Řízené přesuny zaměstnanců Baťova koncernu v letech 1938–19411 Historie vysílání baťovských zaměstnanců do zahraničí S přerůstáním regionálně působící firmy o 1802 zaměstnancích v roce 1923 do podoby celosvětového koncernu s 65 064 pracovníky v roce 1938,2 jež byli zaměstnáni v 63 koncernových společnostech, se paralelně navyšoval i počet vysílaných zaměstnanců do zahraničí. Problematizujeme-li jejich vysílání od samého počátku dvacátých let, zjistíme, že za pohybem figurovaly různorodé příčiny, které se vynořovaly s ohledem na aktuální stav a směr expanze podnikatelských aktivit rodícího se koncernu. Postupně docházelo ke kompletování a prolínání příčin starších s těmi novějšími. Množstvím vyslaných osob se původně nepatrné počty formovaly do mohutného toku o stovkách zaměstnanců ročně. Do počátků dvacátých let spadá zahájení procesu budování zahraniční sítě podnikových prodejen, jejichž chod vyžadoval, aby se na něm alespoň částečně podíleli tuzemští zaměstnanci firmy. Podobně při zřizování baťovských továren v zahraničí z počátku třicátých let je zlínské ústředí vybavovalo svými instruktory, což ostatně specifikovalo již při podpisu zakládacích smluv. Ve třicátých letech dále docházelo k formování mezinárodní sítě „nákupen“, ve kterých zaměstnanci soustředili potřebné suroviny pro provoz baťovských závodů.3 V téže době nadto prudce vzrostl počet osob vyslaných z podnětu vedení na studijní cesty do zahraničí. Ve druhé polovině třicátých let pak využíval Baťův koncern autentických zkušeností ze zahraničního obchodu a dosud nevýznamnou dceřinou společnost Kotvu transformoval do podoby mohutné obchodní společnosti, která provozovala v síti svých vlastních zahraničních „vzorkoven“ obchod s československými výrobky a surovinami a importovala na tuzemský trh zahraniční komodity, jakož i potřebné suroviny pro výrobu koncernu.4 1
Tento text a tabulky vznikly v souvislosti s řešením grantového projektu GA409/09/0516 Řízené přesuny zaměstnanců Baťova koncernu do zahraničí v letech 1938–1939 – strategie, rozsah, preferované destinace. Řešitelem grantu je Mgr. Martin Marek (FF MU), spoluřešitelem Mgr. Vít Strobach (FF ÚK). S řešením grantu dále vznikly následující studie, ve kterých je problematika řízených přesunů detailně analyzována: Martin MAREK, Projektování transferu baťovských jednotek, Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis 3, 2010/1, s. 163–178; Martin MAREK – Vít STROBACH, „Batismus, urychlená modernita a průkopníci práce“. Personální politika Baťova koncernu a řízené přesuny zaměstnanců v letech 1938–1941, Moderní dějiny 18, Praha 2010/1, s. 103–153; Vít STROBACH – Martin MAREK, Batismus a „židovská otázka“ na přelomu 30. a 40. let dvacátého století, in: Židé a Morava, roč. 17, (příspěvek byl v listopadu 2010 prezentován na konferenci Židé a Morava, v rozšířené podobě bude opublikován v připravovaném sborníku); Martin MAREK, Strategie Baťova koncernu v letech 1938–1939. (článek byl přijat redakci časopisu Hospodářské dějiny – Economic History k opublikování); TÝŽ, Z baťovského Zlína do světa. Směry transferu a kvalifikační kritéria přesouvaných baťovských zaměstnanců v letech 1938–1941. (článek byl odevzdán redakci časopisu Moderní dějiny k opublikování, přičemž v současné době probíhá recenzní řízení); Některé závěry těchto studií zazněly rovněž v popularizačním článku zabývající se problematikou řízených přesunů, který se dočkal uveřejnění v souvislosti s životním jubileem doc. PhDr. Vladimíra Goňce, CSc., blíže Martin MAREK, Podnikatelské aktivity Baťova koncernu na konci třicátých let, Studia historica Brunensia 2, Brno 2010/1. Studia historica Brunensia 57, 2010/1, s. 49–63. 2 V prvém případě jde o množství zaměstnanců ve výrobě. Bohumil LEHÁR, Dějiny Baťova koncernu (18941945), Praha 1960, s. 231; TÝŽ, The Economic Expansion of the Baťa Concern in Czechoslovakia and Abroad (1929–1938), in: Historica V., Praha 1963, s. 179; Ondřej ŠEVEČEK, Zrození Baťovy průmyslové metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně v letech 1900-1938, České Budějovice 2009, s. 89, 92. V. Garlík a J. Nádvorník uvádějí, že v roce 1938 Baťův koncern zaměstnával 67 064 pracovníků, vzhledem k podobě s číslem 65 064 uváděným Lehárem se však patrně jedná o mylnou citaci. Blíže Vratislav GARLÍK, Baťovy závody. Organizace a řízení do roku 1939, Praha 1990, s. 18; Josef NÁDVORNÍK a kol., Baťův systém řízení do roku 1939, Praha 1990, s. 9. 3 Na konci třicátých let existovalo v zahraničí 17 baťovských nákupen surové kůže a 9 nákupen kaučuku. Blíže J. NÁDVORNÍK a kol., Baťův …, s. 50. 4 Blíže k diverzifikaci výrobního programu a internacionalizaci výroby ve třicátých letech srov. B. LEHÁR, The Economic …, s. 147–188.
Proces diverzifikace výrobního programu se spoustou nově přidružených výrob k trvale dominující obuvní produkci, jakož i internacionalizace výroby a prodeje si tak v období mezi válkami i po vypuknutí světového konfliktu vyžádaly přesuny zvýšeného množství zaměstnanců po kontinentech. Pohyb přitom neustal ani po majetkových a politických změnách v letech 1945 a 1948. Po znárodnění firmy Baťa docházelo k obnově zahraniční exportní a nákupní sítě, znárodněným baťovským továrnám ve formujícím se sovětském bloku zase zlínské společnosti vypomáhaly vysíláním instruktorů a dokonce v poúnorovém období došlo ke zřízení nové velkoobchodní společnosti (Exico). Vymezení termínu „řízené přesuny“ Z meziválečného a válečného období tedy existují záznamy o pravidelném obousměrném pohybu stovek zaměstnanců. Jen u výrazně menší části se transfer realizoval v podobě, která naplňuje definici řízených přesunů, o níž bude ještě řeč. Většina ostatních vyslaných osob cestovala na základě schváleného cestovního plánu a po dobu pobytu v zahraničí zůstávala zaměstnanci firmy Baťa, respektive jeho československých koncernových společností. V závislosti na náplni cesty býval pobyt zaměstnanců časově omezený, i když nebyl vyloučen ani víceletý pobyt, pokud například v dané zemi nebyla zřízena baťovská sesterská společnost, která by zaměstnance přijala do vlastních služeb. Po vyplnění zadaných úkolů se pak zaměstnanci obvykle vraceli zpět do své mateřské společnosti. V transferech z dob existence privátně-kapitalistické společnosti však svým charakterem a počtem přesunutých zaměstnanců zcela zásadně vybočuje jedna epocha. Dříve než konkretizujeme její mezní body, přistupme k samotné definici řízených přesunů. Pojem řízené přesuny vymezujeme jako transfer zaměstnanců baťovských společností sídlících v Československu do zahraničních společností Baťova koncernu.5 Za stěžejní koncernovou společnost – a to nejen v rámci aktivit svázaných s přesuny – považujeme firmu Baťa s jejím hlavním působištěm ve Zlíně a pobočnými objekty v Baťově (Otrokovicích), Třebíči, Sezimově Ústí, Zruči nad Sázavou, Baťovanech (dn. Partizánském), Bošanech a Nových Zámcích. Vedle jejich zaměstnanců se v řízených přesunech vyskytovali rovněž pracovníci dalších koncernových společností jako zlínské Kotvy a Baťova podpůrného fondu, z mimozlínských firem pak narazíme na vyslané zaměstnance napajedelské Fatry, batizovského Svitu a společnosti Darina sídlící v Liptovském Sv. Mikuláši.6 Aby zaměstnanec splnil definici řízených přesunů, musel být transfer realizován z příkazu kompetentních vedoucích, přesouvaní byli propuštěni z pracovního poměru ke své mateřské společnosti a byly jim hrazeny cestovní náklady, včetně administrativních poplatků. Ačkoli neexistovalo standardní vymezení délky pobytu zaměstnance v zahraničí, podle níž by zaměstnanec spadal do nějaké speciální kategorie, či by od ní mohl odvozovat případné nároky na individuální benefity, doba takového pobytu měla v obvyklých mírových podmínkách dlouhodobý (několikaletý), méně častěji pak střednědobý (mnohaměsíční) charakter. Jen ve zcela výjimečných případech se doba pobytu scvrkla do kratší periody. Obvykle byly tyto situace zapříčiněné závažnými zdravotními a rodinnými komplikacemi, administrativními zásahy hostujícího státu (zamítnutím žádosti o vydání pracovního povolení) nebo náhlým odvoláním migranta do zlínské centrály, kde měl zaplnit uprázdněný vyšší post. 5
Do řízených přesunů zařazujeme také zaměstnance, kteří po dohodě vedení baťovského koncernu s německou společnosti OTA přestoupili do jejich řad. Existují totiž nepopíratelné důkazy, že po vynuceném odprodeji této bývalé baťovské továrny v roce 1935 existovalo nadále nepřímé kapitálové a personální propojení koncernu s novou společností a docházelo k nejužší mezipodnikové spolupráci a společnému postupu na německém trhu. 6 Personální agenda slovenských společností se však dochovala ve značně torzovitém stavu a záznamy zlínské centrály o přesunech tohoto typu jsou poměrně vzácné. Výjimku tvoří jediná dochovaná kniha evidující propuštěné zaměstnance vybraných československých firem Baťa, která svým chronologickým rozsahem pokrývá přibližně období druhé republiky. MZA Zlín, H 1134, II/2, ev. j. 999999, poř. č. 11.
Při sestavování databáze osob transferovaných řízenými přesuny jsme nicméně nepostupovali šablonovitě, ale v individuálních případech jsme přihlíželi k tehdejší komplikované situaci. S ohledem na válečné podmínky jsme do databáze zakomponovali například i ty zaměstnance, kteří nesplnili formální podmínku propuštění ze stavu mateřské společnosti a jejich přesuny do Číny a Brazílie v letech 1940 a 1941 byly před nacistickou správou ospravedlňovány jako studijní pobyty. Interní záznamy totiž charakterizují náplň jejich cesty jednoznačně jako trvalou pracovní výpomoc sesterským společnostem. Do databáze jsme rovněž zařadili zaměstnance, kteří okolo 15. března 1939 uprchli před nacistickou okupací. Učinili jsme tak ale pouze pod podmínkou, že firma jejich útěk v dokumentaci následně kamuflovala jako řádný přesun a současně je v některé ze svých zahraničních společností reálně zaměstnala. Podobným individuálním způsobem, jakým přistupujeme k zaměstnancům vypraveným bez formální výpovědi, nahlížíme i na zaměstnance, kteří se rozhodli z vlastní iniciativy nebo po doporučení svých nadřízených odcestovat na mnohaměsíční odborná školení do zahraničí (obvykle do Pittman‘s College v Anglii). Na první pohled svým charakterem spočívají na pomezí zaměstnanců přesunutých řízenými přesuny a těmi vyslanými do ciziny na obchodní cesty. Ostatně do zahraničí obvykle cestovaly na základě schváleného cestovního plánu, kterýžto způsob dominoval u zaměstnanců vyslaných na krátkodobé studijní a obchodní cesty. Pro zaměstnance v řízených přesunech patřilo projektování a evidování úkolů vyjádřené takovýmto způsobem spíše k výjimkám. Vše se navíc komplikuje zdánlivě neutrálním statusem těchto osob, který je zdánlivě diskvalifikuje z řízených přesunů. Po dobu jejich pobytu v zahraničí totiž neuplatňovali žádný pracovněprávní vztah k československým koncernovým společnostem Bati, ale současně ani nepatřili do řad zaměstnanců zahraničních baťovských továren. Do jejich řad jsme se je rozhodli přiřadit z těch důvodů, že firma jim jednak hradila cestovné a školné formou daru nebo půjčky a také proto, že navzdory neexistenci řádného pracovněprávního poměru se zlínskou společností byl jejich pobyt spojen s řadou povinností, jejichž plnění podmiňovalo jejich znovupřijetí do zlínského koncernu. Pobyt v zahraničí býval svázán s podmínkou, že ve dnech volna budou pracovat v tamních sesterských baťovských společnostech, v některých případech dokonce bylo studium provázáno i s využíváním tamního podnikového bydlení. Mezi jejich závazky dále náleželo zasílání pravidelných referencí o dosažených odborných výsledcích, které byly ve Zlíně pečlivě posuzovány a byla k nim činěna příslušná opatření, jež rozhodovala o jejich dalším setrvání v zahraničí. Celý fenomén námi nazvaný jako řízené přesuny se přitom neomezoval jen na výše ohraničenou formu přesunů zaměstnanců. Přestože celému monitorovanému období dominoval transfer směřující z bývalého československého území do ciziny, proud nebyl jednosměrný. V desítkách případů docházelo také ke zpětnému chodu. Vedle návratu zaměstnanců do tuzemských společností, kteří pobývali ve službách firmy v zahraničí celá léta a jejichž cesty do Zlína byly již po několik měsíců plánované nebo vyplývaly ze závazků zaměstnanců jako občanů Československé republiky (nástupy vojenské prezenční služby), případně za jejich pozadím z pozdější doby můžeme předpokládat nároky nacistické okupační správy, se setkáváme ještě s jedním rysem u zpětného chodu. Relevantním kritériem pro vytipování osob pro řízené „návraty“ se stal národnostní faktor.7 Ve vypjatém předválečném období tak docházelo k pragmatickým transferům zaměstnanců německé národnosti. K řízeným přesunům proto započítáváme i navrátivší se osoby a to jak do tuzemských, tak i do vytipovaných říšskoněmeckých společností.
7
K rozhodujícím mocenským polím, kritériím pro výběr zaměstnanců a ovlivňujícím faktorům pro směr pohybu (jako např. národnostního kritéria) srov. M. MAREK – V. STROBACH, „Batismus, …, s. 103–153, zejména pak s. 126–139.
Datace řízených přesunů Nyní, když jsme definovali pojem řízené přesuny, přibližme si atmosféru z konce třicátých let a konsekvence, které pro koncern přinesla mezinárodní politická situace. To nám pomůže chronologicky vymezit vybočení řízených přesunů z jeho „standardních“ rozměrů a exaktněji určit počáteční a koncové body tohoto vychýlení. Vylíčení dané situace je nezbytné, neboť, jak již bylo výše řečeno, analogickou strukturu splňoval pohyb (minoritní) části zaměstnanců v průběhu třicátých a čtyřicátých let, přesto období námi zkoumané bude chronologicky výrazně redukované. Blížící se válečný konflikt reflektovalo vedení několik let před jeho vypuknutím. Válečná atmosféra ovlivnila komplementaci výrobního programu o vojenskou výrobu (vojenskou obuv, plynové masky) a stala se i podnětem ke zřízení specializované společnosti Fatra Napajedla v roce 1935. Vedení přizpůsobovalo výrobu očekávaným komplikacím. S blížícím se vyústěním československo-německého konfliktu se zvyšovala frekvence přijímaných bezpečnostních opatření v závodech, přičemž první kulminaci příkazů tohoto typu zaznamenáváme v průběhu květnové mobilizace roku 1938. Každá z následujících diplomatických krizí na evropském kontinentu nalezla svou odezvu v dalších bezpečnostních opatřeních koncernu a příkazech na zabezpečení výživy obyvatel Zlína. Ohrožení Německem zanechalo následky i na volbě nového řídícího střediska. Doposud byl Zlín nezpochybňovaným centrem koncernových aktivit. Se vzrůstajícím ohrožením Československa počalo vedení přehodnocovat svůj názor na jeho umístění. Ve dnech okupace Rakouska v březnu roku 1938 proto zvolilo záložním centrem firmy Baťa nizozemský Eindhoven.8 S proměnou středoevropského uspořádání pak docházelo k postupné decentralizaci řídícího procesu v koncernu, jednotlivé regionální baťovské organizace postupně přecházely do kompetence několika vytipovaných evropských a zámořských center.9 Postupně tak pravomoc nad západními organizacemi převzala nizozemská společnost Abex, administrativní kontrola balkánských a tzv. „levantských“ společností spadala do kompetence jugoslávského Borova a Zlínu připadla úloha střežit středoevropské továrny a prodejní síť. Na započatý proces se kontinuálně navázalo i po mnichovských událostech. S blížícím se konfliktem se však stala pozice hlavní centrály v Nizozemsku neudržitelná, ústředí o několika desítkách osob se proto koncem března 1939 přesunulo do Anglie. Po vypuknutí války v Evropě pak bylo postupně přenášeno na západní polokouli.10 Četné mezinárodní aktivity koncernu přitom byly kryty dvěma holdingovými společnostmi (Leader A. G., Bündner Schuhfonds Stiftung) sídlícími v neutrálním Švýcarsku.11 S přesunem centra se pojilo i urychlené zajištění a přesun části finančního kapitálu, investičního zařízení a kvalifikovaných sil z prostoru bytostně ohroženého nacistickým 8
Počátky formování záložního střediska sahají do roku 1936, kdy došlo k sestavení účetního oddělení ve Vídni, svými rozměry nepatrného. Po okupaci Rakouska bylo likvidováno a jeho osazenstvo doplněné o zlínské pracovníky bylo přemístěno do Eindhovenu. Moravský zemský archiv v Brně, pracoviště Zlín, fond Svit n. p. Zlín, I/2, ev. j. 280, poř. č. 243 – zpráva „Abex“ z 10. 4. 1946. 9 Tamtéž; Jan Antonín BAŤA, Těžké časy, Česká Lípa 2008, s. 27, 294; Inocenc KRUTIL, Nevšední osudy Baťova exportéra, Zlín 1995, s. 72–75, 82–93. 10 Blíže srov. Inocenc KRUTIL, Nevšední osudy Baťova exportéra. Zlín 1995, s. 72–75, 82–93; Jan Antonín BAŤA, Těžké časy. Česká Lípa 2008, s. 27, 294; Nepřímo to připustil i Otakar Odložilík, když datoval přesouvání ředitele Františka Mušky. Cestou práce. O životě a díle Františka Mušky (Sestavil Otakar Odložilík), Belcamp 1942, s. 16–17. 11 Blíže k vzniku a chodu holdingu Leader srov. B. LEHÁR, Dějiny …, s. 140–141, s. 231–232 a V. GARLÍK, Baťovy závody. …, s. 17, 19; K „nadaci“ B. S. F. Stiftung pak zase Václav KRÁL, Otázky hospodářského a sociálního vývoje v českých zemích v letech 1938-1945. II., Praha 1958, s. 454–455. Schopnost uchovat nezávislost koncernu na nacistickém režimu v okupované Evropě prostřednictvím švýcarských společností reprezentovaných Dr. Georgem Wettsteinem a Dr. Charlesem Juckersem konstatoval současně i Antony CEKOTA, The Stormy Years of an Extraordinary Enterprise … Bata 1932–1945, New Jersey 1985, s. 151, 188– 189, 195–196.
Německem, které nařídil Jan Baťa jen několik dní po květnové mobilizaci roku 1938.12 Navazující strategické úvahy koncernového vedení se projevily v přiblížení výroby hlavním západoevropským a zejména zámořským odbytištím a tím odvrácení nebezpečí ztráty těchto trhů v případě jejich izolace od mateřské základny ve Zlíně. Směrem ke středoevropskému regionu zase koncern sledoval maximální možné ekonomické využití nabízených perspektiv, které se mu otevřely zejména s nástupem německé „velkoprostorové ekonomiky“ na samém konci třicátých let. V rámci všech těchto geografických horizontů se aktivity spojené s tzv. řízenými přesuny (jako například projekty výstavby zahraničních továren, personální posilování nákupní a prodejní sítě v zahraničí, či vysílání autonomních výrobně-prodejních uskupení zaměstnanců zvaných jednotky13) měly navíc stát dobrou výchozí pozicí pro budoucí období míru a rekonstrukce.14 Celková diverzifikace výrobního procesu a prodeje přitom sledovala primárně ekonomické, resp. ekonomicko-bezpečnostní faktory, přičemž se nevyhýbala žádnému světovému regionu. Sledujeme-li dopady příkazů Jana A. Bati z jara roku 1938 a především pak efekt ze zřízení záložního centra v Eindhovenu na transferech baťovských zaměstnanců, evidujeme nezvyklý nárůst pohybu, který můžeme považovat za počátek celého námi sledovaného procesu. Zatímco tedy zahájení těchto tzv. řízených přesunů lze umístit celkem přesně do prvních měsíců roku 1938, jejich zakončení komplikují dynamické proměny politické „mapy“ v Evropě v letech 1938–1945 a s tím související postupné rozdělení společností na celek tu více a tu zase méně autonomních společností působících ve sféře neutrálních zemí a zformovaného bloku Spojenců na straně jedné15 a na (mnohem více kompaktní) uskupení ve sféře nacistického Německa na straně druhé. Z archivních pramenů vyplývá, že přesuny v rámci kontinentální Evropy probíhaly prakticky nerušeně jak těsně před válkou, tak i v jejím průběhu. Během první fáze války se přitom veškeré baťovské továrny na kontinentě s výjimkou švýcarského Möhlinu dostaly pod hegemonii nacistického Německa nebo byly situovány na území jeho satelitů. Mnozí zaměstnanci, kteří sem dorazili před německou armádou, se stihli ještě před příchodem nacistů odebrat do zámoří. Avšak proud do jednotlivých evropských zemí neustal ani po jejich okupaci. Chod tamních baťovských továren a obchodních sítí si vynucoval, aby i nadále docházelo k jejich personálnímu posilování zlínskými instruktory. Baťovský koncern přitom v souladu s pragmatickým nazíráním na své podnikatelské aktivity rovněž využil nových hospodářských příležitostí. Na samém konci třicátých a na začátku čtyřicátých let započal se zakládáním nových závodů a s rozšiřováním obchodní sítě jak v samotném jádru Německé říše, tak i v oblastech postupně okupovaných nacisty (například v Pobaltí, Belgii), na územích jeho satelitů (v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku) i spojenců (Itálie). Tuto expanzivní politiku dokonce neopustil ani po obratu války ve Stalingradu.16 Přestože nové 12
Moravský zemský archiv v Brně, pracoviště Zlín, fond Baťa, a. s. Zlín (dále jen MZA Zlín, H 1134), I/4, ev. j. 95, poř. č. 145 – příkaz J. A. Bati z Paříže z 26. 5. 1938. Na zřízení záložního centra, jakož i na příkazy Jana A. Bati jsme se zaměřili ve studii o strategii koncernu, a proto se jim zde nebudeme blíže věnovat. 13 Blíže k projektování jednotek srov. M. MAREK, Projektování …, s. 163–178. 14 MZA Zlín, H 1134, I/4, ev. j. 96, poř. č. 151 – příkaz J. A. Bati ze Sao Paula z 24. 5. 1940. 15 O různých formách kontroly a decentralizace zámořských baťovských společností se zmiňoval mimo jiné i Tomík Baťa ve svém memorandu „Zařazení Baťovy organisace do československé obnovy“, se kterým hledal u některých ministrů československé exilové vlády (Jana Masaryka, Františka Němce) politickou podporu pro jejich kontrolu. Blíže Archiv ministerstva zahraničních věcí (dále jen AMZV), fond Londýnský archiv – důvěrné, karton 177. Verzi o decentralizaci podporují rovněž různá hlášení diplomatů uložená tamtéž. Tuto skutečnost pak na více místech konstatoval i A. CEKOTA, The Stormy Years …, s. 124–198. 16 Prozatím nebyla žádným výzkumem zodpovězena otázka, nakolik se v této pokročilé době jednalo již o direktivně vynucený postup ze strany německého okupačního aparátu a jakou roli při výstavbě nových závodů na okupovaných územích sehrála obchodní pragmatika baťovského vedení. Bez dalšího výzkumu by uveřejnění dalších názorů bylo pouhou spekulací.
závody obvykle zřizovaly tamní baťovské sesterské společnosti, na personálním posílení se podílel do značné míry Zlín. Pro proud baťovských zaměstnanců „tekoucí“ evropským kontinentem po dobu války byl charakteristický obousměrný pohyb, výjimkou nebyly ani přesuny mezi několika společnostmi před případným návratem zaměstnance do Zlína. Celkový počet přesouvaných osob však (vyjma první fáze války) výrazně nevybočoval z meziválečného období. Transfery po evropském kontinentu, především pozdější přesuny na území okupované Německem a do továren na území jeho satelitů také nikdy nedosahovaly hodnot přesunutých osob do zámoří. Jak již bylo výše řečeno, ani ukončení války nepřineslo konec přesunům zaměstnanců. Nástupnické firmy (Baťa n. p. a Svit n. p.) pokračovaly ve vysílání svých zaměstnanců do zahraničí. Orientace výzkumu pouze na evropský kontinent by nám proto znemožnila smysluplně datovat závěr vychýlené fáze řízených přesunů. Pro určení závěrečné fáze se proto musíme uchýlit k přesunům zaměstnanců mimo evropský kontinent. Od začátku roku 1938 převládal při těchto přesunech jednostranný pohyb a sice ze Zlína do ciziny. Zatímco na samotném konci existence první republiky nebyl transfer svým rozsahem ještě příliš výrazný, neboť šlo o období příprav, proud měl tendenci sílit v pomnichovském období a výrazně expandujícím tempem probíhal přesun osob ještě krátce po okupaci zbytků českých zemí nacistickým Německem. Zlom v přesunech do zámoří nastal po 1. září 1939, přesto jeho důsledky nebyly fatální. Zlínskému koncernu se ještě po několik dalších let dařilo nadále expedovat zařízení a osoby do zámoří prostřednictvím svých společností v neutrálních zemích jižní Evropy. Právě vojenský nástup Německa v první fázi války však zapříčinil, že postupně došlo k uzavření prakticky veškerých spojnic, po kterých mohly odcházet kvalifikovaní zaměstnanci do zámořských společností. Vstup Itálie do války, okupace Jugoslávie, kde se nacházela významná baťovská „přestupní“ stanice (továrna v Borovu), a napadení Sovětského svazu, jenž byl ojediněle užíván pro cesty na Dálný východ a do Spojených států amerických, znamenaly prakticky konec personálního spojení se zámořím. Proto datem 22. června 1941 uzavíráme epochu námi sledovaných přesunů. Přílohy V současné době evidujeme 1078 baťovských zaměstnanců, kteří se v inkriminovaném období podrobili výše vymezené formě transferu.17 Do zahraničí jich z tuzemských koncernových společností natrvalo vycestovalo 961 (viz přiložená tabulka č. 1). Netvořili však konečnou masu, která nakonec zakotvila v zahraničí. Ještě u dalších 20 osob se stala výslednou instancí některá ze zahraničních baťovských společností, nicméně před tímto svým definitivním odjezdem se minimálně jednou vracely do Zlína (viz přiložená tabulka č. 2). Zbývajících 97 zaměstnanců představuje v baťovských transferech onen zpětný proud. Ani v jejich případě nelze vždy konstatovat pouze jednosměrný pohyb. Do napadení Sovětského svazu, který považujeme za mezník v řízených přesunech, se s nimi proto můžeme setkat i několikrát na cestách mezi zahraničními a tuzemskými společnostmi. Výjimkou nebyla ani situace, kdy zaměstnanec v průběhu sledovaného období vycestoval hned několikrát do zahraničí a po splnění úkolu se zase vracel na své zlínské působiště (viz přiložená tabulka č. 3). 17
I když námi zjištěné počty nejsou patrně úplné, předpokládáme, že se k výsledné sumě svými rozměry podstatně blíží. Za přesnou v tomto směru považujeme evidenci zaměstnanců, kteří vycestovali do zámoří. Potíže však činní evidence transferů v rámci kontinentální Evropy. Tyto přesuny totiž umožňovaly větší flexibilitu pohybu. Z různorodých příčin sestavované dobové registry, jejichž obsah se vztahoval k nahodile vybranému datu, je tak nemusely zachytit. A v osobních kartotékách zase zejí nepřekonatelné mezery. ... Netřeba snad připomínat, že do naší databáze jsme zanesli jen ty zaměstnance a k nim vztahující se informace, které se vyskytují ve věrohodných seznamech a pramenech. Pokud možno všechny získané údaje jsme se snažili konfrontovat s více zdroji.
Databáze byla sestavena z různorodých baťovských zdrojů jako retrospektivních válečných a poválečných seznamů, příkazů vedení a osobních kartoték zaměstnanců. Záznamy byly rovněž doplňovány z hlášení československých diplomatů londýnské exilové vládě o emigrantech v zahraničí. Při sestavování databáze zaměstnanců Baťova koncernu přesunutých z území Československa v letech 1938–1941 jsme se zaměřili na zjištění následujících kvantitativních charakteristik:
Osobní údaje přesunutého zaměstnance (pohlaví, datum narození, státní příslušnost, vyznání) Rodinné charakteristiky (rodinný stav, datum narození partnerky/ -a, transfer partnerky/ -a, počet dětí, jejich data narození, jejich přesuny) Vzdělání (dosažený stupeň vzdělání, jazyková kompetence, Absolvent Baťovy školy práce) Profesní strukturu (datum prvního přijetí do Baťova koncernu, poslední pozice před transferem, sídlo a název pracoviště v době transferu) Charakteristiky řízeného přesunu (datum transferu/datum výpovědi, nové místo působnosti, nová pozice)
Uvedená data, která se vyjadřují k původu zaměstnanců, rodinným vazbám, dosaženému vzdělání, jazykovým a vzdělanostním dovednostem a kariéře, přitom poskytují i dalším badatelům orientovaným na sociální dějiny, gender apod. prostor k systematickému zkoumání dat a k jejich interpretacím v souladu se svým badatelským zaměřením. Jejich užití by přitom neměla bránit ani ta skutečnost, že jsme v souladu se zákonem o osobních údajích rozhodli v rámci veřejně prezentované databáze neuvádět plné znění jmen přesunutých zaměstnanců, ale každou osobu jsme označili iniciálou jejího příjmení a pořadím v abecedě.18 Rovněž jsme zkrátili data narození zaměstnanců a členů jejich nukleárních rodin. Vysvětlivky a zkratky k tabulkám A. Vysvětlivky: Vyšší stupně dosaženého vzdělání – uvádí se stupně vyšší než Obecná škola, pokud nebyla nejvyšším dosaženým stupněm. Dovršený věk při přijetí (v rocích) – představuje rozdíl mezi datem přijetí (menšenec) a datem narození (menšitel). Dovršený věk při transferu (v rocích) – představuje rozdíl mezi datem transferu (menšenec) a datem narození (menšitel). Odpracované roky při transferu (v dovršených rocích) – představuje rozdíl mezi datem transferu (menšenec) a datem přijetí (menšitel).
18
U osob, které se před svým definitivním odjezdem do zahraničí ještě minimálně jednou vracely do některé z československých baťovských společností, jsme příslušnému označení jejich jmen předřadili písmeno „O“. Totožně jsme postupovali rovněž u osob reprezentujících zpětný proud v transferech. Jejich zkratce jsme zase předřadili písmeno „N“.
B. Zkratky: Zkratka: M Ž A N (prázdné pole) -
– – – – – – –
Vysvětlení zkratky: muž žena ano (údaj je platný, resp. v binární kombinaci se událost realizovala) ne (údaj není platný, resp. v binární kombinaci se událost nerealizovala) údaj se nepodařilo zjistit či rekonstruovat příslušná charakteristika se nevyskytovala, resp. neexistovala; údaj je proto irelevantní existuje více protichůdných tvrzení, přičemž nelze určit věrohodnější výpověď údaj byl excerpován z nekompletních a ne zcela věrohodných zdrojů údaj byl excerpován z válečných seznamů, kde docházelo nezřídka k záměnám náboženského vyznání s termíny označujícími tzv. rasovou příslušnost aktéra podle ustanovení Norimberských zákonů v průběhu monitorovaného období aktér konvertoval ke katolické církvi
x
–
° židovské°
– –
židovské / katolické česká / německá * ¹
– – – –
²
–
³ **
– –
† r. sem. °° ABŠ BŠP BŠP - M.M.
– – – – – – –
Obchodní akademie T.B. ČJ Slov. NJ AJ FJ Rušt. Polš. Srbochorv. Maď.
–
v průběhu monitorovaného období aktér přestoupil k německé národnosti místo narození a politický okres místa narození menšitel nebyl určený přesným datem, ale pouze letopočtem; neúplnému menšiteli pak byla přiřazena nejzazší možná datová hodnota příslušného letopočtu (31.12.). menšenec nebyl určený přesným datem, ale pouze letopočtem; neúplnému menšenci pak byla přiřazena nejzazší možná datová hodnota příslušného letopočtu (31.12.). datum odjezdu bylo suplováno datem propuštění datum odjezdu bylo suplováno datem propuštění a současně menšitel nebyl určený přesným datem, ale pouze letopočtem; neúplnému menšiteli pak byla přiřazena nejzazší možná datová hodnota příslušného letopočtu (31.12.). zemřel/ -a ročník semestr existuje doklad pouze o nejvyšším dosaženém vzdělání absolvent/-ka Baťovy školy práce Baťova škola práce student Baťovy školy práce zvaný Mladý muž (studium do svého transferu nedokončil) Obchodní akademie Tomáše Bati pro zahraniční obchod ve Zlíně
– – – – – – – – –
čeština slovenština němčina angličtina francouzština ruština polština srbochorvatština maďarština
