Čítanka starých časů VI Stavebně-historický průzkum částí areálu památky UNESCO Zahrady a zámek v Kroměříži Mlýnská brána Gardiska (spojovací chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem) Colloredova kolonáda Prostor před zámkem (Sněmovní náměstí) Vstup do Podzámecké zahrady
Zpracoval: Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. Odborná spolupráce: Mgr. Jan Štětina
Kroměříž 2015 Zpracováno pro Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Kroměříži
SHP Kroměříž 2015
Obsah I. Úvod II. Mlýnská brána III. Gardiska (spojovací chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem) IV. Colloredova kolonáda V. Prostor před zámkem (Sněmovní náměstí) a vstup do Podzámecké zahrady VI. Ikonografie a historická plánová dokumentace VII. Prameny a literatura VIII. Popisy vyobrazení – půdorysy
–––
2
SHP Kroměříž 2015
I. Úvod
Arcibiskupský zámek v Kroměříži představuje jednu z významných dominant historického města. Zámek samotný svojí architektonickou výpravou a mobiliárním vybavením náleží k předním památkám tohoto typu nejen na území Moravy, ale i v širším evropském prostoru, což potrhuje i jeho zápis do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1998. Záměrem předkládaného průzkumu je stavebně-historický průzkum objektů, které přímo navazují na objekt samotného zámku a tvoří s ním úzce propojený celek. Následující text navazuje na starší stavebně-historické průzkumy a další průzkumové práce, které byly realizovány v gesci NPÚ ÚOP v Kroměříži v areálu zámku a jeho okolí.
–––
3
SHP Kroměříž 2015
II. Mlýnská brána Historie
Mlýnská brána společně s budovou tzv. Gardisky tvoří výraznou dominantu severozápadní části Sněmovního náměstí. Dějinám Mlýnské brány nebyla ve starší i novější literatuře věnována samostatná pozornost, ale zpravidla byla zahrnuta do pojednání, která se týkají městského opevnění (hradeb) Kroměříže či dějin Arcibiskupského zámku, se kterým sousedí a jak bude ukázáno i stavebně do jisté míry souvisí. V roce 1958 byl proveden dosud jediný, i když velmi zběžný, stavebně historický průzkum brány pro potřeby hodnotícího pasportu města. Pojetí průzkumu, který zahrnoval prakticky celou historickou zástavbu města, odpovídá i zpracování objektu Mlýnské brány, které zde v celistvosti uvádíme: „Kroměříž, blok 8, Mlýnská
brána a strážnice. Mlýnská brána je upravena v gotizujících formách a je připojena po levé straně krátkým křídlem k budově semináře, postaveným v roce 1911 při jeho novostavbě. Toto křídlo navazuje svou architekturou na klasicistní strážnici, spojující bránu se zámkem; uprostřed levého křídla pravoúhlý průchod. V přízemí je hrotitý portál brány lemován gotisujícím profilovaným obloukem se třemi oblouny. Uvnitř je brána zaklenutá nad průjezdem stlačenou valenou klenbou v patce podseknutou. V prvém i druhém poschodí jsou trámové stropy s dvojitým záklopem. Široké obvodové zdi jsou zachované i v patrech. Na plánu katastru z roku 1830 byla situace kolem brány zcela odlišná od nynější. Brána byla obestavěna zděnými stavbami. Křídlo spojovací k zámku již tehdy existovalo. Stavební historie: Mlýnská brána se jediná zachovala ze středověkých bran města. Situace brány vnitř běhu hradeb nasvědčuje značnějšímu stáří, takže pochází s velkou pravděpodobnosti z původního opevnění města v pozdním 13. stol.“ 1
1
LÍBAL, Dobroslav – BEISETZEROVÁ, Marie – FLODROVÁ, Helena: Kroměříž, historické
jádro. Stavebně historický průzkum. Strojopis. Praha 1958, s. 389.
–––
4
SHP Kroměříž 2015 Stavební historie Mlýnské brány úzce souvisí s problematikou kroměřížských městských
hradeb,
kroměřížských
jejichž
zděných
byla
městských
součástí.2 hradeb
Starší
literatura
již
dobou
s
spojovala
zakladatele
vznik města,
olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka, tedy s 2. polovinou 13. století. Vycházela přitom z informace tzv. Grana catalogi praesulum Moraviae, stručné historie olomouckých biskupů, která vznikla někdy po roce 1420. Podle ní biskup Bruno Kroměříž „obehnal zdí“ (muro cinxit).3 Tato zpráva je však spíše odkazem na zakladatelské dílo biskupa Bruna pohledem pozdního středověku, než věrohodným dokladem.
Vybudování
kroměřížských
hradeb
nevzpomíná
ani
olomoucké
nekrologium, zde je však řeba poznamenat, že text s panegyrikou na biskupa Bruna vznikl již před rokem 1263.4 Jak bude podrobněji ukázáno v kapitole věnované stavebnímu vývoji Mlýnské brány, lze vznik kamenných hradeb v Kroměříži spojit až s dobou kolem poloviny nebo dokonce až po polovině 14. století. Původně se patrně jednalo jen o dřevohlinité opevnění, sestávajícího patrně z hradebního příkopu, valu a dřevěné hradby či palisády, která vymezila vnější obvod města. Tento typ opevnění patrně vznikl již v 60. letech 13. století za biskupa Bruna. Hradby jsou poprvé zmíněny v privilegiu biskupa Dětřicha pro Kroměříž z 19. června 1290. V listině je zmínka, že kanovníci kapituly u sv. Mořice měli jako držitelé svobodných domů ve městě
2
K problematice městských hradeb PINKAVA, Jaroslav: Kroměřížské hradby a brány.
Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1987, č. 2, s. 13–26; 1988, č. 1, s. 27–36; 1989, č. 1, s. 1318; ŠTĚTINA, Jan: Středověká Kroměříž. In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013, s. 60–66; ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou
stavebního vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s. 9–11. 3
LOSERTH, Johann: Das Granum catalogi praesulum Moraviae. Nach der Handschrift des
Olmützer Domcapitelarchiv. Archiv für österreichische Geschichte 78, 1892, s. 82. 4
DUDÍK, Beda: Über Nekrologe der Olmützer Domkirche. Wien 1884, s. 7–9; NECHUTOVÁ,
Jana: Vitae Brunonis. Časopis Moravského muzea, vědy společenské, 71, 1986, s. 175–182.
–––
5
SHP Kroměříž 2015 příspívat na dostavbu „městského opevnění“ (ad munitionem civitatis complendam) podobně jako ostatní měšťané.5 Další zpráva o kroměřížských městských hradbách se nachází až v listině biskupa Mikuláše z Riesenburka ze 7. prosince 1389. Obsah listiny však vyvolává otázku, nakolik odpovídá kroměřížským reáliím. Biskup Mikuláš toho dne vydal sérii listin, kterými biskupským městům Budišovu, Brušperku, Ostravě, Svitavám, Mohelnici, Kelči a Kroměříži udělil právo odúmrti. Formulář listin je však shodný. Biskup v listinách uvádí, že se odúmrtního práva vzdal mj. z toho důvodu, aby města mohla opravit a vylepšit hradby, věže, brány apod., a reagoval tak na události spojené s markraběcími válkami na Moravě a napadáním biskupských statků.6 Je však pravděpodobné, že kamenné hradby byly v Kroměříži ve 2. polovině 14. století skutečně vybudovány.7 Nejstarší kamenné opevnění bylo zbudováno v nejjednodušší podobě bez bašt a věží. Z pozdější situace je známo, že hradby byly opatřeny třemi branami. Kovářská brána (stála při vyústění dnešní Masarykovy ulice) je dnes známa především z ikonografických pramenů, šlo o mohutnou hranolovou průjezdní věž, podobně jako v případě Mlýnské brány. Naopak Vodní (Moravská) brána byla tvořena subtilnější hranolovou věží. Kovářská i Vodní brána byly v 16. století posíleny výstavbou předbraní (v případě Kovářské brány, kterou můžeme považovat za hlavní vstup do města, šlo o mohutný barbakán se vstupní věží).8 Jak bude níže podrobněji ukázáno, v případě Mlýnské brány lze uvažovat nad její původním účelem. Předpokládá se, že Mlýnská brána sloužila pouze ke vstupu z města, resp. od hradu (zámku) k hospodářskému zázemí biskupské rezidence,
5
CDM IV, s. 367–369, č. 291; PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. I.
Kroměříž 1913, s. 25–26, 29–30. 6
CDM XV, s. 262, č. 299 (regest); CDM XI, s. 492–505, č. 578–583; PEŘINKA, F. V.: Dějiny
města Kroměříže. I., s. 58–59. 7
ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s. 61.
8
ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s. 64–65.
–––
6
SHP Kroměříž 2015 které se nacházelo v oblasti dnešních ulic Na Kopečku a Na Sladovnách. Je proto pravděpodobné, že Mlýnská brána byla zbudována v 15. století v souvislosti se vznikem kroměřížského hradu. Její počátky však písemné ani ikonografické prameny nedokumentují. Za domnělou kresbu Mlýnské brány ještě v pozdně gotické podobě byla považována kresba z doby kolem roku 1650, uložená dnes ve sbírkách Národní galerie. Novější výzkumy však ukázaly, že se jedná o kresbu zámecké věže, resp. věže hradu z doby biskupa Stanislava Thurza.9 Nejstarší dochované ikonografické prameny vztahující se k Mlýnské bráně tak spadají až do závěru 16. století (viz rozbor ikonografie). Dodejme, že jako Mlýnská byla brána označována z toho důvodu, že za ní stál biskupský mlýn a pivovar.10 Starší literatura (F. V. Peřinka) uvádí, že Mlýnská brána byla vystavěna v roce 1585 biskupem Stanislavem Pavlovským.11 Ve skutečnosti však šlo jen o stavební úpravy, které souvisely se zbudováním zvláštní kryté chodby, spojující biskupský zámek s kolegiátním kostelem sv. Mořice (blíže v samostatné kapitole SHP). Městské opevnění Kroměříže včetně městských bran bylo poškozeno v době třicetileté války (ničivý byl požár města a zámku v roce 1643). Svědčí o tom zpráva kroměřížského primátora a konšelů z ledna 1644 adresovaná vrchnosti, tedy olomouckému biskupovi. Podle jednoho z bodů byly městské brány a branky, věže a domy úplně rozstříleny a vypáleny a město mělo obtíže s jejich novým zbudováním. Biskup Leopold Vilém následně poskytl městu půjčku 4000 zl. a část financí ve výši 2000 zl. městu daroval – tato částka měla být použita na opravu městského opevnění, bran, věží a městského vězení. Opravy však vázly a část financí město muselo vynaložit na kvartýr vojska.12 V daném případě se pravděpodobně jednalo o opravy Kovářské a
9
Kresba je vyobrazena např. v práci DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan
(edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 28. 10
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. I., s. 332.
11
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. I., s. 410.
–––
7
SHP Kroměříž 2015 Vodní (Moravské) brány. Pro 2. polovinu 17. století je totiž doloženo, že Mlýnská brána s přilehlými úseky hradeb byla ve přímém vlastnictví vrchnosti (olomouckého biskupa), která ji také opravovala a stavebně zajišťovala. Vrchnost také zajišťovala na svůj náklad příslušný personál (stráže).13 Je pravděpodobné, že tato situace mohla souviset s původní funkcí Mlýnské brány a její úzkou vazbou na biskupskou rezidenci (hrad, resp. zámek). K roku 1653 je doloženo, že obě brány ve správě města, tedy Kovářská a Vodní, byly opraveny a byly v nich umístěny i byty pro branné.14 K dalším opravám obou bran ve správě města došlo v následujících letech.15 Stavební úpravy či opravy Mlýnské brány nejsou pro tuto dobu doloženy. Při požáru v roce 1643 byl poškozen zámek a nepochybně i přilehlá Mlýnská brána. V roce 1644 došlo k nějakému provizornímu zakrytí budov zámku jako ochrany před deštěm (pokryta byla i věž). K dílčím opravám zámku došlo až v roce 1649, kdy byly opraveny některé obytné místnosti v zámku a byla obnovena střecha nad místností vedle věže. V roce 1651 byly strženy některé klenby a nahrazeny novými. Ještě v roce 1652 se však na zámku nacházely spálené střechy a zámecké místnosti (klenby) byly proto výrazně poškozeny deštěm a sněhem. V témže roce došlo k obnově střech, které byly pokryty šindelem. Opravy pokračovaly v letech 1653 a 1654. Lze předpokládat, že v rámci těchto oprav došlo i na Mlýnskou bránu.16
12
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2. Kroměříž 1947, s. 252–253,
261, 262. 13
ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s. 63; PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města
Kroměříže. III. Kroměříž 1940, s. 18–19. 14
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2, s. 379.
15
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-3. Kroměříž 1948, s. 126–127;
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. III, s. 16–18. 16
PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 258–259, 418–421.
–––
8
SHP Kroměříž 2015 V červnu 1656 vypukl požár nový, zničena byla mimo jiné nově pokrytá věž zámku a část přilehlých střech.17 V roce 1664 se olomouckým biskupem stal Karel z Liechtensteinu-Castelkorna (1664–1695), který na rozdíl od svých předchůdců trvale sídlil v olomoucké diecézi. Ve volební kapitulaci byl biskup Liechtenstein-Castelkorn olomouckou kapitulou zavázán mimo jiné k obnově kroměřížské biskupské rezidence. V roce 1665 biskup Karel zahájil jednání s architektem Filibertem Luchesem, který připravil základní projekt obnovy zámku. Luchese však v roce 1666 zemřel.18 Později byly na objektu zámku prováděny jen opravy a udržovací práce, jejichž příprava byla zahájena záhy po biskupově nástupu v roce.19 Opravy pokračovaly až do roku 1672, stavební podobu zámku však výrazněji nezměnily.20 Do této doby spadá také barokní přestavba Mlýnské brány, i když tato stavební aktivita není přímo doložena písemnými prameny. Zdá se, že alespoň provizorní oprava brány byla provedena krátce po nástupu Karla z LiechtensteinuCastelkorna na biskupský stolec. Toto tvrzení dokládá letopočet 1665, obsažený v chronogramu, který ukrývá oslavný nápis na jižním průčelí věže (CAROLVS VRBEM REPARARE STVDET) (viz blíže v kapitole o stavebním vývoji). Neznámý zůstává celkový rozsah prací datovatelných k obnově roku 1665 včetně zásahů provedených v interiéru. Nevíme, zda přestavba brány v roce 1665 přinesla i nové dispoziční řešení v interiérech, funkční vazba interiérů Mlýnské brány, spojovací chodby se zámkem a západního nárožního rizalitu zámku totiž může nasvědčovat i poněkud mladší dataci
17
PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 385.
18
TOGNER, Milan: Barokní rezidence. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER,
Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 35–36. 19
PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 619.
20
ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č. 12880, sg. F30/19-2, kart. 1711 (Odběr stavebního materiálu
pro stavbu zámku z let 1664–1687); PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s. 619–624 (zde podrobněji k jednotlivým dílčím opravám).
–––
9
SHP Kroměříž 2015 těchto částí až do období kolem roku 1690. Není proto vyloučeno, že k dalším úpravám mohlo dojít v souvislosti s opravami městského opevnění včetně Kovářské a Vodní brány v roce 1683 v souvislosti s nebezpečím tureckého vpádu.21 K dalším stavebním úpravám Mlýnské brány došlo v průběhu 18. století, písemné prameny však tuto stavební činnost exaktně nedokládají a musíme se opřít jen o výsledky stavebně historického průzkumu, resp. výpověď mapových a plánových podkladů z 1. poloviny 19. století. Významnou událostí, která zasáhla do stavebního vývoje zámku a tedy i přilehlé Mlýnské brány, byl požár, který dne 16. března 1752 vypukl v Kroměříži a který se přenesl také na budovu zámku. Nákladně vybudovaná biskupská tak v době episkopátu biskupa Ferdinanda Julia kardinála Troyera (1746–1758) byla výrazně poškozena. Požár zničil všechny střechy a krovy včetně střechy zámecké věže, poškozena byla také horní patra zámku. Šíření požáru napomohla skutečnost, že zámecká střecha byla kryta šindelem.22 Opravy zámku byly zahájeny krátce po požáru, k jejich dokončení došlo až za biskupa Maxmiliána z Hamiltonu (1761–1776).23 Další stavební úpravy brány lze sledovat na základě dochované plánové dokumentace,24 která zachycuje stávající i novou podobu Mlýnské brány, kterou
21
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2, s. 799–800.
22
TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek
– TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 53; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, III, s. 25; TÝŽ: Dějiny města Kroměříže, II-4, s. 36–37. 23
ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č. 12881, sg. F30/20-1, kart. 1712; inv.č. 12895, sg. F31/1-2,
kart. 1714. 24
Její soupis s údaji viz v závěrečném oddíle Prameny a literatura.
–––
10
SHP Kroměříž 2015 zpracovala arcibiskupská stavební kancelář vedená architektem Antonem Archem (1793–1851).25 Přestavba Mlýnské brány (a navazujícího komplexu budov) se odehrála na počátku episkopátu v pořadí čtvrtého olomouckého arcibiskupa, Ferdinanda Maxmiliána Chotka (1832–1836). Z výsledků průzkumů vyplývá, že přestavba z let 1832–1834 zcela nově řešila exteriéry věže (resp. pouze její severní a jižní průčelí), zatímco úpravy jejích interiérů byly vcelku minimální. Dochovaná plánová a technická dokumentace obsahuje řadu variantních návrhů řešení fasády Mlýnské brány. Variantní je umístění a počet okenních otvorů a utváření různých gotizujících prvků, které měly pročlenit hlavní fasádu. V návrzích se objevují i různé nerealizované střešní prvky (fiály, subtilní věžky apod.). Přestavba byla prováděna v souvislosti s celkovou úpravou prostoru před vstupním průčelím zámku (dnešního Sněmovního náměstí). Vzhledem k plošnému snížení jeho nivelety bylo nutno podstatně snížit i úroveň podlahy průjezdu v přízemí věže Mlýnské brány (k tomu viz v kapitole o stavebním vývoji).26 K dalším výraznějším úpravám došlo po roce 1889, kdy byla Mlýnská brána opatřena novou střechou,27 a dále po roce 1911 v souvislosti s výstavbou Arcibiskupského gymnázia (zbudování průchodu) (k tomu viz podrobněji v kapitole o stavebním vývoji Mlýnské brány).
Situace
25
K jeho osobnosti ŠIŠKOVÁ, Martina: Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere
Hospes 6, 2013, s. 83–91. 26
ZATLOUKAL, Pavel: Kroměřížská architektura 1791–1918. In: Perůtka, Marek (ed.):
Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013, s. 232–233; PERŮTKA, Marek (ed.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011, s. 87–88. 27
Návrhy na rozpočet oprav – ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č. 13 878; sign. F57/1-1; kart. 1870.
–––
11
SHP Kroměříž 2015 Věž Mlýnské brány se nachází v bezprostředním sousedství arcibiskupského zámku Kroměříž, do komplexu jehož budov administrativně i komunikačními návaznostmi náleží. Jedná se o mohutnou, v přízemí průjezdnou věž, vystupující z vývojově složité srostlice původně středověké městské hradby a klasicistního souboru tzv. Gardisky, vsazené mezi Mlýnskou bránu a západní nárožní rizalit zámku. Mlýnská brána odděluje prostor Sněmovního náměstí, odkud vede vstup do kroměřížského zámku, od někdejší hospodářské části zámeckého areálu, nacházející se v ulici Na Kopečku a Na Sladovnách. Společně s monumentální budovou arcibiskupského zámku tvoří jedinečnou dominantu Sněmovního náměstí a svojí podobou a složitým stavebním vývojem dokumentuje bohatý stavební vývoj celého zámeckého komplexu.
Popis exteriéru
Čtyřpodlažní věž nepravidelně čtvercového půdorysu, prostupující spojovacím krčkem
mezi
severozápadním
nárožím
Arcibiskupského
zámku
a
objektem
Arcibiskupského gymnázia. V celé výšce se projevuje jen severní a jižní průčelí věže (viz následující popis), východní a západní průčelí je na výšku 1. a 2. NP kryto bočními přístavbami. Střecha věže je dlátková, s výraznými námětky, krytá měděným plechem. Z jižní střešní roviny vystupuje vikýř s jedním obdélným oknem, zastřešený samostatnou jehlancovou střechou s měděným krytem. Hrot střechy vikýře vrcholí drobnou korouhvičkou, odlišné korouhve korunují i hřeben střechy celé věže. Převážnou
většinu
východního
průčelí
kryje
přístavba
s vnitřním
dvouramenným schodištěm a dvojicí místností v 1. a 2. NP; její 3. NP zaujímá místnost rozšiřující obytný prostor věže. Rovněž západní průčelí vlastní Mlýnské brány je kryto mělkou přístavbou s trojicí místností v každém z podlaží, osvětlených vždy jedním oknem v severní i jižní fasádě. Fasády obou průčelí jsou opatřeny mělkou pásovou bosáží. Boční, západní fasádu západní přístavby, orientovanou do průchodu mezi Mlýnskou branou a objektem sousedního Arcibiskupského gymnazia, navíc člení vysoký pilastrový řád. Boční zdí prostupuje dvojice obdélných dveří s dřevěnými
–––
12
SHP Kroměříž 2015 výplněmi. Zděnou hmotu obou přístaveb završuje jemně profilovaná korunní římsa, nad níž již následuje pultová, na obou koncích zvalbená střecha.
Jižní fasáda věže: 1. NP prochází značně převýšený průjezd, zaklenutý stlačeně valenou klenbou s lehce odsazenými patkami a přístupný lomenými portály, jehož drobně profilované ostění, tvořené sestavou subtilních oblounů a výžlabků, vystupuje z hladkých patek. Výšce lehce zalomeného soklu portálu odpovídá i výška hladkého soklu jižního průčelí věže. V soklu navazujícím na pravé (východní) ostění brány, pod zvětralou omítkou proniká obklad soklu, tvořený tesanými pískovcovými deskami. 1. NP jižní fasády brány pokrývá kvádrová omítková bosáž, nad záklenkem vyvinutá do podoby klenáků. Nad úzkým hladkým omítkovým pásem, jímž bosáž vrcholí, probíhá bohatě profilovaná horizontální římsa oddělující 1. NP věže od 2. a 3. NP. Nad bosovaným 1. NP jižního průčelí se nachází hladce omítnutá fasáda, na nárožích obohacená o široké a hladké lisény. Jižní fasádou věže v úrovni 2. NP prostupuje dvojice obdélných oken s jednoduše okoseným omítaným ostěním, vystupujícím z trojúhelných plošek skloněných k parapetu. Horní třetinu oken obíhají profilované, pravoúhle zalomené římsy. Výplně oken jsou dřevěné, dovnitř otevíravé, s šestitabulkovým členěním. Interiér 3. NP osvětluje na střední osu průčelí nasazené sdružené okno s masivním středním sloupkem; také jeho ostění má jednoduché okosení s trojúhelnými výběhy a pravoúhle zalamovanou, prožlabenou římsou v nadpraží. Obdobnou profilaci má parapetní římsa okna 3. NP. Okno má prostou dřevěnou, dovnitř otevíravou výplň členěnou do tří tabulek. V nadpraží okna je osazen pískovcový erb olomouckého arcibiskupa, kardinála Bedřicha z Fürstenberga. Vpravo od okna, při jihovýchodní nárožní liséně, se těsně pod korunní římsou nachází analyticky prezentovaná horní část na omítce malovaných slunečních hodin nebo veduty města s textem CAROLVS VRBEM REPARARE STVDET (tj. Karel usiluje o obnovu města) a chronogramem 1665. Nad fragmentem malby již probíhá podstřešní římsa, podepíraná sledem hustě řazených drobných konzolek. V horních partiích nárožních lisén se nachází dekorativně ztvárněné konce závlačí.
Severní fasáda věže: 1. NP se opět otevírá výrazně převýšeným lomeným portálem průjezdu. Jeho profilace sestává z širokého okosení při vnitřní hraně,
–––
13
SHP Kroměříž 2015 doplněného mělkým výžlabkem a plochým oblounem při hraně vnější, lemované navíc subtilní omítkovou lištou. Rovněž 1. NP severního průčelí člení v omítce vyvinutá bosáž, posazená na vysokém hladkém soklu, vytvářejícím skarpovou podnož věže. Středem severního průčelí prostupuje mělká vpadlina, dosahující až po úroveň podlahy 3. NP věže. Plochu mezi lomeným záklenkem portálu v severním průčelí věže a mezipatrovou římsou člení vlys, sestávající z osmi omítkových lomených obloučků s vloženými jeptiškami. Mělký vlys vyrůstá z horního okraje ostění průjezdu prostřednictvím drobných hranolových soklíků. Subtilní kordonová římsa, jejíž profil tvoří dvě souběžné lišty oddělená vpadlou stezkou, odděluje spodní část severního průčelí od 2. a 3.NP fasády. Římsa probíhá i v ploše středové vpadliny, kde je obohacena subtilním oblounovým profilem. Severní fasáda má ve 2. a 3. NP odlišné členění než fasáda jižní. Sjednocujícím momentem je hladká základní plocha, z níž na severní fasádě v úrovni 2. NP vystupuje čtveřice štíhlých pilířků hranolového profilu, v úrovni 3. NP završených vysokými zděnými jehlanci. Pilířky flankují střední vpadlinu a jsou osazeny i na severovýchodním a severozápadním nároží věže. Jejich dřík vylehčuje mělké vpadlé pole, završené lomeným obloukem s vepsanou jeptiškou. Pilířky dosahují horního okraje vpadliny nad vstupní branou. Nad jednoduše prožlabenou římsou jsou zakončeny štíhlými jehlanci, odlehčenými vpadlým polem. Jehlance vyrůstající v diagonálně natočené křížové kytky, polovinou svého objemu zanořené do plochy průčelí. V úrovni 2. a 3. NP se na střední ose fasády nachází dva okenní otvory. Velmi vysoký otvor s lomeným záklenkem ve 2. NP má ostění profilované trojicí mělkých, v omítce vyvinutých oblounů. Okno, z velké části falešné (viz dále) sestupuje až k horní hraně horizontální římsy nad 1. NP. Samotný okenní otvor 2. NP se omezuje na cca spodní třetinu lomeného otvoru a má podobu prostého obdélného výřezu s dřevěnou dvoukřídlou výplní, tvořící spodní partii okenní výplně zmíněného většího falešného lomeného okna. V ose nad záklenkem lomeného okna se nachází okno 3. NP. Má jednoduchý kruhový tvar s výplní členěnou příčkami do devíti tabulek a jeho vnější obvod je lemován okružím ze subtilního dřevěného profilu. Nad oknem 3. NP probíhá korunní
–––
14
SHP Kroměříž 2015 římsa podepíraná řadou drobných konzolek; přechází i na boční, tj. východní a západní fasádu věže.
Východní a západní průčelí: Projevuje se pouze v úrovni 3. NP, nad pultovými, na kratších koncích zvalbenými střechami, přiléhajícími k bočním fasádám věže. Obě průčelí jsou zcela hladká, bez otvorů a architektonického členění, a vrcholí již popsanou korunní římsou.
Popis interiéru
První nadzemní podlaží
Průjezd 101:
Interiér 1. NP věže, obsahující průjezd, je hladce vyomítán, neobsahuje žádné otvory ani prvky architektonického členění. Klenba je stlačeně valená, s přibližně vodorovnou vrcholnicí a nepatrným odsazením klenební paty. Při napojení na severní i jižní vjezdový portál jsou patrné dovnitř průjezdu lehce rozevřené špalety, navazující přímo na boční stěny průjezdu. Vnitřní hrana ostění obou portálů je od úrovně terénu po paty záklenků zkosená, vnitřní hrana ostění obou archivolt je hladká, neprofilovaná. Nad hrotitou archivoltou každého z portálů se nachází rovný překlad, na který směrem do interiéru průjezdu navazuje segmentově vyklenutý pas. Existence omítek sice znemožňuje posoudit materiálové řešení rovného překladu, pravděpodobně je však dřevěný a sloužil k osazení točnic vstupních vrat brány. Dlažba průjezdu je z žulových kostek, po bocích se nachází mírně vyvýšené pruhy chodníků, vymezené žulovými obrubníky.
Interiér západní přístavby Mlýnské brány 102:
–––
15
SHP Kroměříž 2015
Je přístupný dveřmi pouze z průchodu, spojujícího prostor Sněmovního náměstí a navazující ulicí Na Kopečku. V přízemí se nachází střední, vstupní předsíň, z níž se vstupuje do rozměrnější místnosti při Sněmovním náměstí a menší prostory hygienického zázemí na opačném pólu dispozice. Protože dnes západní přístavba provozně ani majetkově nesouvisí s Mlýnskou branou a navíc představuje nejmladší část zájmového souboru objektů, nebyla v rámci stavebně historického průzkumu detailně zkoumána.
Schodiště v interiéru východní přístavby Mlýnské brány 103:
Do 3. NP východní přístavby Mlýnské brány, situovaného v úrovni 2. NP branské
věže,
vede
úzké
dvouramenné
schodiště
se
zděnými,
omítanými
podstupnicemi a stupni tvořenými dřevěnými deskami. Z nástupní podesty, dosažitelné prostřednictvím schodiště 112, jež je však již součástí Gardisky (viz samostatný text) vedou dveře do nevelkého prostoru pod výstupním ramenem; jeho zadní stěnu tvoří neomítané, stupňovitě uspořádané lomové zdivo. Schodišťový prostor dnes postrádá přímé osvětlení, segmentově završená nika v jižní zdi (v místě mezipatrové schodišťové podesty) však prozrazuje existenci okna. Po oknu však na klasicistně upraveném vnějším průčelí přístavby není stop – je tedy velmi pravděpodobné, že okno náleželo starší, předklasicistní stavební fázi z doby před přestavbou ve 30. letech 19. století. Schodišťový prostor uzavírá omítaná křížová klenba s mírně odsazenými patami a stlačeně půlkruhovými čely. Nad částí výstupního ramene schodiště, odpovídající úseku dělicí zdi mezi schodišťovými rameny, se nachází segmentová klenba s obdélným, mělce vpadlým středovým zrcadlem. Po dalším pravoúhlém zalomení schodiště, zaklenuté segmentovou omítanou klenbou, prostřednictvím dalšího schodišťového ramene vstupuje do severovýchodního koutu prostoru 204 ve 3. NP východní přístavby věže.
–––
16
SHP Kroměříž 2015 Druhé nadzemní podlaží
2. NP věže je přístupné tzv. Knížecí chodbou na koruně hradební zdi, do níž lze vstoupit z 3. NP jihozápadního nárožního rizalitu zámku. Dispozice 2. NP věže sestává ze tří místností – při severním průčelí se nachází rozšířený úsek vstupní chodby (původně vedoucí až ke kostelu sv. Mořice), jižní část půdorysu věže zaujímají dvě obytné místnosti. K půdorysu 2. NP věže náleží ještě prostory v odpovídající úrovni bočních přístaveb Mlýnské brány.
Chodba 200:
V rozsahu
věže
je
zaklenuta
třemi
poli
křížových
kleneb
s přibližně
půlkruhovými čely, mírně odsazenými patami a lehce vytaženými omítkovými hřebínky. Z přístupové chodby vedoucí k zámku i jejího dalšího úseku (směrem k Arcibiskupskému gymnáziu) je chodba přístupná vysokými vstupními otvory pod segmentovými záklenky, ovšem bez tesaných dveřních ostění. V nadpraží otvorů, resp. v obou klenebních čelech, se nachází rozměrné štukové mušle (?), lemované rovněž štukovými festony s vegetabilní a ovocnou výplní. V severovýchodním rohu chodby se na profilovaném, diagonálně vsazeném pískovcovém soklu nachází štuková socha sv. Václava, v severozápadním nároží pak na shodném soklu stojí figura zpodobňující sv. Mořice (obě sochy pravděpodobně z úprav v 19. století). Úsek chodby v nitru věže osvětluje jediné okno, osazené lehce asymetricky vůči střední klenební výseči severní stěny chodby. Okno je vsazeno do niky se segmentovým záklenkem, dosahující až k podlaze. Obdélný otvor okna je zvenčí kamuflován rozměrnou klamnou výplní většího, iluzivního okna s lomeným záklenkem. Do dvojice místností v jižní části půdorysu 2. NP věže vedou novodobé dřevěné dveře, vsazené do barokního kamenného obdélného ostění, jehož vnější obvod lemuje plasticky vystupující páska. Na dveřní ostění přechází nátěry z plochy navazující stěny. Dlažba chodby 200 sestává z rozměrných dlažebních desek, tesaných z pískovce.
–––
17
SHP Kroměříž 2015 Místnost 201:
Obdélný prostor situovaný ve 3. NP západní přístavby věže Mlýnské brány. Komunikačně dnes souvisí s areálem Arcibiskupského gymnázia, z jehož chodby, dveřmi oddělené od chodby (místnosti 200) v severní části interiéru 2. NP Mlýnské brány, je také přístupná. Dveře ve východní stěně, které spojovaly místnost 201 s navazujícím prostorem 202 ve 2. NP věže Mlýnské brány, jsou dnes zaslepeny. Místnost 201 osvětluje obdélné okno v jižním průčelí. Protože dnes západní přístavba provozně ani majetkově nesouvisí s Mlýnskou branou a navíc představuje nejmladší část zájmového souboru objektů, nebyla v rámci stavebně historického průzkumu detailně zkoumána.
Místnost 202:
Přibližně obdélný prostor (rozměry cca 400 x 500 cm), nacházející se v jihozápadním nároží 2. NP věže. Od jihu jej osvětluje prosté obdélné okno, umístěné poblíž jihovýchodního nároží místnosti. Rovněž mimo osu protější, tedy severní zdi (ve vazbě na severovýchodní roh místnosti 202) se nachází segmentově završená nika již popsaných vstupních dveří s barokním kamenným ostěním, vedoucích do místnosti 202 z chodby 201. Pod novodobou dřevěnou zárubní, vsazenou do ostění, proniká pravoúhlá drážka při vnitřním obvodu ostění, určená pro zapadnutí dveřního křídla. Osou západní zdi prostupuje dveřní otvor s obložkovou zárubní a kazetovanou výplní, vedoucí do místnosti ve 3. NP navazující západní přístavby věže. Dveřní prostup je dodatečně zaslepen a po této úpravě byl využíván jako skříň. Dveřím odpovídají materiálově a rozměrově shodně řešené dveře v protější dělicí příčce mezi místnostmi 202 a 203. V severozápadním koutu místnosti 202 je vsazeno dvouramenné dřevěné schodiště do 3. NP věže, jehož delší (výstupní rameno) přiléhající k severní zdi místnosti je umístěno v bedněné vestavbě s plným, omítaným pláštěm. Výstupní rameno schodiště zpřístupňují jednokřídlové dveře s dřevěnou svlakovou výplní. Prostor pod schodišťovým ramenem je volný, podestu vzpírá omítaný pilířek. Strop místnosti je rovný, nosnou konstrukci velmi
–––
18
SHP Kroměříž 2015 pravděpodobně tvoří dřevěné trámy, kryté deskovým a omítaným podhledem. Podlaha místnosti sestává z dřevěných desek a spočívá na polštářích, uložených v násypu.
Místnost 203:
Prostor přibližně obdélného půdorysu (rozměry cca 400 x 500 cm), situovaný v jihovýchodním nároží 2. NP věže. Je přístupný jednak z místnosti 202 výše popsanými dveřmi v dělicí příčce, jednak skrz kuchyň 204, umístěnou, spolu se vstupním dvouramenným schodištěm, ve východní přístavbě věže. Dveřní otvor z místnosti 203, vybavený obložkovou zárubní s kazetovanou jednokřídlou výplní, prostupuje východní obvodovou zdí věže, jež má tloušťku 95 cm. Ze strany místnosti 203 jsou dveře vloženy do široké, segmentem překlenuté niky s dovnitř se rozevírajícími špaletami. Osvětlení opět zprostředkovává okno při jihozápadním nároží prostoru, vsazené do prosté niky s přímým završením. V severní partii východní stěny se prasklinami v omítce projevuje dodatečně zazděný prostup do komína, nacházejícího se původně v prostoru stávající místnosti 205. Polohu někdejšího topeniště v severovýchodním rohu místnosti 203 spolehlivě indikuje zpevněná plocha v dřevěné podlaze o obdélném půdorysu 108 x 89 cm. Stěny místnosti 203 jsou hladké, strop rovný, zřejmě shodně konstrukčně řešený jako strop sousední místnosti 202. Rovněž materiálové řešení podlahy a její nášlapné vrstvy se shoduje. Prkna dřevěné podlahy spočívají na polštářích, uložených do násypu, tvořeného převážně drobnou stavební sutí.
Místnost 204:
Místnost, nacházející se v jižní polovině východní (schodišťové) přístavby věže, má lichoběžný půdorys a rozměry cca 193 – 230 x 370 cm. Severovýchodní kout místnosti zaujímá výstupní rameno schodiště, stoupajícího do 2. NP věže z nižších podlaží. Druhý vstup do kuchyně 204 vede ze západně navazující prostory 203. Vlevo
–––
19
SHP Kroměříž 2015 ode dveří je do zdi vsazena cca 30 cm hluboká nika obdélného tvaru, předělená dřevěnými policemi. Jižní zdí prostory 204 prostupuje na osu zdi umístěné obdélné okno, vsazené do mělké niky se segmentovým záklenkem. Svislé trhliny v omítce, patrné přibližně ve středu východní zdi, prozrazují existenci dalšího okenního otvoru o šířce niky cca 150 cm. Strop místnosti tvoří trojice poměrně subtilních, severojižně orientovaných trámů se sejmutými hranami, vystupujícími z trojúhelných trnoží. Záklop stropu je deskový, překládaný a má shodnou monochromní povrchovou úpravu jako stropní trámy. Podlahu místnosti tvoří betonová mazanina, mírně spádovaná směrem k jihu. Schodiště, opatřené nízkou segmentovou klenbou je situované v severovýchodním koutu a vůči místnosti je vymezeno madlem s plným omítaným pláštěm, v jehož čelním (jižním) líci se na celou výšku madla rýsuje svislá železná pásovina (možná se jedná o pozůstatek staršího kovového zábradlí, dodatečně začleněný do stávajícího, plného madla).
Místnost 205:
Miniaturní místnost neznatelně lichoběžného půdorysu (asi 100 x 120 cm), původně zřejmě vnitřní prostor rozměrného komína, se nachází v severní třetině půdorysu východní schodišťové přístavby, vetknutá do kouta mezi východní zdí věže a jižní zdí přístupové chodby. Přístup vede prostým obdélným výřezem dveří z místnosti 204, na vnitřní straně mu odpovídá nika se segmentovým záklenkem. Do západní zdi místnosti, tvořené částí východní obvodové zdi věže Mlýnské brány, je zahloubena rozměrná nika nepravidelného, ve výšce i půdorysu proměnlivého tvaru a velikosti. Niku lze spojit s existencí topného zařízení v severozápadním koutu místnosti, které se zde nacházelo před instalováním mladšího, dodnes dochovaného sporáku. Ten se nachází v severní části místnosti 205 a je zaústěn do komína, prostupujícího východní zdí schodišťové přístavby. Východní zdí místnosti 205 prostupuje i drobná pícka s valenou cihlovou klenbou. Prostora 205 dnes postrádá strop, je otevřena do někdejšího komína (viz situace v místnosti 302 ve 3. NP věže).
–––
20
SHP Kroměříž 2015 Třetí nadzemní podlaží
Přístupové schodiště 300:
Prosté dřevěné schodiště spojující 2. a 3. NP věže sestává ze dvou schodišťových ramen, vzájemně oddělených pravoúhlou podestou. Krátké nástupní rameno je situováno v interiéru místnosti 202, delší rameno vystupuje do interiéru 3. NP ve formě dřevěné bedněné vestavby s plným pláštěm (prostor 300). Dveře jsou prosté, jednokřídlé, dřevěné, svlakové. Poblíž dveří z podesty v místnosti 202 prostorem 300 proniká trám s okosenými rohy a miskovitým výběhem profilace. Nepochybně se jedná o část stropního trámu, náležícího konstrukci patrně barokního, blíže však nedatovatelného stropu nad místností 202.
Místnost 301:
Rozsáhlá prostora mírně lichoběžného půdorysu (cca 500 – 510 x 850 cm), zaujímající cca jižní 2/3 půdorysu 3. NP věže. Vstup vede výše zmíněným dřevěným schodištěm z místnosti 202 ve 2. NP věže. Také výstupní partii schodiště v místnosti 301 uzavírá dřevěné bednění, jehož deskový strop respektuje sklon výstupního ramene schodiště. Při vnitřním líci východní zdi prostory 301 probíhá táhlo, tvořené hrubě otesaným trámem, zakotveným v jižní obvodové zdi věže a severní zdi místnosti 301. Lze předpokládat, že dřevěné táhlo je konstrukčně spojeno se skrytým dřevěným věncem probíhajícím uvnitř obvodového zdiva věže – tomu napovídá i mohutná železná pásovina osazená na jižním konci dřevěného táhla a zabíhající dále do jižní zdi. Pod táhlo byla zřejmě dodatečně podložena omítaná plenta tl. cca 15 cm, zbudovaná z cihlového zdiva (je patrné v lokálních narušeních omítek). Při západní zdi interiéru místnosti 301 se dnes táhlo nedochovalo. Velmi pravděpodobně však původně existovalo i zde, čemuž nasvědčuje asi 10 cm široká stopa dodatečné přizdívky při patě západní zdi, patrná v podlaze. Strop místnosti 301 je trámový, tvořený 4 hraněnými, ručně tesanými trámy uloženými ve směru východ – západ (tedy na delší rozměr místnosti). Značná délka trámů způsobila jejich průhyb
–––
21
SHP Kroměříž 2015 v podélném i příčném směru, který měla eliminovat dvojice mohutných dřevěných průvlaků, umístěných přibližně v třetinách šířky místnosti. Záklop stropu tvoří překládané dřevěné desky. Prostor 301 osvětluje sdružené okno, situované uprostřed jižní zdi. Niky obou částí okna jsou hladce vyomítány, okna mají rovná nadpraží a plný omítaný parapet. Omítky místnosti jsou hladké, vpravo od prosté trámové zárubně dveří vedoucích do místnosti 302 se na omítce dochovala tužková kresba okenního ostění s trojúhelnou suprafenestrou, schematický půdorys trojice křížových klenebních polí a patrně náčrt valbové střechy věže. Tužková kresba okenního ostění s trojúhelnou suprafenestrou a šestitabulkovou výplní se nachází i na omítce po levé straně dveřní zárubně. Dvakrát pravoúhle zalomená tužková linie těsně na náčrtem okna by mohla být schematickým půdorysem jihozápadního nároží věže, opatřeného plytkou lisénou. Ve východní partii severní zdi (tj. vpravo od dveří do místnosti 302) se cca 30 cm nad podlahou dochoval negativ podstavce topného zařízení (patrně kamen). Negativ podstavce s vyžlabenou horní hranou má délku 128 cm. Zmíněné vyžlabené nároží podstavce, orientované směrem ke dveřím, mělo zřejmě funkční i estetické důvody. Vyvýšení podstavce otopného zařízení nad podlahu místnosti i separace od východní zdi s dřevěným táhlem byly patrně dány bezpečnostními, protipožárními důvody. Poloze topného zařízení v místnosti 301 dobře odpovídá i v novější omítce zřetelný obrys přikládacího otvoru o formátu obdélníka o šířce 74 cm a výšce 65 cm. Zazděný otvor se od plochy omítky odlišuje hrubější omítkou. Je zajímavé, že poloha otvoru nekoresponduje s rozměry a situováním přikládacích dvířek do komína ve vedlejší místnosti 301. V jihovýchodním a jihozápadním koutu věže je do zdiva přibližně v polovině výšky vetknuta dvojice železných, diagonálně osazených kolejnic. Jedná se patrně o pokus o statické zajištění obvodového zdiva věže, provedený snad někdy v závěru 19. nebo na počátku 20. století. Podlaha místnosti je pokryta půdovkami čtvercového formátu (obvykle 17 x 21 cm).
Místnost 302:
–––
22
SHP Kroměříž 2015
Místnost výrazně obdélného půdorysu, situovaná v severní třetině interiéru 3. NP věže (nad úsekem klenuté chodby ve 2. NP). Z předchozí místnosti 301 je přístupná prostými dřevěnými svlakovými dveřmi, osazenými ve fošnové zárubni. Odlišná výšková úroveň prostoru 302 (jeho podlaha je o 42 cm vyvýšena nad podlahu místnosti 301) si vyžádala výrazné zvýšení prahu vstupních dveří i vsazení dvojice schodišťových stupňů do podlahy místnosti 302. Z jihovýchodního rohu místnosti vystupuje pravoúhlý blok zdiva – bývalý komín, jehož severní stěna obsahuje zazděná obdélná dvířka do topeniště. Jejich kamenné ostění se projevuje vystupující lištou při vnějším obvodu ostění a prahovým kvádrem, dodatečnou zazdívku odděluje spára. Vzhledem k domodelování profilace obvodové lišty je pravděpodobné, že ostění bylo druhotně sestaveno, snad se ani nenachází v primární poloze. Poloha východní zdi místnosti 302 nekoresponduje s polohou východní zdi prostory 301 – důvodem je existence příčkou vyděleného prostoru, patrně souvisejícího s odvodem kouře z 2. NP věže. Stěny místnosti 302 pokrývá lehce zvlněná omítka s řadou dodatečných vysprávek, opatřená několika vápennými nátěry. Středem severní stěny prostupuje rozměrný okenní otvor kruhového tvaru, opatřený okenní výplní osazenou ve vnějším líci zdi. Kruhový výřez okna se uplatňuje pouze při vnějším líci zdi, vnitřní nika má přibližně čtvercový tvar, pravoúhle zalomené špalety a přímé nadpraží. Parapet i nadpraží jsou opatřeny dřevěnými deskami. Strop místnosti je trámový; trámy jsou kladeny v severojižním směru (tedy na šířku místnosti), mají okosené hrany a trojúhelné trnože. Záklop je tvořen překládanými deskami. Šířce bývalého komína v jihovýchodním rohu místnosti odpovídá dřevěné přístupové jednoramenné schodiště do podkroví věže. Podlaha prostoru 302 je tvořena půdovkami formátu 21 x 21 cm, resp. 21 x 17 cm. V severovýchodním a severozápadním rohu místnosti jsou nevysoko nad podlahou osazeny diagonálně probíhající kolejnice – pokus o statické zajištění obvodového zdiva patrně ze závěru 19. nebo počátku 20. století.
Čtvrté nadzemní podlaží – podkroví, místnost 400:
–––
23
SHP Kroměříž 2015
Podkrovní, velmi nízké 4. NP zaujímá celý, velmi mírně obdélný půdorys věže, dosahuje rozměrů 830 x 853 cm a je otevřeno do krovu. Přístup ve formě prostého obdélného prostupu stropem 3. NP vede již zmíněným jednoramenným schodištěm z místnosti 302. 4. NP vymezuje obvodové zdivo věže o výšce cca 140–160 cm nad podlahou podkroví, tvořenou půdovkami formátu cca 21 x 21 cm; tento kryt podlahy však místy chybí. Nízké 4. NP věže vymezuje cihlové zdivo s tloušťkou shodnou jako obvodové zdivo nižšího podlaží. Vertikální skladba zdiva tohoto podlaží prozrazuje složitější stavební vývoj – do výšky 100-110 cm nad podlahou 4. NP na jednotlivých stěnách vymezujících interiér této úrovně věže shledáváme nepravidelné plochy kvalitních bílených, původně interiérových omítek. Nejvyšší, asi 35–40 cm vysoký pás zdiva byl zbudován z kvalitních cihel formátu 28,5 x 15 x 7 cm, pozůstatky omítek již nevykazuje, dodnes zůstal dochován v režném stavu a omítán ani nikdy nebyl. V severovýchodním rohu podkroví se nachází relikt později odstraněného komína, na jehož existenci poukazují zadehtované cihly a otisky cihlového pláště tloušťky 15 cm, neprovázaného s přiléhajícím zdivem věže. Z dochovaných reliktů vyplývá, že vnitřní prostor komína měl půdorys přibližně 45 x 47 cm. Důležité relikty stavu před historizujícími úpravami v 19. století se dochovaly jak na vnitřním líci severní zdi, v bezprostřední blízkosti popsaného pozůstatku komína, tak na interiérovém líci protilehlé zdi jižní. Ve vzdálenosti 320 cm od severozápadního koutu interiéru shledáváme svislou, 33 cm širokou stopu po příčné, s obvodovým zdivem stavebně neprovázané zdi. Obdobná situace je viditelná i na protější zdi, zde ve vzdálenosti 290 cm od jihozápadního nároží. Pouze na nejzápadnějších úsecích severní i jižní zdi interiéru 4. NP (tedy mezi západní obvodovou zdí a popsanými otisky odstraněné interiérové příčné zdi) se dochovaly vždy dvojice rozměrných kapes formátu 28 x 32 cm, náležících trámům někdejšího stropu západní prostory nižšího, 3. NP. Patrný je i horizontální, 18 cm vysoký pruh neomítaného zdiva, navazujícího na horní hranu trámů. Tento pruh zjevně indikuje polohu samotného stropu, k jehož konstrukci však nelze říci nic konkrétnějšího (deskový záklop se zásypem?). Samotné trámové kapsy byly po vyjmutí trámů zazděny a zaomítány hrubou omítkou, která však věrně uchovala jejich obrys. Přibližně uprostřed vnitřního líce jižní zdi se pod opadanými omítkami 4. NP projevuje část cihlového segmentového pasu o
–––
24
SHP Kroměříž 2015 neměřitelném rozpětí, jehož existence zřejmě upozorňuje na polohu nějakého otvoru v příslušné části západní zdi nižšího, 3. NP. Na podlaze půdy se dodnes nachází řada fragmentů, ale i celistvě dochovaných břidlicových desek přibližně čtvercového formátu (23,5 x 23,5 cm) s protilehlými okosenými rohy. Nepochybně se jedná o pozůstatky někdejší krytiny střechy věže, odstraněné až při novodobých opravách.
Rozbor ikonografie
Představu o stavebním vývoji Mlýnské brány a její podobě v jednotlivých stavebních fázích dotváří četná historická ikonografie. Nejstarší vyobrazení Kroměříže z roku 1597 Mlýnskou bránu představuje jako čtyřpodlažní hranolovou věž, zastřešenou vysokou dlátkovou střechou. Rozeznáváme i pravděpodobný průjezd přízemím věže, nad nímž jsou patrná tři obdélná okénka osazená ve střední ose severního průčelí. Podobné informace zprostředkovává přibližně o století mladší pohled v grafickém albu J. van den Nypoorta (1691). Také zde je Mlýnská brána zaznamenána jako tří či čtyřpodlažní věž krytá dlátkovou střechou, z jejíž paty na viditelných stranách (severní a západní) vyrůstá patrně zděný vikýř se sedlovou střechou. Severním průčelím věže proniká v přízemí průjezd, 2. a 4. NP má po dvojici obdélných oken, kdežto 3. NP osvětluje pouze jediné okno. Před branou chybí příkop, zakresleno je zde však předbraní, situované mezi dvojicí sypaných rondelů městského opevnění a vymezené palisádou, tvořenou zahrocenými kůly. Zajímavým detailem předbraní je zčásti pozvednutá závora. Zmínit musíme i vedutu Kroměříže z roku 1688, na níž však z Mlýnské brány spatřujeme pouze nejvyšší podlaží, patrně opatřené dlátkovou střechou. Detaily věže (až na okno v nejvyšším podlaží) nejsou patrné. Kresba F. B. Wernera z doby kolem roku 1750 o podobě Mlýnské brány podává prakticky shodnou informaci jako starší Nypoortovo vyobrazení. Přestože můžeme na základě stávajícího poznání v některých aspektech zpochybňovat věrohodnost informací zprostředkovaných Nypoortem i Wernerem, zdá se, že oba
–––
25
SHP Kroměříž 2015 autoři stav Mlýnské brány zaznamenali poměrně věrohodně. Důkazem může být (bohužel velmi málo zřetelné) vyobrazení Kroměříže od západu z doby zřejmě těsně před požárem z roku 1752. Mlýnská brána, z níž je dobře patrné severní průčelí, je zde opět prezentována jako nevysoká hranolová věž s průjezdem v 1. NP a dvěma dvojicemi obdélných oken ve 2. a 3. NP. V ose věže je přibližně v úrovni podlahy 3. NP pravděpodobně osazena znaková deska. Z paty dlátkové střechy opět vystupuje rozměrný vikýř. Je zajímavé, že vyobrazení Kroměříže ze 17. a první poloviny 18. století nezaznamenávají úsek městské hradby mezi Mlýnskou branou a západním rizalitem zámku. Tato zeď, korunovaná patrně renesanční spojovací chodbou ke kostelu sv. Mořice, je v jádru středověká a přestože v 17. a 18. století prokazatelně existovala, na vyobrazeních patrně ustoupila nutnosti zobrazit celou hmotu zámku bez překrytí jakoukoliv jinou stavbou (zvláště dobře patrné je to u Nypoortových vyobrazení i na vedutě F. A. Wernera, která je však zřejmě kopií staršího Nypoortova pohledu). Vyobrazení Kroměříže z Barbořiny, datované do let 1775–1780, zaznamenalo zámek již po obnově, následující po požáru z března roku 1752. Zaatikové střechy zámku tehdy nahradily střechy valbové; Mlýnská brána, zřejmě rovněž požárem poškozená, přišla o svou vysokou dlátkovou střechu, kterou nahradila nižší střecha stanová. Věž, z níž se na vyobrazení uplatňuje vnější, severní průčelí, je zaznamenána zřejmě jako čtyřpodlažní, s polohou okenních otvorů odpovídající starším zobrazením ze závěru 17. a 1. poloviny 18. století. Opět zde nejsme schopni rozpoznat, zda otvor uprostřed fasády je oknem nebo znakovou deskou, jíž zejména biskup Karel z Liechtensteinu–Castelcorna obvykle vybavoval stavby, na jejichž vzniku či obnově se podílel. Stav, daný předpokládanou nenáročnou opravou po polovině 18. století, zachytilo i několik dalších vyobrazení Mlýnské brány z první třetiny 19. století. Pozoruhodná je zejména lavírovaná kresba Františka Rektoříka z 1. čtvrtiny 19. století, na níž krom známých detailů a zastřešení patrně spatřujeme také pravoúhlý rám na severním průčelí, který může mít souvislost s uzavíráním portálu v severním průčelí věže padací mříží (viz dále). Další ikonografické doklady již zaznamenaly podobu brány po úpravě, provedené v roce 1832 podle projektu arcibiskupského architekta Antona Archeho. Jedná se zejména o Archeho plán původního a navrhovaného stavu brány a jejího okolí, sestávajícího z pohledu na vnitřní (jižní)
–––
26
SHP Kroměříž 2015 průčelí věže a přilehlých staveb a půdorysu původního a navrhovaného stavu lokality. Víme tedy, že v první třetině 19. století byla Mlýnská brána třípodlažní, s lomeným portálem ve vnitřním (jižním) průčelí. Nad ním, ve 2. NP, se nacházela dvojice obdélných oken s ostěním doplněným o podokenní a nadokenní římsy; 3. NP mělo v jižním průčelí pouze jediné, dosti rozměrné obdélné okno. Průjezd 1. NP brány měl podlahu výrazně výše než dnes, ve vnitřním líci jeho východní zdi se otevírala široká nika (možná sedile?). Díky dochovaným plánům lze dobře definovat výsledky Archeho úpravy – změnu podoby okenních otvorů na severní i jižní fasádě. Jednalo se zejména o prohloubení průjezdu v 1. NP, omítkovou bosáž v úrovni 1. NP, ve 2. NP pak dvojici vysokých lomených okem na jihu a jedno na severu. Ve 3. NP se pak v obou hlavních průčelích objevila rozeta. Střecha zůstávala nízká, stanová (vzhledem k jejímu extrémně nízkému sklonu nelze vyloučit, že náhradou za odstraněnou starší a vyšší stanovou střechu byla při Archeho úpravách zbudována nižší, nová střecha). Zklidněnou atmosféru Kroměříže s dominantou arcibiskupského zámku a kostela sv. Mořice dobře zachytilo vyobrazení patrně z doby kolem roku 1840, na němž rozpoznáváme i Mlýnskou bránu již ve stavu po provedení Archeho úprav. Poslední proměnu Mlýnské brány, spojenou se změnou formátu oken ve 2. NP jižní fasády a stavbou nové střechy dlátkového tvaru, pak dokumentuje plán z roku 1889. Mimořádně důležitým dokladem o podobě Mlýnské brány jsou také historické půdorysy a situační plány. Na prvním místě musíme zmínit plán okolí Colloredovy kolonády ze srpna roku 1832, který před severním průčelím věže zaznamenal později zcela odstraněné dvoudílné předbraní, po stranách vymezené patrně přízemními obytnými domky novověkého původu. Velmi instruktivním je i již zmíněný plán úprav Mlýnské brány a jejího nejbližšího okolí z roku 1832, vzešlý z arcibiskupské stavební kanceláře vedené Antonem Archem. Před jižním (vnitřním) průčelím brány se, při jejím jihovýchodním rohu, nacházela jednopodlažní budova vrátnice s klasicistními fasádami. Protější, jihozápadní roh obemykala třípodlažní stavba s barokními fasádami a valbovou střechou. Před severní průčelí věže předstupovala snad jednopodlažní
přístavba
s mohutným
obvodovým
zdivem,
jímž
na
východě
procházelo točité schodiště. K východní zdi vnitřní části předbraní přiléhala jednoprostorová zděná stavba, patrně kolna či spíše kočárovna, dosahující až k vnější zdi Colloredovy kolonády. Vnější předbraní bylo nezastřešené, v severním průčelí
–––
27
SHP Kroměříž 2015 otevřené portálem brány bez výřezu pro padací most. Půdorys věrohodně dokládá někdejší komplikovanou skladbu Mlýnské brány, která se před Archeho úpravami skládala z dvoudílného předbraní a vlastní věže. Shodný stav zástavby v okolí Mlýnské brány zaznamenala i mapa stabilního katastru z roku 1830 a také situační plán z doby před polovinou 19. století. Teprve realizace Archeho úprav, spojená s odstraněním většiny zástavby v okolí přebudované Mlýnské brány a snížením terénu Sněmovního náměstí, dala prostoru podobu bez větších zásahů dochovanou dodnes. Dochované plány také dokládají obnovu střechy po roce 1889 včetně variantních, nerealizovaných návrhů.
Stavební vývoj Mlýnské brány
1. Širší kontext, urbanistické souvislosti
Stavební vývoj Mlýnské brány můžeme na základě poznatků získaných povrchovým a archivním průzkumem rekonstruovat pouze částečně. Za nejstarší dochované části považujeme 1. NP věže a navazující úsek někdejší městské hradby mezi Mlýnskou branou a západním nárožním rizalitem zámku. K přesnější dataci nejnižšího podlaží věže se nelze vyslovit, konkrétnější soudy jsou možné pouze s využitím obecných poznatků o vývoji kroměřížské městské fortifikace. Oproti mínění převážné většiny literatury nelze přijmout názor o výstavbě zděných městských hradeb již v době episkopátu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1245–1281) a jejich dokončení v dobách jeho nástupce, Dětřicha z Hradce (1281–1302). Pravděpodobně až do 14. století bylo rodící se město Kroměříž obehnáno pouze dřevohlinitým opevněním, sestávajícím pravděpodobně z hradebního příkopu, valu a dřevěné hradby či palisády, vymezující vnější obvod města.
Hypoteticky
a
s
poukazem
na
obdobnou
situaci
u
důležitých
východomoravských královských měst – Uherského Hradiště a Uherského Brodu – která zděné hradby dostaly teprve kolem poloviny 14. století, předpokládáme přibližně ve stejné době počátek stavby zděných hradeb i v případě biskupské Kroměříže. Na vznik kroměřížských hradeb v relativně klidném období 14. století lze
–––
28
SHP Kroměříž 2015 usuzovat i z jejich nejjednodušší myslitelné formy, tj. hradební zdi tloušťky 2,5–3 m, bez hradebních věží a bašt, umožňujících aktivní obranu hradebních úseků (srov. situaci stabilního katastru z roku 1830, kde je ještě hradební pás zachycen před demolicemi). Z nečetných archeologických průzkumů v oblasti hradeb zejména v severozápadním segmentu města víme, že středověká hradba byla založena v místech rozsáhlých hlinitopísčitých vrstev – ty můžeme (ovšem pouze pracovně) ztotožnit se středověkým valem první fáze městského opevnění, který byl při následné stavbě hradby zplanýrován. V této souvislosti je zajímavá i původní situace výškové úrovně průjezdu Mlýnské brány před úpravami v 1. polovině 19. století – z písemných pramenů i historických plánů víme, že původní vozovka průjezdu se nacházela cca o 2 m výše než dnes. Je pravděpodobné, že tato situace mohla být způsobena právě dodatečným založením brány přímo do koruny staršího valu z první fáze městského opevnění (hypoteticky cca z 2. poloviny 13. století, existujícího snad někdy do 2. poloviny 14. století). Dochovaný stav, kdy mohutná branská věž je téměř celým svým objemem zatažena dovnitř městského obvodu a před vnější líc hradby předstupuje pouze o tloušťku zdiva, zřejmě není nositelem chronologicky citlivých a datačně využitelných informací. Pouze připomínáme, že rovněž druhá (ovšem výhradně z ikonografie známá), tzv. Kovářská brána, před vnější líc městské hradby předstupovala pouze zcela minimálně (nebo dokonce vůbec; není k dispozici kvalitní zaměření věže z doby před její demolicí). V souvislosti s pokusem o dataci výstavby brány jsou na místě i úvahy o její původní funkci. Literatura předpokládá, že Mlýnská brána sloužila pouze ke vstupu z města, resp. od hradu (zámku) k hospodářskému zázemí, nacházejícímu se v oblasti dnešních ulic Na Kopečku a Na Sladovnách. Zde se skutečně již nejpozději od 16. století koncentrovalo hospodářské zázemí biskupského sídla, zejména mlýn, později i pivovar a od 60. let 17. století také biskupská mincovna. Podporou těchto úvah zřejmě bylo i samo situování brány v ústí komunikace, napojující se pod východním zakončením předměstské vsi Štěchovic k hlavní „brněnské“ cestě, mířící k již zmíněné Kovářské bráně města Kroměříže. Propojení města, resp. biskupského sídla v hospodářským areálem těsně před hradbami však nemuselo být jediným, resp. hlavním účelem zřízení Mlýnské brány. Mohla zde i existovat přímá funkční spojitost brány a hradu, jak ukážeme níže.
–––
29
SHP Kroměříž 2015 Tradiční
interpretace
vychází
z
představ
o
lokalizaci
kroměřížského
biskupského hradu do míst stávajícího arcibiskupského zámku již v době biskupa Bruna, tj. počínaje 2. polovinou 13. století. Archeologie však zatím přinesla pouze velmi sporé stopy osídlení polohy dnešního zámku ve 13. a 14. století, jakkoliv tento stav můžeme přičíst intenzivním pozdně středověkým a zejména novověkým sídelním aktivitám.
Ani
dosud
realizované
stavebně
historické
průzkumy
pozůstatků
středověkého sídla integrovaného do organismu arcibiskupského zámku nepřinesly přesvědčivá svědectví o raně a vrcholně gotické fázi sídla, naopak vyloučit nelze určitou stavební činnost v průběhu 15. století. Zcela průkazné jsou však teprve stopy velkorysé stavební aktivity, spadající na přelom 15. a 16. století. Tehdy, v době episkopátu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540) prokazatelně vznikla obrovská vstupní věž hradu, orientovaná svým honosným portálem do městského tržiště, dnešního Velkého náměstí. Dalším navýsost pravděpodobným pozůstatkem Thurzova sídla jsou mohutné dělicí zdi v suterénech dvorního traktu severovýchodního palácového křídla. Zatímco umíme alespoň rámcově definovat rozsah Thurzova hradu, v otázce jeho předchůdců se dostáváme pouze k hypotetickým řešením. Hrad (dobově označený jako zámek) se v Kroměříži výslovně poprvé uvádí až v letech 1435 a 1437, kdy město již spočívalo v zástavní držbě Smila z Moravan a jeho bratrů.28 Z dalších souvislostí tak vyplývá, že hrad byl v Kroměříži vybudován velmi pravděpodobně olomouckým
biskupem
Janem
Železným
(1416–1430).29
Jeho
poloha
byla
pravděpodobně již identická s místem dnešního zámku. K otázce staršího biskupského hradu či sídla pro období ve 13.–počátku 15. století chybí nejen jakékoliv stavebně historické doklady, ale také jednoznačně interpretovatelná archeologická zjištění.30
28
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, I, s. 76–78.
29
K této možnosti se klonil i F. V. Peřinka – tamtéž, s. 81.
30
K tomu nověji ŠTĚTINA, Jan: Gotický hrad. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek –
TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 17–20;
–––
30
SHP Kroměříž 2015 Za nejpravděpodobnější pokládáme dodatečné připojení organismu nevelkého prvotního hradu k severnímu obvodu města někdy v období olomouckého biskupa Jana Železného. Tomuto závěru – pokud zohledníme i zmíněnou řeč archeologických pramenů – neodporuje ani podoba neorganického, zřejmě dodatečného napojení úseku městské hradby za domem ve Ztracené ulici čp. 64 a směřujícího do místa bývalého východního nároží hradu (nároží se nacházelo v těsné blízkosti dodnes dochovaného přízemního rizalitu, vystupujícího z jihovýchodního průčelí zámku na terasu schodiště do Podzámecké zahrady). Téměř pravoúhlá podoba severního nároží města, daná půdorysem barokního zámku, však původní průběh severního úseku městské hradby nedovoluje rekonstruovat. Pro období před stavbou (pozdně gotického) hradu v severním nároží města předpokládáme přibližně segmentové směřování městské hradby od zmíněného neorganického zlomu za domem čp. 64 ve Ztracené ulici až přibližně do míst Mlýnské brány. Tuto rekonstrukci původního průběhu hradby však může ověřit pouze případný archeologický průzkum, jehož možnosti velmi výrazně determinují změny původní situace v důsledku mimořádně rozsáhlé stavební činnosti zejména v pozdním středověku, druhé půli 17. století a rovněž ve 30. letech 19. století, kdy došlo k plošnému snížení terénu v místě dnešního Sněmovního náměstí.
2. Nejstarší stavební fáze brány (středověk – pozdní středověk; 14.–15. století)
Určitou stavební činnost v prostoru dnešního zámku předpokládáme také v letech 1435–1497, tedy v době, kdy byly biskupské statky již rozchváceny a Kroměříž spočinula v rukách zástavních držitelů. Je otázkou, zda právě tato doba, kdy JANÁL, Jiří – ŠTĚTINA, Jan: Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. In: Dějiny staveb 2006. Plzeň 2006, s. 33–42; ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou stavebního
vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s. 8–9. Ze starších autorů se k otázce údajného Brunova hradu stavěl kriticky již zmiňovaný PEŘINKA, F. V.: Dějiny města
Kroměříže, I, s. 18–19.
–––
31
SHP Kroměříž 2015 hrad tvořil samostatný opevněný celek v severním nároží města, se nemohla stát dobou výstavby Mlýnské brány. Tu bychom pak vnímali jako vstupní věž do hradního areálu, v podstatě nezávislou na komunikačním schématu sousedního města. Analogickou situaci lze (i přes nedostatek hmotných pozůstatků) rekonstruovat i v případě blízkého města Holešova – ke zdejšímu hradu, původně manskému statku olomouckého biskupství, již od středověku směřovala vstupní cesta kolem severního obvodu městského jádra. Zajištění separátního vstupu do kroměřížského hradu poskytuje jednu z možných odpovědí na poměrně náročnou podobu Mlýnské brány, jejíž mohutná věž téměř čtvercového půdorysu (cca 10,5 x 10,5 m) byla svými značnými rozměry prakticky totožná s již zmíněnou, hlavní městskou branou Kovářskou. Naopak druhá kroměřížská městská brána středověkého původu, tzv. Vodní, směřující k Hulínu a Holešovu, byla v (pozdním) středověku chráněna pouze subtilní hranolovou věží. Mohutná hranolová věž nad Vodní branou vyrostla teprve v pozdní renesanci, na počátku 17. století. Z výše uvedených souvislostí vyplývá, že nejstarší stavební fázi Mlýnské brány můžeme datovat nejpravděpodobněji do blíže neurčeného úseku 15. století s tím, že nelze vyloučit její výstavbu již před polovinou tohoto věku. Z první fáze výstavby velmi pravděpodobně pochází spodní podlaží věže přibližně do výšky podlahy 2. NP, přibližně odpovídající výšce sousední hradební zdi, tvořící podnož spojovací chodby mezi Mlýnskou bránou a zámkem. Spodní partie zdiva brány na výšku cca 2 m od stávající vozovky průjezdu prošly však v 1. polovině 19. století razantní úpravou v souvislosti se snížením terénu průjezdu, odkrytím základových zdiv brány a jejich podezděním. Rozsah dochování (pozdně) středověkých zdiv v nejnižší úrovni věže nelze tedy bez sondáží zpřesnit, v interiéru jsou zde původní zdiva ve značném rozsahu zřejmě kryta přizdívkami ze zmíněných razantních úprav, provedených v třetině 19. století (po roce 1832). Vzhledem k pokrytí interiéru průjezdu i exteriéru věže kompaktními omítkami neumíme určit materiálovou skladbu zdiva a neznáme detailní podobu případně dochovaných architektonických detailů (zejména ostění portálů bran). Jediným pramenem k poznání přízemí branské věže zůstává plán A. Archeho z roku 1832, který v jižním, do města orientovaném průčelí zachycuje portál s hrotitým a v hraně snad okoseným obloukem, tedy nepochybně ještě pozdně středověký. Interiér průjezdu byl bohatší o širokou, ale mělkou niku ve východní zdi.
–––
32
SHP Kroměříž 2015 Archeho plány rovněž jednoznačně dokumentují přizdívky, vložené ve 30. letech 19. století kvůli posílení zdiva k bočním zdem průjezdu. Teprve Archeho zásahy tedy vytvořily stávající, výrazně obdélný půdorys průjezdu. Toto zjištění však příliš nenapomáhá v úvahách o způsobu zastropení průjezdu. Dnešní segmentová klenba s mírně odsazenou patou je nedatovatelná, je však pravděpodobné, že není pozdně středověkého ani renesančního původu. Klenbu pokládáme za výsledek barokní přestavby věže, přičemž za pravděpodobné pokládáme, že její dnes patrný segmentový tvar včetně odsazených pat nejspíše vznikl překrytím výběhů barokní klenby právě přizdívkami bočních zdí průjezdu z 30. let 19. století. Valenou klenbu průjezdu navíc zaznamenávají i půdorysy přízemí věže z počátku 30. let 19. století, vzniklé tedy ještě před Archeho přestavbou, provedenou po roce 1832. Dalším pozoruhodným detailem severního, vně města orientovaného průčelí věže je vpadlina, rámující severní portál a svojí šířkou tomuto portálu odpovídající. Vpadlina, vystupující i na celou výšku 2. NP, může být stopou padací mříže, spouštěné k zajištění vnějšího portálu brány. Tuto domněnku poněkud oslabuje poměrně mělké pokračování vpadliny v úrovni mladšího, renesančního 2. NP (renesanční výstavba však mohla starší, gotický stav pouze zopakovat). Je zajímavé, že i Kovářská brána městského opevnění podle ikonografie, byť ne vždy důvěryhodné, postrádala vpadlinu padacího mostu. Pokud by se prokázala existence padací mříže, byla by na místě úvaha o existenci určité formy předbraní již ve středověku – u Mlýnské brány máme však tento opevňovací prvek prokázán až po barokních přestavbách (naopak, lépe poznaná brána Kovářská patrně již od pozdního středověku disponovala rozsáhlým barbakánem, přístupným samostatnou hranolovou věží). Poměrně mohutné obvodové zdivo věže Mlýnské brány, dosahující v přízemí tloušťky kolem 2 m naznačuje, že nejstarší (pozdně) středověká věž musela mít několik nadzemních podlaží. Výsledky průzkumu však dokládají nikoliv středověký, ale až novověký původ zdiva vyšších podlaží věže, počínaje 2. NP. Nejpozději v pokročilejší druhé polovině 16. století tedy lze předpokládat destrukci nebo odstranění horních podlaží středověké věže, nejspíše v souvislosti s renesanční přestavbou v období olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského (1579–1598).
–––
33
SHP Kroměříž 2015
3. Renesanční stavební fáze (r. 1585?, pravděpodobně kolem roku 1597, biskup Stanislav Pavlovský)
Rozsah výstavby renesanční fáze lze (bez možnosti studovat skladbu zdiv a návaznost konstrukcí, krytých dnes omítkami) určit pouze hypoteticky. Především předpokládáme, že Pavlovského podíl nespočívá ve výstavbě samotné brány, jak je obvykle uváděno, ale pouze v její razantní rekonstrukci (která ze starší, pozdně středověké věže ponechala pouze přízemí). Na ponechané nejnižší patro byla pak nastavěna další dvě až tři patra, vymezená poměrně subtilním zdivem tloušťky asi 85 cm. Pokud bylo možno zjistit ze sondáží provedených v interiéru věže, zdivo dnešního 2. a 3. NP je homogenní, zbudované z velmi kvalitních cihel pojených vápennou maltou hnědé barvy s nerozmíchanými hrudkami vápna. K renesanční fázi věže zřejmě náleží také interiérové omítky, zachycené v rozsáhlých plochách především ve 3. NP. Omítky jsou velmi tenké, o tloušťce asi 0,5 – 1 cm, s kvalitně zpracovaným povrchem opatřeným vápenným nátěrem. Průzkum vnitřních prostor věže doložil, že stávající interiérové dělení ve 2. a 3. NP souvisí až s následnou raně barokní přestavbou v 60. letech 17. století. Případné vnitřní dělení věže po Pavlovského přestavbě neznáme, zejména ve 2. NP je však musíme předpokládat – procházela tudy totiž chodba, spojující biskupský zámek s kolegiátním kostelem sv. Mořice (blíže k chodbě v samostatné části SHP). Je možné, že úsek renesanční spojovací chodby v nitru věže nebyl ani zděný – mohl být konstruován např. ze dřeva či hrázděného zdiva, což vysvětluje poměrně brzkou náhradu renesančních konstrukcí již při následné, raně barokní přestavbě. Určitým stavebním pracem v bezprostředním okolí brány (tj. na spojovací chodbě) a možná přímo v Mlýnské bráně by mohla nasvědčovat zpráva z července roku 1597, kdy biskup Pavlovský psal kroměřížskému hejtmanovi Lukáši Dembinskému: „Gang aby k příjezdu našemu byl domalovaný a
oratorium taky na místě zhotoveno bylo, Valentinus ať jak malíře tak stoláře k tomu jmá, taky ta půda na altáně a tej baště, v kterej brána a pokoje pro tebe a písaře důchodního jsou, od Honsa, tesaře, … se předělala a shotovila“.31 Podle našeho názoru nelze vyloučit, že onou baštou obsahující bránu a pokoje je právě Mlýnská 31
JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250.
–––
34
SHP Kroměříž 2015 brána (v současnosti není z areálu kroměřížského zámku známa jiná stavba, která by popisem zmíněné baště s bránou a pokoji lépe odpovídala). Renesanční fáze Mlýnské brány si vlivem mladších přestaveb opět neuchovala žádné datovatelné architektonické detaily, alespoň v hrubých rysech však známe celkovou podobu brány – na vedutě Willenbergově i monogramisty MC Mlýnskou bránu spatřujeme jako poměrně vysokou, dvou – či spíše třípatrovou stavbu s jednoduchými obdélnými okénky v severním průčelí. Věž do městského panoramatu přispívala strmou dlátkovou střechou, nasazenou přímo na zděnou část, tedy bez ochozu či obranného podsebití.
4. Raně barokní stavební fáze věže (přibližně od roku 1665 do 90. let 17. století; biskup Karel z Liechtensteinu-Castelkorna)
Barokní přestavbu Mlýnské brány lze (byť opět pouze hypoteticky) propojit se dvěma daty. Zdá se, že alespoň provizorní oprava brány byla provedena hned po nástupu Karla z Liechtensteinu-Castelkorna na biskupský stolec. Toto tvrzení dokládá letopočet 1665, obsažený v chronogramu, který ukrývá oslavný nápis na jižním průčelí věže. Je tedy zřejmé, že věž právě tehdy dostala nové vnější omítky, o jejichž podobě (vyjma zmíněného oslavného nápisu) bohužel není nic bližšího známo. Exteriér obnovené věže dostal zřejmě bílý nátěr – jeho fragment se dochoval na omítce vlevo od nápisového pole. Nevíme ani, zda oslavný nápis byl součástí nějakého většího celku (vzhledem k textu nápisu by bylo možno očekávat např. vedutu města), případně zda se malovaná výzdoba neopakovala i na levé části jižního, pohledově velmi exponovaného průčelí věže. Neznámý zůstává rovněž celkový rozsah prací datovatelných k obnově roku 1665 včetně zásahů provedených v interiéru. Nevíme, zda přestavba brány v roce 1665 přinesla i nové dispoziční řešení v interiérech, funkční vazba interiérů Mlýnské brány, spojovací chodby se zámkem a západního nárožního rizalitu zámku totiž může nasvědčovat i poněkud mladší dataci těchto částí až do období kolem roku 1690 (bylo by tedy na místě uvažovat o druhé, mladší barokní fázi přestavby věže).
–––
35
SHP Kroměříž 2015 Bez ohledu na možnou dvoufázovost barokní přestavby věže je zjevné, že při poměrně razantních zásazích ve druhé polovině 17. století Mlýnská brána dostala dispoziční řešení interiérů, dochované i přes řadu mladších úprav dodnes. Přízemí věže zřejmě nadále zůstalo bez významnějších zásahů, tedy ve svém pozdně středověkém, resp. renesančním stavu. První patro věže bylo při barokní přestavbě předěleno příčkou, vydělující v severní části interiéru úsek spojovací chodby, vedoucí ze zámku do kostela sv. Mořice. V interiéru věže je chodba zaklenuta valenou klenbou s trojicí styčných výsečí, jejichž hrany jsou vytaženy do subtilních omítkových hřebínků. Tloušťka dělicí zdi mezi chodbou a interiérem 2. NP věže není konstantní – v západní partii dosahuje 62 cm, v navazující východní části je však příčka poněkud subtilnější. Nelze zatím zjistit, zda subtilnější východní část je dílem mladší úpravy – pravděpodobně nikoliv, protože i do této části zdi jsou zakotveny klenby chodby. Západní část interiéru 2. NP je předělena příčkou o tloušťce asi 30 cm – i tato příčka je nedatovatelná, vztahy k barokní zdi vydělující chodbu však nevylučují její barokní původ. Vstup do západní prostory vede prostým obdélným portálem, jehož profilace – subtilní lišta obíhající vnější obvod portálu – je orientována do chodby. Na vnitřním líci portálu nacházíme při jeho vnitřním obvodu pravoúhlou drážku, určenou pro zapadnutí dveřního křídla. Portál ze strany interiéru rámuje mělká, segmentově završená nika. Z výsledků barokní přestavby si v interiéru 2. NP věže, silně přestavěném v mladších obdobích, můžeme prohlédnout snad jen širokou, segmentem završenou niku s dovnitř rozevřenými špaletami, dnes využitou mladšími dveřmi do východní schodišťové přístavby. Posouzení vztahu niky k obvodovému zdivu ani určení její původní funkce však kvůli omítkám není možné. Otázkou také zůstává datace trámového stropu nad 2. NP, zachyceného plány ze záměru 19. století, dnes však skrytého mladšími omítanými podhledy. Ze situace trámu patrného v prostoru schodiště 300 plyne, že trámy stropu byly kladeny v severojižní orientaci. Téměř jistá je už pro barokní fázi i poloha topeniště při východní místnosti – podle situování komína ve 3. NP důvodně předpokládáme, že se nacházelo v severovýchodním koutu místnosti 203. Konstrukce barokní přestavby si uchovalo i 3. NP. Zde se jedná především o cihlovou dělicí zeď mezi severní a jižní částí interiéru, jež do 3. NP přerůstá z 2. NP.
–––
36
SHP Kroměříž 2015 Zeď je oproti zdi o podlaží níže pouze subtilnější, dosahuje tloušťky 30 cm a je na svislé spáry se zabíhající starší omítkou přistavěna k renesančnímu obvodovým zdivům věže. Dělicí zeď 3. NP si uchovala několik pozoruhodných detailů, přestože na stratigrafické vztahy jednotlivých detailů nelze, vzhledem k celistvě dochovaným interiérovým omítkám, spolehlivě usuzovat. Mimo střed dělicí zdi je situován zcela prostý, novější dřevěnou zárubní vymezený dveřní otvor do severně situované místnosti 302. Také ve větší prostoře 3. NP fungovalo otopné zařízení (nejspíše kamna), podobně jako o podlaží níže situovaná v severovýchodním koutu, kde mohlo výhodně využít jediný komín. Datace cihlové přizdívky (?) při patě východní zdi je problematická, stejně jako časové zařazení dubového táhla před lícem zdi. Není zatím ani zřejmé, zda přizdívka pod táhlem je dodatečná či zda jsou oba prvky současné. Smýcení dubu, který posloužil pro vytesání táhla, nebylo možno dendrochronologicky datovat kvůli nedostatečnému počtu letokruhů. Jeho dodatečné osazení do zdiva však není příliš pravděpodobné (táhlo jistě existovalo již v době funkčnosti blízkého topeniště, jak
je argumentačně podloženo dále). Stopy barokní přestavby
shledáváme i v severněji situované prostoře, půdorysně odpovídající úseku spojovací chodby 200 ve 2. NP věže. Kromě základního rozvržení prostor se jedná zejména o situaci obdélného otvoru obslužných dvířek topeniště v jihovýchodním koutu prostoru. Jednoduchá profilace pískovcového ostění dvířek (lišta na vnějším obvodu) se shoduje s barokním portálem ve 2. NP věže. Situace je zde však komplikována faktem, že celá východní partie severní místnosti 3. NP byla přeřešena patrně při Archeho přestavbě ve 30. letech 19. století nebo pravděpodobněji ještě později (viz dále). K rekonstrukci vnější podoby věže Mlýnské brány v době po raně barokních úpravách zásadním způsobem napomáhá již vícekrát zmíněný Archeho plán ze 30. let 19. století, zachycující kromě dalšího i jižní průčelí brány a navazujících staveb ve stavu před provedením historizující přestavby. Je zřejmé, že je zde zachycen ještě víceméně raně barokní stav. Nad hrotitým obloukem vnitřního portálu brány věž v úrovni 2. NP přetínala horizontála subtilní římsy, nad níž se nacházela dvojice nevelkých obdélných oken 2. NP, opatřených kamennými ostěními s přímou nadokenní římsou. Na osu 3. NP bylo situováno shodně upravené okno jediné. Stanová střecha nasedala na profilovanou korunní římsu. Nic však nevíme o tehdejší
–––
37
SHP Kroměříž 2015 úpravě fasád, kde můžeme pro raně barokní fázi předpokládat např. obvyklý motiv nárožního kvádrování, jehož rozvrh určily linky, vyryté do zavadlé omítky. Shodná, nepochybně raně barokní úprava nároží se dodnes torzálně dochovala např. na nárožích obslužných domků kroměřížské Květné zahrady nebo např. na barokních exteriérových
omítkách
Starého
pivovaru
v
Prusinovského
ulici.
Z
výše
komentovaných vedut z raně barokního období, obsažených zejména v albu Justa van den Nypoorta (1691) vyplývá, že v závěru 17. století se před severním, vnějším průčelím brány ještě nenacházelo zděné předbraní s navazujícími objekty – to tedy muselo vyrůst až při dalších barokních fázích, jejichž dataci však neumíme zpřesnit (viz dále). Stavebně velmi jednoduché předbraní zde však v závěru 17. věku přece jen existovalo – podle ikonografie byl však jeho prostor ohrazen pouze palisádou ze zahrocených kůlů. Existence ikonograficky doloženého ohrazeného prostoru před Mlýnskou branou je zajímavá i proto, že nepotvrzuje existenci hradebního příkopu před vnějším, severním průčelím brány. Podobná je ostatně i situace v případě vnější věže komplexu Kovářské brány, která byla dokonce vysunuta do hmoty sypaného valu před hradebním příkopem. I pro barokní období zůstává nejistota v otázce počtu pater branské věže – např. v detailu poměrně věrohodná veduta Kroměříže z doby kolem roku 1770 zachycuje věž jako třípatrovou, završenou stanovou střechou. Nevíme však, nakolik se jedná o důvěryhodné vyobrazení už proto, že Archeho plány věže ze třetiny 19. století zaznamenávají pouze její dvoupatrovou podobu.
4. Pozdně barokní přestavby věže (druhá polovina 18. století, po požáru roku 1752)
Plány z 20.-30. let 19. století, mapa stabilního katastru z roku 1830 a konečně i půdorysy Antona Archeho na úpravu Mlýnské brány z roku 1832 před severním průčelím Mlýnské brány zaznamenávají půdorysně komplikovaný útvar předbraní, navazující na severní průčelí brány v celé její šířce (kolem 10 m) a celkové délce asi 17–18 m. Předbraní bylo dvoudílné, předělené dvojicí příčných zdí s branami. Zatímco vnější, rozměrnější část předbraní postrádala zastřešení (tvořilo ji tedy pouze
–––
38
SHP Kroměříž 2015 obvodové zdivo vymezující vnitřní, volný prostor), navazující část předbraní, přiléhající přímo k severnímu průčelí věže Mlýnské brány, byla zastropena patrně trámovým stropem a překryta střechou neznámého tvaru. Východní obvodová zeď poblíž styku s obvodovým zdivem branské věže obsahovala točité schodiště, které vedlo nejspíše do podkroví zastřešené partie předbraní, případně navazujících staveb. Existence schodiště by mohla dokládat i dvoupatrové řešení této jižnější části předbraní – současně však zůstává jedinou indicií pro takové řešení. Zástavba, přistavěná k oběma bokům předbraní a známá z historické plánové dokumentace, vyrostla pravděpodobně až v pozdním 18. století. Jednalo se o prosté přízemní, obytné domky obdélného půdorysu, zbudované na šířku nezastřešené části předbraní. Rozšíření Mlýnské brány o složitěji utvářené dvoudílné předbraní neumíme přesněji datovat. Důvěřujeme-li vyobrazení zámku z doby kolem poloviny 18. století, kde ještě Mlýnskou bránu vidíme bez předbraní, můžeme o jeho výstavbě uvažovat nejspíše až pro období po polovině 18. století. Nelze tedy vyloučit, že předbraní vzniklo až v rámci rekonstrukce Mlýnské brány po požáru roku 1752. Důvodem k poměrně pozdní dataci archaicky utvářeného předbraní je však především jeho absence v četných ikonografických dokladech ze závěru 17. a první půli 18. století (ač nemůžeme předpokládat jejich naprostou spolehlivost). Doklady
o
(pozdně?)
barokních
úpravách
Mlýnské
brány
přinesla
i
dendrochronologie, a to sice prostřednictvím dat, získaných analýzou dřeva využitého ve stropních trámech nad oběma místnostmi 2. patra. Dendrodata, získaná z trámů i dřevěných desek záklopu stropu, poukazují k určité stavební aktivitě v první polovině 18. století, případně kolem poloviny tohoto věku. Nepodařilo se sice získat žádné exaktní datum, ale jedle, poražené k výrobě zmíněných dřevěných prvků stropu, byly smýceny v období po roce 1716, resp. po roce 1717 a v jednom případě i po roce 1745. Můžeme tedy předpokládat rozsáhlou stavební aktivitu v tomto období, přičemž její výsledky, spočívající v obnově či výměně dřevěných prvků stropu nad nejvyšším patrem věže, nevylučují možnou souvislost právě s rozsáhlým, výše zmíněným požárem na sklonku zimy roku 1752. Zatímco jižní prostor doposud má barokní strop v původní poloze, v severní místnosti 302 se podařilo doložit umístění stávajícího trámového stropu v sekundární poloze. Primární situování stropu starší
–––
39
SHP Kroměříž 2015 fáze (snad z konce 17. století) je zřetelné podle zazděných trámových kapes, zřetelných v půdním prostoru. Je tedy zřejmé, že obě místnosti měly po první barokní fázi z konce 17. století rozdílnou výšku, která reagovala na vzájemně odlišnou niveletu podlah, danou existencí klenuté komunikační chodby v severní části 1. patra. Rekonstrukce stropů nad 2. patrem předpokládá i obnovu střechy, která dostala podobu prostého jehlanu, zaznamenaného na všech vyobrazeních z druhé poloviny 18. století. Nemůžeme zcela vyloučit, že právě při opravách po polovině 18. století došlo ke snížení věže o nejvyšší, 3. patro – tato domněnka je však poněkud problematizována naší nejistotou vztahující se právě k původní výšce věže (jak již bylo uvedeno nevíme, zda věž po renesančních a barokních přestavbách dosáhla dvou – či třípatrové výšky). Výškové poměry věže však byly jistě poněkud odlišné, jak dokládá nález cihlového (nadokenního?) pasu v úrovni nízkého 4. NP západní zdi věže. Bližší poznání otvoru, jemuž náležel, není za současného stupně poznání možné. Pozdně barokní podobu, danou úpravami patrně po polovině 18. století, si věž brány zřejmě bez větších změn uchovala až do přestavby ve 30. letech 19. století. Vytápění interiéru věže a tedy jeho alespoň zčásti obytnou funkci potvrzuje komín, stoupající ze severovýchodního nároží věže a zaznamenaný na věrohodném vyobrazení Kroměříže od Josefa Fischera z roku 1802. Nedostatek datačně citlivých prvků znesnadňuje časové zařazení schodišťové přístavby při východním boku věže Mlýnské brány. Nevelkou přístavbu obdélného půdorysu, obsahující dvouramenné schodiště, vymezuje poměrně subtilní zdivo. Schodišťová přístavba je zanesena již na Archeho půdorysu původního stavu Mlýnské brány z 30. let 19. století; na odpovídajícím pohledu ji však hledáme marně (právě pohled však v místě schodišťové přístavby vykazuje poměrně značné nepřesnosti). Nelze vyloučit, že schodiště mělo v nejstarší fázi výstavby zajišťovat propojení pouze s nitrem či spíše podkrovím budovy strážnice při jihovýchodním nároží branské věže, což však nelze vzhledem k náročnému řešení schodiště považovat za příliš pravděpodobné (strážnice při patě Mlýnské brány je schematicky zachycena již na plánu rozsahu kroměřížských farností po osvícenské reformě církevní správy od Kajetána Hadarta z roku 1786). Pravděpodobnější, ač bez dalších hloubkových průzkumů neprůkazné, je i možné pokračování jednoho ze schodišťových ramen skrz východní obvodovou zeď věže Mlýnské brány a jeho zaústění do východní místnosti
–––
40
SHP Kroměříž 2015 (203) prvního patra věže, případně do interiéru barokní spojovací chodby na koruně středověké hradby. Z ní mohl být veden separátní vstup do obytného patra Mlýnské brány, nezávislý na přístupové chodbě ze zámku. Při mladších přestavbách by však pozůstatky tohoto komunikačního řešení musely být zcela zastřeny, což nelze prokázat, ale ani zcela vyvrátit (zajímavá v této souvislosti je i výše popsaná, segmentově završená, patrně barokní nika ve východní zdi místnosti 203). Schodiště ve východní přístavbě i přes svoji stísněnost nepostrádalo architektonické kvality – zajímavá je zejména valená, protilehlými trojúhelnými výsečemi opatřená klenba nad vyšší podestou a pro pozdně barokní a zejména klasicistní architekturu typická vřetenová zeď s dvojicí segmentových klenbiček nad schodišťovými rameny, uplatněná rovněž v nejvyšší části schodiště (není ovšem vyloučeno, že se jedná až o výsledek klasicistní přestavby z doby po roce 1832). V úrovni druhé podesty interiér schodiště původně osvětlovalo okno, dodnes indikované velmi mělkou nikou se segmentovým záklenkem ve vnitřním líci zdiva (okno, zazděné při klasicistní přestavbě po roce 1832, zřejmě spatřujeme na Archeho plánech původního stavu Mlýnské brány). V otázce datace výstavby schodišťové přístavby se opět přikláníme k jejímu vzniku nejpravděpodobněji v rámci úprav brány po požáru v roce 1752, ač mohla vzniknout např. i v rámci první fáze klasicistních úprav souvisejících budov kolem roku 1800.
5. Přestavba v období arcibiskupa Ferdinanda Maxmiliána Chotka (po roce 1832)
Díky dochovaným plánům výchozího a nového stavu, vzešlým z arcibiskupské stavební kanceláře vedené architektem Antonem Archem (1793-1851) máme téměř detailní představu o přestavbě Mlýnské brány (a navazujícího komplexu budov) právě za episkopátu v pořadí čtvrtého olomouckého arcibiskupa, Ferdinanda Maxmiliána Chotka (1832–1836). Z výsledků průzkumů vyplývá, že přestavba zcela nově řešila exteriéry věže (resp. pouze její severní a jižní průčelí), zatímco úpravy jejích interiérů byly vcelku minimální. Přestavba byla prováděna v souvislosti s celkovou úpravou prostoru před vstupním průčelím zámku (dnešního Sněmovního náměstí). Vzhledem
–––
41
SHP Kroměříž 2015 k plošnému snížení jeho nivelety bylo nutno podstatně snížit i úroveň podlahy průjezdu v přízemí věže Mlýnské brány. Nová úroveň průjezdu se dostala do hloubky cca 2 m pod úroveň původní (jak informují Archeho plány i zmínky v literatuře). Tento nepochybně náročný zásah sice na stavbě samotné nezanechal viditelných stop, je však zřejmé že míra prohloubení průjezdu odpovídá lehce předsazenému soklu a následné, nejnižší horizontální řadě omítkové bosáže. Prohloubení podlahy průjezdu si vyžádalo i posílení podélných zdí průjezdu, včetně zazdění niky ve východní, boční zdi průjezdu. Přizdívky překryly i paty valené klenby průjezdu, která tímto zásahem dostala svůj současný, segmentový profil. V podobě docílené Archeho přestavbou se dochovalo severní průčelí, které bylo nutno řešit zcela nově řešit vzhledem k tomu, že po odstranění předbraní se stalo průčelím pohledovým. Přízemí pokryla plastická omítková bosáž – z plánů vyplývá, že vnější fasády věže při Archeho úpravě zřejmě nepřekryla cihlová plenta, nanesená na středověké zdivo přízemí věže (dnešní stav, kdy vyšší patra věže nasedají na lehce předstupující část přízemí, tedy pravděpodobně není výsledkem přeplentování obvodového zdiva přízemí při opravě v 19. století). V úrovni 1. a 2. patra již byla zvolena hladká fasáda, výrazně členěná jednak středním vpadlým polem přecházejícím z přízemí, především však čtyřmi štíhlými pilířky při nárožích, resp. hranách středového vpadlého pole. Pilířky, završené vysokými trojúhelnými nástavci, korunují křížové kytky. Ve stavu z třetiny 19. století se dochovaly i všechny tři otvory severního průčelí – rozměrný lomený oblouk severního portálu (tvarově však převzatý ze středověké stavby), zatímco zčásti falešné okno v 1. patře dostalo převýšený formát s lomeným završením a omítkovou šambránou. Nejvyšší podlaží osvětlovala pouze jednoduchá rozeta. Nové, ovšem poněkud jednodušší členění dostalo také k zámku orientované, jižní průčelí věže, zčásti uvolněné po odbourání vrátnice při jihovýchodním nároží. Rovněž přízemí jižní fasády pokrývala plastická bosáž, nad lomeným záklenkem brány vyvinutá do podoby klenáků. Nad ústupkem (resp. horizontální římsou), oddělující přízemí od pater, byla i jižní fasáda hladká, opatřená pouze dvojicí širokých lisén na nárožích. Poloha fasádních otvorů – dvou oken v prvním patře a jednoho v patře druhém – zůstala neměnná, dostaly však neogotické tvarosloví shodné s okny fasády severní. V prvním patře se tedy objevila vysoká lomená okna s omítkovými
–––
42
SHP Kroměříž 2015 šambránami a patrně dřevěnými kružbami v záklenku (okna byla však funkční pouze ve spodní části velikostí odpovídající původním, barokním otvorům), v patře druhém se objevila prostá rozeta. Starší, pozdně barokní stanovou střechu z doby po polovině 18. století nahradil velmi nízký stan, jehož obrys je zaznamenán ještě na plánech nové dlátkové střechy z roku 1889. Prolamované gotizující zábradlí, které mělo podle Archeho plánů lemovat patu střechy, nebylo zřejmě provedeno. Patrně se mělo jednat o podobné zábradlí, jaké podle Archeho návrhů vzniklo při obnově zastřešení kolegiátního kostela sv. Mořice (po několika desetiletích bylo však odstraněné; dodnes se dřevěné neogotické zábradlí dochovalo pouze na jižní předsíni svatomořického chrámu). Podobu Mlýnské brány, kterou dostala Archeho přestavbou, zaznamenává řada vedut Kroměříže z doby kolem poloviny 19. století. Spatřujeme na nich zklidnělé panorama města, jehož hmotovou dominantou nadále zůstávala budova arcibiskupského zámku a mohutné objekty všech tří kostelů. Věž Mlýnské brány se v obraze města po převážnou část 19. století výrazně neuplatňovala; v dálkových pohledech hranolové tělo brány s nízkou střechou téměř splývalo s navazujícím objektem kněžského semináře, z vnitřní strany přistavěným k městské hradbě. Do druhé poloviny 30. let 19. století klademe i úpravu a zvýšení východní přístavby věže Mlýnské brány. Tato přístavba ve spodní části obsahovala patrně pozdně barokní vnitřní schodiště, které zůstalo i po klasicistní přestavbě beze změn (možná byla pouze vestavěna plná střední zeď a jistě bylo na jihu zazděno okno v úrovni mezipatrové podesty). V úrovni patra brány byla východní přístavba zvýšena o další podlaží, obsahující nevelkou prostoru, rozšiřující obytný a užitný prostor v patře věže. Patro přístavby, situované v úrovni podlahy prvního patra věže, obsahovalo nevelký, užitkové a komunikační funkce kombinující prostor s trámovým, dendrochronologicky však nedatovatelným stropem. Jižní část prostoru v patře přístavby sloužila jako předsíň před vstupem do bytu v prvním patře věže. Severní část, vtěsnaná do kouta mezi východní zdí věže a navazující torzo středověké hradby, byla využita k situování miniaturní kuchyně. Její kamna tak mohla využít staršího (přinejmenším barokního) komína ve východní obvodové zdi věže Mlýnské brány. V severovýchodním koutu kuchyně zbylo ještě místo na pícku, úsporně situovanou nad klenbu krátkého, výstupního ramene vstupního schodiště. Exteriér východní
–––
43
SHP Kroměříž 2015 přístavby věže střídmě členila omítková bosáž a v nejvyšším patře i dvojice zcela prostých okenních otvorů obdélného formátu. Objemově shodná přístavba při západní zdi věže Mlýnské brány je buď výsledkem Archeho přestavby z 30. let 19. věku, nebo vznikla nedlouho poté. Nejistá datace západní přístavby je způsobena její absencí na Archeho plánech nového stavu Mlýnské brány, kde je při západním boku branské věže dosud zaznamenáno krátké, do prostoru dnešního Sněmovního náměstí vystupující dvoupatrové křídlo barokního komplexu arcibiskupského kněžského semináře. I západní přístavba v úrovni prvního patra obsahovala nevelkou obytnou prostoru, přístupnou dveřmi přímo ze západní místnosti bytu v patře věže. Západní přístavba však doznala významnějších úprav interiéru i exteriéru zejména po roce 1911, kdy v sousedství brány vyrostla novostavba Arcibiskupského semináře. Nad pultovou, v jižním čele zvalbenou střechou západní přístavby fotografie z druhé půli 20. století zaznamenaly otisk vysoké sedlové střechy objektu arcibiskupského semináře, odstraněného v roce 1911. Negativ střechy semináře, dosahující těsně pod korunní římsu věže, koresponduje se stavem, zaznamenaným fotografiemi z doby před rokem 1911. V rámci Archeho úprav bylo velmi podstatné nejen výše naznačené nové řešení vstupního prostoru před arcibiskupským zámkem, ale i architektonicky vytříbená výstavba tzv. Gardisky, které se věnujeme v samostatné části textu. Je možné, že alespoň krátce po Archeho přestavbě Mlýnské brány zůstávalo zachováno i dvoupatrové křídlo při jejím jihozápadním nároží, související již s objektem sousedního arcibiskupského semináře (k jeho problematice viz výše). Archeho přestavba Mlýnské brány se stala součástí rozsáhlejší stavební aktivity, vyvíjené v Kroměříži ve 30. a 40. letech 19. století. Zmínit musíme alespoň dvě významné stavební akce, provedené podle plánů arcibiskupského architekta Antona Archeho. V první řadě se jedná o obnovu kolegiátního kostela sv. Mořice. Počátkem března roku 1836 shořely všechny střechy kostela. Obnova chrámu se stala prvním úkolem nového olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa SomerauBeeckha (1836-1853). Na přestavbě kostela se podílela plejáda významných, především vídeňských tvůrců. Interiérovou architekturu – hlavní oltář, kazatelnu, oratoř, kůr a náhrobek biskupa Bruna - ve „staroněmeckém“ stylu vyprojektoval Franz Jäger II. (1780–1839). Oltářní obrazy, z nichž zaujme především obraz na
–––
44
SHP Kroměříž 2015 hlavním oltáři s námětem umučení sv. Mořice, zhotovil ředitel malířské školy vídeňské akademie Anton Petter (1781–1858). Sochařskou složku výzdoby (např. plastiky sv. Cyrila a Metoděje u hlavního oltáře) zhotovil brněnský Karl Reiter, architekturu oltářů i dalšího vybavení interiéru „v čistě gotickém, typu chrámové stavby přiměřeném
stylu“ zajistil šternberský stolař Gottfried Koblischke. Výrazně upraven byl i vnější plášť kostela – odstraněná barokní zvonová patra obou věží nahradily oktogonální nástavby s vysokými jehlancovými střechami a lomenými kružbovými okny, akcentovanými vysokými trojúhelnými vimperky vrcholícími fiálami s křížovou kytkou. Původně plánovaná druhá patra osmibokých nástavců zůstala nerealizována, zvýšené věže,
kontrastující
s nízkými
střechami
kostela,
se
však
přesto
staly
nepřehlédnutelnou dominantou města. Západní průčelí trojlodí získalo rozměrnou rozetu a celý kostel sjednotila hladká omítka s plasticky vystupujícím kvádrováním věžních nároží. Chrám završila nová, velmi nízká střecha, lemovaná dekorativním zábradlím probíhajícím v koruně zdiva. Novou podobu dostala i jižní, v jádru barokní předsíň – její fasády doplnily slepé, novogotické kružby, nízkou střechu opticky potlačilo dřevěné gotizující zábradlí. Rekonstrukce svatomořického kostela představovala v tehdejší době zcela zásadní počin. Vůbec poprvé zde byl v oblasti sakrální architektury překonán diktát josefínského racionalismu ve prospěch využití neogotických prvků. Obnova exteriéru a interiéru svatomořického kostela se stala jakýmsi prvním pokusem o obnovu principu středověké stavební huti. Přibližně ve stejné době pravděpodobně opět podle návrhů Antona Archeho probíhala i úprava exteriéru věže hlavní městské, Kovářské brány, situované poblíž kostela sv. Jana Křtitele. Věž byla ponechána ve své původní výšce včetně vysoké dlátkové střechy. Nové řešení exteriérů věže bylo provedeno obdobně jako u Mlýnské brány, tedy s využitím jednoduchého gotizujícího tvarosloví. Přízemí si uchovalo gotické oblouky vstupních bran, vyšší patra věže při nárožích členily štíhlé, zřejmě pouze štukové přípory, podepírající dekorativní vlys z lomených obloučků, probíhající pod korunní římsou věže. Západní, vně města orientované průčelí akcentovalo vysoké (zřejmě nefunkční) okno s lomeným završením, do jehož plochy patrně pronikala menší okna osvětlující interiéry jednotlivých podlaží věže. Nedlouho po provedení
–––
45
SHP Kroměříž 2015 neogotické úpravy byla však Kovářská brána zbořena a informace o její neogotické podobě můžeme tedy dnes čerpat pouze z nečetných ikonografických dokladů.
6. Úprava Mlýnské brány v závěru 80. let 19. století a ve druhém desetiletí 20. století
Až do závěru 80. let 19. století si Mlýnská brána zachovávala podobu, danou Archeho přestavbou ve 30. letech 19. století. Rokem 1889 jsou datovány plány nové střechy, která měla nahradit zřejmě dožívající nízkou stanovou střechu z 30. let 19. století. Plány vyhotovil jeden z architektů, zaměstnaných v arcibiskupské stavební kanceláři – Anton Kybast. Obvodové zdivo 4. NP věže navýšila nízká cihlová nadezdívka, na exteriérové straně doplněná římsou podpíranou řadou drobných konzolek. Pro novou střechu věže byl zvolen dlátkový tvar s výraznými námětky, půdní prostor osvětlovala dvojice nevelkých vikýřů. Původní krytinou byla štípaná břidlice, jejíž části se i po její výměně za plech dochovaly v půdním prostoru. I po vztyčení dlátkové střechy zůstával stále funkční komín v severovýchodním rohu věže, který dostal romantizující korunu opatřenou miniaturním cimbuřím. Osazení nové střechy výrazně změnilo objem věže a stalo se tak vizuálně nejviditelnější, nikoliv však jedinou změnou exteriéru. Zatímco severní, do ulice Na Kopečku orientovaná fasáda i nadále přetrvávala v podobě dané Archeho přestavbou, fasáda jižní, obracející se do Sněmovního náměstí, byla na sklonku 80. let 19. století poněkud zjednodušena. Nový tvar dostala trojice všech oken této fasády - zmizela tedy dvojice vysokých oken s lomenými oblouky v prvním patře i rozeta o patro výše. Oprava průčelí byla opět pojata v neogotickém duchu. Oknům prvého patra se navrátil jejich obdélný tvar, daný již barokní přestavbou. Okenní ostění pouze doplnilo v omítce provedené okosení s trojúhelnými výběhy a především nadokenní profilované římsy, obíhající horní třetinu okna. Rozetu ve druhém patře nahradilo sdružené obdélné okno, vybavené parapetní i zalamovanou, jednoduše profilovanou nadokenní římsou. Drobné úpravy se dotkly i interiérů věže. Snad do závěru 80. let 19. století můžeme datovat neobarokní štukové sochy sv. Václava a sv. Mořice, vsazené do obou vnějších koutů chodby 200 (sochy mohly jistě vzniknout i při propojení
–––
46
SHP Kroměříž 2015 s novostavbou Arcibiskupského gymnázia v roce 1911). Nejpozději ve v závěru 80. let 19. století má původ dřevěné schodiště (300), vedoucí ze západní místnosti prvního patra věže do patra druhého. Předpokládáme, že obnoveny byla i obytné místnosti zmíněného patra, rozsah úprav však neznáme. Naopak, druhé patro, které nesloužilo obytnému provozu, si ponechalo podobu danou staršími přestavbami. Barokní trámový strop jižní místnosti druhého patra posílila trojice masivních průvlaků, osazených v severojižní orientaci. Dendrochronologicky datováno bylo smýcení jedle, která posloužila k vytesání východního průvlaku – byla poražena v rozmezí let 1884–1889. Tato data lze nepochybně vztáhnout i ke střednímu a západnímu průvlaku. Průhyb stropu druhého patra se tímto opatřením podařilo do značné míry pozastavit. Opravu věže provedenou v pozdních 80. letech 19. století datují nejen dochované plány, ale také pískovcový erb v nejvyšší partii jejího jižního průčelí, který náleží olomouckému arcibiskupovi Bedřichovi z Fürstenbergu (1853– 1892).32 Další úpravy, které se dotkly nikoliv samotné Mlýnské brány, ale jejího bezprostředního okolí, lze datovat rokem 1911 – spadají tedy do období episkopátu Františka Saleského Bauera (1904–1915). Rokem 1911 je datována výstavba objektu Arcibiskupského gymnázia, navazujícího na západní průčelí věže Mlýnské brány. Objekt gymnázia nedosahoval až k západní klasicistní přístavbě Mlýnské brány, ale
32
ThDr. Bedřich Egon z Fürstenbergu – kardinál a šestý arcibiskup olomoucký (období
episkopátu 1853-1892). Základem erbu je čtvrcený štít se zlatým srdečním štítkem se stříbrno-modrým oblačným lémem, na kterém je červená orlice s modrou zbrojí a jazykem, která nese na prsou červeno-stříbrně čtvrcený štítek. V prvním a čtvrtém poli štítku je stříbrná církevní korouhev se třemi cípy a třemi zlatými kruhy na zavěšení. Ve druhém a třetím poli je kosmé lomené břevno. Na srdečním štítku s rodovým erbem je postavena landkraběcí koruna (s pěti viditelnými jetelovitými výběžky a s červeným kloboukem uvnitř). V prvním a čtvrtém červeném poli hlavního štítu je šest kuželů. Ve druhém a třetím zlatém poli je černá orlice se zlatou hvězdou na hrudi. Za štítem je zlatý patriciášní kříž a na štítu je postavená vpravo mitra a vlevo knížecí koruna. Kosmo za štítem je berla, závitem vpravo, a šikmo stříbrný meč se zlatým jílcem, hrotem dolů. Nad vším je červený kardinálský klobouk, s patnácti střapci na každé straně. Znak je položen na plášť, vycházející z vévodské koruny.
–––
47
SHP Kroměříž 2015 byl od něj oddělen asi 4 m širokou prolukou, umožňující volný průchod ze Sněmovního náměstí do severního předpolí Mlýnské brány, tedy na ulice Malý val a Na Kopečku. Proluka byla přemostěna průchodem, nad jehož severní částí byla v úrovni
prvého patra Mlýnské
brány zbudována uzavřená
chodba,
tvořící
pokračování barokního komunikačního koridoru mezi arcibiskupským zámkem a kostelem sv. Mořice. Exteriér průchodu a chodby zdobila pásová, v omítce vyvinutá bosáž, boční stěny průchodu pročlenily pilastry. Ostění monumentálního severního portálu
architektonicky
zdůraznily
pilastry,
vynášející
přímé
kladí,
završené
profilovanou římsou přerůstající v trojúhelnou supraportu. Vytvoření průchodu umožnilo i využití celého interiéru západní přístavby Mlýnské brány. Spodní, dosud patrně pouze utilitárně využívaná část přístavby byla rozdělena do dvou podlaží, osvětlených obdélnými okny prostupujícími severním i jižním čelem západní přístavby. Přístup do přízemí vedl přímo z průchodu obdélnými dveřmi s několika předloženými kamennými stupni. Novodobé úpravy Mlýnské brány přinesly její několikeré statické zajištění (např. ve druhém patře věže bylo provedeno s využitím traverz, zazděných do nároží). Nejnovější fáze statického zajištění věže, provedeného zřejmě v souvislosti s její celkovou opravou někdy v 80. letech 20. století, se dodnes projevuje zřetelnými stopami zazdívek kotevních prvků statických lan či táhel.
–––
48
SHP Kroměříž 2015
III. Gardiska (spojovací chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem) Historie
Nejstarší částí objektu tzv. Gardisky tvoří nepochybně pozůstatek středověké městské hradby, která dosud tvoří severní obvod Gardisky (k problematice kroměřížských hradeb viz blíže v části o Mlýnské bráně). Hradba mezi Mlýnskou bránou a biskupským hradem zůstala zachována i po rozsáhlé
přestavbě
biskupské
rezidence
provedené
olomouckým
biskupem
Stanislavem Thurzem (1497–1540) – tato stavební činnost však prakticky není doložena písemnými ani ikonografickými prameny. Za biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic (1575–1599) byly uskutečněny výrazné stavební změny, které se dotkly patrně především koruny středověké hradby. Šlo o stavební práce, které souvisely s rozsáhlou renesanční přestavbou zámku. Podle ikonografických pramenů ze závěru 16. století, zaznamenávající pravděpodobně ještě stav hradby před renesančními úpravami, šlo původně o poměrně nízkou hradbu, která byla patrně završena ochozem s cimbuřím. Renesanční přestavba však tento stav pronikavě změnila. Přestavba hradebního úseku byla F. V. Peřinkou datována již k roku 1585,33 písemné prameny však stavební činnost posouvají až do posledního desetiletí 16. věku. V listu biskupa Pavlovského ze dne 29. srpna 1594, adresovaném kancléři Valentinu Laubanovi, se zmiňuje „stavení…
gangu z zámku ku kostelu“. Dále se dozvídáme, že „zedník více než o puol sáhu nad modell jemu danej zeď zvejšil, pročež že není možné, aby z gangu do města viděti se mohlo“. Biskup svému kancléři, dohlížejícímu mimo jiné i na průběh stavebních prací v Kroměříži nařídil, ať „to zase sníží a spraví, jak by mělo bejti a… gangk podle
prvnějšího vyměření se učiní“.34 K podrobnější interpretaci viz v části týkající se
33
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, I, s. 204.
34
JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250.
–––
49
SHP Kroměříž 2015 stavebního vývoje Gardisky. V červenci roku 1597 patrně probíhaly ještě dokončovací práce na spojovací chodbě – tehdy biskup Stainslav Pavlovský psal kroměřížskému hejtmanovi Lukáši Dembinskému: „Gang aby k příjezdu našemu byl domalovaný a
oratorium taky na místě zhotoveno bylo, Valentinus ať jak malíře tak stoláře k tomu jmá, taky ta půda na altáně a tej baště, v kterej brána a pokoje pro tebe a písaře důchodního jsou, od Honsa, tesaře, … se předělala a shotovila“.35 Za biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelcorna (1664–1695), kdy proběhla rozsáhlá přestavba biskupské rezidence v Kroměříži, došlo ke zbudování nové, barokní spojovací chodby (zvaná později Fürstengang či Kirchengang), která nahradila starší chodbu renesanční. Nová spojovací chodba ze závěru 17. století se v téměř nezměněné podobě v úseku mezi zámkem a Mlýnskou branou nachází dodnes. K okolnostem zbudování barokní chodby však chybí podrobnější písemné prameny, z dobových ikonografických pramenů můžeme upozornit na plán prvního patra zámku (patrně od Giovanni Pietra Tencally) z 80. let 17. století, který zaznamenává napojení nového zámku na chodbu (až na okraji plánu je zaznamenán malý díl půdorysu chodby).36 Chodbu mezi Mlýnskou bránou a zámkem barokní ikonografie (včetně vedut) jinak vůbec nezachycuje. Severní průčelí spojovací chodby se čtveřicí obdélných oken poprvé spatřujeme až na vyobrazení zámku a města Kroměříže z let 1775–1780. Dalším důležitým ikonografickým pramenem jsou plány arcibiskupského architekta Antona Archeho z 30. let 19. století, které zachytily v podnoži jižního líce chodby, tedy již ve hmotě středověké hradby, trojici vysokých slepých arkád, zaklenutých valenými pasy. Tyto arkády zůstaly dochovány i po klasicistní přestavbě, kdy však byly integrovány do objektu Gardisky, kde je identifikoval aktuální stavebně
35
JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250; JAKUBEC, Ondřej: Renesanční zámek. In:
DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 29–30. 36
Srov. TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA,
Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 40.
–––
50
SHP Kroměříž 2015 historický průzkum (viz blíže v kapitole věnované stavebnímu vývoji Gardisky). Archeho plány z roku 1832, zachycující starý i nový stav, podávají o přestavbě Mlýnské brány a výstavbě Gardisky zásadní informace. Dochované písemné prameny jsou spíše neurčité, zmiňují množství stavebního materiálu a stavební činnost tak zmnohem
zřetelněji
dokládají
právě
uvedené
plány.37
Přestavba
vedená
arcibiskupským architektem A. Archem, spadá do let 1832–1834. Zámek s Mlýnskou bránou nově spojil objekt tzv. Gardisky – tedy budova strážnice arcibiskupské gardy („tělesné gardy Jeho knížecí milosti“), která byla až do 30. let 19. století umístěna při jižním a východním, k zámku orientovaných průčelích Mlýnské brány.38
Situace
Gardiskou je nazýván soubor objektů, nacházejících se mezi věží Mlýnské brány a západním nárožním rizalitem arcibiskupského zámku. Soubor budov dnes sestává ze dvou objektů odlišného účelu i doby vzniku – severní, vnější obvod Gardisky tvoří v jádru středověká hradba, korunovaná barokní spojovací chodbou. Jižní část objektu je tvořena architekturou ušlechtilé klasicistní galerie, otevřené do Sněmovního náměstí. Dnešní podoba budov vzešla z razantní klasicistní přestavby ve 30. letech 19. století; stavební vývoj zajímavého souboru budov, zčásti poodhalený stavebně historickým průzkumem, byl však daleko komplikovanější. Poněkud neobvyklý název zkoumaného souboru budov (Gardiska, někdy se uvádí též jako Gardistka) vzešel z historického využití objektu, sloužícího v novověku jako strážnice
37
ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č. 12 882, kart. 1712.
38
K arcibiskupské gardě nověji GROWKA, Květoslav: Deník Bedřicha Fialy, kroměřížského
arcibiskupského gardisty a archivního zřízence. Východní Morava 3, 2013, s. 145–163. Ze starší literatury PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-4. Kroměříž 1948, s. 34–35, 324.
–––
51
SHP Kroměříž 2015 biskupské, od roku 1777 arcibiskupské gardy. Toto využití ostatně podmínilo i dispoziční skladbu budov a jejich vlastní podobu, analyzovanou v následujícím textu.
Popis objektu
Exteriér
Severní průčelí: Severní, asi 26,5 m dlouhá a 12 m vysoká fasáda tzv. Gardisky, rozepjatá mezi věží Mlýnské brány a vnější obvodovou zdí západního rizalitu zámku, je velmi prostá. Fasáda je hladká, opatřená novodobě opravovanou omítkou krytou žlutým fasádním nátěrem. Severní fasáda postrádá jakékoliv tektonické prvky, jedinou výjimku představuje korunní římsa s jemnou profilací, vyvinutou v omítce. V úrovni 2. NP sousední věže Mlýnské brány se v nepravidelných intervalech nachází čtyři obdélná okna v prostých pískovcových ostěních, opatřených jen subtilní pravoúhlou lištou při vnějším obvodu. Před líc ostění předstupující parapetní římsa má u všech čtyř okenních ostění prožlabený spodní okraj. Okna prosvětlují spojovací chodbu mezi 3. NP západního rizalitu zámku a 2. NP Mlýnské brány. Chodbu zastřešuje sedlová střecha, krytá pálenou bobrovkou.
Jižní průčelí: Svým bohatým architektonickým prokomponováním a přísně symetrickým řešením ostře kontrastuje se severní, výše popsanou fasádou. Architektura Gardisky spočívá na plné podnoži, vyrovnávající terén, mírně se svažující od Mlýnské brány k zámecké budově. Dominantním prvkem průčelí je otevřená trojosá galerie, po obou bocích vymezená krátkými, dvoupodlažními vestavbami, vyvinutými na celou hloubku interiéru galerie. Fasády obou plných částí po bocích galerie jsou zcela totožné – nad hladkým soklem východního, do Sněmovního náměstí orientovaného průčelí, jeho fasádou proniká na osu situované obdélné okno prosvětlující interiér 1. NP, nad ním je pak shodně široké, čtvercové okno, náležící interiéru 2. NP. Fasády člení omítková, pásová rustika, jejíž spáry se ve dvou řadách v nadpražích nad okny 1. NP zalamují tak, že imitují nadokenní klenáky. Napojení Gardisky na věž Mlýnské brány na západě, resp. na opačné straně na západní rizalit
–––
52
SHP Kroměříž 2015 zámku, zprostředkovávají velmi úzké hmoty, o patro převyšující zastřešení galerie a dosahující tedy stejné výšky jako spojovací chodba nad Gardiskou. Oba koncové útvary mají fasádu členěnu omítkovou, pásovou rustikou, jejich interiéry v nejvyšším podlaží prosvětluje prosté obdélné okno. Nad profilovanou korunní římsou, napojenou na korunní římsu spojovací chodby, se zvedá bobrovkou krytá pultová střecha se zvalbením nad jižním čelem, navazující na sedlovou střechu nad spojovací chodbou. Prostá průčelí obou plných částí po obou bocích tzv. Gardisky se výrazně odlišují od střední partie, vyplněné monumentální, vznosnou galerií o délce asi 11 m a šířce přibližně 4 m. Strop a zastřešení galerie vynáší dvojice zděných, subtilních pilířů, vztyčených v třetinách délky galerie; pilíře mají půdorysný průřez 0,86 x 0,86 m. Pilíře shodných dimenzí a tvarosloví jsou vyvinuty v nárožích obou výše popsaných koncových částí po bocích galerie, byť nebyly budovány jako samostatné prvky, ale konstrukčně vždy souvisely s plným vnějším pláštěm obou uvedených koncových útvarů. Vnitřní prostor střední galerie, vyvýšený průměrně asi 1 m nad terén před průčelím zámku, je přístupný trojicí krátkých, asi 170 cm širokých schodišť, integrovaných do hmoty soklu. Schodiště mají pískovcové stupně a po jejích bocích se nachází nečleněné, kvadratické bloky soklového zdiva. Mezi schodišti na horní hranu soklu nasedají patky nosných hranolových pilířů v průčelí galerie. Nad nízkým, nečleněným soklem patek následuje masivní obloun, završený dvojicí subtilních pásků, z nichž již vyrůstá štíhlé, architektonicky nečleněné tělo pilířů. Hlavici pilířů uvozuje subtilní oblounová římsička, nad níž pokračuje trojnásobně odstupněná, subtilní lišta, následovaná oblounem, podepírajícím masivní krycí desku čtvercového půdorysu. Nad její římsu již nasedá vlastní kladí, společné pro celou architekturu Gardisky – tedy obě plné, koncové části i střední, otevřenou galerii. Nejnižší úsek kladí tvoří hladký architráv - omítaný pás, výše následovaný pravidelným sledem triglyfů, na jejichž spodní hraně spočívá vždy šestice drobných, trojúhelných kapek. Metopy mezi triglyfy mají podobu lehce vpadlých, nečleněných čtvercových polí. Nad triglyfy již probíhá korunní římsa, složená z odsazeného čtvrtoblounu a výrazně vysazené krycí desky. Celou Gardisku kryje velmi nízká, do Sněmovního náměstí spádovaná pultová střecha pokrytá plechem.
–––
53
SHP Kroměříž 2015
Interiér
Interiér západní části Gardisky při Mlýnské bráně
Prostor trafostanice 104:
V 1. NP se nachází novodobě upravený prostor trafostanice, přístupný dveřmi od východu, z prostoru pod sloupovým portikem přiléhajícím k tzv. Gardisce. Prostor v 1. NP je plochostropý, s hladkými omítkami a podlahou opatřenou betonovou mazaninou. V interiéru nejsou dochovány historické detaily a vyjma obvodového zdiva a polohy otvorů ani stopy situací z doby před novodobou úpravou prostoru na elektrocentrálu.
Interiér galerie 105:
Interiér galerie, situované ve střední partii Gardisky, opakuje architektonické tvarosloví z jejích vnějších fasád. Stěny člení pásová, v omítce vyvinutá bosáž shodného utváření jako bosáž na průčelích východní i západní části po bocích galerie. Nosné sloupy z průčelí se do struktury zadní, tj. severní stěny galerie promítají v podobě štíhlých pilastrů, spočívajících na soklech plasticky předstupujících před líc zdi. V obou vnitřních nárožích jsou pak sokly i pilastry náležitě redukovány, takže jsou z nich patrné pouze příslušné nárožní partie. V nejvyšších partiích pilastrů se uplatňují i hlavice se shodnou profilací jako hlavice pilířů z průčelí. Zajímavými detaily, které se uplatňují pouze zcela minimálně, jsou vysoké jehlancovité stříšky, osazené pouze na vnitřních hranách krycích desek pilastrových hlavic. Nejspíše se jedná o původní opatření, zabraňující usednutí ptactva v chráněných partiích hlavic a následnému znečišťování vnitřního prostoru galerie. Oběma bočními i zadní stěnou interiéru galerie prostupují rozměrné dveřní otvory formátu výrazně převýšeného obdélníka. Funkční, tj. otevíravé jsou však pouze oboje dveře v bočních stěnách galerie a střední dveře v její zadní stěně. Krajní
–––
54
SHP Kroměříž 2015 dveře zadní stěny jsou pouze iluzivní, neotevíravé – jejich úloha je výhradně estetická, zajišťují symetrii interiéru galerie. Každým dveřím v jejich nadpraží odpovídá mělká obdélná nika, situovaná v úrovni oken ve 2. NP bočních vestaveb. Rozměry všech pěti nik jsou opět shodné, funkční okna jsou však prolomena pouze v bočních zdech Gardisky. Jejich účelem je prosvětlení interiérů ve 2. NP bočních vestaveb Gardisky. V nice nad dveřmi ve středním poli zadní, severní zdi galerie se nachází rozměrný litinový erb olomouckého arcibiskupa Chotka.39 Zajímavý detail představuje dekorativní litinový štítek s označením Gardisky č. 2 a neidentifikovaným arcibiskupským erbem, umístěný ve středním omítkovém klenáku nad středními dveřmi zadní stěny galerie. Strop galerie je rovný, omítaný hladkou omítkou. Člení jej pouze dvojice prostých průvlaků obdélného profilu, opět dodržujících rytmus pilířů a pilastrů v čelní, resp. zadní stěně galerie. Podlaha galerie je tvořena značně poškozenými pískovcovými dlaždicemi čtvercového formátu, diagonálně kladenými na sraz, tedy téměř bez styčné spáry. V místech, kde při mladších úpravách došlo k vyjmutí původních dlaždic nebo jejich značnějšímu opotřebení prošlapáním či dodatečnými zásahy, je pochozí vrstva tvořena pouze litým betonem s rytými linkami, napodobujícími skladebný rastr
39
ThDr. et PhDr. H.c. Ferdinand Maria Chotek z Chotkova a Vojnína, čtvrtý arcibiskup
olomoucký (období episkopátu 1832–1836). Znak je čtvrcený, opatřený srdečním štítkem s rodovým znakem. Rodový znak je čtvrcený a nese dělený srdeční štítek. Horní pole je stříbrno-červeně polcené. Dolní je červené s polovinou stříbrného kola, rostoucího od vrchu pole, se čtyřmi (jindy i pěti) viditelnými loukotěmi. První a čtvrté pole rodového štítu je zlaté s černým korunovaným orlem. Druhé a třetí pole je modré se zlatým medvědem obráceným ke středu štítu. Na rodovém štítku spočívá hraběcí koruna. V prvním a čtvrtém červeném poli hlavního štítu je šest kuželů. Ve druhém a třetím zlatém poli je černá orlice se zlatou hvězdou na hrudi. Za štítem se nachází zlatý patriciášní kříž. Na štítu je postavena vpravo mitra a vlevo knížecí koruna. Za štítem je kosmo položená berla, obrácená závitem vpravo, a šikmo stříbrný meč se zlatým jílcem, posazený hrotem dolů. Vše je pod zeleným arcibiskupským kloboukem s deseti střapci po obou stranách. Znak je položen na plášti vycházejícím z vévodské koruny.
–––
55
SHP Kroměříž 2015 původních dlaždic. Pískovcová dlažba nedobíhá až k obvodovým zdem interiéru galerie – je zde lemována průběžným pásem z pískovcových desek.
Interiér 106:
Nevelká prostora mírně lichoběžného půdorysu o délce 330 cm a lehce proměnlivé šíři 165–172 cm. Prostor se nachází pod někdejší střední slepou arkádou, tvořící bázi spojovací chodby mezi zámkem a Mlýnskou branou. Přístup umožňují dveře z galerie 105 (resp. pouze jejich levá, otevíravá polovina – pravá část je pevná). Běžně nepřístupný prostor 106 nemohl být kvůli nepřístupnosti detailně zkoumán.
Interiér východní části Gardisky
Vstupní chodba 107:
Interiér východní části Gardisky je přístupný z galerie 105 zmíněnými dveřmi, vyplňujícími střední část její východní stěny. Mělká interiérová nika vstupních dveří má vnitřní nároží vybrána čtvrtkruhovými výžlabky, nedosahujícími však až k rovnému překladu niky. Plochostropá předsíň, vymezená novodobou subtilní, z cihel zděnou příčkou, postrádá přímé osvětlení. Do následující, hlavní místnosti 1. NP vedou dveře v novodobých ocelových zárubních.
Prostor 108:
Místnost je tvořena interiérem v nitru zděné části Gardisky a východní částí někdejší nejvýchodnější niky pod spojovací chodbou mezi zámkem a věží Mlýnské brány. Proto má tento prostor půdorys širokého písmene L s délkou 377 cm, šířkou max. 422 cm a výškou 406 cm. Část někdejší niky, tvořící zúžený prostor místnosti 108 před vstupem do prostoru 109, má snížený, rovný strop – dosahuje výšky pouze
–––
56
SHP Kroměříž 2015 258 cm. Trhlina, patrná v omítce, však jednoznačně dokumentuje dodatečné vložení tohoto stropu, čímž bylo dosaženo snížení původně vyššího prostoru niky. Celý interiér osvětluje jediné okno s mírně se rozšiřujícími vnitřními špaletami a novou okenní výplní, prostupující jižní zdí. Na severní zdi prostoru, v místech dnes odstraněného keramického obkladu, je zčásti patrná struktura zdiva i stratigrafie omítek. V líci se nachází cihlová plenta, pod níž lokálně vystupuje lomové zdivo. Cihlová plenta není uplatněna důsledně – např. na někdejší boční stěně niky (tedy na boční stěně severní části místnosti) se nachází pouze vrstva omítky o tloušťce asi 10 – 12 cm. Pod novodobým cementovým ložem odstraněného keramického obkladu prosvítá i kvalitní bílená omítka, překrytá vrstvami dalších nátěrů i omítkových štuků. Z patrné situace je však zřejmé, že zmíněná stratigrafie souvisí až s výstavbou Gardisky (jedná se o interiérové úpravy) a nesouvisí s možnými exteriérovými úpravami vnější fasády barokní spojovací chodby, předcházející výstavbě klasicistní Gardisky. Východní zeď místnosti 108 má délku 245 cm, jeho nejjižnější část vyplňují kvalitní dřevěné dveře v dřevěné zárubni, jejichž zvýšený práh slouží jako první stupeň schodiště v prostoru 110, vedoucího do patra nad východní částí Gardisky. Severní část východní zdi má ve spodní polovině odstraněnu omítku, pod níž je patrné cihlové zdivo. V distanci 35 cm od severovýchodního koutu místnosti se ve zdivu nad podlahou nachází svislá spára, na níž nasedá levá pata cihlového záklenku půlkruhového či parabolického tvaru. Cihly v ostění a záklenku topeništního otvoru mají šířku 16,5 cm, výšku 6,5–7 cm, jejich délka není měřitelná. Situace souvisí s existencí někdejšího topeniště, jehož relikty jsou patrné i v sousední předsíni dnešního WC, nacházející se v podnoži schodiště 110. Betonovou (?) podlahu místnosti 108 kryje novodobé linoleum.
Prostor 109:
Malý interiér mírně lichoběžného půdorysu šířky max. 163 a hloubky 172 cm, přístupný dveřmi v ocelových zárubních, osazených v novodobé cihlové příčce. Jedná se o západní část někdejší nejvýchodnější niky pod spojovací chodbou mezi zámkem
–––
57
SHP Kroměříž 2015 a věží Mlýnské brány. Spodní část zdí pokrýval novodobý obklad, dnes až na cementové lůžko odstraněný. Na severní a západní stěně, tvořených historickými konstrukcemi výše zmíněné niky, je opět v několika narušeních stávajícího povrchu patrno kamenné zdivo, resp. cihlové plenty vyrovnávající toto původní zdivo. Strop je opět rovný, vložený do někdejší niky, podlaha betonová. Jediné, nepřímé osvětlení prostoru dodává okénko v jižní zdi, orientované do vstupní předsíně 107.
Schodiště 110:
Jedná
se
o
schodiště
a
související
miniaturní
prostory,
zaujímající
nejvýchodnější část Gardisky při napojení na fasádu západního nárožního rizalitu zámku. Zatočené schodiště vede do patra východní části Gardisky, obsahující obytný interiér. Pod stoupajícím schodišťovým ramenem je vměstnána dvojice miniaturních prostor, přístupných z úzké plošinky před schodištěm - předsíň a WC. Předsíň je z mělké niky dveří, spojujících místnost 108 a schodiště 110, přístupná úzkým průchodem se zaoblenou západní a okosenou východní špaletou. Plochostropá předsíň o půdorysu pouhých 120 x 85 cm má v levé, tj. západní zdi nevelkou, 44 cm širokou a poměrně mělkou niku s rovným, do interiéru předsíně se zvedajícícm nadpražím, jejíž poloha koresponduje s místem nálezu klenutého otvoru do topeniště v sousedním prostoru 108. Návaznost na další konstrukce související s již zmizelým otopným zařízením není však kvůli celistvě existujícím omítkám a novodobým úpravám patrná. Interiér WC je z předsíně přístupný dveřmi v novodobé, ocelové zárubni, umístěnými v tenké, patrně rovněž novodobé příčce. Miniaturní prostor má lehce lichoběžný půdorys o délce 101 cm a šířce 86–110 cm a je zaklenut plochou segmentovou klenbičkou. Jak vyplývá ze zaměření, k východu se lehce zužující půdorys prostoru byl vynucen průběhem jižního líce starší hradby mezi zámkem a věží Mlýnské brány. Vlastní schodiště s velmi komplikovaným, esovitým průběhem schodišťového ramene začíná vstupním ramenem, vloženým do 78 cm širokého a segmentově zaklenutého, tunelovitého průchodu, tvořeného jižní (tj. vnější) obvodovou zdí
–––
58
SHP Kroměříž 2015 Gardisky a zdivem výše popsané vestavby s předsíní a WC. Ve střední části se schodiště rozšiřuje na 95 cm a v nejvyšší, kde dokonce dvakrát mírně mění směr schodišťového ramene, se otevírá do prostoru 2. NP. Schodišťové stupně mají zděné a omítané podstupnice, nášlapnou vrstvu tvoří prosté dřevěné desky. Východní zeď schodišťového prostoru 110, dosahující délky 215 cm, si uchovala velmi pozoruhodné detaily – po celé výšce interiéru schodiště zde spatřujeme trojici vertikálních omítkových pásů, oddělených odlišně širokými a hlubokými vpadlými poli. Ve vzdálenosti 13 cm od severovýchodního koutu se nachází 36 cm široký, svislý omítkový pás, který před základní plochu stěny na severu předstupuje o 8,5 cm, kdežto na jihu pouze o 3,5 cm. Následuje 64 cm široké, po celé viditelné výšce vpadlé pole, na které na jihu navazuje dvojice vertikálních pásů o šířce 33 a 35 cm, oddělených 13 cm širokou a 7,5 cm hlubokou střední vpadlinou. Její hloubka je více než dvojnásobná vůči hloubce vysunutí těchto pásů před základní plochu, které dosahuje jen 3, resp. 3,5 cm. Dále k jihovýchodu pokračuje už jen 17,5 cm široký, svislý omítkový pás v rovině základní plochy. Je zřejmé, že na východní zdi schodišťového prostoru se dochovala část vnější fasády západního rizalitu z doby těsně před r. 1695, bez další úpravy (tj. např. osekání nebo naopak zaomítání) ponechaná i po výstavbě klasicistního objektu Gardisky. Před vstupem do místnosti 111, situované ve druhém podlaží východní části Gardisky, se nachází nevelká vstupní podesta, oproti výrazně snížené střední partii schodišťového ramene opatřená kvalitním kovovým zábradlím. Nosnou konstrukci i výplň zábradlí tvoří železné tyče subtilního obdélného profilu, madlo je pak ke krajní, svislé tyči kruhového průřezu přichyceno drobným, kulovým uzávěrem. Schodišťový prostor byl velmi pravděpodobně původně vyšší, obsahoval i dnes běžně nepřístupný prostor, nacházející se ve výškové úrovni spojovací chodby mezi zámkem a Mlýnskou branou (prostor 200), nacházející se o podlaží výše. Osvětlení těsné a převýšené šachty schodiště tedy původně zajišťoval světlík, prosvětlený obdélným oknem v jižní zdi nástavby vystupující nad střechu střední části Gardisky. Později byl prostor schodiště snížen vloženým dřevěným stropem s průlezem do odděleného nejvyššího podlaží (jeho interiér nemohl být pro nepřístupnost zkoumán). Severozápadní kout schodišťového prostoru vyplňuje omítaný blok zdiva o půdorysu 47 x 60 cm s okoseným nárožím, zajišťujícím dostatečně široký průchod sousednímu schodišti.
–––
59
SHP Kroměříž 2015 Nepochybně se jedná o původní komín, související s polohou topeniště v místnosti 108. Nejvyšší část komína dosud vystupuje nad střechu schodišťového útvaru.
Druhé nadzemní podlaží východního domku
Prostor 111:
Je situován v prvním patře východní části Gardisky a jeho půdorys odpovídá místnostem 107, 108 a 109. Místnost 111 má tedy opět půdorys širokého písmene L, přičemž rozměrná plochostropá, 166 cm hluboká nika na severu je větší částí barokní východní niky pod spojovací chodbou mezi zámkem a Mlýnskou branou. Plochostropý prostor osvětluje dvojice obdélných oken, z nichž jedno směřuje do prostoru otevřené galerie (105) a druhé, v jižní zdi, prosvětluje místnost 111 zvenčí. Podlaha je dřevěná, desková, pokrytá novodobými nátěry.
Nad Gardiskou existující půdní prostor, ukrytý pod velmi nízkou pultovou střechou, není z interiéru přístupný a nebyl proto v rámci stavebně historického průzkumu zkoumán. Patrně jediný vstup vede přímo ze střechy nad Gardiskou prostřednictvím střešních výlezů.
Druhé nadzemní podlaží západního domku
Vstupní schodiště 112:
Z dveří v jihozápadním koutu trafostanice je přístupné jednoramenné, ve spodní partii zatočené schodiště, které ve 2. NP ústí do plochostropé místnosti půdorysně odpovídající prostoru trafostanice v 1. NP (tj. interiéru 113). Vysoký plochostropý interiér schodiště je vymezen podélnými zdmi, z nichž západní zdí
–––
60
SHP Kroměříž 2015 (která je současně východní obvodovou zdí předklasicistní schodišťové přístavby věže Mlýnské brány) prostupuje obdélné okno do schodiště 103.
Prostor nad trafostanicí 113:
Prostor ve 2. NP východní přístavby je ze stávající trafostanice v 1. NP přístupný obdélnými dveřmi v segmentově završené nice. Podobně jako v 1. NP i ve 2. NP se jedná o nepravidelně lichoběžnou plochostropou místnost, na severu rozšířenou o rozměrnou niku obdélného půdorysu, zřejmě dodatečně zahloubenou do zdiva středověké hradby. Osvětlení dodává jak okno v klasicistní jižní zdi, tak novější světlík v dělicí zdi se schodištěm. Ani interiér 112 si neuchoval stopy historického stavu, které dokonale setřela utilitární přestavba v prvních desetiletích 20. století. Zajímavá je pouze široká nika v severní zdi, která nepochybně představuje pozůstatek rozměrné nejzápadnější barokní niky, prostupující jižním lícem středověké hradby (viz dále). Místnost nevykazuje žádné hodnotné historické detaily. Stěny kryjí hladké omítky, nášlapnou vrstvu podlahy tvoří prostá betonová mazanina.
Spojovací chodba mezi zámkem a věží Mlýnské brány – prostor 200:
Chodbovitý koridor o vnitřní šíři 180–185 cm a délce přibližně 26 m spojuje chodbu ve 2. NP zámku s interiérem 2. NP Mlýnské brány (prostřednictvím rozšířené části chodby se shodným číslem 200). Chodbu po obou stranách vymezují podélné zdi tloušťky 50 – 55 cm. Jak již bylo uvedeno při popisu exteriéru, severní stěnou chodby prostupuje čtveřice okenních otvorů, jižní stěnou pak pouze trojice oken. Nejzápadnější okno severní zdi chodby dnes nemá svůj protějšek ve zdi jižní (zde totiž nejspíše bylo při klasicistních úpravách okno zazděno tak, aby byl dodržen symetrický rozvrh oken na jižním průčelí). Ač vnější podoba oken v severní i jižní zdi je rozdílná, podoba vnitřních nik oken v obou podélných zdech se shoduje – nachází se zde mělké niky se segmentovými záklenky. Chodba je v celé délce opatřena klenbou s osmi páry protilehlých klenebních, styčných výsečí s čely o podobě mírně
–––
61
SHP Kroměříž 2015 stlačeného půlkruhu. Výseče jsou rozvrženy podle polohy oken, v intervalech mezi okny se pak vždy nachází další dvojice protilehlých výsečí. Výškový rozdíl mezi podlahou chodby a úrovní 2. NP západního rizalitu zámku vyrovnává čtveřice pískovcových schodišťových stupňů. Nad tímto krátkým schodištěm se nachází široký pas valené klenby s vrcholnicí, stoupající k východu, tedy k budově zámku. Na protilehlé západní straně chodba ústí do nitra věže Mlýnské brány prostřednictvím širokého průchodu bez tesaného ostění, překlenutého nepravidelným segmentovým záklenkem. Na styku obou podélných zdí chodby a obvodového zdiva věže jsou patrny svislé praskliny, dokazující vzájemnou neprovázanost zmíněných stavebních konstrukcí. Podlahu chodby v celém průběhu kryjí rozměrné pískovcové desky, položené zřejmě již v době vzniku chodby (dlažba ze shodných desek, datovaná do závěru 17. století, se ve většině komunikačně vytížených prostor kroměřížského zámku dochovala dodnes). Rozšířený úsek spojovací chodby 200 v rozsahu interiéru 2. NP branské věže je popsán v části textu, analyzujícím Mlýnskou bránu.
Stavební vývoj objektu Gardisky
Nejstarší objekt v organismu Gardisky nepochybně představuje pozůstatek středověké hradby, dosud tvořící severní obvod Gardisky. V místech, kde hradba nebyla oslabena rozměrnými, dodatečně vyhloubenými barokními nikami, dosud dosahuje tloušťky asi 280–290 cm. Tato tloušťka městské hradby je pro Kroměříž typická, obdobné dimenze dosahují i další části středověké hradby, dochované po obvodu historického jádra města. Podlaha chodby, spojující zámek s věží Mlýnské brány, se dnes nachází ve výšce asi 10 m nad okolním terénem – nevíme však, zda se jedná o původní výšku středověké hradby, či zda byla středověká hradba dodatečně zvýšena při renesančních či barokních přestavbách. Z důvodu překrytí mladšími konstrukcemi a omítkovými povrchy nemůžeme podrobněji studovat strukturu zdiva celistvě dochovaného severního líce hradby; z nálezů v interiérech východního domku Gardisky však víme, že hradba byla zbudována s využitím lomového pískovce. I tato stavební technologie je pro kroměřížskou středověkou architekturu, městské hradby nevyjímaje, zcela typická.
–––
62
SHP Kroměříž 2015 Mladší úpravy a celkově dobrý stavební stav brání i zjištění chronologických vztahů zmíněného úseku hradební zdi a spodní části věže Mlýnské brány. Důvodně předpokládáme středověký původ nejnižší partie branské věže, nevíme však, zda vznikla současně s hradbou nebo je věž vůči městské hradbě primární či sekundární. Lze nejpravděpodobněji uvažovat o současné dataci věže Mlýnské brány i navazující hradby, protože právě v blízkosti hradu, dodatečně vloženého do severního nároží městských hradeb, zřejmě hradba nerespektuje původní oblý průběh severního, vnějšího obvodu města (nebo jeho starší fortifikace). Právě v blízkosti nově zbudovaného
kroměřížského
hradu,
vzniklého
v severním
nároží
města
nejpravděpodobněji až v první třetině 15. století, mohlo dojít i k výstavbě úseků městské hradby nikoliv v trase staršího opevnění, ale napojujících se v přímé linii na nově vybudovanou hradní fortifikaci. Městská hradba mezi Mlýnskou bránou a hradem, velmi razantně přestavěným a rozšířeným v prvních desetiletích 16. století olomouckým biskupem Stanislavem Thurzem (1497–1540), zůstala dochována i po raně novověkém rozšíření fortifikace o vnější pás opevnění. Ten sestával z širokého příkopu (zřejmě upraveného či rozšířeného příkopu původního) a zejména z velmi mohutného vnějšího valu, doplněného rozměrnými sypanými rondely. Jeden z rondelů (koncový rondel západního segmentu městského opevnění) vznikl i v těsném sousedství hradu, v předpolí Mlýnské brány, v prostoru dodnes dochované vyvýšené terasy, na níž se od roku 1795 nachází klasicistní Colloredova kolonáda. Zbudování mimořádně náročného zemního opevnění však zájmový úsek spojovací hradby mezi Mlýnskou branou a hradními budovami zřejmě nijak významně nezasáhlo. Patrně dosti významné zásahy, týkající se zřejmě především koruny středověké
hradby,
proběhly
v samotném
závěru
16.
století,
tedy
v době
renesančních přestaveb kroměřížského zámku, vrcholících za biskupa Stanislava Pavlovského (1575–1599). Ikonografie z posledních let 16. století, zaznamenávající pravděpodobně ještě stav hradby před renesančními úpravami, zobrazuje poměrně nízkou hradbu, završenou snad ochozem s cimbuřím. Renesanční přestavba však tento stav pronikavě změnila. Přestavba hradebního úseku byla datována již k roku 1585, písemné prameny však stavební činnost posouvají až do posledního desetiletí 16. věku. V listu biskupa Pavlovského ze dne 29. srpna 1594, adresovaném kancléři
–––
63
SHP Kroměříž 2015 Valentinu Laubanovi, se zmiňuje „stavení… gangu z zámku ku kostelu“. Dále se dozvídáme, že „zedník více než o puol sáhu nad modell jemu danej zeď zvejšil,
pročež že není možné, aby z gangu do města viděti se mohlo“. Biskup svému kancléři, dohlížejícímu mimo jiné i na průběh stavebních prací v Kroměříži nařídil, ať „to zase sníží a spraví, jak by mělo bejti a… gangk podle prvnějšího vyměření se
učiní“.40 Tato zpráva je obtížně interpretovatelná. O. Jakubec se domníval, že kromě toho, že chodba spojovala zámek s kolegiátním kostelem sv. Mořice, plnila i vyhlídkovou funkci – měla tedy být jakousi galerií, podobnou např. renesančním galeriím v Rožmberském paláci na Pražském hradě nebo na středočeském zámku v Nelahozevsi. Zmínka o nepovoleném zvýšení a biskupově požadavku na opětovné snížení chodby je vysvětlována právě důrazem na její vyhlídkovou funkci, není však zřejmé, proč by zvýšení zdi s chodbou mělo být této funkci na překážku. Na základě použité formulace „pročež že není možné, aby z gangu do města viděti se mohlo“ se spíše zdá, že biskup ke snížení zdi s chodbou přikročil poté, co předchozí zvýšení zdi se spojovací chodbou vyvolalo nelibost městské obce. Teprve v červenci roku 1597 zřejmě probíhaly dokončovací práce na spojovací chodbě – tehdy biskup Pavlovský psal kroměřížskému hejtmanovi Lukáši Dembinskému: „Gang aby k příjezdu našemu
byl domalovaný a oratorium taky na místě zhotoveno bylo, Valentinus ať jak malíře tak stoláře k tomu jmá, taky ta půda na altáně a tej baště, v kterej brána a pokoje pro tebe a písaře důchodního jsou, od Honsa, tesaře, … se předělala a shotovila“.41 Na základě mluvy historických pramenů a zjištění stavebně historického průzkumu můžeme tedy alespoň přibližně rekonstruovat stavební vývoj spojovací chodby v renesančním období. Práce můžeme vročit do let 1594–1597, již v roce 1585 však možná byly provedeny nějaké, blíže nespecifikovatelné úpravy Mlýnské brány, s chodbou bezprostředně související. Nevíme však, zda hradební ochoz, resp. renesanční galerie vždy probíhaly přes interiér prvního patra brány stejně jako dochovaná barokní spojovací chodba, nebo byla předbarokní komunikace vedena např. po vnějších průčelích věže. Podle zprávy z roku 1594 soudíme, že hradba při Mlýnské bráně byla skutečně poněkud zvýšena – konkrétnější údaj však poskytnout 40
JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250.
41
JAKUBEC, O.: Kulturní prostředí, s. 250.
–––
64
SHP Kroměříž 2015 nelze. Uvedení tesaře Honse v souvislosti s chodbou („gang“) může nasvědčovat tomu, že renesanční spojovací chodba mezi zámkem a kostelem sv. Mořice, resp. Mlýnskou branou, byla dřevěná, nebo alespoň zbudovaná s využitím dřevěných konstrukcí (např. hrázděná). Chodba nepostrádala výtvarné kvality, jak nasvědčuje zmínka o angažování malíře (který ovšem mohl vyzdobit jak její interiér, tak exteriér). Kroměřížská chodba ve své předpokládané renesanční podobě se spíše než výše zmíněným, architektonicky vytříbeným realizacím závěru 16. století, podobala např. dlouhé spojovací chodbě mezi zámkem, zahradou, městskou rezidencí a kostelem sv. Jošta, zbudovanou v Českém Krumlově v závěru 16. století posledními Rožmberky. Pro období biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna (1664–1695) již umíme přesněji rekonstruovat podobu zmíněné spojovací (nebo též Knížecí) chodby mezi zámkem, věží Mlýnské brány a svatomořickým kostelem. Na renesančně upravené či zvýšené koruně středověké hradby vznikla asi 180 cm široká chodba, vymezená subtilními bočními zdmi tloušťky asi 55 cm, prolomenými obdélnými okny v prostých pískovcových ostěních s lištou při vnějším obvodu a prožlabenou parapetní římsou. Spojovací
chodbu
zaklenula valená klenba se
styčnými výsečemi, v téměř
pravidelném rytmu situovanými nad zmíněnými okny i v úsecích klenby mezi nimi. Barokní spojovací chodba nahradila starší a dožilou chodbu renesanční, zbudovanou zřejmě s hojnějším využitím dřeva. Nová spojovací chodba ze závěru 17. století se v téměř nezměněné podobě právě v úseku mezi zámkem a Mlýnskou branou dochovala dodnes. Plány arcibiskupského architekta Antona Archeho z 30. let 19. století zachytily v podnoži jižního líce chodby, tedy již ve hmotě středověké hradby, trojici vysokých slepých arkád, zaklenutých valenými pasy. Tyto arkády zůstaly dochovány i po klasicistní přestavbě, kdy však byly integrovány do objektu Gardisky, kde je identifikoval aktuální stavebně historický průzkum. Slepé arkády dosahovaly šířky 450 – 460 cm, hloubky asi 150 cm a je zřejmé, že do masivní hmoty středověké hradby musely být pracně vylámány. Půlkruhové záklenky arkád nejsou nikde vizuálně přístupné, velmi pravděpodobně však dosud existují nad nižšími a mladšími podhledy místností 106, 111 a 113. Právě tyto záklenky či pasy vytváří nosnou bázi, z níž vyrůstá výše zmíněná barokní spojovací chodba. Není zřejmé, zda se rozměrné niky ve vnitřním líci starší hradby omezily pouze na úsek mezi Mlýnskou bránou a
–––
65
SHP Kroměříž 2015 zámkem, nebo byly provedeny i ve vnitřním líci hradby směrem ke kostelu sv. Mořice. Účelem trojice širokých a hlubokých nik snad mohlo být určité architektonizování vizuálně exponovaného vnitřního líce někdejší hradby alespoň v úseku bezprostředně souvisejícím se vstupem do nově budované, barokní zámecké rezidence. Případná výzdoba nik (malířská či sochařská) není dnes doložitelná. Z kroměřížského prostředí sice podobnou chodbu, vybavenou slepými arkádami neznáme, za vzdálenější analogii však můžeme považovat např. slepými arkádami vybavenou chodbu, probíhající rovněž na koruně ohradní zdi a spojující klášterní kostel a opatský dům v cisterciáckém klášteře na Velehradě. I zde se jednalo o výsledek barokní výstavby z druhé půli 17. století a lze předpokládat, že obdobně náročně řešené komunikace nebyly nikterak výjimečné. Zatímco podobu barokně přebudované Mlýnské brány zaznamenala řada více či méně přesných vedut, zejména pak grafické album J. van Nypoorta z roku 1691, zmíněnou chodbu mezi Mlýnskou bránou a zámkem barokní ikonografie vůbec nezachycuje. Obdobná je situace i u dalších vedut z barokního období. Severní průčelí spojovací chodby se čtveřicí obdélných oken poprvé spatřujeme až na vyobrazení zámku a města Kroměříže z let 1775–1780. Již na tomto vyobrazení k severnímu průčelí spojovací chodby přiléhá stavba zastřešená pultovou střechou – jedná se snad o předchůdce kočárovny, zaznamenané na plánech z 20.–30. let 19. století. Jedinečné informace o podobě komplexu budov v místech Gardisky podávají plány Antona Archeho z roku 1832, provedené před přestavbou Mlýnské brány a výstavbou Gardisky. Díky nim tedy můžeme poměrně dobře rekonstruovat stavební vývoj zájmové lokality v průběhu 18. a první třetině 19. století.42 Patrně v posledních desetiletích 18. století byla k celé délce jižního líce hradby se spojovací chodbou v patře přiložena nová zástavba, sestávající ze dvou oddělených objektů odlišné funkce i architektonického ztvárnění. Při jihovýchodním nároží věže Mlýnské brány vyrostla novostavba rozměrné strážnice obdélného půdorysu, v jižním,
pohledově
nejexponovanějším
průčelí
vybavené
trojosou
otevřenou arkádou či galerií, jejíž stlačené záklenky podepíraly štíhlé hranolové pilíře.
42
ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č.: 55 257; sign.: XVII/1; poř. č.: 11 872.
–––
66
SHP Kroměříž 2015 Strážnice, výrazně předstupující před jižní průčelí Mlýnské brány, měla nízkou valbovou střechu s hřebenem dosahujícím přibližně do úrovně podlahy spojovací chodby. Historické plány zaznamenávají i složitější vnitřní dispozici objektu, sestávající z prostoru vlastní strážnice (?) při jižním průčelí, přístupného z průčelní arkády a patrně provozního zázemí, nacházejícího se blíže věže Mlýnské brány. K východnímu
boku
Mlýnské
brány
přiléhala
úzká
přístavba
s vnitřním
dvouramenným schodištěm (bohužel, právě v této části Archeho plány vykazují poměrně velké nepřesnosti – zdá se však, že právě této schodišťové přístavbě náleží obdélné okno, nacházející se pod nejzápadnějším oknem spojovací chodby). Strážnice se schodištěm byla úzkou prolukou či spíše malým dvorkem oddělena od užšího objektu lichoběžného půdorysu, přiloženého k východní části jižního průčelí hradby a využívajícího i prostor střední a východní niky pod spojovací chodbou. Jednoprostorová přístavba, opatřená v ose širokými vraty a po bocích dvojicí nízkých půlkruhových oken, byla kryta prostou pultovou střechou, nad níž vystupovaly vrcholky záklenků obou rozměrných barokních nik pod spojovací chodbou. Zástavba se v baroku rozvinula i při jihozápadním nároží Mlýnské brány. Zde existovalo dvoupatrové boční křídlo objektu arcibiskupského semináře, zastřešené valbovou střechou. Jižní průčelí krátkého křídla přibližně lícovalo s jižním průčelím protější strážnice a vytvářelo tak před jižním portálem Mlýnské brány úzký a krátký vstupní koridor, z obou stran sevřený budovami. Utilitární objekt vznikl i při severní fasádě spojovací chodby, tedy na terase před vnějším průčelím Colloredovy kolonády. Rozměrná budova byla vestavěna mezi barokní předbraní na vnější straně Mlýnské brány a západní, vnější průčelí Colloredovy kolonády. Měla nedělený, jistě plochostropý interiér a na terasu před kolonádou se otevírala dvojicí širokých vjezdových otvorů – jednalo se tedy o vozovnu či kočárovnu, což ostatně potvrzují i historické plány z doby před Archeho přestavbou. Zatímco historickou plánovou dokumentací zaznamenaná podoba fasád bočního křídla arcibiskupského semináře, členěného vpadlými omítkovými rámci náleží ještě vrcholnému či spíše doznívajícímu baroku, budovy mezi Mlýnskou bránou a západním rizalitem zámku zřejmě vzešly až z následných raně klasicistních úprav.
–––
67
SHP Kroměříž 2015 Klasicistní původ je zřetelný zejména u strážnice, opatřené elegantní průčelní arkádou, podstřešním vlysem a nízkou střechou. Předpokládáme tedy, že výše popsaná zástavba v místě mladší Gardisky vznikla v posledních desetiletích 18. století (strážnice) nebo kolem roku 1800 (sousední objekt). Objekt strážnice při patě Mlýnské brány je schematicky zachycen již na plánu rozsahu kroměřížských farností po provedení osvícenské reformy církevní správy, jenž zhotovil Kajetán Hadart roku 1786. Výstavba strážnice a ostatně i sousedního, méně náročného objektu by tak teoreticky mohla souviset se stavební činností, vyvíjenou na zámku olomouckým arcibiskupem
Antonínem
Theodorem
Colloredo-Waldsee
(1777–1811).
Právě
v období episkopátu tohoto arcibiskupa pod severní fasádou zámku vznikla nová část zahrady – tzv. giardino secreto a především novostavba tzv. Colloredovy kolonády (1795). Architektonické řešení kolonády a nové části zahrady je připisováno arcibiskupskému generálnímu inspektorovi Johannu Nepomukovi von Mohrweiserovi a je tedy pravděpodobné, že jeho jméno můžeme tušit i za dalšími realizacemi výše popsaných, spíše utilitárních novostaveb v zámeckém areálu. První klasicistní úprava oblasti Mlýnské brány a spojovací chodby, kladená do doby arcibiskupa Colloredo–Waldsee, však přetrvala pouze několik desetiletí. Ve 30. letech 19. století byla z velké části odstraněna další, mnohem velkorysejší sjednocující přestavbou, spadající do období episkopátu olomouckého arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka (1832–1836), konkrétně do let 1832–1834. Tato velkorysá přestavba, navržená novým arcibiskupským architektem Antonem Archem (17931851) odstranila klasicistní zástavbu, obklopující z obou stran hradbu se spojovací chodbou v patře a dodala celé oblasti Mlýnské brány zcela nové, monumentálnější měřítko. V předpolí zámku byl kromě přebudování Mlýnské brány právě tehdy zasypán příkop, odstraněn dřevěný přístupový most k hlavnímu zámeckému portálu a vzniklé prostranství sníženo a nově upraveno jako náměstí (dnes s názvem Sněmovní). Zámek s Mlýnskou bránou nově spojila tzv. Gardiska – tedy budova strážnice arcibiskupské gardy, která byla až do 30. let 19. století umístěna při jižním a východním, k zámku orientovaných průčelích Mlýnské brány. Před jižním průčelím někdejší hradby, tedy v místě odstraněných staveb ze závěrečných desetiletí 18. věku, vznikla monumentální galerie, jejíž interiér s nově upraveným předpolím
–––
68
SHP Kroměříž 2015 arcibiskupského zámku spojovala otevřená jižní stěna. Ta byla rytmizována pouze několika štíhlými hranolovými pilíři, podepírajícími velmi nízkou pultovou střechu. Po obou bocích nové galerie se nacházela dvojice patrových domků (strážnic) s vytápěnými interiéry, sloužícími pro pobyt arcibiskupské gardy a v patrech zřejmě i pro jejich ubytování. Fasády bočních domků i interiéru střední galerie sjednotila pásová omítková rustika, kontrastující s hladkými dříky pilířů a pilastrů galerie. Omítková rustika sjednotila i jižní fasádu spojovací chodby, vystupující nad střechou Gardisky; z oken jižní fronty chodby dokonce zmizela i barokní olištovaná ostění. Celé jižní průčelí staveb mezi Mlýnskou branou a zámkem tak dostalo jednotné klasicistní vzezření, dokonale zastírající stopy složitého stavebního vývoje. Symetrickou kompozici nesmírně ušlechtilé architektury nové galerie dotvářela dvojice bočních, subtilních
přístaveb,
jimiž
byl
řešen
přechod
nižší
hmoty
Gardisky
ve
vyšší, dominantní hmoty Mlýnské brány a západního zámeckého rizalitu. Západní, zřejmě starší (pozdně barokní či klasicistní) přístavba ve svém interiéru obsahovala dvouramenné schodiště, vedoucí do obytných interiérů prvního patra Mlýnské brány. Přízemí sousedního domku (strážnice) Gardisky bylo se starším schodištěm propojeno novým, přímým schodišťem, zajišťujícím i přístup do prvního patra strážnice. Východní přístavba, situovaná mezi východní strážnicí a západním nárožním rizalitem zámku, pak ukrývala zatočené schodiště, spojující přízemí s patrem východního domku Gardisky. Motiv kolonády či galerie, užitý Archem při výstavbě střední partie Gardisky, se v novověké architektuře Kroměříže objevuje poměrně často. Nejmonumentálnější a současně nejstarší ukázku představuje proslulá kolonáda v Květné zahradě, budovaná mezi lety 1666-1671 podle projektu architekta Giovanni Pietro Tencally. V roce 1795 pak vznikla již zmíněná, intimnější Colloredova kolonáda v těsném sousedství západního rizalitu zámku. V celku i detailech Colloredovy kolonády se objevují zřejmě záměrné citace barokního tvarosloví zámku i kolonády v Květné zahradě. Přibližně ve stejné době ostatně našel motiv miniaturní kolonády své uplatnění i přímo v místě Archeho Gardisky, totiž na průčelí klasicistní strážnice při Mlýnské bráně, za jejíhož autora hypoteticky považujeme právě autora zmíněné Colloredovy kolonády. A konečně sám Anton Arche motiv monumentální kolonády po roce 1840 využil i na dvorním průčelí vstupní budovy Květné zahrady v Kroměříži – i
–––
69
SHP Kroměříž 2015 zde se, podobně jako v případě Gardisky u zámku, jednalo o přestavbu starších, raně barokních budov a kolonáda měla nepochybně sloužit k pohledovému sjednocení a především monumentalizaci hlavního průčelí budovy, orientované do nitra zahrady. Při výčtu motivu kolonád v klasicistní kroměřížské architektuře nelze přirozeně pominout ani Archeho novostavbu Maxova dvora (1841-1845), kde kolonáda představuje hlavní architektonický motiv průčelí a samozřejmě ani současnou novostavbu Maxmiliánovy (též Pompejské) kolonády (1845-1846) – architektonické dominanty nově přičleněné části Podzámecké zahrady.43 Archeho přestavba komplexu budov kolem Mlýnské brány velmi podstatným způsobem zušlechtila pohledově mimořádně exponovanou partii při vnitřním líci někdejší hradby, nesoucí barokní spojovací chodbu. Při hodnocení architektonického tvarosloví, využitého Archem při přestavbě komplexu Mlýnské brány a Gardisky, zaujme pozoruhodná symbióza neogotických a čistě klasicistních tvaroslovných prvků. Zatímco pro starobylou, pouze obnovovanou branskou věž Arche využil neogotických architektonických
motivů,
novostavba
sousední
Gardisky
překvapuje
čistými
klasicistními formami. Přestavba komplexu Mlýnské brány nepochybně představuje jeden
z nejkvalitnějších
invenčních
vstupů
Antona
Archeho
do
mozaiky
architektonického bohatství Kroměříže v rámci celého 19. století. Současně se jedná i o poslední pozůstatek klasicistních architektonických úprav zámku (např. Archeho zahradní portikus před zámeckou sala terrenou byl odstraněn již v roce 1871 a Archeho úprava Mlýnské brány potlačena zjednodušením fasády a odlišným zastřešením v závěru 80. let 19. století). Novodobé úpravy Gardisky byly vcelku zanedbatelné a omezily se především na některé zásahy v interiérech obou domků po bocích střední galerie. Již v první třetině 20. století v interiéru západního domku vznikla zámecká trafostanice, která se v přízemí domku po řadách utilitárních úprav nachází dodnes. Úprava pro nové využití zcela setřela stopy původní obytné funkce domku – zmizela např. topeniště (kamna) v koutě místnosti při napojení středověké hradby (topeniště zaznamenává i
43
ŠIŠKOVÁ, Martina: Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 83–
91.
–––
70
SHP Kroměříž 2015 Archeho plán). Pro účely provozu trafostanice byl upraven i interiér východního domku (strážnice) – plán zámku z roku 1942 zde zaznamenává sklad elektro – již tehdy bylo tedy odstraněno topeniště v největší místnosti a existovalo již i WC pod schodištěm do patra. Nejpozději kolem poloviny 20. století byl interiér někdejší východní strážnice patrně v obou podlažích adaptován na byt, jak dokládá řada dosud patrných detailů (novodobá výmalba, pozůstatky keramických obkladů a hygienických zařízení). Pro úplnost je třeba zmínit ještě stavbu spojovacího krčku při západním, bočním
průčelí
věže,
provedenou
v souvislosti
s demolicí
budov
někdejšího
arcibiskupského semináře a novostavbou Arcibiskupského gymnázia v roce 1911. Nutnost
bezproblémového
komunikačního
napojení
na
oblast
někdejšího
hospodářského zázemí arcibiskupského zámku s pivovarem, bývalou mincovnou a řadou provozních staveb (dnes ulice Na Kopečku a Na Sladovnách) si při západním boku branské věže vyžádalo zřízení širokého a vysokého průchodu, jehož architektura ještě vychází z motivů starší Archeho Gardisky po východním boku věže.
–––
71
SHP Kroměříž 2015
IV. Colloredova kolonáda
Historie
V rámci souborného hodnotícího pasportu města Kroměříže se v části, věnované průzkumu zámku a Podzámecké zahrady, objevila i stručná charakteristika jednotlivých zahradních architektur, tedy i Colloredovy kolonády, kterou zde pro její výstižnost v celistvosti uvádíme: „Colloredovská galerie je obrácena do zahrady
průčelím otevřeným pěti půlkruhově zaklenutými arkádami, jimiž odpovídá pět klenebních polí českých placek, oddělených pasy, které dosedají na pilastry s římsovými hlavicemi. Je přístupná dvouproudovým vnějším schodištěm na podkovovém půdorysu. Schodiště má kamenné zábradlí prolamované ovály v profilovaném rámování, zasazené do pilířků členěných vpadlými, obdélnými poli. Na pilířících drobné plastiky čtyř ročních dob. V přízemí galerie, uprostřed drobná grotta se stěnami obloženými oblázky. Galerie, jak už název sám napovídá, byla postavena v době raně klasicistních úprav zahrady za biskupa Colloreda – Waldsee, patrně podle návrhu ing. Křaupala z Grünebergu“.44 Věcnou charakteristiku kolonády obsahuje v části, věnované uměleckému bohatství Kroměříže, také Samkova soupisová práce: „Podoba Podzámecké zahrady
se utvářela postupně od 90. let 18. století. Jako nejstarší celek z té doby pochází „zahrádka“ (giardino secreto) v místech někdejšího příkopu na sz. boku zámecké budovy. Její čelo tvoří Colloredova kolonáda (označená podle stavebníka, arcibiskupa Antonína Theodora Colloreda-Waldsee), směrem do zahrady otevřená stavba s arkádami na hranolových pilířích překrytých pilastry s římsovými hlavicemi, zaklenutá plackami mezi pasy. Její vznik datuje nápis na atice: POSTERITATI 44
LÍBAL, Dobroslav – BEISETZEROVÁ, Marie – FLODROVÁ, Helena: Kroměříž, historické
jádro. Stavebně historický průzkum. Strojopis. Praha 1958.
–––
72
SHP Kroměříž 2015
ANTONIUS THEODORUS 1795; J. P. Cerroni uvádí, že ji navrhl arcibiskupův architekt „Mohrweiser.“ 45 Za episkopátu arcibiskupa Antonína Theodora Colloreda-Waldsee (1777–1811) vznikla tedy u severozápadní části objektu zámku lodžie s arkádami a giardinettem v pozdně barokním duchu, jejíž výstavbu datuje nápis na atice k roku 1795. V případě autorství se novější literatura jednoznačně kloní k osobě arcibiskupského generálního inspektora Johannovi Nepomukovi z Mohrweiseru (1765–1840). Výše zmíněné autorství Jana Antonína Křoupala z Grünenbergu bylo odmítnuto. Kolonáda byla zbudována jako soukromý vstup do zahrady pro arcibiskupa a jeho hosty.46 Výstavba
Colloredovy
kolonády
není
v
zachovaných
písemnostech
arcibiskupského stavebního úřadu detailněji zachycena. O to důležitější roli sehrává pro poznání tohoto objektu dochovaná plánová dokumentace, která však vznikla až s jistým odstupem od doby jeho výstavby.47
Situování
Colloredova kolonáda se nachází v bezprostřední blízkosti zámecké budovy, na mírně vyvýšené terase předstupující před západní nárožní rizalit zámku a severní fasádu bývalé městské hradby, nesoucí tzv. Knížecí chodbu. Kolonáda krátkým krčkem navazuje přímo na zmíněný nárožní rizalit zámku, odkud je i přístupná. Zatímco vnější, úsporněji řešená fasáda kolonády se obrací na zmíněnou terasu, vnitřní, bohatě komponované průčelí je orientováno do tzv. giardina secreta –
45
SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. (J–N). Praha 1999, s. 228.
46
TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek
– TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 64– 65; KŘESADLOVÁ, Lenka – ZATLOUKAL, Ondřej: Podzámecká zahrada. In: Tamtéž, s. 108– 109; ZATLOUKAL, P.: Kroměřížská architektura, s. 223. 47
ZAOpO, fond ÚŘAS, Inv. č. 55 298; sign. – ; poř. č. 11 984–11 987.
–––
73
SHP Kroměříž 2015 terasovitě uspořádané zahrady pod severozápadním průčelím zámku. Prostřednictvím předloženého schodiště odtud vede i druhý vstup do otevřené galerie kolonády.
Popis objektu
Colloredova kolonáda je přízemním, v podstatě dvoukřídlým objektem o maximální délce 30,8 m a šířce asi 4,5 m, dodržujícím přibližně severojižní orientaci. Krátké, tupoúhle nasazené jižní křídlo, kterým se kolonáda na svém jižním konci napojuje na západní zámecký rizalit, má délku necelých 5 m při šířce téměř shodné s hlavním, východním křídlem. Tři vnější průčelí kolonády – nejdelší západní, krátké severní a k blízké hradební zdi při Mlýnské bráně orientované jižní průčelí jsou řešena výrazně jednodušeji nežli reprezentativní průčelí východní, obracející se do giardina secreta. Jižní průčelí o délce cca 9 m až do úrovně římsy postrádá architektonické členění, což je způsobeno jeho minimálním pohledovým uplatněním vzhledem k orientaci tohoto průčelí směrem k blízké hradbě. Pravou částí průčelí prostupuje obdélný okenní otvor s prostou omítkovou šambránou a stlačeně segmentovým záklenkem, osvětlující vstupní chodbu se schodištěm v interiéru kolonády. Levou polovinou průčelí prostupuje nevelký oválný otvor v úrovni přízemí, nad ním se pak nachází obdélné okénko do podkroví; oba otvory jsou pouhými výřezy ve fasádě, postrádajícími
jakékoliv
architektonické
členění.
Nad
horizontální,
drobně
profilovanou římsou, společnou celému objektu, se zdvihá nízká, plná atika. Její dvě pole vymezují a ve středu oddělují celkem tři hranolové pilířky, posazené na předstupující sokl a završené předsazenou krycí deskou. Těla pilířků a čelní plochy mezilehlých polí vylehčují mírně vpadlé obdélné rámce, vyvinuté pouze v omítce. Západní průčelí, orientované vně zámeckého areálu, do ulice Na Kopečku, dosahuje délky přibližně 30,8 m a je po celé své délce jednotně řešeno. Nerovnost terénu, svažujícího se velmi mírně k severozápadu, vyrovnává hladký a nízký sokl, lehce předstupující před vlastní fasádu kolonády. Ta je řešena v kombinaci pravidelného rytmu okenních a dveřních otvorů, přičemž jednotlivá pole oddělují prosté pilastry, dobíhající až ke korunní římse. Osm otvorů západní fasády kolonády
–––
74
SHP Kroměříž 2015 je řešeno ve střídavém rytmu daném odlišnou funkcí otvorů – první dva otvory od severu náleží oknům prosvětlujícím interiér kolonády, následují dveře spojující vnitřní prostor kolonády s terasou v jejím západním předpolí, ve čtvrté a páté ose od severu (tedy ve středu západní fasády) se pak nachází dvojice oken, v šesté ose od severu opět dveřní otvor (avšak pouze iluzivní, dotvářející zdání symetrického uspořádání fasády), sedmá osa od severu obsahuje funkční okno a nejjižnější, osmá osa pak má opět pouze iluzivní, nefunkční okenní otvor. Zmíněné otvory jsou sice původní součástí stavby, jejich funkční určení se však zčásti změnilo úpravou z roku 1832 (viz dále). Všechny fasádní otvory (tj. funkční a iluzivní okna i dveře) mají shodnou šířku a úroveň svých výrazně stlačeně segmentových záklenků. Všem otvorům společná je také podoba omítkových šambrán, drobnými římsičkami v nasazení záklenků přecházejících do výrazných nadpražních polí, završených subtilní, jednoduše profilovanou horizontální římsou. Nadpraží obsahují mírně plasticky vystupující obdélné pole, odlišné v drobných výzdobných detailech (buď se zde nachází obdélné pole, nebo obdélné pole se čtvercově vybranými spodními rohy, případně s drobnými obdélnými ploškami, zavěšenými při okrajích nadpražního pole). Obdobný motivy předstupující omítkové kazety se nachází i v parapetních polích jednotlivých oken, završených úseky profilovaných podokenních říms. Vyjma oken v krajních osách mají všechna okna při spodních okrajích zavěšené omítkové čabraky, opatřené vždy dvojicí omítkových kapek. Okna krajních os mají v parapetu pouze mírně předstupující omítkové pole s pravoúhle vybranými rohy. K funkčním dveřím ve třetí ose od severu i jejich iluzivnímu protějšku, nacházejícímu se ve třetí ose od jihu, vedou z terasy před západním průčelím krátká vstupní schodiště. Západní průčelí kolonády v pravidelných intervalech člení subtilní pilastry, vyrůstající ze samostatných soklů v podnoži stavby. Pilíře vystupují z hranolových soklů, vylehčených vpadlým čtvercovým polem. Sokly vrcholí úseky profilovaných říms, z nichž vyrůstají těla štíhlých pilastrů zakončená římsovými hlavicemi. Pilastry vynáší složitěji utvářené kladí. Sestává z hladkého architrávu, odděleného od hlavic horizontálou jemně členěné, subtilní římsy, nad nímž probíhá vlys s triglyfy a kapkami na spodním okraji, přičemž poloha triglyfů odpovídá rytmu pilastrů s tím, že triglyfy jsou umístěny i uprostřed jednotlivých polí. Nad vlysem se nachází korunní římsa, krytá bobrovkovou krytinou a ještě výše pás zděné nadstřešní atiky. Atiku člení
–––
75
SHP Kroměříž 2015 systém hranolových pilířků, dodržujících shodný rytmus jako pilastry na průčelí. Atiku završuje profilovaná krycí deska, v místech pilířků osázená prostými pískovcovými vázami zdobenými motivy kanelování. Zatímco dvě střední pole atiky jsou plná, další části atiky vylehčuje řada drobných oválných otvorů, vymezených omítkovou stuhou. Zadní strany oválných otvorů prostupujících atikou jsou dnes plné, dodatečně zaslepené zřejmě v souvislosti se zřízením stávajícího zastřešení kolonády. Severní průčelí kolonády se omezuje na jedinou okenní osu. Spočívá na bohatěji komponovaném soklu, završeném hranolovou, neprofilovanou římsou. Členění fasády odpovídá západnímu průčelí, jediný rozdíl se týká parapetního a nadpražního pole okna. V parapetu se objevuje obdélná, vpadlá kazeta bez vnitřního členění. Nadpraží pak člení obdélné, velmi mírně vystupující obdélné omítkové pole, obohacené ve všech čtyř rozích čtvercovými omítkovými terči. Členění kladí, vlysu, korunní římsy a nadstřešní atiky se shoduje se západním průčelím. Vizuálně mimořádně působivý detail představuje styk pilastrů v obou nárožích severního průčelí i odstupněná, jemně profilovaná profilace jednotlivých úseků korunní římsy, nabývající v nárožích pozoruhodné podoby. Východní průčelí kolonády, orientované do prostoru intimního giardina secreta, má zcela odlišené řešení. Především je obohaceno o vysokou podnož, vyrovnávající výrazný výškový rozdíl mezi terasou před západním průčelím kolonády a dlážděným vstupním plató se schodištěm, nacházejícím se před průčelím východním. Podnož člení střídavě plasticky vystupující, horizontální omítkové pásy a završuje ji prostá horizontální římsa pravoúhlého profilu, přecházející na východní průčelí z průčelí severního. Shodně je řešena i podnož prostší, jižní poloviny východní fasády kolonády, celistvě zastíněné mohutnou hmotou západního rizalitu zámku a pohledově tedy minimálně exponované. K západnímu zámeckému rizalitu orientované fasády jižní, „chodbové“ části kolonády jsou v úseku nad podnoží hladké, opatřené pouze omítkovými šambránami dvou okenních otvorů osvětlujících interiér chodby. Podoba šambrán obou oken i jejich parapetních polí se shoduje s okny v západní fasádě kolonády, oknům však chybí nadpražní pole – naopak obohacena jsou výrazným středovým klenákem lichoběžného formátu. Pod korunní římsou probíhá subtilní omítková římsa,
–––
76
SHP Kroměříž 2015 naznačující výšku kladí, atika má podobu shodnou s dalšími úseky atik východního průčelí kolonády. Nejvýraznějším prvkem severní části spodní, tedy soklové partie východního průčelí kolonády je rozměrný útvar vnějšího schodiště, vedoucího z vyvýšeného a dlážděného vstupního prostoru v nejvyšší partii giardina secreta do interiéru kolonády. Schodiště je symetricky komponováno na střed pětiosé severní části východního průčelí kolonády a sestává ze dvou stranově obrácených, v nástupní partii zatočených ramen, jež se po protisměrném pravoúhlém zalomení stýkají ve střední podestě, na východě půlkruhově uzavřené. Podnož schodiště je zbudována z omítaného zdiva a člení ji tentýž systém horizontálních omítkových pásů, jako na navazující podnoži vlastní kolonády. Schodišťová ramena mají pískovcové stupně, z pískovcových desek ne zcela jednotných formátů (obvykle 45 x 45 cm, objevují se i desky formátu až 65 x 75 cm) sestává i dlažba schodišťových podest. Zábradlí schodiště člení subtilní hranolové pilířky, vymezující jednotlivá pole, završená profilovaným pískovcovým madlem. Na pilířcích, uvozujících obě nástupní ramena schodiště, se nachází nevelké pískovcové plastiky znázorňující alegorie čtyř ročních dob. V zábradlí se opět objevuje motiv oválných, plasticky vystupujícími „sponkami“ propojených prvků, vymezených dekorativní stuhou. Je zde tedy užit shodný prvek, jako na atice kolonády a v zábradlí její arkádové galerie (viz dále). Pozdně barokní, v kameni tesané dekorativní detaily vyplňují i miniaturní cvikly mezi jednotlivými ovály zábradlí a nacházíme je rovněž na dřících pilířků zábradlí. V podnoži schodiště se ukrývá nevelký interiér grotty o oválném půdorysu cca 272 x 245 cm, zaklenutý kupolí. Prostor grotty se nachází pod střední podestou předsazeného schodiště, pod půdorys vlastní kolonády tedy nezasahuje. Ve středu grotty stojí kruhový sloupek na profilované podnoži; na nízkém dříku sloupku, vrcholící římsou se nachází dekorativní litinová váza. Vstup z dlážděné terasy před grottou má podobu prostého výřezu s půlkruhovým záklenkem a nečleněným ostěním pravoúhlého profilu, zasunutým za rovinu průčelí. Od něj je portál uvozen hlubokým čtvrtkruhovým, omítaným výžlabkem, vyvinutým ve zdivu. Interiér grotty i ostění vstupního portálu pokrývá obklad z drobných kaménků, v nichž mají dominantní zastoupení kousky strusky. Z odlišných druhů kaménkové mozaiky je
–––
77
SHP Kroměříž 2015 sestavena i iluzivní šestidílná klenba grotty - její paprsky a vnitřní okruží jsou z tmavých kaménků, iluzivní kápě pak mají světlejší obklad. Hlavní prostor interiéru Colloredovy kolonády je situován ve vyšší úrovni, od východu (z giardina secreta) přístupné zmíněným monumentálním dvoukřídlým schodištěm a od západu (z terasy před kolonádou) dosažitelný již popsaným vstupem s krátkým předloženým schodištěm. Interiér kolonády se funkčně dělí na dvě části: půdorysně mírně zalomenou přístupovou chodbu na jihu a rozměrnější galerii, otevřenou do giardina secreta, navazující na zmíněnou chodbu na severu. Obě části byly vždy spojeny, prostor galerie je však dnes od interiéru přístupové chodby z bezpečnostních důvodů oddělen novodobou mříží. Přístupová chodba je s interiérem chodbového traktu ve 2. NP západního rizalitu spojena užším, v interiéru asi 2 m širokým spojovacím krčkem. Výškový rozdíl mezi chodbou ve 2. NP západního rizalitu zámku a chodbou v interiéru kolonády vyrovnává schodiště s podestou situovanou v jihozápadním nároží kolonády i schodiště
v tloušťce
obvodového
zdiva
západního
rizalitu.
Z chodby
v
nitru zámeckého rizalitiu je průchod do spojovacího krčku Colloredovy kolonády uzavřen kvalitní klasicistní mříží, nepochybně osazenou již v době výstavby kolonády nebo nedlouho poté. Jižní úsek chodby osvětluje dvojice oken, na podestě se nachází ještě oválné okénko v nice se zaoblenými vnitřními kouty a v západní stěně podesty i výklenku okénka tvarově odpovídající nika. Chodba v přístupovém krčku je zaklenuta polem české placky následujícím za prostým, obdélným vstupním portálem ze zámecké budovy, dále je uplatněna mírně stlačená valená klenba, jejíž plochu člení pouze vpadlé omítkové pole obdélného tvaru. Pata klenby nasedá na jednoduchou římsu, dodržující sklon přístupového schodiště i valené klenby. Osvětlení severního úseku chodby mezi schodištěm a galerií od východu a západu zajišťuje dvojice rozměrných oken s půlkruhově završenými vnitřními nikami. Okenní ani dveřní otvor na vnější fasádě, příslušející jižnímu úseku kolonády s interiérovou chodbou, vyjma středního okna nikdy nemohl být funkční. Poloha zmíněných dvou fasádních otvorů totiž koliduje s výběhy interiérových kleneb přístupové chodby, které jsou prokazatelně současné s výstavbou kolonády. Podlahu chodby kryje zřejmě původní dlažba, sestávající z pravidelných čtvercových a obdélných pískovcových dlaždic.
–––
78
SHP Kroměříž 2015 Interiér přístupové chodby je zaklenut pěti poli plackových kleneb oddělených hladce omítanými pasy. V oblasti schodiště jsou pasy sdružené, osazené vždy na dvojici subtilních pilastrů, jejichž hlavice navazují na úseky říms v patě valené klenby a respektují sklon schodišťových ramen. Římsy jsou podloženy obdélnými, reliéfně provedenými poli, na jejichž spodní okraj jsou zavěšeny drobné omítkové čabraky čtvercového tvaru, obohacené vždy dvojicí drobných, omítkových kapek. Interiér severní části kolonády je od vstupní chodby oddělen již zmíněnou novodobou mříží, obě části však spolu původně přímo souvisely. Severní část kolonády tvoří galerie, jejíž východní stěna je otevřena pěticí rozměrných, půlkruhově završených arkád. Pilíře arkád vystupují z hranolových soklů, v čelní stěně vybavených vpadlými čtvercovými poli. Pilastry podepírající kladí se sledem triglyfů se zcela shodují se západním průčelím, stejně jako podoba jemně profilované korunní římsy a nadstřešní atiky, vylehčené řadou oválných otvorů. Atikové pole ve střední partii nad vstupem ze schodiště je plné a v obdélném vpadlém poli nese na omítce nápis:
POSTERITATI ANTONIUS THEODORUS 1795
Podstatným rozdílem oproti západnímu průčelí kolonády je však řešení plochy stěn mezi pilastry – místo oken se zde nachází rozměrné, půlkruhově završené arkády, jejichž pata nasedá na krátké úseky subtilních říms, přecházejících i do interiéru galerie. Archivolty arkád lemuje úzká omítková šambrána, vrcholy archivolt pak proniká mohutný, vrstvený klenák dosahující až k triglyfům v kladí (podobný klenákům na souvisejícím jižním úseku vnitřního průčelí kolonády). Prostor mezi sokly arkád vyplňuje zděná balustráda, vymezená nízkými hranolovými pilířky a opět opakující motiv oválných otvorů, užitý jak v zábradlí přístupového schodiště, tak ve střešní atice. Zděné zábradlí završuje v pískovci sekané madlo s prožlabeným spodním okrajem. Střední pole arkády postrádá zábradlí a umožňuje tak vstup z výstupní podesty schodiště do interiéru přízemí kolonády. Interiér galerie je v rozsahu jejich pěti arkádových polí řešen zcela jednotně. Okna v západní a severní zdi jsou vložena do širokých nik se čtvrtkruhově vybranými
–––
79
SHP Kroměříž 2015 špaletami a půlkruhovými záklenky. Vlastní okna dnes uzavírají dřevěné jednokřídlé okenice, pořízené při poslední rekonstrukci. Také stěny galerie člení mělce vystupující pilastry, vrcholící římsami navazujícími na římsy v patách záklenků arkád. Pilastrům odpovídají půlkruhové dělicí pasy mezi jednotlivými poli klenby. Dříky pilastrů jsou vylehčeny mělkými vpadlými poli tvaru převýšeného obdélníka. Vlastní klenba galerie je tvořena pěti poli plackových (tzv. „českých“) kleneb, oddělených zmíněnými pasy. Vyobrazení J. Fischera z roku 1802 i na výbězích dělicích pasů zaznamenalo vpadlá pole – ta zde však dnes nenacházíme. Klenby galerie mají svoji lícovou plochu vylehčenu rozměrným vpadlým, čtvercovým zrcadlem s drobnými půlkruhovými útvary v odsazených nárožích. Jinak jsou interiéry galerie zcela prosté, bez štukové či malířské výzdoby stěn. Podlahu tvoří dlažba, sestávající z dlaždic (patrně z umělého pískovce) čtvercového formátu. Střecha kolonády je přístupná z chodby ve 2. NP západního zámeckého rizalitu a to rozměrným oknem se segmentovým záklenkem, vsazeným do hladce omítaného bloku zdiva, přisazeného k vnější fasádě rizalitu zámku v úrovni střechy kolonády. Horní hrana bloku zdiva se zmíněným oknem má zvlněný tvar a je kryta bobrovkovou krytinou. Střecha nad kolonádou je tvořena dvojicí protilehlých střešních rovin pultového tvaru, spádovaných ke středovému úžlabí. Podobně konstruovaná střecha se nachází i nad vstupním krčkem. Střecha nad kolonádou dnes dosahuje až k rubovým stranám krycích desek atiky, překrývá tedy oválné otvory v nadstřešní atice; nad vstupním krčkem zůstal úsek atiky s oválnými otvory, vzhledem poloze úžlabí, nezakrytý. Krytinou střechy je asfaltová lepenka, prostor půdy větrá řada drobných plechových vikýřků. Nízká půda kolonády je obtížně přístupná pouze z plochy střechy a nebyla v rámci stavebně historického průzkumu blíže zkoumána.
Stavební vývoj
Situace sledovaného prostoru před stavbou Colloredovy kolonády
Podobu zkoumaného prostoru, tedy předpolí Mlýnské brány, před výstavbou kolonády známe díky historické ikonografii pouze velmi rámcově.
–––
80
SHP Kroměříž 2015 Doklady o situaci zástavby ve zkoumané lokalitě ještě před barokní přestavbou zámku a města poskytují hned obě nejstarší vyobrazení města od Jana Willenberga a monografisty MC ze závěru 16. století. Zaznamenávají několikapatrovou věž Mlýnské brány
a
dokonce
i
hradbu,
směřující
od
brány
na
jihovýchod,
tedy
k předpokládanému jižnímu křídlu předbarokního kroměřížského zámku. Detailnější informace o případné zástavbě daného prostoru však nenabízejí. Více informací lze načerpat z grafického alba Justa van den Nypoort z roku 1691, tedy z doby vrcholící barokní transformace biskupského sídla i rezidenčního města olomouckého biskupa Karla z Lichtenstein–CastelKorna. Protože Nypoortovo album zachytilo zámek a okolí nikoliv v dokončeném stavu (v době vydání alba – 1691 – probíhaly hrubé stavební práce, fasády se dokončovaly až roku 1695, budova byla, patrně v poněkud redukované podobě, dostavěna až roku 1698), ale ještě v době probíhající výstavby, musíme zde zaznamenaný stav hodnotit s velkou dávkou opatrnosti. Přesto lze na základě zmíněných několika, různě detailních zobrazení z Nypoortova alba soudit, že v prostoru pozdější Colloredovy kolonády se stále nacházel rozměrný sypaný rondel vnějšího valu městského opevnění, zbudovaný nejpravděpodobněji na počátku či v první třetině 16. století, tedy v době episkopátu olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540). Nejsevernější, nárožní rondel severozápadního segmentu zemní fortifikace města (tedy části začínající u Kovářské brány a dosahující až k zámku) zjevně zůstal dochován i po výstavbě biskupského zámku, který se ke sledovanému prostoru přiblížil mohutným západním nárožním rizalitem. Masivní hmota sypaného rondelu je dobře zaznamenána nejen na zmíněném, v dané partii snad věrohodném Nypoortovu albu (1691), ale např. i na grafice F. B. Wernera z doby kolem poloviny 18. století. Rondel zaznamenává i Nypoortovo vyobrazení Podzámecké zahrady a zahradního průčelí zámku rovněž z roku 1691, na kterém je současně patrný i příkop, oddělující západní křídlo zámku právě od sypaného rondelu. Je zřejmé, že novostavba severozápadního zámeckého křídla a zejména západního nárožního rizalitu výrazně zasáhla do starší situace městského opevnění v bezprostředním okolí Mlýnské brány. Pravděpodobně při výstavbě zámku byla narušena vazba sypaného rondelu městského opevnění na předpokládanou
fortifikaci
předbarokního
zámeckého
komplexu.
Ikonografie
dokumentuje, že v důsledku velmi razantních stavebních zásahů z posledních
–––
81
SHP Kroměříž 2015 desetiletí 17. století tedy zřejmě rondel městského opevnění při Mlýnské bráně zůstával izolovaný. Do podoby bezprostředního předpolí barokního zámku, resp. jeho západního nárožního rizalitu, měla výrazně zasáhnout výstavba vnější fortifikace nově budované biskupské rezidence. Tzv. Tencallovy plány kroměřížského zámku ze 70.–80. let 17. století podávají informaci o plánované podobě barokní fortifikace – na jihovýchodní, jihozápadní a severozápadní straně zámku měla sestávat z širokého příkopu, jehož vnější hranu zajišťovala kontreskarpová zeď. Tato vnější hrana měla kopírovat půdorys zámecké budovy i obou nárožních rizalitů vstupního, jihozápadního křídla. Na severním a východním nároží zahradního, tj. severovýchodního křídla měly vzniknout dva rozměrné bastiony. Na základě nových poznatků lze však soudit, že k vybudování fortifikace, zaznamenané na Tencallových plánech, nikdy nedošlo. Příkop s kontreskarpovou zdí prokazatelně vznikl pouze před jihovýchodním a jihozápadním křídlem a také jižním rizalitem. Před průčelími zámku, orientovanými vně města, do Podzámecké zahrady, však existenci vyzděného barokního příkopu ani obou bastionů nemáme doloženy hmotnými pozůstatky ani věrohodnými ikonografickými doklady. Barokní opevnění zámku zde tedy velmi pravděpodobně nebylo nikdy realizováno a snad až do výstavby Colloredovy kolonády v závěru 18. století zde existovaly podstatné relikty předbarokního stavu, snad včetně pozůstatků mohutného sypaného rondelu městského opevnění v předpolí Mlýnské brány. Poslední stopu tohoto zdánlivě zcela zaniklého, mimořádně pozoruhodného opevňovacího prvku zřejmě představuje vyvýšená terasa pod západním nárožním rizalitem, sevřená mezi Mlýnskou branou, přilehlou hradební zdí s Gardiskou, západním rizalitem zámku a Colloredovou kolonádou. Velmi pozoruhodné je v této souvislosti i vyobrazení zámku z doby kolem poloviny 18. století (před požárem roku 1752), zachycující zámecký komplex od západu. I na tomto vyobrazení vidíme věž Mlýnské brány, před níž po obou bocích předstupuje dvojice mohutných sypaných rondelů městského opevnění. Rondel vlevo od brány, nacházející se pod západním rizalitem zámku, zaujímá přibližně polohu pozdější Colloredovy kolonády. Pod vnějším průčelím severozápadního zámeckého křídla nenacházíme žádnou zástavbu ani průkazné stopy barokní fortifikace či parkové úpravy.
–––
82
SHP Kroměříž 2015 Dnes rovinatá terasa pod západním rizalitem zámku nad dlažbu přilehlé ulice vystupuje asi o 120–150 cm a právě její vyvýšení, pro které jinak marně hledáme zdůvodnění, představuje relikt zmíněného nárožního rondelu městského opevnění. Jak dokládají historické plány z 30. let 19. století a zejména plány kolonády z roku 1832, vyvýšenina zde existovala již v době výstavby Colloredovy kolonády – vytvoření terasy tedy není až výsledkem novějších úprav v průběhu 19. století (byť terasa byla v té době půdorysně dotvořena). Ověření míry dochování sypaného rondelu městské fortifikace je však za dnešního stavu poznání možné pouze prostřednictvím archeologického průzkumu.
Výstavba Colloredovy kolonády (1795)
Výstavba tzv. Colloredovy kolonády souvisí se zřízením nové části Podzámecké zahrady, tzv. giardina secreta v prostoru před severozápadním, bočním průčelím zámku. Rozšíření zahrady, rozvíjející se do té doby pouze pod severovýchodním průčelím zámku, bylo dílem prvního olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee (1777-1811). Nová část zahrady dostala výrazně obdélný půdorys s délkou, odpovídající délce bočního průčelí zámecké budovy. Vzhledem k tomu, že byla založena ve svažitém terénu, spadajícím od dosud existujících reliktů sypaného rondelu zemního opevnění před Mlýnskou branou ke starší části Podzámecké zahrady, byl nově upravený díl zahrady řešen terasovitým způsobem – sypané rampy, zpřístupňující nejvyšší partii giardina secreta, akcentovaný novostavbou kolonády, byly situovány po bocích jednotlivých zahradních teras a vůči nim vymezeny habrovými stěnami. Severozápadní obvod giardina secreta snad již od závěru 18. století tvořila vysoká zeď, v mnohokrát opravované podobě dochovaná dodnes. Ohradní zeď se původně oblým nárožím napojovala na severovýchodní nároží kolonády, tento stav byl však ve 30. letech 19. století změněn novým koncovým úsekem severněji posunuté ohradní zdi. Architektonickým akcentem nové části zahrady se stala nevelká kolonáda, zbudovaná na nejvyšším místě zahrady – tedy na koruně někdejšího, zčásti zplanýrovaného zemního rondelu městského opevnění. Kolonáda uzavírala intimní
–––
83
SHP Kroměříž 2015 prostor giardina secreta i vůči rušnému předpolí Mlýnské brány, tvořícímu jeden z nejexponovanějších komunikačních uzlů tehdejší Kroměříže. Kolonáda se dodnes dochovala bez významnějších mladších zásahů v podobě, dosažené její výstavbou v roce 1795, o níž informuje nápis na zahradním průčelí. Z mladších, níže analyzovaných plánů ze srpna 1832 vyplývá, že interiér kolonády nebyl původně spojen se západní terasou, v době vzniku kolonády využívanou zcela utilitárně - pro příjezd k sousední kočárovně. Architektura kolonády v mnoha ohledech navazuje na odkaz vrcholně barokní výstavby biskupského zámku a zahrad z posledních desetiletí 17. století. Motiv otevřené galerie, byť v případě Colloredovy kolonády nikoliv monumentálního ale značně skromného měřítka, pravděpodobně navazuje na velkolepou kolonádu v Květné zahradě, budovanou mezi lety 1666–1671 podle projektu architekta Giovanni Pietro Tencally. Zatímco vlastní koncept do zahrady otevřené galerie můžeme položit do souvislosti se zmíněnou, velkoryse řešenou kolonádou Květné zahrady, některé architektonické detaily Colloredovy kolonády se zjevně inspirovaly architekturou navazujícího barokního zámku. Jedná se především o uplatnění pilastrového řádu na fasádách kolonády, ale zejména drobný detail pilastrů se vpadlými dříky, užitý v interiéru otevřené galerie kolonády. Tento detail je citací monumentálních
pilastrů
z vnějších
i
nádvorních
fasád
zámecké
budovy,
dokončovaných přesně sto let před výstavbou Colloredovy kolonády – tedy v roce 1695. V souvislosti s uplatněním pilastrů se vpadlými poli je namístě otázka původní barevnosti interiéru, potažmo exteriéru kolonády. Sondážní průzkum původních interiérových omítek kolonády odhalil jako nejstarší barevnou úpravu interiéru vrstvu nátěru v tzv. lomeně bílém odstínu – přesto, že sondáž se omezila pouze na interiér spojovacího chodby se schodištěm, můžeme shodný odstín nátěru předpokládat i v interiéru galerie.48 Světlý, monochromní nátěr zejména v prosvětleném interiéru otevřené galerie zajišťoval jedinečnou hru světla a stínu. Otázku původní barevnosti exteriérových fasád (a kamenných prvků) kolonády neumíme zodpovědět kvůli absenci dokladů a zejména razantní rekonstrukci v pokročilých 90. letech 20. století; plán z roku 1832 (k němu dále) však na západním průčelí zachytil dva tóny šedého
48
Viz přiložené výsledky stratigrafických průzkumů Zoji Matulíkové.
–––
84
SHP Kroměříž 2015 nátěru. Je zřejmé, že kamenné prvky zábradlí schodiště musely být nátěrem sjednoceny s tvaroslovně shodnými detaily zábradlí galerie a nadstřešní atiky. Zajímavá je také forma zastřešení kolonády, využívající pultových střech pohledově skrytých za nadstřešní atiku. I tento – pro závěr 18. století ne zcela typický detail – může být inspirován barokní architekturou zámku a to i přesto, že nadstřešní atiky zámku byly odstraněny po požáru z roku 1752 a původní, zaatikové střechy po polovině 18. století nahradily vysoké valby. Bez inspiračních vazeb k sousední budově zámku zřejmě není ani drobná grotta v podnoži Colloredovy kolonády, opatřená jednoduchou kaménkovou mozaikou. Inspiraci drobné grotty Colloredovy kolonády pravděpodobně můžeme hledat v dvojici grott po stranách sala terreny, umístěných v nejnižší úrovni zahradního, severovýchodního křídla zámecké budovy. I přes řadu citací starších architektonických motivů však kolonáda využívá i dobově obvyklejších architektonických prvků, v kroměřížském prostředí příznačných pro pozdní baroko a nastupující klasicismus. V této souvislosti musíme upozornit zejména na motiv řetězících se oválů rámovaných plasticky vystupující stuhou, uplatněný v zábradlí vstupního schodiště, arkádové galerie i v nadstřešní atice. Tento detail se objevuje i v několika kroměřížských měšťanských domech – dochoval se např. na schodišti domu čp. 50 na Velkém náměstí nebo v krátkých úsecích zábradlí, lemujících výstup ze schodiště do 2. NP měšťanského domu čp. 42 tamtéž. V obou uvedených případech se nepochybně jedná o architektonické detaily, jimiž byly zmíněné domy doplněny při časně klasicistních úpravách v pozdním 18. století. Pokud lze uvažovat o pravděpodobném původním smyslu kolonády, nabízí se následující,
podle
našeho
názoru
nejpravděpodobnější
řešení.
Kolonáda
pravděpodobně měla plnit funkci separátního vstupu do nově zřízené části Podzámecké zahrady, již vícekráte zmíněného giardina secreta. Tato do značné míry samostatná partie zahrady zřejmě byla arcibiskupem Colloredo-Waldsee vnímána jako privátní část zahrady, určená především soukromým potřebám arcibiskupa. Kolonáda zajišťovala pohodlný, na dalším provozu zámku vlastně nezávislý přístup přímo z 2. NP zámku, což koresponduje s výše podanou představou o hlavní náplni nově koncipované části zahrady. Z vyvýšené, otevřené galerie kolonády bylo navíc
–––
85
SHP Kroměříž 2015 možné
přehlédnout
část
Podzámecké
zahrady,
zejména
navazující
partii
koncipovanou jako Holandská zahrada, rozprostírající se kolem zahradníkova domku. Autorství kolonády není podle našeho názoru řešitelné metodami stavebně historické analýzy. Pokud budoucí archivní bádání nepřinese jiné výsledky, nezbývá než se spokojit s posledním názorem na připsání návrhu kolonády arcibiskupskému generálnímu inspektorovi Johannu Nepomukovi von Mohrweiserovi.
Stavební vývoj Colloredovy kolonády v 19.–20. století
Kolonáda se v průběhu 19. a 20. století prakticky nezměnila, předpokládáme pouze její archivně blíže nedoložené a nedatovatelné opravy. Stav exteriéru a interiéru kolonády a podobu giardina secreta na počátku 19. století pak dokládají půvabná vyobrazení z alba Josefa Fischera (1802) – vzhledem k datu jejich pořízení je zřejmé, že zaznamenávají původní podobu objektu z doby výstavby, která se významněji nelišila od dodnes dochovaného stavu. Na mapě stabilního katastru z roku 1830 i v dalších mapových podkladech z doby kolem roku 1830 je zachycena situace před západním průčelím kolonády, která byla později dosti výrazně pozměněna (viz dále). Prostor před západní fasádou kolonády vymezovala oble vedená ohradní zídka, rozepjatá mezi severovýchodním nárožím předbraní Mlýnské brány a severozápadním nárožím Colloredovy kolonády. Průchod ve středu ohrazení umožňoval vjezd ke kočárovně, stojící při severním průčelí původní hradby s Knížecí chodbou a dotýkající se jihozápadního nároží kolonády. Od severovýchodního nároží kolonády pak oblým nárožím začínala ohradní zeď giardina secreta, pokračujíci dále, ke starší části Podzámecké zahrady. V srpnu roku 1832 (tedy ještě z doby před Archeho přestavbou okolí Mlýnské brány, vyprojektovanou právě v roce 1832), byl zhotoven konvolut kolorovaných plánů Colloredovy kolonády a jejího nejbližšího okolí. Podoba zaznamenaného západního průčelí kolonády i její půdorys odpovídá dochovanému stavu, zajímavé je zde však řešení barevnosti západní fasády. Ta je v základní ploše šedá, světlejší šedý tón barvy pak pokrývá aktivní články fasády – pilastry, okenní šambrány, korunní římsu včetně kladí a nadstřešní atiky. Okna a vstupní dveře pak mají dřevěné žaluzie, opatřené zřejmě zeleným nátěrem. Plán se zachycením Colloredovy kolonády
–––
86
SHP Kroměříž 2015 vzniknul v souvislosti s novým řešením prostoru před jejím západním průčelím. Starší ohradní zeď mezi kolonádou a předbraním měla být odstraněna a nahrazena pravoúhle zalomenou tarasní zídkou, navazující přímo na severovýchodní nároží Mlýnské brány a vymezující před celým západním průčelím Colloredovy kolonády mírně vyvýšenou terasu obdélného půdorysu. Ve středu západního úseku nové tarasní zdi byla navržena široká pilířová brána, umožňující příjezd ke kočárovně nacházející se na jižním obvodu terasy. Tarasní zídka tvořila podnož dřevěnému laťkovému plotu, shodnou výplň měla i vjezdová vrata. Plán ze srpna 1832 zjevně neřešil celý komplex budov kolem Mlýnské brány, omezoval se pouze na úpravu ohrazení zmíněné terasy, které je vyznačeno červenou barvou, používanou pro označení novostaveb. Celková úprava prostoru pak byla řešena podle odlišného návrhu, vzešlého z ruky Antona Archeho. Ten v roce 1832 zhotovil plány původního a navrhovaného stavu Mlýnské brány, jejichž půdorys zaznamenává i Colloredovu kolonádu – půdorys původního stavu však poskytuje zcela shodné informace jako výše popsaný plán ze srpna 1832. Kolonáda je na plánu definována jako „Pavillon“, navazující giardino secreto je pojmenováno jednoduše „Garten“. Nová úprava terasy před západním průčelím Colloredovy kolonády umožnila její propojení s interiérem galerie kolonády. Právě tehdy bylo okno v třetí ose západního průčelí od severu změněno ve dveřní otvor a podobu iluzivních dveří získalo i symetricky odpovídající okno v jižní části průčelí. Archeho plán z roku 1832 jako první zaznamenává dvojici předložených schodišť před západním průčelím. Je tedy zřejmé, že schodiště souvisí až s úpravou navrženou v roce 1832. Ve shodné době získal svůj dnešní průběh i úsek ohradní zdi giardina secreta v sousedství severního průčelí kolonády, napojující se na novou tarasní zeď terasy před západním průčelím kolonády. Do období přestavby Mlýnské brány se hlásí také tužkový nákres půdorysu a západního průčelí kolonády, snad opět z Archeho ruky (případně z ruky některého jeho spolupracovníka z arcibiskupské stavební kanceláře). Zdá se, že při přestavbě Mlýnské brány a jejího okolí po roce 1832 mělo dojít také ke zjednodušující úpravě západního průčelí Colloredovy kolonády, která měla získat strohou klasicistní podobu při zachování základního tektonického členění původní stavby. Počítalo se především se změnou formátu oken na obdélný a novou polohou vstupních dveří na západní
–––
87
SHP Kroměříž 2015 terasu – ty měly být nově vytvořeny uprostřed západního průčelí. Komplexní úprava průčelí, jež se patrně stala aktuální poté, co bylo počátkem 30. let 19. století odstraněno předbraní před severním průčelím Mlýnské brány a průčelí se uplatnilo v plné délce, nebyla však nikdy realizována. Otevřenou otázkou zůstává předpokládaná změna zastřešení kolonády. Pokud přijmeme hypotézu, že atika s oválnými otvory byla původně komponována jako volná, otevřená část stavby, musíme uvažovat o původně nižší dvojici pultových střech, ponechávající nadstřešní atice její výtvarný účinek. Poměrně záhy po dokončení by však muselo dojít k náhradě původní střechy shodně koncipovanou střechou se strmějším spádem střešních rovin, překrývajících i rubovou stranu atiky. Pro tuto úpravu však postrádáme důkazy a to i v historické plánové dokumentaci a ikonografii – zobrazení kolonády z roku 1802 ani plány z roku 1832 nepodávají ve věci podoby atiky jednoznačnou informaci, na nejstarších známých fotografiích je již atika zaznamenána v dochovaném stavu. Otázka vývoje střechy a podoby prvotního zastřešení kolonády tedy musí zůstat nadále otevřená. Někdy v závěru 19. století nebo počátkem 20. století (nejpozději však v prvním desetiletí 20. století) byla realizováno i nové oplocení terasy před západním průčelím kolonády.
Oplocení
sestávalo
z diagonálně
překřížených
kovových
prutů
a
v nezměněné podobě se zde dochovalo dodnes. V prostoru severozápadního nároží terasy došlo k dalším změnám ve druhém či třetím desetiletí 20. století, kdy zde vznikl přízemní domek se vstupem do arcibiskupských vinných sklepů. I v průběhu 19. a 20. století musela křehká architektura kolonády procházet řadou oprav, které však téměř bezezbytku respektovaly tvarosloví stavby. Snad jedinou výjimku, kdy došlo k ochuzení fasády o původní detail, představuje blíže nedatovatelný opravný zásah na vnějším, zděném plášti střední části schodiště, nad vstupem do grotty. Vyobrazení J. Fischera z roku 1802 i nejstarší fotografie východního průčelí kolonády zaznamenaly pod středním sloupkem kamenného zábradlí terasy před vstupem do galerie kolonády (tedy nad vrcholem vstupu do grotty) dvojici drobných omítkových konzol s kanelovanými dříky a kapkami zavěšenými na jejich spodním okraji. Při některé opravě pláště schodiště, provedené nejpozději kolem poloviny 20. století, došlo k odstranění tohoto výzdobného detailu, který na fasádě chybí dodnes.
–––
88
SHP Kroměříž 2015 Další drobnosti týkající se stavebního vývoje kolonády se vztahují až k roku 1955 – tehdy došlo k poškození sochařské výzdoby kolonády, tedy alegorií čtyř ročních dob na pilířcích nástupních ramen schodiště a vázy, umístěné na podestě schodiště nad grottou. Sochy byly následně restaurovány (případně vytesány jejich kopie) a podstavec s vázou našel nové umístění v chráněném interiéru grotty, kde spočívá dodnes. Dalším zásahem, souvisejícím s úpravou interiéru kolonády jakožto místa pro prezentaci proslulých lunet Maxe Švabinského, bylo zazdění interiérových nik okenních a dveřního otvoru v západní zdi galerie. Do zazdívek, provedených v rovině vnitřního líce zdi, bylo vsazeno pět mozaikových lunet, původně určených pro výzdobu Národního divadla v Praze. V roce 1999 byly lunety vyjmuty a přeneseny do bývalého františkánského kláštera, kde kroměřížský rodák Max Švabinský (18731962) strávil dětství.49 Rokem
1996
je
datována
projektová
dokumentace
stávajícího
stavu
Colloredovy kolonády, která měla sloužit jako podklad pro její připravovanou rekonstrukci.50 Komplexní rekonstrukce, dokončená v roce 1999, řešila narušenou statiku objektu, ale i celkovou rekonstrukci interiérů, exteriérů i zastřešení objektu. Přestože na kolonádě došlo ke značným zásahům – zejména odstranění částí původních omítek, z hlediska zachování původního tvarosloví detailů zejména exteriérových omítek byla rekonstrukce provedena velmi věrohodně a kvalitně.
49
Jednotlivé lunety se tematicky vztahují k významným událostem české historie: Libuše
věští slávu Prahy, Karel IV. zakládá univerzitu, Jan Žižka vede tábority do boje, Komenský se loučí s vlastí. Poslední mozaikou cyklu, v areálu neumístěnou, jsou Budovatelé Národního divadla. Lunety se dnes nachází v areálu bývalého františkánského kláštera, nyní hotelu Octárna. Dnes jsou zde vystaveny čtyři z nich, pátá se nachází v depozitáři. Původně byly určeny pro výzdobu lodžie severního průčelí Národního divadla, k realizaci tohoto záměru však nakonec nedošlo. V roce 1963 byly Národní galerií předány Uměleckohistorickému muzeu v Kroměříži a postupně pak instalovány na několika místech ve městě. 50
VYPUŠŤÁK, Miroslav: Zakreslení stávajícího stavu Colloredovy kolonády v Podzámecké
zahradě. Projektová dokumentace skutečného provedení. Kroměříž 1996.
–––
89
SHP Kroměříž 2015 Z technologického hlediska nepříliš vhodné (ač dobově obvyklé) bylo využití cementové malty, zejména v partiích namáhaných povětrnostními vlivy – tedy na soklu kolonády a podnoži předsunutého schodiště. Poněkud sporná se z dnešního pohledu jeví také barevnost exteriéru kolonády, svojí žlutobílou kombinací navazující na barevnost exteriéru přilehlého zámku. Barevné řešení kolonády bylo zjevně zvoleno s ohledem na barevnost obnovených fasád zámku – stavebně historický průzkum však pro zvolenou kombinaci alespoň v případě kolonády nenalezl jediný doklad (viz jemně šedá barevnost západní fasády na plánu z roku 1832). V rámci obnovy v závěru 90. let 20. století byly odstraněny i novodobé cihlové zazdívky okenních nik v západní zdi galerie, přičemž okna získala kopie starších dřevěných okenic. Přestože otevřená galerie kolonády zůstala volně přístupná z přilehlého prostoru giardina secreta, ke zpřístupnění terasy před západním průčelím kolonády nikdy nedošlo. Obnovou v závěru 90. let 20. století byl stavební vývoj kolonády ukončen. Zatím posledním příspěvkem k zachování půvabné architektury Colloredovy kolonády se v roce 2011 stalo restaurování klasicistní mříže, osazené ve vstupu z 2. NP západního rizalitu zámku do spojovacího krčku zpřístupňujícího interiér kolonády. Jednodušší mříž, uzavírající vstup z galerie do spojovací chodby kolonády, ve stejné době nahradila železná mříž s dekorativně pojatými výplněmi. Colloredova kolonáda v rámci areálu arcibiskupského zámku v Kroměříži představuje jedinečnou a nezastupitelnou památku – poukazuje totiž k první fázi klasicistních úprav zámku a přilehlých staveb, použitými architektonickými motivy zcela zjevně navazujících na velkolepou barokní výstavbu v dobách olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna (1665-1695). Výstavba drobné, v celku i detailu ušlechtilé kolonády, dokončená v roce 1795, souvisela s rozšířením dosavadní Podzámecké zahrady, koncipovaným v duchu romantických tendencí a koncipovaným jako samostatné přírodní „kabinety“, z nichž každý dostal individuální náplň a odlišnou architektonickou dominantu. Tato koncepce zahrady ze závěru 18. století byla zrušena již následujícími úpravami z doby před polovinou 19. století a z této pozoruhodné vývojové fáze Podzámecké zahrady tak dodnes vcelku přetrvalo pouze giardino secreto s malebným, téměř v původním stavu dochovaným objektem raně klasicistní Colloredovy kolonády.
–––
90
SHP Kroměříž 2015
V. Prostor před zámkem (Sněmovní náměstí) a vstup do Podzámecké zahrady
Historie
Proměny prostranství před zámkem a Mlýnskou branou s gardiskou, dnešního Sněmovního náměstí, jsou v písemných pramenech zachyceny jen zlomkovitě a mnohem větší vypovídací hodnotu má zachovaná mapová a plánová dokumenace. Z pramenů vyplývá, že původní příkop zámku, jehož počátky můžeme patrně spojit již s hradem vybudovaným patrně v 15. století (k tomu viz podrobněji dále), byl v letech 1832–1833 zasypán, byl odstraněn most a prostor u zámku byl upraven do podoby náměstí, částečně s parkovou úpravou (trávníky). Prostranství kolem zámku bylo vymezeno pískovcovými sloupky s ozdobným řetězem. Práce byly prováděny současně s opravou Mlýnské brány (spojena s výrazným snížením terénu) a vybudováním klasicistního objektu Gardisky (viz blíže v příslušných kapitolách SHP). Sněmovní náměstí tak prakticky získalo dnešní podobu.51
Situace zkoumaného prostoru
Rozsáhlý prostor o půdorysu nepravidelného obdélníka, rozprostírající se před vstupním, jihozápadním průčelím kroměřížského zámku, jehož mohutná hmota také tvoří nejvýznamnější dominantu Sněmovního náměstí. Na severu je náměstí průjezdem v přízemí Mlýnské brány spojeno s ulicemi Na Kopečku a Na Sladovnách, do severozápadního koutu Sněmovního náměstí pak ústí Pilařova ulice, pokračující pak dále kolem kostela sv. Mořice k baroknímu chrámu sv. Jana Křtitele. Jihozápadní nároží Sněmovního náměstí ústí do prostoru Velkého náměstí, do jihovýchodního
51
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. III, s. 25; ZATLOUKAL, P.: Kroměřížská architektura, s. 233, 241; ZAOpO, fond ÚŘAS, Inv. č. 55 214; sign. IV/57; poř. č. 11 726.
–––
91
SHP Kroměříž 2015 koutu náměstí pak ústí krátký úsek Ztracené ulice, paralelní s jihovýchodním křídlem zámku.
Sněmovní
náměstí
tvoří
nejen
důležitý
nástupní
prostor
k objektu
Arcibiskupského zámku, ale i do bezprostředně navazující Podzámecké zahrady, přístupné jak skrze průjezd zmíněné Mlýnské brány, tak přímo ze Sněmovního náměstí, resp. Ztracené ulice samostatným schodištěm.
Předpokládaný vývoj prostoru Sněmovního náměstí
1. Středověk a renesance – do poloviny 17. století
Pro nejstarší období dějin Kroměříže, zejména období 13. a 14. století, nemůžeme vývoj lokality dnešního Sněmovního náměstí zodpovědně rekonstruovat. Důvodem je nejen zcela nedostatečná míra archeologického poznání předmětného prostoru, ale především velmi razantní zásahy z 30.–40. let 19. století, spojené se snížením úrovně celého prostoru před vstupním průčelím zámku (viz dále). Tento zásah měl, velmi pravděpodobně, za následek zničení podstatných reliktů případných staveb a především většiny chronologicky citlivých archeologických situací. Snížením terénu tedy zanikl hlavní informační pramen našeho poznání vývoje Sněmovního náměstí. Sněmovní náměstí je situováno na dnes již nepříliš zřetelné terénní hraně vyvýšeniny, na níž spočívá středověké město Kroměříž. Zmíněná vyvýšenina v raném středověku zřejmě dosti výrazným zlomem spadala do zavodnělé nivy řeky Moravy, protékající ve formě několika říčních ramen pod severovýchodním okrajem zmíněné terasy. K vývoji zkoumaného prostoru archeologie promluvit nemůže, vydala však velmi důležité doklady o osídlení lokalit, navazujících na severu i jihovýchodě na Sněmovní náměstí – tedy zejména oblasti dnešních ulic Ztracené a Vodní (na jihovýchodě) a ulice Na Kopečku a Lázeňské (severně od Sněmovního náměstí). Zde – právě v místech kudy probíhala nad moravní nivu vyvýšená (a tedy od cyklických povodní chráněná) hrana vyvýšené terasy, zvoucí k trvalejšímu osídlení - se již v předlokačním horizontu města nacházely dřevěné obytné a výrobní objekty obyvatel raně středověké Kroměříže, která od doby krátce po roce 1110 tvořila trvalou součást majetku olomouckého biskupství. Tehdejší Kroměříž byla především důležitou
–––
92
SHP Kroměříž 2015 křižovatkou dálkových cest, ale i místem svázaným s výběrem mýta na mostech přes řeku Moravu. Střediskovou roli Kroměříže v rámci celého regionu potvrzoval i její statut jakožto trhové vsi (vila forensis), poprvé definovaný v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1207. Je přirozené, že osídlení ve strategicky výhodně situované poloze v lokalitě dnešního Sněmovního náměstí musíme i pro raný středověk předpokládat, doložit je však neumíme. S přihlédnutím k archeologicky zjištěným situacím ve výše zmíněných, navazujících částech města můžeme jen usuzovat, že se patrně jednalo o půdorysně neorganizovanou, rozvolněnou strukturu objektů výrobně–obytného určení.52 Mezníkem ve vývoji předlokační trhové vsi Kroměříže se staly dramatické události kolem poloviny 13. století, spojené s pleněním střední Moravy tatarskými a kumánskými nájezdy v letech 1245–1253. Tehdejší osídlení zničil mohutný požár, jemuž zřejmě padla za oběť většina dřevěné zástavby v prostoru trhové vsi. Obnova, probíhající od 60. let 13. století v režii olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, již novému sídlu vetknula jasné kontury středověkého města – především rozměrné centrální tržiště (dnešní Velké náměstí) a uzavřený, nepravidelně oválný obvod, umožňující ochranu nového města zprvu jen dřevěným opevněním. V rámci postupně se konstituujícího středověkého města, jehož základní osnova a vnitřní (až na církevní stavby) snad bezvýhradně dřevěná zástavba vznikla přibližně do závěru 13. století, se námi sledovaný prostor Sněmovního náměstí dostal do značně periferní polohy, ač nedaleko odtud (na výšině při severozápadním segmentu opevnění) probíhala výstavba mimořádné stavby – kolegiátního kostela sv. Mořice. V severním obvodu vznikajícího města nelze tedy ve druhé půli 13. století ani v průběhu celého 14. věku počítat s existencí raně či vrcholně gotického hradu. To kromě absence archeologických nálezů z prostoru dnešního zámku potvrzuje i fakt, že organismus zámku zřejmě neobsahuje raně gotická zdiva ani detaily. Průběh městské fortifikace zejména za domovními parcelami ulice Ztracené dokonce umožňuje reálnou úvahu, že přes prostor dnešního Sněmovního náměstí vedla přibližně z míst tzv. Chotkovy brány do Podzámecké zahrady až do prostoru brány Mlýnské městská fortifikace, dodržující i zde zřejmě půdorysně oblý či mírně 52
Nověji ŠTĚTINA, J.: Počátky osídlení a vymezení raně středověkého města. In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013, s. 38–39.
–––
93
SHP Kroměříž 2015 zalamovaný průběh. Za doklad tohoto primárního řešení můžeme zřejmě považovat i směřování ulice Ztracené, původně komunikace paralelní s prvotním opevněním a jdoucí v pozadí parcel domů v severovýchodní frontě hlavního náměstí. Zdá se, že severní zakončení ulice Ztracené vzniklo dodatečným zásahem až po pozdní výstavbě hradu, jehož areál průběh ulice přerušil. Zkrácená ulice byla pak zcela neorganicky zaústěna do nově vzniklého prostoru – pozdějšího Sněmovního náměstí. Tento stav zůstal ostatně dochován dodnes. Prvotní městskou fortifikaci, jíž Kroměříž dostala ve druhé půli 13. věku, tvořil nejspíše jen příkop s valem a dřevěná hradba; na terénní hraně na severovýchodním obvodu
města,
chráněném
říčními
rameny
Moravy,
příkop
chyběl.
Nejpravděpodobněji kolem poloviny 14. století dožívající dřevěnou fortifikaci nahradila mohutná zděná hradba bez flankovacích věží a bašt, která však zřejmě i v prostoru dnešního zámku a Sněmovního náměstí respektovala průběh staršího, dřevohlinitého opevnění. K významným změnám v podobě studovaného prostoru Sněmovního náměstí došlo nejspíše v období první třetiny 15. století. Jeví se velmi pravděpodobné, že někdy v té době byl v chráněné poloze v severní části opevnění města vybudován nevelký
hrad,
za
jehož
stavebníka
můžeme
nejpravděpodobněji
považovat
olomouckého biskupa Jana Železného (1416–1430), bojovného a nesmlouvavého odpůrce husitů. Hrad se v Kroměříži výslovně poprvé uvádí až v letech 1435 a 1437, kdy někdejší biskupské město, v uplynulých desetiletích hned dvakrát pokořené husitskými vojsky, již spočívalo v zástavní držbě Smila z Moravan a jeho bratrů.53 Předpokládáme, že stavba hradu – jakkoliv se zřejmě nejednalo o nijak rozsáhlou stavbu – situovaná v severní části města nějak poznamenala i městské opevnění. V tomto směru však postrádáme jakékoliv informace – nevíme tedy, k jakým změnám městské fortifikace zde došlo, či zda byla předpokládaná městská hradba v prostoru náměstí zachována a hrad k ní přiložen zevně, nebo zda hradbu odstranili, čímž by došlo k vytvoření rozsáhlejšího prostoru před jeho jihozápadním čelem. Tato zajímavá etapa stavebního vývoje pozdně středověké Kroměříže dnes bohužel není řešitelná jinak nežli ve formě hypotetických, a tedy neprůkazných úvah.
53
PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, I, s. 76–78.
–––
94
SHP Kroměříž 2015 Jistou indicií pro stavební vývoj lokality Sněmovního náměstí v pozdním středověku může být výstavba Mlýnské brány – mohutné branské, hranolové věže o půdorysu cca 10,5 x 10,5 m, k níž vedla přístupová cesta ze severního předpolí města. Brána, jejíž nejstarší stavební fáze vzhledem k absenci chronologicky citlivých detailů neumožňuje přesnější dataci, mohla vzniknout i jako samostatný vstup k nově vybudovanému hradu v severní části města, který by tak zůstával na městském organismu komunikačně nezávislý. Takto formulovaná úvaha umožňuje i předpoklad, že právě někdy v průběhu 15. století se v základních konturách vytvořil i prostor pozdějšího Sněmovního náměstí. Pokud jsou naše úvahy správné, prostor (pozdější Sněmovní náměstí) před nově zbudovaným hradem, po převážnou část 15. století sloužícím jako sídlo zástavních držitelů Kroměříže, v pozdním středověku plnil zejména komunikační roli a nepochybně byl i jistou separační či bezpečnostní zónou mezi hradem a nedalekou městskou zástavbou. Na straně orientované k městu je jistě reálná i představa nějaké formy opevnění (přinejmenším příkopu), jehož existenci máme však doloženu až od přelomu středověku a novověku. Rozpřádání dalších úvah o podobě lokality Sněmovního náměstí ve středověku by však za současného stavu poznání bylo bezpředmětné. Na pevnější půdu se dostáváme až v období kolem roku 1500, tedy v čase nastupujícího, zcela mimořádného rozkvětu města a hradu Kroměříže, spojovaných s osobností olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540), vykoupivšího biskupské statky z dlouhodobé šlechtické zástavy. Thurzo zásadním způsobem změnil podobu biskupského hradu, kde zbudoval obrovskou vstupní hranolovou věž a vícekřídlý palác s dominantním severním křídlem. Věž byla posazena nakoso do nároží předpokládaného staršího hradu tak, že hlavním průčelím, akcentovaným kamenickou a malířskou výzdobou, směřovala do hlavního (dnes Velkého) náměstí. V přízemí obsahovala průjezd do nádvoří, dostupný bohatě profilovaným lomeným portálem ve vpadlině pro padací most. Padací most se sklápěl přes příkop, nacházející se dnes v nitru jižního rizalitu. Příkop, oddělující biskupský hrad od vstupního předpolí na rozmezí dnešního Velkého a Sněmovního náměstí, v podstatě existuje dodnes – při stavbě barokního zámku kolem roku 1690 byl totiž využit pro vložení klenutých suterénů jižního rizalitu. Orientace nové, vstupní hradní věže a jejího hlavního průčelí směrem do Velkého náměstí podává jednoznačnou odpověď
–––
95
SHP Kroměříž 2015 na otázku po převládajícím směru, odkud byl Thurzův hrad dosažitelný – vjíždělo se do něj nejspíše přes Velké náměstí. Sněmovní náměstí tedy patrně v rámci hradního organismu v první půli 16. století plnilo pomocnou komunikační úlohu ve vztahu k Mlýnské bráně, jíž bylo právě od té doby dosažitelné hospodářské zázemí hradu s biskupským mlýnem. Komunikační role prostoru pozdějšího Sněmovního náměstí v Thurzově době nemusela však být nijak druhořadá – vedl tudy totiž přístup k blízkému kolegiátnímu kostelu sv. Mořice, jehož východní část byla právě za Thurza opravena a navrácena liturgickému provozu. Rovněž měšťanské domy při západním (dnes čp. 40) a jižním (dnes čp. 41) obvodu Sněmovního náměstí vykazují pozoruhodné architektonické detaily, datovatelné do první poloviny 16. století. Zejména velká křížová okna na bočním, do Sněmovního náměstí orientovaném průčelí domu čp. 41 podávají svědectví o úrovni kroměřížské měšťanské zástavby raného novověku a mohou být i odrazem architektonické výbavy sousedního biskupova hradu. Sám dům čp. 41 byl zjevně dodatečně přiložen ke starší řadě domů na spodní, severovýchodní frontě (Velkého) náměstí – tato situace může svědčit o tom, že průběh opevnění biskupova hradu směrem k městu se ustálil teprve v prvních desetiletích 16. století. Výstavba úzkého, v kontextu thurzovských kroměřížských domů dispozičně atypického objektu čp. 41 dokládá také snahu o maximální využití prostoru uvnitř města. Situace zmíněného domu čp. 40 na západním obvodu náměstí je také zajímavá, byť z jiného důvodu – jeho umístění nás totiž informuje o výšce terénu v prostoru pozdějšího Sněmovního náměstí před úpravami v první půli 19. století. Je zřejmé, že terén zde byl poměrně nerovný a zřejmě nelákal k zástavbě či trvalejšímu využití. Získání jakýchkoliv bližších dokladů však opět spadá do kompetence archeologického průzkumu, jehož možnosti jsou však z výše podaných důvodů velmi omezené. Ani pro období druhé půli 16. století nemáme pro prostor Sněmovního náměstí relevantních zpráv. Olomoučtí biskupové renesanční éry, zejména pak Stanislav Pavlovský (1579–1598) i jeho následovník, František kardinál Dietrichstein (1598– 1636) sice věnovali značnou pozornost zušlechtění své kroměřížské rezidence i jejího nejbližšího okolí, zejména pak zahrady, případné zásahy či nějakou stavební činnost v prostoru Sněmovního náměstí z té doby však neznáme. Víme, že se poměrně
–––
96
SHP Kroměříž 2015 výrazně upravovala Mlýnská brána, kde renesanční výstavbě patrně po roce 1585 přičítáme obě horní podlaží s poměrně subtilními zdmi. Kolem poloviny 90. let 16. století se pak pracovalo na tzv. gangu – tedy chodbě, probíhající na koruně hradby, uzavírající na severní straně Sněmovní náměstí, dále přes Mlýnskou bránu až do nedávno dokončeného kostela sv. Mořice. Ze zámku, v nějž se proměnil pozdně gotický biskupský hrad, byla chodba přístupná zřejmě prostřednictvím dlouhého, archeologicky odkrytého jihozápadního křídla, zbudovaného snad ještě na sklonku episkopátu biskupa Thurza. Jaké dopady mělo vybudování tohoto křídla, jehož vnější průčelí bylo orientováno do budoucího Sněmovního náměstí na podobu tohoto prostoru, však opět netušíme.
2. Období od 2. poloviny 17. století
Po ukončení třicetileté války (1648) se Kroměříž, zničená dobýváním Švédů v roce 1643, jen zvolna vzpamatovávala. Nezájem olomouckých biskupů o město a jejich zdejší rezidenci trval až do roku 1664, kdy na biskupský stolec dosedl Karel z Lichtensteinu-Castelkorna (1664–1695). Stav města, kde nesystematicky probíhaly patrně jen opravy jednotlivých obytných domů, byl v době příchodu nového biskupa tristní, stejně jako stav knížecí rezidence. Ta se dočkala nejprve provizorní opravy (1665-1672), která umožnila situování biskupských úřadů do zámku a zajistila jeho fungování jakožto administrativního a správního centra obnovované diecéze. Plány pro komplexní opravu zámku, s níž biskup od počátku svých snah počítal, vyhotovil nejprve císařský architekt Filliberto Luchese (1606–1666), jehož návrhy následně rozpracoval jeho následovník, Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702). Ten v místě z velké části odstraněné předbarokní stavby vyprojektoval obrovský, čtyřkřídlý zámek, vycházející z architektonického typu palazzo in fortezza (tzv. palác ve tvrzi). Výstavba nové biskupovy rezidence probíhala v letech 1686-1698, dokončena (a to v mírně redukovaném rozsahu) byla tedy až tři roky po Karlově smrti. Z biskupského hradu byla, nepochybně záměrně, ponechána hlavně velká hranolová věž, začleněná do jižní části nové zámecké budovy; použita byla i některá zdiva ze sklepů pozdně gotického severního paláce. Barokní přestavba respektovala půdorys starší stavby pouze na jihovýchodě, kde se musela vyrovnat se situací existující městské zástavby.
–––
97
SHP Kroměříž 2015 Na zbývajících třech stranách, obracejících se do dnešního Sněmovního náměstí a Podzámecké zahrady, nová biskupova rezidence nekopírovala obvod předbarokního hradu, respektive renesančního zámku a výrazně překročila jeho půdorys. Hmotově nejbohatší členění nová zámecká budova dostala na vstupní, tedy jihozápadní straně, orientované do prostoru budoucího Sněmovního náměstí. Nároží dlouhého vstupního křídla flankuje dvojice obrovských rizalitů, vysunutých z linie zámecké budovy o jednu osu a svým ostrým nárožím směřujících k jihu (do Velkého náměstí), resp. západu (ke vstupu před Mlýnskou bránou). Součástí velmi radikální přestavby (v mnoha částech spíše novostavby) zámku bylo i nové řešení komunikačních návazností na existující městskou uliční síť. Starý vstup do nádvoří, vedený přízemím pozdně středověké věže byl zrušen a nový vstup byl situován na osu vstupního křídla. Tímto zásahem bylo do nové role povýšeno i celé předpolí před vstupním průčelím zámku – pozdější Sněmovní náměstí. Nový vstup do zámku, vybavený honosným portálem s kartuší oslavující zásluhy biskupa Karla, byl dosažitelný buď z hlavního, Velkého náměstí nebo trasou dnešní Pilařovy ulice – v obou případech však procházel přes prostor dnešního Sněmovního náměstí. Přístup z Velkého náměstí poněkud problematizují výše naznačené výškové poměry, které znesnadňovaly přímý, pohodlný vjezd z hlavního městského tržiště k bráně do zámku. Vjezd povozů z hlavního náměstí však nepochybně možný byl – přesnější polohu komunikace k zámku však neznáme, jelikož z historické situace zůstal zachován pouze úzký pruh při boční fasádě domu čp. 40., začleněný do terasy vzniklé zde ve 30. letech 19. století. Při opravě terasy v roce 2004 bylo zjištěno, že její jádro dosud tvoří původní terény, dokonce i se substrukcemi později odbouraných kamenných opěrných pilířů dlouhé boční fronty domu čp. 40. Zdá se, že příjezd do zámku trasou Pilařovy ulice mohl být v 17.–18. století chápán jako vhodnější, už proto že směrem od hlavní, Kovářské brány míjel kolegiátní kostel sv. Mořice, barokními biskupy jistě vnímaný jako významná stavba spojující probíhající barokní obnovu města se slavným obdobím olomouckého biskupství předbarokní éry. Přímočarý přístup Pilařovou ulicí, tj. od kostela sv. Mořice také umožňoval plné pohledové uplatnění monumentálního jihozápadního průčelí nově vybudovaného zámku, sloužícího biskupům zejména k reprezentaci své i úřadu, jenž zastávali.
–––
98
SHP Kroměříž 2015 Tzv. Tencallovy plány kroměřížského zámku ze 70.–80. let 17. století podávají informaci o plánované podobě barokní fortifikace – na jihovýchodní, jihozápadní a severozápadní straně zámku měla sestávat z širokého příkopu, jehož vnější hranu zajišťovala kontreskarpová zeď. Tato vnější hrana příkopu měla kopírovat půdorys zámecké budovy i obou nárožních rizalitů vstupního, jihozápadního křídla. Na severním a východním nároží zahradního, tj. severovýchodního křídla měly vzniknout dva rozměrné bastiony. Na základě nových poznatků lze však soudit, že k vybudování fortifikace, zaznamenané na Tencallových plánech, nikdy nedošlo. Příkop s kontreskarpovou zdí prokazatelně vznikl pouze před jihovýchodním a jihozápadním křídlem a také jižním rizalitem. Nehluboký a dosti mělký příkop měl spíše oddělovat zámek od zvyšujícího se terénu v jeho předpolí, jeho fortifikační význam byl zcela minimální. Před průčelími zámku, orientovanými vně města, do Podzámecké zahrady, existenci vyzděného barokního příkopu ani obou bastionů nemáme doloženy hmotnými pozůstatky ani věrohodnými ikonografickými doklady. Mladší plánové podklady z první třetiny 19. století dokládají, že před vstupním, jihozápadním křídlem se ještě tehdy nacházel nehluboký příkop o šířce rovnající se míře vysunutí obou nárožních rizalitů – tedy asi 5,5 m. Také jižní rizalit obklopoval příkop, vymezený kontreskarpovou zdí nepravidelně půlkruhového průběhu, zřejmě vystupující nad úroveň terénu přilehlého Sněmovního náměstí (viz vyobrazení zámku z doby kolem poloviny 18. století). Podél jihovýchodního křídla probíhala terasa někdejšího parkánu, ponechaná z předbarokní fáze hradu; barokní příkop, opět vymezený zdí, probíhal paralelně se starší parkánovou terasou, ještě blíže k vyústění Ztracené ulice. Průběh kontreskarpové zdi zámeckého příkopu lze ještě dnes vysledovat podle nerovností v dlažbě vozovky před jihovýchodním křídlem a částí jižního rizalitu. To, že vstupní prostor před zámkem nebyl přinejmenším od druhé poloviny 17. století vnímán pouze utilitárně, dokládá i dobře datovatelná úprava další z dominant lokality – Mlýnské brány. Již roku 1665 byl podle chronogramu v memoriálním nápisu na jižním průčelí věže (CAROLVS VRBEM REPARARE STVDET, tj. Karel usiluje o obnovu města) obnoven exteriér věže, opatřený kvalitní bílenou omítkou. Snad až při další stavební fázi, tedy v souvislosti s výstavbou biskupského zámku v 80.–90. letech 17. věku, probíhalo i přebudování interiérů Mlýnské brány. Nové dispoziční
–––
99
SHP Kroměříž 2015 řešení dostalo zejména její první a druhé patro, předělené příčnou zdí, nově vymezující prostor barokně obnovené, v plném rozsahu zděné spojovací chodby mezi zámkem, Mlýnskou bránou a chrámem sv. Mořice. Plány Antona Archeho z roku 1832 zachytily v podnoži jižního líce chodby, tedy již ve hmotě středověké hradby, trojici vysokých a 4,5 m širokých slepých arkád, zaklenutých valenými pasy. Právě tyto pasy vytváří nosnou bázi, z níž vyrůstá výše zmíněná barokní spojovací chodba. Je tedy zřejmé, že v rámci barokní přestavby došlo v úseku středověké hradby mezi Mlýnskou bránou a zámkem k vytvoření trojice širokých a hlubokých nik, jejichž účelem nejspíše bylo určité architektonizování vizuálně
exponovaného
vnitřního
líce
někdejší
hradby
alespoň
v úseku,
bezprostředně souvisejícím se vstupem do nově budované, barokní zámecké rezidence. Podobu barokně přebudované Mlýnské brány zaznamenala řada více či méně přesných vedut, zejména pak grafické album Justa van den Nypoorta z roku 1691, obsahující však řadu zkreslení (chybí na ní např. zmíněná chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem). O stavu barokně upraveného vstupního prostoru před zámkem však ikonografie neinformuje. Ani z průběhu 18. století nemáme detailnější zprávy o proměnách Sněmovního náměstí. Zatímco jeho východní frontu ovládala monumentální fasáda biskupského zámku, změněná po roce 1752 vztyčením nových, valbových střech, severnímu čelu prostoru stále dominovala věž Mlýnské brány. Právě ta se během druhé poloviny a závěru
18.
století
stala
středem
pitoreskního
souboru
budov
různého
architektonického ztvárnění a účelu, které dnes známe již jen z historických plánů (zejména plánů Antona Archeho z roku 1832). Při jižním průčelí brány, orientovaném do zájmového prostoru Sněmovního náměstí, v průběhu pozdního 18. století vznikl objekt strážnice s půvabnou trojosou galerií v jižním čele. Blíže k zámku snad počátkem 19. století vyrostla prostá, přízemní budova s pultovou střechou. Při protilehlém, jihozápadním nároží rovněž po polovině 18. století vyrostlo dvoupatrové křídlo
s bohatě
(arci)biskupského
zdobenými semináře,
fasádami,
související
zaujímajícího
lokalitu
již
s objektem
stávajícího
někdejšího
Arcibiskupského
gymnázia. Tento stav, kdy je věž Mlýnské brány středem rozsáhlejšího a značně členitého stavebního souboru, vymezujícího severní obvod pozdějšího Sněmovního náměstí, zůstal dochován až do roku 1832.
–––
100
SHP Kroměříž 2015
3. Vytvoření náměstí ve 30. letech 19. století
Vytvoření náměstí bylo součástí rozsáhlé úpravy, související s přestavbou Mlýnské brány. Komplexní úprava předmětného prostoru před zámkem spadá do období episkopátu
olomouckého
arcibiskupa
Ferdinanda
Marii
Chotka
(1832–1836),
konkrétně do let 1832–1834. V předpolí zámku byl kromě přebudování Mlýnské brány právě tehdy odstraněn příkop, dosud oddělující zámek od vyvýšeného terénu v jeho předpolí.
Zatímco
při
patě
západního
rizalitu
stačilo
odebrat
terén
před
kontreskarpovou zdí, u rizalitu jižního, kde byl příkop hlubší, byla zasypána celá kvádrová podnož i s větracími otvory sklepů. Na původní úroveň terénu před jeho snížením ve 30. letech 19. století poukazuje zvýšená terasa před bočním průčelím domu čp. 40 na Velkém náměstí, ponechaná zde nepochybně z důvodu obavy o statiku zmíněného domu. Svědectvím zmizelého předklasicistního stavu je také značně disproporční, převýšený průjezd v přízemí Mlýnské brány. Stávající niveleta okolního terénu je asi o 2 m níže nežli před úpravou z roku 1832. Současně byl odstraněn dřevěný přístupový most k hlavnímu zámeckému portálu a vzniklé prostranství upraveno jako náměstí (dnes s názvem Sněmovní). Západní polovina nově utvořeného náměstí byla zadlážděna a sloužila k příjezdu k biskupské rezidenci, zbytek zřejmě dostal jednoduchou parkovou úpravu. Architektonicky nejhodnotnějším zásahem však ve 30. letech 19. věku prošla zástavba mezi Mlýnskou branou a zámkem – starší objekty zde byly zbořeny a nahradila je tzv. Gardiska – tedy budova strážnice arcibiskupské gardy – „tělesné
gardy Jeho knížecí milosti“. Výstavba Archeho Gardisky velmi podstatným způsobem zušlechtila i pohledově mimořádně exponovanou část při vnitřním líci někdejší hradby, nesoucí barokní spojovací (též Knížecí) chodbu. Jak již bylo výše předesláno, vznikla zde monumentální galerie, jejíž interiér s nově upraveným předpolím arcibiskupského zámku spojovala otevřená jižní stěna, rytmizovaná pouze několika štíhlými hranolovými sloupy, podepírajícími nízkou pultovou střechu. Symetrickou kompozici nesmírně ušlechtilé architektury nové galerie dotvářela dvojice bočních domků se strážnicemi, z nichž západní navazovala na starší přístavbu, obsahující dvouramenné schodiště, vedoucí do obytných interiérů patra Mlýnské brány. Při
–––
101
SHP Kroměříž 2015 Archeho
přestavbě
komplexu
Mlýnské
brány
a
Gardisky
zaujme
symbióza
neogotických a čistě klasicistních tvaroslovných prvků. Zatímco pro starobylou, pouze obnovovanou
branskou
věž
Arche
využil
historizujících,
neogotických
architektonických motivů, novostavba sousední galerie překvapuje čistými, dobově aktuálními klasicistními formami. Přestavba komplexu Mlýnské brány nepochybně představuje jeden z nejkvalitnějších Archeho invenčních vstupů do mozaiky architektonického bohatství Kroměříže v rámci celého 19. století. Drobnějších, z hlediska komunikace v zámeckém areálu však podstatných úprav se dočkal i prostor zasypaného příkopu pod jihovýchodním zámeckým křídlem, tedy při ústí ulice Ztracené. V násypu příkopu zanikla jak terasa předbarokního parkánu, tak i několik drobnějších objektů, zachycených ještě mapou stabilního katastru z roku 1830. Pod východním nárožím zámecké budovy byla v místě starší drobné zahrádky, přiložené k vnějšímu líci navazující městské hradby, nasypána poměrně rozsáhlá terasa. V násypu terasy byl pohřben jednak starší, k vnějšímu průčelí zámku přiložený barokní útvar s vnitřním točitým schodištěm, ale i navazující úsek městské hradby. Z nově utvořené terasy se svažovala sypaná rampa, vedená při vnějším líci městské hradby, resp. za domem ve Ztracené ul. čp. 63, až do Podzámecké zahrady. Pozůstatkem této svažité přístupové rampy je dodnes znatelný terénní útvar, do nějž bylo v 70. letech 19. století vestavěno nové dvouramenné schodiště (viz dále). Ze strany Ztracené ulice nově vytvořený přístup do Podzámecké zahrady zpřístupnila pilířová, tzv. Chotkova brána, zbudovaná zřejmě ve 40. letech 19. století opět podle návrhů architekta Antona Archeho. Brána tvoří součást oplocení, tvořeného podezdívkou a železným, dekorativně ztvárněným plotem. Později, při sporých historizujících zásazích, koruny pilířů doplnily drobné neobarokní figurální skulptury.
4. Od 40. let 19. století dodnes
Další úpravy Sněmovního náměstí i vstupu do Podzámecké zahrady probíhaly v pokročilejším 19. století. Počátkem 70. let 19. století byla starší rampa, klesající z terasy při východním nároží zámku do Podzámecké zahrady, odstraněna a nahrazena rozměrným dvouramenným schodištěm, ústícím před zahradním průčelím
–––
102
SHP Kroměříž 2015 zámku (resp. vně důlní grotty barokní sala terreny). Tato úprava souvisí s novostavbou neobarokního portiku ve středu nejnižší úrovně zahradního průčelí, provedenou po odstranění Archeho klasicistního portiku v roce 1871. Vnější plášť nově zbudovaného, značně mohutného schodišťového tělesa pročlenila pásová bosáž, přecházející i na nejnižší partii zahradního průčelí a novostavbu portiku. V zábradlí schodiště se uplatnily barokizující kuželky, madla zvýraznily tesané kamenné koule. Schodiště, stejně jako portikus byly zbudovány podle návrhů architektů z arcibiskupské stavební kanceláře – Gustava Meretty (1832-1888) a Františka Drbala (1819-1893). Zřejmě také v 70.–80. letech 19. století má původ nové dekorativní ohrazení před jihozápadním, vstupním průčelím zámku, tedy přímo v prostoru Sněmovního náměstí. Bylo tvořeno hmotnými pískovcovými sloupky osmibokého půdorysu a mírně kónického tvaru, spojenými masivními železnými řetězy. Tyto prvky, doplněné také jistě na základě návrhu některého z arcibiskupských architektů, jsou poprvé zachyceny na fotografii Sněmovního náměstí a vstupního průčelí zámku z roku 1888. Poslední proměnu doznaly stavby bezprostředně související se Sněmovním náměstím, konkrétně věž Mlýnské brány, v roce 1889. Úprava exteriéru, realizovaná podle návrhu architekta Antona Kybasta, přinesla náhradu starší, nízké stanové střechy novou, podstatně vyšší střechou dlátkového tvaru. Provedena byla i změna formátu oken v obou horních patrech jižní fasády věže a nová konzolová korunní římsa. Pro úplnost našeho povědomí o změnách, jež následně formovaly tvářnost staveb tvořících kulisu Sněmovnímu náměstí, je třeba zmínit ještě stavbu spojovacího krčku při západním, bočním průčelí věže Mlýnské brány, provedenou v souvislosti s demolicí budov
někdejšího
arcibiskupského
semináře
a
novostavbou
Arcibiskupského
gymnázia v roce 1911. Nutnost bezproblémového komunikačního napojení na oblast někdejšího hospodářského zázemí arcibiskupského zámku s pivovarem, bývalou mincovnou a řadou provozních staveb (dnes ulice Na Kopečku a Na Sladovnách) si při západním boku branské věže vyžádala zřízení širokého a vysokého průchodu, jehož architektura ještě vychází z motivů starší Archeho Gardisky po východním boku věže.
–––
103
SHP Kroměříž 2015 V souvislosti s opravami kroměřížského zámku se po polovině 20. století uvažovalo o vyhloubení příkopu kolem fasád zámku, orientovaných do nitra města. Tento záměr zaznamenává např. Souborný asanační plán Městské památkové rezervace, zpracovaný architektem Josefem Němcem roku 1958. Příkop měl však mít odlišné dimenze nežli historickými plány doložený příkop barokní. K realizaci obnovy příkopu, která by nepochybně přinesla mnoho sporných momentů, nikdy nedošlo. V rámci celkové obnovy kroměřížského zámku přišla na přelomu 80. a 90. let 20. století na řadu i terasa se schodištěm do Podzámecké zahrady. Schodiště bylo kompletně odstrojeno od kamenných prvků, sypané jádro terasy bylo zčásti vybráno, přičemž vystoupily pozůstatky barokního schodišťového útvaru a přiléhající úsek někdejší městské hradby, od 30.–40. let 19. století zasypané v jádru terasy. Pozoruhodné
nálezy
těchto
stavebních
konstrukcí,
dosud
známých
pouze
z historických plánů, zřejmě nebyly zaměřeny ani odborně dokumentovány, vznikla pouze jejich sporá fotodokumentace. Obvodová zeď schodiště do Podzámecké zahrady byla ocelovými lany přikotvena k novému železobetonovému bloku, vsazenému do únosné části podloží. Po takto razantním statickém zajištění došlo k rekonstrukci původního stavu schodiště, mnohé kamenné prvky však nahradily výdusky z umělého kamene. Kroměřížské Sněmovní náměstí tak zůstalo dochováno v podobě, dosažené úpravami v 70.–80. letech 19. století a dodnes tak tvoří jednu z historicky nejhodnotnějších částí Městské památkové rezervace Kroměříž, díky přítomnosti jedinečných architektonických dominant disponující zcela výjimečnými vizuálními kvalitami a památkovými hodnotami.
–––
104
SHP Kroměříž 2015
VI. Ikonografie a historická plánová dokumentace Problematice
ikonografických
pramenů,
které
se
vážou
k
dějinám
kroměřížského arcibiskupského zámku a jeho okolí, byla opakovaně věnována zvýšená pozornost. Dochované ikonografické prameny představuje zejména soubor vedut, které svým vznikem spadají do období od konce 16. až do 20. století. Zásadní význam mají veduty z předbarokního období, neboť poskytují ojedinělé informace o původní podobě kroměřížského zámku a okolních objektů před radikální přestavbou biskupské rezidence ve druhé polovině 17. století. Druhý okruh těchto archivních materiálů pak představuje dochovaný početný soubor map a plánů, z nichž významné místo náleží původním plánům zámku již z konce 17. století. Dochovaná plánová dokumentace umožňuje sledovat některé dílčí stavební změny, které se v organizmu zámku odehrály. Důležitá role připadá také mapám, které zobrazují bezprostřední okolí zámku, zejména pak proměny Podzámecké zahrady a objektů v ní umístěných. Významný je soubor map, plánů a dalších nákresů z první poloviny 19. století, zejména z doby působení arcibiskupského architekta A. Archeho. Řada ikonografických pramenů včetně historické plánové dokumentace byla publikována ve starší i v novější. Přehled relevatních pramenů tohoto typu pak byl v základním přehledu (veduty, mapy, plány, fotografie) s odkazy na literaturu zahrnut do nepublikovaného rukopisu z roku 2004.54 Nověji bylo v rámci tohoto SHP upozorněno na další ikonografické prameny.
Mlýnská brána, Gardiska, Colloredova kolonáda, Sněmovní náměstí, vstup do Podzámecké zahrady (ZAO, pob. Olomouc, ÚŘAS)
54
ŠABATOVÁ, Lenka – KALÁBOVÁ, Lenka: Arcibiskupský zámek a zahrady Kroměříž.
Stavebněhistorický průzkum. I. část. Rukopis NPÚ Brno. Brno 2004, s. 51 an.
–––
105
SHP Kroměříž 2015
• Inv. č.: 23 723; sign.: SŘ-F-1; kart. 3293 Lineární inventární skicy budov a jiných stavebních objektů panství Kroměříž dle stavu z roku 1892, č. 2, Mlýnská brána (č. 2), Collored. galerie (č. 3). • Inv. č.: 54 767; sign.: Kž 133; poř. č.: 10 611 Plán části Kroměříže se zemskou silnicí, mj. též s vodní situací, mosty, mýtem, zámkem a Podzámeckou zahradou, Joh. Ant. v. Grünenberg, s.l., cca 1775, 70 x 49 cm. • Inv. č.: 54 770; sign.: P/35; poř. č.: 10 614 Plán budov v okolí Sněmovního náměstí, K. Thalherr, 1833, rkp. kolor., 62 x 51 cm. • Inv. č.: 54 774; sign.: II 33; poř. č.: 10 618 Plán budov v okolí Podzámecké zahrady v Kroměříži, okolo r. 1850, měřítko 1 coul = 15 sáhů, matrice kolor., 42 x 27 cm. • Inv. č.: 54 777; sign.: II/36; poř. č.: 10 621 Situační plán okolí Sněmovního náměstí, Fr. Drbal, 1861, matrice kolor. 55 x 48 cm. • Inv. č.: 55 178; sign.: Kž 276; poř. č.: 11 622 Geometrické měření hranic zámku, přilehlých objektů a Podzámecké zahrady v Kroměříži směrem na severozápad – půdorys, architekt Karel Talherr, Kroměříž, 1834, rkp. kolor., 45,5 x 63 cm. • Inv. č.: 55 179; sign.: Kž 278; poř. č.: 11 623 Zaměření starého a nového ohraničení arcibiskupského zámku v Kroměříži od bočního vchodu do Zámecké zahrady po strážnici u Mlýnské brány, zakreslena též stará hradební zeď – půdorys, po 1833 (?), rkp., 56,5 x 51 cm. • Inv. č.: 55 181; sign.: II/32; poř. č.: 11 625 Plán zámku s Podzámeckou zahradou (v Kroměříži) s vyznačenými parcelami vsi Oskolí, okolo r. 1850; rkp. kolor., 62,5 x 47,5 cm. • Inv. č.: 55 193, poř. č. 11678–11684 Plán zámku, sklepy, přízemí, věž, 1942. • Inv. č.: 55 206; sign.: IV/43-44; poř. č.: 11 712–11 713 Plán přístavby strážnice, zámek v Kroměříži – situační plán, přízemí, 1.patro, kostelní chodba, okolo r. 1838 (situační plán), Kroměříž, 1927, bez měř., kotováno (u plánu z období okolo 1838), rkp. kolor., novodobá matrice, 31,5 x 24,5 cm, 34 x 21 cm, 2 listy. • Inv. č.: 55 214; sign.: IV/57; poř. č.: 11 726 Plán umístění ozdobného řetězu před vchodem zámku v Kroměříži, mezi l. 1830– 1850, rkp., 84,5 x 61 cm.
–––
106
SHP Kroměříž 2015 • Inv. č.: 55 253; sign.: Kž 156; poř. č.: 11 868 Plán Mlýnské brány se strážnicí a části zámku v Kroměříži – přední pohled, půdorys, Roman Rössner, s. l., cca 1840, rkp. kolor., 30 x 45,5 cm. • Inv. č.: 55 254; sign.: P 94; poř. č.: 11 869 Situační plán Mlýnské brány v Kroměříži, Roman Rössner ( Kroměříž), cca 1836– 1853, aprob. arcibiskup Sommerau Beckh, rkp., 42,5 x 38,7 cm. • Inv. č.: 55 255; sign.: P 96; poř. č.: 11 870 Plán Mlýnské brány a hlavní strážnice u zámku v Kroměříži – průčelí a situace, Roman Rössner, cca 1840, rkp. kolor., 55,5 x 58,5 cm. • Inv. č.: 55 256; sign.: P 95; poř. č.: 11 871 Plán přestavby hlavní strážnice zámku v Kroměříži a knížecího a zámeckého náměstí, Antonín Arche (Kroměříž), cca 1840, rkp. kolor., 73 x 55 cm. • Inv. č.: 55 257; sign.: XVII/1; poř. č.: 11 872 Situační plán Mlýnské brány a hlavního průčelí zámku v Kroměříži – půdorys, brána před a po přestavbě, pohledy na průčelí brány, asi 1832, rkp. kolor., 63 x 47 cm. • Inv. č.: 55 258; sign.: XVII/2; poř. č.: 11 873 Návrh na průčelí Mlýnské brány a úpravy sousedních budov, okolo l. 1830–1840, R. Rössner, aprobováno arcibiskupem Maxmiliánem Sommerau Beckhem, rkp., 43 x 17,5 cm. • Inv. č.: 55 259; sign.: XVII/3; poř. č.: 11 874 Návrh na průčelí Mlýnské brány a úpravy sousedních budov, A. Arche, 1833, rkp., 44,5 x 25 cm. • Inv. č.: 55 260; sign.: XVII/4-8; poř. č.: 11 875–11 879 Návrh na průčelí Mlýnské brány, okolo l. 1830–1840, bez měř., rkp., 41,5 x 26,5 cm, 36 x 24 cm, 39 x 17 cm, 21,5 x 19 cm, 22 x 20 cm, 5 listů. • Inv. č.: 55 261; sign.: XVII/9; poř. č.: 11 880 Návrh na průčelí Mlýnské brány a úpravy sousedních budov – půdorys, čelní pohled, okolo r. 1840, rkp., 42 x 37,5 cm. • Inv. č.: 55 262; sign.: XVII/10; poř. č.: 11 881 Plán traktu (hlavní strážnice) mezi zámkem a Mlýnskou bránou – půdorys, průřez, okolo r.1830–1840, rkp., 48 x 30,5 cm. • Inv. č.: 55 263; sign.: XVII/11; poř. č.: 11 882 Plán Mlýnské brány (stav před r. 1890) a návrh na novou střechu brány – čelní pohled, průřez, půdorys krovu, průřez krovu, okolo r. 1890, rkp., 35,5 x 39 cm. • Inv. č.: 55 264; sign.: XVII/12-14; poř. č.: 11 883–11 885
–––
107
SHP Kroměříž 2015 Plán Mlýnské brány a návrh na zvýšení a úpravy střech brány – čelní pohled, průřez, půdorys krovu, Kybast, Kroměříž, 1889, rkp., matrice část. kolor., 65,5 x 44 cm, 22 x 20,5 cm, 3 listy. • Inv. č.: 55 265; sign.: XVII/16-16; poř. č.: 11 886–11 887 Pohled na průčelí Mlýnské brány, okolo r. 1890–1900, rkp., 48 x 37 cm, 48 x 50,5 cm, 2 listy. • Inv. č.: 55 266; sign.: XVII/20-22; poř. č.: 11 888–11 890 Nákresy detailů kamen. výzdoby na Mlýnské bráně – detaily říms, oken, R. Sprindrich, Kroměříž, 1889, rkp. kolor., 88 x 58 cm, 3 listy. • Inv. č.: 55 267; sign.: XVII/23-25; poř. č.: 11 891–11 893 Nákres vikýřů va střeše Mlýnské brány v Kroměříži – průřezy, půdorysy, okolo r. 1890, R. Sprindrich, rkp., 84 x 59 cm, 55,5 x 26 cm, 3 listy. • Inv. č.: 55 268; sign.: XVII/26; poř. č.: 11 894 Situační plán zachycující hlavní průčelí zámku, Mlýnskou bránu a tzv. Úřední dům, okolo r. 1850, rkp., 70 x 50,5 cm. • Inv. č.: 55 269; sign.: XVIII/19; poř. č.: 11 895 Plán Mlýnské brány s hlavní strážnicí – půdorys přízemí, 1. patra a půdy, okolo r. 1925, matrice, 34,5 x 23 cm. • Inv. č.: 55 270; sign.: XVIII/17-18; poř. č.: 11 896–11897 Plány Mlýnské brány – situační plán, čelní pohled, průřez I-I, průžez II-II, půdorys krovu, Svitavy, 1942, 49 x 34 cm, 45 x 34 cm, 2 listy. • Inv. č.: 55 271; sign.: Kž 285; poř. č.: 11898 Situační skizza Podzámecké zahrady v Kroměříži včetně nové zahradní „Partie“, architekt Karel Thalherr, Kroměříž, 1834, rkp. kolor., 46 x 46,5 cm. • Inv. č.: 55 272; sign.: Kž 287; poř. č.: 11 899 Plán zámku v Kroměříži a zahradnické úpravy Podzámecké zahrady – půdorys, stavební ředitel Arche (Kroměříž), s.a., (před r.v1835), rkp., 54 x 83 cm. • Inv. č.: 55 273; sign.: Kž 288; poř. č.: 11 900 Plán podzámecké zahrady v Kroměříži s půdorysem zámku a jeho okolí v r.1832 – Půdorys se zakreslením zahrad. úpravy – architekt Carl Thalherr, Kroměříž, 1835, rkp. kolor., 47 x 64 cm. • Inv. č.: 55 274; sign.: Kž 289; poř. č.: 11 901 Plán Podzámecké zahrady v Kroměříži a přilehlých objektů – půdorys, po r. 1846, rkp. kolor., 116 x 89 cm. • Inv. č.: 55 276; sign.: Kž 291; poř. č.: 11 903
–––
108
SHP Kroměříž 2015 Plán Podzámecké zahrady s přilehlými pozemky – půdorys, zaměřil lesní geometr Johann Kirsch, zakreslil lesní taxtátor Johann Rieger, s. l., 1838, rkp. kolor., 116,5 x 81 cm. • Inv. č.: 55 278; sign.: V/220; poř. č.: 11 905 Situační plán Podzámecké zahrady v Kroměříži, J. Kirsch, 1837, rkp.kolor., 118 x 73 cm. • Inv. č.: 55 298; sign.: – ; poř. č.: 11 984–11 987 Plány Colloredovské galerie v Podzámecké zahradě v Kroměříži – půdorys, čelní pohled, situační plán, cca 1820, cca 1925, rkp., novodobá matrice, velikosti různé, 4 listy.
–––
109
SHP Kroměříž 2015
VII. Prameny a literatura 1. Prameny a. Archivní prameny
Moravský zemský archiv Brno D 9, D 10 – Stabilní katastr
Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc AO – fond Arcibiskupství Olomouc ÚŘAS – fond Ústřední ředitelství arcibiskupských statků
b. Edice a katalogy
CDM – BOČEK, Antonín – CHYTIL, Josef – CHLUMECKY, Paul v. – BRANDL, Vincenc – BRETHOLZ, Bertold (edd.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae. IV.–XV. Olomouc 1845; Brno 1850–1903.
LECHNER – LECHNER, Karl (ed.): Die ältesten Belehnungs– und Lehensgerichtbücher
des Bisthums Olmütz. I-II. Brünn 1902. ZLÁMAL, Bohumil (ed.): Katalog moravských biskupů, arcibiskupů a kapitul staré a
nové doby. Olomouc 1977.
2. Literatura BALETKA, Tomáš: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Thurza (1497–1540), jeho
kancelář a správa biskupských statků. Sborník archivních prací 54, 2004, s. 3–236.
–––
110
SHP Kroměříž 2015
DANIEL, Ladislav – PERŮTKA, Marek – TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a
zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009. DUDÍK, Beda: Über Nekrologe der Olmützer Domkirche. Wien 1884.
FIŠER, Zdeněk – KROUPA, Jiří: Kroměříž, průvodce městem. Brno 1991.
GROWKA, Květoslav: Deník Bedřicha Fialy, kroměřížského arcibiskupského gardisty a
archivního zřízence. Východní Morava 3, 2013, s. 145–163. HLOBIL, Ivo – PETRŮ, Eduard: Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha 1992.
HOLEČEK, Jan – KUNRÁTKOVÁ, Lenka: Obnova části arcibiskupského zámku
v Kroměříži. Zprávy památkové péče 3, 2007, s. 205–206. CHYBOVÁ, Helena: Kroměříž zmizelá a znovu objevená aneb Historie ukrytá pod
dlažbou města. Kroměříž 2009. JAKUBEC, Ondřej: Kulturní prostředí a mecenát olomouckých biskupů potridentské
doby. Olomouc 2003. JAKUBEC, Ondřej: Olomoučtí biskupové jako renesanční mecenáši? In: Prix, Dalibor (ed.), Pro Arte. Sborník k poctě Ivo Hlobila. Praha 2002, s. 261–270.
JANÁL, Jiří – ŠTĚTINA, Jan: Příspěvek ke stavebním dějinám zámku v Kroměříži. In: Dějiny staveb 2006. Plzeň 2006, s. 33–42.
JŮZA, Vilém – KRSEK, Ivo – PETRŮ, Jaroslav – RICHTER, Václav: Kroměříž. Praha 1963.
–––
111
SHP Kroměříž 2015 KINDL, Miroslav: Sbírka a archiv fotografií kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 6–16.
KROUPA, Jiří: Kroměřížský zámek na sklonku 17. století. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1984, č. 2, s. 22–25.
KRSEK, Ivo – KUDĚLKA, Zdeněk – STEHLÍK, Miloš – VÁLKA, Josef: Umění baroka na
Moravě a ve Slezsku. Praha 1996. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. III. Kolín–Miro. Praha 1998.
LÍBAL, Dobroslav – BEISETZEROVÁ, Marie – FLODROVÁ, Helena: Kroměříž, historické
jádro. Stavebně historický průzkum. Strojopis. Praha 1958. LOSERTH, Johann: Das Granum catalogi praesulum Moraviae. Nach der Handschrift
des Olmützer Domcapitelarchiv. Archiv für österreichische Geschichte 78, 1892, s. 41–97.
MOTALÍK, Zdeněk (ed.): Kroměřížské veduty. Praha 2006.
NECHUTOVÁ, Jana: Vitae Brunonis. Časopis Moravského muzea, vědy společenské, 71, 1986, s. 175–182.
PAPROCKÝ, Bartoloměj: Zrcadlo slavného Markrabství moravského. Olomouc 1593. Reprint Ostrava 1993.
PAVLÍČKOVÁ, Radmila: Sídla olomouckých biskupů. Mecenáš a stavebník Karel z
Liechtensteinu–Castelkorna 1664–1695. Olomouc 2001. PERŮTKA, Marek (ed.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Průvodce.. Kroměříž 2011.
–––
112
SHP Kroměříž 2015
PERŮTKA, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013.
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. I. Kroměříž 1913.
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2. Kroměříž 1947.
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-3. Kroměříž 1948.
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-4. Kroměříž 1948.
PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. III. Kroměříž 1940.
PINKAVA, Jaroslav: F. V. Peřinka. Ojedinělý badatel. Ed. Petr Pálka. Kroměříž 2004.
PINKAVA, Jaroslav: Kroměřížské hradby a brány. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1987, č. 2, s. 13–26; 1988, č. 1, s. 27–36; 1989, č. 1, s. 13-18.
PLAČEK, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996.
PLAČEK, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. Praha 2001.
SAMEK, Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska. 2. (J–N). Praha 1999.
SPURNÝ, František a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
II. Severní Morava. Praha 1983. ŠIŠKOVÁ, Martina: Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere Hospes 6, 2013, s. 83–91.
–––
113
SHP Kroměříž 2015 ŠTĚPÁN, Jan: Dvůr olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z Pavlovic v letech
1579–1598. Olomouc 2009. ŠTĚTINA, Jan: Co skrývá nádvoří kroměřížského zámku? In: P. Rožmberský (ed.): Dějiny staveb 2008, s. 59–65.
ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou stavebního vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s. 8–27.
VACKOVÁ, Jarmila: Ikonografie Kroměříže od konce 16. století do poloviny 19. století. Zprávy památkové péče 19, 1959, s. 81–88.
VACKOVÁ, Jarmila: Kroměříž, městská památková rezervace a státní zámek. Praha 1960.
VACKOVÁ, Jarmila: Nové poznatky k stavební historii Kroměříže, I. část, 16. a 17.
století. Umění 5, 1957, s. 153–155. VÁCHA, Zdeněk – VRLA, Radim: Kroměřížská biskupská rezidence na konci
středověku. Archaeologia Historica 33, 2008, s. 357–376. VRLA, Radim – HODAŇOVÁ, Klára – MICHOINOVÁ, Dagmar: Věž kroměřížského
zámku – průzkum části jihozápadní fasády. Zprávy památkové péče 67, 2007, č. 3, s. 209–214.
VYPUŠŤÁK, Miroslav: Zakreslení stávajícího stavu Colloredovy kolonády
v Podzámecké zahradě. Projektová dokumentace skutečného provedení. Kroměříž 1996.
ZATLOUKAL, Ondřej: Et in Arcadia ego. Historické zahrady Kroměříže. Olomouc 2004.
–––
114
SHP Kroměříž 2015 ZATLOUKAL, Ondřej – PERŮTKA, Marek (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v
Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011. ZATLOUKAL, Pavel: Příběhy z dlouhého století, architektura let 1750–1918 na Moravě
a ve Slezsku. Olomouc 2002. ZEZULOVÁ, Jitka: Vlastivěda moravská a František Vácslav Peřinka. In: 100 let Vlastivědy moravské a vlastivědná práce na Moravě. XXV. Mikulovské sympozium 1998. Mikulov – Brno 1999, s. 125–129.
–––
115
SHP Kroměříž 2015
VIII. Popisy vyobrazení – půdorysy Podkladem půdorysů jsou materiály uložené v archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži, pro potřeby stavebně-historického průzkumu byly doměřeny a dopracovány.
Tab. 1. Kroměříž, situace zkoumaných objektů v zámeckém areálu (zvýrazněny červeně). Vodorovnou šrafurou pojednán zámek a ostatní objekty. Tab. 2. Barevné vyhodnocení stáří zdiv zkoumaných objektů (tmavší tón využit pro časové zařazení svislých konstrukcí, světlejší pro označení předpokládané datace stropních konstrukcí). Tab. 3. Půdorys 1. NP Mlýnské brány a navazujícího objektu Gardisky s číselným označením jednotlivých prostor. Tab. 4. Půdorys 1. NP Mlýnské brány a 2. NP navazujícího objektu Gardisky s číselným označením jednotlivých prostor. Tab. 5. Půdorys 2. NP Mlýnské brány a tzv. Knížecí chodby mezi branskou věží a zámkem s číselným označením jednotlivých prostor. Tab. 6. Půdorys 3. NP Mlýnské brány s číselným označením jednotlivých prostor. Tab. 7. Půdorys 4. NP Mlýnské brány. Tab. 8. Půdorys 1. NP Mlýnské brány a 1. NP navazujícího objektu Gardisky s vyhodnocením stavebního vývoje (viz tab. 2). Tab. 9.
Půdorys 1. NP Mlýnské brány a 2. NP navazujícího objektu Gardisky
s vyhodnocením stavebního vývoje (viz tab. 2). Tab. 10. Půdorys 2. NP Mlýnské brány a tzv. Knížecí chodby mezi branskou věží a zámkem s vyhodnocením stavebního vývoje (viz tab. 2). Tab. 11. Půdorys 3. NP Mlýnské brány s vyhodnocením stavebního vývoje (viz tab. 2). Tab. 12. Půdorys 4. NP Mlýnské brány s vyhodnocením stavebního vývoje (viz tab. 2).
Tečkovaně
je
vyznačen
průběh
odstraněné
barokní
příčky
a
komína
v severovýchodním nároží interiéru. V místnosti 302 je zachycena i poloha trámů starší fáze stropu.
–––
116
SHP Kroměříž 2015 Tab. 13. Místnost 301 ve 3. NP Mlýnské brány. A - pohled na severní líc místnosti 301 se zákresem nálezových situací; 1 – dřevěné táhlo při vnitřním líci východní zdi, 2 – negativ podstavce koutového topeniště (kamen) s dodatečně zazděným přikládacím otvorem (šedě), 3 – poloha tužkových grafitti patrně ze závěru 80. let 19. století, 4 dvojice trámových průvlaků stropu, přidaných při rekonstrukci v závěru 80. let 19. století; B – patrně sekundárně umístěné ostění dvířek topeniště v jihovýchodním koutu místnosti 303, šipka značí část lišty při vnějším obvodu, domodelovanou z malty. Tab. 14. Colloredova kolonáda v Podzámecké zahradě, půdorys v úrovní galerie. Tab. 15.
Colloredova kolonáda v Podzámecké zahradě, půdorys v úrovní galerie
s vyhodnocením stavebního vývoje; vyhodnocení části interiéru navazujícího 2. NP západního rizalitu zámku jen rámcové (viz tab. 2). Tab.
16.
Příčný
řez
galerií
Colloredovy
kolonády
v
Podzámecké
zahradě
s vyhodnocením stavebního vývoje, pohled k severu. Zachycen stav se zazděnými nikami otvorů v západní zdi (viz tab. 2, podklad z archivu NPÚ ÚOP v Kroměříži). Tab. 17. Schodiště směřující z terasy pod východním nárožím zámku do Podzámecké zahrady, půdorys bez stavební analýzy (archiv NPÚ ÚOP v Kroměříži).
–––
117
