Iva a Karel Vackovi Základní školu Bodláka a Pampelišky jsme si vybrali proto, že tam je celkově velmi dobrý přístup kantorů k žákům i k rodičům, pochopení a tolerance. Také se tam dobře řeší problémy - např. se šikanou - otevřeně a ihned, dříve než vygradují. Učitelé se dětem velmi věnují i mimo školu, mají o děti zájem. Děti se mohou na učitele obrátit se svými problémy. Když se dítěti něco náhodou stane, oceňujeme osobní přístup všech jednotlivých učitelů a pana ředitele. Když se objeví nějaký problém v učení, učitelé komunikují s rodiči sami a snaží se problém vyřešit. Jako velké plus vidíme to, že učitelé jsou k zastižení i mimo dobu vyučování a učitel se rodiči věnuje. V této škole celkově vládne rodinná atmosféra. Díky menšímu kolektivu má učitel na děti dostatek času, děti mají s učiteli úzký vztah. Naše třídní učitelka vychází dětem vstříc, aby každé dokázala pro učení nadchnout. Už od 1. třídy dokáže podchytit speciální vzdělávací potřeby. Učitelé učí srdcem, profese je baví, není to pro ně jen zaměstnání, ale koníček. Pan ředitel si vybírá učitele, kteří toto dokáží. Dcera má jít do 1. třídy za 3 roky a kvůli celkovému přístupu ji plánujeme přihlásit také do této školy. Terezie Schliková Soukromou školu, konkrétně školu ZŠBP, jsem pro naši dceru vybrala hned z několika důvodů. Jednak proto, že do prvního ročníku přijímají málo žáků. Nechci, aby moje dítě chodilo do školy, kde je 30 dětí ve třídě a učitelé nemají čas se jim jednotlivě věnovat. Líbí se mi individuální přístup ke každému žáčkovi v průběhu celé školní docházky. To, že se všichni znají. To, že když procházím školou, každé dítě mě pozdraví. Není tu žádná šikana, drogy, alkohol, kouření. Není tu soupeření v tom, kdo má co na sobě a jaký má kdo mobil. Je to škola, které nejde o to vypustit do světa děti, které prošly základním vzděláním. Cítím tu něco mnohem hlubšího. Cítím tu zodpovědnost za to naučit děti nejen základním znalostem, ale také samostatnosti, zodpovědnosti a osobitosti každého z nich. Tahle škola nevypouští do světa bandu kouřících puberťáků oblečených v Adidasu s iPhonem v kapse. Z této školy odcházejí slušné děti, které ve vědí, co chtějí, většina z nich má zdravé sebevědomí a umí se o sebe postarat. Proto jsem pro své děti vybrala právě tuhle soukromou školu. A také proto, že dětem nástupem do školy dětství nekončí, ale stále trvá, dokud se dítě samo nerozhodne, že je čas “vyrůst”. Markéta a Josef Poláčkovi, Kateřina Kalejová Jedním z důvodů, proč jsme si vybrali soukromou školu, byl v rodinném charakteru a naprosto odlišném přístupu učitelů k dětem i rodičům. Všichni žáci se tu znají a atmosféra je velmi přátelská. Děti z naší školy jsou ve srovnání s dětmi z jiných škol také lépe připraveny na přestup na 2. stupeň. To nás utvrdilo v tom, že jsme vybrali pro naše tři děti správně. Rozhodně nechceme stavět proti sobě soukromé a státní školy, to už ostatně ministerstvo dělá zdatně za nás. Asi vadí, že si někdo ,,dovolí" hledat jinou formu výuky. Může se nějaká jiná škola pochlubit, že má na 6 let dopředu přihlášky do první třídy? Bylo by nám velmi líto vysvětlovat našim dětem, že rozhodnutím ministerstva naše škola musí ukončit činnost, protože nemá na svůj provoz.
Renata Preisová Chtěla bych vyjádřit nesouhlas s navrhovanou změnou ministerstva školství ve financování soukromých škol a myslím si, že se opět ukazalo jak je naše vláda ubohá. Vláda, které nezaleží na kvalitním vzdělávání svých občanů, je špatná vláda. Pro ZŠBP jsem se rozhodla pro individuální až rodinný přístup k dětem. Po sedmi letech docházky mé dcery do NAŠÍ školy vím, že to bylo správné rozhodnutí. Hanka Kubová Hlavním důvodem toho, proč jsme Toma přihlásili do ZŠBP, o.p.s., je ten, že je to nejbližší škola, která vyučuje matematiku Hejného metodou. Pokud k tomu přičtu další bonusy jako malý počet žáků ve třídě, výuku čtení podle programu "Čtením a psaním ke kritckému myšlení", výuku Aj od 1. třídy, možnost účastnit se lyžařského výcviku už od 1. třídy a rodičovské schůzky častěji než 2 x ročně - vychází mi, že je to škola, která vzdělává smysluplným způsobem a je otevřena novým metodám ve výuce. Jako bonus vnímám coby matka pracující na 100% úvazek fakt, že mé dítě smí navštěvovat školní družinu po celou dobu školní docházky. Představa, že desetileté dítě je doma denně 3 hodiny samo, se mi vůbec nelíbí. Zažila jsem to u staršího syna, který měl ale to štěstí, že se narodil "mezi slabými ročníky" a mohl proto být v družině až do 4. třídy. Vlasta Němcová Tuto školu jsme vybraly z několika důvodů. Jeden je ten, že škola se věnuje dětem, kterým to moc nejde. V této škole dávají tedy i šanci dětem, kterým to nejde, a maximálně se jim věnují. Příklad je náš syn, který by v jiné škole nejen neobstál, ale myslím, že by bojoval i s šikanou. Je to škola, která si nezaslouží, aby zanikla. Fišerovi Soukromou školu jsme si vybrali, protože je málo dětí ve třídě, dětem se učitelé plně věnují, ne jako na státní škole, kde je ve třídě 30 dětí. Učitelé jsou úžasní, pro děti dělají maximum, máme zde dvě děti a jsme naprosto spokojeni. V naší škole se školné neplatí, jen si přispíváme na pomůcky. Jsme zde spokojeni a opravdu by jsme byli rádi, aby vše zůstalo tak jako doposud. Marta Řezníčková Připadá mi to, že si politikové snad spíš svévolně pohrávají s občanskými právy a ještě tomu říkají demokracie. Za doby vlády jedné strany - totality to bylo to samé, jen ale pravidla byla jasně daná a všem lidem známá. Dnes jsme loutkou v rukách vlády...nikdy nikdo neví, jaké omezení naší svobody z které strany přijde. Jak se nám asi může v těchto nevyzpytatelných podmínkách tvořit smysluplnou rozvíjející se společnost, které rozvoj stojí právě na zdokonalování systému vzdělávání a výchově mladých lidí v souvislosti s rychlým vývojem nových technologií a stylu života vyspělých společností, k jakým bychom se rádi řadili? Měla-li by se politická činnost ubírat dále tímto směrem, je podle mně pravděpodobné, že se životní úrovní přiblížíme spíše zatím méně rozvinutým společnostem. Takto to píšu právě proto, že spatřuju v malých školách s nízkým počtem žáků ve třídě, příznivější podmínky právě pro vzdělávání a výchovu nové generace pro společnost s předpokladem rozvoje směrem k vyspělejším systémům životní úrovně.
Konkrétněji práce s menším kolektivem je i pro vyučujícího daleko efektivnější a oboustranné reakce (žák, rodič a učitel, škola) pružnější a na lokální úrovni viditelně smysluplnější. Děti se snáze orientují a zařazují do jejich první větší společnosti v malé škole, tím je jim přiměřeně usnadněna a umožněna lepší schopnost nacházení si svého místa v životě podle své osobnosti - talentu. Děti získávají hlubší vztah ke svému regionu a tím i vědomí, kam patří. Tímto je daný předpoklad lepšího vztahu pak ne jen ke svému původu, ale i celé zemi a zodpovědnému přístupu k ní. Takový cítím smysl a přínos malých škol pro rozvoj naší společnosti a perspektivu smysluplné budoucnosti. Je více dalších nezanedbatelných pozitivních faktorů, které příznivě ovlivňují rozvoj dětí v malých soukromých školách. Jsem moc ráda, že mám možnost své děti nechat vzdělávat v takové škole. Děkuji. Holmanovi Vážená vládo, naše dcera chodí do soukromé školy ZŠBP ve Veliši. Já jsem v částečném invalidním důchodu a manželka pracuje jako montážní dělník. Z toho vyplývá, že na žádné drahé školné nemáme. Byli bychom rádi, kdyby mohla dcera tuto školu navštěvovat i nadále. A to z důvodů kvality výuky, profesionálního přístupu učitelů a obětavosti pana ředitele Jana Jiterského. Věřím, že ještě vše uvážíte a vaše rozhodnutí nebude likvidační pro spoustu dalších škol. S pozdravem Holmanovi Bronislava Nierostková Dvořáková Ráda bych zaslala své vyjádření, proč jsme si vybrali pro své děti soukromou školu. Hned na začátku bych upozornila, že důvodem NENÍ to, že bychom patřili mezi zbohatlíky, za jaké nás všechny, kteří přemýšlíme o vzdělávacím programu našich dětí, okolí rádo považuje. Hodnotit budu pouze soukromou vesnickou malotřídku, kterou navštěvuje můj syn a se kterou mám velmi dobrou zkušenost. Důvodů je několik, a jsou velice prosté: v první řadě předpokládám, že učitelé, kteří se rozhodnou založit malou vesnickou školu, dělají svou práci s láskou, a učit CHTĚJÍ. Svěřuji své dítě (děti), den co den po dobu devíti let tedy pedagogům, kteří si nejdou svou práci pouze odsedět za katedru, ale s dětmi opravdu pracují. Další z důvodů, a to velice důležitý, je nízký počet žáků v jednotlivých třídách. Díky tomu mají učitelé čas a prostor věnovat se každému žákovi mnohem individuálněji, než je možné ve třídě, kdy má jeden pedagog na starost žáků až třicet. Uvedu dva příklady, jeden ze své vlastní zkušenosti. Máte-li dítě, které je v učivu o něco více napřed, než ostatní žáci ve třídě, komplexní tempo výuky je pro něj tedy pomalé, a z bystrého žáka se najednou stává žák, který vyrušuje ostatní, začíná mít problémy v chování, atd... Ve třídě s dvanácti žáky má učitel prostor a čas s takovým žákem pracovat, a spolu s rodiči najít společné řešení, popř. trochu jinou cestu výuky, čímž zabrání tomu, aby 9 let chodil žák do školy s nálepku "neukázněné a problémové dítě", jako by tomu bylo ve třídě se třiceti žáky, kde by nikdo neměl čas zabývat se tím, PROČ je toto dítě tak problémové. Druhý příklad je úplně opačný, a přesto naprosto totožný. Máte-li naopak dítě pomalejší, než jsou ostatní žáci, opět - ve třídě s malým počtem žáků má učitel možnost takovému žákovi pomáhat, motivovat ho, může zapojit do spolupráce s ním i ostatní rychlejší spolužáky, což je prospěšné nejen pomalejšímu dítěti, ale zároveň i ostatním spolužákům, kteří se tímto učí slabším pomáhat, místo aby se jim posmívali. A opět - ve třídě s třiceti žáky není na toto prostor a
čas, a tak vaše pomalejší dítě doslova přetrpí 9 let školní docházky frustrované tím, že je JINÉ, než ostatní spolužáci, a často také pozná na vlastní kůži, jak chutná šikana. A na to mohu navázat dalším, VELICE DŮLEŽITÝM důvodem, PROČ tato škola. Zatímco ve svém okolí na všech větších školách slyším často z úst rodičů o šikaně, mému synovi jsem musela vysvětlovat já, co je to šikana, neboť na škole, kterou navštěvuje, se s ničím takovým nikdy nesetkal... Důvodů je ještě více, ale tyto považuji za zásadní. Dítě stráví povinnou školní docházkou 9 let svého života, a každý rodič by si měl přát, aby to pro jeho dítě bylo 9 krásných let života... A mé vyjádření k návrhu pana ministra? Ukrojte mi prosím z mého daňového koláčku částku, ze které dotuji cizí děti (či dospělé studenty) na státních školách, vraťte mi ji, a já si ráda zadotuji své vlastní dítě na škole, kterou pro ně vyberu. Děkuji za vyslyšení. Michaela Pelcová Tímto dopisem vyjadřuji svoje stanovisko, proč jsem si vybrala pro vzdělávání svého dítěte školu soukromou a ne státní. Nejprve jsem o ni mnoho slyšela od spokojených rodičů, jejichž děti ji už navštěvovaly. A to samo o sobě je to nejlepší doporučení. A já jsem chtěla umožnit svému dítěti to nejlepší vzdělání. Začala jsem se o školu více zajímat, byla jsem se podívat na běžné vyučovací hodiny. Velmi jsem byla potěšena přístupem paní učitelky, úžasně se věnovala všem dětem, bylo jich tam asi 15, všechny děti byly zapojeny a všechny se věnovaly se zájmem učivu. Ocenila jsem tenkrát, že jich tam nebylo 30, jako ve státních školách, a na výuce to skutečně bylo znát. Nemusela jsem se dlouho rozmýšlet, hned jsem věděla, že chci, aby právě v takovéto škole nastoupilo moje dítě svoji celoživotní cestu za poznáním. A rozhodně jsem se nezklamala. Moje, nyní již 11-letá dcera, chodí do školy velmi ráda. Je spokojená v kolektivu 12-ti dětí. Všichni se dobře znají, dokáží se lépe pochopit, dokáží se respektovat, mohou vyniknout jejich jednotlivé osobnosti. Spolu s paní učitelkou tvoří nerozlučný tým. A co se týče učení, je to vše snadnější, paní učitelka má prostor a možnost věnovat se každému zvlášť, může lépe pochopit žáka, čemu vlastně nerozumí a může mu vše lépe vysvětlit. Moto školy je výstižné: "Jen škola, která spolupracuje se svým okolím a je ochotná a zároveň schopná se od něho něco naučit, má šanci neustrnout ve svém vývoji a poskytnout svým žákům vzdělání, které jim k něčemu bude." Skutečně spolupracuje a činy jsou vidět. A já, jako rodič, se ve škole cítím velmi dobře, jako když tam také patřím. Moc bych přála svojí holčičce, aby mohla základní vzdělání dokončit právě na této škole. Na škole, kde se denně setkává s lidským přístupem a učí se přirozenému lidskému jednání. A nakonec jen krátce, že mám také zkušenosti s běžnou státní školou, navštěvoval ji první syn. Jsem ráda, že jsem doposud měla možnost volby a nerada bych o tuto výsadu přišla. Je ještě mnoho a mnoho věcí, které na této škole oceňuji. Celkově je prostě skvělá. Michaela Pelcová, matka 21letého syna a 11leté dcery. Luboš Pelc Jen díky lidem, kteří sledují média, jsem se dozvěděl o chystaném "vylepšení" našeho školství. Pro reakci rodičů (veřejnosti) je prý vyhrazeno 5 dnů. Jestli je vše skutečně tak, ptám se: "Je to běžné, je to standartní, je to obvyklé, rozhodovat něco takového o prázdninách a s možností reakce veřejnosti během tak málo dní?". Dále se ptám: "Je to krok k demokracii nebo se od demokracie tento návrh vzdaluje?" Já to vidím tak, že možnost volby patří k demokracii a já bych o tuto volbu, a se mnou mnoho dalších rodičů, nerad přišel. Proč jedna škola má mít podporu státu a
druhá ne. Že by se chtělo, aby některé školy zanikly? Ta naše by zanikla určitě, protože nevybírá žádné školné. Vznikla jako spontánní reakce několika rodičů, jako alternativa ke škole stávající. Vznikla Obecně prospěšná společnost, která zřizuje tuto školu. Nebyl jsem u toho, ale rozumím proč vznikla a proč chtěli rodiče jinou školu. Můj prvorozený potomek, tedy potažmo my rodiče, jsme u něho jinou, přiměřeně dostupnou, volbu neměli. Z původně radostného a veselého dítěte se postupně vytrácela veškerá spontánnost, radost a chuť něco dělat a něco se dozvídat. Ve třetím ročníku přišlo rozhodnutí domácí školy jako jediné možnosti, kterou jsme viděli. Vše se upravilo a nyní studuje na VŠ. U našeho druhého dítěte, dcery, již byla možnost volby. Obešli jsme prostě zápisy do školy a kde to bylo možné, navštívili i vyučovací hodinu. Zvolili jsme školu Bodláka a pampelišky a přesto, že musí dcera dojíždět, by ona sama nedala na školu dopustit. Ptám se: "Je něco špatně na škole, do které chodí děti rády? Je něco prospěšného pro tyto děti a pro společnost, když zažijí pocit, že stát (a právě letos se dcera učila, co je to stát.......) jim bere jejich školu? Na základě zkušenosti se synem, který zažíval zmatky kolem státních maturit, rozčarování samotných učitelů,......říkám, že to je šrám na duši vůči státu na celý život. "Je toto opatření kvůli úsporám?" No asi těžko, když provoz těchto "soukromých" škol je levnější než státních škol, jak jsem se dozvěděl. Tedy se znovu ptám: "Proč tato novela, pro koho je dobrá? Co a komu přinese pozitivního? Případně, co bude následovat? Přímé určení, kdo bude spadat do jaké školy? Kam se bude moci hlásit na střední školu, bude-li mu to vůbec umožněno? Nebo že by se obnovila myšlenka umístěnek, nejlépe do jiného kraje? Já tímto vyjadřuji moji touhu po spravedlnosti. Já se tímto dovolávám spravedlivého přístupu ke všem dětem. Vyjadřuji, jak velice jsem rád, že má dcera může prožívat podstatnou část dne právě v této škole, v tomto kolektivu, v prostředí lidskosti, kamarádství a touze po něčem lepším. Luboš Pelc, otec 21 letého syna a 11leté dcery, věk 46 let, nedostudovaný učitel na VŠ v Ústí nad Labem, kterému bylo tenkrát na škole řečeno: "Školství je v příšerném stavu, je na Vás mladých, abyste s tím něco udělali..." Olga Jebavá Jako bývalá žačka ZŠBP ve Veliši bych se ráda vyjíádřila k záměru MŠMT odejmout soukromým školám dotace na provoz. Zrušení dotací pro soukromé školy je pouze nechutná snaha státu soukromé školy zničit a všechny děti nahnat do státních škol a udělat z nich "stádo", jen proto aby mohl stát vše více kontrolovat. Rodiče mají právo umístit své dítě do kterékoliv školy uznají za vhodné a všechny školy by měly být financovány stejně! Nemůžu mluvit o ostatních soukromých školách, ale zrovna ZŠBP dává dětem to nejlepší, co jim může škola dát. Soustředí se na jejich individualitu, neustále s dětmi něco podnikají a vymýšlejí pro ně různé aktivity a já jejich snahu obdivuji a doufám, že jim bude umožněno v jejich práci pokračovat! Gábina Havířová Proč jsme si vybrali školu Veliš? Protože jsme s ní velmi spokojení a je to blízko. Jitka Adamcová Posílám důvody,[proč jsme si vybrali tuto školu], abychom společně odvrátili hrozbu nesmyslných nápadů pánů poslanců.
Pro nízký počet žáků ve třídách - možnost individuálního přístupu k dětem. Forma výuky - zajímavá, soutěživá, hravá. Zajímavé školní akce - olympiády, besedy, soutěže, turnaje, exkurze, diskuze, besídky, zpívání... Spolupráce rodičů se školou. Děti se do školy těší a to je zřejmě nejdůležitější důvod. Veronika a Lukáš Vildmanovi Výběr základní školy nám dělal dlouho starosti. Ačkoli byly okolní státní základní školy vzdáleností blíže a disponovaly řadou kvalitních pedagogů, zvolili jsme Základní školu Bodláka a Pampelišky, tedy školu soukromou. ZŠBP zvítězila z mnoha důvodů, z nichž vybíráme: malý počet žáků ve třídách, důraz na týmovou spolupráci, otevřenou komunikaci s rodiči a především také aktivní přístup vedení školy k věcem veřejným. Naší volby rozhodně nelitujeme. Naše dcera je hrdou žákyní ZŠBP a my jsme hrdými rodiči. Možnost výběru vzdělání pro naše děti považujeme za jedno ze základních práv občana svobodné společnosti. Nestátní školy jsou nezbytnou součástí vzdělávacího spektra a minimálně v případě základního vzdělání by se jim mělo dostat stejné podpory od státu, jako školám státním. Michaela a Jiří Patolánovi Opět se ukazuje, že kdo se v naší zemi dostává k moci, přemýšlí jak ušetřit, ale přitom neumí počítat, či používat zdravý selský rozum. Ekonomové vedou tuto zemi od sametové revoluce a je smutné, s jakým hospodářským výsledkem. V zájmu úspor nyní opakovaně dochází k ohrožení škol o které stojí jak rodiče, tak děti, které je navštěvují. Velice zarážející na všem je načasování (kdo by se o prázdninách zajímal o školu?) a na připomínky ministerstvo ponechává jen 5 dní (rychle,rychle!!!). Školu ZŠBP ve Veliši jsme si vybrali jako všichni rodiče žáků ve Veliši a v Robousích dobrovolně, rádi a po velice krátké úvaze. Po velice krátké úvaze proto, poněvadž když jsme viděli přístup učitelů k žákům, veselé a kamarádské prostředí, nebylo co řešit. A vlastně je to tak, že jsme si školu nevybrali my, ale ona nás. Jsme velice vděční, že naše děti mohou ZŠBP navštěvovat a byla by věčná škoda pro všechny žáky, pokud by se panu ministrovi podařilo v krátké době zničit to, co Bodlák budoval řadu let. Nepochopím, jak může tento stát stále bojovat s nedostatkem financí při daňovém zatížení, které zde panuje, proč se sypou peníze do privatizovaných firem a proč se na druhou stranu neinvestují do naší budoucnosti, čili do našich dětí a jejich vzdělání. Místo toho se hledají různé cestičky, jak zlikvidovat něco, co funguje a naopak podporovat to, co nefunguje. Na závěr: Byli bychom velice rádi, pokud by pohádkový princ Bodlák a pohádková princezna Pampeliška zůstali na svých místech a zlý drak MŠMT odletěl do jiných krajin. Jinak řečeno doufáme, že dobro zvítězí nad zlem. Barbora Šolcová Samozřejmě s návrhem, se kterým poslanci přišli vůbec nesouhlasíme. Jestli si myslí, že když je škola soukromá, že jde o produkci zisku, tak se samozřejmě mýlí. Ale nejenom to. Byli navštívit někdy podobnou školu jako máme my? Je velký rozdíl, jestli sedí ve třídě 28 dětí nebo 15. Vždyť v takového třídě se může učitel daleko více věnovat jedinci jako takovému, a to logicky jednou takovou měrou. V takovémto počtu má žáček daleko blíže k učiteli a to nejenom fyzicky, ale mají k sobě blíže i v poznání se navzájem a tím pádem je získávání vědomostí pro dítě snažší.
Dalším důvodem našeho nesouhlasu je argument již několikrát zmiňovaný. Každý člověk by měl mít volbu výběru školy. Přirovnání k lékařům je opravdu přesné. Státní nebo soukromý zaplaceno od zdravotních pojišťoven dostanou. Tak proč by to tak nemělo být i ve školství. Místo aby stát podporoval vzestup kvality školství v České republice, zdá se mi, že se snaží o pravý opak. Prosím nedopusťte to. Pan ředitel naší „soukromé“ školy (OBECNĚ PROSPĚŠNÉ SPOLEČNOSTI - NEZISKOVÉ ORGANIZACE - už ten název o něčem svědčí) se od vzniku školy potýká neustále s obavami a starostmi co ti nahoře vymyslí. Opravdu mu to nezávidím a obdivuji ho za výdrž a bojovnost. Od nás rodičů mu patří velký dík. Všichni jsme rádi, že naše děti mohou navštěvovat takovouto školu. Věříme, že nedojde ke schválení takovéhoto návrhu a naše děti budou moci dál navštěvovat školu, na kterou jsou zvyklé a ve které jim je dobře. Martin Havíř Školu ve Veliši jsme si vybrali protože má dobré jméno co se týče výsledků výchovy dětí. Výhodou je menší počet dětí a učitelé se jim mohou věnovat individuálně, nesnaží se jim vnutit probíranou látku aniž by ji pochopily. Učí je samostatnosti a vlastnímu názoru. Nepotlačují vlastní názor dětí ale snaží se s nimi diskutovat což rozvíjí i její osobnost. To, že chodí do soukromé školy beru jako pozitivum není braná jako žák který musí odchodit osm let základního vzdělání, ale chodí tam jako žák kterého chce škola něco naučit a logicky myslet. Což se u našich zákonodárců říct nedá když tyto školy chtějí zrušit. Eliška a Karel Neckařovi Základní školu Bodláka a Pampelišky ve Veliši jsme si vybrali proto, že považujeme za důležité, v jakém prostředí naše děti tráví velkou část dne. Od ostatních rodičů jsme o této škole slyšeli samé klady, a tak jsme se pro ni rozhodli, i když to pro nás znamenalo komplikaci s dojížděním. Od začátku nás upoutala rodinnou atmosférou a důrazem na dobré vztahy mezi učiteli a žáky, mezi dětmi ve třídě i mezi učiteli a rodiči. Nyní máme se ZŠBP již šestiletou zkušenost a chodí do ní obě naše děti. Velmi si vážíme partnerského a vstřícného přístupu školy i jednotlivých učitelů k dětem i k jejich rodinám. Velmi nám to pomáhá při řešení jakýchkoli otázek nebo problémů. Jsme rádi, že nám škola umožňuje vstupovat do školního vzdělávání i výchovy našich dětí a že ji zajímají naše názory. Jsme velmi rádi, že učitelé respektují individuální potřeby a situaci každého žáka a že je to v tomto menším kolektivu možné. Díky tomu výuka vyhovuje dětem nadaným i těm, které mají nějaké obtíže. Jsme rádi, že škola využívá nové, moderní metody ve výuce i v celkovém přístupu k dětem a mladým lidem. Učitelé i pracovníci školy jsou pro děti i pro nás rodiče příkladem obětavosti pro dobrou věc. Jsme však dlouhodobě rozčarováni přístupem státu ke školám podobného typu. Naše škola je neziskovou, obecně prospěšnou společností, která přináší prospěch nejen svým žákům, ale i svému okolí díky celé řadě kulturních akcí, které pořádá pro veřejnost. Také je to skutečně nezisková společnost, do které mají přístup všechny děti bez rozdílu, protože školné, která začala vybírat až po 10 letech existence, je velmi symbolické - odpovídá příspěvku, který se v jiných školách platí za pobyt dítěte v družině. Přesto je dlouhodobě znevýhodňována systémem financování škol, kdy ze zákona není povinné, aby peníze, které stát uvolňuje na každého žáka, doputovaly za tímto dítětem do školy, kterou si vybere. Navíc, současný návrh ministerstva školství by chtěl tento příspěvek pro soukromé školy úplně zrušit, i když tyto peníze pocházejí i z našich daní a podle Ústavy ČR má stát garantovat bezplatné základní vzdělání všem dětem. Chápeme to jako výsměch spravedlnosti, jako diskriminaci a vážné ohrožení svobody každého člověka zvolit si
způsob a místo vzdělávání. Velmi se nám nelíbí nepředvídatelné a často velmi nepromyšlené kroky ministerstva školství, které už podruhé během dvou let ohrožují existenci naší školy. Velmi litujeme všechny učitele, kteří se poctivě snaží dělat svou tak důležitou práci a kterým jejich vedení na úrovni státu spíše hází klacky pod nohy nebo jim práci ztěžuje, namísto aby je podporovalo a sloužilo ku prospěchu věci, jak má. Pavel Šubrt 1) Proč jsem si vybral soukromou školu ... ZŠ Bodláka a Pampelišky ve Veliši u Jičína? Vlastně ... nevybíral jsem si soukromou školu, vybíral jsem si školu. To, že je soukromá, jsem zjistil vlastně až později. To prvotní a podstatné pro výběr školy, bylo pro mne to, co jsem se celkem náhodou dozvídal ze svého okolí. Hlavně ústním podání od známých. Slyšel jsem o škole poblíž našeho města, kde se klade důraz na výchovu k samostatnosti, že děti, co tam chodí, jsou fajn, že se do školy těší, rodiče jsou spokojení. Slyšel jsem o školních akcích a zúčastnil jsem se několika jako zájemce o to, abych školu poznal a seznámil se s učiteli... Vše proběhlo tak nějak přirozeně, filozofie školy, její historie, pořádané akce se mi moc líbily, též počty dětí ve třídě, navštívil jsem výuku, ze všeho jsem měl dobrý pocit a moc jsem si přál, aby do téhle školy mohly chodit moje děti. Dnes po prvním roce jsem spokojený, co škola o sobě prezentuje, to i plní, vše funguje. 2) Jak vidím aktuální problematiku financování, tedy hrozbu, že by škole hrozil zánik, nebo by se musela plně hradit? Já jsem školu zvolil a je to pro mne rozhodnutí na 9 let povinné školní docházky. Očekávám, že dětem, co již nastoupily, by nikdo neměl měnit podmínky zpětně a že by měly platit po dobu povinné školní docházky, aspoň ty základní - a to je to, že školu nikdo nebude ničit, rušit nebo mě bude nutit platit školné, zatímco jiní budou mít vzdělání hrazené?! Když jsem školu vybíral, nebylo nijak potřeba rozlišovat, je-li soukromá, nebo státní. Očekávám, že když jednou za daných podmínek do školy nastoupím, tak podmínky budou platit, tohle v průběhu školní docházky řešit nechci, nové podmínky mají platit pro nově nastupující, když tak. Takže kde je potom právo na rovný přístup ke vzdělání pro všechny?! Se školou jsem spokojený a jinou volit nechci, už jsem si vybral, začali jsme chodit a chceme dochodit. Jestli bych byl najednou diskriminován školným (já platím a ostatní ne???), tak toto školné mi bude hradit ministerstvo školství - o to požádám a za tím si půjdu. Nelze tady menšině rodičů, co jsou náhodou v soukromé škole a dost možná je to ani nezajímá, jaký má škola statut, ale jde jim o vzdělání a výsledky, sebrat školu, kterou si vybrali a najednou jim říci: plaťte, nebo jděte jinam, jděte do školy, kterou jste si nevybrali... Co ještě všechno nám bude chtít stát nalajnovat a zestátnit? Takovéhle nefér kroky narychlo se prostě nedělají. Další velké zklamaní z naší politiky v ČR, vyřídím to svým dětem, ať vědí, protože jednou přijdou také volit! Stručně ... nechci být nucen k volbě-změně školy, když to není moje svobodné rozhodnutí, a nechci, aby se některým rodičům vzdělání jejich dětí hradilo a jiným ne. Škola plánuje na roky, nelze jim zásadní podmínky pro jejich provoz zničehonic utnout a změnit. Ani nemusím nic počítat, jen na základě obecných principů je jasné, že tohle nemůže být žádným přínosem - státu, ekonomice, dětem, rodičům. Tak komu teda?
Ing. Vladimír Fortelka (47), Ing. Gabriela Fortelková (45). Nejdříve pár informací a čísel: 2010: MŠMT (ministerstvo školství) je proti krácení dotací soukromým školám 2014: MŠMT je pro krácení dotací soukromým a církevním školám Jedno ministerstvo, čtyři roky, pět ministrů s různými názory. Výše rozpočtu pro MŠMT za rok 2013: 125 766 432 000,-Kč Náklady na provoz samotného ministerstva: 615 895 000,-Kč Úspora snížením dotací soukromým školám (0,3% z rozpočtu): 400 000 000,-Kč Argument ministra Chládka: máme dostatek kvalitních státních škol Máme tři děti. Vladimír (1992), Jakub (1996) a Zuzana (2002). Náš nejstarší syn, při ohlédnutí zpět, měl největší předpoklady ke studiu. Ve svém předškolním věku byl velmi bezprostřední, otevřený. Měl obrovskou slovní zásobou, jak v mateřském, tak i cizím jazyce. Když nastupoval do první třídy státní školy, byli jsme jisti, že škola pro něj bude inspirativní, bude se v ní učit nové věci a dále rozvíjet své schopnosti. Paní učitelka měla pochopení pro jeho výlety po třídě při vyučování a nechávala se bavit jeho postřehy, které uměl vtipně sdělovat. Známky měl výborné. Bylo nám doporučeno, aby přešel do výběrové třídy, kde se budou učit „chytré“ děti ze všech škol v okrese. My jsme s tím nesouhlasili, ale syn chtěl do této třídy jít, především kvůli kamarádům, kteří tam odcházeli také. Přišel tak o „svou“ paní učitelku, která jej plně chápala. Od tohoto okamžiku nastává naše nejhorší zkušenost se „státní“ školou. Nová paní učitelka na třidu plnou malých rozumbradů absolutně nestačila. I přes nespokojenost rodičů, vedení školy trvalo na tom, že jen tato pedagožka je způsobilá tuto třídu na prvním stupni vést. Prospěch syna se rapidně zhoršil. Do školy nechtěl chodit. Na změnu školy ale přistoupit nechtěl. Paní učitelku neměl rád a tak ji „zlobil“. Téměř každý týden mu v žákovské knížce přibyla poznámka. Někdy i velice divná:“ Na výletě v Praze chtěl podpálit Zlatou uličku.“ S paní učitelkou a s vedením školy se těžce jednalo. Když jsme si chtěli nechat na památku Vláďovu žákovskou knížku, plnou literární činnosti paní učitelky, byli jsme prostřednictvím ředitele školy vyzváni, abychom ji vrátili, že se jedná o školní majetek a máme povinnost to udělat. V době kdy šel Vláďa do šesté třídy, měl do té samé školy nastoupit jako prvňák náš druhý syn. Těsně před koncem prázdnin se ve Veliši objevila soukromá škola. Bylo nám jasné, že to stojí za zkoušku. Ihned jsme tam Jakuba přihlásili. Jakub pod vlivem svého staršího bratra měl ze školy strach a dával to jasně najevo. Do školy se prostě netěšil. Od prvního dne se jeho názor na školu postupně měnil. Časem se začal ptát, proč jeho bratr nemá školu rád, když je tak skvělá. A nebyla skvělá jen v prvním roce. Je skvělá pořád. Každé prázdniny netrpělivě vyhlížel začátek školního roku, aby mohl být se svými spolužáky a učiteli. Prázdniny pro něj byly nudné. Škola dobrodružstvím. Když už se zdálo, že v páté třídě jeho dobrodružství skončí, přišel pan ředitel s nápadem rozšíření školy o druhý stupeň. Nemohl se dívat na to, jak se státní školy snažily děti, přicházející z prvního stupně na druhý, rozdělovat, kádrovat a podle svých ekonomických představ přijímat či odmítat. Je jasné, že Jakub pokračoval do deváté třídy a jako jeden z prvních absolventů ukončil devítiletou školní docházku. Právě úspěšně studuje střední školu s maturitou. Byl vybrán na stáž do Londýna a to především díky svým jazykovým schopnostem, které získal na základní škole. Naše dcera je nyní v šesté třídě. Ani na moment jsme neuvažovali, že by šla jinam. Vyzkoušeli jsme si obě školy. Tu první lze nazvat velkovýkrmem, kde se nehledí na individualitu dítěte, žáci tam jsou pouze jako prostředek pro získávání mzdy vyučujícími. Ta druhá je školou pro děti a o dětech a stejně tak i pro rodiče a o rodičích.
Je mi jasné, že i mezi státními školami jsou školy dobré a mezi soukromými špatné. To nechť ale posuzují rodiče a děti. Na tato posuzování nemá MŠMT prostředky a ani odbornou erudici, neboť hodnotí úplně jiná kritéria, kritéria z doby vlády Marie Terezie. Je nám líto, že do této školy nemohl chodit i náš nejstarší syn. Chodil do nekvalitní školy. Lepší v tu dobu v okolí nebyly. Vyvracíme tak výrok ministra školství, kterým, mimo jiných, odůvodňuje rozhodnutí krátit dotace soukromým školám: „pane Chládku, rozhodně nemáte dostatek kvalitních státních škol.“ Je nám ctí, že naše děti mohli, mohou a budou chodit do Základní školy Bodláka a Pampelišky o.p.s.
