Izraelsko-palestinský konflikt Bezpečnostní analýza
Autoři: Jan Losenický, Benjamin Činčila, Tomáš Vanča Gymnázium Chotěboř 29.4 2014
Obsah Obsah 1. Úvod...................................................................................................................................................2 1.1. Časová osa konfliktu ..................................................................................................................2 2. Popis a analýza současné situace .....................................................................................................3 2.1. Vymezení sporných otázek .......................................................................................................4 3. Analýza pozic jednotlivých stran ......................................................................................................5 3.1. Izrael ...........................................................................................................................................5 3.2. Palestina .....................................................................................................................................5 4. Možnosti dalšího vývoje situace .......................................................................................................6 5. Doporučení pro EU ............................................................................................................................8 6. Zdroje .............................................................................................................................................. 10
1
Úvod Izraelsko-palestinský konflikt je jedním z největších konfliktů druhé poloviny 20. století. A trvá až dodnes. Abychom však pochopili původ vzniku, musíme se vrátit o tři tisíciletí zpět. Podle biblické tradice byla židovskému národu bohem přislíbena takzvaná „země zaslíbená“. Přibližně v 10. století př. n. l. vznikly na tomto území dvě židovská království, která se však postupem času musela podrobit výbojným sousedním státům. Roku 6 n. l. vzniká už pod římskou nadvládou provincie Judea. Ta časem dostává jméno Syria Palaestina. Tou dobou už naplno začala probíhat židovská diaspora, kdy židé opouštěli svoji vlast a rozprchli se po celém světě. Od té doby až do poloviny 20 století žádný židovský stát neexistoval. Území Palestiny bylo ovládáno různými národy především muslimského vyznání. Na konci 19. století se začíná objevovat myšlenka sionismu. Pod vlivem sionismu se Židé začali stěhovat na území budoucího Izraele. Po rozpadu Osmanské říše po 1. sv. válce se území Palestiny dostalo pod britskou nadvládu nazývané jako „Britský mandát Palestina“. Z toho následně vzniká za přispění OSN stát Izrael. Zde narážíme na prvopočátek problému Izraelsko-palestinského konfliktu. Toto území si nárokovali nejen Židé, ale i Arabové. Arabské obyvatelstvo bylo v té době ve většině, ale podle plánu OSN by však dostalo menší území. Okolní státy to odmítly a vyhlásily nově vzniklému státnímu útvaru válku. Izrael se ubránil a dokonce svá území rozšířil, čímž všechny strany nakonec porušily původní plán OSN. Od té doby probíhají v této oblasti menší či větší ozbrojené konflikty. Jádrem problému v dnešní době je soužití Palestinců a Izraelitů. Mezi hlavní otázky patří rozdělení vodních zdrojů, výstavba izraelských osad na západním břehu Jordánu, pásmo Gaza, mezinárodní status Palestiny a taktéž ohnisko napětí Jeruzalém, ve kterém se nacházejí posvátná místa jak pro židy, tak pro muslimy.
Časová osa konfliktu 1896 – Eskalující antisemitismus v Evropě. Theodore Herzl, zakladatel sionismu, se pokoušel najít řešení ve své knize „Židovský stát“, ve které obhajoval vytvoření židovského státu v Argentině nebo Palestině. 1917 – Britský ministerský tajemník Lord Balfour zaslal dopis sionistickému leaderovi Lordu Rothschildovi, jenž vešel ve známost jako „Balfourská deklarace“. Uvedl, že Británie má zájem na založení židovské národní domoviny v Palestině. 1939 – Britská vláda vydala novou takzvanou Bílou listinu omezující židovskou imigraci a nabízející nezávislost Palestiny během 10 let. Ta byla sionisty zamítnuta. Zorganizovali teroristické skupiny a zahájili krvavou kampaň proti Britům a Palestincům. 1947 – Organizace spojených národů odsouhlasila rezoluci č. 181, podle níž palestinským Arabům mělo být přiděleno 47% území a ze zbytku by byl utvořen nový židovský stát. Arabové tuto rezoluci odmítají. 2
1948 – 14. května je vyhlášen stát Izrael podle plánu OSN. Arabské státy připravují armády na obranu Palestiny. Vypuká První arabsko-izraelská válka. 1964 – Byla založena OOP1. 1967 – Izrael zahájil novou válku proti Arabům, která vešla ve známost jako šestidenní válka. Uchvátil západní břeh a pásmo Gazy, syrské Golanské výšiny a egyptský Sinajský poloostrov. 1982 – Izrael napadl Libanon s cílem zničit OOP. 1983 – Začíná první intifáda. 1987 – Založení islamistické politické strany Hamás2. 1997 – Ztroskotání snah o mírové rozhovory z důvodu pokračování politiky Benjamina Netanjahua, který prosazoval dostavění osad na okupovaných územích. 2000 – Začala druhá intifáda. 2005 – Podepsáno příměří. Izrael stahuje vojáky z pásma Gazy. 2008 – Zahájení nových útoků na Izrael. 2009 – Izraelská vojska opět vstupují do pásma Gazy jako odvetný krok za teroristické útoky. 2012 – Rozpoutání nového konfliktu mezi Izraelem a hnutím Hamás. Zároveň Valné shromáždění OSN uznalo Palestinu jako pozorovatelský stát. 2013 – Za pomoci USA se začínají obnovovat mírové rozhovory mezi znepřátelenými stranami.
Popis a analýza současné situace Za pomoci ministra zahraničí USA Johna Kerryho v roce 2014 odstartovaly nové mírové rozhovory. Konečně se daly věci do pohybu, ale ani ti nejzarytější optimisté nemohli věřit, že z těchto rozhovorů vzejde opravdový, stálý a nikým nenarušovaný mír. Izrael záhy prohlásil, že mír s Palestinou je velice důležitý. Učinil také první krok a slíbil propuštění významných palestinských vězňů, které si vyžádal palestinský prezident Mahmúd Abbás. Izrael na oplátku požadoval ze strany Palestiny uznání Izraele jako židovského státu. To však patrně bylo pro Palestinu nepřijatelné, neboť ta se zdráhala tento statut uznat. A nedávno dokonce podepsala smírčí dohodu s radikálním Hamásem, který je Izraelem vnímán jako teroristická organizace. Izraelce také nedávno pobouřil fakt, že 1
Organizace pro osvobození Palestiny založená roku 1964 Ligou arabských států. Podle ustavujícího prohlášení bylo cílem zničení Izraele. Dnešním předsedou je Mahmúd Abbás. 2 Palestinská islamistická politická strana, která vznikla v roce 1987. Její vojenská složka má na svědomí mnohé teroristické útoky v Izraeli.
3
palestinský prezident Mahmúd Abbás podepsal žádosti o připojení k 15 mezinárodním organizacím nebo smlouvám.3 Poté se obě strany začaly obviňovat z nedodržení stanovených slibů a Izraelci palestinské vězně nyní nechtějí propustit. Izrael také okamžitě ukončil mírová jednání. K tomuto kroku premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že Abbás si "musí vybrat mezi mírem s Izraelem a dohodou s Hamásem"4. Palestinský prezident však i nadále stál o jejich znovuobnovení, zato Izrael po dohodě Palestinců s Hamásem přemýšlel o uvalení dalších sankcí. Vyjednávací strany si tak přestaly znovu důvěřovat a jednání uvízla na mrtvém bodě. Americký ministr zahraničí John Kerry řekl, prohlásil, že v rozhovory stále věří a že "je zcela předčasné mírová jednání odepisovat"5. Nám tedy nezbývá nic jiného než čekat, jak se k celé situaci Izrael postaví, zda stanoví sankce či moudřeji ustoupí a bude usilovat o mír. Jak víme z historie, o mírovou dohodu se tyto dva státy pokoušejí s přestávkami už více než 50 let a pořád nic.
Vymezení sporných otázek Problém mezi Izraelem a Palestinou je tu už velmi dlouho. Stále se vedou diskuze o tom, v čem je zásadní problém. Jen těžko lze označit jeden z problémů za stěžejní a ostatní upozadit. 1) Jeruzalém Jeden z hlavních problémů doby minulé i současné je město Jeruzalém. Dlouhá historie Jeruzaléma nám ukazuje, že v době, kdy zde vládli arabští či osmanští vládci, zde jakékoli větší konflikty nenastávaly. Nepokoje do této části světa přinesli Evropané poprvé v době křižáckých výprav, kdy eskalovalo napětí založené na náboženské nesnášenlivosti. Podruhé o čtyři sta let později, kdy sionistická hnutí zavelela k vytvoření židovského sátu právě zde. Spory, které vidíme v Jeruzalémě dnes, jsou odrazem problému na celém území. Jeruzalém je posvátné místo pro obě náboženství, a tak není divu, že o obě strany o něj mají enormní zájem. 2) Bezpečnost a nedůvěra Po tolika ozbrojených konfliktech je jasné, že ani židovští ani arabští obyvatelé se necítí bezpečně. Soustavně vzrůstá nedůvěra mezi oběma etniky. Na některých místech palestinské samosprávy vidíte izraelskou armádu, to nedůvěru jenom prohlubuje. Stejně jako výstavba dvou bariér, které oddělují Izraelce od Palestinců. Jedna z nich je okolo problémového Pásma Gazy. Zde však opravdu došlo ke zklidnění situace. Pravděpodobně i proto, že linie je přímá a jednoznačná. Na jedné straně zabránila pronikat palestinským teroristům na izraelská území a na druhé straně naopak umožnila stáhnutí izraelských bezpečnostních složek z oblasti. Po těchto kladných zkušenostech se začal tento projekt budovat i na Západním břehu Jordánu. Zde je výsledek spíše opačný. Bariéra komplikuje život stovkám tisíců obyvatel jedné i druhé strany. 3
http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/izrael-odmitl-propustit-ctvrtou-skupinu-palestinskychveznu/r~85bb79fcbb7011e38fb80025900fea04/ 4 http://www.denik.cz/ze_sveta/abbas-se-vyjadril-pro-pokracovani-mirovych-rozhovoru-s-izraelem20140426.html 5 http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/izrael-odmitl-propustit-ctvrtou-skupinu-palestinskychveznu/r~85bb79fcbb7011e38fb80025900fea04/
4
3) Voda Voda byla dříve vnímána jako nevyčerpatelný zdroj. Dnes je to však zdroj vzácný a strategický. Především pro oblasti jako Blízký východ, kde je jí nedostatek. Blízký východ je region, kde nastávají poměrně často konflikty, nabízí se tedy otázka, zda není voda tím, co tyto konflikty vyvolává. Voda hrála roli ve většině Izraelskoarabských válkách, ale rozhodně ne dominantní. Hrála svoji roli i u vypuknutí První intifády, kdy jejím nedostatkem trpěla velká část palestinské populace. Voda obecně není považována za hlavní důvod, ale často konkrétní konflikty a spory vyostřuje. 4) Židovské osady Židovské osady na palestinském území jsou jablkem sváru již mnoho let. Vždy šlo o to, rozšířit židovskou populaci na palestinském území. Tyto snahy byly vždy silně podporovány izraelskou vládou. Židovská osada se vystaví, aby se zde dosáhlo určitého počtu obyvatel a dalo se toto území brát alespoň částečně za izraelské. Případně může výstavba sledovat konkrétní cíl, jak se tomu stalo v případě kruhové výstavby osad okolo Jeruzaléma. Díky tomu nemohlo dojít k jeho rozdělení podle mezinárodního práva a úmluv. 5) Palestinští uprchlíci Pro Palestince je stále těžší zvládat časté konflikty, výstavby osad, ale i korupci ve vlastní samosprávě atd. Někteří tuto neutěšenou situaci řeší odchodem z izraelských území na území palestinské samosprávy nebo úplným odchodem z oblasti. Celkový počet Palestinců se odhaduje na 10,7 miliónu obyvatel, z toho pouhých 2,2 miliónu obyvatel žije na územích Palestinských autonomních oblastí bez statusu uprchlíka. Dalších 1,7 miliónu obyvatel v Pásmu Gazy a Západního břehu Jordánu naopak tento status má. Zbylých 6,8 miliónu Palestinců buď snáší nepříznivé podmínky v Izraeli (1,2 miliónu obyvatel) nebo prchá do jiných částí světa.6
Analýza pozic jednotlivých stran Izrael Postoj Izraele zcela jistě nebyl od začátku militantní a agresivní. K válkám je přinutily ostatní arabské země, které ihned po vyhlášení samostatnosti napadly židovský stát. To se pak několikrát v historii opakovalo a dnes má Izrael jednu z nejmodernějších armád na světě. Cestou války si také vybojovali mnohá území na okolních státech. Izrael má se svojí armádou v oblasti převahu, čemuž pomáhá i dlouhodobé spojenectví s USA. Je tu však tlak mezinárodního společenství, které nynější izraelské počínání kritizuje. Asi nejvíce kritizovaným bodem je výstavba izraelských osad na západním břehu Jordánu. Prezident Benjamin Netanjahu však tyto dostavby podporuje. Izrael tím bezostyšně vytlačuje Araby ze svých domovů. Asi primárním izraelským cílem dnešních dnů je uznání jejich státu od sousedních arabských zemí. To je tématem všech mírových rozhovorů. Tento cíl je však stále v nedohlednu. Izrael také chrání své vlastní obyvatelstvo před teroristickými útoky organizací 6
https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/3211/BP%20Izraelskopalestinsky%20konflikt%3A%20historicko-geograficka%20analyza.pdf?sequence=1
5
Hamás a Fatah7 a uskutečňuje taktéž odvetné akce. Izraelští politikové mají zcela jistě zájem na mírových jednáních, avšak při nich nejsou schopni udělat nějaký zásadnější krok, který by celé jednání posunul do jiné dimenze. A tak jednání většinou ztroskotají.
Palestina Jednání Palestinců nebylo nikdy jednotné a je složité vyznat se ve veškerých frakcích a organizacích. Palestinský prezident Mahmúd Abbás je příznivcem mírových rozhovorů. Jeho počínání je však také velmi nevyzpytatelné. Snaha o uznání Palestiny na mezinárodním poli je evidentní. Velkým vítězstvím bylo přidělení statutu pozorovatelské země v rámci OSN, čím vlastně OSN uznala faktickou existenci státu Palestina. Palestina dále pokračuje v přistupování k mezinárodním organizacím, což nelibě nese Izrael a jeho skalní spojenci. Samostatnou kapitolou je vztah hnutí Hamás s Izraelem. Hamás je zcela nezávislý na oficiálním palestinském hnutí. Jeho popularita v Palestině je velká. Hamás organizuje teroristické útoky na izraelské obyvatelstvo a ostřeluje izraelské území z pásma Gazy, které je hlavní baštou Hamásu. Postoj této organizace vůči Izraeli je neústupným a radikální. Jejím primárním cílem je zničení státu Izrael. Hamás je zapsán na seznamu teroristických organizací v mnoha západních státech8. Palestina taktéž řeší vnitropolitické problémy. Dvě největší politické strany Fatah a právě Hamás jsou taktéž nesmiřitelnými soupeři. V tomto konfliktu však v poslední době nastal zlom a došlo k dohodě znepřátelených stran. To však zapříčinilo jen odstoupení Izraele od mírových rozhovorů. Právě neschopnost palestinské samosprávy a tolerování teroristů na svém území nejspíše znemožňuje posun ve vývoji situace.
Možnosti dalšího vývoje situace Dnešní stav mezi oběma znesvářenými stranami je relativně klidný z vojenského hlediska. Je však jen otázkou času, kdy přijde nějaký teroristický útok ze strany Hamásu či nějaké neuvážené izraelské rozhodnutí. Tak i tak rovnováha vztahů je velmi křehká zvláště potom, co Izrael odstoupil od mírových rozhovorů. Navažme na současnou situaci v regionu. Izrael odstoupivše od mírových rozhovorů by za pomoci prostředníka, kterého dělá ministr zahraničí USA John Kerry, mohl stanovit podmínky, při kterých by znovu vstoupil do jednání. Ale je toto v izraelském zájmu? Nevyhovuje mu spíše jakési příměří nepříměří, kdy může v rámci ochranných opatření a odvetných útoků prosazovat vlastní mocenské zájmy. Pokud to tak je, tak se to daří již velmi dlouhou dobu a nejspíše není důvod měnit kurs právě teď. Samozřejmě je tato politika ovlivněna politickými předáky, zvláště pak premiérem Benjaminem Netanjahem. Pod vlivem svého spojence USA však může Izrael dále usilovat o mírové dohody. Bude také záležet na 7
Fatah je hlavní palestinská politická strana a největší a nejdůležitější frakce Organizace pro osvobození Palestiny. Není zařazen na seznamu teroristických organizací žádného státu. 8 http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/ALL/;jsessionid=g0x9TgdLzQqQ2HpGQYZLNQn7Ph7GZyFc4Q3bYbGh3VP363vhvJJR!228044560?uri=CELEX:32001E0931
6
tom, co vyplyne z nedávné smlouvy mezi Hamásem a Palestinskou samosprávou respektive OOP. V minulosti se už několik takových smluv objevilo, ale vždy šlo o obecné stanovení, která prakticky k ničemu nevedla. Pokud však dojde k sjednocení zájmů Hamásu a zbytku Palestinců, mohlo by to mít nedozírné následky. Hamás je silně radikální a rozhodně neslevuje ze svého cíle, kterým je zničení Izraele. Tak by toto spojení mohlo vyústit v další konflikt s válečnými operacemi. Izraelský bezpečnostní kabinet začal nyní uvažovat o uvalení sankcí proti Palestině, pokud by se tak stalo, snahy o mírové rozhovory by zcela jistě šly na dlouhou dobu stranou. Podle Kerryho plánu se měly strany konfliktu v novém kole do 29. dubna 2014 dohodnout na podobě budoucích jednání, jež se měla soustředit na nejdůležitější otázky a vést k definitivní mírové dohodě. Jenže přišla dohoda OOP s Hamásem a Netanjahu se k ní vyjádřil takto. „Prezident Abbás se musí rozhodnout, zda chce dohodu s Hamásem, nebo mír s Izraelem," uvedl Netanjahu v jednom z programů americké televize CBS. „Nemůže objímat Hamás a říkat, že chce mír s Izraelem," dodal. „Roztrhejte dohodu s Hamásem. Uznejte židovský stát. Zajistěte mír,"9 vyzval palestinského prezidenta. Izraelské požadavky jsou nyní jasné. Následující vývoj bude zcela jistě záležet na tom, jak se k tomuto vyjádření postaví Palestina a zda bude ochotna vůbec jednat. Je více než pravděpodobné, že Palestina jednat odmítne, protože požadavky vyslovené izraelským premiérem obsahují uznání židovského státu, se kterým Palestinci výhradně nesouhlasí. Když se na tyto fakty podíváme, musíme konstatovat, že posun v jednáních je nejspíše nemožný a konflikt bude dále probíhat v zajetých kolejích. Na další vývoj konfliktu budou mít vliv i další velcí světoví hráči než jen USA a EU. Postoj Ruska a Číny není v dnešním globálním světě možno přehlédnout. Čína měla vždy v oblasti Blízkého východu mocenské ambice. Do Izraelsko-palestinského konfliktu však nikdo přímo nezasahovala. Dnes jsme svědky sbližování těchto dvou zemí. Obchod a technologická spolupráce nabývají většího významu. ČLR se tak názorově přiklání spíše k Izraeli, ale rozhodně ne tak zásadně jako USA. S jistotou můžeme říci, že toto sbližování bude pokračovat i budoucnu. Ve stejném duchu se nesou i vztahy s Ruskem. Období studené války, kdy byl SSSR propalestinsky zaměřen, je už dávno překonáno. Poslední dobou USA musí přijmout fakt, že Izrael a Rusko k sobě mají blíž než kdy předtím. Izraelské bezpečnostní zájmy jsou příliš důležité, než aby mohl Izrael rozhněvat Kreml. To se ukázalo nedávno při Ruských krocích na Ukrajině. Izrael zaujal pozici mrtvého brouka a odmítl se k tomuto problému jakkoliv vyjádřit. Izraelská vláda skutečně nemá v úmyslu Rusko odsoudit, protože si nechce Putina znepřátelit.10 Rusko má velký vliv na Sýrii a Írán a právě zde má i Izrael své zájmy. Sbližování je vidět taky v sektoru ekonomickém. Jednání Izraele je jasné, pokud chce zachovat svoji existenci, musí jednat se všemi stranami.
9
http://www.denik.cz/ze_sveta/netanjahu-vyzval-abbase-ke-zruseni-dohody-s-hamasem-20140427.html http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/gita-zbavitelova-proc-izrael-neodsoudil-rusko-kvuli-ukrajine-1341006 10
7
Doporučení pro EU Pozice evropských států, ES a dnes Evropské unie je už od počátku nejednotná a nestálá. Při vzniku samostatného státu Izrael evropské státy souhlasily s jeho vyhlášením a podporovaly ho. Důvodem bylo to, že cítili vinu za tragédii evropských židů za druhé světové války. Tento postoj se však v průběhu času začal měnit. Evropské státy časem přišly na to, že jsou závislé na arabské ropě, a tak po šestidenní válce už většina podporovala Palestince. Když v roce 2012 žádala Palestina o statut nečlenského státu OSN, jediný evropský stát byl proti a to Česká republika11. Dnešní přístup Evropské unie ke konfliktu je velmi jednoduchý a zřejmý. Evropská unie dnes převážně finančně podporuje palestinskou samosprávu.12 I přesto se jí však daří udržovat dobré diplomatické i obchodní vztahy s Izraelem. V mírových rozhovorech však nikdy nehrála Evropská unie důležitou roli. Je to způsobeno především nejednotností zahraniční politiky EU. Naše doporučení pro státy Evropské unie potažmo Evropu jako celek je zcela jednoduché. Evropská unie by měla i nadále podporovat Palestinskou samosprávu, avšak více dohlížet na využití finančních zdrojů. Z této finanční pomoci by postupem času mohl vzejít základ pro budoucí stabilní stát Palestina. Kvalitní samospráva, policejní sbory a nezkorumpovaná státní správa by téže mohly napomoci uklidnění vnitropolitické situace v Palestině. Právě situace uvnitř Palestiny je pro vývoj konfliktu rozhodující. Dalším bodem doporučení je sjednocení zahraniční politiky v rámci EU. Tato roztříštěnost názorů jenom odsouvá EU na druhou kolej při mírových vyjednáváních. Při sjednocení názorů na konflikt by mohla EU nahradit USA, které už několikrát neuspěly v pozici mediátora mírových akcí. Evropský názor na konflikt je nyní možná moc propalestinsky zaměřen, a tak by také nebylo na škodu postavit se do větší neutrality a vzbudit důvěru i na druhé straně konfliktu. V plánu EU bylo už několikrát poslat do oblasti vojáky mezinárodních organizací, proti však vždy byl hlavní spojenec Izraele USA. Pokud by se však EU podařila dohoda s USA, mezinárodní intervenci by nic nebránilo. Tento zásah bychom však viděli jen jako krajní řešení, pokud by teroristická organizace Hamás dále vystupňovávala útoky na Izrael a situace by byla neúnosná. Prioritou pro EU by nyní měla být větší zainteresovanost v konfliktu. Pokud by se jí podařilo vyjednat příměří a ustanovil by se stát Palestina, měla by EU obrovskou příležitost získat nové obchodní partnery na Blízkém východě a zvýšila by zde svůj oslabený vliv. Z tohoto počínání by však vyplynula rizika. Když se začne EU více zajímat o vytvoření mírového konceptu pro obě strany, je zde možnost, že jedné nebo druhé straně by tyto podmínky nevyhovovaly. V Izraeli by mohla EU ztratit významného obchodního partnera. Naopak Palestina má mnohé spojence mezi arabskými zeměmi, které jsou pro EU taktéž důležité po ekonomické stránce. Proto by měla EU v této otázce postupovat nanejvýš 11
http://zpravy.idnes.cz/cesi-nepodpori-zvyseni-palestinskeho-statusu-v-osn-f9p/zahranicni.aspx?c=A121129_175321_zahranicni_paw 12 http://www.valka.cz/clanek_13633.html
8
obezřetně a nedat záminku k jakékoli kritice. A kdyby se i tak přesto stalo, bylo by jistě lepší raději se stáhnout a přijmout pozici neutrálního pozorovatele. Při navýšení aktivit by také mohlo dojít k ochlazení vztahů s USA. Zde by se však nabízela kooperace USA jako proizraelského subjektu a EU jako propalestinského v mírových rozhovorech. Tato cesta by mohla vést ke zdárnému konci mírových rozhovorů.
9
Zdroje http://news.bbc.co.uk/2/shared/spl/hi/middle_east/03/v3_ip_timeline/html/1948.stm http://www.israel.cz/index.php?module=specialdetail&id=5575&titulek=balfourova_deklarac e http://archiv.eretz.cz/?p=4866 http://www.vlastnihlavou.cz/historie-izraelsko-palestinskeho-konfliktu/ https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/handle/11025/3211/BP%20Izraelskopalestinsky%20konflikt%3A%20historicko-geograficka%20analyza.pdf?sequence=1 http://www.infoplease.com/world/countries/israel-palestine-conflict/ http://www.theguardian.com/world/on-the-middle-east/2014/feb/27/john-kerry-solve-israelpalestine-conflict http://www.aktualne.cz/wiki/zahranici/izrael-palestina-iran-konflikt/r~i:wiki:1150/ http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/izrael-odmitl-propustit-ctvrtou-skupinu-palestinskychveznu/r~85bb79fcbb7011e38fb80025900fea04/ http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/izrael-zastavil-mirove-hovory-spalestinci-kvuli-dohode-palestinskych-stran--1343073 http://www.globalpolitics.cz/clanky/izrael-palestina-2002 http://www.denik.cz/tema/izrael-palestina-konflikt.html http://www.denik.cz/ze_sveta/netanjahu-vyzval-abbase-ke-zruseni-dohody-s-hamasem20140427.html http://www.mundo.cz/izrael/izraelsko-palestinsky-konflikt http://cs.wikipedia.org/wiki/Izraelsko-palestinsk%C3%BD_konflikt http://cs.wikipedia.org/wiki/Britsk%C3%BD_mand%C3%A1t_Palestina http://cs.wikipedia.org/wiki/Balfourova_deklarace_(1917) http://cs.wikipedia.org/wiki/Pl%C3%A1n_OSN_na_rozd%C4%9Blen%C3%AD_Palestiny http://www.timesofisrael.com/topic/israel-china-relations/ http://www.rozhlas.cz/plus/nazory/_zprava/gita-zbavitelova-proc-izrael-neodsoudil-ruskokvuli-ukrajine--1341006
10
