číslo Ženy v POLDI

číslo 01 | 2011

Ženy

v POLDI

číslo 01 | 2011 | firemní informační zpravodaj

obsah Editorial . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Předběžný HV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

editorial

O logo nepřijdeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Jana Kurillová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Jiřina Průchová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Věra Vydrová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Štěpánka Kroupová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Krásná paní Poldi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10 Ženský hokej slavil další skvělý úspěch . . . . . 12

Milí čtenáři, vážení zaměstnanci,

SPOT plus – firemní informační zpravodaj společnosti Strojírny POLDI a.s. Redakční rada: Vladimír Trubač, Petr Melichar, Jiří Kovařík, Petra Kubíčková Registrováno MK ČR pod evidenčním číslem E 19448 Vydává Transparent Communications, s.r.o. se sídlem Brno, Údolní 65, IČ: 25316052 Své náměty můžete posílat na: [email protected]

přišel čas pro téměř jarní vydání časopisu SPOT plus a já věřím, že Vás i tentokrát témata, která jsme pro toto číslo zvolili, zaujmou a možná i pobaví. Někdy na sklonku loňského roku padl poprvé na redakční radě námět na takříkajíc speciální číslo našeho interního periodika. Výsledek právě držíte v rukou. Co je na březnovém SPOTu plus tak výjimečného? Až na článek o hospodářském výsledku za uplynulý rok, který mám na svědomí já, je vlastně celý věnován ženám. Ženám, které pracují ve Strojírnách POLDI, těm, které běžně potkáváte na chodbách nebo v halách divizí, s většinou z nich se znáte celé roky a považujete je za milou a naprosto samozřejmou součást pracovního života. Nad vysokým procentuálním zastoupením žen u nás se často ani nepozastavíme. Vždyť celé Kladensko bylo vždy především průmyslové a strojírenství

jako obor prostupuje našimi profesními životy často skrze celé rodiny. Odhlédneme-li od zvyku a poslechneme-li si zkušenosti jiných lidí z odlišných regionů, zjistíme ale, že strojírenství je považováno spíš za mužskou doménu a vysoká hustota zastoupení žen v těchto profesích není úplně běžná. Myslím, že máme být na co pyšní – něžné pohlaví ke Strojírnám POLDI neodmyslitelně patří, a není to jen záležitostí historického emblému s krásným ženským profilem paní Poldi. Kromě toho, že poldovácké ženy jaksi zútulňují prostředí ve Strojírnách, tak především svou práci setsakramentsky dobře umí, a tohle číslo zkrátka patří jim. Příjemné čtení a hlavně krásné jaro ovšem přeji všem! Váš Vladimír Trubač ředitel společnosti a předseda představenstva


HV: Předběžný výsledek nad očekávání

Z předběžných hospodářských výsledků (HV) společnosti za rok 2010 vyplývá, že uplynulé období bylo mimořádně úspěšné v divizi Hřídele, Válce a Nástroje vykázaly stagnaci.

Skutečné výsledky vysoce předčily původní očekávání, které počítalo s mírným navýšením HV oproti roku 2009. Výrobní plán byl 727 miliónů Kč, dosažená realita ovšem činí 879 miliónů Kč, což znamená překročení o více než 20 %. „Zisk jsme plánovali ve výši 32 mil. Kč, skutečnost je podle předběžných výsledků 73 mil. korun. Snížily se zásoby, což mělo pozitivní dopad do cash flow, ale ve svém důsledku negativní dopad na sklad polotovarů, takže jsme v některých případech nebyli schopni pružně reagovat na navyšující se poptávku ze strany zákazníků, zkrátka jsme ne úplně vždy měli z čeho vyrábět,“ říká generální ředitel Ing. Vladimír Trubač.

Počet zaměstnanců Strojíren po krizovém roce 2009 klesl z 570 na 519 lidí. To s sebou přineslo zvýšení produktivity práce. „Vnímám to tak, že krize se pozitivně podepsala na přístupu zaměstnanců k pracovním povinnostem,“ komentuje to Vladimír Trubač. Strojírny POLDI loni táhla jednoznačně divize Hřídele. V samostatném hodnocení vykázala následující výsledky: 524 mil. Kč plán výroby, 699 mil. Kč skutečnost, 32 mil. Kč plánovaný zisk, reálný zisk 92 mil. Kč. Oproti tomu divize Válce a Nástroje vygenerovala ztrátu ve výši -14 mil. Kč. K pozitivům patří rozhodně nárůst exportu o plných 200 mil. Kč, z 580 mil. Kč v roce 2009 na 780 mil. Kč v roce 2010. „Z toho vyplývá, že zahraniční trhy jsou pro nás stěžejní, skokový nárůst jsme zaznamenali například u konsorcia AGCO SISU a speciálně u VALTRA do Brasil, kde došlo k navýšení dodávek o 100 %,“ upřesňuje Trubač.

Strojírny POLDI loni táhla jednoznačně divize Hřídele Průměrný celkový výdělek v roce 2009 byl 19.500 Kč, v roce 2010 to bylo 23.500 Kč. „Tímto ukazatelem se vracíme ke vzrůstajícímu trendu, který platil do roku 2008. I proto jsme se rozhodli, že dojde ke zvýšení plánovaných výdělků na rok 2011 o 3 % do tarifu zaměstnanců,“ dodává ředitel společnosti a upozorňuje, že k navýšení dochází v období, kdy se v tuzemských podmínkách přidávají peníze zaměstnancům zcela výjimečně. Navíc při projednávání kolektivní smlouvy byly také zachovány všechny bonusy pro zaměstnance Strojíren, včetně jednoho týdne dovolené navíc.

3


Poldinka nám patří i dál

Když se řekne POLDI, snad každý – a nemusí to být ani Kladeňák – si vybaví logo s hlavou paní Leopoldiny. Strojírny POLDI toto logo a jméno POLDI ve svém názvu

užívají již od svého vzniku v roce 1992. V posledních dvou letech ale mohlo dojít k tomu, že o možnost používat ochrannou známku a slovo POLDI přijdeme. Logo

s ženskou hlavou a hvězdou bylo společně s názvem POLDI zapsáno na patentovém úřadě 18. července 1893. Strojírny nedlouho po svém vzniku, tedy po vyčlenění z tehdejší POLDI Kladno, získaly v roce 1993 smlouvu a s ní právo ochrannou známku užívat dalších 99 let. V roce 2008 se však Poldi Hütte začala u patentového úřadu domáhat toho, aby byla ochranná známka zrušena vzhledem k tomu, že ji stávající vlastník nepoužívá. Jako nositelé licence jsme nebyli přímým účastníkem jednání a bylo velice obtížné dokazovat, že ji používáme v souladu s licencí i výrobkovým zatříděním. V roce 2009 byl tento návrh zamítnut, ale navrhovatel, tedy Poldi Hütte, se odvolala a spor pokračoval. Táhl se přes dva roky, během kterých jsme museli dokázat, že známku využíváme podle zákona. V listopadu loňského roku bylo konečně rozhodnuto bez možnosti odvolání, že ochranná známka POLDI je využívána v souladu se zákonem. Hrozba, že bychom o logo i jméno POLDI přišli, je tedy zažehnána. A to minimálně do konce století, kdy smlouva na jejich užívání vyprší.

Odbory informují Vážení zaměstnanci, důležitý bod naší činnosti se závěrem roku podařilo naplnit, uzavřeli jsme Kolektivní smlouvu na rok 2011. Po dvou schůzkách vyjednávací tým VZO dojednal s vedením Strojíren pro všechny zaměstnance solidní podmínky. Zůstaly zachovány všechny výhody a navíc se nám podařilo navýšení mzdových tarifů v průměru o 3 %. Někteří zaměstnanci toto navýšení nepovažují za vysoké, ale velká část zaměstnanců v současných podmínkách navýšení přijímá kladně. Podařilo se nám aktualizovat dokument Podmínky hospodaření se sociálním fondem. Tento dokument je důležitý proto, že z něho máme možnost čerpat peníze na úhradu příspěvku na rekreaci pro všechny zaměstnance. Podporujeme z tohoto fondu kulturní a sportovní činnost organizovanou VZO OS KOVO. Naše VZO je součástí OR POLDI, která kromě jiného vlastní DK na Sítné, o který

4

se musíme starat jako vlastník. Kulturní dům funguje a slouží občanům města, ale potřebuje nutné opravy, na které nebylo dostatek peněz. Účelová dotace ve výši 4,8 mil. korun, kterou jsme dostali od Magistrátu města Kladna na udržení provozu, nám opravy DK umožnila. Mimo jiné došlo k opravě střechy, zateplení velkého sálu, výměně oken, rekonstrukci sociálního zařízení a dalším opravám. Část dotace byla použita na opravu kina Hutník, kam bylo zakoupeno nové projekční zařízení ve kvalitě 3D, nové digitální ozvučení a nové plátno. V další etapě se počítá s výměnou sedaček. Tímto Vás všechny zveme na akce pořádané DK na Sítné a také na Společenský večer, který v tomto domě pořádá naše společnost Strojírny POLDI a. s. dne 19. 3. 2011. Vaši předseda F. Konvalina a hospodář V. Pokorný


V osobním životě jako vedoucí plánu výroby příliš neplánuji Jak se vám pracuje v mužském oboru, jakým je strojírenství? Pracuji vlastně mezi ženami. Do provozu, kde je více mužů, chodím teď už méně, jen v případě nějaké reklamace nebo nedostatku se tam samozřejmě ráda zajdu podívat. A jak vás jako ženu vnímají chlapi na dílnách? Možná mě pořád chlapi berou trochu s rezervou, přece jen vždy tak trochu budu ta ženská, která nedokáže všechnu „tu techniku” a všechny jimi získané zkušenosti obsáhnout v takové míře jako oni. Ale spolupráce je naprosto v pořádku. To si spíš myslím, že mezi ženami to dokáže zaskřípat. Jak jste se z rodného Slovenska dostala do Kladna? Studovala jsem na bratislavské univerzitě management průmyslových podniků. A hned po skončení studií jsem přišla do POLDI. Hledala jsem uplatnění v oboru a v podstatě šlo o takovou šťastnou shodu náhod, že zrovna někoho potřebovali. Jsem tady šest let a myslím, že jsem našla optimální uplatnění. Musím říct, že přijetí ve Strojírnách bylo moc příjemné, i když jsem se na začátku bála, jak to bude působit, když jsem ,,cizinka”.

Že jsme vstoupili do kanceláře, které vládne žena, bylo jasné už při prvním pohledu. Na rozdíl od mužských kolegů má svou kancelář Ing. Jana Kurillová barevně sladěnou a krásně vyzdobenou. Mužského oboru, jakým je strojírenství, se ale nebojí, ostatně jako všechno ve svém životě, i tuto práci bere jako výzvu.

Co vás vedlo k výběru průmyslového oboru, jste technický typ? Můj obor je tak napůl mezi technickým a ekonomickým zaměřením. Měla jsem možnost vybrat si mezi čistě ekonomickým a technickým oborem, kde jsem se mohla zaměřit i na management. A to pro mě znělo daleko zajímavěji, než kdybych musela pět let studovat jen čistou ekonomii. Nemám ráda pouze tu suchou teorii, proto jsem byla po nástupu do Strojíren nadšená, že se konečně mohu zaměřit i na praxi. Jak tedy vypadá vaše každodenní praxe? Mám na starosti plánování výroby a zajištění vstupních materiálů pro výrobu. Taková všehochuť, rozhodně to není stereotypní. Vystavování plánů, vyhodnocování, realizace,

hlídání skladového hospodářství… V dnešní době je trochu problém dostát optimálním skladovým zásobám. My tady něco vypočítáme ve spolupráci s vedoucími výroby, potom je nějaký výstup, který putuje dodavatelům, a pokud se jim nedaří sehnat materiál anebo jde o jinou komplikaci, je to docela problém. Musíme dohánět skluzy, a když se k tomu ještě přidá navýšení ze strany zákazníka… Ale my děláme všechno pro to, abychom vždy v plné míře dostáli požadavkům zákazníků. Jste tvrdá šéfka? To byste se asi museli zeptat kolegyní. Ale řeknu to jinak, nejsem ráda, když musím být tvrdá, přesto se občas vyskytnou situace, kdy nejde vše s úsměvem na rtech. Ale mnohem radši jsem v pohodě. Ano, na začátku jsem si musela určit hranice, obrousit hrany. Ostatně jako na začátku jakýchkoliv vztahů. Jaké máte plány do budoucna, čeho byste chtěla dosáhnout? Nebráním se čemukoliv novému. Novým zkušenostem, novým poznatkům. Nejsem člověk vyhraněný na jednu oblast, takže nemám konkrétní vyhlídky, nějakou metu, na kterou bych chtěla v jedné vybrané oblasti dosáhnout. Ale určitě bych se ráda dále zdokonalovala, učila se, posouvala se dál a dál. Tady mě učí nejvíce práce s lidmi, každý den vznikne nová situace, kterou musím řešit, a každá zkušenost vás obohatí, příjemná, i ta méně příjemná. Když se budeme bavit například o implementaci informačního systému nebo aktuální orientaci na ,,normu automobilového průmyslu”, to všechno jsou pro mě výzvy. A prozradíte nám i nějaké osobní plány? I přestože pracuji jako vedoucí plánu výroby, v osobním životě nijak striktně neplánuji. Všichni známe úsloví ,,Člověk míní…”

5


S chlapy je vždycky lepší domluva Jiřinu Průchovou zná ve Strojírnách skoro každý. Jak sama o sobě se smíchem prohlašuje, pamatuje tady i Wittgensteina.

Pracujete se ženami, nebo s muži? A s kým raději? Jako referentka nákupu pod panem Melicharem pracuji společně se čtyřmi kolegy a všichni jsou to muži. Po strojní průmyslovce jsem nastoupila do ČKD ve Slaném na konstrukci a tam jich bylo na mě rovnou deset. Když si zpětně promítnu všechny svoje kolegy, tak jsem vlastně celý život mezi muži. A naprosto mi to tak vyhovuje.

Bavila vás technika, proto jste si vybrala strojní průmyslovku? Bavily mě jazyky, ale tehdy byla jiná doba a jazyky stejně neměly moc uplatnění, takže mě nakonec život zavál na průmyslovku. A k jazykům jsem se pak aspoň na čas vrátila, když Poldovka dělávala jazykové školení. Tak jsem si aspoň tu angličtinu oprášila.

V mužském kolektivu jste tedy spokojená. Ono je kolikrát lepší dělat s chlapama. S chlapy je lepší domluva, prostě si věci řeknete na rovinu a všechno se většinou hned vyřídí. Ženský věci občas moc rozpitvávají, ale abych neměla máslo na hlavě, já občas pitvám taky.

Ve Strojírnách pracujete 32 let, nezatoužila jste někdy po změně? My jsme taková generace, která když někam nastoupila, tak už tam zůstala. Dnešní mladí to berou jinak, chtějí vyzkoušet spoustu věcí. A když jsou někde pár let, hned to chtějí měnit. My jsme byli vychovaní tak, že člověk někam nastoupí a vydrží tam. Asi dvakrát jsem sice přemýšlela o změně, ale to mě zase rychle přešlo. A teď už si říkám, že to do důchodu vydržím (smích).

Kde jste ve Strojírnách začínala? Nastupovala jsem v lednu 1978 do Nástrojovny, které tehdy šéfoval Ing. Leitner. Začínala jsem tam v konstrukci a v roce 1986 jsem přestoupila do Mechaniky 3. 6

Jak vidíte situaci Strojíren? Člověk je tady od mládí, takže ke Strojírnám jsem si za ta léta vytvořila vztah. Myslím si, že v těch horších časech fabrika vždycky fungovala dobře, nebo aspoň úměrně situaci. Řekla bych ale, že atmosféra se proti tomu, co bývalo, zhoršila. Lidi by se měli v prvé řadě domluvit, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Myslím si, že vzájemná pomoc a spolupráce by měla fungovat. Protože když nefunguje, pak se často řeší zbytečné věci. Prostě, když se někomu něco nelíbí, tak by si to měl vyříkat nejdřív s tím druhým. Lidi by si měli problémy řešit nejdřív a především mezi sebou. A co vy osobně, snažíte se s kolegy naplňovat tohle pravidlo? Já si myslím, že všichni, co tady spolu děláme, pracujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.


V práci jsem spokojená, teď už jen být babičkou Kdy jste do Strojíren POLDI nastoupila? Od svých patnácti let jsem si na dílně prošla téměř všechno. Začínala jsem jako poslička u pana ředitele, potom jsem jezdila na destě a od sedmnácti už plně pracuji v provozu. Dalo by se říct, že po mateřské dovolené jsem si prošla celou dílnu! Nevyhnul se mi žádný stroj, vyzkoušela jsem všechno od první linky až dozadu. Od fréz, přes úpravy, až po vrtání klik.

držely ve Strojírnách, dokonce i přečkaly krizi. Nikdy bych neměnila a nikdy bych odtud neodešla. Tato práce mě prostě baví a dělám ji ráda, ať už pracuji na kterémkoliv stroji. Také vedení mi vždy vyšlo vstříc. Náš vedoucí je zlatý člověk. Asi si pobrečím, protože letos odchází... A co manželské páry přímo ve Strojírnách? Těch tady je! I já jsem si našla manžela tady. Teď pracuje u městské policie, ale začínal v Poldovce hned po vyučení. To víte, já tehdy zavážela s vozíky a on je opravoval (smích). Začali jsme spolu chodit a za devět měsíců jsem se vdávala. Musím říct, že takové manželství ve fabrice nebylo vůbec na škodu. Práci jsme si domů nenosili a perfektně to klapalo a klape až dodnes. V únoru jsme slavili výročí – jsme spolu dvacet devět let!

A dnes jste zakotvila kde? Momentálně pracuji na evolventním drážkování. To vyfrézuji na předním konci hřídele. Není to fyzicky náročná práce, jde spíš o to, abych dokázala operaci pořádně ohlídat. Musím být bdělá a ve střehu. Takže nezáleží na tom, zda stroj obsluhuje muž nebo žena? Na první pohled to samozřejmě vypadá jako chlapská dřina – velké mašiny, hluk dílny, olej a velké kusy oceli. Ale já si myslím, že na tom vůbec nezáleží. Dokonce bych řekla, že jsou někdy ženy pečlivější, dávají si více záležet. Ale zase jak které. Zkrátka si myslím, že na pohlaví nezáleží. Kolik žen s vámi na dílně pracuje? Je nás tu asi třetina, což mi vyhovuje. Jsme šikovný holky, ale upřímně, kdyby tu byly samé ženské, tak to taky nedělá dobrotu! Chlapi jsou potřeba, tvoříme pak dohromady lepší kolektiv. Holky se spolu snadno pohádají třeba kvůli hlouposti, to chlapi ne. Myslím, že nás naučili nebrat tyhle konflikty vážně a zase se rychle usmířit. Vždyť vlastně o nic nejde. Ale kromě ženského hašteření jste dobrý kolektiv? Skvělý, nemůžu si stěžovat! Jsme opravdu dobrá parta. Rády zajdeme na pivo nebo se navštěvujeme. Byly i časy, kdy jsme chodily hned po práci na diskotéku a z diskotéky rovnou do práce (smích)! Byly jsme mladé a zvládaly to úplně lehce, dnes už ani nevím jak. A celou tu dobu jsme vy-

Vidíte nějaký rozdíl mezi vaší ,,partou” a nově nastupující generací? Mladé holky, které začínají pracovat ve Strojírnách, jsou trochu stydlivější. Řekla bych tak trochu samy pro sebe. Je to asi jejich věkem a taky dobou, která je dnes individuálnější. Ale nemáme žádný problém, rády si s nimi popovídáme a prohodíme pár slov. I s mladými kluky samozřejmě :-).

S Věrou Vydrovou z provozu divize Hřídele jsme si povídali o tom, jak se žije ženám mezi stroji. Není nakonec omyl vnímat práci ve strojírnách jako ryze mužskou záležitost? A kdo je šikovnější?

Je nějaké místo, kam si chodíte odpočinout? O víkendu si s manželem užíváme klidu na naší chalupě v Sykořici kousek od Kladna. Chodíme na túry, výšlapy, celý rok máme co dělat! Nejlepší je, když přijedou naši kluci. Staršímu je dvacet osm. Vyučil se lakýrníkem, ale bohužel ho to nebaví, takže teď jezdí se služebním autem a doplňuje automaty na kávu. Mladšímu je dvacet tři. Udělal si obchodní maturitu a pracuje u Vodafonu. Ráda jim vařím, ale hlavně se těším na to, že je budu mít zase okolo sebe, jako když jsme ještě bydleli všichni spolu. Je těžké si zvykat na to, že vám děti najednou vyletěly z hnízda. Už abych byla brzo babičkou! Kluci tvrdí, že mají ještě času dost, že si chtějí užívat a cestovat. A já jim odpovídám: vždyť si užívejte, já budu hlídat :-)! 7


Odpracovaná léta ve Strojírnách POLDI:

Blahopřání k životnímu jubileu

Poděkování a odměna za věrnost Děkujeme za věrnost a práci ve Strojírnách POLDI zaměstnancům, kteří oslaví 15leté nebo 35leté pracovní výročí v prvním čtvrtletí roku 2011.

Jméno Zmátlová Božena Kučera Zdeněk

35 let Útvar OŘJ CÚ

15 let

Jméno Chovanec Miroslav Kindlová Jana Dluhoš Vladimír Doksanská Monika Jiruš Vladimír Štěpánek Josef Valjentová Stanislava

Útvar Rd DH CÚ DH DH DH DH

měsíc/rok nároku leden / 2011 únor / 2011

měsíc/rok nároku leden / 2011 leden / 2011 leden / 2011 únor/ 2011 březen/ 2011 březen/ 2011 březen/ 2011

Personální údaje V oblasti řízení lidských zdrojů jsme byli v důsledku zhoršené ekonomické situace a ve snaze o udržení produktivity práce v průběhu roku 2010 nuceni ke snižování stavu zaměstnanců.

Stav zaměstnanců k 31. prosinci 2010: PD ND THP celkem

240 165 112 517

Poznámka: PD – přímý, výrobní dělník ND – nepřímý, režijní dělník THP – technicko-hospodářský pracovník

8

45 let

60 let Příjmení Churánek Haklička Čermák Čulíková Fajtl Vela Kopta

Jméno Václav Zdeněk Vladimír Jana Jindřich Čeněk Václav

Příjmení Urbanová Landecká Krupcová Vrábelová

Jméno Věra Božena Libuše Věra

Příjmení Franěk Zobina Burián Pichlová Rohlena

Jméno Jaroslav Jiří Miloš Zdeňka Jiří

Úsek DH DH DVaN DH DVaN Údržba DH

Příjmení Hanzl Miškovská Mareš

Jméno Josef Lenka Václav

Příjmení Roubalová

Jméno Martina

Příjmení Pustina Starý Schaffer

Jméno Jan Martin Marek

Úsek DH Fum DH

40 let Úsek DH

55 let Úsek DH DH DH DVaN

35 let Úsek DH DH DH

50 let Úsek Údržba DH DH DH DVaN

Legenda: VaN-Válce a nástroje OŘJ-Odbor ředitele jakosti DH-Divize Hřídele Fi-Informatika IT CÚ-Centrální údržba

DVaN-Divize Válce a Nástroje Fp - Finanční plánování F - Finanční ředitel Řpr -Referent propagace Rd - Zasílatelna Fum - Finanční učtárna mzdová

PROFESNÍ STRUKTURA THP SPOLEČNOSTI vedení společnosti výrobně-technická činnost obchodní činnost ostatní administrativně-technická činnost

počet zaměstnanců 12 52 8 40

podíl v % (k celk. počtu zam.) 2,32 10,06 1,55 7,74

VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA ZAMĚSTNANCŮ základní vzdělání vyučení úplné střední odborné vysokoškolské ostatní (gymnázium, střední odborné)

počet zaměstnanců 77 311 94 23 12

podíl v % 14,89 60,15 18,18 4,44 2,32

VĚKOVÁ STRUKTURA ZAMĚSTNANCŮ do 20 let 21 – 30 let 31 – 40 let 41 – 50 let 51 – 60 let nad 60 let

počet zaměstnanců 4 46 91 145 193 38

podíl v % 0,77 8,90 17,60 28,05 37,33 7,35

STRUKTURA DLE POHLAVÍ muži ženy

počet zaměstnanců 367 150

podíl v % 70,99 29,01

Poznámka: výrobně-technická činnost = technologie, konstrukce, kontrola jakosti, referenti nákupu, kooperace, mistři, výrobní plánování, servis Pajdlhauser Vladimír Vedoucí personalista


Neumím být ras

Jaká je vaše pozice? Jsem ekonom, plánovač výroby. Od šéfa výroby dostávám měsíční grafikon se zakázkami, které by se v tom měsíci, v daném množství a v termínu, měly vyrobit, aby byl zákazník maximálně spokojený. S kolegyní připravujeme k jednotlivým zakázkám podklady, výrobní kartony, které odcházejí do dílny, aby mistři v dílně věděli, kolik kusů mají vyrobit na tu kterou zakázku. Takže jsme vlastně prostředníkem mezi plánem výroby a samotnou výrobou. S kolegyní v kanceláři pracujete na stejných úkolech? Možná jednu dvě práce máme odlišné, ale vzájemně se zastupujeme o dovolených, při nemoci, takže o své práci navzájem víme. A kdy jste do Strojíren přišla? Nastoupila jsem v 18 a půl letech hned po ukončení střední průmyslové školy. I po návratu z mateřské dovolené, kdy to ve strojírenství nevypadalo dobře, jsem měla možnost se vrátit na to místo, které jsem opouštěla. Takže jsem věrná podniku, jsem tu přes dvacet let. Neměnila bych. Pracujete na počítači. Když jste nastupovala, počítače byly v plenkách. Jak se vaše práce v průběhu času měnila? Teprve druhý rok se pracuje s operačními systémy Helios. Předtím jsme pracovali v MS DOS, všechno se muselo po změně na Helios předělat, všechny tabulky, tiskopisy. A ještě před DOSem jsme všechno vypisovali na psacích strojích, všechny soupisy zboží, všechny výrobní karty… Ještě tady v kanceláři jeden psací stroj máme jako památku.

Ekonomka Štěpánka Kroupová z divize Válce a Nástroje ve své kanceláři plné kytek vypadá jako křehká žena. Strojírenství a techniku má ale pod kůží, pochází z poldovácké rodiny a kromě detektivek čte ráda také technické výkresy.

Podíváte se z kanceláře i do výroby? Ano, hodně chodíme i do dílny, domlouvat se s mistrem, když něco sháníme, nebo když zákazník požádá o zkrácení termínu. S kolegyní chodíme i na balírnu pro informace, jak daleko je zabalení výrobku, abychom mohly vystavit předávací papíry s tím, že zboží odvážíme z dílny. A pak už jde poštou k zákazníkovi.

Co vás na vaší práci těší? Jsem ráda, když můžu být v kontaktu se zákazníkem a ráda vyjdu lidem vstříc. Mě moje práce celkově baví, a není to žádné klišé. A baví mě už 20 let. Najde se něco, co vás na práci nebaví? Někdy se dostáváme do třenice. My požadujeme po mistrovi, aby některou zakázku uspíšil. On toho má víc a stojí před rozhodnutím, kterou zakázku upřednostnit. Která je důležitější? A to se pak někdy i střetneme a dohadujeme se. Nakonec se ale vždycky dohodneme. Jak vám jako ženě přirostlo strojírenství k srdci? Jsem z Kladna, vystudovala jsem střední průmyslovou školu, strojírenství máme u nás v rodině snad v krvi. Už dědeček byl strojař a táta taky. Sice nejsem přímo konstruktér nebo technolog, ale když s objednávkou přijde výkres, ráda ho přečtu a rozumím tomu. Zůstane rodinná tradice zachována? Moje třináctiletá dcera tohle nezdědila, bojuje s technickými předměty. Má sen, že by chtěla být učitelkou v mateřské školce. Takže rodinná tradice se asi přeruší. Čemu se ráda věnujete ve volném čase? Můj volný čas spolkne převážně rodina a právě dcera. Ta propadla jezdectví, což byl i můj dětský sen. Paní trenérka se mě dokonce ptala, jestli bych si to nechtěla taky zkusit, ale už je na to asi pozdě... Jinak strašně ráda čtu, kriminálky a romány, a ráda cestuji. A máte nějaký cestovatelský sen? Loni jsme si vybrali skvělý zájezd - napůl cestování, napůl odpočinek u moře - a podařilo se nám vidět velký kus Itálie. Bylo to sice náročné, ale krásné. Nejsem člověk, který by vydržel 14 dní ležet na pláži. Ráda bych zase naplánovala něco podobného, strašně se mi líbí Francie, takže doufám, že přemluvím manžela.

A když jdete ,,kontrolovat” do dílny, umíte být ras? To ne, přísná já být neumím! Máme hodné mistry, vždycky se radši domluvíme... 9


KRÁSNÁ POLDI – Život Leopoldiny Wittgensteinové

Leopoldina Kalmusová před sňatkem

Kdo byla ta, podle níž pojmenoval Karl Wittgenstein roku 1889 čerstvě založenou kladenskou huť? Většinou víme jen to, že jde o zkratku křestního jména jeho manželky Leopoldiny a že souvisí s profilem ženské hlavy v logu společnosti. Trochu málo na takovou proslulost… Co lze říci o jejím původu? Narodila se 14. března 1850 v dobře situované rodině, která dokazovala, že v habsburské monarchii rozhodně nevládly antisemitské předsudky. Její otec Jakob Kalmus byl potomkem jedné z prominentních pražských židovských rodin a matka Maria, rozená Stallnerová, dcera bohatých rakouských pachtýřů, zase vyrostla v katolickém prostředí. Leopoldina dostala dobrou výchovu, slušné 10

vzdělání, víru zvolila po matce a dorostla v malou pohlednou tmavovlásku s velkýma, trochu naivníma očima, které v průběhu roku 1873 upoutaly o tři roky staršího mladíka s mužným knírem. Bezpochyby se tak stalo v Eichwaldu (dnes Dubí) u Teplic, kam přišel šestadvacetiletý Karl Wittgenstein teprve nedávno, a nejspíš je navzájem představil jeho švagr Paul Kuppelwieser, ředitel právě dokončované Teplickém válcovny a bessemerovny. Karl nebyl jen Paulovým příbuzným, ale i zaměstnancem, ještě nedávno kresličem plánů výstavby, který postoupil na místo šéfa údržby a poté šéfa slévárny. Leopoldina Kalmusová milovala hudbu, měla pro ni cit i nadání a navzdory mládí z ní vyrůstala skvělá pianistka, což Karla, jenž tento nástroj slušně ovládal, přivádělo na společenských večírcích ke stejné klávesnici a blízko ní. Bezpochyby ji zaujal nejen vzhledem a chováním, ale i vitalitou, cílevědomostí a v neposlední řadě zkušenostmi ze světa, neboť to byl v letech jinošských bouřlivák, který uprchl z vídeňského domova až do Spojených států. Živil se tam víc než rok všelijak, jako číšník, lodník, muzikant v kabaretu či soukromý učitel, a i po kajícném návratu měnil jedno zaměstnání za druhým, než našel to, kde byl ve svém živlu. Paul Kuppelwieser mu otevřel dveře do světa průmyslu, dal Karlovi šanci podílet se na zrodu moderního podniku, trochu jej přitom nechal ochutnat svět velkých obchodů a mladý muž, jehož nestálost rodinu dost trápila, pochopil, že tohle jsou věci, které jej fascinují. Roku 1873 už byl z Karla Wittgensteina seriózní, nadějný muž s příjmem, opravňujícím k založení rodiny, jinak by Kalmusovi dvoření jejich dceři nepřipustili. Ta k jeho pozornostem nezůstala lhostejná a oba zamilovaní se 12. září 1873 zasnoubili. Leopoldinini rodiče měli jistě dvojnásobnou radost, třiadvacet let jejich dcery naznačovalo, že na vdavky má podle tehdejších zvyklostí nejvyšší čas. Snoubenec navíc představoval dobrou partii, neboť jeho otec byl vážený podnikatel na poli agrární ekonomiky a matka pocházela z vlivné

vídeňské bankéřské rodiny Figdorů. I Karl měl ostatně židovské předky; pokřtít se nechal teprve jeho děd. Svatba se konala 14. února 1874, přičemž Karl si ponechal protestantské vyznání a Leopoldina katolické. Okázalý obřad proběhl na den svatého Valentýna (což byl možná záměr, neboť s oním svátkem zamilovaných

Karl a Leopoldina, podoba s ochrannou známkou je nápadná

se mohl Karl seznámit v USA) ve svatoštěpánské katedrále ve Vídni. Novomanžel dostal svatební dar v podobě povýšení na provozního inženýra s velmi slušným platem zhruba 1200 zlatých ročně, jenže o toto místo už na podzim přišel. Vlastně z něho odešel sám kvůli rozepřím dvou skupin vedení hutě, v nichž hájil názory svého švagra, mohl ale počítat s návratem, až se spory vyřeší. V prosinci téhož roku se Wittgensteinovým narodilo první dítě, dcerka Hermine, které říkali Mining, a v létě roku 1776 holčička Dora, ta však zanedlouho zemřela. O rok později přišel na svět Hans (Johannes), pak (1878) Kurt…

Leopoldina s dcerkou Mining

Roku 1876 se Karl Wittgensten, žijící zatím ve Vídni a zaměstnaný v jedné inženýrské kanceláři, vrátil s velkou slávou do Teplic, ne už jako provozní šéf, ale jako obchodní ředitel (se sídlem ve Vídni) a člen ředitelské rady. Tady začal jeho pozoruhodný a dramatický vze-


stup, který vedl do čela teplické hutě, k ovládnutí Pražské železářské společnosti, získání České montánní společnosti a nakonec k vlastnictví Alpské montánní společnosti, což z něho učinilo doslova ocelářského krále celé předlitavské části habsburské monarchie. Paní Leopoldina se nám během této skvělé kariéry ocitla poněkud v pozadí a vlastně o ní víme jen podle dat narození dalších dětí, Lenky (Helene) roku 1879, Rudolfa roku 1881, Grety (Margareth) o rok později, Paula roku 1887 a nakonec Ludwiga, řečeného Lucki, což bylo jen měsíc před založením Poldiny hutě. Za zmínku rozhodně stojí, že z tohoto chlapce vyroste muž, který je dnes považován za jednoho z největších filosofů západu 20. století. Nutno v souladu se vzpomínkami, které sepsala Hermína Wittgensteinová, poznamenat, že paní Poldi nebyla nejvzornější matkou a péči o výchovu dětí přenechávala jak guvernantkám či receptorům, tak nejstarší dceři. Ta se jim věnovala s láskou a do jisté míry zasvětila péči o ně celé mládí. Leopoldinu podle kusých zmínek zajímaly především dvě věci, její manžel, pro kterého vytvářela to nejlepší zázemí, jaké si lze představit, a hudba. V době, kdy ve Vídni obývali rozlehlý (a dnes neexistující) dům na Alleegasse (dnes Argentinerstrasse), běžně nazývaný Palais Wittgenstein, zde vedla hudební salon, proslulý koncerty. Odehrávaly se podle počtu návštěvníků buď v hale, nebo v hudebním sále, nejhonosnější místnosti celého paláce. Byly zde dvě křídla a varhany, stěny zdobily vzácné tapiserie a všemu dominovala Beethovenova busta od tehdy proslulého německého symbolisty Maxe Klingera. Přicházeli sem slavní hudebníci i skladatelé, Johannes Brahms, Gustav Mahler, Alexander Zemlinsky… K rodinným přátelům patřili Schumann a Leopoldina i její manžel mecenášsky podporovali Mahlera, Casalse, Waltera či Ravela. Nutno ovšem dodat, že péči, již Leopoldina odepírala svým dětem, na druhé straně věnovala vlastní zestárlé a nemohoucí matce. Bohatství asi není recept na štěstí, neboť dcera Hermine o paní Poldi poznamenala: „Nerozuměli jsme jí a ona příliš nechápala svých osm dětí, které přivedla na svět. Navzdory humanitární lásce vypadala, že se v lidech nevyzná.“

A Gretl jako by k tomu dodala: „Smysl mojí matky pro povinnost mi nebyl příjemný a ustavičně rozrušená povaha, pokoušela mou trpělivost. Byla neustále vystresovaná a nervózní.“ Je to načrtnutý portrét neurotické ženy, trápené mnoha migrénami a z této letory plynoucími chorobami.

Karla Wittgensteina Leopoldina přežila, i když jako by ztratila půlku toho, co jí zajímalo; stáhla se do ústraní a k hudbě. Zemřela 3. června 1926. Osudy Leopoldininých dětí by byly námětem na další a z velké části neveselý příběh, neboť dva z mužských potomků spáchali sebevraždu. Pokud šlo o dívky, nejstarší Hermina zůstala neprovdaná. Helena se vzala lékaře Maxe Salzera a z jejího syna se stal vynikající muzikolog. Nejmladší Margareth se provdala roku 1905 za Jeroma Stonborough a rok předtím tuto vysokou krásku vymaloval Gustav Klimt; jím vytvořený obraz je dodnes jednou z největších ozdob nové Pinakotéky v Mnichově. Jiří Kovařík

Ochranná známka z roku 1908

Po paní Leopoldině pokřtil Wittgenstein, jak jsme řekli na počátku, huť, již se skupinou svých obchodních přátel v květnu roku 1889 založil. Dne 18. července 1893 pak nechal patentovat obrazovou ochrannou známku, která jméno zdůraznila. Tvořil ji ovál (původně ne modré, ale zelené barvy) s profilem ženské hlavy a s pětipaprsčitou hvězdou, symbolem lidského umu, nad hlavou. Vyobrazení, jak bylo přiloženo v rejstříku Obchodní a průmyslové komory v Praze, nevypadalo právě reprezentativně, a později, nejspíše kolem roku 1908, se výtvarně změnilo. Profil hlavy nyní představoval elegantní linku s výrazně secesním účesem, který nápadně (a nejspíš záměrně) připomínal podobu paní Poldi, kterou známe z fotografií, leč tato kresba vydržela jen zhruba do roku 1919, kdy získala tvar známý dodnes.

Výřez Klimtova obrazu Margareth Wittgensteinové Leopoldina ve stáří

11


Kladenské hokejistky přivezly zlato zpoza oceánu na Olympijském stadionu. Bylo to zároveň jediné utkání, které prohrálo 1:0. Hned po zápase následovalo slavnostní zahájení turnaje v Hotelu Executive Plaza. Prvním soupeřem Kladna byl tým Nortshore Avalanches, který Kladno hladce porazilo 15:1. I přes vysoký výsledek byly všechny hráčky překvapeny, jak dobře a rychle soupeř bruslil. Pak tým sehrál utkání proti Kelowna Jr. Rockets, ve kterém opět zvítězil 4:1. V posledním utkání ve skupině se hrálo proti Tri Cities Predators – a opět drtivé vítězství 13:1 a postup do semifinále, ve kterém se po urputném boji podařilo vyhrát 2:1. Finále tak bylo skutečností. V závěrečném zápase Kladno hrálo proti známému soupeři Kelowna Jr. Rockets a nakonec vyhrálo 4:1. Celkové vítězství ve skupině Midget Tier 1 bylo doma, tedy na Kladně! Strojírny POLDI se budou i letos sponzorsky podílet na podpoře vicemistryň České republiky HC 2001 Kladno a budou držet palce, aby také v aktuálním ligovém ročníku Kladeňačky konečně dosáhly na 1. místo…

Největší turnaj ledního hokeje žen v historii tohoto sportu, Wickenheiser International Women´s Hockey Festival 2010, vyhrály v Kanadě ve své kategorii hráčky HC 2001 Kladno. Udělaly tak na sklonku loňského roku kladenskému ženskému hokeji parádní reklamu za oceánem. V Burnaby poblíž Vancouveru pořádala turnaj dosavadní nejlepší světová hráčka Hayley Wickenheiser, která také stála za pozváním kladenského týmu. “To, že se prosadil až na příčku nejvyšší, byla vlastně malá senzace, vždyť na turnaji se utkalo 900 hráček z 54 týmů z USA a Kanady. Naše holky byly jediným evropským zástupcem, o to víc 12

nás jejich úspěch v kolébce hokeje těší,” popisuje Pavel Novák ze Strojíren POLDI, otec Lucie, jedné z výrazných hráček HC 2001 Kladno. Cestu za vítězstvím popisuje Kateřina Flachsová na serveru www.zenskyhokej.cz: Kladno hned druhý den po svém příletu sehrálo exhibiční utkání s Richmond Ravens

číslo Ženy v POLDI

Recommend Documents