Životní prostředí Tento dokument je zařazen v kategorii: Životní prostředí;
Ovzduší Hygienická služba zaznamenala výrazné snížení znečištění ovzduší ve městě již počátkem devadesátých let minulého století a v současné době již neregistruje překračování přípustných denních limitů u žádné monitorované škodliviny (oxid siřičitý, oxidy dusíku). V důsledku kombinace několika faktorů (údržba fasád a komunikací, změny v zemědělském obhospodařování pozemků apod.) došlo rovněž k redukci zatížení ovzduší polétavým prachem a prašným spadem, přičemž překračování povolených limitů (12,5 g.m2.měsíc1) dochází pouze ojediněle. V roce 2005 byl na hlavní křižovatce instalován imisní monitoring, který zobrazuje aktuální imisní hodnoty škodlivých látek, a to především z dopravy. Nyní je tedy možné porovnat dříve předpokládané hodnoty se skutečnými imisemi. Nejvíce je překračován imisní limit pro tuhé znečišťující látky frakce PM 10. Naopak předpokládané vysoké hodnoty pro NOx jsou v podlimitní koncentraci. Významným zdrojem znečišťování ovzduší ve městě ovšem zůstává nadále silniční doprava. Monitorované hodnoty dopravních emisí zatím nedosahují hladin dráždivých nebo rizikových pro zdraví (roční průměrné koncentrace škodlivin překračovány nejsou, krátkodobé průměrné koncentrace škodlivin jsou překračovány, limit překročení 5 % v roce je většinou dodržen). Emise motorových vozidel obsahují mnoho škodlivých látek (oxidy dusíku, oxid uhelnatý, olovo, různé uhlovodíky, aldehydy, ketony a mnohé jiné). Poněvadž se vyskytují a jsou rozptylovány víceméně paralelně s oxidy dusíku, které se většinou nejvíce blíží limitním hodnotám ukazatelů imisního stavu z hlediska ochrany ovzduší, lze předpokládat, že i jejich imise jsou na přijatelných úrovních. Výraznější zlepšení celkové imisní situace s pozitivním dopadem na zdraví a zdravé životní podmínky obyvatelstva se očekává zejména po zahájení provozu na obchvatu Starého Města a Uherského Hradiště (přeložka I/50), který odvádí část tranzitní dopravy mimo zastavěné území. Dochází k většímu rozložení dopravy v území, a tím i k plošnému rozptýlení liniových zdrojů znečištění ovzduší. Hlukové poměry jsou nepříznivé především podél hlavních frekventovaných komunikací, kde monitorované hlukové hladiny překračují povolený hygienický limit (nová, příp. i stará zátěž). Po realizaci navržených silničních staveb dojde k výraznějšímu snížení dopravní intenzity na silničních komunikacích, a tím i ke snížení hlukových hladin. Výjimku představuje pouze třída marš. Malinovského v Uherském Hradišti, kde se zátěžové hodnoty do roku 2015 nesníží (bude zde i nadále překračována limitní hladina hluku o 6 dB(A) – den a 8 dB(A) – noc). U navržených dopravních tras je proto nutné postupovat dle zásad protihlukové ochrany přilehlých ploch (protihlukové stěny a clony, v místech těsné zástavby u komunikací bez možnosti protihlukových opatření na komunikaci osadit domy vhodným typem oken nebo provést i protihlukovou izolaci budovy). Pozitivní změnu představuje snížení emisí z centrálního tepelného zdroje (CTZ). V roce 2001 byla provedena zásadní rekonstrukce městské tepelné soustavy, která spočívala v modernizaci centrálního zdroje, ve výměně stávajícího parního rozvodu za horkovodní rozvod a v propojení tří původně dílčích soustav v jeden systém (soustavy Střed, sídliště Mojmír II a Východ). CTZ dnes při použití pevných paliv s nízkým obsahem síry a účinnou filtrací vytváří podmínky pro lepší rozptyl škodlivin v ovzduší (plynofikace společně s intenzivní dopravou vytváří příhodné podmínky pro nárůst imisních koncentrací oxidů dusíku v území). Centralizace části zdrojů na území města vytváří lepší podmínky pro překonání inverzní vrstvy, nikoliv však vždy, neboť určitou nevýhodou je nízká výška komína kotelny CTZ z důvodů ochranných pásem leteckého koridoru a leteckého provozu. Plynofikace města je bezesporu výhodná z důvodů minimalizace tuhých podílů a oxidu siřičitého emitovaných do ovzduší, oxidy dusíku však zůstávají. Ojedinělé zdroje znečišťování, které nevyužívají plynofikace v území nebo elektřiny, by měly do budoucna splňovat podmínky ekologicky šetrného výrobku (např. kotle na dřevo).
Voda Pitná voda zdroje vody (Kněžpole, Ostrožská Nová Ves, Salaš omezeně) mají svoje úpravny, prameniště s vyhlášenými pásmy ochrany vod mají dostatečnou kapacitu i do budoucna. Akumulace vody je zajištěna vodojemy do čtyř tlakových pásem a samostatně Vésky a Míkovice s dostatečnou kapacitou. Město má dostatečné zásobování pitnou vodou přivaděči skupinových vodovodů z jednotlivých významných zdrojů pitné vody, vodovodní síť plně pokrývá potřeby města v celé souvislé ploše zástavby a je vzájemně propojena. Vodovodní řady z eternitových trub (osinkocementová, negativní vliv na zdraví) budou postupně rekonstruovány, jsou velmi poruchové. Kapacita zdrojů, vodojemů a přivaděčů je dostatečná. Komunální vody většina města je odkanalizována do modernizované ČOV Uherské Hradiště – Mojmír. V provozu je i ČOV Vésky, její zrušení a přepojení odpadních vod na ČOV Uh. Hradiště se již projekčně připravuje.
Povrchové vody hlavním páteřním tokem celého území je řeka Morava. Původně meandrovala v široké údolní nivě. V současné době je zcela regulovaná a má upravené koryto v celé délce řešeného území. Během povodně v roce 1997 došlo i přes tento fakt k vybřežení a zaplavení údolní nivy včetně zastavěného území. Q100 řeky Moravy bylo po povodních upraveno na 816,5 m3/s (jez Spytihněv). Po provedené rekonstrukci je kapacita ochranných hrází 700 – 800 m3/s. Průměrný průtok Moravy činí cca 55 m3/s. V minulosti byla Morava částečně svým korytem, částečně laterálním kanálem splavněna, především pro účely dovozu lignitu a surovin pro firmu Baťa. Druhým větším tokem okresu Uherské Hradiště je řeka Olšava, která se vlévá do Moravy nad obcí Kostelany. Plocha povodí činí 520 km2. Je rovněž jako řeka Morava regulována v rozsahu řešeného území na Q100. Pouze v krátkém úseku na k.ú. Míkovice zůstal zachován přirozený neregulovaný tok, který byl vyhlášen jako přírodní památka Olšava, a dále zbytky původních meandrů, které jsou postupně zazemňovány a zanikají. Ostatní toky, které se vyskytují v území, jsou malé a vodohospodářsky nevýznamné. V letním suchém období mají často minimální průtoky a plochy jejich povodí nejsou větší než několik km2. V značné míře jsou při průchodu přes intravilán zatrubněné. Povodňová rizika a protipovodňová opatření povodňové stavy jsou možné prakticky od všech toků a svažitých ploch v okolí intravilánu. Samozřejmě nejvážnějším problémem jsou velké toky Morava a Olšava. Tyto povodňové stavy trvají dlouho a na jejich příchod se lze přichystat. U malých toků je doba trvání povodně krátká (desítky minut), ale jejich příchod je velmi rychlý a prudký. U těchto případů je nutné se zaměřit na prevenci (údržba vtokových objektů, omezit v maximální míře možnost jejich ucpání apod.). V roce 1997 došlo k povodni na řekách Morava a Olšava, která zasáhla podstatnou část území města. Na tuto situaci reagoval „Generel protipovodňových opatření na řece Moravě“ (Povodí Moravy, a.s.), který pro ochranu hradišťské aglomerace počítal s využitím inundačního prostoru na pravém břehu řeky Moravy pro částečnou akumulaci a transformaci extremních průtoků a pro ochranu obou měst a rovněž obcí na pravém břehu za plavebním kanálem pomocí poldru v úseku pod Kudlovickým potokem, nacházejícího se v téměř celém prostoru mezi řekou Moravou a státní silnicí St. Město – Huštěnovice. Po povodni na jaře 2006 navrhlo Povodí Moravy nové řešení protipovodňových opatření na ochranu Starého Města, Rybáren a Uherského Hradiště, v současné době se tento návrh dopracovává. Eroze konfigurace svahů v některých lokalitách města (Mařatice) umožňuje výrazný rozvoj vodní eroze. Místní pahorkatina se vyznačuje krátkými, ale značně prudkými svahy. Tyto vlastnosti terénu jsou umocněny vlastnostmi místních půd (hnědozemě na sprašovém podkladě jsou erozně velmi málo odolné) a způsobem užívání pozemků. Osevní postupy obsahují ještě stále velké procento erozně nevhodných plodin ( kukuřice, slunečnice apod.). Nejvážnější je situace v povodí Vinohradského potoka, k výrazné erozi a sesuvům dochází v korytě toku, které je ve spodní části zatrubněné a vyústěné do slepého ramene Moravy „Mařackého“. Protipovodňová a protierozní opatření v povodí Vinohradského potoka a ve vlastním korytě řeší zpracovaná projektová dokumentace.
Půda Není zaznamenáno výrazné zatížení zemědělského půdního fondu těžkými kovy. Ojedinělý výskyt chromu a olova je registrován pod limitními hodnotami, slabší zatížení kadmiem je sledováno v oblasti hospodaření Agrokomplexu Kunovice,a.s. Problémem ovšem zůstává eroze. Větrná eroze se snížila díky změnám v zemědělském obhospodařování pozemků (převládající větry severjih), avšak vodní eroze ohrožuje svažité pozemky v okolí sídliště Východ a Mařatic.
Zeleň Zeleň představuje významnou součást životního prostředí člověka. Zejména na území města mají plochy zeleně nezastupitelnou úlohu, která spočívá především ve vytvoření mikroklimatu uvnitř města a v přirozeném zapojení města do okolní krajiny. Plochy zeleně ve městě a jeho okolí lze rozdělit podle účelu do následujících kategorií: Veřejná zeleň plochy veřejné zeleně (parky, veřejná prostranství, uliční zeleň) představují především zeleň v urbanizovaném území. Nejvýznamnějšími plochami veřejné zeleně v zastavěném území Uherského Hradiště jsou plochy parků. Plošně nejrozsáhlejší jsou Smetanovy sady (4,5 ha), které z jižní strany vymezují náměstí Míru. Přímo v centrální části města se nacházejí dvě parkově upravené plochy. Jedná se o plochu Bastionu (1,0 ha), která je umístěna uvnitř vnitrobloku u Palackého náměstí. Další plochou je park mezi ulicí Nádražní a Obchodní akademií (1,0 ha). Všechny tyto tři plochy jsou průběžně udržovány, mají vybudovaný systém pěších komunikací a jsou doplněny lavičkami. Parky jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, avšak vzhledem k jejich stáří budou vyžadovat postupnou, etapovitou rekonstrukci.
Ostatní veřejná zeleň se omezuje na drobnější plochy, na kterých jsou provedeny méně náročné parkové úpravy. Jedná se především o plochu Moravního náměstí, plochu mezi železnicí a ulicí Na Stavidle, podél ulice Jiřího z Poděbrad, a plochu před Knihovnou BBB. Veřejná zeleň je také součástí všech tří náměstí, ale ve velmi omezené formě. V místních částech Uherského Hradiště je situace velmi rozdílná. V Mařaticích jsou plochy veřejné zeleně lokalizovány v prostoru návsi, před zimním stadionem a u sídliště Na Rybníku. V Jarošově je dominantním prostorem náves s upravenými plochami zeleně kolem kostela a samotné návsi. V případě místních částí Sadů, Vések a Míkovic se veřejná zeleň omezuje pouze na plochy malého rozsahu, které se většinou nacházejí v centru obce. Město Uherské Hradiště spravuje celkem 72 ha veřejných travnatých ploch, ročně ošetřovaných pěti až deseti sečemi. Nově přibyla lokalita Rochůs s výměrou 70 ha, mající obrovský biologický potenciál. V současné době se zpracovávají studie a vede se diskuse s veřejností na téma, jak pojat budoucí vzhled této lokality. Stávající rozlohu veřejné zeleně ovšem ohrožuje zahušťování stávající zástavby v centru města a rozvoj automobilismu, který se projevuje rostoucími nároky na zřizování nových parkovacích ploch. Z hlediska zájmů ochrany životního prostředí není taková výstavba žádoucí. To je problém zejména na některých panelových sídlištích (Východ), kde plochy zeleně s dětskými hřišti mezi jednotlivými bloky jsou úzké a další výstavba tuto situaci dále zhoršuje. Kromě kácení zeleně dochází k nežádoucímu přiblížení dopravy do těsné blízkosti hřišť, což zvyšuje riziko úrazů, další znečišťování okolí a zatížení obyvatelstva hlukem z dopravy. Vyhrazená zeleň tato zeleň je reprezentována převážně plochami zeleně obytných celků, zařízení občanské vybavenosti a zelení výrobních areálů a technické vybavenosti. Největší uplatnění zeleně v plochách občanské vybavenosti je v okolí školských zařízení. Velmi výrazně se vzrostlá zeleň uplatňuje na nejrozsáhlejší ploše občanské vybavenosti v Uherském Hradišti v areálu nemocnice. Zeleň v obytných plochách sídlišť má velký podíl na kvalitě životního prostředí hromadného bydlení. V sídlištích Mojmír I a II, Pod svahy I a II, je zeleň zastoupena velmi významně a pouze lokálně by bylo třeba provést doplnění vzrostlé zeleně. Nově byla založena i zeleň na sídlišti Stará Tenice, kde bylo vysázeno asi 60 alejových stromů. V Mařaticích jsou opět nejrozsáhlejšími plochami vyhražené zeleně plochy u školských zařízení. Byly provedeny rozsáhlé výsadby alejových stromů a veškeré zeleně na sídlišti Východ a taktéž založen nový velký park u základní školy na sídlišti Východ (celkem vysázeno asi 200 alejových stromů a několik tisíc keřů). Se zelení se začíná taktéž významně pracovat v areálu bývalých kasáren a postupně se realizuje v místech, která dostala novou tvář (areál školy, Kaufland, před zimním stadionem), kde bylo vysazeno asi 100 alejových stromů. Připravuje se a částečně již realizuje i nový park zvaný Copacabana (areál bývalých kasáren u ulice Štefánikova). Zajímavé je umístění tenisového areálu v oblouku slepého ramene Moravy, kdy břehová zeleň ramene tvoří obvodovou zelenou bariéru areálu. Rozsáhlá plocha pro sport kolem zimního stadionu a plaveckého areálu je osázena vzrostlou zelení, ale výsadba je nahodilá a nekoncepční. Volné plochy v průmyslových zónách jsou převážně zatravněny a zcela chybí vzrostlá zeleň, především obvodová izolační zeleň. Tato situace je jak v průmyslových zónách na jihu Uherského Hradiště a v Sadech, tak i v průmyslové zóně u ul. Sokolovská. Z leteckých snímků je patrné, že stejná situace je u výrobních areálu nacházejících se na území Jarošova, Vések a Míkovic. Užitková zeleň užitkovou zeleň reprezentují plochy zahrad, ovocných sadů, vinic a také plochy drobné držby využívané k zemědělským účelům. Zahrady u obytných soukromých objektů tvoří převážně výsadby ovocných stromů s dalším využitím k pěstování zelinářských plodin nebo trvalých travních ploch. U starší obytné zástavby s většími plochami zahrad je velké zastoupení vzrostlé zeleně převážně ovocných stromů. U novější obytné zástavby v Mařaticích na sídlišti Hliník, kde se plochy zahrad u řadové zástavby pohybují od 100 200 m2. V souvislosti s velkými sídlišti a v jejich blízkosti se objevují plochy zahrádek a zahrádkářských osad. Na k.ú. Uherské Hradiště se tyto plochy nacházejí v okrajových částech sídliště Mojmír II a dále jižně od areálu nemocnice. V Mařaticích jsou menší plochy zahrádek na západním okraji obce. Rozsáhlejší plochy jsou lokalizovány na rozhraní k.ú. Mařatice a Jarošov v lokalitě Rybník, na svažitých pozemcích zvedajících se k Černé hoře, podél silnice II/497 směrem k Jarošovu. Specifickou oblastí jsou Mařatické vinohrady, nacházející se východně od Mařatic. V současné době se vinohrady zachovaly pouze v severní části lokality, v blízkosti vodojemu. Ostatní plochy jsou využívaný především jako zahrady s výrazným zastoupením rekreačních objektů a několika rodinných domů.
Krajinná zeleň uzemí města představuje v současnosti již značně narušený krajinný ekosystém, který je vystavován silnému tlaku, vyvolanému nejen intenzívní průmyslovou a zemědělskou výrobou, skládkováním odpadů, ale také hustou dopravní sítí, vysokým počtem energovodů a ostatních zařízení. Z někdejších lužních lesů zůstaly jen plošně omezené segmenty především v podobě doprovodné břehové zeleně slepých ramen řeky Moravy. Lesy jsou tak v Uherském Hradišti a jeho místních částí zastoupeny pouze minimálními plochami. Uherské Hradiště, Sady a Mařatice nemají žádné lesní plochy, ve Véskách tvoří lesní plochy 1 % z celkové výměry a v Jarošově 2%. Největší podíl lesních ploch mají Míkovice, a to 9 %. V těsném sousedství města se však nacházejí lesy, které mají pro obyvatele Uherského Hradiště značný význam: Kunovský les ve vlastnictví Lesů ČR. Les se nachází mimo správní území města, avšak město zde v sedmdesátých letech budovalo rekreační zónu pro sídliště Štěpnice. Při projednávání nového lesního hospodářského plánu byly prosazeny zájmy města a zachováno začlenění 85 ha lesoparku jako lesa zvláštního určení s plněním funkce rekreační. Pro všechny dosavadní objekty byla zpracována pasportizace (3 km běžeckých tras, hřiště, prolézačky a lavičky). Jedná se o významnou rekreační zónu aglomerace, a proto je třeba i nadále zachovávat společný postup Kunovic a Uherského Hradiště při rozvoji tohoto území. Kněžpolský les v k.ú. Kněžpole, avšak ve vlastnictví města Uherské Hradiště, byl spolu s ostatními lesními pozemky předán do pronájmu soukromé firmě Ing.Pištěk. Nový lesní hospodářský plán byl zpracován s platností od 1.1.200431.12.2013 a jsou v něm zohledněny navržené prvky ÚSES. Při hospodaření ve všech lesích v majetku města se dodržují zásady přírodě blízkého a šetrného hospodaření s důrazem na trvalost produkce při zachování všech ostatních funkcí lesa, včetně zohlednění problematiky stavu zvěře, která způsobuje škody na lesních porostech. Všechny interní kontrolní mechanismy byly navrženy tak, aby nedocházelo k rozporům v evidenci výsledků hospodaření nebo k jakémukoliv hospodaření v rozporu s ustanovením lesního zákona. Pohřebiště na území města se nacházejí 3 pohřebiště (Mařatice , Sady, Míkovice). Rychle a úspěšně proběhla realizace revitalizace zeleně hřbitova v Mařaticích. Výhledově nutno počítat s drobnější rekonstrukcí zbývajících dvou menších pohřebišť.
Územní systém ekologické stability (ÚSES) Cílem ÚSES je vytvořit funkční síť navzájem propojených biocenter, která příznivě působí na okolní méně stabilní krajinu a umožní její polyfunkční využití. Biocentra by měla svým stavem a velikostí zabezpečovat trvalou existenci určitých (pro území charakteristických) ekosystémů. Biokoridory jsou pak potenciálními migračními cestami. V případě, že ekosystémy biocenter neodpovídají přirozenému rekonstruovanému stavu, je třeba je biotechnickými zásahy do požadovaného stavu postupně uvést. Totéž platí i o trasách biokoridorů (jedná se např. o výsadbu přirozených druhů dřevin nebo o pěstební zásahy, které by upravily současnou skladbu dřevin tak, aby se co nejvíce přirozenému stavu blížila). Nadregionální úroveň Územím prochází krátký úsek nadregionálního biokoridoru 154 (mesofilní hájové bioty) a zejména nadregionální biokoridor K 142 členěný do dvou samostatných větví: vodní větev trasovaná tokem Moravy po celé délce průchodu toku Moravy městem je tok regulován a upraven vzhledem k ohrožení okolní, často hustě osídlené nivy, povodněmi. Dochází tak k základnímu střetu zájmů mezi požadovanými biologickými funkcemi toku a zájmy vodohospodářskými. Břehová zeleň je pravidelně (jako překážka v korytě) odstraňována. Proto funkci biokoridoru plní částečně jen vlastní vodní tok. nivní větev je vesměs trasována lužními společenstvy při Moravě. Základním střetem zájmů je kolize mezi požadovanými funkcemi biokoridoru a požadavky na hospodářsky produkční funkce lužních lesů v Pomoraví. Dalším konkrétním kolizním místem je křížení NRBK s budovaným obchvatem Uh. Hradiště. Úsek K 154 procházející jihovýchodním cípem katastrálního území je v celé délce nefunkční a je třeba jej založit. Střetem zájmů bude kolize se současným zemědělským využitím dotčených ploch. Regionální úroveň v území je v lužních přímoravních lesních porostech situováno regionální biocentrum Kunovický les (celá výměra RBC) a na zemědělských plochách při jižní hranici část navrhovaného RBC č. 82 Kolébky. Jižní částí k.ú. také prochází regionální biokoridor RK 145. V prostoru RBC Kunovický les dochází ke střetu mezi intenzivním lesnickým hospodářským využitím porostů a požadovanými funkcemi a druhovým složením dřevin v RBC. Lokální úroveň ve zpracovávaném území je uvažováno pouze o biokoridorech vodního (mokřadního) a lesního (resp. ekotonálního) typu vegetace. Ve stávající síti ÚSES nedochází k vážnějším střetům a kolizím prvků ÚSES s celospolečenskými zájmy a záměry ve stávajících lokalitách a trasách, které by nešly vyřešit v konkrétních prováděcích projektech. Jedná se zejména o místa průchodu biokoridorů pod el. vedením VN, v okolí vysokotlakého plynového potrubí, vodovodních řádů, místa křížení s komunikacemi atd. Většinou se předpokládá spíše úprava
vegetačního pokryvu v místech střetu, než uplatnění možného přerušení. Plnění funkce vodního a nivního LBK tak bude i nadále nedostačující. Zvláště chráněná území ve sledovaném území se nachází jedno maloplošné, zvláště chráněné území. Je to přírodní památka „Olšava“. Jedná se o jeden z posledních úseků přirozeného, neupravovaného koryta řeky Olšavy. Kvalita břehových porostů je však snížena vysokým podílem cizorodých dřevin, zejména akátu a javoru jasanolistého. Památné stromy hrušeň obecná (Pyrus communis) v k. úz. Míkovice, cca 150 let, obvod kmene 375 cm, platan javorolistý (Platanus hispanica) – 2 ks v parku před nádražím ČD, obvod 455 cm a 360 cm, věk cca 250 let, 5 ks ve Smetanových sadech, obvod 376 cm, 320 cm, 387 cm, 372 cm, 330 cm, stáří cca 150 let, jeřáb oskeruše (Sorbus domestice) – k. úz. Mařatice, obvod 340 cm, stáří cca 150 let. Registrované významné krajinné prvky – na území města se nacházejí pouze významné krajinné prvky taxativně stanovené přímo zákonem č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, to jsou lesy, vodní toky, rybníky a údolní nivy
Odpady a odpadové hospodářství Ve městě se vyprodukuje cca 5500 t směsného komunálního odpadu za rok, cca 210 kg na 1 obyvatele, v roce 2006 bylo vytříděno v nádobách rozmístěných po městě a provozovnách Sběrných Surovin 752 t papíru, 184 t skla, 131 t směsných plastů a 513 t bioodpadu. Při údržbě zeleně vzniklo cca 1442 t biologicky rozložitelného odpadu a při údržbě komunikací vzniklo 715 t smetků.Ve městě je v současné době (duben 2007) 112 sběrných míst, kde jsou umístěny nádoby na třídění papíru, skla a plastů. U některých větších prodejen potravin jsou umístěny zvony Sběrných Surovin pro třídění skla a plastů, v základních školách jsou nádoby na třídění papíru, skla a plastů. Dále je po městě rozmístěno 535 kusů nádob na třídění bioodpadu, jde převážně o sídliště a část rodinné zástavby v okolí centra města. V roce 2006 bylo zahájeno oddělené třídění bioodpadu cca 290 domácností ve vybrané lokalitě v městské části Mařatice. V roce 2007 bude oddělené třídění bioodpadu rozšířeno do dalších cca 300 domácností v lokalitě Hliníku. Město nemá sběrné dvory, ale prostřednictvím soukromé firmy má zajištěný celoroční provoz sběrného dvora v sídle této firmy. Dále mohou občané využít meziskládku stavebních odpadů, kde mohou odevzdat i objemné odpady a odpad ze zeleně. Svoz směsného komunálního odpadu od občanů probíhá jedenkrát týdně v celé aglomeraci, na sídlištích 2x týdně, v části Mařatic, kde se sbírá odděleně bioodpad 1x za 14 dní. Tento odpad je ukládán na řízenou skládku v OtrokovicíchKvítkovicích. Papír je svážen každý týden, sklo 1x za dní, plasty každý týden a dále jsou přetříděny a využity. Svoz bioodpadu je v letních měsících každý týden, v zimních 1x za 14 dní, v městské části Mařatice 1x za 14 dní.. Bioopad je zpracováván v Buchlovicích. V osmi prodejnách elektro a čtyřech základních školách jsou umístěny nádoby na třídění starých monočlánků a baterii. Svoz nebezpečných odpadů je prováděn ambulatním svozem 2x ročně na 17 ti odvozních místech, dále je možno celoročně odevzdat nebezpečný odpad ve sběrném dvoru. Druh odpadu 2004
2005
2006
Papír
438,9 t 696,7 t 751,8 t
Sklo
117,2 t 135,3 t 184,1 t
Směsné plasty 91,5 t Bioodpad
92,0 t
130,6 t
362,9 t 352,8 t 512,8 t
Město má zpracován Plán odpadového hospodářství, jehož hlavním účelem je vytvoření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi v souladu se zákonem o odpadech. Základním cílem POH města je zahuštění sítě shromažďovacích míst na tříděný odpad, zajištění provozu dalšího sběrného dvora na území města, posílení odděleného sběru biologicky rozložitelných odpadů a podpora kompostování přímo u občanů. Zveřejněno dne: 22.07.2010 Datum poslední aktualizace: 22.02.2016 Zodpovědná osoba: Hubáček Pavel
