J. JAMBOR: MOTIV Z HOLANDSKA

J. JAMBOR: MOTIV

Z

HOLANDSKA

'""

SVĚ·TEM

S .I Ry-M ČÍSLO

1925.

5.

ROČNIK

ll.

H arry A. Franc/1:

Z A P O M E N U TÉ M E S T O V A N D E C H. Cestovateli dnešních d.nú úídka bývá dopí·áno potěšení navštíviti opravdu nové území. Ale oč hdčeji naskytuje se radost býti jedním z prvních mužů dnešní doby, kteří kráčejí ulicemi celého města, ne­ vyrovnatelného polohou a neznámého v dějinách! A pl-ece tato radost je údělem těch, ktel"í phcházejí clo Kuzka * v těchto dnech a mají dosti času a lhostejnosti vůči útrapám cesty, poHebné k návštěvě

Machu Picchu.

Toto tajemné, bílé, žulové město Inků nebo jejich předchúdcú nyní známé pocl tímto jméne'm, bylo neznámo civilisova­ nému člověku a světu, dokud profesor Hiram Bingham z Yaleské university je nenavštívil r. 1911; vrátil se k n�mu Ofět o rok později v čele vědecké výp-avy, která město očistila ocl bující džungle a zapomenutí věků. Zde byly cdhaleny snad nejskvělejší úíceniny z dcby ph:d Kolum bcm na západní polohuJi, nej­ skvělejší proto, že tento nejdůležitější objev - mimo Kuzko samé - cd dcb Corquestu**, mbyl zničen hlcd2či po­ kladů aneb porušen španělskými stav­ bami. Zpráva o nálezu zastihla mne v Limě a ph celém tom putování čtyl" set mil napi"íč Peru clo starobylého Města * Kuzko, Cuzco, město v Peru a b\•valé hlavní město kulturní indiánské i"íše Ink·ů. * * T . j. dobytí země dobrodruhy Pizzarem a Almagrem . Viz .,Země a lidé" sv. 37.

Širým

�větern.

Slunce (Kuzka) byl jsem posilován tě­ šením se na návštěvu místa, které nejen slibovalo samo sebou mimol"ádnou za­ jímavost, nýbrž mělo ještě k tomu půvab nesnadn.ého pHstupu. Měl jsem v úmyslu putovati do Machu Picchu sám a pěšky. V Kuzku však šťast­ nou náhodou setkal jsem se s profesorem R. Z. našeho stí"edního západu* a z té pH­ činy změnil jsem svůj obvyklý zpúsob do­ pravy. Společně vykonali jsme návštěvu u prdekta. Nemohl pochopiti, co znamená společné vystoupení slavného sociologa doporučeného presidentem republiky s trampem, který phbyl pěšky. Konečně však jeho tajemník vydal nám důraznou listinu sdělující všem, jichž se to mohlo týkati, že se ubíráme do "Mansupisco". Když jsem protestoval, prefekt ujistil profesora, že se to často takto píše. Stál jsem na svém, načež on i tajemník se uklidili a vyhledali si nějaký zeměpis a tentokráte se jim všecko podal"ilo až na datum, které bylo o týden zpožděno: snad to bylo ve shodě s místním rázem. Martinelli z bicgrafu, který se nabídl, že nás bude doprovázeti, měl moudrého koně, šedého macho a prefektovi, po­ slouchal-h telegrafických rozkazů, zbývalo jen opatí"iti jiné zvíi"e, schopné udržeti * T. zv. Middle-West, část Spojených států v býv. prérijním území.

13

profesorovy nohy nad zemí. To n ebylo tak snadné, j ak by se zdálo, n eboť profesor ve

Huayna Picchu J/40

l76Z .!1

•

•

Machu Picchu

.

.Torontov

A "<:::. .

j �6 . �<6Q

I)

•OIIantaytambo

..

.

ú

Urubamba

Cu

zc

o

'\

tak vyclu·tlého sešlého chusco *,jakého jsem kdy spaHil mezi těmi huňatými pony, kter-í dělají ostudu po Andech pod jménem koní. Vojín seskočil a salutoval. Profesor stál dívaje se roztržitě se své výše na zvíi·e, patrně v duchu si představuje sebe v úloze Dona Quijota a táhnoucího nohy 150 mil po zemi na andských stezkách. Se zasupěním a rychlostí, jež dokazovala, že jeho čtyři leta ztrávená ve Spojených státech n ebyla úplně ztracena, Martinelli zmizel směrem k prefektur·e. Než uplynula hodina, objevil se opět, následován dru­ hým vojákem vedoucím skutečného koně z ohrady důstojníků posádky. "Jak jste to dokázal?" t ázal jsem se s obdivem. "Zahrál jsem jim," pravll Martinelli, utahuje popruh svého vlastního zvíl'ete. "Čeho má P eru n ejvíce zapotřebí," uvažoval profesor, který měl šťastný dar občas odložiti svůj odborný slovník, "je asi deset tisíc vás mladých lidí vychova­ ných v cizinť, kteh by pr-išli sem domů. a zahráli jim." Zl-ej mě profesor začínal již správně chápa�i Jižní Ameriku. Přenesli jsme vládní sedlo na skuteč-

svém fysickém.Fvzrůstu na tomto světě zastavil se kdesi mezi šesti až sedmi sto­ pami a o andských koních zřídka kdy možno mluviti bez po­ užití španělské zdrob ­ ňující koncovky ito. Ježto jsem ztrávil j iž přes rok mezi li­ dem andským, n ebyl jsem n aprosto t ak pře­ k vapen j ako profesor, když sestoupivše v plné c estovní výstroj i n a hrbolatou ulici v šest hodin, n enalezli jsme ani stopy po koni, o němž prefekt slavnost� ně slíbil, že bude státi osedlaný u dveří naše­ ho hotelu v pět hodin . Ten, kdo čeká - hod· ně dlouho - dočká Dnešní Kuzlw ,.J.Vlěsto Slunce". se i v Peru a proto ného koně a v osm hodin klapali jsme po když jsme byli hotovi s třetí serií anekdot, objevil se peruánský voják v plné zbroj i n a žalostném, malém černém m ezku a vedoucí "' lwně.

Pohled na Kordillery

v

okolí Machu Picchu .

rg6 hrbolatém dláždění města Inků, ph čemž vojín na zbědovaném mezku uzavíral truchlivě průvod. To znamenalo velmi úspěšný postup. Dostati se na cestu téhož dne, jak bylo v plánu, není v Andech ne­ patrný výkon. Kuzčané, kter-í již zvedli ztuchlé hlavy z podušek, vyhlíželi na nás rozespal::·ma očima, když jsme klikatými a kamenitými ulicemi rachotili vzhúru a ven z města. Ranní slunce vrhalo podivné světlo na Město Slunce dole pocl námi, když jsme dojeli na zái-ez v kopcích, kde všichni Indiáni se zastavují, aby naposled pohlédli na posvátné hlavní město svých předků a mumlají s olonaženými hlavami: "0 Kuzko, veliké město, bud s bohem:" Když jsme harcovali ve slunečném říjnovém jitru pl-es holé, bezbarvé vrchy směrem k vysoké pampě v pozadí, obrátil j slé'm se dozadu na vojáka s otázkcm: "Cómo te llamas?"* "Tomás," odpověděl s vojenským po­ zdravem, "Tomás Cobino, sare:ento de la Gendarmería Nacional. " ** - .,Nejste snad týž Tomás, který byl s Američany v Machu Picchu?" ,,Sí, seňor, provázel jsem los yanquis*** po tr-i měsíce pr-i jejich honbě za poklady. " Dosud nebyl vynalezen prosti-eclek, kterak pi-esvědčiti lidi v Sieri-e, že kopání v starých zr-ízeninách múže míti také jiný důvod, než pátrati po tradicionelních pokladech Inků. Několik mil dále byla silnice "opravo­ vána" silnou tlupou Indiánú, jimž veleli alguaciles t ze sousedních vesniček, kter-í nadutě stáli vedle, pevně svírajíce své str-íbrem kované Mední hole. Nejdl-í ve jsme potkávali mnohé karavany mezků táhnoucích do Kuzka, z nichž v čele jdoucí měli na krku zavěšené I-inčivé zvonce s di-evěnýiri srdci. Indián z okolí Kuzka, barvy starého bronzu s bosj'rma nohama v krátkých kalhotách a plochou černočervenou monterou, neslyšně se plížil kolem s výrazem spráskaného psa, podlío

* Jak se jmenuješ? ** T omáš Cobino, seržant národního

nictva.

"'** yankeeové, přezdívka Američanů. t místní starostr vé.

čet­

zavě smekaje svůj klobouk tvaru koláče a mumlaje pokorně "Amripusma". Po­ zdrav ten zněl jako indiánský ja?,yk Quichua*, ale je to jen španělské "Ave María Purísima", zvrhlé v ústech domo­ rodce. Profesor jevil veliký úžas, když shledával, že i ženy zvedají klobouky pl-i pozdravu, ale Martinell i i já jsme již dávno na to zvykli. Ve své demokratičnosti sáhl vždy po svém klobouku a opakoval "Bu­ enos dias, se fi.:)l-" ** na každý indiánský po­ zdrav na místo, aby jej vzal na vědomí s nevrlým zamračením nebo nadutým mlčením po zpúsobu Peruáncú. Byl by býval užasl, kdyby byl věděl, jak udivrný domorodec po celou cestu domů namáhal svúj primitivní mozek a když se pi-evalil ve své chatě z bláta, vypravoval svým druhům, že potkal jakéhosi "Kara" tak na mol opilého, že ITU 1-eJd "SC fi.or", jako kdyby byl běloch. Po hodině jízdy stezka zahnula na­ pravo. Na levé straně v dálce ležela ona nádherná planina Anta, bohatá skotem a historickými vzpomínkami na con­ quistadory. *** Z dálky zaznívající mečení ovec obrátilo chvílemi naše zraky k ně­ které malé umazané indiánské pasačce, ozbrojené prakem a pi-edoucí ustavičně, automaticky hrubou pr-ízi domorodcú na svém hrubším pi-eslenu ze stonku rostliny quinoat vraženého do bramboru. V této krajině bez stromů dveí-e nevlídných in­ diánských chatrčí z bláta byly dělány . z tuhých, na slunci sušených, chlupatých kravských koží. Když tento holý svět zvedal se ještě výše, i tyto bídné pr-íbytky vymizely a jen pusté, hnědé vysočiny And šír-ily se kolem nás po obou stranách. Uprostřed dopoledne dosáhli jsme ve­ liké, holé punytt, s jejíhož mrazivého * Jazyk, kterým mluvili Inkové a kter)•m dosncl mluví Indiáni v Peru. * * Dobrý den, pane! "'* * T. j. dobyvately Peru, Chile a j zemí t Chenopodium Quinoa, merlík, rostlin a pě­ stovaná jako obilí jihoamerickými Indiány; neobyčejně otužilá. t t pum., také páramo, vysoká náhorní ne­ obyclleDá rovina.

197 vrcholku Stl"ední Cordillera s bílým hl"ebenem táhla se jako nějaká mohutná hradba po celém obzoru; zasněžené štíty a ledovce vystrkovaly své ojíněné hlavy skrze méně bílé massy oblak. Pak roze­ vř-elo se pl-ed námi nesmírné andské údolí a v jeho klínu město Maras s červenavým, nádechem svých starých prejzových stl-ech. Veliká, zvlněná, rudě hnědá pánev byla obklopena věkem svraštělými, hor­ �kými svahy, zpestl-cnými malými, stin­ nými údolími a kolmými chacras, drob­ nými indiánskými farmami, zavěšenými na jejich bocích jako obrázky na mírně skloněných stěnách. Zastavili jsme se na oběd u gobcrnadora a na chatu, jak na­ zývali Inkové sušená kukuhčná stébla s polozralými klasy; obdivovali jsme da­ leký rozhled a z kamene tesané dvel"e hliněných chatrčí, s vypuklými ozdo­ bami bastardního inkovsko-ld-esťanského rázu. Opět jsme táhli dále tím vysokým, pu­ stým, hnědým světem. Ve tři hodiny jsme phšli náhle k nesmírné rozsedlině, clo níž počali jsme sestupovati a sestupovali ostrými zákruty a po kamenitých cuestas, které se stávaly tak príkrými, že jsme museli sestoupiti a vésti svá zvíř-ata. Př-ed a pod námi prostíral se velkolepý Jwfi n Urubamby, oné l"eky mnoha jmen, k terá vznikajíc blíže Titikaky phspívá posléze svou trochou vody obrovité Ama­ zonce. Jarní orání bylo na dně údolí uzavh:ného horami v proudu, pokud bylo možno dohlédnouti kterýmkoli směrem. Pí-es tuto hradbu zíralo ještě slunce, když jsme posléze dosáhli úrovně l"eky a ph­ šedše na silnici vedoucí z hol-ejšího konce údolí, harcovali jsme po ní dolů. Kamenné terasy Inků byly hojné; sem a tam, daleko nahol-e na kolmých stěnách, byly úíceniny strážných věží z hrubého kamene, z doby pr·ed dobytím země od Španělů. Místy byla silnice sama jednou z těchto teras; po levici zvedala se vyšší stěna a těsně po pravici klesala jiná do hloubky osmi stop. Exotický železný· most, dnes nahrazující bývalý proutěný, po němž jsme pl'·ešli do města Ollantay­ tambo, měl centrální pilíř z oněch nesmír-

ných balvanů, jimiž zašlé plémě, jak �e zdá, házelo dle libosti. Jcli jsme na holou plazu* s hliněnými chatami kolem zdí ze skvěle phtesaného kamene, zbylých z dávných paláců, jež nebyly o mnoho skrovnější než paláce v Kuzku. Místní "autorita" sklonila se hluboko nad naším "pasportem" a pl-e­ nechala nám gobemación na noc. Byla to místnost v prvním patr-e téměř bez oken, s vyhlídkou na prázdnou plazu a s hou­ pavou podlahou. Sem ustrašení alguaciles phvlekli naše zavazadla a reumatický stúl s lavicí, aniž bv na okamžik odložili své M-ední hole. Tornás, náš voják-služeb­ ník, phbyl se svým vysíleným a ustaraným mezkem až s posledními paprsky zapada­ jícího slunce. Zatím byla zásoba vajec v Ollantaytambo značně zmenšena a pak rozestl-di jsme své sedelní pokrývky a ulehli s hlavami ke stěně, neboť k dyby­ chom byli ulehli podél stěn, byli bychom se shledali následkem svahu podlahy před úsvitem v jedné směsi uprostl-ed pokoje. Ollantaytambo bývalo kdysi jednou ze čtyr- pevností a domů odpočinku, z nichž každý byl asi dvanáct mil daleko od Kuz­ ka na silnicích Inků vybíhajících do "Ctyř Úhlů Země". Jeho zríceniny náležející mezi nejzajímavější v Jižní Americe, skládají se z dosti mladých staveb Inků str-ída­ jících se se zbytky neznámého stá1·í. Ollantaytambo bylo zajisté kdysi hustě obydleno. Na všech stranách je obklíčeno pozoruhodnými terasami, z nichž některé dosud jsou vzdělávány, ovšem dosti leda­ byle. Jsou na dně údolí a mezi jednotli­ vými je rozdíl úrovně sotva jedné stopy; na pr-íkrých svazích jsou úzké a vysoké. Dnešní obyvatelé, tupí, lázně se bojící Indiáni, mluvící Quichua jako v celé této krajině, obývají ještě značnou část starého města Inků s jeho uzoučkými ulicemi mezi masivními zdmi, které jsou stále ledaby­ leji provedeny, čím více se vzdalujeme od str-edu. Celé bloky těchto starobylých domů jsou dosud nedotčeny, až na str-echy aj ediné dveře jsou vchodem pro celý blok. Je podivno, že je to táž celistvá zevnější * náměstí.

198 zeď kolem vnitr-ního nádvoí-í, společná Maurům i Španělům . Kdyby bylo pr-ipadlo mužům anglosaské rasy vyvrátiti 1-íši In­ ků, byli by bývali daleko více p1·ekvapeni stavitelstvím domorodců než byli con­ quistadores. Ohromné, přitesané balvany jsou sem a tam zazděny do dnešních budov; jako v Kuzku, mnohé první poschodí z adobe * je při!:tavěno na zdi, které bývaly jistě kdysi nejméně královským palácem. Vy­ soko na príkré skalní stěně za městem visí "?;kola", jasně žluté barvy, dle sdělení alraldeova vystavěná z jakési cem entu podobné hmoty, které nerozrušily déšť a slunce po staletích. Zdola vypadá spíš e jako dům o pěti poschodích než pět teras nad sebou na nepl"ístupné skalní stěně, jimiž ve skutečnosti je . Byla-li to, jak s e všeobecně věří, škola pro děti šlechticů neboť Inkové nepotrpěli si na vzdělání lidu - pak denní slézání hory činilo tělo­ f;:Vik zbytečným. Po městě roztroušeno je několik z kamene vytesaných "lázní", ač mohly to býti spíše n ádrže na pitnou vodu - neboť nevHím, že by andský Indián měl kdy lázeň ve svém zar-ízení. Jako v okolí Kuzka v obvodu mnoha mil, i zde každý balvan, kámen v zemi nebo okraj skály je přitesán v sedadle, schody nebo jeskyně mnoha groteskních forem, které možno vysvětliti jen rozmarem nějakého dl:spoty. Zdá se, že dávní peruánští vlada­ ři věí-ili, že mezi zahálejícíma rukama a darebností je souvidost a proto ukládali lidem jinak nezaměstnaným uměle při­ tesávati nejbližší balvan . Časného, l etního jitra, mrazivého blíz­ kosti poloskrytých zasněžených velikánů, jeli jsme severovýchodně proti vycháze­ jícímu slunci po pravém břehu Urubamby . Ponenáhlu, když se oteplovalo, modrobílé ledovce Piri seUásaly svůj noční oblakový obal, až stály nad námi v celé své masivní nádheře. Údolí zúžilo se v k;;ňon a ten v rokli s odpudivými, holými stěnami, zvedajícími se kolmo do výše přes tisíc stop po obou stranách. Sem a tam ve ska­ lách hlučící řeka byla vtěsnána mezi zbý•

cihly na slunci sušené.

vající dosud stěny pracně sestrojené za­ niklým plemenem . Casto ubírali jsme se jen po těchto srázech; někdy byla silnice vytesána do kolmé stěny. Kolmo nad ná­ mi byly na opravdu nedostupných útesech zříceniny snad pevnůstek, j ejichž obhájci byli by mohli sypati na nás balvany kdyby neodpočívali již po století schouleni ve svých hrobech lahvového tvaru, ru­ kama objímajíce svá kostnatá kolena . Hodinu za hodinou stávalo se léto do­ konalejším a vždy rozkošnější a velko­ lepější pohledy n eočekávaně se nám roz­ víraly, kontrastujíce podivně s pustou, větrem bičovanou punou včerejšího dne. Četné nákladní karavany nás potkávaly ubírajíce se vzhůru z horkých krajů s ná­ kladem- ohnivého domácího aguardiente* v kožených měších uvnitr- di"evěných rámců, nebo dlouhých válcovitých balíků listů coca, které honci žvýkali Často po­ tkávali jsm e se na místech, kde jen nej­ vyšší opatrnost zachránila nás, abychom nebyli shozeni do propasti; neboť ačkoli jsme měli právo jíti ph skalní stěně, sou­ maři poplašeni dole r-voucí 1-elwu, sna žili se vtlačiti se mezi nás a stěnu, pí-es hro­ zivé výkhky a hvízdání svých arrieros (honců). V jedenáct hodin zastavili jsme se na "snídaní" . Když jsme se octli opět v sedle, vegetace začala se stávati zi"ejmě tro­ pickou. Blízkost nesmírných amazon­ ských nížin byla ohlašována stromy, pak celými lesy stoupajícími po nižších ú bo­ čích hor. Džunglovité honš tiny a podrost vyrůstaly kolem nás. Mechy a tropické byliny začaly pokrývati vlhké skály a balvany. Kapradiny, první, které jsem spaUil po kolika měsících, se objevily a rychle vz1 ůstaly ve své obrovité tropické tvary. Orchideje byly hojné spolu s jinými květy nádherných barev. Vládní telegrafní drát, který nás včera sledoval po pusté puně na kůlech scvrklých zimou, začal vesele pr·eskakovati s jednoho cizopasníky obrostlého stromu ke druhému. Potoky třpytné, průzračné vody 1-ítily se s ne­ viditelných ledovců a zmrzlých výšin •

koi·alka.

Kaňon Urul.Jamby.

2C1'0 nad námi dolů k potěše člověka i zvířete. Kondor vznášející se na nepohnutých kl-í­ dlech vysoko nad horským srázem vy­ padal jako vrab:::c , mísící se s bílými oblaky, sem tam roztroušenými po letní obloze. Lahodný vítr mazlil se s námi a padla na nás ťa líná, spokojená nálada, která se vždy dostavuje po sestupu se studeného, nervy napínajícího páramo. * Když jsme sestupovali ještě hlouběji do nitra And, pevné žulové srázy, zvedajíce se kolmo tisíc stop od pěnící se bystr-iny k oblakům zůstávaly stejně vysoké, ale i"eka klesala dále a to púsobilo zdánlivý dojem, jako kdyby hory kolem nás stále výše se zvedaly. Caílm Urubamby zúžil se v rachotivou rokli tvaru V, kde ne­ zbývalo již vůbec žádné .plochy k země­ dělství. Začínali jsme potkávati žtuté, chodící kostlivce s horečnýma očima, vle­ koucí se malátně vzhůru z tropických údolí. Nyní vlhká džungle nás sevi"ela; neproniknutelný tropický prales pokrýval všechen ten rozervaný horský sYčt kol dokola, vzdálenější pásma byla modro­ černá dálkou, neporušená di\·očina, v níž by mohlo pochováno odpočíva1·i dvacet zapadlých měst. Stromy nabývaly fan­ tastických tvarú. jaké vzrušují a vysmí­ vají se cestovateli. Liany, ony veliké po­ pínavé rostliny, o nichž školák na severu sní nad svou učebnicí zell!-ěpisu, zatím co sníh víH za mrazivým oknem, houpaly se líně s těchto obrů džungle. Ospalý chór džunglí zazníval kolem nás; tropická ra­ dost ze života zmocnila se i profesora, povzbudivši ho ke zpěvu, takže se v ka­ ;:onu rozléhaly nehodící se sem, dunivé zvuky ze Sti"edního Západu.** Ke čtvrté hodině· krásný, 7Ubatý štít Huayna Picchu se objevil dole v klikatící se rokli, s bílými obláčky kupícími se ko­ lem něho; z toho jsme poznali, že se blí­ žíme k cíli. Ale postup dál se s rostoucí tropickou zdlouhavostí. Místy cesta pl"e­ cházela ve skalní schody, po nichž musili jsme opatrně sestupovati krok za krokem.

páramo nejvyšší horské paho, většinou b�z rostlinstva , nevlídné s řídkým vzduchem, v němž se nezvykl ému pl"echozímu těžce dýchá. * * to je ve Spojen�·ch stt\tech amer. *

Pi"evislé skály stlačily stezku k nejzazšímu okraji, takže neopatrný jezdec, obdivující bohatství phrody kolem, nezl·ídka vrazil hlavou do špičat)rch výstupkú skal, za­ nech,an)rch dynamitem budovatelů cesty. Tropičtí ptáci pi"ekvapujících barev vy­ letovali a ztráceli se opět v neproniknu­ telném podrostu; pronikavá vúnč tropů, pr-ipomínající smrt a pl-ece svůdná, plnila naše nozdry. Slunce nás opustilo záhy a zanechalo v nás pocit, že jsme v nčjaké veliké studni, a neurčitou pochybnost, dostihneme-li kdy opět volného, širého světa tam nahoJ-e. Stmívalo se, když cesta vyšla z rokle na kus ploché louky, vtěsnaný mezi hor­ �Jwu stěnu a nyní klidnější J:-eku, proti krkolomným svahům hory Huayna Picchu, Byla to Mandorpampa. Tyčková chata se sti'echou z trávy sloužila za tambo (ho­ stinec). Když jsme věšeli své alforjas* na neotesané klády, nevzhledný míšenec, více než sti'edního stál-i a páchnoucí oh­ nivou vodou objevil se ze sousední chatrče, kterou obýval s hejnem žen a dčtí mlu­ vících Qnichua. Byl to ten, který první dovedl los yanqttis** ke skrytému v džun­ glích Machu Picchu. Znal ty úíceniny již dávno, ale nepovažoval je nikdy za veliké, ani za významné. Ba zdálo se, že i nyní má o nich nevalné mínční, jakožto ,.po­ hanských", které není možno srovnávati s kathcdrálou v Kuzku s jejími plecho­ vými svatými a vyfintěnými Pannami. Slíbil, že tam s námi zítra ·vyleze, ovšem ne zadarmo a já se jal pi"ipravovati večer-i na svém miniaturním vaí-iči. Poté sedčli jsme nějakou dobu v tíživé, bzučivé tropické noci, naslouchajíce cvrč­ kúm džungle zvaným chirrido a namáha­ jíce se anekdotami a zpč,·em povzbuditi profesora, který byl pln strachu pi·ed jedovatými hady a tisícerým jiným zá­ ludným nebezpečím džungle. Ujednali jsme. že Martinelli bude na noc sdíleti se slepicemi tyčkové lúžko Indiánova "hostinského pokojc"' vedouce' že jako Peruánfc di p!·e nost spaní v místě pokud

�

=

* u

seddní vakv na koně. yankees ]enk�, t. j . američany. =

ZOI

možno vzduchu prostém, kdežto profesor a já chystali jsme se vytáhnouti se na půdu z tyček pod nízkou, doškovou str-e­ chou tamba*. Bylo to jako kdyby člověk chtěl uložiti piano na almaru, ale konečně jsme se jakž takž uložili a když tyčky p!-estaly se prohýbati a vrzati, usnul jsem. Vlhká temnota k ránu ponenáhlu 1-idla, když jsem zbudil profesora po noci, za které dle vlastního svědectví nezamhour-il oka. Pi"íčina jeho bezesnosti nebyl ne­ dostatek pohodlí, nf•brž veliká úzkost. Něj aký hmyz štípl ho do kloubu A pro­ fesor právě skončil badání o obávané ne­ moci And, známé pod jmenem uta, což v jazyku Quichua znamená hnilobu. Ne­ moc ta začíná právě takovým štípnutím hmyzu, rozežírá maso své oběti, až je tato horempádem dohnána k smrti. Pr-irozeně profesor si pl-ál, abychom ho vážně ohle­ dali a dle svých zkušeností r·ekli, má-li vůbec lézti do Machu Picchu anebo raději pospíšiti zpět do Kuzka a svolati kon­ ferenci lékal-ských mudrců. Prohlédl jsem pečlivě štípnutí. Nebylo pochybnosti, že to bylo jen pi"edběžné pošimrání myriady hmyzů, které by se na nás byly vrhly, kdybychom byli sestoupili ještě o dalších 5000 stop do skutečných tropů. Dohodli jsme se, že profesor pravděpodobně pře­ žije tento den a v šest hodin za ranní mlhy vydali jsme se na další cestu. Milovník ohnivých vod prohlásil, že nemůže býti hotov se svými různými zá­ ležitostmi pl-ed osmou, rozhodli jsme se tedy protlouci se bez jeho historického pr-ispění. Zaplatili jsme mu dva soles* *, aby naše zvíi"ata dobí-e krmil a aby ne­ zapomněl, ponechali jsme u něho Tomáse, aby !DU to neustále pi"ipomínal. Měli jsme pak ovšem značný náklad našich lůžko­ vých potřeb a zásob nutných k ztrávení noci, neboť jsem nechtěl zapomenutému městu věnovati pouhou letmou návštěvu. Ježto sám jediný měl jsem výcvik v cesto vání po Andech, nabídl jsem se, že pře­ vezmu větší břímě a prohýbal se pod ob* tambo je útulek pro cestujíc!, jaké již za času Inků bývaly z ařízeny. •• peruánské mince.1libra =10soles = 100 dineros = 1000 centavos.

jemným nákladem 65 liber, přivázaným provazem ze srsti llamy kr-ížem přes prsa. PI-išli jsme však brzy na oddíl Indiánů, tesajících silnici výše do skály pro případ :eovodně. Dozorce nabídl nám nosiče. Zádný z nich nebyl veliký; vedle pro­ fesora ti tupí chlapíci vypadali jako trpas­ líci a protestoval isem, když Martinelli palcem ukázal na jednoho, který nikterak nebyl největší. Když Indián pl-chodil si

Alguacilové

(rychtáři)

se stříbrnými holemi.

na záda bí-ímě, pod nímž jsem vrávoral i na vodorovné cestě, Martinelli noncha­ lantně přihodil mu navrch ještě svých 25 liber. Kousek dále tento necitelnv divoch zastavil se u jednoho z přístřeškii pro dělníky a přibral pro sebe pár př-i­ krývek, pytel koky* a několik jiných svých osobních potřeb a pak vydal se na cestu s lehkostí koroptve - rvchleii než jsme mu mohli stačiti. Asi dvě míle zpět skrytá pěšina ubíhala prudce dolů vlhkou, chytlavou džunglí k mostu ze stromků, zavěšenému vrátkým ·

• coca jsou listy keře Erythroxylon coca ob­ sahující kokain. Pro tento dráždivý obsah je Indi.áni náruživě žv�rkají.

202 způsobem přes i"eku od skály k balvanu. Za vzteklou bystřinou, která po nás bez­ mocně chií.apala, když jsme přecházeli, kolmá stráií. zarostlá džunglí patrně ne­ proniknutelnou civěla na nás nevlídně. Když jsme s<: však d'Jstali kousek d;ile po okraji běsnícího proudu skákajíce přes skály a zubaté b alvany, objevila se díra v podrostu jako doupě nějakého divokého zvir·ete a ukázalo se, že je to začátek stezky, nyní skoro úplně zarostlé . -� První míle vzhůru vedla nejhustší, vlh­ kou džunglí. Šplhali jsme chytajíce se vegetace jako vlasu nějaké obH hlavy, na niž jsme se snažili vystoupiti . Svah byl průměrem snad 65°, ačkoli některá místa byla opravdu kolmá. Tento úsek měl špatnou p ověst pro své jedovaté hady, zvláště malého, desetipalcového hádka, 1-ečeného víbora, i ehož uštknutí znamená iistou smrt, nez�kročí-li oběť hrdinsky ihned po indiánsku a nevyi·ízne si shy­ lockovský kus masa a nevypálí 'li ránu žhavým železem. Ponenáhlu hustá džungle ustupovala l ehčímu, zakrslému porostu, který byl kdysi vypálen a na nějž slunce pražilo nemilosrdně. Stezka stoupala pr-íkře a ldi­ katě vzhůru . Rumiňaui, jak jsme pojme­ novali našeho nosiče kamenných 'očí, byl neustále pí·ed námi, ačkoli byl udýchaný, který, ačkoliv nesl nejmenší bí-ímě, sem a tam volal po chvilce oddechu. Plazíce jazyky žízní -vylezli jsme posléze na témě!· rovný s!upeií. hory s kouskem stínu. Tro­ chu výše vystoupili isme na prastaré země­ dělské terasy. Nevzdělávaná, černá a úrodná prsť těchto umělých horských plošin živila téměř neprostupnou houštinu nové džungle a kmeny velikých stromů, které byly skáceny a opáleny, stavěly se nám v cestu mnohými směry. Prodírajíce se pracně sem a tam nalezli� jsme ko­ nečně t erasu, po níž jsme mohli pro­ raziti si c estu a témě!· dvě hodiny cesty od řeky vyšli ijsme na samý okraj . Machu Picchu leželo před námi.! První dojem byl smíšen se zklamáním. V du­ chu představoval jsem si mimovolně jakési mrakodrapy na veliké ploše. Srov­ náno s tímto podvědomým měřítkem,

město, které Inkové nebo jejich pi"ed­ chůdci zanechali zde v krásném zákoutí Urubamby , bylo malé. Alespoň měli jsme štěstí zahlédnouti je po prvé s místa skvěle výhodného. Hluboko pod námi na druhé straně rokle, tak hluboké, že to bylo téměí­ údolí, opuštěné město prostíralo se v nád­ herném, andském slunečním svitu v celém svém bělostném, žulovém třpytu, a ne­ bylo-li lze s tohoto místa přehlédnouti celé město, bylo odtud viděti aspoií. všech­ ny krásnější budovy. Ačkoli beze str-ech, bylo t o jinak úplné město tak dokonale zachované, že divák měl pocit, i ako by byl jedním ze starých španělských con­ quistadores za oněch záviděníhodných let, když bylo ještě možno nové světy objeviti. V obrovitých rozměrech jeho půdorys byl starobylého f eudálního hradu . Horský hřbet hájený pHrodou v j edné z jejích nejsamotál-štějších nálad a obsahující také věži podobný štít Huayna Picchu, klesal na všech stranách strašnými srázy do děs­ né propasti Urubamby, kolmo do hloubky dvou tisíc stop k řece podobné niti, která ze Hí čtvrtin i ei obtéká, kdežto v pozadí. plna tajemství neprostupné džungle a historie zašlé r asy ležela podivuhodná divočina andských horských pásem, kos­ matých hustým lesem a ztrácejících se v modravém černu nevyzpytatelných dá­ lek . Machu Picchu bylo jistě městem útulku. Jen lidé do krajnosti ustrašení mohli za­ lézti do tohoto nejnepr-ístupnějšího kouta And a vyškrábati se na tyto úžasné útesy, aby unikli svým pronásledovatelům; jen lidé, jimž práce nebyla ničím u srovnání se strachem před tělesným násilím, mohli se l opotiti po celé století pr-itesávajíce a sestavujíce raději dohromady tyto gi­ gantické balvany, než aby se vyr-ítili a zkusili své štěstí proti prakům nebo otrá­ veným šípům svých nepřátel. Podlízavý, zbabělý Indián z okolí Kuzka dnešního dne může zcela dobře býti j ejich přímým potomkem. 1 : Přes rokli mezi místem, kde jsme seděli a ztraceným městem, dávní obyvatelé vy­ stavěli dvě masivní. kamenné zdi s pří-

Celkový pohled na Machu Picchu .

204

·

krého srázu dolů k ještě příki"ej šímu. Vně těchto byla většina zemědělských teras, neboť uvnitř města samotného bylo m álo plochy k vzdělávání a v př-ípadě útoku ven­ kované bezpochyby opouštěli svá pole a prchali do města. Mezi těmito zdmi ležel su­ chýpříkop, hluboký a široký, k dežto u měst­ ské brány byla bašta, s níž bylo možno házeti b alvany na útočníky . Na vrcholech sousedních výšin, na hol-e Machu Picchu, na hrotu Huayna Picchu, v každém vra­ ním hnízdě byly kamenné strážné věže, leckdy n eviditelné, odkud zaj isté hlídky nějakým telegrafickým zpúsobem dávaly výstrahu opatrnému městu. Když jsme se nasytili obsáhlým roz­ hledem na zapomenuté město, sestoupili j sme po vyčnívaj ících kamenech teras a džunglí zarostlými klikatinami a posléze velikým, kamenným schodištěm do su­ chého příkopu, pak po stupních k městské bráně, n eustále se prodíraj íce hustým podrostem. Ačkoliv "los chapetes" od­ stranili hustý tropický les, který ukrýval město civilisovanému člověku od počátku historické doby, bujné rostlinstvo usilo­ valo rychle j e opět utaj �ti, jako k dyby bylo žárlivé na j eho krásu nebo strážcem j eho t aj emství. Jit cana brava* vlnila se všude do výše hlav a ve skulinách skvě­ lých zdí klíčilo j iž sem a tam znova to, co mohlo vyrůsti v takové stromy, j akých tu bylo pokáceno na sta. Kterýsi zasloužilý politik byl ustanoven vládou za kurátora města, aby pečoval o Machu Picchu i Ollantaytambo, ale žij e v Kuzku ze svého platu. Pocit zklamání prvního pohledu byl nadobro překonán . Když mysl vpravila se do poměrů doby předkolumbovské , opu­ štěné město se j evilo v pravém světle j ako ušlechtilé, umělecké dílo mocné kon­ strukce. Zde, v tomto orlím hnízdě And, nadobro odl-íznut od ostatního světa, žil umělecky n adaný a přizpůsobivý lid, schopný soustředění úsilí, vytrvalé ná­ mahy a výkonnosti vysokého stupně nyní zaniklé mezi Peruánci. Nic, co jsem viděl v celých An dech, nemohlo předstihnouti "' divoká cukrová třtina.

tyto stavby, j imž j en zl-íceniny v Kuzku se vyrovnaj í; a i ty ve Městě Slunce ne­ dostihuj í půvabného j ednotného zbarvení tohoto města z bílé žuly, blížící se krásou bílému mramoru. Jako zbytky Kuzka, úíceniny j sou pouhé zdi. Civilisace Inků, j ak se zdá, byla onoho praktického rázu, který věnuj e pozornost j en užitečnému, takže dnes v peruánských zr-íceninách nenalézá se jediné sochy; doškové str-echy, pl-es které tito nevyrovnatelní kameníci dále se ne­ dostali, možná že se zr-ítily staletí dr-íve, než Pizarro pásl svá prasat a* v pl-edhořích Estremadury. Ale j akožto zdi j sou stavby ty nedostižné, k ameny př-itesány s takovou neúnavnou přesností, že i bez malty j eště dnes tak př-iléhaj í, že není možno mezi ně vsunouti ostJ-í nože. Mramorově bílé zdi byly tak skvěle souměrné, že znova a znoYa uchvácené oko měr-ilo j e j ako zamilovaný tvar. Jako vůbec v architek ­ tul-e Inkú všecko - stěny, dvei·e, vý­ klenky - zúžuj í se vzhúru, asi v úhlu okolních svahú, což pr-ipomíná Karnak a zi"íceniny na Nilu. Každý balvan nebo skála byly dokonale využity a oko chví­ lemi sotva rozeznává, kde přestává stavba pr-írody a k de začíná dílo lidské. Skryto př·ed ikonoklastickými * *, zlata chtivými Španěly a tak vzdáleno bydlišť svých otupělých potomkú, že doprava j eho kvádrú k záplatování j ej ich domků není možná, Machu Picchu uniklo spo­ lečnému osudu všech ostatních pl-edko­ lumbovsk}rch zr-ícenin v Andech a zústává neporušeným městem j ako Pompei, v tomtéž stavu, j ak je obyvatelé upustili, odnášejíce snad své domácí búžky a uctí­ vané pozústatky pl-edkú. Kamenné štíty s okny trčí všude nad všeobecnou úroveň, někdy nesouce j eště pahýl velikého stro­ mu, j ehož koi·eny vtlačily se a propletly mezi k ameny, k dekoli n askytla se hrstka prsti, aby j e uživila. Lesní obrové vy­ rostli, k de byla seb em enší možnost se uchytiti; s židovskou vytrvalostí vnikly "' Dobyvatel peruánské říše Francisco Pizrar• býval prý doma ve Španělsku pasákem vepřů. u ikonoklasté byli obrazoborci, nepřátelé­ uctívání obrazů v církvi východní.

zos mezi zdánlivě neoddělitelné kvádry. Úloha "los y anquis" nebyla hračkou. Vykáceli celý tropický prales, s obrovitými, sta­ letými stromy, j ej ichž zuhelnatělé kmeny n amnoze j eště tn ležely, j ak padly. Bylo zapotřebí veliké opatrnosti . Mnohý pařez bylo nutno ponechati na místě, neboť j eho odstraněním byla by se sesula polo­ vina stavby, v níž byl zarostlý. Mimo od­ stranění vegetace Američané odkopali místy několik stop silnou vrstvu hlíny a konečně odhalili celé město, s plánem jeho ulic, j eho "lázněmi", chrámy, paláci a bloky pr-íbytků. Nejkrásněj ší zříceniny západní polokoule; tajemství tohoto mě­ sta v liduprázdné divočině ztroj násobuje j eho kouzlo . Kterak mohlo takové místo uj íti po kohsti slídícím Španělům? SHedem města je hlavní náměstí, s nád­ herným chrámem z uměle tesCJného k a­ mene; v pozadí za ním příbytky kněží. Je tu chrám "o třech oknech," něco tak neobvyklého v peruánské architektuře, že badatel Hdící vykopávky uvádí jej ve spoj ení se starou tradicí o třech bratrech, kteří vyšli ze tří oken založiti říši Inkú. Španělský kronikář Garsilaso ji uvádí slovy: "Na počátku světa, j ak praví In­ diáni východně a severně od města Kuzka, tři bratr-i vydali se na cestu, j akýmisi okny v kterýchsi skalách, zvanými královská okna." Dlouhé, pevné stěny j sou prolomeny, j ako u většiny staveb Inků velikými nebo malými výklenky, mělkými a bez dveří, mezi nimiž j sou válcovité, vyčnívající k ameny. Soudilo se mimo jiné, že jsou to š atníky a háky k zavěšení oděvu, ale zvyk potomků ukazoval by n a to, že budovatelům postačilo klásti svůj oděv na podlahu. Ačkoli j sou větší, než prů­ měrné dnešní andské domy, málokterý má více než j ednu místnost. Podél stěn j sou knmenná lehátka, pohodlná j ako ona cihlová, j ež unavený cestovatel nachází v lepších domech vnitrozemí dnešního času. Obyvatelé žili patrně hustěj i po­ hromadě, než v j akémkoli moderním čin­ žovním domě a problém vzrústu obyva­ telstva musel býti naléh avý. Každá čtve­ reční stopa púdy byla využitkována a vše

stlačeno dohromady, i s podzemními míst­ nostmi a dlouhé ř ady domů z hrubých kvádrů stojí pHkře j eden nad druhým na prudkých srázech města. Množství scho­ dišť, často pracně vytesaných z j ediného balvanu, vede všady; i tunely byly běžné tomuto plemeni důmyslných k ameníků. V obvodu několika mil ani stopa půdy nezůstala nezužitkována k zemědělství. Pustil j sem se na obvod. Dnešní so­ ciální rozdíly byly také částí civilisace oné zapadlé r asy. Když člověk opouští střed města, domy stále méně se podobají palácúm z přitesaných kamenů; na okra­ j ích města visí pouhé chaty, o málo lepší než bídná doupata dnešních Indiánů. Kolem dokola byla huj ná, třtinová džun­ gle . Na svazích rostly veliké tykve, zdivo­ čilá kukuřice, brambory a houštiny zra­ lého ají, oblíbeného pepře Inků, červené a zelené barvy . Málo míst na zemi poskytuj e t akový rozhled, j ako je od intihuatany. slunečních hodin . Veliký balvan na vrchu čnějící byl tu přitesán ve stoj ící komolý kužel sym­ bolicky posvátný v dobách, kdy lid pe­ ruánský dopouštěl se bludu ·klaněti se slunci na místo dřevěným obrazům. Vyadá však spíše j ako popravní špalek než pako sluneční hodiny. Přímo pod mýma noham a klesala půda kolmo k Urubambě obkličující j ako měděná nit téměř celé město. Výška Machu Picchu udává se n a 2500 m a výška i·eky o 600 m méně, je však překvapuj ící, j ak zřetelně j e slyšet burácení řeky až na vrch nezranitelného města. Celý odtud viditelný, naprosto ne­ obydlený svět j e j edna zmatená spousta gigantických, zalesněných hor vlnících se do dálky k nepřístupným, modravým pásmům a zvedajícím se na obzoru za­ sněženým hřbetům , mísícím se s oblohou. Zde nejsou vychrtlé a neplodné Andy, jako všude j inde, ale měkké, vlnící se tvary , tak hustě zarostlé, že nikde není viděti ani kouska země. Zde, kde dnes j est j en domov kondora, může člověk sníti o minulosti Machu Picchu. Pro člověka, který putoval po Andech, není nesnadno si představiti v duchu žijící město minulosti, pro člo-

zo6

věka s edícího tu ve sklonu dne, ukolé­

bávaného a přece vzrušovaného neustá­ vající hudbou Urubamby daleko v hlu­ bině, t ajemné, Indiánu podobné svou bezcitností, jako kdyby znala, al e pří­ sahou se zavázala střežiti taj emství, které obkličovala s jeho nedobytnými srázy po celá1neznámá staletí. Před duševním zrakem

chrámů. Když stíny se prodlužuj í, bosí pracovníci, s tváří nadmutou žvancem koky, vystupuj í z dolej ších krkolomných teras, vlnících se kukuřicí nebo červena­ jících se bramborovými květy, tiše míj ejí pahorek slunečních hodin a spěchají bez ukvapenosti do svých chat na přelid­ něném_ obvodu. Ještě větší ztišení nasta-

Hlavní náměstí.

mnohá kamenná scho2iště oživuj í . Na­ horu a dolů po nich pohybují se beze spěchu a přece čile zavalití muži a ženy s širokými tvái-emi měděné barvy, bez hluku po svých bosých nohách, j ejich šaty neustálé proplétání se mnoha živých barev. Na sta špičatých štítů béře na sebe goticky příkré doškové střechy, souměrné, pečlivě dělané, snad se zdobenými stropy uvnitř, alespoň u chrámů a paláců. Lamy kráčejí tiše úzkými ulicemi, rozhlížejíce s e s povýšenou snivostí. Z celého přelidně­ ného města zvedá se šum čilého života, ale ne hlučně, neboť zákl adní tón j e míru­ milovné píle a flegmatického zaujetí. Sem�a tam dutý tón dřevěného gongu se ozve a doznívá v jednom z posvátných

ne, mimo nezměnitelný hlas Urubamby, když Inka, maj estátního výrazu, s králov­ skou llautou kolem čela, provázen v j isté vzdálenosti uctivými šlechtici, ne­ soucími symbolická břemena na ramenou, vystupuj e na posvát.nou skálu. Zde sám aneb sledován v uctivé vzdá­ lenosti velekněžími malého chrámu v pozadí, pozoruj e boha starých Peruanců klesajícího rychle j ako klesá nyní, za trčící sněžné pásmo studené a jasné na západě a vidí labyrint kosma­ tých, zalesněných pásem za bezednou propastí dole splývati a nol"iti se v j eden společný, bledě purpurový celek. Z dálky z rohu města na okraji kolmého srázu doléhá k císařskému sluchu zvuk kamene

207 nar ážejícího na kámen, kde vykonává svůj úkol bídník odsouzený toho dne vytesati před příchodem nového měsíce nové sedadlo z balvanu j iž příliš ř ezbami zdobeného. S úplným setměním i to usta­ ne. Slabé sloupy dýmu večerních ohňů zanikají a sotva hodinu po začátku noci celé město zapadne v dl-ímotu až na

Postranní schodiště. (Pozorujte obrovské bal­ vany nepraviclelně zasazené do sebe .

strážce v jejich věžích nahoře a podél městských hradeb. Odtud přicházejí mar­ né záblesky míhající se v andské noci, pak nic, a z živoucího města Machu Picchu stává se opět tím, čím j est, n aprosto neobydleným horským štítem odříznutým od celého známého světa, na který vnikly tři bytosti ve cvočkovaných botách hluč­ ných moderních časů, a j ejich služebník s kamenným a očima, na krátko vypůj-

čený z onoho dávného světa. Martinelli byl nakloněn myšlence přespati v po­ svátné j eskyni pod kulatou věží. Proti tomu profesor namítal, že j e příliš "hadovitá" a dohodli se o dlouhé ka­ menné l avici nahor·e, blíže nej krásněj ší zdi v M achu Picchu. Když se uvelebili, naložil j sem své lůžkové zařízení na záda

Kamenná brána na osazení vrat.

Rumiiíaumu a hnal ho do vlhké, j edt­

vatými hady se hemžící temnoty . Bázlivl> prodíral se podrostem, který chiíap?.! po něm tisícem n eviděných prstů, dolů džun­ glí zarostlým srdcem města a po kolena hluboko posvátnou plazou města, kde Hi veliká okna témě!- neviditelná zírala n a n ás d o noci. Dále jsem sledoval chvějícího se chuďasa do třístranného velechrámu, nejimposantnější budovy v Machu Picchu

zoB a thkráte j sem ho požádal, aby složil svůj náklad na kamenný oltái·, než uvěřil svému sluchu. Když j sem zamumlal "il­ limni" ("dobrá"), otočil se a prchl tak náhle , že zapomněl i na obvyklé roz­ loučení. Nahol'e, dole a kol dokola noc zpívala svou tajemnou pohanskou píseň. Daleké burácení Urubamby zalétalo vzhůru ostře a j asně. Na obloze myriada hvězd zářila s onou neobvyldou třpytností velikých výšek . Ostatek byl ponořen v hlubokou temnotu. Odstranil j sem několik rostlin a cizopasníků s oltál·e a z výklenků nahoře. Byl to nesmírný přitesaný kvádr čtrnáct stop dlouhý a pět vysoký, ale pouhé Hi stopy široký a hluboký pád pro nepokoj ­ ného spáče. Rozvinul jsem sedelní po­ krývku a poncho * v "lúžko" mnohých andských nocí; pak nevědomky, v oka­ mžiku rozi"ešil j sem problém výklenků, který trápí peruánské starožitníky po staletí . Nic nemohlo býti prostšího! Za­ niklá rasa prolamovala dlouhé plochy svých zdí těmito polovičními otvory ne pro své modly ani pro své stráže, nýbrž jakožto místa vhodná k uložení ovino­ vaček, cvočkovaných bot a hodinek na noc. Nej sem nikterak jediný, který bude tomu rád, že záhada j e konečně roz­ uštěna. Spal j sem po celou noc nerušeně, pro­ bu div se j en j e dnou, abych si gratuloval, že j sem tak vzdálen rušivého živého světa a hned zase usnuv, aniž bych se alespoň přesvědW, zdali múj revolver dosud visí v snadném dosahu. Dlouhé cestování v divočině j ako k dyby vypěstovalo v nozclrách schopnost cítiti svítání. Skončil j sem oblékání, když noc začala blednouti podél východního okraje a prošed hojně zarosenou džunglí a dolů velikým, centrálním schodištěm přišel j sem na Martin·elliho a profesora schoulené na j ej ich kamenné pohovce bez str·echy chrápající a neuvědomující si faktu, že denní světlo, za něhož žádný pravý cestovatel nespí, již nastalo. Příležitost * plášť Jihoameričanů, vlastně pouhý kus sukna s otvorem uprosUed, kterým se prostrčí hlava.

k nápravě byla příliš drahocenná, než abych si ji nechal ujíti. 'Těsně u nich vytáhl j sem svůj revolver a vypálil mocný výsHel do růžových červánků nad námi . Pouhá slova nestačí k po­ psání lenivého páru, k dyž vylétl ze svých pl'ikrývek s rozježenými vlasy a vyboulenýma očima. Dole v posvátné j eskyni j se m našel Rumi auiho také po­ sadivšího se ve své "posteli" a mnoucího si oči a poslav ho pro své věci dal j sem se do vaření kávy, naslouchaj e smutné hi­ storii svých soudruhů. Sotvaže j sem minulého večera pře­ nechal j e j ejich vlastní ·ochraně, když Martinellimu se zdálo, že něj aký had zakousl se mu do boty. (Pi·i ranním světle shledal, že kaktusový trn ho pích skrze kůži.) Pak prišel Rumiňaui s dlou­ hým, bolestným vypravováním v Quichua o zástupech h adů "víboras", kteří mají hnízda ve štěrbinách zdi vedle a nad nimi a j en čekají na ticho noci, aby vyrazili na své smrtonosné potulky. Profesor se proto schoulil do svého spacího pytle až pi·es hlavu. Aby pak mu bylo j eště hůl'e, opěť j iný komár píchl ho do j iného kloubu - patrně hltavý tvor, tak chychtící po zhoubné činnosti, že udělal schválně výlet z dolejšího údolí za tím nešlechetným úmyslem, neboť hmyz zpravidla neobývá Machu Picchu. Nuže, první píchnutí hmyzu Heba nenakazí člověka hroznou nemocí uta, ale průměrný člověk nemůže doufati, že by pl'ežil druhé píchnutí . Tak po celou tu trasnou noc profesor ležel či pl'esněj i kroutil se - ztuhlý a bez po­ hnutí ve svém spacím pytli na nej zazším okraj i kamenného divanu, pokud možno daleko od stěny plné hadů a stále ve strachu před hrozným pádem dvě stopy hluboko na plazy hemžící se půdu, zatím co pi·ed jeho zapadlým zrakem táhly j ako v kinematografu obrazy lu·ozné nemoci, kterou určitě cítil, kterak se plíží j eho tělem a pohlcuj e úd za údem. A to nej ­ horší teprve phj de. Po celou noc padaly na spáče různé věci se zdi. Pro mou ne­ romantickou mysl byly to kousky větviček a listy, ale za taj emného ticha tropické noci není divu, že trpiteli ve spacím pytl!

byla to po každé hrozba náhlé smrti . Nej­ krutější byl okamžik, k dyž přímo na něho padlo cosi měkkým, plazovitým úderem, z čeho však za denního světla vyklubala se profesorova vlněná ponožka, kterou si n e dbale zavěsil nad sebou v inkovském vý­ klenku! Sestup byl nesnadnější než výstup, ale také rychlejší . Tvrdí se, že prý se po­ mýšlí na zbudování el ektrické dráhy

z Kuzka a lanové dráhy nahoru ke zříce­ ninám, sm.d s turistickým hotelem u nich. Na štěstí od hovoru k e skutku je v Peru daleko. Jeden z hlavních půvabů Machu Picchu spočívá v nesnadném pl-ístupu ; i akmile se stane pr-ístupné tělnatým dá­ mám prostř-edních let, nezbude než škrt­ nouti j e z programu c estovatelova a vy� dati na milost a nemilost turistům .

Dr. R. Cicvárek :

C I N S K E S K O L S TV I. Ukázka z velkého díla o Číně.

Čínská vláda se mnoho nestarala o školní výchovu mládeže. Péče o nižší školst ví byla většinou pi- e­ nechána obcím nebo rodičům samým a jen ve větších městech vydržovala vláda několik elementárních škol ; vyšších . škol nebylo, leč jen vý­ jimečně. Vláda ovšem pod­ porovala učence, pokud jim nebylo možno vydělávati si pomocí své vědy. Každý, k do tou­ žil po vzdělání, mu­ sel si opati-it i po­ Uebnýc h pomůcek sám, event . jíti jako žák do učení k vy­ nikajícímu učenci. Komůrky pro státní Mnohdy byli ně­ kteří žáci svým učencem-učitelem t ak zaujati, že zústali u něho po celý jeho život . Té okolnosti jest co děkovati, že se z achovala značná část učení mnohých učencú, poněvadž žáci sami psali výroky svých učitelů a poz ději je uvei-ejnili. Tak ku pi-. učedníci Kung Fu Tsiovi šíí·ili jeho učení tak věrně a ÚSJ=ěšně, ž e i jejich učední.l<ům a stcupmcúm bylo možno v době mnohem pozdější sepsati 4 knihy, obsahující výroky tohoto mistra, Širým S\"i!tem;

čímž bylo zachováno · vlastní jádro jeho učení. Již r . 29 pi-ed Kr. z avedl a vláda státní zkoušky kandidátů, kteH chtěli dosíci st�tní služby. Zprvu byly ž�dány jen: skromné znalosti, avšak čím dále tím se žádalo odkandidátú ovšem více, až se vyvinuly zkoušky trojího druhu. Nejnižší se konaly v sídle tak zv. pre­ fekta (podle anglic. pojmenování) a o� pravňovalyk e státní službě nižšího stup ­ ně. Kandidát musel prokázati všeobecné vědomosti, hla\�ně zkoušky v Kantonu . v počtech atd. a pak ovšem znalost obsahu knih Kung Fu Tsia. Žádala se rovněž přiměřená znalost psaní . Kdo obstál ph této zkoušce, směl býti pr-ipuštěn ke zkoušce provinciální, která se konala v sídle každého místokrále. Zkoušejícím byl zvláštní komisař císa1-em jmenovaný, který byl vyslán za tím účelem z Pekingu. Tyto zkoušky byly velice pHsné a byla to snad jediná instituce v celé Číně, kde se nedalo tak snadno podváděti. PHprav14

2 !0

ných !;kol nebylo k žádnému z těch Uí druhů zkoušek a každý kandidát se musel připravovati soukromě. Těmto zkouškám bylo vyhrazeno zvl ášt­ ní místo, kde bylo v několika l-adách od

Děti mision á!'ské �koly

v

sah, načež směl !: e několik hodin prochá­ zeti. Rozumí se, že z takového množství kandidátů j ich mnoho také propadlo, ale bylo jim dovoleno v př-íštím obdobf

Číně.

12.000 až do 20.000 cel nízkých a jen tak velikých, že každý kandidát měl v j edné takové cele kamennou postel a pod pod­ krovním okénkem malinký stolek ku psaní. Byly vystavěny z cihel, aby nebylo možno snadno se dorozumívati z j edné cely do druhé. V zadní zdi cely byl mal}' otvor, j ímž se kandidátúm podávalo jídlo a zároveň se pi"ij ímaly od něh o výkaly. Zkoušky trvaly 9 dní. V den zahájení zkoušek byla jména kandidátů vyvolá­ vána a vyvolaný byl ihned vpuštěn a zamčen do jedné z oněch cel, kde zůstal celé th dny a noci. Mezi tou dobou nesměl s nikým mluviti. Po uplynutí těchto Hí dnú odevzd?J svou písemnou práci zkušebnímu komi-

Praktická

náhrada

kružítka

-

cop .

zkoušku opakovati, a to nebylo ničím obmezeno, takže mnozí ji opakovali tak dlouho, až konečně snad sami nahlédl i vlastní neschopnost. Stál-í nerozhodovalo; pl'-íliš mladých kandidátú nebylo, poně­ vadž k znalosti písma, j aká se vyžadovala, jakož i k znalosti klasiků bylo ti'eba více­ letého studia. Mnozí z kandidátú byli j iž šediví starci.

Posluchárn a pekinské u m,·ersity dle evropského vzoru .

Táž posluchárna zezadu . Posluchači mají dosud copy, které po revoluci si odstřihávali i akožto znamení por oby mandžu:sl,é dynastie, která nai"ídila nošení copů. S odstraněním dynastie odstraňovaly se i copy, ale nejvíce ien u inteligence a ve městech, na venkově se dosud nosí . *

212

Pověstným j est rozčilení, j aké panovalo pi-ed a během těchto zkoušek, j ež se ne­ odbyly bez četných tragických pr-íhod, hlavně pomatením mysli kandidáta atd. Předmětem zkoušky byla téměř- vý­ hradně důkladná znalost spisú a učení Kung Fu Tsia a čelných klasikú. Úspěšné vykonání této zkoušky oprav­ ?valo k dosažení vysokého .státního uradu. Třetí druh zkoušek byl konán v Pe­ kingu, ne v zavřených celách, nýbrž v t emplu klasikú a pozděj i v císař-ském paláci. Př-ipuštěni byli pouze ti, kdož s úspě­ chem absolvovali zkoušku provinciální (v sídle místokrále) . Př-edmětem byla co nej důkla dněj ší znalost Kung Fu Tsi-ových spisú, j akož i j iných proslulých učenců. K tomu, aby kandidát byl schopen čísti veškeré tyto spisy, nei-ku-li j e uměti cito­ vati, bylo tr-eba znáti všech 80.000 zna­ ků slov, tedy j en kandidáti, kteří byl i většinou v pokročilém věku a nabyli dostatečné znalosti čínského písma, aby mohli hbitě ony učené knihy čísti a čer­ pati z nic:h učenost, mohli se těchto zkou­ šek zúčastniti. Kdo obstál, nabyl hodnosti zvané Han-lín, nej':'}'ššího to stupně a důkazu učenosti v Číně. Každý Han-lín měl nárok na nej vyšší státní h odnosti, dále směl nositi obl ek žluté, císař-ské barvy, což j iným Číňanúm, vyj ma členy císai-ské rodiny, nebylo do­ voleno. Mimo to měl různá j iná privilegia. Veškeré tyto Hi druhy zkoušek byly ko­ nány pouze j ednon za H-i léta, takže nával k andidálú byl vždy značný. Z mnoha tisíc j ich obstálo sotva 1 00-- 1 50. Tyto zkoušky byly sice dosti proble­ matického významu co do kvalifikace těch, kdož ph zkoušce obstáli, ale měly pi-ece v Číně tu výhodu, že j ich zavedením , resp. zavedením systému obsazovati úř-ed­ nická místa j edině těmi, kter-í ony zkoušky s dobrým prospěchem vykonali, se př-e­ dešlo obsazování těchto míst protekčními lidmi a lidmi bez j akéhokoliv vzdělání

�

a v tu dobu také, kdy t ento systém byl dodržován, panoval v celém státě pp­ i·ádek hlavně v tom směru, že obyvatel­ stvo nebylo vykor-isťováno mandaríny, a lid byl spokoj cn. Bylo tedy dosaženo j ednoho z nejhlavnějších cílú svědomité vlády. Zkoušky provinciální byly zrušeny koncem minulého století, a na místo kan­ didátů, alespoň do j isté míry vzdělaných, byli dosazováni na j ednotlivá úř-ednická místa ti, kdož si ona místa od centrální vlády koupili, čímž si vláda sice pomohla trochu k penězúm, ale zlé následky onoho nemravného systému se brzo oostavily. Zkušební cely j sou i dnes j eště v ně­ kterých provinciálních městech dosti za­ chovalé, ale dlouho asi nebude možno této kuriositě v oboru " vysokého učení" se obdivovati, vzhledem k rychlému vý­ voj i všech čínských měst. V r. 1 9 14 byly j eště v dosti četném počtu viděti v Kan­ tonu, a j en část j ich byla sesuta. V Pekingu byly až do r. 1901 , načež j ich čínská vláda použila k tomu, aby z j ej ich cihel vystavěla ve vyslanecké čtvrti to, co j ej í vojsko za boxerského povstání po­ boi-ilo. Tak zmizely úplně. V Nankingu také byly poboi-eny teprve pi-ed několika lety. Počátkem tohoto století začala čínská vláda zakládati vyšší školy i university hlavně v Pekingu. Jej ich význam však se teprve uplatnil za dob republikánských, kdy školství str-ednímu i vyššímu se věnuj e větší pozornost, pokud ovšem velmi špat­ né státní prostr-edky tomu dovoluj í . j iž pt-ed republikou pomáhaly některé státy Číně založením odborných škol , na pi-. Německo, udržovavší lékai-skou školu v Šanghaj i, mision ál-i str-edním i odbor­ ným školstvím, ba i vyšším, j ako univer­ sitou St. John v Šanghaj i . N a nových čínských školách, republi­ kány založených, j est sice vyhrazeno rovněž místo učení j ej ich starých učencú, ale hlavními př-edměty j sou vědy moderní podle evropského systému.

213

Demet1·a Vaka:

D Á M A S E S P R A V O V A N O U R U K AV ICI. (Dokončení .)

"Tuším, že ano, " pravila zamyšleně. Pak dodala s úsměvem : "A� naučila j sem se ihned dáti za pravdu Rekovi, když s ním doj de ke sporu. Tolik mne naučil ten paša. ' ' "Doufám, že j ste s e také naučila, že musíte mysliti na zíti"ek." "Pohleďte na ptactvo nebeské. Sej e ono a žne ? A pohleďte na lilie polní! Musí lo­ potiti se ? Nač mysliti na zíti"ek ? Váš Otec Nebeský činí tak za vás . " " Kde u všech všudy j ste tohle vzala ? " " Z vašeho křesťanského koránu. Ř ecký paša mi j eden koupil. " Smála j sem se, až mi slzy do�očí vstou­ pily. Vzdělaný a inteligentní Rek, který se stane misionářem, j e "podivná ryba". UprosHed své zábavy otázala j sem se : " Chce z vás udělati křesťanku ? " " Ne. Obědvala j sem s ním a j eho ženou a i"ekla, že bych tak ráda byla schopna porozuměti Evropě. Pravil mi, že za tím účelem musím čísti Nový Zákon a den nato phriesl mi j eden výtisk. Je · velmi krásný. Když j sem j ej přečetla, tázala j sem se ho, žije-li Evropa podle něho. " Ne," odpověděl, "ale ráda se domnívá, že ano. A nyní víte, že základnou Evropy j e pokrytectví·. " Nicméně však mm-ila j sem to čísti a miluj i tu část, kde váš Prorok pravil : "Nemyslete na zítřek . " "Protože to dovolává se vašeho líného, fatalistického temperamentu. Ale · to j e j en podobenství. Pr-íležitost pracovati na úkolu, který se nám líbí, j e největší vý­ sada, kterou svět má. Je to výsada často odpíraná ubohým boháčům. " Zasmála s e potěšena. " Nic bych s i z toho nedělala, kdyby mi byla odepřena ." Hned nato.zvážněla. " Přej i si, abych mohla na­ učiti se milovati práci. Nyní dovedu ztrá­ viti celé hodiny díváním se na moře, j en · pro rozkoš viděti vlny, j ak ženou se k po­ bl-eží a zpět. A dovedu ztráviti odpoledne hraj íc si se svým ptáčkem tam v kleci.

A j edná-li se o rostliny a květiny, dovedu ztráviti svůj život v pozorování j ich, j ak rostou. Nemohu věr-iti, že Allah ustanovil, bychom nedělali nic j iného, než pracovali. My Turci začali j sme j ako rasa kočovníků . Cítím v sobě staré Turky, kteř-í žili ve stanech. Nikdy nebudu míti ráda váš způsob života - pracovat, pracovat, abyste nakoupili věcí. Nestoj ím o to, ku­ povati věci. Stoj ím j en o to, pozorovati a milovati krásné věci, které Allah nám dává. A když Ř ekové rádi pracuj í., proč by neměli pro nás pracovati ? ' ' Bezpochyby náležela k starým Turkům. Dobývali a požívali plodů svého výboj e. Pak strávili listy a větve a nyní hlodaj í na kořenech. A přece bylo cosi nesmrtelně podivuhodného v duši Adileh. Musí býti pro ni a pro j ej í plémě nějaké místo na této planetě a je povinností myslících plemen světa nalézti pro ně východisko, j ako dospělí myslí za děti." Vzala j sem j ej í hezkou ruku a přitiskla si j i k tváři. "Adileh Hanum, stala j ste se mi drahou v tomto krátkém čase. Svou praktickou řeckou myslí promyslím váš problém. Dovedu-li nalézti přiměřenou práci pro vás, bude se vám líbiti. Až přij d u opět, možná, že budu míti nápad. " " A musíte nyní odej íti ? " "Ano, musím." Napsala j sem j í své j méno a adresu. "Smím přijíti .opět v neděli ? " Rozešly j sme se, bychom se sešly znova a znova, až naše schůzky staly se důvěrně přátelskými. Hovořívaly j sme často o ži­ votě tureckých žen. Adileh soudila, že idealisuj i hamidovskou dobu. "Ach, ma­ dame, má přítelkyně," poznamenala j edno­ ho dne, "bylo mnoho býlí, právě j ako květin v naší zahradě - mnoho truchli­ vých věcí, protože j sme nebyly volné. " "Jsem ráda, že vás slyším tak upřímně hovořiti , " odpověděla j sem, "neboť co pravíte, napíši pro Američany, aby si to

2 14

pí·ečetli . " Trhlasebou, j akokdybych j i byla udehla. "Dospěla j sem k pí·esvědčení, že j ste mou přítelkyní, ' ' pravila smutně. , ,Do­ vedla bych vám otevhti srdce. A vy chcete ukázati to srdce světu ! " "Neprozradím t otožnosti nej sladší a nej líbezněj ší povahy, s kterou j sem se tentokráte setkala v Cai'ihradě, " odpo­ věděla j sem. " Chci pouze vaším prosti·ed­ nictvím tlumočiti myšlenky a city vaší třídy dnešního dne. V záj mu Turecka musíte býti obětována. " Tu j sem j í vypravovala báj i o Ifigenii . Doj ala j i hluboce. " Kdy se to událo ? " "Pí·ed staletími, když Rekové byli vlád­ noucím plemenem světa. ' ' "Byli opravdu někdy tak velicí j ako my ? " Vzal a jsem j ednu z j ej ích rukou do svých obou. "Nebyli j � te nikdy velikou rasou v tom smyslu, j ako oni byli, protože j ste byli j en velikými dobyvateli." Hleděla na mne, s naprostým pochybo­ váním. "Víte, " pokračovala j sem, " kdybych byla bohatá, zahdila bych školu pro dívky vašeho plemene, v které bych budila j ej ich hrdost, aby chtěly prací svou rozmnožiti poklady, z nichž civilisace žij e a roste. Ježto však nemohu míti tuto školu, chci psáti o vás knihy a zdůrazňovati vaše dobré stránky. " "Proč máte takovou touhu ? " "Protože můžeme-li rozptýliti pi·ed­ sudek a nedorozumění, které existuj e mezi rúznými plemeny, máme očekávati od každého plemene, co může dáti, a ne více. Věhm, že j ednou se to stane. Nyní musíte se státi spclupraco\·nicí v této mé knize tím, že upi-ímně vypovíte své názory. Pi'e­ devším, kdybyste měla na vybranou, chtěla byste se vrátiti k starému způsobu 7 i,·ota ? " Jej í sensitivní ústa, vyklenutá obočí prozrazovala zmatek. " Nevím. Zdá se mi, že j e otázka, zda by to mělo býti, či ne. " , , Aha, nyní začínáte myslit i sama za sebe. Měla byste raděj i systém, který určuj e vše za vás a nenechává vás mysliti za sebe ? " " Ne, myslím, ž e ne. Zodpovědnost, _

která byla na mne vložena za sebe a dvě služky, unavuj e mne, ale myslím, že j i mám ráda. " "Nebylo žádné zodpovědnosti, když j ste byla cihlou v zahradní zdi ? " "Jiní rozhodovali z a mne. Kdybych byla měla na vybranou, byla bych s e umístila ne ve zdi, nýbrž na stezce, kde by milovaná noha mohla šlapati . " Zavi"ela oči . Jej í ruce se sepnuly. Vidouc j ej í naprostou odevzdanost a sebezapření, byl by člověk r·ekl, že v tom okamžiku j e cihlou v zahradním chodníku, na němž milovaná noha spočívá. A ačkoliv byla chudá a vyhladovělá srdcem, zdála se mi maj itelkou olympského bohatství. Tento j ej í obraz utkvěl mi v mysli, ale nezaslepil mne vůči faktu, že rychle vy­ čerpává svůj kapitál. Ležela j sem nespíc oné noci, osnuj íc plány, j ak by mohla své radosti obrátiti praktickým směrem a vytěžiti z nich obživu. Nemohla j sem spáti rozčilením a poněvadž j sem j akási misionáí·ka, odebrala j sem se příštího j itra do j ej ího domu, přinášej íc ovoce, l<'větiny a trochu cukroví. Poobědvaly j sme spolu na j ej ím balkoně a ihned nato vyta�ila j sem se svým nápadem. " Našla j sem vám vaši práci v životě a bude se vám líbiti. ' ' Oznámení t o j í nevzrušilo. Jej í celý výraz vyj adi"oval nedůvěru. "Nehodlám vás klamati, " odpověděla rozhodně. " I ny­ ní, když j sme spi"áteleny a j á vás miluj i a namáhala j sem se usilovně, bych si pi·ála chytit hvězdu, j ak j ste to j ednou i"ekla ? Jeti ve vlastním voze ? Nemohu toho do­ cíliti. Jsou dokonce chvíle, kdy cítím, že by se mi chtělo j íti a usednouti na bi"elm moi·e a dívati se na čer-ící se vlny, ne­ chati j e váleti se vzhůru a odnésti mne do hlubin mořských a nikdy se j iž ne­ probudit i . " " A zanechati osudu t y dvě ženy, které poUebuj í vašeho vedení a podpory ? " "V okamžicích, o nichž mluvím, mám pocit, že když j e Allah stvoi"il, udělal by lépe, kdyby se o ně postaral . " " Nuže, m á drahá, vy j ste zbabělec. Za­ pi·ahuj ete svůj vůz k mrtvému mezku a uvázla jste v blátě. " ·

flOklelmuvsc pi-ecl ním, zavázala j �. e m ru],t·

• . .

zr6

"Jak ošklivý obraz si o mně dNáte!" �, Mravní zbabělost j e nej ošklivěj ší věc na světě. Nuže, dovolte, abych vám po­ věděla, co můžete dělati - a dělati s lás­ kou. Pohněte řeckého pašu, aby vám ně­ kde našel dům s velikou zahradou. Na­ j měte si zahradníka a naučte <:e od něho pracovati - abyste se sama stala zahrad­ nicí. Vy a vaše dvě služky pěstuj te drůbež, květiny a zeleninu a prodávej te j e. Láska, kterou máte k ptákům, květinám a rost­ linám, bude tak uspokoj ena. Budete míti domov na venkově, uprostř-ed krásného okolí a váš kapitál bude pracovati pro vás . Mezitím začněte studovati knihy o za­ hradnictví a úpravě zahrad. Za rok nebo dva prodej te j eden koberec a j děte do Francie nebo Anglie, studuj te tam zahrady a získej te si tu reputaci zahradního in­ ��nýra, ta�de lidé budou vás zváti, abyste J im upravila zahrady a zaplatí vám za to." Jej í tvář rozzářila se úžasem. "Ale ze všech věcí tohle j e nej líbezněj ší! " zvolala. " Řecký paša řekl mi, že j e práce pro kaž­ dého; j edná se j en o to nalézti, co by člověk rád dělal. Povím mu , že j iný Řek nalezl pro mne, co se mi líbí. " Ztrávily j sme odpoledne v promýšlení podrobností návrhu a když jsem odcházela, trvala na tom, že mne dopro vodí na ná­ městí sv. Sofie. "Až vás opět uvidím, " pravila j sem pi"i loučení, "budete-li j eště cítiti, že j sem vám našla vaše povolání, řeknu si o svou odměnu . " "Povězte mi t o nyní, bych to mohla pi-ipraviti . " "Ne , počkej te, až s e opět sejdeme . " Jiná práce zabránila mi j íti k n í po ně­ kolik dnů a časně j ednoho j itra překvapila mne svým pl"íchodem do našeho hotelu. , , Co vás sem ph vádí ? ' ' tázala j sem se dychtivě. "Může se vám líbit bydliti zde ? " vzki"ikla zmatena, neboť byla po prvé v ži­ votě v pi·ij ímacím pokoj i hotelu . "Ne­ naplňuj e vás to hrůzou ? " "Život v hotelu s e mi hnusí. Ale kam máme my cizinci i íti ? "

·

Až phj dete pl"íště do Cahhradu, ne­ musíte choditi sem. Půj dete do mého domu a do mé podivuhodné zahrady. " "Budete j i tedy míti ? " "Ano, proto právě k vám phcházím. Ale poj ďte do mého domu, kde můžeme dýchati, aniž bychom byly pozorovány od cizinců. ' ' Cestou nakoupily j sme potřebné k naší slavnosti, j ak ona to nazvala a tu ve svém marnotratném rozpoložení naléhala, bý­ chom j ely k j ej ímu bytu v kočáře. Jak se zdálo, starý řecký paša nej en schválil plán, ale i slibil, že vypátrá pl"íhodné místo, kde by produkty snadno se zpeněžily. Po obědě a kávě hovořily j sme o té za­ hradě. Tu náhle se otázala : " A nyní k vaší odměně. Co to má býti ? " " Historie vašeho život a . " Zbledla smrtelně. Z e rtů uklouzl j í vý­ křik bolesti. " Nemusíte m i j í vypravovati," zvolala j sem. "Vzdávám se odměny. Bude to oběť na oltáři našeho přátelství. " A spěšně počala j sem mluviti o zahradě a j ej ích květinách. Ponenáhlu se opět vzpamato­ vala; odpovídala mi však mechanicky, s nucenou veselostí. " Jest něco v tom plánu, co vás činí nešťastnou ? " tázala j sem se posléze. "Bojíte se toho podniku ? " "Oh, ne. Ř ecký paša pravil, ž e pro. za­ čátek postačí j eden koberec a bude-li třeba, j eden · další udrží podnik v · chodu po dvě léta. " " Co vás tedy znepokoj uj e ? " Váhala. "Vaše odměna," odpověděla. "Ale vždyť j sme j i obětovaly přátelství . " " A musím j á býti podlá, protože vy j ste šlechetná ? " " Ne, ]sem rozhodnutá, ž e odměna bude věnována pl"átelství. " Jej í tvář změnila s e vztekem. " Proč byste ze mne dělala žebračku ? Ale není tu žádné historie. Tažte se mne !" " Nehádej me se, ať již uděláme cokoliv. Můžete mi vypravovati, kde j ste se na­ rodila a o svém otci a matce a co si o nich pamatuj ete." "

217

Vzdychla. "Nevím, kde j sem se narodila a nevím, kdo byl mým otcem a do s vého dvanáctého roku nevěděla j sem ani, kdo j e moj e matka. Pokud se dovedu upama­ tovati, náležela j sem j edné veliké dámě, provdané za bohatého pašu. Domnívala j sem se, že j sem j ej í otrokyně. Byla dú­ věrně spi"átelena s j ednou z císai"ských princezen, které bydlily blízko našeho paláce a j á sdílela francouzské lekce dcery oné princezny, která byla starší než j á. V noci, když j sem byla na loži, má paní pr-icházívala a sedala u mého lúžka, líbala mne a laskala potmě. Bylo to, když mne zlíbala, j edné noci, že j sem se j í zeptala, kdo j sou moj i rodiče. "Byli to dva lidé, ktei"í se vzáj emně velmi milovali a velmi trpěli, odpověděla. "A j sou nyní mrtvi ? " tázala j sem se. " Nej prve neodpověděla ; pak pravila : A no, a prosím, netaž se j iž na ně. Nikdy j iž o nich nemluv. " " Když mi bylo dvanáct let, zemřela. Na smrtelném loži sdělila mi, že j e mou matkou, a že múj otec byl zabit dříve, než j sem se narodila. Po j ej í smrti prin­ cezna, s niž sdílela j sem lekce, se provdala a vzala mne s sebou. Jej í manželství bylo nešťastné. Nakonec opustila manžela a žila j sem s ní v j ej ím venkovském domě. Když mi bylo šestnáct, setkala j sem se po prvé s j ej ím bratrancem, Jusufem Effendim. Pr-icházíval často j i navštívit. " Adileh uvázla v hovoru. Hrála s i s e zá­ hyby svého šatu. Pak vzchopivši se, po­ hlédla na mne a pravila s náhlou otevře­ ností : "Zamilovala j sem se do něho šíleně. Byl tak nešťasten, t ak utrápen, t ak pronásledován od Mladot urkú. Stal se mi tím, čím j e slunce ubohé, malé cihle ve zdi. Sloužiti mu, ulehčovati mu j eho bře­ mena, uleviti mu trochu v j eho neštěstí bylo· velkou tužbou mého života. Během roku princezna zemi"ela, od­ Rázavši mi malý peněžitý obnos. Bylo za­ potl"ebí veškeré mé obratnosti a dúmyslu, abych se vyhnula manželství, a j ediná věc, po které j sem neustále toužila, byla, pi"imknouti se k domácnosti Jusuf.a Effen­ diho. Ach, j ak strašný byl náš systém, když člověk toužil stvohti si svúj vlastní život ! 1 1

Po dlouhou dobu j sem nespatřila toho, který plnil mé srdce a mé myšl enky. Ne­ přicházel nikdy navštívit své tety. Jed­ noho dne stará princezna šla na návštěvu do domácnosti Jusufa Effendiho a vzala mne s sebou. Zdržely j sme se tam dva dny. Jedna z j eho žen byla chorá, příj emná, ale velmi sobecká. Hovol"ila dlouze o svém manželu a j eho chorobě a pravila, že musí odebrati "e do Vídně k něj akému specia­ listovi. Jak se zdálo, neuvědomovala si, j ak podivuhodnou výsadou j e náležeti j emu. Obsloužila j sem j i, povídala j í hi­ storky a rozptýlila j i . V poslední chvíli našeho pobytu, když j sem j í upravovala podušky, obrátila se rozmarně na mou starou princeznu : "Vy nepotřebuj ete Adi­ leh tak, j ako j á. Proč j í tu nenecháte ? Když s e nechce provdati, mohla by docela dobře starati se o mne. " Rozčilením byla j sem bez dechu. -Když stará princezna tá­ zala se mne, chtěla-li bych zústati, byla j sem schopna j en přikývnouti . Tak stala j sem se členem domu Jusufa Effendiho a několik dní nato setkal i j sme se tváří v tvář v zahradě a rozpomenul se na mne i oslovil vlídně. Byla j sem unesena do světa j iného než byl ten, v němž j sem dosud žila. Během času začínal a j sem chápati po­ měry, v nichž žil. Lidé zvenčí, Mladoturci, pl"i cházeli neustále na návštěvy a vše­ možně ho týrali, protože byl protině­ meckého smýšlen.f . Enver Paša byl j eho úhlavní nepřítel . Kdykoli pi"išel do paláce, zanechal Jusufa Effendiho sklíčeného. Dlouho po začátku světové války přišel k němu j ednoho dne na návštěvu Talaat Paša a byl s ním uzavi"en několik hodin. Když odešel, Jusuf Effendi vyšel do za­ hrady a začal přecházeti tam ve velikém rozčilení. Můj pokoj byl v prvním po­ schodí a vždy j sem číhala na chvíle, kdy se procházíval v zahradě . Onoho dne patrně otřel se o něj aký růžový kei· a škrábl se trnem do ruky. Když spati"il krev, vy­ khkl : "Oni to udělali! Oni to udělali ! Vykrvácím!" Rozevřela j sem rychle okenici a sko­ čila dolů s výše pěti metrú, j ež dělily mou okenní Hm su od země. Vzal a j sem j eho

218

krvácej ící ruku do své a políbila ji, pn­ vyvésti z té domácnosti a utišila j eho, měla ho, aby si usedl na lavičku a po­ byla bych ho mohla zachrániti. Když se uklidnil, pravil smutně : , Mé kleknuvši před ním, zavázala j sem mu dítě, Mladoturci nikdy nedopustí, abych ruku kapesním šátkem. Ponenáhlu podal-ilo se mi upokoj iti ho. se stal sultánem . Vědí, že bych byl vždy­ Phpomenula j sem mu, j ak mnoho j eho cky proti nim. Oni a žádní cizinci j sou sesti"enka, mladá princezna, v něho věřila opravdoví nepí-átelé naší ubohé vlasti . ' Myslím, že kdyby vlivy \·ládnoucí v pa­ � veliké věci, které by mohl vykonati pro Ríši, až by �e stal sultánem. láci tomu nebyly zabránily, Jusuf Effendi , Nikdy mne nenechaj í. Jsou odhodláni byl by mne rád vídal často, protože měla odstraniti mne. Říkaj í mi, že j sem šílený. j sem uklidňuj ící vliv na j eho nervy. Já Nutí mne, abych šel do Vídně do velikého j ediná j sem nevěhla, že j e šílený, neUásla j sem se pi-cd ním a pomáhala mu udržeti sanatoria pro choromyslné. ' V tom okamžiku dva tělesní strážcové duševní rovnováhu. Měl zapoUebí míti phcházeli. Jeden z nich mu l-ekl : , Není kolem sebe ženy, které dávaly naj evo, že vám dobí·e. Musíme vás dovésti nahoru, se neboj í výbuchu šílenství. Tak uplynuly měsíce. Pak phšla hrozná abyste si odpočinul. ' Nepí-ála j sem si, aby zpozorovali, že noc, kdy z rúzných míst paláce a okolí vy­ mám na něho dobrý vliv. Vysvětlila j sem cházely zvuky, j ako kdyby lidé byli mu­ prostě, že j sem m� zavazovala ruku. čeni. Po chvíli ticha následovaly na ně Nežila j sem ani rok v j eho domě a byla úzkostné výk:hky. Současně roznesla se po j !':cm si vědoma, že j e obklopen lidmi, kteh domě pověst, že Jusuf Effendi nadobro soustavně snaží se dohnati ho k šílenství se zblázni l a že to kvílení j e od j eho žen. a namlouvaj í j eho ženám, že j e choro­ Každé ženě bylo to odděleně 1-ečeno a ne­ myslný. Mužové, ktei'í přicházeli zvenčí, trvalo to dlouho a ony též kvílely a vhs­ neustále mluvili k němu o j eho špatném kaly. Věděla j : em, že to vr-ískání a kvílení na­ zdraví. Jednoho dne potkala j sem ho ná­ dobro nervově ničilo Jusufa Effendiho a hodou v pí-edsíni. Ihned ke mně phkročil nyní dům a okolí bylo j ím naplněno. a tázal se mne stlumeným hlasem : ,Je to pravda, že je mi souzeno umříti přeí-ezá­ Když ta muka trvala hodinu, nemohJa ním žil j ako můj otec ? ' Jeho pravá ruka j sem to déle vydržeti. Zahalila j sem se udělala pohyb j akoby nůžkami pí-es tepny temnozelenou záclonou a když nebylo ni­ koho nablízku mého pokoj e, vyklouzla levého zápěstí . j sem do pí-edsíně a plížíc se j ako myš pu­ Pak obrátil se n a mne o radu a ž e j sem stila j sem se směrem k části paláce, kde mu mohla pomoci, udělalo z tohoto dne žil Jusuf Effendi. pro mne druhý šťastný den v roce. Uko­ Zvuky téměř ustaly, ale když j sem byla nejšila j sem ho a phvedla zpět k velikým těsně u j eho komnaty, ohavné kvílení snům, které snil pro Turecko. spustilo v zahradě právě pod j eho oknem. , Pojďte a pohovoi'íme si více,' pravil. Jakkoli byla j sem mladá a zdravá, za­ ,Pojďte se mnou . ' chvěla j sem se hrůzou a slyšela j sem Ju­ Jakmile j sme vkročili d o j eho pokoj e, sufa Effendiho khčeti strašlivým hlasem : sluha tam čekaj ící vyskočil a dělal, j ako , Umlčte j e l Umlčte j e ! ' kdyby se ho bál, zatím co druhý šeptal mi : N ásledovalo ticho a někdo vycházel ,Dej te si pozor ! Je šílený.' z j eho komnaty. Síň byla slabě osvětlena Šeptání obzvláště ho rozhořčovalo, j ak a schoulivši se v protějších dvei-ích, zů­ j sem pozorovala . •, Neuc;tále kolem mne stala j sem nepovšimnuta. Člověk ten ne­ šeptaj í, ' pravil. zavřel dvel-í úplně a slyšela j sem, j ak Hovor-e se mnou, i když ti sluhové kdosi praví : , Nyní usne - j e vyčerpán. šeptali si na druhém konci pokoj e, pone­ Musíte zůstati u něho. Nesmí spáti pr-íliš náhlu se upokoj il. Kdybych ho byla mohla dlouho, a až bude opět probuzen, bude

"Vrazila

j sem clo komnat y . . .

220

mu hůi"e. Snad bude zoufalý a pokusí se zabíti vás, ale není dosti silný, aby zabil mouchu.' Druhý muž vyšel ze dveh aniž by si mne všiml. Nevěděla j sem, co počíti. Kdy­ bych byla bývala mužem, byla bych se odvážila všeho a vešla. Ale žena - co mohla počíti si v našem systému, ledaže by působila prostřednictvím mužovým ? Nevím, j ak dlouho j sem tam stála čekaj íc, nevím nač, přej íc si pomoci a přece ne­ vědouc, co počíti. Slyšela j sem j eho pra­ videlné oddychování, pi·erývané vzlyka­ vými vzdechy. Patrně spal, j ak ten muž f·eld , spánkem naprostého vysílení. Pronikavý skřek zazněl domem a zdálo se mi, že zbavuj e mne všeho cítění mimo slepou hrůzu. , Co j e t o ? ' slyšela j sem hlas Jusufa Effendiho ptáti se s pi"ízvukem zoufalství. , Neslyšel j sem nic, effendi, ' odpověděl muž klidně. , Patrně j st e snil - nebo se vám něco zdálo. Vše bylo velmi tiché. Sám j sem téměi· usnul. '

Jusuf Effendi zastenal a j eho dva slu­ žebníci začali si šeptati. Bylo to vždy zvykem v j eho domácnosti, od té doby, co Mladoturci byli u vlády - šeptalo se, šeptalo za j eho zády. Nemohla j sem roze­ znati slov, j en sykavé zvuky j ako tiché syčení neviditelných hadů. UvniU v pokoj i bylo slyšeti neklidné pohyby. Za chvíli šeptání náhle ustalo a minutu nato ti mužové vyběhli ven a řítili se síní s takovým chvatem, že bych byla mohla státi j im v cestě a sotva by si mne byli všimli. Z pokoj e vycházel chrčivý chrapot a tiché stenání. Nemohla j sem napětí dále vydržeti. Skočila j sem ke dvel"ím a v sa­ mých dveřích srazila j sem se s j iným mu­ žem prchaj ícím, j ako by pronásledován byl od evsahibú. Zlo bylo dokonáno, to j sem cítila. Vra­ zila" j sem do komnaty. Na podlaze leželo tělo Jusufa Effendiho, zbrocené krví a krev stále j eště zvolna tryskala z pl"e1-ezaných tepen j eho zápěstí. Vedle něho ležely zkrvácené núžky. "

Josej Delmont:

V Z P O U R A O P I C. Kotunglur, hrozně špinavý pi"ístav in­ dické provincie Travankor, pomalu mizel s našeho obzoru. Všichni j sme byli ne­ mocni tím strašným zápachem všech hnijících věci, které se s velikou samo21-ejmostí vyhazují na ulici z čínských a malajských vel"ejných j ídelen. Kolem celého města bvlo veliké ml-ení dobytka, � akási nákaza: která tam byla búhví jak zavlečena. Jižně . od přístavu na úpatí pohol"í Cardamon teče Pernyar River. Tam byla anglická posádka a malá evropská čtvrt. - Evropská čtvrt je vlastně trochu

mnoho i·ečeno. Muselo by se Hci anglická čtvrt, neboť tam byl zastoupen j en anglický národ . . . Potměšilou náhodou dostal j sem se do Kotungluru, protože utrpěl vážnou po­ ruchu stroj na Union Castle Transport Liner "Empress of India", parníku t o o půl p át a tisíci tun, který v Barisalu (Ben­ gálsko) přijal na palubu poloviční lodní náklad všech druhů zvíl"at, aby j ej do­ pravil do Evropy. Cestou mělo se příst ti j eště v Čapuru, Kokanadě, Madrasu, Pondicherry, Colombu, Tutikorinu, Kalí­ kutu a Bombayi, které j sem vybral jako

22!

nej bližší a nej pohodlnější místa pro na­ lodění transportů zvíl-at. V mnohých z těchto pr-ístavů ležely transporty s ošetl-ovateli po měsíce; lvi a tygr-i, které jsem získal j ako mláďata, zatím značně vzrostli, mnohé cenné zvíře pošlo.

staviti, že to stálo v Barisalu plné Ui týdny námahy, než byla "Empress of India" přeměněna v archu Noemovu. · Potom teprve mohlo se začíti s nakládá­ ním. �aložil j sem loď a byl j sem naprosto spokoJen s pohodlným ubytováním zvířat. Šest dní po odj ezdu , .Empress of India"

\

\. ��--19

� ·-�- � , :_

I �

-

..."...

.....

:m_ , a·j: �--

l > �! __

, .a po prudkém výkladu, při němž mne su rový Skot v yhrožoval reYo!verem . "

Já sám j sem chtěl počkati n a transport na velkém východoindickém parníku, na němž j sem j el do Bombaye. Dne 12. května 1 894 zastihla mne v Bombayi v hotelu Imperial zpráva, že "Empress of India" utrpěla bouří velikou pohromu, stroj že je poškozen, loď že leží v Kotungluru a že musí býti neprodleně vypravena nová locT, protože "Empress of India" musí do doku. To bylo pěkné nadělení. Nutno si pl-ed-

odjel jsem sám na rychlolodi do Bom­ baye . Telegram, že moj e transportní loď ne­ může dokončiti plavbu, byl pro mne kata­ strofální. Kde honem vzíti jinou loď, která by pl"evzala ten obrovský náklad ? Na moj e kabelové t legramy oznámila mi moj e firma v Liverpoolu, že dostanu "Orinokov, parník o 3500 tun, který phjižděl z Nagipatamu. Parník prý při­ stane v osmi až deseti dr:.ech v Kotun-

222

gluru, aby pr·evzal můj transport. Na pobřežní lodi dostal j sem se v pěti dnech do Kotungluru. Peklo! - Zápach, špína a nesnesitelné vedro, to vlhké vedro! trhaly nervy. Jak nezdravé hnízdo byl tehdy Kotun­ glur, o tom svědčí okolnost, že se tam posádka střídala dvakrát do roka. Anglický resident bydlil daleko v ho­ rách, za r·ekou Pernyar. "Orinoko" přijel teprve po dalších devíti dnech. Poškozená loď kotvila venku v rej dě a malý vlečný parník přivážel z pevniny krmivo a p. Když j sem poznal kapitána na palubě "Orinoka", byl j sem velice neuspokojen. Mrzutý Skot, který mi ani nenabídl židle, když j sem ho vyhledal v j eho kabině. Pi"ekvapení bylo veliké, když j sem se dověděl, že mám k disposici jen polovici lodního prostoru. "Orinoko" vezl rýži, kávu a bambus. Hned druhého dne byl kapitán ode mne přes mé mlá.dí poučen, že užiji všech svých práv, a po prudkém výkladu, pl-i němž mne surový Skot ohrožoval revol­ verem a sliboval, že mne dá hoditi pl-es palubu, nastalo krátké phměh. Obě lodi ležely bok na boku a donkeye rachotil y ve dne v noci, aby přeložily ty "potvory", jak hkal kapitán mým zvířa­ tťun . Pro slony 28 kusů - byl příbytek brzy v pořádku. Strojníci a kováři pt-i­ dělali ve dvou dnech kruhy na řetězy. Ač nákladní mistr všechno upravil velice dokonale, nebylo ve vnitru lodi dost místa pro všechna zvířata. - N a pi"ední i na zadní palubě byly zl-ízeny veliké klece s mnohými oddíly pro mou op čí rodinu, čítající právě 1 50 hlav. V Bombayi a dalších třech přístavech na pobi·eží východní Afriky měly býti vzaty na palubu j eště další transporty zvíi"at, mezi nimiž bylo asi 250 -300 opic. Cestou docházelo denně ke srážkám s kapitánem. Byl to piják nej horšího druhu, a j akmile se j en naskytla příleži­ tost, strkal a bil moje barevné strážce· zvířat . -

V Massa vě phšel poslední transport na palubu . A pak to mělo j íti do Marseille a odtamtud bez zastávky do Liverpoolu . První donkeyman na "Orinoku" j me­ noval se Aubrey Woodbridge. Na vysvět­ lenou budiž r·ečeno, že donkey (osel) říká se stroji pohánějícímu j el-áby. Milý Aubrey měl mnoho volného času a zabýval se pak stále opicemi. To zna­ mená, že je stále škádlil v klecích na pa.. lubě. Vedro v Rudém moři bylo nesnesitelné. A pofuyslíme-li, že skoro celý vnitl-ek lodi byl naplněn živými zvíi"aty a že na palubě bylo pl-es čtyry sta opic, dobi"e pochopíme, že kapitánova nálada byla clen ode dne horší. Zlý zápach na palubě byl pl-es všechno čištění denně nesnesitelnější. Všem nám zašla chuť k j ídlu. Jen barevní strážci zvíl"at měli patrně necitelné nosy. Aubrey Woodbridge dostal se j ednou odpoledne do pěstní rozmíšky s prvním strojníkem, protože místo nal'ízené práce raději se bavil s různými opicemi, které toho dobrého hocha mohly docela doMe vystáti. Často · kradl čínskému kuchal-i pochoutky, aby j e rozdělil mezi opice. Kapitána a prvního strojníka neměly opice rády, protože je oba kopali a bili holemi pr·es hravé a žebravé ruce, které zvířata vystrkovala mhžemi. Zápas byl konán pl-ed shromážděným mužstvem na palubě (při 1 25° F ve stí­ nu) . Oba byli dobří boxer-i. Jen "starý" chyběl. Ten odbýval právě svúj odpolední spánek, který podle j akosti a množství po­ žit)rch nápojú protáhl se na čtyr-i až pět hodin. Jimmy šel už tr-ikrát k zemi. Diváci podněcovali zápasníky, kr-ičeli, zuřili. " Go on, Aubrey! Give it to him! Thaťs a good one! Geo whizz, got him again ! " Jeden irský námořník dostal s e se svým sousedem také do malého pěstního zápasu. "Be gorry, Y.OU darn fool, you will argue with an Irishman ? There is one for you, an now-pocka ma hoohn' " K,apitán byl probuzen hlukem. Chvátal na palubu. Právě dostal Jimmy silný

/ /

/

. . . l e žel na zemi a snažil se spočítati hvězdy

. • .

224

"solar plexus" a hned za ním "uppercut", ležel na zemi a snažil se spočítati hvězdy, které mu tančily před očima. Kapitán pr-išel k Aubreyovi zezadu a srazil ho pěstí k zemi. Zakl"ičel jsem na kapitána "hanba" . Také z mužsťva něktel"í mručeli. �urovec se rozhlížel svSrma pij áckýma oČima a hledal novou oběť. Mužstvo i oba zápasníci se vytratili. Aubrey přísahal "starému" pomstu. ·

*

*

*

Phštího jitra byl j sem · vzbuzen o půl čtvrté j edním ošetřovatelem. Nemohl j sem porozuměti jeho vyráženým slovům, ale hned jsem viděl, že se stalo něco se zví­ l-aty. N a palubě se mi naskytl nezapomenu­ telný pohled. Všechna místa na palubě i nad ní byla obsazena opicemi. Kapitán pobíhal s revolverem. Na pa­ lubě ležel mrtvý veliký pavián a j edna opice raněná. Některé opice skočily s paluby a plavaly za lodí. Zmatek nad zmatek. Skr-ípění zubú a l-ev. Některé malé opice utekly do pod­ palubí, dvě z nich se dostaly příliš blízko k tygří kleci a byly roztrhány. Na zádi rval se veliký mandril s obřím makakem. Vytrhl jsem kapitánovi zbraň z ruky. Všude nahoře v ráhnoví až po hroty stožárú seděly opice a provozovaly pekelný koncert. Mladá opička spadla př·es palubu matka za ní skočila a plavala s dítětem za krkem za lodí. Křičel jsem na kapitána, aby zastavil, protože za lodí plavalo pl-es padesát opic, mezi nimi mnohá cenná zvíi"ata. Už daleko 'za lodí . Odbyl mne. V témž okamžiku se zhroutil v bezvědomí k zemi. J �dna opice hodila kapitánovi na hlavu težký železný klín. Komplikované rozražení lebky. První důstojník dal zastaviti. PI-es palubu byla hozena lana. Mnohá z plovoucích zvířat chopila se lan a šplhala

na palubu . Po celé hodiny plavaly některé kolem lodi, dr-íve než chytily lano. Některé utonuly před našima očima. V smrtelné tísni kř"ičely j ako lidé. Ani j eden záchranný člun se nedal od­ vázati, neboť všechny záchranné čluny byly obsazeny opicemi a poděšená a polo­ divoká zvíí-ata kousala j ako šílená. Někter-í z ošetr·ovatelů měli už velké rány kousnutím. Také z mužstva byli ně­ kter-í pokousáni. Locf pokračovala v plavbě pod velením prvního důstojníka. Všechny pokusy, j ak dostati opice dolú se stěžňů, selhaly. Postavili j sme ke stěžňům hrnce s po­ travou. Slezly dolů a utekly i s hrnci bleskurychl� nahoru. Odvlekly s sebou všemožné věci nahoru a házely to na nás. Obrovský pavian, jménem King, za­ sáhl druhého dne do honby. King byl krotký a svému opatrovníku Sul Hama­ rovi zvlášť oddaný. Běhal za Sul Hamarem a viděl, j ak chytá opice. To mu dělalo veliké potěšení a on sám začal schytávat své kamarády. Už j sem nedával žádné žrádlo na pa­ lubu. Dva dny trpěli ti uprchlí darebáci hlad a žízeň. Někter-í podnikli útok na kuchyni a popálili si ruce a huby a poprali se s kuchařem. Tí-etího dne jsem postavil hrnce s po­ travou docela dozadu klecí a dal j sem j e připevniti. N a dver-ích byly uvázány mo­ touzy a tu chodily opice ponenáhlu pu­ zeny hladem, a j akmile se některá pl-i­ blížila ke kleci, strčila do ní svou dlouhou ruku a byla zklamána, že nedostala hrnec ven. Když vlezla potom do klece, zapadly za ní dveře. Večer čtvrtého dne byli všiChni uprch­ líci v klecích, až na velikého mandrila. King statečně pomáhal. Bylo mu velikým potěšením honiti malé opice a konečně je chytiti, řádně zpohlavkovati, když ho kousaly. Pobručuj e přinášel uprchlíky k Sul Ha­ marovi a j ako odměnu dostal po každé pa­ mlsek. Velký mandril seděl na stěžni až do ·

225

V témž okamžiku se shroutil v bezvědomí k

Liverpo olu . Hladověl už sedm dní. Osmé­ ho dne sešel kousek dolů a byl konečně chycen .

Sicým světem.

zemi.

Áubreyi Woodbridgeovi celé mužstvo pořádně namlátilo , když se zjistilo, že o n otevřel všechny klece.

13

226 K. P.

TE L E G R A F I E B E Z D R A T U U D I V O C H ů. .: ·

Telegrafie bez drátu j e za dnešních dnů zjev již tak běžný, že se zdá být až samo­ zřejmý. I onen div lidského důmyslu,

Vá.lcčn)· buben

l•onžsk)'•ch černochil .

spojiti podmói·ským kabelem všech pět dílú zeměkoule, dokonaný v 80 . letech minulého století, je překonán. Dnes j iž nebude nikdo žasnouti nad tím parado­ xem, že, byl-li ve Francii zvolen president v 6 hodin večer, dostanou o tom v Americe kabelem zprávu téhož dne a to v poledne. A přece bylo lidstvu čekati na všecky ty zázraky až do století devatenáctého, ačkoli potřeba podávati rychlé zprávy na velkou vzdálenost je tak stará j ako člov�k. Jsou ostatně dobře známy všecky ty způsoby, jimiž si člověk v nutné potřebě nebo, a to nej častěj i, v nebezpečné době zajišťoval zprávy nebo varovný signál. Ať již to byli běžci, rozestavení po určitých vzdálenostech, nebo slavní kurýl"i s taj ­ nými depešemi panovníků, ať ohně, hol-ící za nocí po návrších a hlásající rudou zá­ plavou obyvatelstvu poplašnou zvěst o blí­ žícím se nepříteli, rakety, poštovní ho­ lubi, to·. vše j e známo. Méně znám bude zajisté způsob, j aký vedle ohňů vynalezly, a to již dávno, některé kmeny černošské ve střední Africe, aby si i za dne mohly oznámiti, že se přihodilo něco důležitého nebo zlověstného. Je to buben. Vlastně ohromný peň

stromový nebo dřevěný špalek, uvnitř vyhloubený, s j ediným otvorem, totiž podlouhlou štěrbinou, kterou asi také bylo nutno prostrčiti nástroj při vyhlubo­ vání. Postaven na podstavce j asně zní, udeří-li se naň kusem dřeva, na j ehož konci je kaučuková koule. Zvuk takového bubnu se nese daleko a j est j ej slyšeti v noci j asně na několik kilometrů. Domo­ rodci ho užívají, kdykoli si mají co ozná­ miti a j e velmi zajímavo, jak si při tom počínaj í . Signálová abeceda s e sice různí podle kraj ů, ale složena j e skoro napořád bud z úsečných ran a víl-ení nebo ran dlouhých v různých přestávkách. Tento signálový buben se také mění co do podoby a rozměrů u různých kmenů, ale všecky ty kmeny ho užívají j en teh dy, mají-li si co l-íci. Cestovatel Foa, který prošel Afrikou od ústí 1-eky Zambezi až k ústí r-eky Konga do oceánu Atlantického, učinil o tom zajímavá pozorování.

Buben

11

čcrnocltú

z

okolí Tangan j iky.

Jednoho dne se posadil vedle takového domorodého bubeníka a nal-ídil mu, aby oznámil do vesnice ležící na opačném břehu řeky Konga několik různých roz­ kazů, které byly ihned provedeny. Poně­ vadž byla řeka široká šest až sedm set metrů, pózoroval všechny pohyby domo-

Noční dunění bubnů hlásilo, že válka se blíží . . .

228

rodců na opačném břehu kukátkem. Nařídil : 1 . Nasbírati banánů a zanésti j e na břeh. 2. Složiti j e do pirogy. 3. Vy­ stoupiti opět na břeh. 4. Vzíti banány a uložiti je do chyše. 5 . Zavolati tři muže a tři ženy a zase j e poslati pryč. 6. Ko­ nečně, aby si pl-ijeli v piroze pro · dar. Všecky rozkazy byly provedeny - a zvláště poslední - bez váhání. Pomocí bubnu dovídaj í se domorodci na dva a někdy i na Hi dny dr-íve o tom, že nějaký Evropan se blíží a jak mnoho a j ací lidé ho provázej í. A j e tomu stejně ak, ať postupuje pevninou nebo pluje po řece. Proto evropské výpravy naleznou často vesnice, které zamýšlely překvapiti, prázdny, nebo, doufajíce nepl-ítele obejíti, upadají do léčky, kterou j im měl čas nastrojiti. Když se Stanley ubíral dolů po Kongu, trpěl mnoho tím hrozným bubnem, který se ozýval po několik týdnů. A tak j e málo lichotivé pro civilisované Evropany, když si musí pl'iznati, že oby­ vatelé horního Konga jsou zrovna tak pokročilí v rychlém podávání zpráv j ako oni, a to již dávno před vynalezením tele­ grafie bez drátu. Samou sebou se rozumí, že těch, kteří na takovém bubnu dovedou podávati zprávy, není u j ednotlivých kmenů mno­ ho, ani těch, kter-í signálům bubnovaným rozumějí a dovedou je čísti. Zmíněný cestovatel neměl ovšem pří­ činy stěžovati si do bubnů černošských j ako Stanley, naopak zachránily jeho vý­ pravu od zničení, když pronikal od jezera Tangan iky k hornímu toku 1-eky Konga a narazil na nepřátelský kmen. Byly to bubny, které na nebezpečenství upozor­ nily. a byly to vedle podvojných ohňů za noci zase ony, které mu po pět dní útěku do hor oznamovaly, jak daleko a kde j e nepřítel, až s e mu podařilo veškeru stopu za sebou zahladiti a nepříteli uniknouti. Píše : Pět dní uplynulo od té doby, co jsme opustili vypálenou vesnici, v níž j sme nalezli lidské hlavy, a vrátili se zase do hor. Pět nocí jsem nespal, pět dní jsem byl na pochodu, byl jsem vyčerpán. Za měsíčního svitu j sme se ubírali dále a po hodině oddechu j sme se vydali znova na

cestu. Stoupání a zase sestupování do temných údolí, těžká břemena nosičů, citelný chlad horských výšek, to vše po­ chod zdržovalo a ztěžovalo. Nosiči ne­ mohli j iž dále, zastavili jsme se. S výšiny jsme viděli ohně, které naši spoj enci za­ palovali na okolních horách jako signály. Zapálili jsme j e také na osamělém temeni, aby je bylo dobře viděti, zatím co si lidé rozdělali ohníčky za svahem za skalami.. Jeden oheň znamenal : vše v poi·ádku, dva znamenaly : nebezpečenství. V tom i v o­ nom případě signálový buben ohlašoval od vesnice k vesnici každé hnutí ne­ přítelovo. Byl bych si tak rád lehl a spal. Ale ne­ mohl jsem . Sotva jsem ulehl, již jsem zase vstal a sedě u ohně pozoroval jsem signály, některé blízké a úetelné, jiné vzdálené a j en jako malá světélka vzdálená sedm až osm kilometrů. Když se ozval buben, zavolal jsem ihned j ednoho nebo dva z domorodců a v tichosti jsme poslouchali ta bum-bum, nesoucí se zl'etelně nocí. Kolikrát se karavana za ústupu zastavila, aby naslouchala. Ale většinou to byla sdělení od vesnice k vesnici, nás se ne­ týkající. Tu, uklidněni, ihned jsme šli dále. Bylo asi dvě hodiny zrána, když se daleko na obzoru na temeni vrchu objevil vedle prvního ohně druhý. Okolní vrchy ihned signál opakovaly. Zároveň buben zvěstoval novinu, která byla podávána dále od vesnice k vesnici, až došla k nám do výšky 1 500 metrú. Noční depeše hlá­ sila: "Válka se blíží; množství lidu přešlQ přes vodu ; utábořili se." Podle mých výpočtů byl nephtel vzdá­ len od nás asi 50 kilometrů, ale stále se pi·ibližoval. Pozor! Zase ten pekelný buben! Poslouchejme! Překlad zněl : "Nepřítel se zastavil, j en aby pojedl a táhne dále." "Kupředu!" zvolal jsem a dal znamení k odchodu. Noc v horsk),ch šíjích je černá, měsíc zašel a j en několik pochodní provází karavanu v nesnadných těch místech. Nastává den a objevuje se smutné di­ vadlo : znavení lidé, vyhublí nedostatkem jídla a spánku, pomalu stoupají do pří­ krého svahu hory. Je to poslední napětí

zz 9

sil. Jdu za nimi j ako stroj , j ako ve snu. Brzy mne síly opustí. Zmocňuj e se mne nezdolná touha vrhnouti se kdekoli na zem a spáti dlouho, dlouho, dlouho. K poledni si odpočineme na dvě hodiny ve stínu, zatím co stráže na nej bližším vrcholku bdí a očekávají signál. Ve tři hodiny jdeme dále. V noci se zastavuji s úmyslem dopi·áti si odpočinku stůj co stůj . Rozložím rohožku u ohně, posilním se mlékem, ale spánek nepi"ichází. N ervové pl·edráždění je u mne takové, že při prv­ ním úderu bubnu vyskočím a poslouchám. Ocl pi·edešlého dne nejde mi z hlavy hrozná myšlenka ; zdá se mi, že ztratím vše, výprava bude rozprášena, mé záměry nadobro zničeny. Toto pomyšlehí bičuj e mou energii do té míry, že j sem neschopen nutného mi odpočinku a o půlnoci, j ak­ mile signály ohlašuj í, že nepřítel za noci pokročil, jdu dále. Jest vzdálen již j en 30 kilometrů, zítra nás dostihne ! J cleme po celou noc, ale bohužel neurazíme mnoho cesty pro temnotu a neschůdnou půdu. Nepř"ítel má j en zbraně a moji lidé mají náklad. A já sám j sem polomrtvý nedostatkem spánku. Konečně phcházíme do hor žulových a holých, kde není stezek, j ež by za­ nechávaly stopy. Snad je to spása. Posled­ ním úsilím se snažím uraziti j eště několik kilometrú. Cítím, že, padnu-li, již se ne-

zvednu. Schoulím se někde do kouta a budu očekávati nepl"ítele. K dovršení ne­ štěstí budeme snad zbaveni vší pomoci. Od rána j sem nezahlédl ani j ediné vesnice, odkud by nám mohla přijíti zpráva o po­ stupu nepi"ítelově . Když nastala noc, vyšplháme na: vrchol svahu, odkud j e viděti do okolí, a k veliké radosti spati"ím několik ohňú, náležejících vesnicím, které jsme nevědomky nechali po levici a kam j sme neposlali vyjedna­ vače. Ohně dokazují, že si ti lidé dávají návěští pro svou vlastní bezpečnost a ni­ koli pro mou. Od osmé hodiny j sme viděli j ako oby­ čejně podvoj né ohně a buben počal roz­ hlašovati zprávu, ale neměli j sme kdy si ji pt·eložiti, neboť v témž okamžiku j eden z ohňú byl uhašen. Viděli j sme, j ak na všech hi·ebenech a vrcholcích ohníčky j eden po druhém hasnou a svítí j en po j ednom a buben brzy zvěstoval událost, která mne naplnila vzrušením a radostí. "Když nep.řítel došel k horám, dal se na jih ; vrátil se znova do hor, ale opět sestoupil a dal se směrem jižním." Ztratil naši stopu. Sto mých nosičů vykr-iklo radostné hurá, ke kterému jsem se pi'ipojil z celého srdce, aékoli mi nebylo do j ásotu. A okolní ozvěna opakovala do nekonečna ten výkřik ulehčení a volnosti .

2 30

Josef

Aul:

Z E V Z P O M I N E K T U R K E S T A N S K E H O Z A J A T C E. Pi·íteli Dru Karlu Bubeniékovi.

Casto, kdy mysl má zalétá do I-íše vzpo­ mínek, zdá se mi, že se vznáším nad ne­ konečným prostorem stepí a pustin Asie, nad výšinami a propastmi Hindukuše, nad modrými hladinami j ezer a grandiosními I-ekami, valícími své kalné vody s Tamiru k dalekému severu turkestanských pustin a k j ih u do Arabského oceánu. Zdá se mi, j ako by celý ten kraj od Uralu a kirgiz­ ských stepí až do úrodných nížin I ndie ležel přede mnou na dlani Vidím jasné, bezoblačné nebe, roz­ klenuté nad nedozírnými pustinami Tu­ ranu a zelenými oasami v pol-íčí dvou sester-i"ek, Amu-Darj i a Syr-Darj i, a zlatonosného Zarafšanu * ) . Vidím šedé stepi se stády a černými stany kočovníků, slyším šum života rušných bazarů turke­ stanských a bucharských měst, slyším hluboké ticho pustiny a zdaleka, j ako "' ) Perské slovo z a r značí zlato; a f š a n roz­ hazující, rozsévaj ící (od slovesa afšondan ) . Z a r­ a f š a n - zlato rozsévaj ící.

ve snu, ohlas karavanních zvonců, příšerně rušících svými křaplavými zvuky to ne­ smírné, nekonečné ticho pouště. V mé mysli kmitá se j eden feerický obraz za druhým. Vidím poušť, j ejíž mystický, žhavý dech ovívá mé tváře. Zvláštní rozkoš vane z němého, mrtvého povrchu pustiny. Poušť! Och, j aká to lp-ása! Marně bys hledal na mapě místo, na kterém stoj íš. Marně bys hledal cesty. Jen tu a tam válej ící se kosti, vybílené sluncem, mohou ti ukázati cestu . . . S podivením hledíš na osmahlého vúdce karavany, sedícího vážně na oslíku v čele velbloudů, ne­ mluvného starce, nikdy neohlížej ícího se nazpět. Divíš se, j ak může se vydati bez kompasu a mapy, po stezce, zaváté pís­ kem, j ak múže j en rozeznati j edno místo pustiny od druhého, j edno na vlas po­ dobné druhému. Nevidíš ničeho, co by ti připomínalo něco j iného, než co j si viděl cestou včera, pr·edevčírem, před týdnem.

23 1

A když se zeptáš karavan-baše (hlavy minulost, zde vidíš, že život miÍmlých karavany) , kde j ste, zacloní si I Ulmu oči, věků měl snad více smyslu než tvůj , zde rozhlédne se kol dokola a l-ekne: konečně pod tíhou zosobněné tisícileté "Ana (ejhle) - Talimardžan, ána - minulosti počínáš se strachovati o oka­ Sangi-Sulak, ána Kyrkynčak" - - mžik přítomnosti, a čím více zr-íš, j ak A tvým zrakům kromě j ednotvárného zdej ší člověk radostně podstupuj e byť povrchu pouště zj eví se snad obrovská i smrt za vidinu Allahova ráj e, tím více kupole cisterny, nelišící se ničím od ci­ tíhneš k žití ! Ano, zde se naučíš milovati sterny, za které jsi pil včera hořkoslanou prostotu, zde se naučíš vážiti si nábožen­ vodu pouště anebo spatříš poj ednou mezi ské víry, tr-eba ses neklaněl žádným bo­ písečnými př"esypy díru nebo několik hům, zde pocítíš bolestně sžíravou stránku podobných otvorů. Toť "kuduk" - pu­ svého analytického, vědeckého, filosofiestinná studně. . kého ducha, ducha negace, j enž dovede Nebetyčné, zasněžené vrcholy hor vzná­ rozložiti absolutno v nesčíslná vědecká šej í se j asně a velebně v podobě oblaků fakta a zákony, nikoli však spojiti v ab­ nad obzorem, zastřeným závoj em pustin­ solutní j ednotu, která by mohla nahraditi ného prachu. A kamkoli vkročíš, i když to, co ti rozbila a vzala. uj deš daleko na sever do holých, rovina­ A není divu, že pod pr-íkrovem hvězdné tých stepí, zdraví tě sněžné hlavy horských noci oddáš se zde citům a myšlenkám, velikánů v podobě sotva. znatelných na které není na západě, v tvém domově, obláčků, které se nepohybuj í a věčně visí ni času, ni nálady, ni víry nad obzorem na j ednom a témž místě 6 letní turkestanská noci! Jak j si j ako pHzrak fat_ý-morgany. Na těchto opoj ná! Jak j si rozkošná! Ty dýšeš něhou vrcholech z taj ícího sněhu rodí se gigan­ a sladkou smyslností, ty dýšeš zapome­ tický tok Amu-Darj i, "1-eky lidstva", nutím na celý svět. sti·edoasij ského Nilu, dárkyně života vše­ Sotvaže šílěné slunce zmizí za obzorem mu živému stej ně j ako všecky ostatní rozžhavených pustin, sotvaže se vyroj í stř-edoasij ské r-eky, neboť turkestanský první blikaj ící hvězdy nad opuštěným rolník nespoléhá se na nebe a nežádá od stanem uzbeckého kočovníka, sotvaže se něho deště, neboť ví, že j e t o marné. zachvěj e nehybný vzduch zavanutím noč­ Písečná poušť a unylá step, pokrytá ního chládku, zachvěj e se vždy, oživuj e suchým slanobýlem a soln.)rmi bahnami, veškerá pl-íroda, vyčerpaná, zbičovaná a malebný, pestrý život, soustr-eděný na uspaná žárem poledního slunce. úpatí hor a v por-íčích 1-ek, fanatický Noc j e tu! Vlahá, malátná noc v bucharských duch islamu, vanoucí z každého pohybu, pohledu a slova tuzemního obyvatele, oasách, v zahradách plných vůně od ne­ dávnověkost, netknutá duchem času, pá­ sčíslných růží, noc za posvátné noci ra­ nem všech věcí, stej ně j ako osamělý skř"ek mazanové, kdy všichni mužští obyvatelé žíznícího velblouda v pustině, vytí šakalú vísky odešli do mešity, kde učený "kori" za tiché turkestanské noci, pískem zaváté recituj e j im zpaměti koran, kdy samo­ cesty v poušti, pokryté kostmi zahynu v­ j ediný bloudíš mezi záhony a ph pohledu ších zde zvíř"at, vášnivé úpění pološílených na krvavé a bílé růže, zár-ící v bledém, dervišů, tancuj ících v ekstazi ph mrtvém mrtvém světle měsíčním, vzpomínáš na svitu luny na nádvor-ích mešit, na hř-bito­ Hafize, na Siraz, na sl a víka, nešťastného vech a v Kalandar-chanech svůj my­ milenec, nyjícího tcuhcu po růži. Hlu­ stický zikr, toť nevymizitelné doj my bokou tišinu noční ruší ukolébavé šplou­ z onoho podivuhodného kraj e, kde sen chání vody v potůčcích, protékajících za­ vládne nad skutečností a kde taj emná vý­ hradou, a vzdálené zvuky j ednotvárné chodní noc taví lidskou duši a rozpaluj e tadžické písně, doprovázené temnými zvuky tamtamu. A opět si vzpomínáš na všecky tělesné vášně a touhy. A j ak by ne! Vždyť zde slyšíš mluviti neznámého p erského básníka, j enž před

232

tisíci lety vystihl dnešní tvou náladu slovy: Vod a živ o ta vešla do sadu a s lítostí j ej opustila, s výkřikem smutku, že musí z něho odej ít. *) Živá voda, to j si ty, a sad - j e svět, tak neobsáhlý, podivný a krás­ ný. Rozhovor mužů, vracejících se z me­ šity, vzrušuj e tě ze zadumání. Zazvoní r·etěz, j ímž zavíraj í se domovni vrátka a opět ticho - Jen z druhé strany sadu, oddělené zdí, ozývá se dívčí smích. Sedím na zemi uprostřed vážných starců v bě­ lostných turbanech, v pestrých hedváb­ ných chalátech s j antarovými růženci mezi kostnatými prsty. Stromy šelestí

Přes turkestanskou poušť.

vlahými listy, luna v úplňku zalévá stříbr­ nou září dr-ímaj ící sad. A kdykoli se za­ díváš na lunu, ať j e v úplňku anebo v po­ době srpku, vždy tušíš, že onen člověk, j enž první načrtal krásné formy arabských písmen, kreslil tyto elegantní znaky podle nebeského vzoru - měsíce. Jest dávno po půlnoci, kdy počínáme opět j ísti a bu­ deme seděti, j ísti a píti až do prvních roz­ bl-esků j itra. Je Ramazan, blahoslavený, posvátný čas postní, překrásná doba v životě musulmanově, ač j e to doba přís­ ného odr-íkání, ba trýzně, neboť nevzíti do úst ni vody ni pokrmu od prvního roz­ bí·esku j itra do samého večera pod žhou­ cími paprsky subtropických nebes j e těžká zkouška. Zato však j akmile ozve· se hlas bubnu, oznamující počátek "if­ toru" (večerního j ídla v době Ramazanu) , * Citováno v kn i z e : Tarichi Naršachi (899 až 959 p. K.) .

rozveselí se srdce každého pravověi-ícího musulmana. A nebylo večera, aby můj hostitel nezvolal pln nadšení: Alláh ví, ž e j méno této vísky nemohlo býti pr-ípad­ něj ší než j est : Dil-Kušó - t. j . Otevl-ené, plesaj ící srdce. A v této chvíli věru plesala naše srdce, všichni radovali j sme se z bož­ ské přírody, dýchali j sme radostně vlahý vzduch, zapomínajíce při tom na všecky nesmii:'"itelné zákony a dogmata koranu, neboť v nás dýchalo něco j iného než to, co na nás navěsily věky a protichůdné cesty lidského ducha. Turkestanská noc, noc v pustině, upro­ střed písečného moře, posetého nesčísl­ nými vlnami barchanů, daleko od oas a měst, daleko od posledních kočovnických stanů, daleko od všeho světa civilisace a kultury - oh, toť byly chvíle, kdy nebyl j sem s . to zavříti oči ke spánku, neboť slyšel j sem mluviti své vlastní myšlenky, své srdce, svůj život. Život mluvil, život volal, chtěl žíti. Život chtěl žíti - To pustina, ta strašná, mrtvole se podobaj ící pustina probouzela ve mně bezuzdnou touhu po životě, magická, subtropická noc uprostl-ed pouště budila touhu pe svobodě, po světě, prostoru, pohybu, mezitím co j sem byl osudem zaklet v po­ dobu bledého zaj atce a vržen mezi tisíce j iných zaj atců do vyprahlé, asij ské pouŠtě, bych zřel, j ak umírají zde j eden po dru­ hém, opuštěni, odrozeni a prokleti osudem i lidmi * * * Orient "leskne se a zár-í, avšak j elw barevná nádhera j est pestrý, průhledný flór, rozprostřený na kupě lebek a hná­ tů" (K. G. Verner z Heidenstamu : En­ dymion) . V těchto slovech spočívá taj em­ ství onoho smutného kouzla přísného musulmanského Východu, neboť smrt východnímu člověku j e klíčem - k životu, věčnému životu bez bolesti a žalu v blíz­ kosti tváře Allahovy. Na Východě na každém kroku vidíš zánik, stáří, rozrušení, mizení, tam vidíš trosky věků ležeti tak, j ak padly, neboť nikdo j ich neuklízí. Na nich východní člověk staví svůj přítomný věk. Neubráníš se doj mu, že i to, co všecko

2 33

vidíš kolem sebe, j e rovněž úícenina Na Východě všecky protivy se stýkaj í a splývaj í v harmonický celek, _ působící zvláštním doj mem na Evropana právě touto nesourodou skladbou. - N a Vý­ chodě život a smrt sedí za j edním stolem, podé>bně j ako mocný východní sultán popíj í na j ednom koberci číšku čaj e s že­ bravým, ušpiněným dervišem Kdykoli zamyslím se o Turkestanu, tu vždy vidím pi"ed sv_ými zraky zár-ivý, j asný obraz pestrých barev. Vidím krásné mešity, divoké hory, taj emné pustiny, rušná města, rozkošné sady, dívčí tvái· s planoucími černými zraky, ohnivými rty a k uchu doléhá zvuk čarovné, sladké tadžické l-eči. - Jak vábný to obraz! Jak milý a pr-íj emný! Leč poj ednou za tímto exotickým pi·ízrakem bělá se cosi, prokmitává něco, co plaší radost a štěstí ze ži vata. - Tisíce a tisíce mátožných postav, oděných v modravé hadry, tisíce zmoi·ených, ubohých postav rozpíná svou náruč směrem k Západu. - Tisíce a tisíce hasnoucích zraků hledí ztrnule k dalekému Dbzoru, kde zapadává denně slunce. Tam za tím obzorem - daleko byl j ej ich domov a nyní pro tisíce a tisíce nešťast­ ných zaj atců turkestanská pohádka stala se - hrobem. O ch , zhoubný, zrádný a strašný kraj i! Pyramidy kostí spočívaj í v tvé žluté půdě, desítky tisíců zaj atých ubožáků odpočívá jí v Hladové stepi, v Tro­ j ickém lágru u Taškentu, v Taškentu, Samarkandu, Katta-Karši, Guzaru, E­ m ir-Ab3.du na bucharské železnici, stejně zlopověstné j ako mut·manská železnice na severu, a v nej různěj ších koutech toho velikého kraj e.

Hladová step - Zlatá Horda! Brrr, j eště dnes ph vzpomínce na toto peklo pociťuji onu hrůzu, kterou toto místo do­ vedlo vzbuditi v člověku. Parný den Slunce bičuj e pustiny, nesnesitelně pálí, oslňuj e - trýzní zrakové nervy. Vzduch - žhoucí olovo. Lenost, nevýslovná le­ nost rozlévá se po všech údech. Oči se zavíraj í k spánku, leč to. není spánek, to není odpočinek, po čem toužíš . . . Ani myšlenky se nepohybuj í V mysli panuj e týž idiotský klid a bez­ větr-í j ako na stepí . Toť nálada za letn ího

Orba sochou .

turkestanského odpoledne. Lethargie, těž­ ká, protivná bezmyšlenkovitost, prokletá síla lenosti . . . Od rána j edna a táž myš­ lenka tkví ztrnule v mozku. Marně se snažíš vzpomenouti si na něco j iného, zaj ímavěj šího, milej šího . . . Snažíš se ná­ silně vybaviti si v mysli vzpomínku na do­ mov. Leč obraz domova zdá se ti v té chvíli něčím tak exotickým, vzdáleným, neprav­ divým a nemožným, že ani tomu nevěříš (DokončenU

K N A S ! P R ! L O Z E. Motiv

z;

Holandska.

Šedivé dešťové mraky,

smetí plovoucí n a vodní l1 ladině. Gracht zalévá

j aké často zahalují zemi, splývaj í j ako těžké

se . do města a p1·es něj vecle vzadu charakteri­

aby se Holandsko n estalo zemí věčných mlh

pumpa vyssávaj ící vodu z bloku domů níže

záclony s oblohy . Prud k)• vítr, j enž brání tomu ,

stický můstek otáčecí . Vpravo od mostu větrná

a k pobytu člověka n ezdravou , protrhl na chvíli

položených než vodní kamíl. Domy doléhaj í až

rmut a

zaražena je pravidelně kladka na vytahování

mračna. Jím je osvětlena vodní plocha grachtu (kanálu) , takže není viděti

obvyklý

k nábřeží, j sou vysoll;é s ú zkými štíty, v nichž

n ábytku clo clomú anebo zboží clo skladišť. Ni­

stěžně . Těsně vedle ní kotví malý parník, j en ž

bytek se totiž nemůže stěhovati po úzkých,

má n a komíně pás se značkou společnosti, které

bývaj í ve starších domech zbudovaných často

ráhna rozpažená z lodi j sou ráhna parního j e­

dřeva s lehkou výplní cihlovou o sebe opíraj í

útrob těžké bedny anebo kupy balíků kávy,

točitých, cli"evěných a srázných schodech, j aké

na pilotách . Proto se často domy postav.ené ze

anebo dopředu n ákláněji, Stěny mezi místnost­ mi bývají n ěkdy j en plátčné a tapetami pokryté.

. Na úzké náb!·eží vykládá dělník bedny z men­ šího člunu . Má obvyklou kazaj ku volně splý­

patří. Vypomáhá si také plachtami_ Ale šikmá

řábu , j imiž se zdvíhaj í a spouštěj í do lodních

rýže a pod. Naložené lodi u mohutných zčernalých

místo nábřeží,

čekají zakotveny

kolů, až se uvolní

aby vyložily svilj

vaj ící, volné kalhoty, na nohách dřeváky, které

lodn ích

anebo

poj ezdných

ristickou čepici. K j eho práci přihlíží žena v bí­

trického

anebo

hydraulického

chrání nejlépe proti vodě, a na hlavě charakte­ lém lidovém čepečku a límečku rovněž s d l·e­

váky na nohou.

Ženy holandské j sou pilné ho­

spodyně a dbají úzkostlivě na čistotu . Všechno,

náklad d o

skladišť. Děj e se tak pomocí vlastních j eř-ábů

konstrukce.

Rameno

j ei-ábit

takového

železné

j ehí.bu

elek­

vidíme vzadu

n apravo od větrné pumpy. Větrné pumpy po­ dobné větrným

mlýnům j sou charakteristic­

kým rysem pro Holandsko, l�teré musí býti

podlaha , nábytek, okna skví se čistotou, pro­

vděčno větrům za mnohé výhody. Proto mu

deštivém,

volně douti přes

tože sebe kratší zanedbání úklidu znamená při blátivém

počasí,

hustých

mlhách

spoj en)•ch s koul·em, vlhkém vzdu chu , v němž

železné součástky rychle rezavěj í, j iž nebez­

pečné omeškání . Lodi lwtvící na grachtu j sou

různého typu . Při nábi"eží připoutána j e plo­ voucí plochá bárka přístavní, na niž se zboží vykládá z pol"íčních bárek, které j sou nízké

a

široké. V levém rohu vidíme dovnitr-. Na pal ubě

se tam pestří květiny v hliněných květin ácích .

Holandsko proslulo svým květinál-stvím zvláště

n estaví vstříc žádných kopců a hor. Vítr múže nízký, rovný kraj .

pumpy, vyssávaj ící vodu

Pohání

nízko položených

z

"pold er" , t. j . úseků odvodněných luk protka­

ných úzkými stokami, j ež jsou zároveň ploty pro volně pasoucí se dobytek strakatých barev.

Pohán í lodi plující na řece sevl·ené vysokými

hrázemi často nad okolní proláklinou, j ež byla moři urvina. Moi"e pak marně se pokouší roz• bíti ty. o

hráze

zbmkvané

z

baJvanú , hlíny

a slámy na vrcholu často j sou zakončeny plotem

pěstěním cibulovitých druhů (hyacintů a tuli­

z beton ov)•ch desek. Člověk j e tu v odvěkém

zdobí často široká okna příbytků pestrou směsí

vzniku

pámi ) . Než i láska Holanďanek ke květinám zeleně a květil . Nízké lodice pokryté palubou

j sou poháněny buďto vesly anebo bidly, anebo

j sou to vlečné lodi, j akou vidí:tne v pravém rohu .

Na větší vzdálenosti a i na moř·e zaj íždějí ony

těžkopádné lodi rybářské, z nichž j ednu vidíme

polozakrytu

plachtou

spuštěnou

Sovětsk6 politika ve středni Asii

napolo

se

postupuje

nyní podle nových směrnic čistě nacionálních.

Samozřej mě j de tu III. internacionála se svým

propagačním

aparátem ruku v ruce s vládou

SSSR. První pracuj e za hranicemi, druhá pak

provádí organisaci uvnitř hranic. Tak ve střední Asii ruské zústaly po provedení bolševického převratu hranice n e změněny, avšak nyní se má

zápasu s mol·em. Jednou podlehne on j ako při

j ako

Zuiderského

pr-i

vysušení

mol·e,

j indy

Haarlemského

zase vítězí mol·e.

Ale

nesmí ustati ani na chvíli. Tento zápas s moi·em

a otužilost při plavbách učinily land�ka

z

bohatý

stát,

j en ž

z

má

malého Ho­ hojný

zisk

krásn)·ch zámo!·ských osad , hlavně ve Vý-

ch odoin dickém souostroví .

postupovati

podle

národnostního

principu .

Jména turkestanská, bucharská, chovaresmská

(chivsh;á) republika mají zmizeti a budou nyní

zřízeny

-

j douce od západu k v)•chocTu

-

nové republiky : turkomansl;;á, uzbecká s auto­ nomní

provincií

tadžiclwu .

Zachována bud e

l;;irgizská, která však se prodlouží až k hranicím

čínským,

ale při

hranicích

bude

autonomní

23 5 provincie

karakirgizská.

Touto

ť1pravou

mú

se d ocíliti snazší agitace za hranicemi ruského

Svazu sovětských republik. Tu rkomanská re­ publika

bude

míti

přitažlivost

na

turecké

kmeny žijící na pudě perské; j ako j sou Solai-ové a Goklan i, a na jiné pl"íbuzné

kmeny

sídlící

Vel.

Britanii. Pi·inesli j sme nedávno

zprávu

o hrozivé převaze černého plemene nad bělochy v Již. Africe . Statistická cl ata totiž pobouřila politické kruhy j ihoafrické a vyvolala celou r-adu n ávrhtl , j ež j sou s to ale také

ohroziti

britskou posici v Jižní Africe. Zvyldi j sme si

dívati se na Jižní Afriku j ako na j eden politick)r celek, ale neprávem. Nej en že z britských osad

vznikla

Jihoafrická

Unie,

zůstala

tu

j eště

menší a méně úrodná ochranná území, území spravovan á guvernérem britským anebo

ko­

stoupiti

má.

runní osady, j ako Rhodesie, k J ihoafrické

Unii.

j e ž odmítla při­ V

ní

dnes

státní kormidlo nacionalistická strana vedená bývalým gen erálem boerským Hertzcgem, od­ Idánějící se v duchu boerské politiky od Vel.

Britanie. A ta chce rozhodovati volně a ne­

odvisle od Londýna a po případě i britského

občanstva

jihoafrickélw .

od

části

Poslední

dobou pronikly zprávy, že Jihoafrická Unie má

k sobě tčsn ě připoutati ochran n á území britská_ na stran ě

afganské

pod

Pamirem.

Zejména

počítá :Moskva n a turecké kmeny v (jejíž

dynastie

je

také

tureckého

Persii

kmene)

Je

to

Bečuansko 712.000

obyv. (z toho

Basutsko

o

1 743 bělocbťt , 80.000 lmt2 s pit i

km2

se

153.000

ostatní černoši),

milionem obyv . ,

prostupující celou Persií až n a j ih k pobřeží Perského zálivu phtažlivost

v ncie

Iieck)r

má

tadžická

a

Indického oceánu. Stejnou

vykonávati

autonomní

pro­

v republice uzbecké. Smíše­

živel Tadžiků má své příbuzné na j ižních

i východních svazích Pamiru, tedy na straně indické, j ako j sou laneny Nagar, Hunza,

Gil­

git, a na straně kašmírské. Karakirgizská prc ­ vincie má zase lákati Kirgizy v čínském Tur­

kestan ě .

Tím

sovětská

politika

čistě

mezi-­

národně-socialistická uznává. sílu národnostn í myšlenky, ač i i v j ádru zatracuj e . Používá j 1 j ako

zbraně mezi méně třídně uvědomělými kmt>ny

asijskými, protože ti nechápou myšlenek ko­

munistick)'ch . Sovětům jde o to, aby způsobily

rozvrat

a

převrat

vůči

evropsl�ému

vlivu .

Není pochyby, že se j i m to mnohde podai'í,

ale j e to arci pro Evropu nesmírně nebezpečné

a

zejména

pro

pracující

vrstvy

přelidněné

Evropy pi·hno záhubné. Zlomením vlivu evrop­

ského nastane tu j en věčný zmatek, neklid, boj všech proti všem (viz Čínu ! ) .

Jihoafrický problém

budí vážné starosti n ej en

v bílém obyvatelstvu Jižní Afriky, nýbrž i ve Pon1. Na mapce zůstala omylem turke&tan . republika místo turkomanská.

z nichž 1 .600 bílých, a Svazijsko o 1 7 . 000 km2 se 1 t4 .000 obyv . , z čehož 2.200 běloch ů . Jsou to

jisté d ruhy reservací, j aké j sou ve Spoj . stá­ tech, vyhrazené černochům, mezi nimiž se ne­ směj í běloši usazovat, nanejvýše j ako úl-edníci,

misionáři n ebo obchodníci s vědomím správy. Území Jihoafrické Unie, j ak vidíme na mapce,

obklop uj e ony reservace skoro úplně, zejméaa

dech

pak o::l obsazení bývalé Německé Jihozápadní

pozemcích černošsk)·ch reservací nesměl by se

bělošských,

j ak se zhusta stává,

a na

Afriky. Východní pobřeží z ůstalo sice Portu­

u sazovati běloch. Proto mluví vláda o pi:·ipoj ení

galcúm, ale Britové pronajali si od nich pl"ístav

oněch

p l-i ú�tí Zamb ezi Činde (Chinde), aby měli styk

Z toho dúvodu by ráda z mšila Bečuansko ·

s v.litruzemím, zejména s Rhodesií a Ňasskem.

Svazij sko j ako samostatné í1 zemí a vedla tudy

Tak na vla�tní obyv.,

vedou

dúležité

trati . a

Jihoafrickou

Unii ( Union of

d ráhu bez objíž:lění territoria. Černoši ovšem

z

bělochú

vlálou .

S :>Llth Africa) pl"ipadá 1 , 225.25 0 km2 se 6 mil.

93!.l . 727

reservací, j imiž

čehož

je

j e nom

1 , 5 2 1 .635, ale barevných 5 , 4 09. 002 duší . Pl-i­

živě protestuj í , j souce spokoj eni s dosavadní Plán

Hertzogúv

v elkého strachu

pojením býv. Německé Jihozáp. Afriky přibylo

je

však

dokladem

z budoucnosti Jižní Afriky .

O dnešnim Turecku

pi:·ednúšel pod pluk.

navrátivší

].

H.

by j en 1 9 . 439 běloch ú , vedle 2 08.3 07 černochú

M . Cornwall,

se právě ze studijní

na území skoro 2 mil. km2 velikém. Jak j e mezi

cesty Tureckem v Central Asian Society v Lon­

obyvatelstvem silný živel boersl;:ý, ukazuj e nej ­

dýně.

lépe počet p 1·íslušníl;:ú holandské církve , skoro

po stránce hospodářské velmi změnilo násled­

7 00. 000 proti anglikánské, kolem

kem výměny obyvatelstva podle národností ve

Y4,

mil . , k níž

Proj evil mínění, že dnešní Turecko se

přistupuj e asi stejně tolik vyznavačú j iných

smyslu lausannského míru.

sekt protestantských a 1-ím. katolíkú

do Řecka byli hlavně l�;upci, kramár-i, handlíři,

(7'1.000) .

l�ekové vypuzení

Avhk p:xlle národnosti a z toho vycházejícího

zelenáři, tesaři a l�;ovál-i. Téměř všechen obchod

sklonu k určité politické linii nejsou j ednotlivé

b yl v j ej ich rukách. Řecko zísl�;alo přes milion

státy stejnoroJé. N�j angličtěj ší j e Natal, méně

prúmyslového obyvatelstva, j ež Turecko ztra­

Kapsko, k teré opuštěno bylo B Jery

už mi

pak Oranžský

svobodný

založivší­

a Transvaal.

stát

tilo. Počet j eho obyvatelstva proti předválečné době klesl se 14 milionú na

8

milionú . Úmrtnost

Ty jsou tedy sice boerské, ale Johannesburg,

dětí dostoupila až 8 0% a při tom počet na­

nej větší j ihoafrické město, j e však přece zase

rozených

anglický

dlouho trvati a počet

na

rozdíl

od

boerského

venkova.

silně

poklesl,

takže

nebude

snad

obyvatelstva Turecka

barevným,

ldesne na 7 milionú Turkú. l�ekú j e nyní 6 % mi­

obyčej n ě

lionu. Tak Turci místo aby zlepšili stav své

Kafry nazývaným. B Jer-i drželi j e spíše o d sebe,

vlasti , přivedli ji k e zkáze. Ve vnitru j sou nyní

v p :.J::l Janství

pouště. Trakie, která

S

tím

souvisí

zvláště

k

poměr

bantuským (srovnej

bělochú

k

černochúm,

sv. 35. sbírky

" Země

pl:·ed válkou

měla asi

a l i::lé" ) , ldež to Britové je často štvali proti

65 0. 000 sedlákú a kupcú, má všeho všudy asi

Boerúm a smii:·ovali se s nimi. Ale obojí potřebo­

20 0. 000 o byv. a j ei í plodná púda mění se opět v e

vali j ich j ako dělníkú v dolech aneb zeměděl­

step. Dráhy zbudované z a války s e rozpadávaj i

ských

pracovníkú.

Protože

ale

i

černocha

pl-ekvapuj e rozdíl ve mzdách, že si totiž prací v

zlatých aneb diamantových polích vydělá

za 1- 2 měsíce tolik, hromadí

se

černé

p1·átelé

bílé

černochy

za rok u

d ělnictvo

oblastech. Toho použili s

co

v

farmál-e,

těžařských

j ako všude j inde ne­

rasy, komunisté, navázali styky a veštvali j e

do

s trašné stávky

v kusy a v zimě j e velká část země n epřístupna. Angora

je

velkou

vesnicí

nevlídn�'ln hlavním městem, spíše o

3 0. 000 obyvatelích.

Němci

pracu j í horlivě na j ej ím vybudování a nechají-li je

Turci

pokračovati,

vybuduj í

Angoru

na

město. Německá expanse do Turecka j e veliká. Předseda lord známek,

Pecl pl-ipoj il pak n ěkolik po­

ukazuj e n a turecl
r. 1920, která byla nakonec krvavě potlačena.

něco velkolepého, ale v horlivosti podlomen byl

Ale komunisté hlá<>aj í dále zásadu, že černoši

veškeren

maj í obiržeti hlasovací právo. Tomu se každá

k otázce kalifátu zpúsobil značnou změnu na

vláia bude vyhýbati věiouc, že by to byl konec

celém Východě. Dodá však, že Turci poznaj í,

hospodářský

život.

J ej ich

poměr

existence bílého živlu. Vláda Hertzogova pfa­

že j ej ich,

cuj e o návrhu oldělení obou plemen tím, že by

cizírni vlivy j im pl:·ináší j e n škodu a úeknou se

se černochúm zakázalo nabývati púdy v obvo-

své n eblahé politiky .

"osamocenost"

uzavíraj ící se před

2 37

Konec slávy nejstaršího mrakodrapu novoyor­ ského na stal po čtyřiceti letech. Je to ve

rutu . V Rudém

moři největší pl"ístavy byly

Jeddah (Džidda) , Tor a Suez . Z těchto dvou

budova Equitable

měst šlo zboží do Kaira, po Nilu do Alexandrie,

Morgana . Zbudována byla na dřevěných j eh­

vané a Katalonci pro Evropu, nebo bylo !mra­

je

tickému oceánu . Karavany pouštěly se i pf·es

Wallstreetu, d esítipatrová

Trust

Company,

jež

koupila

dům

ten

od

lách, k�;cré však budí otavy u staviteli! . Proto rozhodnuto mrakodrap zboi·iti a n a j eho

místo postaviti nový, tentol�ráte o dích nákladem přes

34

34

miliony Kč.

poscho­

kde j e nakládali n a své lodi Benátčané, Jano­

vanami dopravováno pf·es sev . Afriku k Atlan­ Saharu, a Timbuktu (Tombuto) mělo své sldady

asij ského zboží, posílaj íc do světa asi hlm·ně

při

pepř. Doprava zboží byla velmi namáhavá a

Holandského a Britského Bornea (Saravaku) .

vány zlatem. Platí to hlavně o koi·ení . Molukky

Svěceni vepřovou krvi

bylo

vykonáno

smírné slavnosti daj ackých kmen ů na rozhraní Byly tu staré kmenové spory, v nichž hynulo

na

obou

pokusy

stranách

britsk�·ch

množství

a

lidí, a vi\echny

holandských

úl-celníků

o zastavení nepřátelství ztroskotaly, až v červnu

192,1

došlo k předběžnému mír.1, j emu ž následo­

valo v listopadu slavnostní potvrzení v Kapitu za ú časti

núm

a

kanoích

4200

mnozí

Daj akú. Patři li k různým kme­ pr-ipluli

na

sv)•ch

poříčních

zdaleka. K slavnosti se dostavil také

saravacký radža a holandský správce a zároveň

velitel oddílu indického osadního vojska.

Po

velkých slavn ostních tancích následoval 1 6 . list. hlavní ob1·ad, ph n čmž byl píchnut vepl- a j eho

d rahá a některé druhy byly opravdu vyvažo­

dodávaly hřebíček a muškátové oříšky, Timor sandalové dřevo, Bon1 eo kafr, Luconia (Luzon) zlato a stříbro, různé kol-ení, kadid la nosti Čína, Japonsko a Siam.

a

zvlášt­

Všechno to vy­

vážela l\Jalakka, a indické a arabské pl-ístavy

k tomu dodaly rubíny z Pegu , látky z Bengal­ ska, perly rubíny,

z

z

Kalekare, diamanty z Narsingy,

skořici,

pepr·,

zázvor a j in é

Ceylon u .

Vasco

Vč.

de

Gama

u

audience

v

20.

Vasco de Gama přistál u Kalikutu

1498

koření

Indii.

máje

a následuj ícího dne bylo mu povoleno

slyšení

u

krále,

j emuž

tam

říkali

zamorin .

teplou luví pokropeno bylo celé shromáždění

Doprovázen

řeč,

(šlechtici) a ohrcmné množství lidu. Vasco a

4000

Dajaki1 . Při tom pronesl j ed e n náčelník

vyz:}·vaj e

k pr-ísnému

dodržování

míru,

načež dorazili vepře a slavn ě pwhlásili, že ten,

kdo poruší mír má skon čiti horší smrtí než

onen vepi·. Pak promluvil radža v dajackém

j azyku a ukázal na cenu míru pro blahobyt všech kmeni1 .

12

muži přij el s člunem na pevninu,

kde ho očekával kutval (ministr) s

200

nayry

l�utval vstoupili do n osítek, ostatní šli pMky.

Cestou navštívili Portugalci malabarský chrám,

tak řečenou z z

pagodu ,

kteréžto

slovo vzniklo

pagabadi , což značí u Indů modlu. Chrám byl

tesaných kamenů a pokryt cihlami . Nad hlav­

PI-ed

ními dvel-mi viselo sedm zvonů a před nimi stál

naděj e , byla l\Ialakka nejdůležitějším obchod­

lwvu s kohoutem na vrcholu . UvniU bylo plno

Obchodní cesty a zboží ve středověku.

obj evením cesty do Indie kolem mysu Dobré ním střediskem na východ ě. V ní byla skladiště

koření a všech ostatních vzácn)•ch věcí, které odtamtud

vyváželi

obyvatelé

asij ských

a

sloup vysoký j ako lodní

stěžeň,

z

tepaného

obrazů, pročež se Portugalci domnívali, že jsou

v křesťanském kostele . U vchodu potkali jakési kněze, kteří postřikovali návštěvníky houbou

afrických zemí na západ Malakky ležících d o

namočenou do vody a posypávali jim hlavy a

Kambaj a, Ormuz a Ad en . Z Kamcaj e šla cesta

se dali pokropiti, ale ne posypati, protože byli

Rudého mol-e. Hlavní přístavy byly Kalekut, do sev. Indie, Buchary a Kipčaku po Indu,

Amudarj i a Kaspickém mor-i, kde se končila

v

Astrachanu.

Z

Ormuzu

paže popelem ze sandalového dřeva. Porh1galci oblečeni.

Na stěnách chrámových byly namalovány

s e dopravovalo _ zboží do Persie, nebo pi·es zál. Perský do Basry,

obrazy, některé s velikými zuby, jež vyčnívaly

dúle do Trebizoncl u , Aleppa, Damašku a Bej -

strašliv)·mi obličeji,

na coul

z

úst, jiné se čty!mi pažemi a tak že Portugalci začali pc-

chybovati,

zela to j e l;Jesťanská svatyně čili

kapli,

není. Na

která stála uprosUecl chrámu,

byla věžička. Ve di této věžičky byla socha,

před níž clomoro:lci vykhkl i : l\hry! Purtn galci

se domnívali, že to j e socha P. Marie a poklekli a

modlili

se.

Jedin�'

J nan

de

trošku p::>chyboval, řekl poklekaj e :

to snad ďábel, tedy já se modlím

ktcr�· , Jestliže ic

Sala,

!1 Bohu", což

přimělo Vasca k ú směvu . Nemohli zjistiti, co

socha představuj e, protože bylo v chrámu šero

Jiná zlatá nádoba stála pi'ecl králem, do mz

plival, kd y ž rozžv)·kal směs,

a

zlatý soudek

s vodou na vyplachování úst. Všichni pi·ítomní

drželi levou l'uku pl'ed ústy, aby ! ej ich clech n e ­

ovanul krále , před nímž není dovoleno ani pli­ vati ani smrkati.

De Gama se poklonil Uikrát s rukama zved­

nutýma do výše, když přistupoval k zamori­ novi, j ak to bylo v zemi zvykem. J eho Veli­ čenstvo n a něho milostivě pohlédlo, ale po­

a důkladněj ší prohlídka j im nebyla dovolena.

děkovalo tak málo, že bylo j e ho k)rvnutí sotva

vcházeli do mě5ta, viděli takové množství, že

sadil ho n edaleko sebe . Když přišli i ostatní

Celou cestu provázel j e dav lidu. Když však

se tomu Vasco až divil. Před nimi šli trubači

zn::í.ti. Král pokynul, aby se host přiblížil, a po­

Portugalci a poklonili se, nařídil , aby si sedli

a pištci, kolem nich průvod nejméně 3000 ozbro­

proti němu, a dal přinésti vody, aby si umyli

p!·išli ke královskému paláci, l
hostil fíky a těšil se, že j e vidí j ísti. Když žádali

j e ných m u ž ů .

Hodinu

před

slunce

západem

ruce, protože bylo značně horko. Potom j e po­

j en z hlíny, ale velmi rozsáhlý a p ěl
vody k pití, byla přinesena nádoba s hubičkou .

s vodotrysky. Neboť zamorin nikdy z n ěho ne­

poldádaj í za neslušné dávati nádobu ke rtům,

kolem n ěho byly všelijaké stromy a zahrady

vychází, leda když jde n a venkov. Šli pěti velký­

mi dvory,

strážců

l
bran

s j ednou

mělo

co

branou,

d ělati,

n ával , a bili do lidí holemi.

aby

a deset

zadrželo

Když přišli ke

dveřím paláce, vyšel jim vsti'íc nejvznešenější králův

brahmán a velekněz, který j e uvedl

dovnitř. Lidé vidí zřídka svého krále, a proto

Protože j im

bylo

oznámeno,

že Malabarové

tedy se chtěli podle toho říditi a d rželi nádobu v j isté vzdálenosti ocl úst. J elikož tomu n e byli zvyklí, buď j im pi·išlo mnoho vody do 1·rlm ,

že museli kašlati, nebo tekla voda vedle a zmá­

čela j im

šaty,

což

působilo

dvoru

(Dle starého cestopisu . )

Egyptský zeměpisec a diplomat. 1923

potěšení.

A . lVI . Has­ procestoval

tam nastala taková tlačenice, že n ěkolik lidí

sanein Bey v první polovici r.

stej n ý osud, k:lyby Jim strážci dveří neprorazili

do Darfuru. Část cesty byla mu j iž známa od

da:lla kolkolem v i"aďách nad sebou, j ako v di­

cestovatelku Rositu Forbesovou až do Kufry.

a stěny hedvábnými látkami rů znych b[l.rev .

společnosti londýnské možno souditi, že z po­

Vypadal velebně a seděl na posteli s pokryvkou

ziskem.

bylo

u šlapáno

a dvěma

Portugalcúm

hrozil

cestu nemilosrdnými holemi. V paláci byla se­

va:lle. Podlaha byla pokryta zeleným sametem l{ rál byl hně:lý,

dost tlustý a už v letech.

p rošitou zlatem. Naď hlavou měl drahocenná

Libyckou pouští od severu k j ihu p!·es Kufru

r.

1 921,

kdy

pronikl

doprovázej e

Podle zpráv o j eho přednášce slední

cesty se vrátil Cesta

j eho

v

anglickou

Král. ze;:něpisné

s bohatým vědeckým

byla

plna

namahav)'ch

pochodů a útrap všeho druhu . Nejhorší útrapy

nebesa. Měl kamizolu z j emněho kalika s ozdo­

prožil za oasou Kufrou ke konci dubna, kdy

Knofiíky byly velké perly a dírky obšity zlatem.

vedro ve d n e a citelná zima v noci; zvláště však

bami z tepaného zlata v podobě větviček a růží.

tepelné poměry byly skoro nesnesitelné : přílišné

Kolem pasu l<us bílého l
to byla denní vedra, která prý vysilovala lidi

kamy, rovněž v u ších, na rukou i nohou plno

dúležitěj ším výsledkem výpravy Hassaneinovy

až na kolena. Na hlavě čepici s perlami a draho­ diamantov)rch prste n ú . Nahé paže a nohy byly

ozdobeny zlatými kruhy. Vedle něho zlatá mísa

na zlatém podstav ci, z níž mu sluha podával

bBtel, který on u stavičně žvýl
j ablkem

to

zvíci

lískového

oříšku .

Užív ání tohoto plodu j est v celé Indii obecné,

neboť prý činí dech příj emným, odvádí pře­ bytečnou

vlhkost

ze

žaludku

a

hasí

žízeň.

i velbloudy nejvíce . Nej zaj ímavěj ším a n ej ­

j e potvrzení skutečné existence oas Arlcenu

a

Owenat a přesné určení· j ejich polohy a výšky. Zdá se,

že před tím j e žádný cestovatel ne­

navštívil a j en nejasná tradice se udržovala

o j ej ich existenci ; nebyly na žádné mapě ozna­ čeny. Zvláštností těchto oas j est, že to nej sou

sklesliny se zásobou spodní vody j al
oasy Libycké poušťě, nýbrž hornaté plochy,

239 kle vody závisí na srážkách, j ež se hromadí v

přirozených skalních slujích.

Údolí nilské

v téže zeměpisné šíl·ce j e beze srážel!;, kdežto tu,

asi 7 00 lim na západ směrem do n itra Sahary

spa:Iá j e ště tolik deště, že j eho množství stačí

pro osadu 1 5 0domorodých Badavú u Owenatu a

pro pastvu zvířat v údolích . Úrove ň ptidy j e

tu 6 00m nad hladinou mořskou, a hory v blíz­

egyptského

j istě patří

k nej choulostivěj ším

otázkám doby současné.

Iút .

Káh iry do zpět tedy 120 0 mil u razili dva cy·

Na motocyklech Llbyckou poušti

oasy Sívy

a

z

klisté Moore a V/hitaber za 14 dní. Návštěva Sívy byla vždy velikým podnikem. Vzpomeňme

Alexandra Vel.

anebo

cesty Rohlfsovy j eště

v letech osmdesátých, a dnes i obyvatelé Sívy

kosti oas vystupuj í až nad 1 1 00m, takže j e na­

mohli poznati tyto divoké stroj e, j e ž se probily

Uchování vody po dobu sucha j e podmíněno

koutu světa

snadě

vysvětlení,

j édnak

proč

nepropustností

se

tu

srážky

krystalických

z nichž hory se sklá:laj í,

polohou vodních nádrží,

tvoří.

hornin,

j ednak chráněnou

v nichž vypal-ování

j e docela nepatrné. Přesný plošn)r rozsah hor­ natin Arkenu a Owenat není j eště znám)·, ale odhaduj e

se

nejmenší

rozloha

j istě

aspoň

1 000 lim�; od j ilm i od severu hornatiny j sou

viditelné n a vzdálenost 6 0 km.

Hassanein B ey vykonal nej en pro zeměpisnou

v ě :lu vallou službu, al� j est chloubou své vlasti, která právě

nyní potřebuj e j eho v ědomostí

i j eho z nam en·, tého

nadání a duševní obrat­

těžkými písečnými bouJ:· emi do tohoto odlehlého a

zase se vrátily zpět. Ale nakonec

řidičům naběhly ruce následkem pevného ovlú­ dání řidítek

v

hlubokém písku .

Hebrejská universita

v J erusalemě byla ote­

vřena koncem pmsince tohoto roku, ač základní

kámen k ní položil generál Allenby už r. 1918. Dosud j e zapsáno 1 1 0 posluchačů. Studium je

bezplatné, ale všechny pí·ednášky (ze židovského

bohosloví,

židovské

hebrejštiny

literatury,

konaj í se hebrejsky.

a

dějin,

Nový druh obchodu

příbuzných

jazykú,

práva a filosofie)

rozmohl

se

v

Indii.

Je to vývoz živých opic do Německa a Anglie

nosti. V Egyptě také dobře oceňují j eho vlast­

za účelem použití štítných žláz pro omlazování

k

parníku 5 00kusů opic a sto j iných čeká v bom­

nosti; byl proto brzy po návratu z cesty pl"idělen egyptskému

vyslanectví

ve

Washingtonu

a odtud nedávno byl přesazen j ako první taj em­ n ík vyslanectví v Lond}·ně, kde j ist� je v ny­

nější j aké

době

má.

třeba

on .

lidí

Nebot

takov)rch

vlastností,

úprava poměru

anglo-

člověka. Nedávno bylo d opraveno na n ěmeckém

bajském pHstavu n a nalodění. Opice jsou hlavně

z obvodu luclmowského . Times of India od­ způsob dopravy j ej ich,

suzují

protože

opice

j sou vtěsnány do malých di:·evěných klecí .

Doc. dr. V. DUina: K FYSICKÉMU ZEMĚPI S N .

( Pokračování .) Hrubé formy, vytvořené horotvorným vrás­

něním zemské kůry nebo rozpadem tabulových

a velk)·ch j ezer pí·íboj em vln . činitelé

závisí

většinou

na

Tito výtvarní

podnebí;

proudy vládnou v normálním,

a

horském nebo polárním, vítr na pouštích a ste­

a výhozy tufů, jsou v dobách horotvorného sopečného klidu

obráběny činiteli vývoj e :

vodními - v Krasových kraj inách podzemními - proudy, ledovci, větrem a na pobl"eží moře

podnebí,

ledovce

v

prostředí

t.

j.

vodní

pláství v kry anebo konečně i sopečnými výlevy

vlahém

studeném ,

ať

pích, zbavených namnoze rostlinného krytu,

takže

má

úplnou

volnost

pro

přemisťování

240 hmot a pro pilovací práci na skalách a celém těle horstev. Soubor všech těchto zjevů a výtvarných po­ chodů j est předmětem geomorfologie, vědy, j ejíž předmětem j est stopování oněch pochodú nebo j inými slovy : vývoj tvářnosti zemské. První popud k pěstění geomorfologie vyšel z Ameriky, kde zván byl obor ten fysiogeografií nebo též fysiografií . Jedním z prvních fysiografťi byl J . W. Powell, který r. 1 870 podnikl odvážnou plavbu kaňonem i·eky Kolorada. Došel k pozná­ ní, že výmolná a odnosná činnost i·ek obrábí rušivým pochodem pohoří a vyvýšené plástve kůry zemské. Několik vzorných fysiografick}•ch děl nizn)·ch oblastí podal G. K. Gilbert. Soubor poznatkú obou jmenovaných badatelú rozšířil pak W. M. Davis, který zjednal porozumění pro fysiogeografické bae1ání také na cizí, hlavně evropské púdě. Viz Davisovo pojednání "The geographical cycle" předložené na mezinárod­ ním kongresu geografickém v Berlíně r. 1 899. (Uvei·ejněno téhož roku v časopise " Geo­ graphical Journal '.) Ale škola zeměpisců, hledíc si dotud j e n soustavného a přesného popisu užších oblastí a H-ídění j ednotlivých tvarů, jen pomalu se odhodlávala k výkladu vývoj e a souvislosti větších oblastí a tvarů . V Evropě potkávalo se geomorfologické badání s počátku s nedúvěrou , a to se strany geologů i ,.zeměpisců. Hlavně proto, že v)•sledky školy americké znamenaly příliš náhlé rozšíření po­ znatkú , pi·inášely mnoho nových pojmú a určité konkretní případy, osvětlující pojmy tyto, n ebyly zde hned nasnadě. Bližší vi z J . V. Danešovo poj ednání : Nové methody v morfologii (v nauce o tvářnosti) povrchu zem �kého . Věst. č. akademie XXV. O�ázky geomorfologické řešil v Evropě Oskar ne však studiem "v poli" ; za svým pracovním stolkem shledal mylné cesty tehdejší­ ho zeměpisu . Větší význam má dílo Elisée Recl use "La torre", které vzešlo z vlastních pozo1·ování v přírodě. Ve Francii bylo vi1bec větší porozumění pro vztah mezi geologií a ze­ měpisem ; - sblížení těchto oború je ztělesněno ve společném díle generála (mapujícího gecgrafa) de la Noe a geologa de Margerie: Les formes de l'écorce terrestre (1 . vyd. r. 1 888) . Peschel,

O málo starší dílo j est pi"íručka Ferd. Richt­ (Fiihrer fiir Forschungsreisende rolm

hofenova

1 886) , dílo vzešlé z vlastních studií a dlouho­ let)•ch cest výzkumných. Velkou pi-íručku "morfolcgie povrchu zem:okého" vydal r. 1 894 A lb. Fenek, sestavil výsledky všeho l:: adání vědeckého - také školy americké - i prací rázu praktického. Vlivu amerických fysicgrafú dlouho vzpíral se A l. Supan, autor velkého díla o základech fysické zeměvědy (Grundziige der physischen Erdkunde, 6 . vyd. z r. 1 916), na­ konec však, třel:: a že n e bez námitek fmířil � c d o jisté míry s j ejich methcdami . Zato H. Wagner (Lehrbuch der Gecgraphie I . díl ..:... 9. vyd . 1 91 3) a S. Guntlzer (Handbuch d . Gco­ fysik 1 897 - 9) zústali dosud obháj ci star}·ch !'měrú, a io j en proto, že v poh;ročilém vělm odřekli se pozorování v přírodě . Jinak bylo u Francouzů. Na pi·. De Ma1'lonne (Traité de géographie physique , Paříž, r . vyd. 1 914), ač zachoval si plnou samostatnost v úsudku a pojímá �měry americké fysicgrafie zeměpisr. é kriticky, jádro j ej í však pl-ece vkloubil do soustavy svých názorú . V době n ejnovější chce na základě evrop�ké !!koly budovati soustavu :;vé , .fysiologické morfokgie" povrch1 zemského. S. Passm'ge nap:oal velké dílo "Die Grundlagen der Landschaftsl�;unde", v ntmž ukládá zeměpisci úkol, aby se pi·eclevším učil pozorovati, pak teprv odpozorovaná fakta byla vysvětlována, aby , .pozoroval s porozuměním" a teprve potom ohledn ě j ej ich vzáj mm),ch vztahil zkoumána. Passarge myslí, že takto poráží směr amerických fysiografú, jmenovitě Davise, ale rozpor j est j en zdánlivý, nebot Passargeovo heslo : , .pozomj a potom hleď rozuměti" pokládá i Davis za samozi-ejmé. Passarge v pojetí stanoviska vývoj ového stoj í ­ aniž si toho dob!·e uvědomuj e - na podkladu daném americkými fysicgrafy. Vidno, že methoda fysiografická razila si Yítězně cestu mezi evrcpskými zeměpisci, kterí, pokud vychá.zeli z pozorování v přírodě, při­ j ímali methodu tu buď bez námitek, po pi'ípadě s malou ol::měnou (autorově angličtí a francouz­ ští, z německých Fenek) nebo po určité výměně názorú (Richthofen, Supan) neb konečně, že měla rozhodující vliv, když i výslovně nebyla schvalována (Passarge). Nelze ovšem pi-es to uzavírati sluchu svého vúči námitkám, které mají na mysli možné škody, j ež by mohly v;-:niknouti z nekritického pojetí školy americké a j ej í methccly. (Pokr.)

Vychází měsíčně kromě července a srpna. - · Redaktor prof. dr. S t a n i s l a v N i k o l a u. Nákladem České grafické Unie a. s. v Praze