Ţivotní styl českých vysokoškolských studentů na zahraniční praxi v USA

Ţivotní styl českých vysokoškolských studentů na zahraniční praxi v USA

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 6. 5. 2013 ...................................................... Podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, díky kterým mohla vzniknout tato bakalářská práce. Zejména vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Evě Půlkrábkové za její cenné rady, čas, který mi věnovala, a hlavně její věčnou trpělivost při opravách práce. Děkuji své rodinně a přátelům za podporu během studia. Dále chci poděkovat všem respondentům, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Ţi v o t n í s t y l č e s k ý c h v y s o k o š k o l s k ý c h studentů na zahraniční praxi v USA Bakalářská práce

Autor: Klára Panochová Vedoucí práce: PhDr. Eva Půlkrábková Jihlava 2013

Copyright © 2013 Klára Panochová

Anotace PANOCHOVÁ Klára: Ţivotní styl českých vysokoškolských studentů na zahraniční praxi v USA. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce PhDr. Eva Půlkrábková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013 Hlavním cílem mé bakalářské práce je: Explorace vlivu zahraniční praxe na ţivotní styl vysokoškolských studentů, posouzení míry vlivu adjustace a osobní spokojenosti s průběhem praxe, jejími podmínkami a ţivotním stylem ve vybrané lokalitě na rozhodnutí pro realizaci budoucí profesní kariéry v zahraničí nebo v domácím prostředí. Teoretická část poskytuje stručnou charakteristiku VŠPJ, oboru cestovní ruch a moţnosti praxe pro tento obor. Přináší informace o programu Work and Travel zaměřeného na studenty VŠ a VOŠ k vycestování do zahraničí. Studijní praxe je v práci specifikována na USA a soustřeďuje se zejména na sociálně psychologickou problematiku adaptace českých studentů na nové prostředí ovlivněné odlišnými kulturními standardy USA a ČR. V praktické části jsou zpracovány výsledky dotazníkového šetření provedeného autorkou mezi praktikujícími studenty, jak během pobytu v USA, od května do září 2012, tak po návratu do ČR. Klíčová slova: Zahraniční praxe. Ţivotní styl. USA (Spojené státy Americké). Vysokoškolský student

7

Annotation PANOCHOVÁ Klára: „Lifestyle of the Czech highschool students on the foreign practice in USA. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor of thesis PhDr. Eva Půlkrábková. Grade of qualification: bachelor. Jihlava 2013 The aim of my dissertaion is: Exploration of the influence of foreign experience on the lifestyle of highschool students, consider the degree of impact of packaging and personal satisfaction with the practice,with terms, conditions, lifestyle in the selected location on the decision for realization of future professional career abroad or at home. Teoretical part provides the brief description of College of Polytechnics Jihlava, the field of study, Tourism, and the options of practice for this field of study. It shows the basic information about program Work and Travel focused on university and college students to travel abroad. Study practice in this dissertation is specified on the US, mainly focused on socio-psychological problems how Czech students can adapt to the new enviroment which is influenced by different cultural standards of the US and the Czech Republic. The practical part presents the results of survey carried out by the author between practice students during her stay in US, from May to September, 2012, also after return to the Czech Republic. Key words: Foreign practice. Lifestyle. USA (United states of America ). University student

8

Obsah

Úvod................................................................................................................................ 12 1 Ţivotní styl ................................................................................................................... 13 1.1 Definice ţivotního stylu ........................................................................................ 13 1.2 Ţivotní styl vysokoškolských studentů ................................................................. 13 1.3 Faktory ovlivňující ţivotní styl VŠ studentů ........................................................ 14 2 VŠPJ............................................................................................................................. 15 2.1 Charakteristika VŠPJ ............................................................................................ 15 2.2 Obor cestovní ruch ................................................................................................ 16 3 Praxe VŠPJ pro obor cestovní ruch ............................................................................. 17 3.1 Rozsah praxe oboru Cestovní ruch ....................................................................... 17 3.2 Popis místa praxe .................................................................................................. 17 4 Program Work & Travel .............................................................................................. 18 4.1 Základní informace ............................................................................................... 18 4.2 Podmínky programu ............................................................................................. 19 4.3 Práce v USA.......................................................................................................... 19 5 Stručný přehled USA ................................................................................................... 20 5.1 Geografie USA ..................................................................................................... 20 5.1.1 Poloha ............................................................................................................ 20 5.1.2 Povrch ............................................................................................................ 21 5.1.3 Vodstvo .......................................................................................................... 21 5.1.4 Podnebí .......................................................................................................... 22 5.2 Demografie USA .................................................................................................. 22 9

5.2.1 Rasové sloţení ............................................................................................... 23 5.2.2 Jazyky ............................................................................................................ 23 5.2.3 Náboţenství ................................................................................................... 23 6 Kulturní standardy ....................................................................................................... 25 6.1 Kulturní standardy USA ....................................................................................... 25 6.1.1 Rovnost .......................................................................................................... 25 6.1.2 Orientace na jednání ...................................................................................... 25 6.1.3 Klid ( „easy going“) ....................................................................................... 26 6.1.4 Orientace na výkon ........................................................................................ 26 6.1.5 Individualismus .............................................................................................. 27 6.1.6 Potřeba sociálního uznání .............................................................................. 27 6.1.7 Minimalizace interpersonální distance .......................................................... 28 6.1.8 Modely vztahů mezi osobami opačného pohlaví ........................................... 28 6.1.9 Patriotismus ................................................................................................... 29 6.2 České kulturní standardy ...................................................................................... 29 6.2.1 Orientace na vztahy ....................................................................................... 29 6.2.2 Podceňování struktur / láska k improvizaci ................................................... 30 6.2.3 Simultánnost .................................................................................................. 31 6.2.4 Kontrola orientovaná na lidi .......................................................................... 31 6.2.5 Vzájemné prolínání různých oblastí ţivota a aspektů osobnosti ................... 31 6.2.6 Silný komunikační kontext ............................................................................ 32 6.2.7 Vyhýbání se konfliktům................................................................................. 32 6.2.8 Kolísavá sebejistota ....................................................................................... 33 7 Dotazníkové šetření ..................................................................................................... 34

10

7.1 Metodika práce ..................................................................................................... 34 7.2 Rozbor jednotlivých otázek .................................................................................. 35 8 Interpretace výsledků šetření ....................................................................................... 48 9 Závěr ............................................................................................................................ 51 seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 55 seznam tabulek ................................................................................................................ 57 seznam příloh .................................................................................................................. 58

11

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala „Ţivot českých vysokoškolských studentů na zahraniční praxi v USA“. Důvodem výběru tohoto tématu byly vlastní pracovní i cestovatelské zkušenosti z pěti měsíčního pobytu v USA. Pracovala jsem jako bazénový plavčík po dobu 3 měsíců, a po skončení pracovní smlouvy začalo to nejlepší, cestování, které trvalo necelé 3 týdny. Ţivot v této zemi mě velice zaujal, a jelikoţ jsem nebyla prvním vysokoškolským studentem, který tuto moţnost vyuţil, rozhodla jsem se, ţe pomocí své bakalářské práce zjistím, jak byli ostatní studenti spokojeni s ţivotem v USA, tak jako já, nebo se jim zde naopak nelíbilo. Ve své práci se zaměřím především na to, jaký byl ţivotní styl českých vysokoškolských studentů v USA. Jejich spokojeností s přístupem místních obyvatel, adaptací se do cizího prostředí, a zda je ţivot v této zemi ovlivnil natolik, ţe přemýšlí o návratu. Pro mne osobně byl pobyt v USA velikým přínosem. Poznala jsem mnoho zajímavých lidí, vytvořila si k nim kladný vztah a viděla na vlastní oči místa, která jsem do té doby znala jen z fotek. Měla jsem také moţnost, porovnat chování lidí na východním pobřeţí USA, kde jsme celé léto pracovali, s chováním lidí na západním pobřeţí USA, kde jsme poslední, necelé 3 týdny strávili, jako turisté. Zalíbilo se mi v USA natolik, ţe jsem se rozhodla vycestovat znova, a to na toto léto, 2013. Ráda bych vyuţila, moţná poslední moţnosti studentského víza. Naskytla se mi také příleţitost ţít u přítele, kterého jsem v létě 2012 zde poznala. Strávím tedy léto v té samé oblasti, tedy východ USA, jako loňský rok, ale s tím rozdílem, ţe závěrečné cestování bude tentokrát na Havajské ostrovy. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí, teoretické a praktické. Pro obě části bakalářské práce byly pouţity vedle tištěných a elektronických zdrojů, také vlastní postřehy a zkušenosti získané během mého pobytu v USA.

12

1 Ţivotní styl 1.1 Definice ţivotního stylu Ţivotní styl je systém významných činností a vztahů, ţivotních projevů a zvyklostí typických, charakteristických pro určitý ţivý subjekt, nebo i objekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených kaţdodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování. Ţivotní styl je výrazně ovlivněn hromadnými sdělovacími prostředky. [2], [4] Ţivotní styl je dále funkční prvek ţivota, resp. funkční systém člověka i sociálna, který si člověk vybírá z repertoáru dané kultury za určitých podmínek jisté prvky podle svých kritérií (hodnot, cíle atd.) a potřeb; a rovněţ to, jak tyto prvky propojuje, transformuje a obohacuje a přetváří do vlastního systému. Je to způsob propojení soukromé a veřejné sféry, přizpůsobování zvolených prvků privátnímu, osobnímu rozměru. [3], [4]

1.2 Ţivotní styl vysokoškolských studentů Zdraví jedince v kaţdé ţivotní etapě nejvíce ovlivňuje ţivotní styl, způsob ţivota, podle některých údajů aţ 60% zdravotních potíţí je způsobeno nezdravým ţivotním stylem. Zdraví je předpokladem pro aktivity jak pracovní, tak studijní. [5] Vysokoškolské studium je jinak organizované neţ studium středoškolské. Některé vysoké školy nemají výuku povinnou, na některých jsou povinné pouze semináře, ale přednášky nikoliv. Student si tedy musí zvyknout, ţe není denně kontrolován učiteli a rodiči, zda splnil své úkoly. Pro vysokoškolské studium je potřeba dostatek zájmu, motivace a hlavně osobní odpovědný přístup ke studiu. Při vstupu na vysokou školu, většina studentů změní své dosavadní prostředí a denní návyky. [5] Ţivotní styl kaţdého studenta se však můţe lišit. Sama ze svých zkušeností mohu říci, ţe moje kaţdodenní návyky se při vstupu na VŠPJ změnily. Jedním z nich byla samostatnost. Jelikoţ město, ze kterého pocházím, leţí 120 kilometrů od Jihlavy, dojíţděla jsem domů jednou za 14dní, někdy i jednou za měsíc. Změnily se i stravovací návyky. Nebavilo mě, vařit si sama pro sebe, proto musím přiznat, ţe jsem se s jídlem 13

velmi často odbývala. Na nové prostředí jsem si však zvykla poměrně rychle. Během prvního roku jsem poznávala město, spousty nových lidí, tvořila si zde zázemí, chodila do školy, navštěvovala různé kluby. Uţívala si času s přáteli a z větší části byla financována svými rodiči. Další akademický rok se můj ţivotní styl změnil. Podařilo se mi najít práci při studiu, tudíţ svůj volný čas jsem trávila většinou v práci, financování si uţ řešila sama. Čas strávený v klubech jsem vyměnila za studium, četbu a sport. Dalším faktorem, který mě ovlivňoval kaţdý akademický rok, byla změna bydliště a spolubydlících. [Zdroj: vlastní postřehy ]

1.3 Faktory ovlivňující ţivotní styl VŠ studentů a. Způsob bydlení velice ovlivňuje způsob ţivota a moţnosti dodrţování a uplatňování pozitivních faktorů na zdraví. Pokud student není z místa vysoké školy, záleţí na něm, zda zvolí privát, kolej nebo dojíţdění. Adaptace na nové prostředí většinou netrvá dlouho. Město nabízí moţnosti kulturního a sportovního vyţití. [5] b. Způsob stravování je jeden z nejlépe ovlivnitelných faktorů zdravotního stavu kaţdého člověka. Hlavní pozornost by měla být věnována pitnému reţimu. Měli by se pít především neslazené nápoje. Studenti však dávají přednost nápojům, jako je např.: Coca-Cola, energetický nápoj apod. a to zejména ve zkouškovém období. Důvodem je udrţení pozornosti při studiu. Jedním z dalších prohřešků studentů je, ţe odbývají nejen snídani, ale i další části denního stravování. Moţnost stravovat se v menze, kde se cena za jídlo pohybuje okolo 30Kč, je snad na kaţdé vysoké škole. Za cenu, kterou student oběd zaplatí, teplé jídlo nikde jinde nekoupí. Z všeobecných zjištění však vyplývá, ţe ve studentských menzách se stravuje tak čtvrtina studentů. [5] c. Dostatek spánku je velmi důleţitý nejen pro fyzické zdraví a duševní pohodu, ale také pro pozornost a vštěpování nových vědomostí. Doporučená délka denního spánku je 8 hodin, potřeba je individuální. V průzkumech z minulých let však studenti udávali průměrný spánek 6 hodin denně, coţ je nedostatečné. Délka spánku a ranní vstávání samozřejmě závisí i na organizaci studia (začátek 14

a konec výuky). Ve zkouškovém období je u většiny studentů doba spánku kratší. Někdo je „skřivánek“ a vstává brzy, jiný je „sova“ a vydrţí dlouho vzhůru, ale ráno dospává. [5] d. Kouření bez pochyby patří k negativním faktorům, které působí na zdraví. Bohuţel relativně veliké procento studentů kouří. e. Pití kávy denně není tak častým zvykem, jak bychom očekávali. Třetina studentů udávala, ţe nepijí kávu vůbec. Polovina ze všech dotázaných pila kávu jen občas. f. Pití alkoholu příleţitostně a ne v nadměrném mnoţství není ţádný prohřešek proti zdravému způsobu ţivota. Je zcela běţné dát si denně deci vína, nebo občasné pivo. Pivo je doporučováno jako zdroj vitamínů. Většina studentů se povaţuje za příleţitostné konsumenty alkoholu při zábavě, ve společnosti, na diskotéce. Muţi častěji neţ ţeny udávali opakované pití alkoholu v průběhu týdne. [5] Výše uvedené informace jsou čerpány z dotazníkových šetření, mapujících ţivotní styl studentů vysoké školy, která byla prováděna v minulých letech. [Autor: MUDr. Květuše Zikmundová, CSc., duben 2012]

2 VŠPJ 2.1 Charakteristika VŠPJ „Vysoká škola polytechnická Jihlava (VŠPJ) byla zřízena zákonem č. 375/2004 Sb. ze dne 3. 6. 2004 jako první veřejná vysoká škola neuniverzitního směru v České republice a je jedinou veřejnou vysokou školou se sídlem v Kraji Vysočina“.[6] VŠPJ je veřejnou školou, která je zaměřena na aplikovanou vzdělanost. Jejím posláním je poskytovat odborně různorodé studijní programy, které jsou zaměřené zejména na potřeby regionálního trhu práce. Snaţí se pěstovat intenzivní spolupráci s aplikační sférou, odpovídající tvůrčí činnost a aplikovaný výzkum, poskytovat pestrou nabídku

15

celoţivotního vzdělávání, napomáhat kulturnímu a obecně vzdělanostnímu rozvoji regionu.[6] Tato škola nabízí akreditované studijní programy bakalářského typu, a také kurzy celoţivotního vzdělávání. Obecným cílem studia v akreditovaných studijních programech je poskytnout zájemcům moţnost získat profesně orientované vzdělání s výrazně praktickými výstupy. Významnou součástí studia jsou týdenní aţ celosemestrální praxe. Po sloţení státní závěrečné zkoušky a obhajobě bakalářské práce získává absolvent diplom a titul bakaláře (Bc.), i moţnost dalšího studia v navazujících magisterských programech na jiných vysokých školách v tuzemsku, nebo v zahraničí. Studium v akreditovaných studijních programech trvá tři roky a probíhá prezenční formou, v některých oborech rovněţ kombinovanou formou.[6]

2.2 Obor cestovní ruch Základním cílem tohoto studia je poskytnout studentům prakticky zaměřené, bakalářské vzdělání v ekonomické oblasti, které je pouţitelné v různých oblastech cestovního ruchu i v dalších činnostech. Hlavní důraz je kladen na praktickou pouţitelnost získaných poznatků. Zaměření studia vychází z nezbytných teoretických základů a je doplňováno o praktické zkušenosti absolvováním odborných praxí. Široká nabídka volitelných předmětů umoţňuje specializaci na jednotlivé oblasti cestovního ruchu (cestovní kanceláře a agentury, hotely, informační centra, státní správu, krajské úřady) a zvyšuje šance k dalšímu studiu nebo umoţňuje úspěšné zařazení absolventa do praxe. Tato nabídka je ovlivňována některými trendy blízké budoucnosti vycházejícími z regionálního členění republiky, např. důrazem na rozvoj regionů při transformaci veřejné správy a rozšířením kontaktů mezi regiony v rámci sjednocené Evropy. Studijní obor Cestovní ruch umoţní absolventům zařazení do praxe právě v těchto perspektivních oblastech. Cílem studia je umoţnit studentům získat odborné znalosti a dovednosti potřebné pro řešení specializovaných úkolů v praxi. Absolventi oboru se uplatní na všech pracovištích cestovního ruchu, popř. mají moţnost dalšího studia v navazujících magisterských programech.[7] 16

Studium oboru Cestovní ruch je zakončeno státní bakalářskou zkouškou a obhajobou bakalářské práce. [7]

3 Praxe VŠPJ pro obor cestovní ruch 3.1 Rozsah praxe oboru Cestovní ruch Odborná praxe pro obor Cestovní ruch je rozdělena do několika částí: 

třítýdenní praxe o prázdninách po 1. ročníku



třítýdenní praxe o prázdninách po 2. ročníku



praxe v délce 14 týdnů v 6. Semestru studia (letní semestr 3. ročníku) [8]

3.2 Popis místa praxe Praxe můţe být vykonávána v různých typech podniků, v cestovních kancelářích, cestovních agenturách, v hotelích, turistických informačních centrech, organizacích cestovního ruchu, odborech cestovního ruchu, nebo regionálního rozvoje na krajských, městských úřadech, další moţností je také asistence při vědeckých výzkumech, participace při realizaci projektů, dále praxe v kulturních a vzdělávacích institucích, sportovních a relaxačních zařízeních, restauracích, kavárnách, subjektech zabývajících se přepravou osob, ubytovacích zařízeních, organizacích destinačního managementu, outdoorových a teambuildingových organizacích, subjektech nabízejících lázeňské a wellness sluţby, cateringových společnostech aj.[8] Praxe můţe být vykonávána jak v České republice, tak v zahraničí.

17

4 Program Work & Travel 4.1 Základní informace Jedná se o kulturně-výměnný program, který umoţňuje studentům vysokoškolského studia proţít období letních prázdnin v USA. Díky J1 vízům účastníci získají pracovní povolení aţ na 4 měsíce, a po ukončení práce mají moţnost cestovat po území USA a to aţ 30 dnů. [9] Výhodami programu je moţnost pracovat v mezinárodním týmu, zlepšit si angličtinu kaţdý den, nacházet nové přátele, záţitky z cestování, navštívit místa a města z filmů a získat mnoho cenných zkušeností. Navíc, co se týká legální práce v USA, americká legislativa je relativně otevřená pouze studentům. Programu se studenti mohou účastnit i vícekrát.[9]

18

4.2 Podmínky programu trvání programu

květen – říjen

délka programu

Aţ 17 týdnů práce + 30 dní cestování

vhodné pro

Student VŠ nebo VOŠ – denní nebo kombinované studium (ne dálkové)

věk

18 – 30

úroveň angličtiny

Alespoň mírně pokročilá (úroveň B1 a výš)

pracovní pozice

Hotely, penziony, restaurace, rychlé občerstvení, národní a zábavní parky, pozice plavčíka

mzda

7,25 – 10 USD / hod., u některých pozic spropitné

zahájení sezóny

Registrace moţná uţ od 1. Září

uzávěrka přihlášek

1. května, minimálně 6 – 8 týdnů před plánovaným odletem

Tabulka č. 1 – Podmínky programu; Zdroj: Czech-us [9]

4.3 Práce v USA Účastník programu si můţe vybrat z několika variant programu, rozdělených podle toho, zda se rozhodne práci v USA hledat sám, nebo má zájem o její zajištění. Od roku 2012, je podmínkou, ţe kaţdý účastník programu musí mít zajištěnou práci ještě před odletem do USA (podmínka udělení víz). Pracovní pozice jsou většinou sezónního charakteru, kde je americký trh bez problému schopen absorbovat příliv nových pracovních sil. Jedná se o pozice v turistických rezortech, hotelech, penzionech,

19

národních a zábavních parcích, restauracích, stáncích rychlého občerstvení, bazénových areálech apod. [9] Výše hodnotové mzdy se pohybuje mezi 7,25 – 10 USD/ hod., některé pozice nabízejí moţnost přilepšit si prostřednictvím tzv. tips = spropitné, které ve Spojených státech činí částku 15 – 20 %. Většina zaměstnavatelů zabezpečuje i ubytování pro své zaměstnance. Pokud tomu tak není, agentura dokáţe účastníkovi W&T pomoci s hledáním a vyřizováním přímo na místě. Pracovní pozice se zpravidla nachází v turistických oblastech, v kterých není obtíţné zabezpečit sezónní ubytování. Obvyklou praxí a praktickým způsobem řešení ubytování je také zajištění přechodného ubytování v hostelu přes internet, ještě před odletem do USA a dořešení situace s bydlením aţ na místě. [9]

5 Stručný přehled USA 5.1 Geografie USA 5.1.1 Poloha Spojené státy americké leţí v Severní Americe. Jejich břehy jsou z východu obklopeny Atlantským oceánem, ze západu Tichým oceánem. Stát Aljaška leţí v severní části kontinentu, ze severu je obklopen Severním ledovým oceánem. Nejznámějším poloostrovem je Florida (jih USA). Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a Kuby. Ze severu USA hraničí s Kanadou a na jihu s Mexikem. [10]

20

5.1.2 Povrch Povrch Ameriky je velmi pestrý. Můţeme zde najít nejen vysokohorská pásma s velkým mnoţstvím aktivních sopek, ale i rozsáhlé vysočiny a níţiny. Podél západního pobřeţí se rozprostírá nejdelší vysokohorské pásmo světa – Kordillery, které je v Jiţní Americe nazýváno Andy. V Severní Americe na pásmo Kordiller navazují mohutné skalnaté hory. Nejvyšším bodem celého kontinentu a zároveň Jiţní Ameriky je Aconcagua (6 959 m.n.m.) v Andách. V Severní Americe je to Mt. McKinley (6 194 m.n.m.). Kordillery jsou nejmladším pohořím na světě, tudíţ jsou vulkanicky velmi aktivní. [11] Východní část u obou kontinentů je převáţně rovinatá, tvořena několika níţinami, ze kterých vystupují rozsáhlá, ale nepříliš vysoká pohoří. U Hudsonova zálivu leţí Arktická níţina, která postupně vystupuje do Laurentinské vysočiny. Při pobřeţí Atlantského oceánu a Mexického zálivu se rozprostírá Pobřeţní níţina, dále pak Mississippská níţina. Mezi nimi také vystupuje Apalačské pohoří (Mt. Mitchell, 2 037 m n. m.). [11] V Jiţní Americe se nachází rozlehlá Amazonská níţina, která na severu přechází v Orinockou níţinu a na jihu v Laplatskou níţinu. Severně od Amazonské níţiny vystupuje Guyanská vysočina (Roraima, 2 772 m n. m.). Východní část kontinentu doplňuje rozlehlá Brazilská vysočina (Bandeira, 2 890 m n. m.). [11]

5.1.3 Vodstvo Do úmoří Atlantského oceánu patří větší část USA. Vlévají se do něj veletoky, jako je např.: Mississippi s přítokem Missouri (nejdelší říční soustava USA – 6 212 km), řeka Svatého Vavřince, Rio Grande. Do Tichého oceánu se vlévají spíše kratší toky tekoucí z Kordiller. Mezi významnější patří řeky Columbia a Colorado. [10] V USA můţeme také nalézt mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario). Tyto jezera tvoří největší zásobárnu sladké vody na světě a přírodní hranici mezi USA a Kanadou.

21

V USA je i mnoţství vodopádů; nejznámějšími jsou samozřejmě Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.[10]

5.1.4 Podnebí Vzhledem ke své velikosti leţí USA v několika významných podnebních pásech. Počasí je zde značně nestálé a teplotní výkyvy mohou nastávat dokonce i několikrát denně. Severní část území se nachází v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí neţ v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který obklopuje severovýchodní a východní pobřeţí. Centrální roviny a planiny mají v závislosti na vzdálenosti Atlantského oceánu čím dál, tím méně sráţek. Chladnější podnebí najdeme v oblasti západního pobřeţí, které pod vlivem proudů Tichého oceánu udrţuje teplotu konstantní. Nejchladnější zimy jsou ve Skalistých horách a Sierra Nevadě. [10] V oblastech Jiţní Ameriky, Velkých plání, jiţních částí atlantického pobřeţí, Floridě a státech u Mexického zálivu panují v letním období aţ tropická vedra, které můţe doprovázet i nesnesitelná vlhkost. Jiţní část USA leţí v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv, poloostrov Florida v tropickém pásu. Výjimkou jsou vysoce poloţená pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, projevuje se tam výšková stupňovitost. Aljaška leţí v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. [10]

5.2 Demografie USA Spojené státy americké jsou v pořadí třetí nejlidnatější zemí na světě. Dne 17. Října 2006 překročil počet obyvatel 300 miliónů. Počet ilegálních imigrantů je odhadován na 12 miliónů. Populační růst je 0,97 %, coţ je celkem vysoké číslo; např. v porovnání s Evropskou Unií, kde je přírůstek pouze 0,16 %. V USA najdeme velice rozmanitou populaci. V zemi je 31 etnických skupin s počtem obyvatel větším neţ 1 milion. Je to dáno imigrací, která provázela a stále provází Spojené státy po celou jejich historii.[12]

22

5.2.1 Rasové sloţení Podle odhadů Amerického sčítacího úřadu (United States Census Bureau) z roku 2005 vypadá rasové sloţení takto: 

Bílí Američané, 74,7 %, nebo něco kolem 215,3 milionu. Do této části jsou zahrnuty osoby původem z Evropy, severní Afriky, Středního východu (např. Arabové) a ze střední Asie. Dále osoby hispánského původu (Hispanoameričany nebo Hispánce), kteří se z rasového hlediska povaţují za bělochy.



Černoši nebo Afričtí Američané, 12,1 % (asi 34,9 milionu)



Asijští Američané, 4,3 % (12,5 milionu)



Američtí Indiáni, 0,8 % (2,4 milionu)



Původní obyvatelé Havaje a ostatní pacifičtí ostrované, 0,1 % (0,4 milionu)



Dvě nebo více ras, 1,9 % (5,6 milionu)



Ostatní, 6 % (17,3 milionu) [13]

5.2.2 Jazyky Angličtina je oficiálním jazykem pro asi 82% obyvatel, španělština pro 10%. USA nemají federální úrovni zákonem daný úřední jazyk, nicméně angličtina jím fakticky je. U některých zákonů a předpisů v určitých oblastech je její znalost vyţadována. Některé jednotlivé státy Unie úřední jazyky kodifikovány mají, a to buďto angličtinu, nebo více jazyků včetně angličtiny. Vícejazyčné státy jsou např.: Havaj (angličtina a havajština), Nové Mexiko (angličtina a španělština) a Louisiana (angličtina a francouzština). V některých dalších závislých územích je situace ještě pestřejší, často je zvláštními předpisy chráněn jazyk původních obyvatel. [12]

5.2.3 Náboţenství Ve Spojených státech amerických hraje náboţenství mnohem větší a významnější roli, neţ je tomu v Evropě, kde došlo v druhé polovině 20. století k rozsáhlému omezování církevního vlivu společnosti v řadě zemí (např. Švédsko, Česko, Estonsko a další). 23

Nejrozšířenějším náboţenstvím ve Spojených státech je křesťanství, k němuţ se hlásí asi 76% aţ 81% obyvatel. Zhruba 2/3 z nich jsou protestanti, kteří jsou však rozděleni do mnoha dílčích seskupení. [12] Nejpočetnější a nejvýznamnější skupinou obyvatel (z náboţenského hlediska), jsou evangelikálové, následováni katolíky (obojí zhruba 25 %, takţe pořadí se můţe v různých statistikách měnit). Nekřesťanská náboţenství představují asi 3,5 % obyvatel USA, z nichţ nejvýznamnější jsou judaismus, islám, buddhismus a hinduismus.[12] Náboţenské sloţení USA: 

křesťané 76,7 % o protestanti 52 % o římští katolíci 24,5 %



ateisté (bez vyznání) 14,2 %



ţidé 1,6 %



muslimové 0,6 %



buddhisté 0,5 %



hinduisté 0,4 % [12]

24

6 Kulturní standardy V této části své bakalářské práce bych chtěla poukázat na rozdíl kulturních standardů v České republice a v USA. Lze předpokládat, ţe právě rozdíly v kulturních standardech porovnávaných zemí budou významným faktorem ovlivňujícím odpovědi respondentů

6.1 Kulturní standardy USA 6.1.1 Rovnost Američané jsou přesvědčeni o rovnosti šancí, a s ním spojenou moţností postupu a kariéry – tvrdá práce přináší úspěch. Tomuto přesvědčení věří a podle toho většinou i jednají. Mnoho antidiskriminačních zákonů by mělo zajistit stejné startovní podmínky pro všechny a tvoří významný základ amerického pracovního práva. [1]

6.1.2 Orientace na jednání Američané jsou velmi aktivní lidé s velkým mnoţstvím energie. Věnují se řadě aktivit, jak v oblasti zaměstnání, tak i v soukromí. Dávají přednost konkrétní a praktické činnosti před zaobíráním se ideály, myšlením, abstraktními otázkami. Při veškerém jejich konání jsou rozhodující výsledky, produktivita, efektivita a účinnost. Porady jsou pro ně pojaty jako výzva ke konání. Hlavním úkolem vedení je převáţně vytyčování cílů podřízeným a jejich hodnocení podle toho, na kolik byli schopni cíle dosáhnout. [1] Pro sebeurčení jedince je velice podstatná jeho práce, a proto jednou z prvních otázek při seznámení je zájem o zaměstnání protějšku. Důleţité je především, co člověk dělá, neţ kým je. U výrobků převládá „orientace na trh“ nad „orientací na technickou stránku“, tzn., ţe hlavním středem zájmu je spíše to, k čemu má daný produkt slouţit, neţ to, aby byl sám o sobě, z hlediska technického, kvalitní. Američany můţeme označit jako národ aktivistů, instrumentalistů a pragmatiků. [1] 25

6.1.3 Klid ( „easy going“) Pokud to není bezpodmínečně nutné, aktivity se předem neplánují aţ do nejmenšího detailu. Můţe se tedy stát, ţe Američané uvedou na trh výrobky, které jsou např.: v německých očích nedodělané. Díky tomu, ţe plány jednání nejsou nijak podrobněji rozvrţené, lze tedy na případné narušení reagovat flexibilněji, a s větším nadhledem. V případě, ţe se objeví problémy, pozornost se zaměří na moţné způsoby řešení, místo na dlouhé diskuse a problematizování jejich příčin. Při vývoji a řešení problémů všech druhů dávají Američané všeobecně přednost tzv. trial and error approach, tzn. cestě pokusu a omylu. Díky tomuto volnějšímu přístupu, který vyţaduje a rozvíjí spontánnost a kreativitu, je člověk také schopen lépe čelit rizikům a rozhodování. [1]

6.1.4 Orientace na výkon Američané úspěch nevnímají jen jako určitou moţnost, výkon je ve shodě s tradičním puritánstvím, které se nejvíce podílelo na utváření mainstreamové kultury a stále ještě významné pro ekonomiku. Soutěţení je tedy přijímáno bez jakýchkoli „ale“ a „kdyby“, soutěţivost a usilování o výkonnost a výkon jsou jak v pracovní, tak v soukromé oblasti, resp. v oblasti volného času akceptovány. Velice často jsou pro ně dokonce určující: soutěţení podle nich vede k nejlepším výsledkům, je zábavné. Úspěch, chvála a odměna zvyšují sebedůvěru. „Zaměstnanec měsíce“, finanční odměny atd. jsou toho přesvědčivým důkazem jako „soutěţe v pečení koláčů“. Vítězům není záviděno, ale jsou obdivováni, a jejich výkon bývá hodnocen s uznáním. Přijetí prohry usnadňuje přesvědčení, ţe se člověk chybami učí, a tato zkušenost je tedy uţitečná. [1] Potřeba sociálního statusu a symboly dosaţeného postavení jsou pro Američany výrazem a důkazem zdatnosti jedince a moţností, jak ji kvantifikovat a měřit. [1]

26

6.1.5 Individualismus Velký důraz je kladen na osobní odpovědnost, vlastní iniciativu a samostatnost. Tyto vlastnosti Američané velice oceňují. Osobní identita jedince je ústřední identitou Američana. Kaţdý bere odpovědnost za svůj ţivot, nepřehazuje ji na instituce či vnější faktory. Chtějí sami řešit veškeré své problémy a hlavně, být při jejich rozhodování co moţná nejsvobodnější a nejsamostatnější. Svoboda znamená mít své štěstí ve svých rukou, postarat se sám o sebe, o své blaho a postup, sám si vytyčit cíle. Projevuje se touhou po nezávislosti, a ve srovnání s Evropou vede k jisté návaznosti a menšímu pocitu závazku. Individualismus však neznamená, ţe by se člověk nestaral o zájmy svých bliţních. Výrazná ochota Američanů pomáhat ostatním je zaloţena na dobrovolném nasazení a svobodném rozhodnutí, kde a jak se bude dotyčný sociálně angaţovat. Je tedy potřeba v tomto směru jasně odlišovat individualismus od egoismu. [1]

6.1.6 Potřeba sociálního uznání Podstatný význam pro obraz o vlastní osobě, resp. pro sebehodnocení, má zpětná sociální vazba. Člověk ji poskytuje ostatním, ale zároveň očekává, ţe se mu jí rovněţ dostane. Důleţitou rolí při komunikaci je nejen její předmět, ale i zúčastněné osoby. Také v obchodním ţivotě je velmi obvyklý, přátelský, zdvořilý, a na druhého zaměřený přístup. V případě odřeknutí či odmítnutí nějaké nabídky by se měl uplatňovat nepřímý, ohleduplný komunikační styl. Američané na odmítnutí reagují velice citlivě. Negativním odezvám a negativnímu ladění přikládají velikou váhu. Proto se někdy sliby a přísliby vyslovují uţ jen kvůli milé atmosféře, aniţ by byly chápány jako závazné. Projev zlosti, vzteku nebo rozčilení na veřejnosti je tabu, kaţdý by se měl chovat přátelsky a klidně. Velice důleţitý je „small-talk“, prohodit pár slov, jelikoţ přispívá k vytváření dobré, příjemné atmosféry. Pokud se ostatní v tomto směru nepřipojí, Američané to chápou jako nezájem a odmítání přítomných.

27

Pokud jde o divergentní názory a postoje, Američané se snaţí vyhýbat konfliktům: na jedné straně nechtějí zkazit atmosféru, chtějí mít druhé rádi a být oblíbení, ale na druhé straně se na věcné úrovni povaţuje za ideální kompromis, tzn. vybrat z kaţdého z rozličných hledisek a návrhů to nejlepší a poté vše spojit dohromady. Americké pojetí zdvořilosti zahrnuje šíření dobré nálady a přátelské, pozorné chování vůči okolí. Součástí úspěšnosti v chápání Američanů tvoří i společenský úspěch. Vlastnosti hodné úsilí jsou: být sympatický, oblíbený a obdivovaný. [1]

6.1.7 Minimalizace interpersonální distance Snadno přístupné jsou vnější stránky osobnosti. Druţnost, otevřenost, týmový duch a vyhledávání kontaktů je hodnoceno velice pozitivně, pohostinnost a ochota pomáhat rovněţ, zvědavost, či „hloupé otázky“ jsou dovoleny. Je také dobré chovat se leţérně a neformálně. Naopak, intimnější, hlavní stránky lidské osobnosti jsou uzavřené. Snaţí se vyhýbat příliš hlubokým, osobním tématům, jsou zdrţenlivý při mluvení o osobních problémech, pocitech a postojích. Nechtějí druhé zatěţovat a podobné rozhovory si vyhrazují pro opravdové přátele. [1] Zatímco kontakty na úrovni kamarádství („friend“) se uzavírají velice rychle, stejně jako v Evropě pak poměrně dlouho trvá, neţ člověk získá pravé přátele („best friends“). Jednání nabídnuté na začátku se totiţ nerovná důvěrnosti a přátelství, ale znamená přátelské chování, které se však můţe projevit jen jako rychle pomíjející známost. [1]

6.1.8 Modely vztahů mezi osobami opačného pohlaví V americkém pracovním ţivotě, mezi muţi a ţenami, je velice důleţitým tématem sexuální obtěţování a diskriminace, a to zejména při ucházení se o práci a kariéře. V souladu s rovností šancí, i s výjimkou mateřské dovolené, neexistují ţádná zákonná ustanovení týkající se rodičovství, jako je např. v České republice, nebo v Německu.

28

Ani v tomto případě by neměl existovat ţádný podklad pro potenciální diskriminaci ţen. [1] Mezi osobami opačného pohlaví nelze porušovat tato pravidla: 

ţádný fyzický kontakt a doteky,



ţádné poznámky o oblečení a vzhledu



nepočítat s tím, ţe by se Američanky smály výrokům namířeným proti ţenám [1]

6.1.9 Patriotismus Američané jsou velice pyšní na svůj národ, a také od ostatních očekávají respekt a uznání, a ne kritické poznámky, ačkoli se oni sami obecně ke své politické reprezentaci a institucím stavějí skepticky. Jejich vlastenecký postoj se projevuje zejména hrdostí na americkou ústavu a demokracii, neboť svou ústavu, a v ní obsaţené hodnoty povaţují za příkladné. A jejich hodnocení své země, coby velice atraktivního státu, ještě posilují dlouhodobě vysoké počty cizinců, kteří touţí po americkém občanství. [1]

6.2 České kulturní standardy Na základě rozsáhlých empirických průzkumů (Nový a Schroll – Machl, 2003) bylo moţné definovat následující české kulturní standardy:

6.2.1 Orientace na vztahy Kulturní standard „orientace na vztahy“ popisuje skutečnost, ţe Češi dávají ve vzájemné interakci a komunikaci přednost vztahovému aspektu před aspektem věcným. Znamená to tedy, ţe jednající osoby a vztahy mezi nimi ve většině případů vnímají silněji a významněji neţ věcný obsah jednání. Věcná rovina je proto zpravidla řazena aţ na druhé místo. Člověk vyhledává osobní styky, oceňuje sympatie druhých, avšak současně je přitom sám lehce zranitelný. Z tohoto důvodu se Češi např. snaţí při kaţdé interakci vytvářet lidsky co moţná nejpříjemnější atmosféru, pro obě strany je to 29

důleţitá hodnota. Uţ jednou dobře vytvořené vztahy si pak chce člověk udrţet a pečuje o ně. [1]

6.2.2 Podceňování struktur / láska k improvizaci Češi jsou vůči strukturám skeptičtí, namísto toho dávají raději přednost improvizaci. Charakteristickými vlastnostmi Čechů jsou: flexibilita, pruţnost, vynalézavost a přizpůsobivost. Tyto vlastnosti je nejen naplňují pýchou, ale pozitivně je rovněţ hodnotí u svých partnerů. Jsou pevně přesvědčeni, ţe právě to je nejlepší půda, na které se daří novým a dobrým nápadům. [1] Pro Čechy je plán vnímán jako osobní omezení. V jejich očích plán neorganizuje věci, ale osoby. Proto je pochopitelné, ţe se ho často snaţí zpochybňovat, vyjadřují vůči němu skepsi, nedůvěru a mnohdy jej ignorují nebo přímo odmítají. Předpisy, normy a některé zákony jsou často a priori povaţovány za hloupé a nesmyslné. Kdo je dodrţuje, je často povaţován za hlupáka, který není schopný sám přemýšlet, přičemţ inteligence spočívá v umění obcházet je. Zda to v té které konkrétní situaci skutečně platí, je jedno. Ve skutečnosti to však je, ţe zvnějšku stanovené struktury jsou vnitřně zpravidla odmítány. [1] Zvláštní na tomto kulturním standardu je, ţe vedle schopnosti jednat vlastním improvizovaným způsobem proţívají improvizaci jako vnitřní, subjektivní pocit svobody a suverenity. Ve většině případů Češi ukazují principiální nedůvěru a pochybnosti vůči všemu, co neznají, a co je pro ně nové. To nové pravděpodobně nejdříve prozkoumají a prověří, moţná to trochu pozmění, a poté se teprve rozhodnou, zda je to dobré nebo ne. „ Nechceme se nechat ošidit“, říkají. Oproti cizincům se cítí být ve slabší pozici, a proto musejí být velmi opatrní. Člověk se chce vůči ostatním chovat improvizovaně, aby zachránil svou vnitřní hrdost svobodného člověka. Potřebuje mít nejen pocit, ţe o svém chování svobodně rozhoduje, ale také chce sobě i ostatním dokázat svoji důstojnost a inteligenci. [1]

30

6.2.3 Simultánnost Simultánnost znamená, ţe Češi dělají více věcí najednou, a v ţádném případě se nesnaţí omezovat pouze na jednu. Češi rádi dělají věci paralelně a mění pořadí priorit mezi jednotlivými jednáními podle (subjektivní) aktuální důleţitosti, a s důvěrou ve své improvizační schopnosti. Mají vţdy oči otevřené a nechtějí propásnout ani jedinou šanci. Pokud neexistuje ţádný tlak, nejsou příliš cílevědomí. Dávají přednost tomu, kdyţ se mohou věnovat víceru liniím a nápadům, aniţ by bezpodmínečně museli zdůrazňovat červenou nit svého jednání, nebo aniţ by podléhali nátlaku, pokud jde o očekávané výsledky a termíny.[1]

6.2.4 Kontrola orientovaná na lidi Pojmy „kontrola orientovaná na pravidla“ a „kontrola orientovaná na lidi“ vyjadřuje skutečnost, ţe Češi mají sklony se vůči všeobecným pravidlům prohřešit, aby dodrţeli osobní závazky a udrţeli vzájemné vztahy. Češi kladou větší důraz na konkrétní situaci a specifické lidské vztahy a následně dobrý pocit, který z toho pro ně vyplývá. Přátelství je pro ně zavazující a má přednost před abstraktními pravidly. Základním motivem pro kontrolu orientovanou na lidi, kterou Češi uplatňují, je totéţ, jako u kulturního standardu „negativní hodnocení struktur“ – uchovávání si osobní suverenity. [1]

6.2.5 Vzájemné prolínání různých oblastí ţivota a aspektů osobnosti Kultury se dělí na „specifické“ a „difúzní“ Označujeme tím míru zdrţenlivosti při jednání s ostatními lidmi. Základem toho je vystihnout, zda se člověk s ostatními lidmi setkává v určitých „specifických“ oblastech ţivota a poznává proto jen určité aspekty jejich osobnosti, nebo zda je s nimi v kontaktu komplexně, s celou osobností a působí tedy „difuzně“. Češi vykazují jasné znaky difuznosti. V jejich případě můţeme pozorovat prolínání osobnostních aspektů „emocionálnost – racionálnost“, stejně jako jednotlivých oblastí jejich ţivota „práce – soukromí“, “role – osobnost“ a „formální – neformální struktury“ – a to prakticky ve všech sociálních situacích. Vše je se vším 31

propojené a komplexnost osobnosti a jejího ţivota je logický argument pro posuzování osobní spolehlivosti, upřímnosti a autenticity sociálního, stejně jako pracovního chování. [1]

6.2.6 Silný komunikační kontext Komunikace s vysokým kontextem je pro Čechy charakteristická. Upřednostňují takový styl komunikace, ve kterém je obsaţeno mnoţství nepřímých informací a je implicitnější, to znamená, ţe více pracuje s dodatečnými, nonverbálními signály, které musí být dodatečně interpretovány, vyvozeny z kontextu, a přitom jsou důleţité pro pochopení celkového významu daného sdělení. Češi proto velmi rádi říkají, ţe se vyjadřují „diplomatičtěji“, jelikoţ nemusejí říkat vše, co sdělit chtějí, nebo potřebují. Člověk si to můţe při přesném vnímání odvodit ze situace, protoţe bere v úvahu celkové souvislosti toho, co bylo řečeno, a zapojuje vlastní interpretační dekodér: Kdo řekl co, kdy, komu a za jakých okolností? Co tomu předcházelo? Co následuje nyní? [1]

6.2.7 Vyhýbání se konfliktům Češi o sobě říkají, ţe neumějí (tvrdě) diskutovat, ţe neumějí otevřeně mluvit o svých problémech, ţe jim jsou rozhovory tohoto typu nepříjemné, a proto se jim tam, kde je to jen moţné, vyhýbají. V kaţdém případě dávají moţnosti konfliktu se vyhnout před moţností se do konfliktu dostat. [1] Jak se tedy Češi k sobě v případě konfliktu chovají? Především se snaţí označení konfliktu vyhýbat tak dlouho, dokud je to moţné. Chovají se tak, jako kdyby ţádný konflikt neexistoval. Na konflikt se snaţí zapomenout, vytvoří si mezi sebou co moţná nejpříjemnější kontakt, a tím vytvoří také pozitivní společnou základnu. Konflikt se snaţí vymazat tak, aby v budoucnu jiţ dále nenarušoval jejich vztahy. [1]

32

6.2.8 Kolísavá sebejistota Pokud jde o sebevědomí a sebejistotu Čechů, podléhají poměrně velkým výkyvům. Oscilují mezi skromností a záměrným sebepodceňováním na straně jedné a sebepřeceňováním a přeháněním na straně druhé. Někdy působí téměř poníţeně, aby jindy zase věřili, ţe mají zřetelný náskok a nad ostatními jasnou převahu. To platí jak pro různé osoby, to znamená, ţe někteří Češi mají spíše větší a někteří spíše menší sebevědomí (jen výjimečně však přiměřené), tak i pro jednu a tutéţ osobu, kdy jednotlivci působí nevyrovnaně a oscilují mezi oběma extrémy. [1]

33

7 Dotazníkové šetření 7.1 Metodika práce Praktická část je zaměřena na vyhodnocení dotazníkového šetření, které bylo prováděno v průběhu praxe v USA, od května do září 2012, pomocí tištěných dotazníků. K vyplnění byli osloveni studenti, kteří pracovali na stejném místě jako já, ale také studenti pracující v okolí. Dotazníkové šetření probíhalo i po mém návratu, a to pomocí internetových stránek www.vyplnto.cz. Dotazník byl také zveřejněn na sociální síti Facebook.cz, a dále byl rozeslán mým přátelům, o kterých jsem věděla, ţe některé léto strávili v USA. Jelikoţ dotazník vyplnilo pouze 20 respondentů, bylo provedeno kvalitativní hodnocení a jednotlivé počty odpovědí jsou proto uváděny v tabulkách. Cílem tohoto dotazníkového šetření je zjistit, zda chování místních obyvatel, jejich ţivotní styl a přizpůsobení se k němu, ovlivnilo respondenty natolik, ţe přemýšlí o dalším vycestování, i případném budování kariéry v USA. Dotazník obsahoval 15 otázek, a vyskytují se v něm otázky jak otevřené, tak uzavřené. Vyhodnocení dotazníku je shrnuto v závěru.

34

7.2 Rozbor jednotlivých otázek Na kaţdou z otázek odpovědělo všech 20 respondentů. 1) Otázka: Za jakým účelem jste vycestovali? V této otázce respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí (min. 1). Většina respondentů však zaškrtla min. 2 – 3 odpovědi. ODPOVĚĎ

POČET

Vydělat peníze

7x

Získat jazykové zkušenosti

16x

Získat pracovní zkušenosti

8x

Poznat jinou kulturu Pouze cestovat

13x 0x

Tabulka č. 2; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

U této otázky většina mých respondentů zaškrtla vše, kromě odpovědi: Pouze cestovat. Na cestování je potřeba nejdříve vydělat, proto si také respondenti vybírali odpověď: Vydělat peníze. Myslím si, ţe většina z nich tyto vydělané peníze investovala právě do cestování, namísto drahých dárků. Dárky se opotřebují a vyhodí, kdeţto záţitky zůstanou. Mezi dalšími nejčastějšími odpověďmi bylo: získat jazykové zkušenosti a poznat jinou kulturu.

35

2) Otázka: Jak dlouho jste ţili v zahraničí? Respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. ODPOVĚĎ

POČET

1 – 6 měsíců

18x

Déle neţ rok

2x

Tabulka č. 3; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

U této otázky 90% respondentů vyuţilo studentského víza do USA, které je na 4 měsíce + 30dní cestování. 3) Otázka: Ve které zemi probíhala vaše praxe? Tato otázka je v dotazníku, jelikoţ má bakalářská práce měla být původně zaměřena na zahraniční praxi kdekoliv ve světě, ne jen v USA. Během léta jsem však usoudila, ţe bude lepší, kdyţ se zaměřím pouze na USA. Je tedy samozřejmé, ţe na tuto otázku odpovídali, v USA.

36

4) Otázka: Jakou profesi jste v zahraničí vykonávali? Respondent musel napsat odpověď svými slovy. ODPOVĚĎ

POČET

plavčík / plavčice

14x

číšník / servírka

3x

stevardka v autobuse

2x

filetovač ryb

1x

zástupce stavbyvedoucího

1x

Tabulka č. 4; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

V teoretické části této práce, v bodě o programu Work and Travel, je uvedeno: „Pracovní pozice jsou většinou sezónního charakteru, kde je americký trh bez problému schopen absorbovat příliv nových pracovních sil. Jedná se o pozice v turistických rezortech, hotelech, penzionech, národních a zábavních parcích, restauracích, stáncích rychlého občerstvení, bazénových areálech apod.“ [4] Podle odpovědí můţeme vidět, ţe respondenti opravdu vykonávali pracovní pozice, které jsou výše uvedeny. Nejvíce se však vyskytovala pozice plavčíka, z veliké většiny bazénového. Zaoceánský plavčík se vyskytl pouze v jednom z dotazníků. Druhým nejčastějším zaměstnáním byl číšník / servírka, stevardka v autobuse.

37

5) Otázka: Chovali se k Vám místní mile a nápomocně? Pokud ne, jaké chování bylo pro vás nejméně zátěţové. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

19x

Ne

1x Tabulka č. 5; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

Kromě jednoho z 20 respondentů všichni odpověděli, ano. Neměli ţádné problémy s tím, ţe by se k nim místní chovali nevhodně. Právě naopak, respondenti odpovídali pozitivně. Velice často se objevovali odpovědi o tom, jak američtí občané byli velmi přátelští a milí. Snaţili se, aby lidé, kteří přijeli navštívit jejich zemi, byli zde spokojeni. Jak uţ je výše uvedeno, respondenti si na chování amerických občanů nestěţovali. V odpovědích také uváděli, ţe byli velice překvapeni, jak se k nim chovali např.: úředníci v bankách, prodavačky v obchodech, apod.… Tvrdí o nich, ţe byli velice milý, ochotní a nápomocní. Jeden z mých 20 respondentů na otázku č. 5 odpověděl ne, a to proto, ţe američtí občané se podle něj chovali sobecky a s neúctou. Nemohu říci, ţe bych s ním souhlasila, ale i nesouhlasila. Co se týče sobectví, kaţdý je svým způsobem sobec, někdo více a někdo méně. Já osobně si nemyslím, ţe by byli Američané tolik sobečtí. Respondent však neuvedl konkrétní případ, kdy byli sobečtí. Nevím tedy, zda to bylo ve velké míře, či ne. Jelikoţ v jeho odpovědi bylo dále uvedeno, ţe ve Spojených státech je i přes to spousty dobrých lidí, soudím, ţe měl jen velmi špatnou zkušenost. Jeden z mých respondentů, který na tuto otázku odpověděl, ano, však dodal, ţe výjimkou v jejich chování bylo, nerespektování pravidel v prostorách bazénu. S tím souhlasím, jelikoţ s těmito problémy jsme se potýkaly celé léto, a to nejen s dětmi, ale i dospělými.

38

6) Otázka: Museli jste v zahraničí přizpůsobit svůj ţivotní styl místnímu? Pokud ano, v čem spočívaly zásadní změny. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

12x

Ne

8x

Tabulka č. 6; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření U této otázky převaţovala odpověď, ano. Jednou z hlavních změn, která se v odpovědích velice často vyskytovala, byla samozřejmě změna řeči. Kdyţ člověk cizím jazykem dlouho nemluví, nepouţívá ho, je samozřejmé, ţe trochu zapomene. Proto pro některé z mých respondentů mohlo být na začátku těţké více komunikovat. Postupem času se do toho člověk dostane a mluvit začne, jelikoţ je v kaţdodenním kontaktu s místními a všude slyší jen anglický jazyk. Můţe se však stát, ţe se na stejném bytě sejdou pouze Češi, kteří spolu nejen bydlí, ale i pracují. Tím pádem komunikace v anglickém jazyce není tak častá, neţ kdyby bydleli se studenty z jiných zemí a pracovali buď s nimi, nebo s americkými studenty. Další změnou ţivotního stylu podle mých respondentů, byly stravovací návyky. Podle některých mají v USA jídlo, po kterém se tloustne. Záleţí však na jedincích, jakým způsobem se stravují. Jedna z mých respondentek také zmínila, ţe zásadní změnou pro ni byla kaţdodenní jízda na kole, jelikoţ v ČR na kole vůbec nejezdí. Měly jsme stejný problém. Totiţ, kaţdému plavčíkovi z ČR, nebo ze Slovenska, který do USA přijede, je přiděleno kolo. Je uţ na něm, zda ho bude vyuţívat nebo ne, ale ve většině případů neexistuje jiná moţnost, jelikoţ bazény, na kterých pracují, nejsou poblíţ jejich domovů, tudíţ pěšky je to daleko, a samozřejmě také pomalejší. Jednou z dalších změn, oproti ČR, byla pracovní doba. Ta většinou začínala v 10:00 a trvala do 20:00. Někdo pracoval třeba 14dní vkuse, a poté měl 2 – 3 dny volno. Jinde bylo od zaměstnavatele dáno, ţe čeští plavčíci mají odpracovat 40 hodin týdně, 39

s minimálními přesčasy. Tím pádem pracovali pouze 4 dny v týdnu a zbylé 3 měli volné. 7) Otázka: Bylo pro Vás obtíţné adaptovat se v místním prostředí? Pokud ano, uveďte délku adaptace a její příznaky. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

1x

Ne

19x

Tabulka č. 7; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Jak je vidět v tabulce, kromě jednoho respondenta, všichni odpověděli, ne. Mnoho z nich však k odpovědi uvedlo, ţe zpočátku to pro ně samozřejmě změna byla, ale neměli problém se rychle přizpůsobit. Myslím, ţe mladí lidé dokáţou být velice přizpůsobiví. Respondenti také často uváděli, ţe díky českým kolegům, pro ně adaptace nebyla tak těţká. Jedna respondentka také odpověděla: „Uţ od začátku jsem věděla, ţe zapadám“. Podle jejího názoru se v USA vţdy cítila lépe neţ v ČR. 8) Otázka: Běţný ţivot v zahraničí, dal se srovnat s běţným ţivotem, na který jste zvyklí v domácím prostředí? Pokud ne, uveďte nejnápadnější rozdíly. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

9x

Ne

11x Tabulka č. 8; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

40

V této otázce nebyl zas tak veliký rozdíl mezi odpověďmi, ano a ne. Jak uţ je ale výše uvedeno, většinou studenti odcestují buď ve skupině, nebo ve dvojici, bydlí spolu, pracují spolu, tudíţ zvyknout si na nové prostředí a připadat si trošku jako doma, jde snadněji díky spolubydlení s Čechy. Kaţdý si postupem času zvykne. Jeden respondent uvedl, ţe ţivot v USA mu přišel jednodušší, ale to z toho důvodu, ţe zaměstnavatel se o vše postaral a oni jen pracovali, nakupovali, a pak cestovali. Je pravda, ţe se o ţádné měsíční platby a papírování nemusíte starat. Po příjezdu jen vyřídíte potřebné dokumenty, účet u banky, poté se uţ o vše stará zaměstnavatel. Tentýţ respondent také zmínil, ţe jeho finanční situace tam, byla v porovnání s ČR mnohem lepší. Vzhledem k odlišnému poloţení Spojených států a Evropy, bylo dalším rozdílem jiné klima, kdy se teploty pohybovaly okolo 40 stupňů Celsia, s velmi častou vlhkostí. Takovéto teploty jsou zde po celé léto, proto není překvapením, ţe Američané velice rádi pouţívají klimatizaci. Ať přijdete do jakéhokoliv obchodu, restaurace, banky apod., ihned pocítíte velký teplotní rozdíl, aţ 10 stupňů Celsia. Tyto rozdíly mezi vnitřní a venkovní teplotou, mají i ve svých domech, samozřejmě i autech. U nás je klimatizace pouţívána, ale ne s tak velikými rozdíly. Nejsme na to zvyklí, a proto s tím někteří respondenti měli ze začátku problém. Jeden z respondentů uvedl, ţe si všímal rozdílné mezilidské komunikace. Dalším, nápadným rozdílem, který uvedla jedna z respondentek, byl prodej alkoholu a cigaret. V USA je věková kategorie rozdělena jinak. Od 16 let můţete řídit automobil, kdeţto u nás pouze motocykl, automobil aţ od 18 let. V ČR osoba nabývá zletilosti dovršením 18. roku věku, kdeţto v USA aţ dovršením 21. roku věku. V případě, ţe si osoba mladší 21 let chce koupit alkohol, cigarety, nebo navštívit nějaký klub, tak se jí to rozhodně nepodaří. V kaţdém obchodě, či podniku je nutné předloţit průkaz totoţnosti. Další změnou, která se i v poslední době probírá v ČR, je kouření v restauracích. V USA je kouření ve všech restauracích a podnicích zakázáno, coţ uvítají nejen nekuřáci, ale věřím, ţe i spousty kuřáků. 41

9) Otázka: Byli jste v zahraničí natolik spokojeni, ţe byste si dokázali představit tam ţít? U jakékoliv odpovědi uveďte důvod. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

16x

Ne

4x Tabulka č. 9; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

Jedna z odpovědí, ne, neznamenala, ţe by tam dotyčný nechtěl ţít, jen by se tam na nějaký čas zase vrátil, ne však napořád. Další respondent uvedl, ţe právě díky odcestování si uvědomil, ţe je Čech, je hrdý na to, ţe je Čech, proto chce také v České republice zůstat a ţít. Respondenti s odpovědí, ano, by se vrátili. Díky moţnostem a ţivotní úrovni, která v USA je, Vám ţivot přijde jednodušší a příjemnější. Většina uvedla, ţe by se vrátila, buď znova na léto, nebo na rok a více. Někteří respondenti také uvedli, ţe by dokázali ţít, ne jen v USA, ale kdekoliv v zahraničí. (viz. Otázka č. 10)

42

10) Otázka: Vycestujete znovu? Pokud ano, do jaké destinace a na jak dlouho. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

18x

Ne

2x

Tabulka č. 10; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Kromě dvou respondentů by všichni chtěli vycestovat znova. Někteří z nich by rádi opět do USA, na 4 měsíce, nebo i déle. Věřím, ţe kdo nezaţil v USA opravdu špatnou zkušenost, tak by se tam kdykoliv vrátil znova. Je to Země ohromná, se spoustou moţností, jak pracovních, tak cestovatelských. Několik mých respondentů jsou pracující lidé, cestování je však stále láká. Dva z mých respondentů, ţeny, shodou okolností i bývalé absolventky VŠPJ, také pracovaly v USA, a to 3 léta po sobě. I kdyţ uţ mají stálou práci, pořád je pro ně velikým lákadlem odjet zpět. Někteří respondenti by rádi vyuţili víza na Nový Zéland, které je na celý jeden rok, dotyčný nemusí být studentem, ale musí mu být do 30 let. Dalším lákadlem je Kanada, kde je také moţnost vyuţít víza, stejné podmínky jako pro Nový Zéland, aţ na to, ţe Vám můţe být do 35 let. Dále v dotaznících byly uvedeny kontinenty, jako Afrika a Asie. Jedna z respondentek dokonce uvedla, ţe by ráda odcestovala do chudých oblastí Asie, jako dobrovolník, kde by měla moţnost vypomáhat těm, kteří to potřebují více, neţ ona. U respondentů, studentů se vyskytovaly odpovědi, ţe by rádi vyuţili moţnost Erasmu a odjeli studovat min. na 1 semestr do zahraničí. Jako nejčastější destinace se vyskytovali: Dánsko, Lotyšsko. Odpověď ne, se vyskytla pouze 2 krát, z důvodu finanční náročnosti. Náklady na vycestování do USA nejsou zrovna nízké. Jen letenka se pohybuje v cenové kategorii

43

od 10 000 do 20 000Kč záleţí, do jaké oblasti letíte. Dále je zapotřebí zaplatit agenturu, která Vám zařídí podklady pro víza, a v případě, ţe se jedná o práci plavčíka, tak také kurz, který je potřeba absolvovat. V neposlední řadě je důleţité mít nějakou hotovost do doby, neţ dostanete první výplatu. Nejniţší poloţky jsou jako poslední, a to za vízum na americké ambasádě v Praze.

11) Otázka: Byla pro Vás zahraniční praxe přínosem? Pokud ano, uveďte její kladné stránky. Pokud ne, uveďte její negativa. ODPOVĚĎ

POČET

Ano

20x

Ne

0x

Tabulka č. 11; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření Z tabulky vyplývá, ţe praxe byla přínosem opravdu pro všechny. Kaţdý respondent uvedl, ţe největším přínosem byla jazyková vybavenost. Kaţdodenním kontaktem s místními lidmi se jednotlivým respondentům zlepšoval anglický jazyk, čím více mluvili, tím lépe a rychleji se odbourávala jejich jazyková bariéra. Osobně si myslím, ţe cizí jazyk se člověk naučí nejlépe tím, ţe v dané zemi ţije alespoň 1 aţ 2 měsíce. Respondenti uváděli, ţe jedním z dalších přínosů, bylo poznání nové kultury, nových přátel. Čas trávený s nimi jim ukázal jiný ţivotní styl, ţivotní úroveň, moţnost ţít alespoň na chvíli stejně, jako oni. Amerika je „Země přistěhovalců“ [Nový, 2005], tím pádem měli moţnost poznat a jednat s lidmi různých národností. Někteří si našli přátele, se kterými udrţují kontakt dodnes a mají moţnost je znova navštívit. Díky době, kterou kaţdý v USA strávil, se naučil být mnohem více samostatný, nezávislý. Problémy a špatné zkušenosti, od zařizování, aţ po problémy, se kterými se potýkali respondenti na místě, povaţují s odstupem času také za přínos. Kaţdá zkušenost v ţivotě, špatná, nebo dobrá, je pro člověka přínosem. Hodně zkušeností nasbírali především v práci, kde trávili nejvíce času. Jak uţ jsem zmínila, setkávali se 44

denně s lidmi různých národností, museli být schopni s nimi jednat, kaţdý národ má svou kulturu, jiné jednání, jiné vyznání. Nemalým přínosem, který respondenti zmiňovali, je samozřejmě moţnost cestování. Uţ během léta se naskytne nějaký výlet, záleţí na tom, kde přesně bydlíte. To největší, nejdelší cestování však nastane ve chvíli, kdy skončí pracovní smlouva. Délka cestování se odvíjí od pracovní smlouvy a doby, na kterou je poskytnuto J1 vízum. Poté uţ je na kaţdém, kam se rozhodne cestovat, moţností je mnoho. 12) Otázka: Jste? Respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. ODPOVĚĎ

POČET

Muţ

8x

Ţena

12x Tabulka č. 12; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

45

13) Otázka: Odkud jste? Respondent musel napsat odpověď vlastními slovy. ODPOVĚĎ

POČET

Týn nad Vltavou

2x

Brno

1x

Trutnov

1x

Znojmo

1x

Jihlava

2x

Praha

6x

Ostrava

4x

Šumperk

1x

Úpice

1x

Frenštát pod Radhoštěm

1x

Dříteň

1x

Tabulka č. 13; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

46

14) Otázka: Vaše věková kategorie je? Respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. ODPOVĚĎ

POČET

18 – 22

10x

23 – 28

10x

29 – 34

0x

Tabulka č. 14; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

15) Otázka: Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzděláni? Respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí. ODPOVĚD

POČET

Základní

0x

Vyučen/a

0x

Vyučen/a s maturitou

8x

VŠ, VOŠ

12x

Tabulka č. 15; Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

47

8 Interpretace výsledků šetření V tomto bodě praktické části jsou uvedeny mé vlastní postřehy k některým otázkám dotazníku. V otázce č. 1: Za jakým účelem jste vycestovali? Nejčastěji vyskytovanou odpovědí bylo: „Získání jazykových zkušeností“ Sama ze své zkušenosti mohu říci, ţe jazyk se člověk naučí nejlépe tím, ţe v dané zemi po nějakou dobu ţije. Druhou nejčastější odpovědí bylo: „Poznat jinou kulturu“. Poznání nové kultury je jen k prospěchu kaţdému. Kdyţ člověk vycestuje pouze na dovolenou, na 1 – 2 týdny, pozná místní obyvatele, ale jako turista, kdeţto v případě, ţe tam začne ţít, pracovat, najde si přátele, tráví s nimi volný čas. Je to moţnost poznat je z jiného pohledu. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy] Další otázkou, tedy otázkou č. 5: Chovali se k Vám místní mile a nápomocně? Respondenti neměli problém s chováním místních, veliká většina se o jejich chování vyjadřovala pozitivně. Souhlasím s respondenty v tom, co se chování Amerických občanů týká, jsou milí za všech okolností. A proto bych zde zmínila kulturní standard: Potřeba sociálního uznání. Jak říká [Nový, 2005]: „ Podstatný význam pro obraz o vlastní osobě, resp. pro sebehodnocení, má zpětná sociální vazba. Člověk ji poskytuje ostatním, ale zároveň očekává, ţe se mu jí rovněţ dostane“. Američané se chovají velmi přívětivě a mile, rádi Vám pomohou, ale očekávají, ţe se k nim budete chovat stejným způsobem. Očekávají vrácení zpětné sociální vazby. Kdyţ se však podíváme na chování nejen zaměstnanců jednotlivých úřadů, obchodů a dalších podniků, ale i občanů České republiky, můţeme říci, ţe jejich chování je naprosto odlišné. Nejen z vlastní zkušenosti, ale i ze zkušeností mých kolegů mohu konstatovat, ţe čeští spoluobčané bývají často velice nepříjemní, ať jste kdekoliv. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy] Mohli bychom tady také najít určitou spojitost s kulturním standardem USA, a to: Patriotismem. V teoretické části je řečeno: „Američané jsou velice pyšní na svůj národ“[Nový, 2005]. Chovají se tedy takovým způsobem, aby návštěvníkům jejich 48

země dokázali, ţe mají být na co hrdí. K tomu, jak moc velcí jsou patrioti, dokazuje i to, ţe na svých domech vyvěšují americkou vlajku. Nejsou to malé vlaječky, ale prapory, které u nás můţeme vidět, kdyţ je státní svátek. Domů, kteří vlajku nemají, je opravdu málo. Jak to potom vypadá 4. července, na Den Nezávislosti? Americké vlajky jsou všude, na kaţdém domě, některá auta mají také americké vlajky. V obchodech všude vidíte barvy vlajky, napečené a nazdobené cukroví v barvách vlajky a zdobené vlajkami. Je to pro ně veliká sláva. [zdroj: dotazníkové šetření, postřehy] U otázky č. 6: Museli jste v zahraničí přizpůsobit svůj ţivotní styl místnímu?, bych ráda podotkla věci, týkající se stravovacích návyků, které respondenti zmiňovali, jako nejčastější změnu. Někteří z nich tvrdili, ţe je v USA jídlo, po kterém se tloustne. To samozřejmě ano, ale ne jen v Americe. Proč se o Američanech říká, ţe mají ve své zemi mnoho obézních lidí? Protoţe milují fast foody, velice často také navštěvují restaurace, jsou pohodlní, takţe místo, aby si doma něco uvařili, tak pro jídlo dojedou. Je na kaţdém jedinci, jak se rozhodne v cizí zemi stravovat. Samozřejmě, ţe se musí přizpůsobit potravinám, které mají, ale to neznamená, ţe musí jíst stejně, jako oni. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy] U otázky č. 7: Bylo pro Vás obtíţné adaptovat se v místním prostředí? Mohu pouze souhlasit s respondenty. Vzhledem k tomu, ţe jsem také vycestovala s českou kolegyní, tak adaptace byla mnohem jednodušší. A na názor jedné z respondentek, která uţ od začátku věděla, ţe zapadá do místní komunity. Nevím, čím to je, nejspíše ekonomickou situací, jaká v ČR panuje, také přístupem lidí k ţivotu, málo optimismu, ţivotní podmínky. USA je mocná země, která nabízí spousty moţností, mnoho lidí z různých koutů světa těchto moţností vyuţívá, odcházejí tam za prací, lepším ţivobytím. Není tedy divu, ţe Spojeným státům se říká: „Země přistěhovalců“. [Nový, 2005]. Ráda bych s respondentkou souhlasila, moje pocity byly stejné. Právě naopak, větší kulturní šok jsem utrpěla po návratu z USA. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy]

49

U otázky č. 8: Běţný ţivot v zahraničí, dal se srovnat s běţným ţivotem, na který jste zvyklí v domácím prostředí? Zde zásadním rozdílem, i kdyţ ho uvedli jen někteří, byla blízkost rodiny a přátel, kaţdý byl najednou v jiném prostředí, musel se o sebe postarat sám. Určitě jim blízcí chyběli, ale také myslím, ţe právě tohle odloučení prospělo. Kdyţ se najednou ocitnete na jiném kontinentě, kam let trvá půl dne, začnete jinak přemýšlet. Všude slyšíte pouze anglický jazyk, pohybují se kolem vás rozdílní lidé, nakupujete jiné potraviny, musíte se přizpůsobit. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy] K této otázce jeden kolega uvedl, ţe si všímal rozdílné mezilidské komunikace, proto bych zde poukázala na jeden z kulturních standardů USA, a to: Rovnost. Jak uvádí [Nový, 2005] „Pro interakci mezi lidmi není rozhodující sociální postavení, projevuje se snaha o rovnocennost ve vztazích“ Toho se Američané drţí, a také se podle toho chovají. „Jejich přesvědčení o rovnosti šancí a s ním spojená moţnost postupu a kariéry – tvrdá práce přináší úspěch, se projevuje v jejich komunikaci“.[Nový, 2005] Jak uţ je několikrát zmíněno, jsou velice milí, přátelští, ochotní, snaţí se vyjít vstříc kaţdému. I kdyţ si udrţují určitý odstup, tak jim zároveň zůstává ochota a vstřícnost. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy] Otázka č. 9: Byli jste v zahraničí natolik spokojeni, ţe byste si dokázali představit tam ţít? Fakta, která najdeme pod touto otázkou, v kapitole 7 ukazují, ţe respondenti by neměli problém ţít v USA. Byli zde nesmírně spokojeni, vše funguje. Lidé se chovají tak, jak mají, dodrţují pravidla. Prostředí, příroda je krásná. Mají všechno, oceán, řeky, hory, jsou velice pyšní na svou ústavu, „patriotismus“, proto se ani velká část Američanů nezajímá o jiné kontinenty, jsou spokojeni s tím, co mají, tudíţ nepotřebují ţít někde jinde. [zdroj: dotazníkové šetření, vlastní postřehy]

50

9 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zjistit míru explorace vlivu zahraniční praxe na ţivotní styl vysokoškolských studentů, posouzení míry vlivu adjustace a osobní spokojenosti s průběhem praxe, jejími podmínkami a ţivotním stylem ve vybrané lokalitě na rozhodnutí pro realizaci budoucí profesní kariéry v zahraničí nebo v domácím prostředí. Teoretická část, jako první poskytuje informace o tom, co vlastně znamená ţivotní styl, jak vypadá standardní ţivotní styl vysokoškolských studentů, a jaké faktory ho ovlivňují. Dalším bodem je stručná charakteristika Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, oboru cestovní ruch, a jeho moţnostech praxe. Následuje představení programu Work and Travel, který umoţňuje odcestovat do USA. V neposlední řadě stručný popis USA z hlediska geografie a demografie. Posledním bodem teoretické části jsou kulturní standardy USA a ČR. V praktické části je rozebráno dotazníkové šetření, které bylo prováděno během praxe v USA od května do září, ale i po návratu. Nyní bude shrnuto do závěru. Dotazníkové šetření, probíhalo v průběhu mé praxe, od května do září, 2012, pomocí tištěných dotazníků, kdy byli na místě osloveni respondenti o vyplnění. Po mém návratu byl dotazník zveřejněn na internetových stránkách www.vyplnto.cz, a také na sociální síti Facebook.cz Má bakalářská práce je zaměřena na praxi v USA, kde respondenti ve věkové kategorii od 18 do 28 let strávili 4 - 12 měsíců, nejčastěji na pozici bazénového plavčíka. Při vyplňování dotazníků převládaly ţeny. V dnešní době je celkem pravidlem, ţe kaţdoročně do zahraničí vycestuje mnoho studentů. Jak vychází z mého dotazníkového šetření, největším lákadlem je poznání nové kultury, vylepšení jazyka, získaní zkušeností, nejen ţivotních, ale i pracovních, a v neposlední řadě je to cestování.

51

Kdyţ se však zaměříme na ţivotní styl českých vysokoškolských studentů v USA, který se od toho, na který byli zvyklí v ČR, lišil. Hlavně tím, ţe odjeli pouze pracovat, ne studovat. Neměli tedy povinnost školní docházky a plnění úkolů. Věnovali se pouze práci, ve svém volném čase poznávali, cestovali a učili se novým věcem. Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe respondenti neměli s přizpůsobením se místnímu ţivotnímu stylu nějaké problémy. Nejnápadnějším rozdílem byl samozřejmě anglický jazyk, a jako druhým, nejčastěji se vyskytovaným rozdílem, byla strava, které se museli přizpůsobit. Velikým plusem pro kaţdého však bylo spolubydlení s Čechy, většina uvedla, ţe díky tomu pro ně aklimatizace do místního prostředí netrvala tak dlouho a byla jednodušší. Kdyţ se podíváme, jak moc respondenty ovlivnilo chování místních v průběhu jejich pobytu, můţeme říci, ţe byli velice spokojeni, jelikoţ pouze jeden z respondentů odpověděl, ţe spokojený nebyl. Důvodem pozitivních názorů na chování místních byly některé kulturní standardy, které se liší od těch českých. Zde bych proto uvedla kulturní standard: Potřeba sociálního uznání. Jak říká [Nový, 2005]: „Velice důleţitý je „smalltalk“, prohodit pár slov, jelikoţ přispívá k vytváření dobré, příjemné atmosféry“. Respondenti na toto chování velice často upozorňovali. Byli mile překvapeni, jak se k sobě obyvatelé chovají, i kdyţ se dobře neznají, a stejně tak se chovali i k respondentům, kteří na takové vlídné chování nejsou zvyklí. Jedno mne v jejich chování však zklamalo. Opět, jak uvádí [Nový, 2005]: „Američané na odmítnutí reagují velice citlivě. Negativním odezvám a negativnímu ladění přikládají velikou váhu. Proto se někdy sliby a přísliby vyslovují uţ jen kvůli milé atmosféře, aniţ by byly chápány jako závazné“. Setkávaly jsme se s tím velice často, něco slíbili, jen aby zapůsobili na druhé, ale přitom nic nesplnili. Jak je zvykem v ČR, kdyţ uţ něco slíbím, tak to i splním. Čeho si respondenti dále všímali, byly vztahy zaměstnavatele ke svým zaměstnancům, kteří se k nim chovali, jako sobě rovným. Zde si můţeme povšimnout dalšího kulturního standardu ovlivňujícího respondenty, a tím je: Rovnost. [Nový, 2005] uvádí: „Američané jsou přesvědčeni o rovnosti šancí a s ním spojenou moţností postupu a

52

kariéry – tvrdá práce přináší úspěch. Tomuto přesvědčení věří a podle toho většinou i jednají“, proto chování zaměstnavatele bylo takové. Co však bylo pro respondenty obtíţné, je jeden z českých kulturních standardů: Kolísavá sebejistota, kde [Nový, 2005] uvádí: „Pokud jde o sebevědomí a sebejistotu Čechů, podléhají poměrně velkým výkyvům. Oscilují mezi skromností a záměrným sebepodceňováním na straně jedné a sebepřeceňováním a přeháněním na straně druhé. Někdy působí téměř poníţeně, aby jindy zase věřili, ţe mají zřetelný náskok a nad ostatními jasnou převahu“. Jsme malým národem, kterému chybí více odvahy a sebejistoty. To se můţe v cizím prostředí projevit, jako slabina. Američané to tak nevnímali, spíše upozorňovali, ţe bychom měli být více průbojní. Z toho si respondenti vzali příklad. O Američanech se však nedá říct to samé. Od malička vyrůstají, jako patrioti, [Nový, 2005]: „Američané jsou velice pyšní na svůj národ a také od ostatních očekávají respekt a uznání, a ne kritické poznámky“. Patriotismus je prvním důvodem jejich sebevědomí. Druhým důvodem je: Orientace na výkon, jak opět uvádí [Nový, 2005]: „Úspěch, chvála a odměna zvyšují sebedůvěru“. „Vítězům není záviděno, ale jsou obdivováni, a jejich výkon bývá hodnocen s uznáním“. Toto jsou, řekla bych hlavní důvody jejich sebejistoty. Kaţdý z respondentů si toho mohl povšimnout, zejména v pracovní době, kde mohl vidět, jak se rodiče chovají ke svým dětem, a jak komunikují mezi sebou. Pro mě a mou kolegyni bylo velikým překvapením, jak sebevědomě a sebejistě se chovaly dívky niţšího věku. Můţeme tedy říci, ţe chování místních respondenty ovlivnilo z té dobré stránky. K tomu bych ráda uvedla jeden z mých velice příjemných záţitků během léta. Jedná se o dvě naprosto rozdílné osoby pracující pro stejnou společnost, jako já a moje spolucestující. První osobou je pán vyššího věku, okolo 65 let, Američan, ţijící se svou manţelkou pocházející z Jiţní Ameriky, který pracoval jako údrţbář našeho bazénu. Oblíbil si nás natolik, ţe pokaţdé, kdyţ přijel na bazén, dovezl nám jídlo, a kdyţ byla volná chvíle, tak si přisedl a popovídal. Druhou osobou byl velice vzdělaný a zcestovalý otec rodiny, černé pleti, který pracoval jako hlídač pro celé sousedství, kde byl náš bazén. Také nám nosil jídlo, velice často konverzoval a vzal nás na několik výletů. 53

Všeobecně odpovědi respondentů na obyvatele Spojených států, jejich chování, styl ţivota, vyjadřování a přístup k ostatním, byly velice pozitivní. Ţivotní styl byl sice o něco jiný, ale bylo snadné se přizpůsobit a začít ţít, jako místní. Často uváděli, ţe se cítili lépe neţ doma, byli velice spokojeni s ţivotní úrovní, která se podstatně lišila od té v ČR. Většina z nich přemýšlí o návratu, opět na letní sezónu, nebo i déle, ne však na takovou dobu, aby zde začali ţít a budovat kariéru. To z toho důvodu, ţe by nebyli poblíţ své rodině a přátelům. Věřím však tomu, ţe pokud by v USA některý z nich potkal někoho zajímavého, zamiloval se, dostal moţnost dobrého a slušného zaměstnání, bydlení, tak by zůstal. Vůči rodině by to nebylo férové, mě osobně by to však problém nedělalo. Svou rodinu miluji, ale ekonomická situace v ČR mě děsí čím dál více, proto bych se ničemu nebránila. Někteří respondenti by rádi vycestovali i do jiných zemí, nejčastější vyskytovanou byl Nový Zéland a Kanada. Ze závěru tedy vyplývá, ţe kaţdý z respondentů byl rád, ţe do USA vycestoval. Jeden z nich si uvědomil, ţe díky této návštěvě je hrdý na svou českou národnost a chce v České republice ţít. Pro ostatní to byla nemalá zkušenost, která jim poskytla jiný pohled na svět, pomohla odstranit jazykovou bariéru, moţnost osamostatnění se a poznání něčeho úplně jiného. Veškeré pozitivní, i negativní zkušenosti, od spolupráce s agenturou, vyřizováním víza, aţ po pobyt a cestování, berou respondenti jako přínos. Nikdo neříká, ţe budete v jiné zemi spokojeni více, neţ doma v ČR, ale můţete být. Dokud to člověk nezkusí, nemůţe posoudit. Uţ jen to, ţe člověk dokáţe sebrat odvahu a odjet, mu dá do ţivota mnoho.

54

seznam pouţitých zdrojů [1] NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Spolupráce přes hranice kultur. 1. vyd. Praha: Management Press, 2005, ISBN 80-7261-121-6 [2] doc. PhDr. Petr Sak, CSc., Mládeţ na křiţovatce. Sociologická analýza postavení mládeţe ve společnosti a její úlohy v procesech evropeizace. 2. vyd. Praha: Svoboda Servis, 2004. 240 s. ISBN 80-86320-33-2. [3] ŠMÍDOVÁ, Olga. Ţivotní styl-styl ţivota. In: Jak se rodí sociologický výzkum: k problémům výzkumu transformace sociální struktury československé společnosti. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992, s. 128-134. ISBN 80-7066-660-9. [4]

Wikipedia,

Ţivotní

styl:

[online].

[cit.

2013-03-12].

Dostupné

z:

[5]

VŠ

poradenství:

[online].

[cit.

2013-04-07].

Dostupné

z:

[6] Vysoká škola polytechnická: www.vspj.cz. [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: [7] Obor cestovní ruch: www.vspj.cz. [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: [8] Praxe pro obor cestovní ruch: www.vspj.cz. [online]. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z: [9] Czech-us: [online]. [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: [10]

Geografie

USA:

[online].

[cit.

2013-03-18].

Dostupné

z:

[cit.

2013-03-23].

Dostupné

z:

[11]

Geografie

USA:

[online].

55

[12]

Demografie

USA:

[online].

[cit.

2013-03-23].

Dostupné

z:

[13]

Wikipedia:

[online].

[cit.

2013-03-23].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Demografie_USA

56

seznam tabulek Tabulka č. 1: Podmínky programu Work and Travel Tabulka č. 2 – 16: Otázky z dotazníku Tabulka č. 2: Za jakým účelem jste vycestovali? Tabulka č. 3: Jak dlouho jste ţili v zahraničí? Tabulka č. 4: Jakou profesi jste v zahraničí vykonávali? Tabulka č. 5 : Chovali se k Vám místní mile a nápomocně? Tabulka č. 6: Museli jste v zahraničí přizpůsobit svůj ţivotní styl místnímu? Tabulka č. 7: Bylo pro Vás obtíţné adaptovat se v místním prostředí? Tabulka č. 8: Běţný ţivot v zahraničí, dal se srovnat s běţným ţivotem, na který jste zvyklí v domácím prostředí? Tabulka č. 9: Byli jste v zahraničí natolik spokojení, ţe byste si dokázali představit tam ţít? Tabulka č. 10: Vycestujete znovu? Tabulka č. 11: Byla pro Vás zahraniční praxe přínosem? Tabulka č. 12: Jste? Tabulka č. 13: Odkud jste? Tabulka č. 14: Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání?

57

seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník Dobrý den. Jmenuji se Klára Panochová a jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor Cestovní ruch. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma „ Ţivotní styl vysokoškolských studentů na zahraniční praxi“. Důvodem výběru tohoto tématu byly vlastní pracovní i cestovatelské zkušenosti z pěti měsíčního pobytu v USA. Cílem mé bakalářské práce je, zjistit, jak zahraniční praxe ovlivňuje ţivotní styl studentů během, ale i po skončení pobytu a míru spokojenosti ovlivňující setrvání v zahraničí nebo rozhodnutí pro návrat do domácího prostředí. Prosím o vyplnění dotazníku, který je součástí výzkumné části práce a bude slouţit pouze pro její účely. 1. Za jakým účelem jste vycestovali? Vydělat peníze

Získat

jazykové Získat

zkušenosti

pracovní Poznat

zkušenosti

jinou Pouze cestovat

kulturu

2. Jak dlouho jste žili v zahraničí? 1 – 6 měsíců

6 – 12 měsíců

Déle neţ rok

3. Ve které zemi probíhala vaše praxe? 4. Jakou profesi jste v zahraničí vykonávali?

58

5. Chovali se k Vám místní mile a nápomocně? Ano

Ne

Pokud ne, jaké chování bylo pro vás nejméně příjemné (nejvíce zátěţové) :

6. Museli jste v zahraničí přizpůsobit svůj životní styl místnímu?

Ano

Ne

Pokud ano, v čem spočívaly zásadní změny?

7. Bylo pro Vás obtížné adaptovat se v místním prostředí? Ano

Ne

Pokud ano, uveďte délku adaptace a její příznaky?

8. Běžný život v zahraničí, dal se srovnat s běžným životem, na který jste zvyklí v domácím prostředí? Ano

Ne

Pokud Ne, uveďte nejnápadnější rozdíly.

9. Byli jste v zahraničí natolik spokojení, že byste si dokázali představit tam žít? Ano

Ne

U jakékoliv odpovědi uveďte důvod.

59

10. Vycestujete znovu? Ano

Ne

Pokud ano, tak do jaké destinace a přibliţně na jak dlouho.

11. Byla pro Vás zahraniční praxe přínosem? Ano

Ne

Pokud ano, uveďte její kladné stránky. Pokud ne, uveďte její negativa. 12. Jste muţ

Ţena

13. Odkud jste? 14. Vaše věková kategorie je? 18 – 22

23 – 28

29 - 34

15. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Základní

Vyučen/a

Vyučen/a s maturitou

VŠ, VOŠ

Děkuji za vyplnění dotazníku.

60