J. H. Krchovský Nad jedním světem
Jsi můj trest smrti, moje štěstí? tak mladičká a hezká jsi... ach není krásy bez bolesti! bude však bolest — bez krásy (Brno, červen 2003)
Touhletou dobou, kolem osmé před týdnem, prvně teprve... je to už týden, co jsme... Co jsme? ty beze mne, já bez krve A ještě dva dny sžírat se tu (přitom jde o vše! O mnoho...) než vrátíme se ze svých světů ty z jiného, já z onoho (Praha, červen 2003)
Bezduše čmárám tvoje jméno na papíře... jsme zvláštní pár my dva: ty kráska a já zvíře říkají svorně všichni (celé katakomby) jak nám to spolu sluší! Najáda a zombie (Brno, červen 2003)
U Rozvařilů na nedělní oběd... minulý týden prvně a dnes opět sám u zrcadla v koutě... Chvíle Štěstí! dvě malá piva, stesk a guláš s šesti (Praha, červen 2003)
(...) (Brno, červenec-srpen 2003)
Rakvičku, věneček... Nakonec laskonku A co ty, co si dáš, ty moje něho? musíš jíst! Ted, když jsi... Teď, když jsme na sklonku na sklonku prázdnin... A ostatně všeho (Brno. září 2003)
Zas Dušičky... A všude svíčky, květy, věnce žalostný svátek postmortální existence kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě... to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě (Brno, listopad 2003)
Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: jen jsme se míjeli... Sen o mém bolu — tys byla vlaštovkou, já starým havranem nad jedním světem, a nikdy ne spolu (Brno, listopad 2003)
Ted už sám, navždy sám... Na věky věků! naposled překročím bolesti řeku ...hrdě si nesu svou korunu z trní poslední procházka. Bez tebe první (Brno, listopad 2003)
Za okny žhnou adventní věnce duše se k nebi upíná jízdenka v prázdné peněžence a loňská rybí šupina Svět k posrání, svět k zešílení! Ježíška v chlévě převinou a znova chléb se v tělo změní a víno v krev, krev nevinnou (Brno, listopad 2003)
Ven! Doma zešílíš! Běž... Třeba zapadni na pár piv — sám jak dřív — do té své zahradní... co na tom, že je mráz, na židlích závěje vzpomínka na lásku do morku zahřeje (Brno, listopad 2003)
Přežil jsem tvoji zář, přežiju temnotu přežil jsem přísliby, přežiju hrozby mám ještě hrdost svou! Vlastně už jenom tu protože důvod k ní s tebou jsem pozbyl (Brno. prosinec 2003)
Bylas moc velké sousto pro mě? Možná. Čas to smázne... vždyť to byl jenom předkrm, dietářská svačina! „Vždy cosi krásného tu končí..“ (Ptáka vzhůru, blázne!) ...a vždycky cosi ještě strašnějšího začíná (Brno, prosinec 2003)
Co k životu mně třeba, mám: hospodu, konzum, hřbitov, chrám... co mi tu chybí přece jen půjčovna žen. Na jeden den... ne, den je moc. Na jednu noc (Brno, prosinec 2003)
Nerad bych sahal pánubohu do svědomí beztak je nemá, to by nebyl ani bohem jenže můj život je mi nějak povědomý! bylo mi někdy hůř? Ne... Ale bude, mnohem (Brno. leden 2004)
Prý už mám dost! Zvedají židle, zavírají... i za tebe, ač sám, teď účet platím v Ráji ještě mi zbylo... — V Pekle bude otevřeno! heslo je stejné jako tady: tvoje jméno (Brno, leden 2004)
Chci ti říct, nežli mě přemůže dřímota že jsem tě miloval! Do konce života... poslední polibek, poslední doteky Nikdys tu nebyla a klíč hod do řeky (Brno, leden 2004)
Jdu ke Dvořákům na jedno opravdu dám si jen to jedno pohlédnu krátce na své dno ...a po sedmém až v nedohledno (Brno, leden 2004)
Vražedný souběh v kalendáři: únor a k tomu neděle... nejkratší měsíc! Tak se tváří a trvá ze všech nejdéle (Brno, únor 2004)
Vyhlížím k obzoru; přeju si nemožné — chci vůbec to, co chci? Nechci. A kdyby... vyhaslo srdce mé, popel už jenom žhne vlaštovky přilétly, jedna však chybí (Brno. březen 2004)
,,Ach jak to děláš?!" zakňouralas plakajíc štěstím... (Tenkrát štěstím..) Co já? - Spíš ty! šeptal jsem nahlas a v duchu křičel: Nesrat se s tím! (Brno, duben 2004)
Vše na světě jen chvíli je jsou sečtený i moje dny... vysadil jsem si lilie nezvadly, shnily do jedny I láska trvá ach tak krátce... bylo to vloni? Předloni? rozkvetla, ale nevoní poblitá růže na zahrádce (Brno, duben 2004)
Co že jsem říkal? Nevím už asi že bude dobře zase… co jsem to hledal? Aha, nůž co jsem to chtěl... Jo, podřezat se (Brno, duben 2004)
Je čas jít spát... Je čas jít zpátky uléhám napříč, hlavou k jihu už jen pár slov; dva dny, dva řádky a dopíšu svou Černou knihu Jak nudnou knihu! Žádné drama mé jméno mizí z tiráže a kniha, jež se píše sama se sama čte i vymaže (Brno, duben 2004)
Jak bych rád někam šel! Nemohu, nelze jít každým svým krokem se dopouštím zrady... spočinout, chvíli být; kdekoliv, kde je klid! jak bych rád někde byl! Třeba i tady (Brno, červen 2004)
Stín viny v úsměvu padlého anděla... s ďáblem ne, se sebou marný boj sváděla! pivo mi mezitím zteplalo (kvůli ní...) kouř ze dvou cigaret zavoněl kuchyní bere mě za ruku, neví kam s očima ...dnes v noci teprve zjistila, proč ji má (Brno, červenec 2004)
Je po boji... Odcházím středem klid! Není čeho litovat… jakýpak boj — prohraný předem odcházím... Středem hřbitova (Brno. srpen 2004)
Ožrat se, zpít se! Vzít to zchytra než úsvit stesk můj rozjitří... včera je dnes, dnes už je zítra dnes už je vlastně pozítří Drž zobák, sklapni, už mě neser! kokrhá kohout? Kdepak to... ne, nebudu si kazit večer tím, že je ráno — de facto (Úvaly, srpen 2004)
Tak málo světlých chvil, tak málo rozkoše! (zmuchlal jsem další list a hodil do koše) tak málo radosti v takové spoustě dní... zítra je taky den! Škoda že poslední (Brno, srpen 2004)
I po roce dnes vidím tvoje oči i skrze slzy (právě...), i v té tmě zavři je, prosím, čarokrásná Nšo-či teď bych ti vskutku nepřál vidět mě (Brno, srpen 2004)
Čas všechno vyléčí, tak jaké copak... krása se promění v přesný svůj opak srdce se zastaví a mozek vypne... z hlediska věčností docela vtipné (Brno, srpen 2004)
Kam ještě jdeš, ty věčnej žide?! jdu domů (pěšky z Židenic)... za chvíli slunce lidem vyjde a nikde nikdo, nikde nic (Brno, srpen 2004)
A už drž hubu! Kopancem jsem zavřel stoku — vůl z rádia se chystal hlásit přesný čas mně, který hledám ztracených svých dvacet roků! ...Jdeš pozdě, smrti! Ale o nic nepřišlas (Brno, září 2004)
Naposled zamávám na cestu vlaštovkám a pak se (navždy už?) zabedním v domě... Málo jsem miloval?! (Když se teď takto ptám?) — co je mně po lásce! Co je jí po mně... Žádný jed, žádný pád, žádný hřeb do hlavy žádná krev nestříká po stěnách ze žil (žádný strach, že bych si ukousnul pohlaví...) — lze mluvit o lásce, když jsem ji přežil? (Brno. září 2004)
Oči jak magnety, napětí šílené — co se jí hlavičkou (nebo čím) honí?... ještě je čas říct: Spi! — Od této chvíle ne ...k ránu se zbláznila. Já taky. — Do ní (Brno, září 2004)
Já nespím nikdy... Ale ty proč nespíš? „Spím!“ přivřely se oči zelené ...začíná den, jejž nepřežiju nejspíš možná ty další, ale tenhle ne (Brno, září 2004)
Zmizela jako sen... Jako vše vysněné nebyla? Byla tu! — Ještě mě škrábla! tři čáry jejího prvního písmene... dotekem anděla — znamení ďábla (Brno, září 2004)
Lásku už nikdy víc! Tu fatu morgánu co s každým krokem vstříc vzápětí mizí... řeším spíš zoufalou finanční krizi! což prodat některý ze zbylých orgánů? z tohohle třeba by šly dělat špízy (Brno, září 2004)
Blíží se slíbená úleva?! — Sílí zář! (kolem šel s lucernou ožralej výhybkář...) před branou nirvány stojím jak tvrdé Y — na konci tunelu tma jako v prdeli (Brno, září 2004)
Usíná s úsměvem... Slaďoučká lolita… po špičkách tápu tmou, něco tu klouže jejda, krev! (Ne zcela nevinně prolitá...) pyšně jdu pro kýbl. Taková louže! (Brno, září 2004)
Ví bůh, že ona začala si! v klíně mé hřály její vlasy bylo to něžné, krátké; pěkné... polkla a řekla: „To se řekne!“ (Brno, září 2004)
Že už si nedáš říct, čas nelze vracet zpět meleš si pořád svou (,,Hej, malá, pojď sem!")… kolik mi vlastně je, — dvakrát mých dvacet pět? vždyť už bych mohl být málem svým otcem (Brno, září 2004)
Stín vidi stín: stín pavouka jenž síť nad jeho hlavou tká ...dohasla svíce, stín už netká a situace nemá svědka (Brno, září 2004)
Držím tvý ňadro ve svý dlani hned ožívá má stará krev teď nechci umřít! Nesmím ani — kdo mně by půjčil na rakev... (Brno, září 2004)
Tyhle mé vlasy líbala jsi! proto je nechám ještě růst... až kam? Až sem! (Pod prdel asi) ...posvátné stigma rtů tvých úst (Brno, září 2004)
Z duše mi ční rukojeť nože úzkostí lapám po dechu proč se tu ještě zmítám, Bože jen pro tvou krutou potěchu? Osleplá okna, ztichlé domy ani pes hrůzou nehlesne... hrozné jsou noci při vědomí horší jsou dny, dny bezesné (Brno, září-říjen 2004)
Neví, co říká! Začla štkát a hned pak smát se — má to být pocta pro mě, nebo reklamace? (nějaký pátek mám už po záruční lhůtě...) a co tím vůbec myslela, tím: „Miluju tě!"? (Brno, září 2004)
Čeho je moc, toho je málo už jenom snít chci o kráse... co byl jen sen, a co se stalo nevidím rozdíl po čase (Brno, říjen 2004)
Mlčela, lehce rumělá (podle mě česky uměla)... udělal jsem jí z kundy prejt ...blaženě vzdychla: „It was great!" (Brno, říjen 2004)
Meč visí už jen na vlásku, a ten se tenči nad vetchou stavbou z tichých slov a divných vět... je jedno, zda se dívám zevnitř nebo zvenčí — za iluzivním oknem iluzivní svět (Brno, říjen 2004)
To hrůzné Teď! Ta nenasytná, věčná černá díra posuvná propast, zrůdné lůno, jež mi hrdlo svírá — nic mezi tím, co není už, a tím, co není ještě... smrt zná ta místa; už si chystá porodnické kleště (Brno, říjen 2004)
S kanónem na vrabce — boj s tímto světem nasrat a rozmazat! Lásko má, — je ťaime... — vždyť ty jsi taky svět! Táhni, ty pizdo než ti s tím kanónem rozmetám hnízdo (Brno, říjen 2004)
Život je život.. Hm, kdo by to řek... (jde stejná voda zpět k pramenům řek?) kdo tohle vymyslel, kterejpak zmrd?! život je život? Ne! Život je smrt (Brno, říjen 2004)
Blíží se, vím to... Ale odkud? ve střehu stojím u dveří jednu dlaň před tvář, druhou pod úd čekám, až půlnoc udeří (Brno, říjen 2004)
Kde asi dneska jsi... S někým, či sama? já jsem už navždy sám. (Nepřišla známá...) co asi děláš teď?... Pánbůh tě potěš mě taky ostatně, děláš-li totéž (Brno, říjen 2004)
Každý svou cestou... Láska není nic pro nás, slabší povahy... nestaví ani na znamení a život je jen pro vrahy Zabij mne, prosím! Abych ožil... láska je smrti oslava po kapkách krev mi vlévá do žil a po litrech ji odsává (Brno, říjen 2004)
Ne , nechci nic... Jen se mi stýská po tvém hlase (ozvěna tvého jména tichem rozlehla se...) až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát a čekám pořád... Víc už ale nelze skonat (Brno, říjen 2004)
Čtu svoje loňské manuskripty jediné téma: já a ty... můj smích zní ještě k ránu z krypty vždyť nejsladší jsou návraty! (Brno, říjen 2004)
Darovat znamená něčeho vzdát se potěšit příjemce a tím i dárce nicméně všechno je otázka vkusu... Tak zavři oči a otevři pusu (Brno, říjen 2004)
Nebyl jsem sám, kdo u řeky dnes krmil racky... teď v noci žíhám nad svící hrot sichrhajcky — Napij se ještě, než tvá láska láskou sní tě! krev skapává mi z palce do pavouci sítě (Brno, říjen 2004)
Co tam? Proč vstát.. Nad snění není zdá se mi o tvých kozičkách... Vzbuď mě, můj sne (v původním znění) pohlaď mne ňadry po víčkách (Brno, říjen 2004)
Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání ničemu tady nerozumím! (Nechci ani) a snad mne to i ctí... Jen nevím, nač být hrdý když sdílím tentýž svět se všemi těmi zmrdy (Brno, říjen 2004)
Ve jménu lásky vše je pravda (pravda si se lží ráda zavdá...) jak ale lhát ve chvilkách slabých? jak říkat pravdu, aniž lhal bych... (Brno, listopad 2004)
