DÍLO: PROMĚNA • zasazení výňatku do kontextu díla Hlavní postavou je jistý Řehoř Samsa, pracující jako cestující úředník. Je až puntičkářsky svědomitý a má poněkud sníženou sebedůvěru. Jeho proměna ho v první chvíli paradoxně nevyděsí, nýbrž v něm vyvolá obavy, že do práce nepřijde včas. Postupně zjišťuje, že hlavní problém bude se naučit se svým novým tělem sžít a nějak se smířit s faktem, že již neumí mluvit lidskou řečí a jeho vlastní rodina se jej štítí. Jediný, kdo se o něj alespoň v první chvíli stará, je jeho sestra Markétka. Nosí mu jídlo a snaží se mu v pokoji, v němž je Řehoř držen, vytvořit v rámci možností útulný úkryt. Jenže postupem času jak ona, tak celý zbytek rodiny začnou Řehoře nenávidět. Už to pro ně není člen jejich rodiny, ale hnusný brouk, který je jim jen přítěží. Ve víře, že Řehoř nerozumí jejich slovům, dokonce před ním samotným o něm mluví jako o někom, koho je třeba se zbavit. On ale stále svou rodinu miluje a snaží se jim jejich situaci všemožně ulehčovat. Po čase se rodina dostane do finanční tísně a musí pronajmout jeden pokoj v bytě třem pánům. Když jednoho dne poslouchají v obývacím pokoji Markétčinu hru na housle, je Řehoř vylákán tklivými tóny ze svého pokoje a páni nájemníci jej uzří. Obřího hmyzu se zaleknou a dávají okamžitou výpověď. Řehoř se rozhodne, že už nesmí své rodině působit problémy a pár dní nic nejí, dokud se nevyhladoví k smrti. Jeho vyschlé a mrtvé tělo nalezne služka a tajně se jej zbaví. Smrt brouka je pro všechny vysvobozením, protože konečně mohou žít život bez překážek. • téma a motiv V knize se prolínají dvě jakési roviny - první z nich je všední život rodiny, který zahrnuje cestu z práce a do práce, večeře v kruhu rodinném nebo tahání tvrdohlavého tatínka do postele. Druhou rovinu tvoří fantastická stránka knihy - krmení obřího brouka, jeho procházky po stěnách pokoje a hmyzí problémy v mysli člověka. Námět knihy je na první pohled fantastický - jistý Řehoř Samsa se promění v obludný hmyz, důvod jest neznámý. Tato proměna je popsána snad nejznámější větou celého díla: "Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Při dalším čtení však pozornějším čtenářům dojde, že tato kniha není fantastickou literaturou, ale že námět je jednou velkou metaforou, která vyjadřuje pocit odcizení člověka v moderním světě. Obvyklé situace ze života běžné rodiny se tak najednou vychylují do prazvláštních a absurdních poloh. Kniha začíná větou: "Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Řehoře trápí, že nemůže jít do práce a že tím přitíží své rodině. V závěru knihy rodinu upozorní posluhovačka, že našla Řehořovo mrtvé vysušené hubené tělo, rodina na něj ani nepohlédne, zbaví se ho. Vůbec si neuvědomují, že ztratili syna. Na oslavu se vydají na slavnostní procházku, jsou šťastní. Autor se nesnaží soudit myšlenkové pochody Řehořovy rodiny - čtenář si musí sám udělat názor na to, jak se rodiče nedokázali postarat o svého syna v nouzi nejvyšší, i když on je po léta živil. • časoprostor Byt, pokoj
1
• kompoziční výstavba chronologická Povídka je rozdělena do tří kapitol. V první se Řehoř a jeho rodina vyrovnávají s novou situací, ve druhé nacházejí chvilkový způsob jak spolu vycházet a ve třetí se pocit odcizení (který nikdy úplně nezmizel) vrací s mnohem větší silou lidskou nevšímavost, chladnost vzájemných vztahů, odcizení, závislost na penězích a podřizování se svému okolí. Nevíme, čím se hrdina provinil - jeho proměna je trest, netušíme však za co. Za to že ráno zaspal do práce? Nebo za to že rezignoval na vlastní pocit uspokojení ze života kvůli svým blízkým? Kompoziční plán: Dílo je uspořádáno do tří kapitol. Kapitoly jakoby odpovídají fázím Řehořovo bytí jako brouka, odpovídají i míře víry v to, že se vše vrátí do původního stavu, i míře lásky jeho rodiny • literární druh a žánr epika povídka • vypravěč / lyrický subjekt Autor stroze popisuje s nadhledem, je objektivní. • postava Hlavní postavou příběhu je Řehoř Samsa, cestující obchodník, který ochotně nosí výplatu domů, kde je přijímána se samozřejmostí. Otec, matka a sestra Markétka nepracují a jejich existence je závislá na Řehořovi. Řehoř si to uvědomuje, ale nevadí mu to; chce, aby jeho rodina žila pohodlně a nechce jim působit jakékoliv starosti. Jednoho rána se probudí a shledá, že se z něj stal hmyz. Nad touto překvapivou skutečností se nepozastavuje; řeší to, že přijde pozdě do práce a šéf se na něj bude zlobit. Nepřemýšlí, proč se proměnil, s pokorou snáší odpor svých blízkých, nesnaží se jim dát najevo, že rozumí tomu, když se o něm baví jako o nějaké příšeře, že je pořád v nitru stejný jako dříve. Nechce jim způsobovat starosti. I přes jejich viditelný odpor je pořád má rád. Zažívá ošklivý incident, při kterém si naplno uvědomí, že ho rodina odmítá a nenávidí - otec ho pronásleduje po bytě a hází po něm jablky, jedno se Řehořovi zarazí hluboko do hřbetu. Je zraněn a to mu znemožňuje lézt po stěnách, což ho bavilo. Postupem času se Řehořovo vnitřní já začíná podrobovat tělesné schránce, myšlení se zjednodušuje, necítí žádnou satisfakci z požívání potravy. Je naprosto smířený se svým osudem a na důsledek bolestivého zranění a nedostatku jídla umírá. Kafka potvrzuje to, že pokud člověk nevypadá jako člověk a není s ním zacházeno jako s lidskou bytostí, tak přestává být člověkem. Řehoř začíná občas přemýšlet jako brouk, děsí se toho a brání se tomu, ale sám si zřejmě uvědomuje, že to není nic platné. ... Naslouchaje matčiným slovům, poznal Řehoř, že nedostatek jakéhokoliv bezprostředního dorozumění s lidmi, spojený s jednotvárným životem uprostřed rodiny, mu určitě za ty dva měsíce pomátl rozum, jinak si totiž nedovedl vysvětlit, že mohl vážně zatoužit, aby mu pokoj vyprázdnili. Copak se mu opravdu zachtělo, aby se ten teplý pokoj, útulně zařízený nábytkem, proměnil v jakési doupě, kde by si pak ovšem nerušeně mohl všude lézt, ale také by zároveň rychle zapomenul na svoji lidskou minulost? 2
Markétka - Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor. Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží. matka - Řehoře lituje, myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět "jejich starý Řehoř", při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem. Markétka - nejprve se o proměněného Řehoře stačí pečlivě starat. Zkouší jaké jídlo mu chutná (to je jedna z lidských vlastností, co mu ubyla, chutná mu trochu zkažené jídlo), dělá to, co měl Řehoř dříve rád, zjistí, že se rád kouká z okna, a tak mu tam postaví křeslo, snaží se ze zdí odstranit vše, co by mohlo Řehořovi vadit při lezení po nich. Stále se jí však bratrova nová podoba hnusí, nikdy se s ní nesmíří. Tím bych řekla, že se u ní projevila částečná lhostejnost k bratrovi, to, že ho nikdy neměla opravdu ráda. Kdyby ho měla ráda, nevadilo by jí to, jak vypadá. Ukazuje svůj povrchní vztah k bratrovi, i sám Řehoř si myslí, že se o něj nestará jen proto, že ho má ráda. Myslí si, že se tím chce trochu zviditelnit, ukázat rodičům svou odvahu a to, že i přesto, že trpí, to vše z lásky k bratrovi dokáže. Rodiče na začátku doufají, že se vše vrátí do starých kolejí, a berou Řehoře stále jako svého syna, i když většinu starostí o něj nechávají na své dceři. Postupem času jako by ale začali zapomínat na svého syna, za docela krátkou dobu si zvyknou, že už syna nemají, i když to není zase tak těžké, protože se Řehoř za svého života doma skoro nezdržoval. Řehoř se pro ně stává pouhou dost velkou přítěží a způsobuje jim jen starosti, a tak jsou rádi, že se ho nakonec zbaví. Žádný stesk ani smutek po synovi, jen veliká úleva. • vyprávěcí způsoby Er forma Vyprávěcí a popisný slohový postup. • typy promluv Polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč, občas přímá řeč, Kafka používá dlouhá souvětí, někdy dost složitá a přesně promyšlená. Přesně vybraná slova v normální mezilidské komunikaci působí někdy až strojeně a neuvěřitelně. Jinak se jeho pečlivý, promyšlený projev označuje jako objektivní subjektivismus, snaží se své myšlenky a svou pravdu vyjádřit objektivně, aby ji lidé mohli pochopit.
• jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku Autor používá spisovné formy jazyka bez slangových či hovorových výrazů. Text je dobře srozumitelný i pro dnešního čtenáře, jelikož se zde prakticky nevyskytují archaismy. Příběh je vyprávěn z pohledu Řehoře, je často využíván vnitřní monolog. Objevuje se i přímá řeč. Jazyk je spíše prostý, metafory a květnaté věty se vyskytují zřídka. Kontroverzní děj je vyprávěn s naprostou samozřejmostí, bez pozastavení se nad absurditou situací, což způsobuje provokaci 3
čtenářovy logiky a zaběhnutých životních řádů a principů. Spisovný jazyk, neutrální slova, prostý, věcný styl, občas přechodníky, paradox. slov. spojení Projev někdy působí strojeně až chladně. Proměna je pečlivou, objektivní analýzou skutečnosti, která ale nemůže existovat, je příliš absurdní, aby se něco takového stalo, ale z Kafkova projevu to působí jako nejčistší pravda. Objevují se přechodníky a dnes již málo používaná slova (rámě, umořit). Dysfemismus, hanlivé pojmenování – ono to chcíplo. • tropy a figury a jejich funkce ve výňatku Metafory - proměna v brouka je vlastně metafora, již dříve jsem se zmiňoval, že se toto dílo nazývá "zhmotnělá metafora", také je tato proměna personifikací - brouk přemýšlí jako člověk. Hyperbola - např. "býval po takových túrách k smrti unaven", toto je také lexikalizované spojení. Někdy používá litotes. Jinak Kafka obrazná pojmenování a básnické obrazy nepoužívá, drží se reálného pojmenování. eufemismus → z chřípí mu slabě unikl poslední dech (jemnější oznámení smrti) hyperbola → s největší rychlostí bouch dveřmi (v takové rychlosti by se dveře nejspíš rozpadly) řečnická otázka (figury) → "A teď?" • kontext autorovy tvorby Franz Kafka (1883-1924)
Světová literatura na počátku 20. století Německy píšící pražští autoři – F. Kafka, Gustav Meyrink (Golem), Egon Ervín Kisch (kriminalistické studie Pražský pitaval), Franz Werfel
Znaky tvorby Franze Kafky – pesimismus, absurdita, grotesknost, předchůdce existenciální a absurdní literatury 20. stol. Svět, který zobrazuje, je absurdní, fantaskní, věci odporují logice
všedního dne, převažuje logika snu. Kafkovské rysy - odcizení, pesimismus, izolovanost, bezmocnost, ponižování. Cítil se nepochopený, uzavřený, nešťastný, nenápadný, tajemný, zmítaný pocity ztroskotance, nemohoucnosti to vše se odráželo v jeho postavách.
Existencialismus - člověk je osamocený a odcizený jedinec – Albert Camus (Cizinec) Absurdní literatura – osamocený člověk není schopen se dorozumět s ostatními lidmi Ovlivnil vlnu absurdního dramatu – Václav Havel, Beckett, Ionesco. Dílo: Zámek (román), Proces (román) Proměna – novela zpracovává fantastický námět, ale nenáleží k žánru fantastické literatury. Námět je metaforou – vyjadřuje existenciální pocit odcizení člověka v moderním světě. Bizarnost, grotesknost, absurdita.
4
5
