Živnostenské právo v ČR

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a právo

Živnostenské právo v ČR (Bakalářská práce)

Autor: Filip Vita Vedoucí práce: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D.

Prohlášení Čestně prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma „Živnostenské právo v ČR“ jsem vypracoval samostatně výhradně za použití zdrojů, které uvádím v seznamu.

V Praze dne 12.6.2012

Podpis:

Poděkování Tímto děkuji panu doc. JUDr. Zbyňku Švarcovi, Ph.D. za odborné vedení, kterým mi pomohl při psaní této práce.

Obsah Úvod .......................................................................................................................... 5 Seznam použitých zkratek................................................................................................... 6

1

Živnostenské podnikání v ČR ..................................................................................... 7 1.1 Vývoj živnostenského podnikání .......................................................................... 7 1.2 Prameny živnostenského podnikání ...................................................................... 9 1.2.1 Vymezení pojmu živnost .............................................................................. 11 1.2.2 Znaky živnosti ................................................................................................ 12 1.2.3 Neživnostenské podnikání ............................................................................ 13 1.3 Subjekty oprávněné provozovat živnost ............................................................. 13 1.4 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce........................ 14 1.5 Podmínky provozování živnosti .......................................................................... 16 1.6 Dělení živností ....................................................................................................... 17 1.6.1 Ohlašovací živnosti ....................................................................................... 17 1.6.2 Koncesované živnosti ................................................................................... 19 1.7 Živnostenské oprávnění ........................................................................................ 20 1.8 Provozovna podnikatele ....................................................................................... 21 1.9 Živnostenský rejstřík ............................................................................................. 22 1.10 Živnostenské úřady ............................................................................................... 23 1.11 Živnostenská kontrola ........................................................................................... 24 1.12 Přestupky a správní delikty .................................................................................. 25 1.12.1 Přestupky ........................................................................................................ 25 1.12.2 Správní delikty ............................................................................................... 26 1.13 Přeshraniční poskytování služeb ......................................................................... 26

2

Právní úprava podnikání v SRN.............................................................................. 28 2.1 Právní formy podnikání v Německu ................................................................... 28 2.2 Živnost .................................................................................................................... 30 2.3 Podmínky ................................................................................................................ 32 2.4 Dělení živností ....................................................................................................... 32 2.5 Živnostenský rejstřík ............................................................................................. 33 2.6 Kontrola živnostenského podnikání .................................................................... 33

3

Statistické údaje ........................................................................................................... 34

Závěr ...................................................................................................................................... 37 Seznam zdrojů ...................................................................................................................... 40

4

Úvod O tom, že soukromé podnikání představuje pro každou zemi s tržní ekonomikou neodmyslitelný prvek, nemůže být pochyb. Jeho důležitost je velmi dobře vidět v zásobování obyvatel zbožím každodenní potřeby. Systém centrálně plánované ekonomiky, který u nás panoval po několik desetiletí během vlády Komunistické strany Československa před rokem 1990, měl negativní hospodářský dopad zejména na spotřebitele. Centrálně plánovaná ekonomika se totiž mohla zdát být vhodná pro budování velkých projektů jako výstavba pražského metra, panelových domů, sídlišť, silnic, atp., nicméně k nasycení poptávky obyvatel po potravinách, elektronice, oděvech nebo autech se absolutně neosvědčila. Po přechodu země k tržnímu hospodářství během 90. let začali soukromí podnikatelé doslova zaplavovat český trh novým sortimentem zboží a obchody se rázem naplnily. Zejména živnostníci jsou těmi, kteří svou podnikatelskou aktivitou reagují na sortiment, množství a nedostatky poptávaného zboží. A právě právní úpravu živnostenského podnikání, jakožto jednu z forem soukromého podnikání, si ve své bakalářské práci kladu za cíl prozkoumat. První a nejrozsáhlejší část mé práce bude analyzovat živnostenské podnikání v České republice tak, jak ho upravují současné právní prameny. Vymezím základní pojmy jako například živnost, živnostenské oprávnění, dále uvedu, které subjekty jsou oprávněny živnostensky podnikat, jaké podmínky musejí přitom splnit a posléze též jakou důležitost zaujímají živnostenské úřady. Druhá část je tvořena nástinem právní úpravy živnostenského podnikání ve Spolkové republice Německo. Z pramenů, které podnikání v Německu regulují, stejně jako z odborných publikací a dalších zdrojů, které jsou mu věnovány, zkusím zjistit, zda-li obdobné klíčové pojmy a podmínky živnostenského podnikání v ČR jsou stanovené i v Německu. V třetí části svou práci doplním tabulkami, které zachycují současný počet udělených živnostenských oprávnění cizincům a počet živnostenských oprávnění udělených v jednotlivých krajích. Bakalářská práce je psána za právního stavu platného k červnu 2012. 5

Seznam použitých zkratek ŽZ – živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů) ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů GewO – Gewerbeordnung (živnostenský řád) EU – Evropská unie ŽO – živnostenské oprávnění

6

1 Živnostenské podnikání v ČR 1.1 Vývoj živnostenského podnikání Historie podnikání sahá až k počátkům lidstva samého. Během středověku se však podnikání a obchod rozvinuly natolik, že bylo nutností těmto činnostem vymezit pravidla a začít je organizovat. A proto v 13. století byly vytvořeny první cechy, což byly „organizace řemeslníků ve městech chránící zájmy mistrů téhož řemesla před konkurencí aj. a dohlížející na jakost výrobků“1 Tyto organizace regulovaly vztahy domácích obchodníků a živnostníků. Již tehdy existovala řemesla, která mohla být vykonávána pouze na základě členství v cechu, popř. na základě povolení krále. Nicméně tzv. svobodná řemesla, která vykonávali kupříkladu knihtiskaři, knihkupci, ale i lékárníci, cechovní organizaci nepodléhala. Již v těchto prvotních regulacích řemesel ve středověku lze spatřit náznak jisté paralely s dnešními druhy živností a podmínkami nabytí oprávnění k jejich provozování. Cechovní organizace však během období Rakouska-Uherska ztrácely na důležitosti a definitivně zanikly vydáním císařského patentu č. 227/1859 ř. z. („živnostenský řád“).

Ten se vztahoval na

veškeré živnostensky provozované činnosti a z hlediska podmínek vzniku rozeznával živnosti svobodné a úzký okruh živností koncesovaných. Jmenovaný předpis si na českém území i přes několikerou změnu státního zřízení udržel platnost více jak sto let, neboť byl zrušen až zákoníkem práce z roku 19652. Zákon 39/1883 ř. z. rozdělil živnosti dle podmínek vzniku na svobodné, řemeslné a koncesované. Avšak ještě dlouhou dobu poté se dostatečně nerozlišovala jednotlivá správní rozhodnutí v tom smyslu, že jak právní teorie, tak praxe, označovala to samé správní rozhodnutí jednou koncesí, jindy licencí, a v jiném případě např. úředním povolením. Udělení, či neudělení koncese živnostenským úřadem záleželo zcela na jeho libovůli, přestože třeba žadatel všechny podmínky splnil. Během první republiky stát zpočátku reguloval živnostenské podnikání - a především vznik oprávnění podnikat - velmi liberálně. Tato éra tedy znamenala expanzi množství 1

ABZ slovník cizích slov. Http://slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/cech-1 2 zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce 7

dalších řemesel a podnikatelských odvětví, zejména v oblasti služeb, dopravy a obchodu. V tomto ohledu zásadní změnu přinesly především vládní nařízení č. 219/1938 Sb. a č. 265/1938 Sb., o dočasných omezeních v živnostenském a jiném výdělečném podnikání. Ty zavedly všeobecný koncesní systém, který státu přiřkl právo nepovolit z mimořádných hospodářských důvodů výkon veškerého výdělečného podniku, ať už nového či započetí jeho provozování v jiné obci. Přestože po válce vládnoucí

komunistická strana, stejně jako ostatní strany, slibovala podporu

soukromého podnikání, po jejím mocenském triumfu v únoru 1948 došlo k vlně znárodňování, která naopak soukromý sektor postupně fakticky zlikvidovala. Neexistence soukromého sektoru během následujících desetiletí zapříčinila řadu ekonomických problémů, centrálně plánovaná ekonomika totiž nedokázala dostatečně reagovat zejména na poptávku po spotřebním zboží. Snahy řešit tyto problémy vyústily v 80. letech vydáním několika vládních nařízení3, které v drobné míře soukromý sektor povolily, avšak podnikatelská aktivita tím nevzrostla tak výrazně, jak vláda očekávala, a problémy tedy ve velké míře přetrvávaly nadále. Zásadní změny nastaly až po revoluci v r. 1989. Zákonem č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, bylo upraveno individuální podnikání fyzických osob. S tímto zákonem souvisela ještě řada dalších zákonů, které upravovaly např. společné podnikání fyzických osob formou obchodních společností. „Kvalifikovaným podkladem pro vznik nové právní úpravy podnikatelské činnosti se stal zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Současně s tímto zákonem byl přijat i zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, který stanovil strukturu živnostenských úřadů a jejich působnost.“4 Nynější koncepce živnostenského zákona hledá kompromis mezi dvěma zdánlivě protichůdnými principy, těmi jsou podpora svobody podnikání s co možná nejméně státem vytvářených právních bariér podnikatelům a ochrana veřejných zájmů (např. bezpečí a zdraví obyvatel), které naopak mnohdy vyžadují zásahy státu. Dle převahy toho či onoho principu se tedy od počátku 90. let střídaly tendence liberální s tendencemi ochranářskými, a to bylo důvodem mnoha novelizací živnostenského zákona. 3

Jedná se o nařízení vlády ČSR č. 154/1982 Sb., o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru, nařízení vlády ČSR č. 63/1984 Sb., o poskytování dočasného ubytování se souhlasem národního výboru, dále vládní nařízení č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb na základě povolení národního výboru. 4 HORZINKOVÁ, E. Koncesní systém v živnostenském podnikání. Olomouc: ANAG, 2002. ISBN 807263-115-2, str.: 23 8

1.2 Prameny živnostenského podnikání Právo podnikat dnes v České republice patří mezi základní práva, neboť zákon č. 2/1993, Listina základních práv a svobod, v čl. 26 praví: „Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“ Právní normou, která stanovuje tyto podmínky a omezení pro výkon podnikání živnostenského charakteru, se stal zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, který je zároveň základní veřejnoprávní normou upravující vztahy mezi podnikateli a státem ve většině podnikatelských aktivit. Platnost tohoto zákona zůstala zachována i přes to, že od roku svého vydání prošel mnohými novelizacemi. Některé z těch nejdůležitějších bych si dovolil připomenout. První podstatná změna živnostenského zákona nastala s novelou č. 286/1995 Sb., která jednak upravila podnikání průmyslových podniků a zahraničních osob a zároveň velmi zjednodušila vstup do podnikání. Důvodem bylo zejména to, že u mnoha živností byla zrušena podmínka požadavku na odbornou způsobilost a staly se volnými živnostmi, tím pádem k jejich provozování postačilo splnit pouze obecné podmínky vstupu do podnikání, což způsobilo výrazně rostoucí počet podnikajících zahraničních osob u nás. Jelikož se však v mnohých případech jednalo o profesně velmi náročné činnosti, tak negativním následkem této nové právní úpravy byla nedostatečná záruka řádného provozování živnosti. Tato novela se tedy ukázala být příliš liberální, čímž se velmi odchylovala od právní úpravy členských států EU. Následná novela živnostenského zákona v podobě zákona č. 356/1999 Sb. opět zpřísnila a také zpřesnila podmínky podnikání. Zejména došlo k úpravě podmínek při prokazování odborné způsobilosti pro živnosti řemeslné, zpřesnily se podmínky vydávání průkazu živnostenského oprávnění a dále například podnikání zahraničních osob na území ČR. Vzhledem k nadcházejícímu vstupu České republiky do EU bylo nezbytné zajistit, aby podmínky pro podnikání subjektů z členských států EU na našem území byly stejné, jako platí pro české subjekty. Toho bylo docíleno novelou živnostenského zákona č.

9

167/2004 Sb.5, s účinností od 1. května 2004, která zavedla mimo jiné i institut tzv. „poskytování služeb“, jenž umožňuje podnikatelům jednoho členské státu EU dočasně nebo příležitostně poskytovat služby v rozsahu svého podnikatelského oprávnění na území jiného členského státu. Roku 2006 byl přijat zákon č. 214/2006 Sb., který změnil nejen obecnou část živnostenského zákona, ale obsahově se dotkl i řady dalších zákonů 6. Hlavním důsledkem této přímé novely živnostenského zákona bylo zjednodušení komunikace podnikatele s veřejnou správou a mezi orgány veřejné správy navzájem. Tato právní norma totiž učinila obecní živnostenské úřady tzv. centrálními registračními místy, kde podnikatel ohlašuje souvislosti s provozováním živnosti (např. vznik, změnu, či zánik živnostenského oprávnění) a ony tuto informaci předají i ostatním institucím, které tedy podnikatel již nemusí zvlášť informovat. Tendence snižování administrativní zátěže živnostníků a celkového zjednodušování právní úpravy živnostenského podnikání se udržela i s následujícími novelami. Zákon č. 130/2008 Sb. zavedl jednu volnou živnost, v rámci které může podnikatel provozovat obor i většího počtu nahlášených činností, zároveň se sloučila i řada živností řemeslných, vázaných a koncesovaných7 a některé z těchto živností byly přesunuty právě do živnosti volné8, čímž došlo ke snížení počtu činností regulovaných státem. O nic méně významnou změnou bylo nahrazení živnostenských listů a koncesních listin výpisem ze živnostenského rejstříku, jakožto jediným průkazem živnostenského oprávnění podnikatele. Za zatím poslední významnější uzákoněnou novelu živnostenského zákona se dá považovat zákon č. 155/2010 Sb., který vstoupil v platnost 1.8.2010. Podnikatelé jsou díky této novele zproštěni od povinnosti oznamovat přerušení provozování živnosti nebo od povinnosti oznamovat změny a doplnění údajů, pokud tyto změny jsou již

5

Tato právní úprava se vztahuje na státní příslušníky členských států EU a týká se i občanů, kteří se nachází na území Evropského hospodářského prostoru a občany Švýcarské konfederace. 6 Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další. 7 Např. živnost „Truhlářství“ se sloučila s živností „Podlahářství“ v novou řemeslnou živnost „Truhlářství, podlahářství“. 8 Např. živnost „Fotografické služby“ se zařadila do živnosti volné. 10

zapsané v základních registrech9. Ještě významnější změnou se jeví být změna v posuzování bezúhonnosti - všeobecné podmínky provozování živnosti. Osoba nově není považována za bezúhonnou, pokud byla pravomocně odsouzena za úmyslně spáchaný čin, který souvisí s předmětem jejího podnikání, popř. předmětem živnostenské činnosti, kterou osoba ohlašuje nebo o ni žádá. Dle předchozí právní úpravy živnostenského zákona se za bezúhonnou osobu nepovažovala ani osoba nepodmíněně odsouzená za jakýkoli úmyslně spáchaný trestný čin, pokud trest odnětí svobody dosahoval alespoň 1 roku.

1.2.1 Vymezení pojmu živnost „Živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem“10 Pojem „podnikání“ je obecně definován v § 2 obchodního zákoníku, a to jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Ve stejném paragrafu nalezneme i definici osoby podnikatele. „Podnikatelem podle tohoto zákona je osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštních předpisů.“11 Jak vidno, obsah pojmu „živnost“ je definován v návaznosti na pojem „podnikání“ v obchodním zákoníku. Obchodní zákoník obecně upravuje práva a povinnosti podnikajících subjektů vůbec, přičemž podnikání na základě živnostenského oprávnění jmenuje jako jednu z možných právních forem podnikání. Živnostenský zákon slouží k následnému stanovení konkrétních podmínek, za kterých lze právě tuto konkrétní formu podnikání provozovat, nicméně osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění je zároveň podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku.

9

Základními registry se myslí obchodní rejstřík, informační systém evidence obyvatel nebo informační systém cizinců. 10 § 2 ŽZ 11 § 2 ObchZ 11

1.2.2 Znaky živnosti Aby mohla být podnikatelská činnost považována za živnost, musí být tedy provozována: a)

samostatně Podmínka samostatnosti je splněna tehdy, když má podnikatel živnostenské oprávnění, sám svou činnost organizuje a rozhoduje o ni. Například u podnikatelů, kteří by na základě živnostenského oprávnění pravidelně vyučovali ve škole, jako kdyby byli zaměstnanci té školy, by znak samostatnosti nebyl naplněn, protože škola těmto podnikatelům činnost organizuje i řídí.

b) soustavně Soustavností se rozumí stálý nebo pravidelně se opakující výkon činnosti. Praxe živnostenských úřadů považuje tento znak za naplněný i tehdy, pokud podnikatel provozuje svou činnost sezónně, minimálně však alespoň jedenkrát do roka. c)

vlastním jménem Provozovat živnost vlastním jménem znamená činit právní úkony při své podnikatelské činnosti pod svou obchodní firmou, svým názvem nebo pod svým jménem a příjmením. Nezáleží na tom, zda podnikatel činnost vykonává sám nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných osob na základě smluvního vztahu.

d) na vlastní odpovědnost Pod pojmem na vlastní odpovědnost se rozumí skutečnost, že podnikatel odpovídá za své závazky související s podnikatelskou činností celým svým majetkem e)

za účelem dosažení zisku Co se podmínky účelu dosažení zisku týče, tak není směrodatné, zda-li bylo zisku opravdu dosaženo, rozhodující je úmysl podnikatele zisku dosáhnout.

12

f)

za podmínek stanovených živnostenským zákonem12.

1.2.3 Neživnostenské podnikání Existuje řada podnikatelských činností, které sice naplňují pojmové znaky živnosti, ale zákon neumožňuje, aby byly jako živnost provozovány, neboť k nim nelze získat živnostenské oprávnění. Takové činnosti jsou taxativně vyjmenovány v § 3 živnostenského zákona. Jedná se o činnosti, které by pro jejich povahu bylo nevhodné provozovat jako živnost, popř. které pro svůj charakter vyžadují zvláštní právní úpravu, jelikož obecná úprava živnostenským zákonem by pro ně byla nepostačující. Příkladem vyloučené činnosti je provádění archeologických výzkumů, ty lze nyní provádět pouze na základě povolení ministerstva kultury a to smluvně, po splnění určitých předpokladů stanovených zvláštním zákonem13. Dalším příkladem je činnost soudních exekutorů. Kdo může být exekutorem stanoví exekuční řád14, exekutor je jmenován a odvoláván ministrem spravedlnosti. Existují ale i výdělečné činnosti, které jsou živnostenským zákonem vyloučeny, ale lze je volně provozovat, jako např. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Na to není potřeba živnostenské oprávnění, neboť je to právo každého vlastníka.15

1.3 Subjekty oprávněné provozovat živnost Živnostenský zákon v § 5 vymezuje, které subjekty jsou oprávněny provozovat živnost, těmi jsou: 1. Fyzické osoby, které mají bydliště16 na území České republiky (české fyzické osoby). 2. Fyzické osoby, které nemají bydliště na území České republiky (zahraniční fyzické osoby) 12

Živnostenský zákon tyto pojmy blíže nespecifikuje, je proto nutné je chápat v jejich obvyklém smyslu. 13 Archeologické výzkumy jsou upraveny zejména zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a zákonem č. 183/2006 Sb., stavební zákon. 14 zákon č. 120/2001 15 Pronájem však nesmí být spojen s dalšími službami, které mají charakter živnosti. 16 Bydlištěm na území ČR se dle § 5 odst. 2 ŽZ rozumí trvalý pobyt na jejím území. 13

3. Právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky (české právnické osoby). 4. Právnické osoby, které nemají sídlo na území České republiky (zahraniční právnické osoby). 5. Fyzické osoby, jimž byl udělen azyl nebo doplňková ochrana.17

„Pokud jde o právnické osoby, nečiní ŽZ mezi nimi rozdíl ani z hlediska právní formy, ani z hlediska vlastnictví, ani z hlediska velikosti. Z živnostenskoprávního hlediska mohou tedy provozovat živnost jak právnické osoby zřízené především za účelem podnikání (obchodní společnosti, družstva, státní podniky), tak právnické osoby, jejichž předmět činnosti je jiný.“18 S četnými omezeními, které zpravidla stanoví zvláštní zákony, mohou podnikat i obce, církve a náboženské společnosti. Naopak politické strany a hnutí, stejně jako např. zájmová sdružení občanů vlastním jménem na základě živnostenského oprávnění podnikat nemohou. Zahraniční osobu definuje obchodní zákoník jako fyzickou osobu s bydlištěm nebo právnickou osobu se sídlem mimo ČR. Živnostenský zákon v § 5 stanovuje, že zahraniční osoba je ta, která nemá na území ČR bydliště a právnická osoba, která nemá na území ČR sídlo. Tato drobná odchylka v definici pojmu umožňuje tedy živnostensky podnikat i bezdomovcům. Zahraniční osoby, a to právnické i fyzické, mají povinnost zapisovat se do obchodního rejstříku. Tato podmínka se netýká zahraničních osob s bydlištěm v některém ze států EU nebo ve Švýcarské konfederaci. Další základní podmínkou je, aby zahraniční osoba měla povolen pobyt na území ČR.

1.4 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce V případě, kdy podnikatel nechce nebo nemůže provozovat živnost osobně, má právo tak činit prostřednictvím tzv. odpovědného zástupce, který je § 11 ŽZ definován. 17

ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380144-1, str.: 32-33 18 HORZINKOVÁ, E. Živnostenský zákon v praxi. 8. vyd. Olomouc: ANAG, 2010. ISBN 978-807263-615-0, str.: 38 14

„Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než čtyři podnikatele.“19 Ustanovení odpovědného zástupce může být fakultativního (dobrovolného) nebo obligatorního (povinného) charakteru. Fakultativního odpovědného zástupce si může zvolit podnikatel - fyzická osoba, který z kteréhokoli důvodu nechce provozovat živnost osobně, ačkoli je k tomu oprávněn, jelikož splňuje všeobecné i zvláštní podmínky stanovené živnostenským zákonem. O obligatorního odpovědného zástupce se jedná tehdy, když jeho ustanovení nařizuje zákon, což je v následujících případech:

1.

pokud je podnikatelem fyzická osoba, která nesplňuje zvláštní podmínky pro provozování živnosti.

2.

jestliže je podnikatelem česká právnická osoba. Ta je povinna stanovit odpovědného zástupce pro výkon živností, které vyžadují splnění zvláštních podmínek pro provozování živnosti. Tímto zástupcem je zvolen člen statutárního orgánu, který splňuje podmínky k výkonu funkce odpovědného zástupce. Pokud žádný z členů tyto podmínky nesplňuje, vybere podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob.

3.

v případě, že je podnikatelem zahraniční právnická osoba. Takový podnikatel ustanoví jako odpovědného zástupce vedoucího organizační složky, která je umístěna na území České republiky. Pokud tato osoba nesplňuje podmínky pro výkon dané funkce, tak ho vybere z osob jiných.

Nutno dodat, že odpovědný zástupce musí splňovat jak všeobecné, tak zvláštní podmínky provozování živnosti a nemůže jím být fyzická osoba, u které trvá překážka provozování živnosti dle § 8 ŽZ.20 Právnická osoba nemůže určit jako svého odpovědného zástupce člena své dozorčí rady ani jiného svého kontrolního orgánu.

19

§ 11 (odst. 1) ŽZ Jedná se o případy, kdy bylo fyzické osobě soudem nebo správním orgánem zrušeno živnostenské oprávnění, zakázána činnost nebo prohlášen konkurs na její majetek. 20

15

Způsob ustanovení odpovědného zástupce do funkce je u živností ohlašovacích jednodušší než u živností koncesovaných. U ohlašovacích živností podnikatel pouze oznámí ustanovení živnostenskému úřadu, který přezkoumá, zda-li odpovědný zástupce splňuje zákonem stanovené podmínky pro danou funkci. Odpovědný zástupce může tedy funkci vykonávat ode dne ustanovení. Naproti tomu u koncesovaných živností musí živnostenský úřad odpovědného zástupce schválit a ustanovení nabude účinnosti teprve tehdy, kdy rozhodnutí úřadu bude pravomocné.

1.5 Podmínky provozování živnosti Každá fyzická osoba, která má v úmyslu provozovat živnost či již živnost provozuje, musí splňovat všeobecné podmínky provozování živnosti, které předepisuje § 6 živnostenského zákona. Těmi jsou plnoletost, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost. Stručně řečeno označuje tento paragraf jako bezúhonnou osobu tu, která nespáchala úmyslně trestný čin související s předmětem podnikání dané osoby. Pakliže živnost provozuje živnost právnická osoba, musí tyto tři všeobecné podmínky splňovat odpovědný zástupce. U oborů činností živnosti volné jsou vyžadovány k jejich provozování pouze tyto tři všeobecné podmínky. Podmínkou plnoletosti se rozumí dosažení 18 let věku, a to nejpozději ke dni vzniku živnostenského oprávnění. To i v případě, že by byla daná fyzická osoba předčasně zplnoletněna dle občanského zákoníku. Živnosti, které spadají do živností vázaných, řemeslných či koncesovaných, však podléhají i zvláštním podmínkám. Tyto podmínky mají zajistit odbornou způsobilost žadatele o živnostenské oprávnění, resp. jeho provozovatele. U řemeslných živností postačuje prokázání se vzděláním v daném oboru, zatímco u živností vázaných a koncesovaných je nebytnou podmínkou také praxe21 v oboru. Mnohé koncesované živnosti bývají zatíženy též podmínkami týkající se osobních vlastností podnikatele, zejména jeho profesionální spolehlivosti. Nesplnění zvláštních podmínek provozování živnosti může podnikatel vyřešit stanovením odpovědného zástupce, který je splňovat

21

Praxe je chápána jako výkon odborných činností náležejících do oboru nebo příbuzného oboru živnosti. 16

bude. Výjimkou je zvláštní spolehlivost u koncesovaných živností, která nemůže být nahrazena stanovením odpovědného zástupce.

1.6 Dělení živností Ustanovení § 9 živnostenského zákona rozděluje z hlediska předpokladů vzniku živnostenského oprávnění živnosti na ohlašovací a koncesované. Ohlašovací živnosti mohou být provozovány na základě ohlášení a to ode dne ohlášení, pokud jsou ze strany ohlašovatele splněny zákonem stanovené podmínky pro provozování dané živnosti. K provozování koncesované živnosti je zapotřebí státní povolení – koncese. Taxativní výčet živností je uveden v přílohách č. 1-4 živnostenského zákona, jejich obsahovou náplň však uvádí zvláštní právní předpis – nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění zákona č. 130/2008 Sb. Toto nařízení vlády vymezuje okruh úkonů, které je podnikatel v rámci své živnosti (popř. oboru činnosti u živnosti volné) oprávněn činit, popř. činnosti, které v rámci živnosti dělat nesmí. Např. u oboru činnosti živnosti volné „Činnost informačních a zpravodajských kanceláří“ je stanoveno, že obsahem činnosti je: „Činnost informačních

a

zpravodajských

kanceláří

včetně

zajištění

podpůrných

administrativních činností souvisejících s jejich provozem. Obsahem činnosti není rozhlasové a televizní zpravodajství ani činnost novinářů ve smyslu využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti jejich původci a autory.“22

1.6.1 Ohlašovací živnosti Ohlašovací živnosti jsou ještě dále rozděleny do třech kategorií, těmi jsou: a)

živnosti řemeslné

b) živnosti vázané c) živnost volná

22

Nařízení vlády 278/2008 Sb. 17

Specifika jednotlivých živností příslušné kategorie jsou uvedeny v jednotlivých přílohách živnostenského zákona společně s výčtem profesí, které do ohlašovacích živností patří. Pokud některá z novel sloučila více živností do jedné nové, tak podnikatel (resp. odpovědný zástupce) je oprávněn provozovat nově vzniklou živnost pouze v rozsahu, v kterém splňuje odbornou způsobilost k jejímu provozu. Například novela č. 130/2008 Sb. sloučila živnost „Výroba hudebních nástrojů“ s živností „Opravy hudebních nástrojů“ a vznikla jedna nová živnost „Výroba a opravy hudebních nástrojů“. Pokud tedy podnikatel doposavad provozující živnost „Opravy hudebních nástrojů“ není způsobilý hudební nástroje vyrábět, bude je moci nadále pouze opravovat. ad a) řemeslné živnosti Řemeslné živnosti jsou uvedeny taxativně v příloze č. 1 živnostenského zákona. Provozování těchto živností vyžaduje odbornou způsobilost podnikatele, přičemž způsob jejího prokázání stanovuje § 21 živnostenského zákona, jenž říká, že odbornou způsobilost lze prokázat vysvědčením o maturitní zkoušce, výučním listem, vysokoškolským diplomem či dokladem o uznání odborné kvalifikace. 23 § 22 dále stanoví, že tyto doklady mohou být nahrazeny doklady jinými (např. doklad o vykonání praxe v oboru nebo výuční list v příbuzném oboru). Mezi řemeslné ohlašovací živnosti spadají např. živnosti mlékárenství, hodinářství, mlynářství, atp. ad b) vázané živnosti Další kategorií ohlašovacích živností jsou živnosti vázané a nalezneme je taxativně vyjmenované v příloze č. 2 živnostenského zákona. I u těchto živností je nezbytnou podmínkou k jejich provozování splnění předpokladu odborné způsobilosti, která je stanovena danou přílohou nebo zvláštními právními předpisy. Mezi tento druh živností patří např. živnosti oční optika, výroba a zpracování paliv a maziv, zpracování tabáku a výroba tabákových výrobků, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, průvodcovská činnost horská, atd.

23

Uznání odborné kvalifikace se týká pouze dokladů získaných státními příslušníky EU, EHP a Švýcarska, příp. ČR mimo území ČR. Orgánem, který o uznání rozhoduje je Ministerstvo průmyslu a obchodu. 18

ad c) volná živnost Obory činností, které spadají do kategorie „volná živnost“ jsou uvedeny příloze č. 4 živnostenského zákona. Taková podnikatelská činnost, jež má charakter činnosti výrobní, obchodní nebo poskytující služby, není uvedena v žádné z příloh živnostenského zákona a zároveň není vyloučena z jeho působnosti a naplňuje znaky živnosti, je živností volnou. K jejímu provozování není vyžadována odborná způsobilost, ohlašovatel musí splnit pouze všeobecné podmínky. Podnikatel však zároveň musí při ohlašování uvést předmět podnikání tak, aby byl určitý, srozumitelný a jednoznačný a živnostenský úřad mohl posoudit, zda-li se opravdu jedná o obor činnosti živnosti volné či nikoliv, a je tedy nutné k takovému předmětu podnikání prokázat i odbornou způsobilost. Do živnosti volné jsou zařazeny např. ubytovací služby, fotografické služby, pronájem a půjčování věcí movitých, stavba a výroba plavidel, výroba neelektrických zařízení pro domácnost, ale i výroba hnojiv.

1.6.2 Koncesované živnosti Koncesované živnosti jsou takové živnosti, k jejichž provozování je zapotřebí mít povolení orgánu státní správy, tedy koncesi, a jejich taxativní výčet lze nalézt v příloze č. 3 živnostenského zákona. Koncesi uděluje příslušný živnostenský úřad správním rozhodnutím, avšak potřebuje k tomu souhlas toho orgánu státní správy, pod něhož daná činnost spadá.24 Žadatel nemá na státní povolení právní nárok, nemusí mu tedy být živnostenským úřadem uděleno. Stát tím de facto disponuje pravomocí živnostenské podnikání regulovat, a to především za účelem ochrany veřejných zájmů. U koncesovaných živností jsou totiž zpravidla kladeny vysoké nároky na odbornou způsobilost nebo jejich provoz může být nebezpečný pro okolí, a proto by měly být omezeny zvláštními podmínkami oproti ostatním druhům živností. Mezi takové živnosti patří například provádění pyrotechnického výzkumu, vnitrozemská vodní doprava, provozování cestovní kanceláře, ostraha majetku a osob, služby soukromých detektivů, provozování střelnic a výcvik ve střelbě zbraní, stejně jako provádění trhacích a ohňostrojových prací.

24

Pokud např. podnikatel podal žádost o koncesovanou živnost „Taxislužba“, obecní živnostenský úřad musí požádat o stanovisko příslušný dopravní úřad. 19

1.7 Živnostenské oprávnění „Živnostenské oprávnění je subjektivním právem podnikatele provozovat živnost a oprávnění podnikat je ústavně zakotveno v č. 26 Listiny základních práv a svobod s tím, že toto právo může být omezeno pouze zákonem.“25 Živnostenské oprávnění je nezbytnou podmínkou k provozování živnosti. U ohlašovacích živností vzniká dnem ohlášení (splňuje-li ohlašovatel zákonem stanovené náležitosti) a u koncesovaných živností dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Zahraniční osobě, stejně jako české právnické osobě, které se povinně zapisují do obchodního rejstříku, vzniká živnostenské oprávnění až dnem zápisu do tohoto rejstříku (pokud tam nejsou již zapsány). Podnikatel prokazuje oprávnění podnikat výpisem ze živnostenského rejstříku. Do vydání tohoto výpisu prokazuje oprávnění stejnopisem ohlášení s prokázaným doručením živnostenskému úřadu, popř. pravomocným rozhodnutím o udělení koncese. Podnikatel má oznamovací povinnost hlásit veškerou změnu relevantních údajů příslušnému živnostenskému úřadu. Pro ohlašovací živnosti tyto údaje stanovuje § 50, pro koncesované § 56 živnostenského zákona. K zániku živnostenského oprávnění může dojít buďto přímo ze zákona, například při úmrtí podnikatele26 nebo při zániku právnické osoby nebo o tom rozhodne živnostenský úřad. Živnostenský úřad o zrušení živnostenského oprávnění rozhodne v jistých případech obligatorně, tedy povinně. K tomu dojde, pokud podnikatel nesplňuje všeobecné podmínky provozování živnosti, nastaly překážky provozování živnosti, zápis do živnostenského rejstříku byl proveden v rozporu se zákonem, nebo v případě, že podnikatel o zrušení oprávnění sám požádá. V jiných případech, kdy podnikatel porušuje zákon, ale ne tak závažným způsobem, je živnostenský úřad též oprávněn živnostenské oprávnění zrušit, ale nemusí tak učinit.

25

HORZINKOVÁ, E. Živnostenský zákon v praxi. 8. vyd. Olomouc: ANAG, 2010. ISBN 978-807263-615-0, str.: 45 26 nepokračují-li v provozování dědicové, správce dědictví nebo insolvenční správce 20

To je např. situace, kdy podnikatel neprovozuje živnost po dobu delší než 4 roky, ale neohlásil přerušení živnosti.27 Podnikatel zároveň může ohlásit pozastavení provozování živnosti, a to na dobu ne delší než 1 rok. Po tuto dobu nesmí podnikatel živnost vykonávat, avšak právo podnikat nezaniká.

1.8 Provozovna podnikatele „Provozovnou se pro účely tohoto zákona rozumí prostor, v němž je živnost provozována. Za provozovnu se považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb (dále jen „automat“) a mobilní provozovna.“28 Mobilní provozovnou se rozumí taková provozovna, která je přemístitelná a není umístěna na jednom místě po dobu delší než 3 měsíce. Pokud tak podnikatel neučinil již v ohlášení živnosti či žádosti o koncesi, je jeho povinností písemně oznámit zahájení (a ukončení) provozování živnosti v dané provozovně. Zároveň musí prohlásit, že k objektu má vlastnické nebo užívací právo, popř. oprávněnost umístění provozovny u mobilních provozoven, jelikož živnostenský úřad může v budoucnu požadovat prokázání těchto práv. Živnostenský úřad po obdržení oznámení provede zápis provozovny a jejího identifikačního čísla

do

živnostenského rejstříku. „Provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, bylo-li přiděleno. Mobilní provozovna a automat musí být dále označeny údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační složka zahraniční osoby. Provozovna určená pro prodej zboží nebo poskytování služeb spotřebitelům musí být trvale a zvenčí viditelně označena také:

27 28

Všechny případy zániku živnostenského oprávnění jsou vyčteny v § 57 – 59 živnostenského zákona. § 17 (odst. 1) ŽZ 21

a) jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny, s výjimkou automatů, b) prodejní nebo provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, nejedná-li se o mobilní provozovnu nebo automat, c) kategorií a třídou u ubytovacího zařízení poskytujícího přechodné ubytování“29

Ustanovení § 18 živnostenského zákona opravňuje obce k vydávání tržních řádů. Smyslem tohoto řádu je, aby si každá obec regulovala stánkový prodej dle potřeb místních obyvatel.30 Obce zpravidla v tržním řádu stanovují pojmy jako tržiště, tržnice, tržní místo, dále stanovují konkrétní místa pro prodej a poskytování služeb, dobu prodeje, omezení sortimentu, atd. Statutární město České Budějovice má kupříkladu v tržním řádu stanoveno, že Piaristické náměstí je vymezeno jako místo, kde se celoročně čtvrtky a soboty prodávají zemědělské a rukodělné výrobky, zatímco náměstí Přemysla Otakara II. je vymezeno jako prodejní místo při jednorázových akcích. Tržní řád se nevztahuje pouze na podnikání upravené živnostenským zákonem, jeho účelem je obecně upravit určitý způsob prodeje zboží a poskytování služeb v dané obci. Může se tedy stát, že na tržišti budou provozovány činnosti z působnosti živnostenského zákona vyloučené31, nebo opačně nebude moci být provozována určitá živnost, neboť tomu bude bránit zvláštní předpis.

1.9 Živnostenský rejstřík Živnostenský rejstřík slouží jako evidence subjektů, které získaly živnostenské oprávnění. Je to elektronicky vedený informační systém veřejné správy, jenž je spravován Živnostenským úřadem České republiky a provozován obecními a krajskými živnostenskými úřady. 29

§ 17 (odst. 7,8) ŽZ Nutno dodat, že vydávání tržních řádů je výkonem státní správy v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem, a tedy se musí řídit zákony a dalšími obecně závaznými předpisy. 31 Vyloučen je např. prodej nezpracovaných rostlinných a živnočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti. 30

22

Živnostenský rejstřík má svou veřejnou a neveřejnou část. Do části veřejné má každý právo nahlížet a za správní poplatek pořizovat výpisy či opisy. Do neveřejné části lze nahlédnout pouze po prokázání právního zájmu. Jsou do něj zapisovány důležité údaje týkající se živnostenského oprávnění a jejich změn, k nimž v průběhu provozování živnosti došlo. Tyto údaje jsou taxativně vyjmenovány § 60 živnostenského zákona. U všech subjektů se zapisuje např. identifikační číslo, předmět podnikání nebo provozovny. U fyzických osob je evidováno např. jméno a příjmení podnikatele a místo podnikání, u právnických osob analogicky její název a sídlo. Mimo to zde lze nalézt i údaje jako rozhodnutí o úpadku, rozhodnutí o konkursu, vstupu právnické osoby do likvidace. Zápis údajů do živnostenského rejstříku nemá konstitutivní, nýbrž deklaratorní charakter. Slouží pouze ke kontrole, evidenci a výkonu činností živnostenských úřadů. Pod hrozbou pokuty má každý podnikatel povinnost oznamovat všechny změny týkající se údajů a dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti či žádost o koncesi.

1.10 Živnostenské úřady V § 1 zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, je stanoveno, že živnostenskými úřady jsou: •

obecní živnostenské úřady, kterými jsou odbory obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, a na území hlavního města Prahy živnostenské odbory úřadů městských částí určených Statutem hlavního města Prahy,

•

krajské živnostenské úřady, kterými jsou odbory krajských úřadů, a na území hlavního města Prahy živnostenský odbor Magistrátu hlavního města Prahy,

•

Živnostenský úřad České republiky

Obecní živnostenské úřady vykonávají činnosti jako přijímání ohlášení živnosti či žádostí o koncesi, vydávání výpisů ze živnostenského rejstříku, rozhodování o udělení koncese, provádění změn v živnostenských oprávnění atd. Mimo to jsou oprávněny 23

provádět živnostenskou kontrolu či ukládat pokuty v zákonem stanovených případech porušení povinností ze strany podnikatele. Obecní živnostenské úřady jakožto jednotná kontaktní místa zároveň plní funkci zpravidla příslušnou jiným orgánům státní správy. Například přijímají přihlášky k účasti na důchodovém pojištění a na nemocenském pojištění. Dále může podnikatel plnit skrz příslušný obecní živnostenský úřad svou oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně a úřadu práce. Obdržené údaje úřad následně předá příslušnému správci daně, orgánu sociálního zabezpečení, příslušnému úřadu práce či zdravotní pojišťovně. Krajské živnostenské úřady naproti tomu ve svém správním obvodu vykonávají činnosti řídící, koordinační, kontrolní, vedou živnostenský rejstřík a jsou zároveň odvolacím orgánem vůči obecním živnostenským úřadům. Živnostenský úřad ČR je správcem živnostenského rejstříku a lze se k němu odvolat proti rozhodnutí krajského živnostenského úřadu.

1.11 Živnostenská kontrola Živnostenská kontrola je uskutečňována u osob podnikajících podle živnostenského zákona. Řídí se zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, a je uskutečňována výhradně zaměstnanci živnostenských úřadů v rozsahu stanoveném zákonem č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů. Živnostenský zákon upravuje živnostenskou kontrolu v § 60, avšak přímou definici pojmu nezavádí. Živnostenská kontrola slouží k prověření, zda podnikatel splňuje povinnosti stanovené nejen živnostenským zákonem, ale i zvláštními předpisy a u koncesovaných živností povinnosti vyplývající z rozhodnutí o udělení koncese. Živnostenský úřad si proto může vyžádat i patřičné doklady dokazující splnění daných náležitostí, avšak pouze za účelem kontroly existence těchto dokladů.

Další pravomocí pracovníků

živnostenských úřadů je přizvání si dalších orgánů a osob. Tyto osoby se kontroly mohou účastnit pouze v době, kdy kontroluje živnostenský úřad, z titulu „přizvání“ 24

nemohou tyto další orgány či osoby samy aktivně provádět kontrolu. Stejně tak podnikatel si k výkonu kontroly může přizvat třetí osobu (zaměstnance, rodinného příslušníka, atd.). Tato osoba nemá v rámci kontroly žádné práva ani povinnosti a není její nezbytnou součástí. Ode dne vstupu ČR do EU jsou živnostenské úřady oprávněny kontrolovat i činnost příslušníků jiných členských států EU, které poskytují služby na území ČR. Na základě živnostenské kontroly pak živnostenský úřad může rozhodnout dle § 60d o uložení odstranění nalezených nedostatků při provozování živnosti. Proti rozhodnutí se lze odvolat do 15 dnů od doručení, avšak odvolání proti němu nemá odkladné účinky.

1.12 Přestupky a správní delikty Zásady správního trestání byly zavedeny usnesením vlády č. 162/2002. V důsledku tohoto usnesení došlo k zásadnímu přepracování sankční části živnostenského zákona a taxativně byly vymezeny skutkové podstaty přestupků a správních deliktů, stejně jako sankce za jejich spáchání. Správní delikty jsou ve smyslu požadavků zásad správního trestání členěny na přestupky a správní delikty.

1.12.1 Přestupky „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.“32 Dle § 61 živnostenského zákona se přestupku může dopustit pouze nepodnikající fyzická osoba, např. pokud provozuje živnost bez živnostenského oprávnění. V prvním stupni jsou k projednávání přestupků příslušné obecní živnostenské úřady, které mohou proviněné osobě udělit pokutu až do 1 000 000 Kč, v závislosti na tom, jak vážný přestupek spáchala. Nejvyšší pokutu lze udělit osobě provozující činnost spadající mezi koncesované živnosti, aniž by k ní měla příslušné živnostenské oprávnění. Při

32

§ 2 (odst. 1) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích 25

ukládání sankce se postupuje podle přestupkového zákona33 a podpůrně se použije správní řád34. Za přestupek může (ale nemusí) živnostenský úřad uložit pouze pokutu, nemůže rozhodnout např. o zákazu činnosti, jelikož to živnostenský zákon výslovně nestanovuje.

1.12.2 Správní delikty Následně v § 62 ŽZ můžeme nalézt úpravu správních deliktů podnikatelů, a to jak osob právnických, tak fyzických. U jednotlivých správních deliktů jsou zde popsány skutkové podstaty a výše sankcí za ně. Ty se opět dle závážnosti pohybují od nejnižší horní hranice 10 000 Kč u nejméně závažných deliktů, do 1 000 000 Kč u skupiny nejvážnějších deliktů. Zásadní rozdíl oproti sankciování přestupků je ten, že za správní delikt musí správní orgán pokutu uložit vždy, nemůže dospět k závěru, že pokuta uložena nebude. V ustanovení § 63 ŽZ jsou navíc stanoveny skutkové podstaty a sankce za neoprávněné podnikání právnických a podnikajících fyzických osob.

1.13 Přeshraniční poskytování služeb Jedním z dlouhodobých cílů Evropské unie je zajištění volného pohybu služeb na území unie. Toto právo vyplývá příslušníkům EU z článků 56-62 Smlouvy o fungování EU a článků 49-55 Smlouvy o založení Evropského společenství. Poskytováním služeb se rozumí dočasný výkon podnikatelské činnosti v jiném členském státě EU, než v kterém má osoba podnikatelské oprávnění. Toto právo mají podnikatelé usazení v EU, Švýcarské konfederaci a v jiných smluvních státech Dohody o Evropském hospodářském prostoru35. Nutno dodat, že evropské právo nijak nevymezuje onu „dočasnost“ konkrétním časovým intervalem. Zpravidla si každý stát posoudí sám s ohledem na frekvenci, pravidelnost, nepřetržitost aktivity a délku jejího trvání, od jaké chvíle po poskytovateli služeb bude požadovat, aby se v zemi usadil. Česká republika nestanovila právním předpisem časový limit do kterého se ještě jedná o poskytování služeb, avšak některé země však již aplikují paušální časová kritéria pro

33

zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 35 Těmi jsou Island, Norsko a Lichtenštejnsko. 34

26

posouzení této otázky. Kupříkladu ve Španělsku musí činnost trvat méně než 3 měsíce, v Nizozemí méně než 6 měsíců. Zahraniční osoba - podnikatel na území ČR provozuje danou činnost v rozsahu svého podnikatelského oprávnění získaného v jiném členském státě EU, musí však písemně oznámit poskytování služeb živnostenskému úřadu v ČR včetně dokladů o odborné způsobilosti36. Ustanovení § 60a živnostenského zákona stanovuje, že zaměstnanci živnostenského úřadu mohou prokázání splnění těchto povinností vyžadovat v rámci živnostenské kontroly. To je jediné ustanovení tohoto právního předpisu, které se na poskytovatele služeb vztahuje, tyto osoby se jinak řídí zákonem č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, a případně dalšími předpisy z toho zákona vyplývajícími. K přezkoumání odborné kvalifikace podnikatele, či dokonce k zakázání poskytování služeb, je kompetentní Ministerstvo průmyslu a obchodu. Typickými situacemi, kdy se jedná o činnost vykonávanou v rámci volného pohybu služeb, jsou slovenský zedník – OSVČ, který dostal zakázku na jednoměsíční výpomoc na stavbě v ČR, český kuchař – OSVČ, který sezónně bude pracovat v penzionu v Polsku, či kadeřnice – OSVČ, která trvale podniká v ČR, ale část klientely obsluhuje v Rakousku. Poskytovatelé služeb si též musejí dávat pozor, zda-li objem jejich služeb v cizí zemi nedosáhl takové míry, že se musejí registrovat jako plátci DPH, či nemusejí odvést daň z příjmu. Daň z příjmu musí podnikatel odvést tehdy, pokud mu v dané zemi vznikne tzv. „stálá provozovna“. K tomu dojde za podmínek stanovených smlouvou o dvojím zdanění, kterou má každý stát individuálně uzavřenou s jednotlivými dalšími státy zvlášť.37

36

V případě, že by v členském státě činnost nebyla regulována, je za příslušný doklad považován výkon činnosti po dobu dvou let v posledních deseti letech. 37 Např. Česká republika má se Slovenskou republikou v dokumentu 100/2003 Sb.m.s. dohodnuto, že stálá provozovna vznikne, pokud poskytování služeb trvá v úhrnu déle než 6 měsíců v kterýchkoli 12 po sobě jdoucích měsících. 27

2 Právní úprava podnikání v SRN Právo české i právo německé mají shodné kořeny, a to v právu římském. Oboje jsou zařazována do románsko – germánského právního systému. To je důvodem, proč jsou si zejména v oblasti právní úpravy podnikání mnohé koncepce podobné. Mimo to měla velký význam skutečnost, že při tvorbě českého Obchodního zákoníku bylo ve velké míře čerpáno právě z práva německého a rakouského. V současné době se české a německé právní úpravy ještě více sbližují vlivem implementací směrnic Evropského společenství do národního práva v jednotlivých zemích. Právní úprava podnikání v SRN je v současné době složitější než ta v České republice. V Německu je totiž podnikání upraveno nejen občanským zákonem (BGB)38 a obchodním zákonem (HGB)39, ale i dalšími zákony, jejichž obdobná ustanovení jsou v ČR upraveny obchodním zákoníkem. Těmito dalšími zákony jsou například zákon o akciových společnostech40, zákon o společnostech s ručením omezeným41, zákon o právní regulaci všeobecných obchodních podmínek42. Základní právní předpis, kterým je ve Spolkové republice Německo upraveno živnostenské podnikání, je živnostenský řád (Gewerbeordnung – GewO), který nabyl účinnosti již roku 1869. Mimo to upravuje živnostenské podnikání ještě zákon o regulaci řemesel (Gesetz zur Ordnung des Handwerks – Handwerksordnung – HwO), a další.

2.1 Právní formy podnikání v Německu Ve Spolkové republice se můžeme setkat s následujícími právními formami podnikání:

38

Bürgerliches Gesetzbuch Handelsgesetzbuch 40 Aktiengesetz 41 GmbH-Gesetz 42 Gesetz zur Regelung des Rechts der Allgemeinen Geschäftsbedingungen-AGBG 39

28

1.

Gesellschaft mit beschränkter Haftung (GmbH) Nejbližší český ekvivalent k této formě podnikání je společnosti s ručením omezeným. Jedná se o právnickou osobu, která může být založena minimálně 1 členem. Každý společník musí do společnosti vložit minimálně 100 EUR, přičemž celkově její základní kapitál musí činit alespoň 25 000 EUR. Společnost se povinně zapisuje do obchodního rejstříku, od jejího zápisu ručí společníci pouze do výše svých vkladů. V době od notářského ověření společenské smlouvy do chvíle zápisu do obchodního rejstříku může společnost fungovat jako tzv. „společnost v zakládání“43, přičemž po tuto dobu je za jménem firmy zkratka i.G a společníci ručí celým svým majetkem za vzniklé závazky GmbH.

2.

Aktiengesellschaft (AG) Aktiengesellschaft je obdobou české akciové společnosti. Je to právnická osoba, jejíž základní kapitál musí činit nejméně 50 000 EUR, povinně vkládá 5 % ze zisku do zákonného rezervního fondu44 a může být založena jednou a více osobami.

3.

Kleinunternehmer (Kleinbewerbetriebender) Tato forma podniku se do češtiny překládá jako „Malý živnostenský podnik“ a lze pod ní provozovat takový podnik, který měl v roce založení obrat max. 17 500 EUR a v následujících letech max. 50 000 EUR ročně. Minimální kapitál se zde nevyžaduje, společníci ručí neomezeně a podnik se nezapisuje do obchodního rejstříku.

4.

Einzelunternehmen Tato právní forma podnikání je obdobou české OSVČ. Pro takové podnikání není potřeba minimální kapitál, avšak podnikatel musí být zapsán do obchodního rejstříku a ručí neomezeně za své závazky.

5.

43 44

Gesellschaft bürgerlichen Rechts (GbR)

GmbH in Gründung Povinnost tvořit rezervní fond trvá do chvíle, kdy jeho hodnota dosáhne 10 % základního kapitálu. 29

V České republice neexistuje ekvivalentní právní forma podnikání k této německé. Jedná se o „společnost dle občanského práva“. Toto sdružení musí být tvořeno minimálně dvěma osobami, které ručí neomezeně a mají společný vlastní kapitál nebo podnikatelský záměr. Tato společnost může mít využití jak u malých podniků, tak u velkých společností. Příkladem může být tzv. joint venture, což je forma spolupráce alespoň jednoho tuzemského a alespoň jednoho zahraničního podniku. 6.

Kommanditgesellschaft (KG) KG je obdobou české komanditní společnosti.

7.

Offene Handelsgesellschaft (OHG) OHG je obdobou české veřejné obchodní společnosti.

8.

Gesellschaft mit beschränkter Haftung und Complementär Kommanditgesellschaft (GmbH Co. KG) Jak z názvu vyplývá, jedná se o spojení společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti. Minimální kapitál není stanoven, ručení je omezené a společnost se povinně zapisuje do obchodního rejstříku. Tato forma podnikání se zdá být výhodným řešením zejména pro ty, kdo chtějí provozovat komanditní společnost, ale nechtějí riskovat neomezené ručení za své závazky.

2.2 Živnost Zatímco v českém živnostenském zákoně nalezneme definici, která vymezuje pojem živnost, v německém živnostenském řádu ani v německém zákoně o regulaci řemesel nikoli. V § 1 GewO je však vyřčena zásada volného provozování živností45. Ta říká, že provoz živnosti je povolen komukoliv za předpokladu, že tento zákon nestanoví nějaké výjimky či omezení. Zpravidla se v Německu pod pojmem živnost rozumí činnost vykonávaná: – 45

samostatně

Grundsatz der Gewerbefreiheit 30

–

za účelem dosažení zisku

–

nikoliv jen přechodně

–

na základě živnostenského oprávnění

–

v hospodářské oblasti

Podnikatel má povinnost ohlásit živnost místně příslušnému živnostenskému úřadu, přičemž si danou živnost může zvolit jako hlavní či vedlejší povolání. § 1 GewO zároveň uvádí, že živnostenská činnost je, až na výjimky a omezení, které vyplývají z živnostenského řádu, povolena každému. Jeden živnostník může provozovat i několik živností najednou. Řemeslníkům je dovoleno prodávat zboží, které sami nevyrobili. Němečtí podnikatelé mají povinnost býti členy hospodářských, popř. řemeslných komor. Konkrétně tedy mají členskou povinnost ti provozovatelé živnosti, kteří jsou usazeni v SRN a jsou plátcem živnostenské daně.46 Tato povinnost se tedy netýká živnostníků, kteří na území Německa pouze přeshraničně poskytují služby. Ke členství se živnostník nepřihlašuje zvlášť, dojde k ní poté, co osoba zaregistruje živnost u živnostenského úřadu, neboť úřad to dané hospodářské či řemeslné komoře oznámí. Podnikatelé členských států EU nebo států, s nimiž má EU v rámci obchodní spolupráce dohodu, mohou poskytovat své služby na území SRN v rámci režimu volného pohybu služeb. Živnostenský řád však stanovuje podmínky, že podnikatel musí úmysl poskytovat služby v SRN nahlásit příslušnému živnostenskému úřadu, délka výkonu dané činnosti nepřesáhne 12 měsíců a že podnikatel musí živnost provozovat ve svém domovském státě.

46

Živnostenská daň (Gewerbesteuer) zdaňuje příjmy osob samostatně výdělečně činných, osobních i kapitálových společností. Výnos daně náleží jednotlivým obcím. Sazbu této daně si stanovují obce samy. 31

2.3 Podmínky Německá právní úprava stanovuje podmínky pro živnostenské podnikání velmi podobné těm českým. U všech druhů živností musí podnikatel splňovat všeobecné podmínky, zatímco splnění zvláštních podmínek se vyžaduje pouze u těch živností, jejichž provoz vyžaduje odbornou způsobilost. Pro určité živnosti je pak potřeba i zvláštní povolení – koncese. Živnostenský řád v § 14, 29 a 55 stanovuje předpoklady, které podnikatel musí splňovat během provozování živnosti, a výčet živností, ke kterým je nutné mít zvláštní povolení47. Povolení je však vyžadováno i při zahájení provozu řemeslného podniku. Zákon o regulaci řemesel povoluje samostatně provozovat řemeslo pouze osobám zapsaným do Rejstříkového seznamu řemesel48.

2.4 Dělení živností Německá právní úprava obecně rozlišuje živnosti regulované a neregulované, přičemž ty neregulované mohou být provozovány na základě ohlášení příslušnému živnostenskému úřadu, a to již dnem ohlášení. Takové živnosti, u kterých postačuje ohlašovací povinnost jsou vyčteny v příloze B zákona o regulaci řemesel. Provoz regulované živnosti musí povolit příslušný živnostenský úřad a zapsat živnost do živnostenského rejstříku. Pokud se úřad do tří měsíců nevyjádří k žádosti o povolení provozován dané živnostenské činnosti, tak se žádost považuje za kladně vyřízenou. Živnostenský řád v § 29 – 34e podmiňuje povolením např. provoz soukromých nemocnic a porodnic, profesionální provozování výstav, provoz hracích automatů, atd.

47

Zvláštní povolení je nezbytné např. pro zastavárenskou činnost, provozování hracích automatů nebo soukromého lékařského zařízení. 48 Handwerksrolle 32

2.5 Živnostenský rejstřík Živnosti se nahlašují u místně příslušnému živnostenskému úřadu a následně se zapisují do centrálního živnostenského rejstříku49, který je veden přímo Spolkovým ministerstvem spravedlnosti50, nikoli speciálním úřadem, jak je tomu v České republice. Do centrálního živnostenského rejstříku se obdobně jako u nás zapisují základní údaje o provozovateli živnosti, druh živnosti, předmět podnikání, apod., vedle toho však také např. pravomocné rozhodnutí o odsouzení za trestný čin umožnění práce na černo nebo vzdání se registrace živnosti v průběhu odvolání.

2.6 Kontrola živnostenského podnikání Živnostenská kontrola je, stejně jako v České republice, prováděna příslušným živnostenským úřadem. Živnostenský řád zároveň zakotvuje informační povinnost živnostníků, vymezuje práva pro kontrolory živnostenských úřadů, definuje protiprávní jednání provozovatelů živností a následné finanční postihy. Míra protiprávního jednání se však posuzuje na základě § 70 německého trestního zákoníku51. Velkým rozdílem oproti české právní úpravě živnostenské kontroly je skutečnost, že živnostenský řád v § 38 GewO vymezuje tzv. živnosti, které obzvláště vyžadují kontrolu52. Těmi jsou např. nákup a prodej motorových vozidel a jízdních kol, drahých kovů, vysoce hodnotného zboží (zejména spotřební elektroniky), ale i zajišťování sňatků nebo provoz cestovních kanceláří. Tento okruh živností je sice možno provozovat na základě ohlášení, tedy bez zvláštní licence, nicméně jsou k jejich provozování živnostníkům kladeny živnostenským řádem větší nároky a povinnosti. U podnikatelů ohlašujících takovou živnost je vyžadováno prokázání spolehlivosti na základě výpisu z centrálního živnostenského rejstříku a během provozování živnosti jsou jim kladeny např. větší povinnosti při vedení účetnictví.

49

Gewerbezentralregister Bundesamt für Justiz 51 Strafgesetzbuch 52 Überwachungsbedürftige Gewerbe 50

33

3 Statistické údaje K 31.03.2012 bylo v České republice evidováno celkem 93 784 zahraničních fyzických osob podnikajících dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, přičemž živnostenských oprávnění vlastnili k tomuto datu dohromady 106 236. Těmito podnikateli zde bylo zastoupeno vcelku 154 zemí světa, 15 zemí, z kterých živnostníci nejčastěji pochází, uvádím v tabulce č. 1.

Tabulka 1: Národnostní složení zahraničních fyzických osob podnikajících v ČR Občanství podnikatele

Počet podnikajících fyzických osob dané národnosti na území ČR

Počet živnostenských oprávnění

Ukrajina

34423

36524

Vietnam

28684

34164

Slovensko

11688

14197

Rusko

1761

2015

Polsko

1752

2068

Německo

1670

1864

Moldavsko

1533

1621

Bulharsko

1177

1360

Spojené království

1099

1117

Spojené státy

843

869

Srbsko a Černá Hora

585

692

Itálie

542

614

Rumunsko

495

550

Bělorusko

446

507

Rakousko

426

504

Zdroj: http://www.kr-zlinsky.cz/statistika-zivnostenskeho-podnikani-cl-332.html. 34

Při pohledu na čísla je zřejmé, že zahraniční osoby vietnamské a ukrajinské národnosti v České republice co do počtu vévodí, tvoří spolu zhruba dvě třetiny všech cizinců s živnostenským oprávněním u nás. Může se zdát zajímavé, že Němců, našich nejpočetnějších sousedů, zde působí poměrně málo, jen o trochu více než Moldavanů, kteří jsou s Českou republikou geograficky, historicky a ekonomicky oproti Němcům jen velmi málo spjati. Méně překvapivým faktem je, že podnikatelé - cizinci nejsou rozmístěni v naší zemi rovnoměrně, nýbrž téměř třetina (konkrétně 29 571) se jich soustřeďuje v hlavním městě. Následně v tabulce č. 2 uvádím počet živnostenských oprávnění v jednotlivých krajích.

Tabulka 2: Živnostenská oprávnění v jednotlivých krajích Kraj

ŽO - jen ŽO - jen koncesované vázané

ŽO - jen řemeslné

ŽO - jen volná

ŽO – celkem

Hl. m. Praha

21186

56372

103262

399373

580193

Středočeský

17096

33153

111724

216471

378444

Jihomoravský

12471

32681

100354

206937

352443

Moravskoslezský

10771

28043

86749

179458

305021

Ústecký

8176

17961

64712

117162

208011

Jihočeský

6890

15668

59154

107275

188987

Zlínský

6643

14882

56398

92739

170662

Plzeňský

6410

14318

49694

97621

168043

Olomoucký

6360

14410

51392

92582

164744

Královéhradecký

5769

13941

52478

92114

164302

Pardubický

5226

11783

45548

77950

140507

Liberecký

4457

11698

41813

81106

139074

Vysočina

5134

10323

42869

70323

128649

Karlovarský

3430

7548

26609

53889

91476

Zdroj: http://www.kr-zlinsky.cz/statistika-zivnostenskeho-podnikani-cl-332.html

35

Z tabulky č. 2 se dle vydaných živnostenských oprávnění zdá, že nejvíce podnikatelů je na území hlavního města Prahy. Je tomu opravdu tak, k 31.3.2012 zde bylo evidováno 445 068 podnikatelů, což na daném území znamená 358 podnikatelů na 1000 obyvatel. Počtem podnikatelů na tisíc obyvatel Praha výrazně převyšuje ostatní kraje, v kterých se tato hodnota pohybuje kolem dvou set. Ze samotných údajů tabulky lze vyčíst, že celých 399 373 pražských živnostenských oprávnění z celkového počtu 580 193 je vydáno pro živnost volnou. Tento vyšší počet živnostenských oprávnění pro živnost volnou oproti ostatním krajům je mimo jiné způsoben tím, že v Praze je mnohem rozvinutější cestovní ruch, který způsobuje poptávku po službách, které jsou převážně jako živnost volná provozovány.

Co se

dále týče živnostenských oprávnění pro živnost volnou, naplnil se předpoklad, že obecně jich bude v každém kraji nejvíce ze všech druhů živností. Je to samozřejmě způsobeno jednak tím, že k jejímu provozování nejsou kladeny zvláštní podmínky a jednak tím, že do ni spadá většina živností.

36

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo analyzovat současnou právní úpravu živnostenského podnikání v České republice. Její první část jsem začal nástinem historického pozadí, které předcházelo dnešní existenci živnostenského či soukromého podnikání u nás vůbec. Není pochyb, že 20. století bylo nejen v tomto ohledu na změny velmi bohaté. Československá republika, stát nově vzniklý odtržením od Rakouska – Uherska, se mohla již krátce po svém vzniku pochlubit bohatou sítí podnikatelů. Jak rychle byla následně po roce 1948 totalitním

režimem tato síť

zlikvidována, taky rychle byla

v 90. letech

v demokratickém tržním hospodářství opět obnovena. Roku 1991 vstoupil v platnost živnostenský zákon, dodnes platná stěžejní právní úprava živnostensky podnikajících osob. Nicméně vytvořit stabilní právní prostředí pro živnostníky však jistě nebylo jednoduché, důkazem je obrovský počet novelizací tohoto zákona. Poslední větší novelizace tohoto zákona byla provedena 1.8.2010, a to zákonem č. 155/2010 Sb., který zejména zredukoval oznamovací povinnost podnikatelů vůči živnostenskému úřadu. Již 1. července 2012 se živnostníci dočkají dalších obdobně výrazných změn zákona č. 455/1991 Sb., v účinnost vstoupí totiž novela, která mimo jiné zbaví podnikatele povinností označovat provozovnu identifikačním číslem či oznamovat při změně bydliště změnu místa podnikání, pokud je stejné jako nové místo bydliště. První kapitolu své práce jsem však více než čemu jinému věnoval charakteristice pojmů a podmínek, které jsou stěžejními stavebními prvky právní úpravy živnostenského podnikání a jejichž znalost pro orientaci v ní považuji za nezbytnou. Vymezil jsem, čím je provozování živnosti specifické oproti podnikání obecně, jaké znaky činnost musí splňovat, aby byla živností, které subjekty jsou oprávněny ji provozovat, jaké podmínky a omezení jsou jim přitom kladeny, atd. Pojmy jako živnostenské oprávnění, provozovna podnikatele, obchodní zástupce, živnostenský rejstřík, apod. jsem se - pokud možno – snažil z důvodu nutnosti zachovat přesný význam pojmů definovat citací příslušné právní normy a dále jsem je charakterizoval na základě o nich pojednávajících materiálů. Za účelem odhalení případné atypičnosti, kvalit či nedostatků českého živnostenského zákona jsem se rozhodl prozkoumat právní úpravu živnostenského podnikání ve 37

Spolkové republice Německo. Právní úprava německého podnikání obecně se mi jeví být komplikovanější než ta česká, což je jistě způsobeno velikostí Německa a složitější skladbou státního aparátu, tedy že je tato zem tvořena do jisté míry autonomními zeměmi, které se svými zákony navzájem liší. Němečtí podnikatelé musejí úpravu důležitých pojmů a podmínek dohledávat v mnoha pramenech, zatímco český podnikatel je nalezne jednotně v obchodním zákoníku. Složitosti tamní právní úpravy nahrává mimo to větší počet forem podnikání, například existence „Gesellschaft mit beschränkter Haftung und Complementär Kommanditgesellschaft“, což je z našeho pohledu jakýsi „hybrid“ společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti. Co se však právních podkladů pro samotné živnostenské podnikání v Německu týče, dá se říci, že jsou postaveny na podobných principech jako ty české. I v SRN mohou živnostensky podnikat jak fyzické, tak právnické osoby, k výkonu určitých živností je zapotřebí státního povolení, stejně tak toto podnikání regulují živnostenské úřady, atd. Mezi odchylkami německé právní úpravy živnostenského podnikání od té naší bych vytyčil ty, že centrální živnostenský rejstřík vede v Německu ministerstvo spravedlnosti (v ČR Živnostenský úřad ČR), poskytování služeb v rámci volného pohybu služeb nesmí přesáhnout dobu

12 měsíců (u nás přesná doba není

nestanovena) a že podnikatelé musejí být členy hospodářských komor, zatímco u nás nikoli. Nedomnívám se však, že by tyto rozdíly hrály významnou roli při rozhodování českého podnikatele o trvalém živnostenském podnikání ve Spolkové republice. Podnikatelé jsou koncentrováni v Praze, potažmo ve Středočeském kraji, což vyplývá z posledních dostupných údajů platných k 31. březnu 2012, které uvádím ve třetí části práce. Po srovnání se statistikami z dřívějších let jsem dospěl k zjištění, že po mírném každoročním růstu počtu živnostenských oprávnění mezi lety 2000 – 2007 došlo během roku 2008 k prudkému poklesu z bezmála 4 milionů na 2,8 milionu. Tento pokles jistě koreloval s počátkem hospodářské recese země. Nicméně v následujících rocích již živnostenských oprávnění opět přibývalo. Pozoruhodný se zdá být nárůst počtu živnostenských oprávnění vydaných cizincům v posledních čtyřech letech, v období od roku 2000 – 2008 počet živnostenských oprávnění v rukou cizinců stagnoval kolem cifry 80 000, zatímco dnes přesahuje hodnotu 106 000. Svůj patrný podíl v tomto nárůstu můžeme přičíst novelám 130/2008 Sb. a 155/2010 Sb., které

38

snížením

administrativní

zátěže

pro

podnikatele

zatraktivnily

ČR

jakožto

podnikatelské prostředí. Národnostní složení podnikajících zahraničních fyzických osob je takové, že již dlouhodobě zhruba dvě třetiny těchto podnikatelů jsou Ukrajinci a Vietnamci.

39

Seznam zdrojů Knižní zdroje HÁSOVÁ, J. a kol. Právní otázky podnikání v SRN. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-411-7. HORZINKOVÁ, E. Koncesní systém v živnostenském podnikání. Olomouc: ANAG, 2002. ISBN 80-7263-115-2. HORZINKOVÁ, E. Živnostenský zákon v praxi. 8. vyd. Olomouc: ANAG, 2010. ISBN 978-80-7263-615-0. HORZINKOVÁ, E., URBAN, V. Živnostenský zákon a předpisy souvisící : s komentářem a příklady. 12. vyd. Praha: Linde, 2008. ISBN 978-80-7201-720-1. ŠVARC, Z. a kol. Základy obchodního práva. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-144-1. Právní předpisy. Smlouva o dvojím zdanění mezi Českou a Slovenskou republikou 100/2003 Sb. m. s Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Gewerbeordnung (německý živnostenský řád) Nařízení vlády č. 278/2008, o obsahových náplních jednotlivých živností. Nařízení statutárního města České Budějovice č. 1/2006, tržní řád. Internetové zdroje „Německé právní prostředí“, článek ; dostupné z: http://www.nemeckepravo.cz/3/18-pravni-prostredi/27-otazky-a-odpovedi.html

40

„Novela živnostenského zákona po 1. 8. 2010“, článek ; dostupné z: http://www.kr-plzensky.cz/cs/clanek/novela-zivnostenskeho-zakona-po-1-82010?sekce=all „Novela živnostenského zákona účinná od 1. 8. 2010“, článek ; dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/zivnostenskyurad/dalsi-odkazy/aktuality-1/novela-zivnostenskeho-zakona-ucinna-od-1.8.2010 „Živnostenský zákon – co v něm najdete a nenajdete“, článek ; dostupné z: http://www.ipodnikatel.cz/Zalozeni-zivnosti/zivnostensky-zakon-co-v-nemnajdete-a-nenajdete.html ABZ slovník cizích slov; dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/ Business center ; dostupné z: http://business.center.cz/ BusinessInfo – oficiální portál pro podnikání a export ; dostupné z: http://www.businessinfo.cz/ Euroskop (server o Evropské unii) ; dostupné z: http://www.euroskop.cz/ Export do SRN (portál o podnikání v Německu) ; dostupné z: http://www.exportdosrn.cz/ Portál německého práva ; dostupné z: http://www.juraforum.de Pravidla pro podnikání v Německu ; dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/nemecko/pravidla-pro-podnikani-vnemecku/1000636/42837/ Volný pohyb sužeb v Evropské unii ; dostupné z: http://www.asociacepruvodcu.cz/pravidla/webpage/kap1.html „Zakládání firmy a podnikání v Německu: Nic jednoduchého“, článek ; dostupné z: http://www.mesicniklibereckykraj.cz/view.php?cisloclanku=2008011112 „Novela živnostenského zákona“, článek ; dostupné z: http://zpravy.alfa9.cz/absolutenm/templates/zprava.aspx?articleid=634&zoneid=5 Ministerstvo průmyslu a obchodu, webové stránky ; dostupné z: http://www.mpo.cz/ Statistika živnostenského podnikání ; dostupné z: http://www.kr-zlinsky.cz/statistika-zivnostenskeho-podnikani-cl-332.html Archeologické výzkumy a nálezy ; dostupné z: http://www.kr-stredocesky.cz/portal/odbory/kultura-a-kulturnidedictvi/pamatky/pece-o-kulturni-dedictvi/archeologicke-vyzkumy-a-nalezy.htm Oficiální stránky města České Budějovice; budejovice.cz/

dostupné z:

http://www.c-

Pokyny k psaní kvalifikačních prací ; dostupné z: http://kmo.vse.cz/wp-content/uploads/2007/11/pokyny-BP-final-2009.pdf

41

Seznam tabulek Tabulka 1: Národnostní složení zahraničních fyzických osob podnikajících v ČR Tabulka 2: Živnostenská oprávnění v jednotlivých krajích

42