“, coţ byli typické profese pro osoby se zrakovým postiţením. Věděli byste, jaká to byla? Zkuste pár jmenovat… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………… 2. Existují podle Vás v Praze ZŠ určené ke studiu jen dětem se zrakovým postiţením? a) ANO b) NE c) NEVÍM 3. Je moţné integrovat (začlenit) slabozraké dítě do běţné ZŠ, SŠ či na gymnázium? a) ANO b) NE c) NEVÍM

55

Pokud ANO, zkuste napsat moţné problémy, které by mohly nastat při integraci dítěte: ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………… Pokud NE, zkuste napsat důvody, proč nelze dítě integrovat mezi běţnou společnost: ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………… 4. Existuje v Praze střední škola určená převáţně jen pro mládeţ se zrakovým postiţením? a) ANO b) NE c) NEVÍM 5. Mají studenti se zrakovým postiţením moţnost v Praze studovat gymnázium, které je určeno převáţně jen pro ně? a) ANO b) NE c) NEVÍM 6. Věděli byste, zda se v Praze nalézá konzervatoř pro osoby se zrakovým postiţením? a) ANO, TATO ŠKOLA MÁ DLOUHOLETOU TRADICI b) ANO, TATO ŠKOLA ALE VZNIKLA NEDÁVNO – PO ROCE 1989 c) NE, TAKOVÁ ŠKOLA NEEXISTUJE, STUDENTI SE MUSÍ HLÁSIT NA BĚŢNOU KONZERVATOŘ d) NEVÍM, O TAKOVÉ ŠKOLE JSEM NESLYŠEL(A) 7. Existuje vysoká škola v Praze, na jejíţ obory jsou přednostně přijímáni studenti se zrakovým handicapem? a) ANO b) NE c) NEVÍM 8. a) b) c) d) e) f) g)

Mohl by být podle Vás slabozraký člověk přijat na tyto obory či kurzy? keramické práce ANO – MOŢNÁ – NE řidič nákladního auta ANO – MOŢNÁ – NE textilní výtvarnictví ANO – MOŢNÁ – NE hudba ANO – MOŢNÁ – NE pastorační a sociální práce ANO – MOŢNÁ – NE právo a právní věda ANO – MOŢNÁ – NE ladič klavírů ANO – MOŢNÁ – NE

9. a) b) c)

Mohl by být podle Vás zcela nevidomý člověk přijat na tyto obory? keramické práce ANO – MOŢNÁ – NE řidič nákladního auta ANO – MOŢNÁ – NE textilní výtvarnictví ANO – MOŢNÁ – NE

56

d) e) f) g)

hudba pastorační a sociální práce právo a právní věda ladič klavírů

ANO – MOŢNÁ – NE ANO – MOŢNÁ – NE ANO – MOŢNÁ – NE ANO – MOŢNÁ – NE

10. Člověk můţe ztratit zrak aţ v dospělosti, má tehdy nějaké moţnosti jiného výdělku peněz? a) ANO, PO SOCIÁLNÍ A PRACOVNÍ REHABILITACI MŮŢE ZKUSIT NĚJAKÝ REKVALIFIKAČNÍ KURZ b) ANO, EXISTUJÍ ORGANIZACE, KTERÉ POSKYTUJÍ TĚMTO LIDEM INFORMACE A POMOHOU S NASTALOU SITUACÍ c) NE, JE ODKÁZÁN POUZE NA SVOU RODINU A BLÍZKÉ d) NEVÍM 11. Je technicky moţné, aby člověk zrakově postiţený mohl pracovat na počítači? a) ANO, EXISTUJÍ SPECIÁLNÍ KOMPENZAČNÍ POMŮCKY b) NE, TAK DALEKO TECHNIKA JEŠTĚ BOHUŢEL NEDOŠLA c) NEVÍM Děkuji za vyplnění tohoto dotazníku. S přáním hezkého dne Michaela Novotná

57