Číslo 9 * 2009 * cena 0 Kč Tento trampský – vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin
1
Vítr číslo 9
strana č. 2 NOVÉ CD 2009 - BG K POSLECHU HAZARD | Dlouhá pouť LILLY DRUMEVA | Lovin´ You KŘENÍ | Lucky man PAVLÍNKA JÍŠOVÁ | Blázen tančí dál Zdroj: Bluegrassová asociace ČR. - VLČICE -
Přejeme Vám šťastný Nový rok 2010 plný krásných vandrů a toulek, zábavného sjíždění řek, pohodových potlachů, slezin a jamů. A hlavně spokojených návratů domů. Krásné pohodové čtení a za rok jsme tu zas :-)
ZVADLO COUNTRY VŠEMILY Festival trampské, bluegrassové a country hudby 29.srpna 2009, od 13.00 hod do 24.00 hod, Album – Chomutov, Burizon – Ústí n.L, Lusatian Grass – Česká Lípa, Modrotisk – Jablonec n.N, Nová Sekce - Praha, Womacklee - Praha, Riding Hoppers – Ústí n. L., Nonstop Liberec, Péráci - Děčín, Taxmeni – Praha, Náplava – Ústí nad Labem - Redakce –
Vaše redakce
Obsah, Zpravodaj Poezie z mechu Putovní známky Nový Zéland Naučnou stezkou Toulky světem – Řím Putování Tolštejnským panstvím Tramp před 80 lety Ať jsou šlajsny plný vody Pověsti americké Tramp Jenis Trampové na webu Z půdy Z Vašeho pera Z Vlčího kotlíku Morticiiny bylinky Náš tip na výlet Z Vlčího kotlíku - knedlíky
str. 2 str. 3 str. 3 str. 4 - 5 str. 5 str. 5 str. 5 str. 6 str. 6 str. 7 str. 8 str. 8 str. 9 str. 10 -12 str. 12 str. 13 str. 14 str. 15 - 16
Z VAŠEHO PERA... ROVERKY V OHROŽENÍ | autor: Světlonoš POVĚSTI AMERIKY | autor: Ladislav Lahoda JARO | autor: Hombré PUTOVÁNÍ TOLŠTEJN. PANSTVÍM | autor: Fairy Moc děkujeme za příspěvky! - Redakce –
SOUTĚŽE... FOTOSOUTĚŽ | Odpovědná osoba: Míňa ROZHLEDNOMÁNIE | Odpovědné osoby: Míňa a Frenky Z VLČÍHO KOTLÍKU | Odpovědná osoba: Vlčice Téma z č. 1 – Utopenci 100x jinak – Uzavřeno v č. 7 Téma z č. 2 - Bramborák 100x jinak – Uzavřeno v č. 8 Téma z č. 3 - Knedlík 100x jinak – Uzavřeno v tomto č. Téma z č. 4 - Guláš 100x jinak Téma z č. 5 - Kuře 100x jinak Téma z č. 6 – Bábovka 100x jinak Téma z č. 7 – Marináda 100x jinak Téma z č. 8 – Žemlovka 100x jinak Téma tohoto čísla – čokoláda 100 x jinak
UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA:
KONTAKT NA REDAKCI: Vlčice:
[email protected] Frenky:
[email protected] Míňa:
[email protected] Merlin:
[email protected]
1. 11. 2010 Rádi uveřejníme Váš příspěvek. Moc děkujeme. Piš, piš, piš nebo tě sní myš ☺ Tento časopis lze také nalézt na www.magica.cz
Vydáno: prosinec 2009, nákladem 10 ks Sestavila: Vlčice, grafika: Vlčice, korektura: FOX
2
Vítr číslo 9
strana č. 3
Putovní turistická známka Ahoj, nadprodukcí básní rozhodně netrpím a taky nechci moc dávat do světa ty z osobní telecí doby vandrácké a tak vás vyzývám, pošlete na redakční mail něco použitelné. Bát se nemusíte, zaručeně budete zveřejněni. :-) -Frenky-
Toulavá Než promění se kapky deště v zahalenou tvář ty zastavíš mně počkej ještě a střípky krve padnou zlehka na oltář pak uchopí tě rukou kleště až smýkneš sebou slabá v závrati holubi se nebe dotknou tam někde v lese za tratí............. - F. 13.12.94 -
Hledání Martin na koni k spánku uléhá co poznáš květin na rány života kukačka ptákům svou bolest vylévá do hnízda cizího svým křídlům volnost dá. Všech lidí křídla jsou hluboko pod zemí a lidské skutky jsou daleko v svědomí nad ránem upito z kalichu hořkostí první byl na kuráž posledním zvyklost zní ( po kapkách přetékal byl cítit hořkostí ). Své čáry života hledáme na mapách mnohý však rukou svou na štěstí nedosáhl z očí si vyčteme ospalé pohledy nalep na ně známky a vhoď je do vody. Jak láhev se psaním s pustého ostrova vhodí se do moře a odliv zprávu dá.
Je umisťována na dobu jednoho roku na jedno ze stávajících známkových míst. Sběratelsky cenná známka je dávána zdarma při zakoupení Turistické známky.
Historie Putovních turistických známek Rok 2009 Motivem známky je MEZINÁRODNÍ ROK ASTRONOMIE. Umístěna byla na No.779 Lucký vrch Rok 2008 Motivem známky je Euroregion Elbe - Labe. Umístěna byla na No.773 Tiské Stěny Rok 2007 Motivem známky jsou Bílé Karpaty - Tvarožná Lhota. Umístěna byla na No.1192 Muzeum Oskeruší Tvarožná Lhota Rok 2006 Motivem známky je pověst o čertovi, který tam při stavbě mostu nechal hromady kamení. Umístěna byla na No.27 Zdobnice Rok 2005 Motivem známky bylo 100 let od narození Jana Wericha. Umístěna byla na No.484 Zámek Milešov Rok 2004 Motivem známky bylo 10. výročí mezinárodního roku rodiny OSN. Umístěna byla na No.184 Luž
- Pan Dobeš 4/94 -
S výstrojí u vody Roním krokodýlí slzy Kde jsi má lásko Vrať se mi brzy Opatrně našlapuju domove Abych neporanil tu představu Jak jsme ty a já v domově Ty tkáš u splavu A já sic gauče ještě nejsou Štípu dříví na věčný oheň Jsme oba jak slunce záře Posetí travou Netřeba hledat žádné lidské opraváře V té trávě zas vášně planou To vše domove, má Uesko Mé mrtvé dítě A já zas Roním krokodýlí slzy Kde jsi má lásko Vrať se brzy… Frenky pro Hanku
Rok 2003 Motivem známky bylo výročí 25. let Specifické turistiky zdravotně postižených, organizované ve spolupráci Klubu českých turistů a Českého svazu tělesně postižených sportovců. Umístěním na No.79 Rabštejn jsme se snažili podpořit také tuto horskou chatu, která v loňském roce vyhořela a její rekonstrukce byla dokončována. Rok 2002 Motivem bylo otevření české části Svatojakubské cesty, kterou se Klub českých turistů připojil ke středověké poutní cestě. Navázal na německou, francouzskou a španělskou větev, jejichž cílem byly Santiago de Compostela a Finis Terrae na Atlantickém pobřeží. Tato známka byla k mání na Turistickém známkovém místě No.95 Hrčava, Beskydy. Rok 2001 Motivem bylo celoevropské setkání turistů v Bruselu - Eurorando 2001. Byla umístěna na Známkovém místě No.72 - Krušné hory Komáří Vížka, horský hotel. Rok 2000 Reflektovala založení nového Národního parku České švýcarsko. Byla umístěna na Známkovém místě No.61 - Šumava - Modrava. Zdroj: www.turisticke-znamky.cz -Vlčice-
30.3.2009
3
Vítr číslo 9
strana č. 4 Ani já jsem neodolal a zaplatil si vyjížďku na koňském hřbetě kousek od města, v půvabném Cardrona valley. Také je to ideální místo k výletu na Milford sound, mořskou zátoku asi 280 km vzdálenou, kam se musí jet velkým obloukem a která je vyhlášená svou divokou nepřístupnou krásou. Bohužel tam asi 300 dní v roce prší a tak je skutečně štěstí, když vyjde počasí a slunce ozáří četné zátoky a rozeklané útesy. Nedaleko Qeenstownu se nachází zlatokopecké městečko Arrowtown, kde si člověk skutečně připadá jako před sto lety a přitom město kypí životem, má spoustu stálých obyvatel a není jen turistickou atrakcí. Jen ta stylová hlavní třída lemovaná zaparkovanými auty trochu kazí romantické představy o zašlé slávě města. Cestování po ostrově je poměrně jednoduché i pro osamělého cestovatele s nepříliš naditou peněženkou. V oficiálních cestovních kancelářích I-site se dají zamluvit místenky v tzv. Shuttle busech, což je většinou 12-ti místný Ford Transit, které jezdí po celém ostrově a za rozumné peníze. Jejich řidiči dokonce zastavují na zajímavých místech a v rámci přestávky vám ukáží přírodní zajímavosti, okolo kterých by jste jinak bez povšimnutí profrčeli. Opravdu osobitý přístup a přátelská atmosféra, tak vlastní Novozélanďanům, se odráží i na náladě cestujících a tak člověk často zabředne do rozhovoru s ostatními cestovateli a vyměňuje si zážitky i praktické tipy. Místenky jsou na jméno a lze je zakoupit i chvilku před odjezdem autobusu, jen to musí pracovník kanceláře vytelefonovat. Dokonce se mi stalo, že jsem čekal na špatné zastávce a řidič si pro mě zašel z místa, kde na mě čekali a kam jsem ze zastávky neviděl. Což byla klika, neboť další spoj jel až druhý den a bez místenky by mě taky nemusel vzít. Využil jsem cestu po západním pobřeží, rozdělil jsem si ji do dvou částí a po konzultaci s pracovníky informační kanceláře se rozhodl pro krátký trek na chatu Welcome Flat, nacházející se na poměrně známém Copland treku. Trasa vede nádhernou krajinou podél řeky, jejíž přítoky se často musejí přecházet přes visuté lávky. Treky na Zélandu mají každý své jméno a jsou různě náročné.Nejsou výjimkou ani několikadenní trasy a na nejoblíbenější z nich si člověk musí zarezervovat místo v chatách i několik měsíců dopředu. Chaty jsou většinou spartánsky zařízené, s místem k přespání, k uvaření jídla, čisté a útulné a občas tam bývá i správce, který pomůže a poradí. Já jsem si rezervoval místo v chatě už v Qeenstownu, po naplnění kapacity by teoreticky neměl na trek nikdo jít, ale většinou se dá spát ve vlastním stanu v blízkosti chat. Na chatě Welcome Flat bylo skvělé, že kousek od ní byla termální jezírka s báječnou horkou vodou, kde si člověk po náročném dni nádherně odpočinul. Svůj druhý trek jsem si užil v národním parku Abel Tasman, který je prý nejhezčím národním parkem na celém Zélandu. Trasa vede podél pobřeží, lemuje zátoky, stoupá a klesá v hustém lese a každou chvíli se cestovateli otevírá nádherný pohled na pláže a zátoky. Některá místa se dají projít jen při odlivu a i tak se musí trochu brodit. Mě bohužel celé dva dny mého putování lehce pršelo a tak byl zážitek jen poloviční. Ale i tak to stálo zato. Po návratu zpět do Christchurch jsme si s Pacinou udělali výlet do míst, kde se natáčela část filmu Pán prstenů. To je na Zélandu velký byznys, prodávají se upomínkové předměty, pořádají výlety do vesnice hobitů a dají se koupit mapy s vyznačením všech míst, kde se natáčelo. My jsme si zajeli po dlouhé prašné cestě do poměrně opuštěného místa, kde se tyčí skála, na které je ve filmu sídlo krále Rohanů, Edoras. Téměř nic tam nezůstalo, ale měli jsme štěstí a potkali jsme učitele z nedalekého městečka, který nám vyprávěl, že stavba byla zmenšená a mnoho místních dětí bylo najato jako kompars
Nikdy jsem neměl touhu nějak zvlášť moc cestovat. Stačily mi české luhy a háje, pro trochu větší rozhled pak slovenské Tatry. Po otevření hranic jsem si oblíbil italské Dolomity a rakouské Alpy, které mě fascinují dodnes a nepřestávám se tam vracet. Nicméně byla jedna země, která mě přitahovala a zůstávala ve mně uhnízděná jako místo opředené mýty o kráse a divokosti, azurového moře a zasněžených vrcholků, místo, kam se asi nikdy nepodívám, ale přesto mě bude stále přitahovat. Nový Zéland. Když jsem plánoval cestu do Austrálie, říkal jsem si, že by bylo hezké podívat se taky na Nový Zéland, ale měl jsem plnou hlavu starostí s tím, jak budu přežívat za mořem a na nějaké konkrétní plány nebylo místo. Ovšem v polovině mého pobytu v Sydney jsem si musel přebukovat letenku na nějaký konkrétní datum a zařídit prodloužení víza a tak jsem se v té době pevně rozhodl, že si tu svou vysněnou zemi nenechám ujít. Začal jsem shánět informace, společníky na cestu a vhodný let. V té době na Zélandu žila má kamarádka Pacina a tak jsem se s ní dohodnul, že část pobytu strávím u ní v Christchurch a měl jsem tak zároveň postaráno o bydlení v první den a také konkrétní informace o zemi a možnostech cestování. Před odletem jsem si naplánoval cestování po Jižním ostrově a nějakou tu orientační trasu, domluvil se na společné cestě se spolužákem z Rakouska a začal se těšit :o). Chtěli jsme si pronajmout si v Christchurch auto a vyrazit směrem k jezeru Tekapo, odtamtud do Queenstownu, podniknout malý výlet tam a zpět na jedno z nejnavštěvovanějších míst Zélandu Milford Sound a poté podél západního pobřeží někam nahoru, už bez konkrétních plánů. Nu, celkem vše vyšlo, jen s tím společníkem se to nějak zvrtlo. Třetí den cesty mi v rozpacích oznámil, že se musí na den vrátit do Christchurch, jelikož má nečekaně domluvený pracovní pohovor. A že se další den vrátí a budeme pokračovat. Nevrátil se. Ve městě upadl, zlomil si ruku a já osaměl v malém městečku jménem Greymouth.A tak jsem se vydal na další cestu sám a zjistil jsem, že to bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Mnohem víc a snáz jsem se totiž seznamoval se stejnými cestovateli jako já na cestách a v backpackerech a poznal spoustu príma lidí z celého světa. Svou cestu jsem začínal v Christchurch,což je největší město jižního ostrova. Je vystavěné v typickém anglickém stylu, s nádhernou katedrálou na náměstí. Všudypřítomný cestovní ruch se zde odráží v nesčetných obchodech se suvenýry, kavárnách a restauracích.Půjčení auta také není žádný problém, jen si člověk musí zvyknout na jízdu vlevo, což v městském provozu není zas tak hrozné, prostě se jede v koloně s ostatními auty.Na Novém Zélandu je skvělé, že stojíte u moře a koukáte na zasněžené vrcholky třítisícových Jižních Alp. Z Hristchurch je to jen pár hodin jízdy k úpatí hor, jezerům Tekapo a Pukaki, či do horského střediska Mt.Cook, odkud se dají podniknou hezké tůry mezi kopci až k jezeru Tasman s báječným výhledem na nejvyšší horu NZ, podle které se jmenuje i již zmíněné středisko.Queenstown je další oblíbenou zastávkou cestovatelů.Je to středisko adrenalinových sportů jako rafting, bungee jumping či jet boat ride,což je divoká projížďka rychlým motorovým člunem mezi soutěskami místních řek. Město je plné ubytoven různé kvality a tak ani v plné sezóně tu nebude problém s ubytováním. Je tu spousta cestovních kanceláří, kde se dají domluvit různé výlety či sportovní aktivity.
4
Vítr číslo 9
strana č. 5
Asi nejvíc se mi na cestování po jižním ostrově líbilo, že i když jsem většinou cestoval sám, opuštěný jsem nebyl. Při ubytování v bacpackeru se člověk seznámí se spoustou lidí, kteří také cestují a jsou naladěni na stejnou vlnu. Nezapomenu na nádherný večer v Greymouth, který jsem strávil na verandě hostelu v báječném rozhovoru s finským manželským párem či večer v hospůdce v Motueka při poslechu živé hudby se dvěma sestrami z Holandska. Přátelští lidé a nádherná příroda, to jsou největší dojmy, které jsem si ze Zélandu přivezl a které jsou mými vzpomínkami na tuto čarokrásnou ostrovní zemi.
ŘÍM
* Backpacker - hostel, turistická ubytovna. Většinou se spí na pokojích po 4 - 8 lidech, muži a ženy zvlášť. Najdete je v každém městečku, jsou poměrně levné a bývá tam kuchyně, společenská místnost a internet. * Domorodí Maorové - I já jsem toužil spatřit tradice a kulturu místních domorodců a tak jsem si zajel podívat se na vystoupení do jednoho z center, kde vám kromě běžného života ve vesnici předvedou i známý bojový tanec určený k zastrašení protivníka. Paráda. -Merlinhttp://casopisvitr.rajce.idnes.cz/Casopis_Vitr_09__Merlinuv_Report_-_Novy_Zeland/
V Římě je v létě vedro jako u nás v zimě, ale co to povídám. Nebudeme se zabývat globálním oteplováním, jen se snažím vás pozvat do Říma. Samozřejmě každého za své. :-) - Frenky Prostě jsem chtěl na úvod jenom říci, že je docela dobrý dorazit do Říma v lednu. Neb u nás je občas 13 stupňů pod nulou a tam chvilkami 13 nad nulou. Počasí je na prodloužený víkend docela vodvaz a tím zdaleka výhody nekončí. Dále je to při cenách lowcostů a cenách hotelů kolem centrálního nádraží Termini docela, na západní zemi, levná záležitost. Poslední výhoda pro toho, kdo chce prolejzat památky, a neprolejzat památky v Římě může akorát zatvrzelý ignorant, je taková, že turisté jsou doma po svátcích a všude je relativně volný prostor a hodinové fronty s masomlejnem na cokoliv se nekonají. Proto vzhůru do Říma. Potom mne napadá ještě jedna výhoda pro zatvrzelé cestovatele, kteří v Římě ještě nebyli, a sice v tom městě je schovanej ještě jeden stát. Asi tušíte, je to Vatikán. Nemusíte ani překročit řeku Tiberu, abyste byli ve Vatikánu, i když na ostrov na řece je pro každého Čecha záhodno dojít, neb se tam v kostele sv. Bartoloměje nacházejí ostatky slavného Slavníkovce sv. Vojtěcha. Zkrátka, kdo má k svatému stolci odpor, může navštívit ještě na jiném břehu řeky alespoň jeden ze tří kostelů, které jsou dle Lateránských dohod také součástí papežského státu. Například od nádraží Termini coby kamenem dohodil, stojí chrám Santa Maria Maggiore, který je významný pro nás rodáky od české kotliny tím, že tam jeden z papežů posvětil (hlaholil) kázání jinou řečí než latinou a byli u toho samozřejmě u nás tolik slavní bratři Cyril s Metodějem. Ten, kdo má ještě o něco víc rád Cyrila, tak ať se vydá do kostela sv. Klementa. Jaká náhoda, proč posílám neznaboha zrovna tam, řekne si odpůrce církve a určitě se mu tam nebude chtít, ale předem varuju neznalce a doporučuju vyrazit tím směrem. Neb se v tomto na pohled malém stánku bóžím nacházejí ukrytá spodní patra historie. V současnosti je pro chtivé oči pod kostelem zpřístupněno ještě jedno starší patro raně středověkého kostela s hrobem právě sv. Cyrila (ostatky jsou v kapli nad povrchem) a ještě pod ním se nachází předkřesťanské patro s modlitebnou staroperského boha Mirthy. Tak a kdo není na křesťany, antiku ani na krásné ženy na renesančních obrazech a ani trošičku na macaté ženy baroka, tak ať si dá raděj v lednu doma v hospodě pivo a počká na koupací sezonu. Řím je totiž asi 30 kilometrů od moře. Od letiště Leonarda da Vinciho se může trempíř vydat na západ, protože letiště je k moři tak akorát na půl cesty. Tzn. pro pravověrné trempy tak akorát půldenní šlapačka k vodě.
Ještědským lesem Dne 2. června 2009 byla v Tetřevím sedle pod Ještědem v Libereckém kraji otevřena naučná a prožitková stezka Hravé putování ještědským lesem. Naučná stezka začíná v Tetřevím sedle na Výpřeži pod vrchem Ještěd, odkud klesá na okraj Liberce, do místní části Ostašov-Horní Suchá, kde končí. Stezku určenou především dětem tvoří 13 interaktivních panelů s různými úkoly s přírodovědnou tématikou. Trasa zpestřená malůvkami a nejrůznějšími "hejblátky" na hraní ze dřeva seznamuje s životem lesa. Trasa je dlouhá 3 km. Na vybudování stezky se podílely Lesy České republiky, s. p., Krajské ředitelství Liberec, Základní škola Křižanská z Liberce-Ostašova a Město Liberec. Zdroj: www.naucnoustezkou.cz
Stezka loupežníka Raucha Rybniště - po červené směr Krásná Lípa na křižovatku červené a zelené značky - dále po zelené přes rezervaci Vápenka - Doubice po žluté Chřibská náměstí - po modré Horní Chřibská /sklárna/ nádraží ČD Chřibská - po červené Rybniště. Celková délka 18 km.
Tak Ahoj zase někdy, třeba v Římě…. Zdraví Frenky… Fotogalerie: http://casopisvitr.rajce.idnes.cz/Casopis_Vitr_09_-_Rim/
Bližší informace na http://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm. -Fairy-
5
Vítr číslo 9
strana č. 6
Prší? Jedeme na vodu! aneb Sedm kroků, jak si užít vodáckou dovolenou Tramp č. 20 ročník 1930 Začátečníkům se to zdá divné, ale v Česku platí, že nejlépe se pádluje, když prší. Hladina řeky se zvedne, voda teče rychleji a vlny jsou větší. Zábava je o to větší.
TRAMP PŘED 80 LETY Jak na tom byl tramping před 80 lety? Jak se dařilo trampům? Jak se trampovalo? Tramp vycházel v letech 1929 - 1931. Mezi jmény redaktorů a přispívatelů čteme mimo jiné: Géza Včelička, Irčan, Karel Melíšek, Tulák Ferry, E.E. Kisch a další. Zajímavý je postoj časopisu a jeho velký boj proti tzv. Kubátovu zákonu.
Jak na to 1. V půjčovně už asi máte zamluvenou loď. Jestli jste to neudělali před prázdninami, budete v červenci i srpnu paběrkovat. "Všechny půjčovny jedou letos naplno. Kdyby měly víc lodí, tak je všechny vypůjčí," uvádí majitel půjčovny Metuje Petr Ptáček.
SLEZINA Jak dopadla, to už jistě všichni víte. Na 400 pušek blýskalo se kolem Jarovské pláně a na jednom návrší chrněl mašinkvér! Nadávali kluci, kteří přijeli za všech koutů Čech, Moravy ba i sesterského Slovenska, nadávali majitelé kantin, kteří se na Slezinu řádně připravili, nadávali četníci, kteří se v pondělí, zdravě osmahlí, vraceli k rodinným krbům. Na koho? Přirozeně, že na nás! Poněvadž jsme svolavatelé. Nezbývá, než poměr redakce "Trampa" k trampům, k politice a vůbec ke všemu, co se na naše hlavy tyto dny svezlo, řádně osvětlit. Tedy, ty kluku z Ostravy nebo Olomouce, který jsi se v minulých číslech Trampa vášnivě přimlouval za slezinu a také jsi na ni přijel a hledal svolatele, nenadávej, protože Ty jsi svolatelem! Vy všichni si už konečně pamatujte, že jména, která se objeví na stránkách "Trampa", nepatří k žádným generálům trampského hnutí, ale k těm jež drží pero v ruce stejně dobře jako ty kladivo nebo hoblík. HLAS TRAMPŮ = HLAS REDAKCE Když se před delším časem objevil kratičký článek na zadní straně o možnosti pořádání Trampské sleziny, byl uvítán tak spontánně, že jsme uspořádali o té věci diskusi. Vyzněla stoprocentně a tak jsme svolali schůzku zástupců osad a klubů do restaurace "Bellevue". Tam bylo usneseno pořádat trampskou Slezinu jako nepolitický trampský potlach ve dnech 7.-9. června na pláni u Jarova. To jsme uveřejnili a akcentovali na nepolitičnost, a tím byla naše povinnost vykonána. Nebyli jsme od nikoho splnomocněni jako svolavatelé nebo pořadatelé. Domníváme se, že trampský potlach nebo slezina nepotřebuje žádného generála, pořadatele nebo snad komandanta. Chtěli jsme poznat jeden druhého. To byl názor všech, kteří se Slezinou souhlasili.Přijeli jste a byli jste rozprášeni po lesích! Zuřivá nenávist listu "Komunistický Druhý Radotín", který se neštítí té podlosti denuncovat trampskou slezinu, vykonala své poslání. Místo táboráků se na Jarově leskly bodáky. Místo trampských písniček zněly plání hrubé rozkazy. Na jiném místě se dozvíte o jiných možnostech naší sleziny, která zatím skončila prabídně po stránce organizační. "Nedělní List" z nás dělá filiálku z Moskvy a "Rudý Večerník" zcela neschopné hvězdy. račte si vybrat. My odcházíme středem! Pan Gregor své tvrzení bude dokazovat před soudem. Kamarády z "Rudého Večerníku" upozorňujeme, že časopis není orgánem žádné politické strany. TRAMP je trampský časopis! -Melich- (20. června 1930) - Tramp číslo 20 ročník 1930
2. Týden předem sledujete předpověď počasí. Pokud jsou na vybrané řece záplavy, nebo naopak přílišné sucho, máte ještě čas změnit svůj prázdninový cíl. 3. Dva dni před odjezdem na vodáckou dovolenou jsou pro vás důležité vodočty. Příliš vysoká hladina je nebezpečná. Málo vody pod limitem ke splutí vám znechutí pádlování. Na mělčinách by se vám prášilo za lodí. Pořád ještě můžete jet na jinou řeku. 4. Jedete na dovolenou. Doma nezapomenete potřebnosti na pobyt v přírodě, kempování, vaření, doklady a lékárničku. Důležitá je čepice nebo šátek, krém na opalování a repelent. 5. V půjčovně si vyzvednete kromě lodi a pádla také plovací vestu a na těžší vodu i přilbu. V dobré půjčovně dostanete také popis řeky, jezů a případně nebezpečných míst. Pokud poteče příliš vody, nehněvejte se, že vám půjčovna místo kánoe dodá raft, nebo vás pošle domů. Dělá to pro vaši bezpečnost. 6. Vypůjčené vybavení si hlídejte. Loď bývá pojištěná proti poškození, ale krádež, ztrátu nebo úplné zničení pojistit nelze. 7. Na konci plavby vracíte vypůjčené vybavení. Je to stejné, když jste na vodě strávili den, víkend nebo celý týden. Na frekventovaných řekách se dojíždí k objektům půjčoven. Na méně známých tocích bývá domluvené místo a doba příjezdu auta s obsluhou půjčovny. Kontroluje se vybavení, vrací se zálohy. Kuba Turek, rubrika: VODÁCI, 20.8.2009 www.horydoly.cz Všem vodáckým příznivcům ahoj! Háček Vlčice
6
Vítr číslo 9
strana č. 7
V krásných pověstech o Americe pokračujeme... a Ladislavovi Lahodovi moc děkujeme.
Šachta tu ústila do rozlehlé galerie štol, kterými bylo vidět hvězdné nebe a protější stěnu lomu, ozářenou plameny. Postavil se na okraj šachty a zamával pochodní. Její světlo se odrazilo od vodní hladiny hluboko dole. "Dobrý!" křikl dolů. "Brý!" houkla na něj zpátky ozvěna a další světélko začalo stoupat nahoru. Tonymu, který lezl poslední, spadla dolů pochodeň, takže jim zbyly jen dvě. Vydali se temnou chodbou a ustrašeně se rozhlíželi na všechny strany. Čadící světlo pochodní sotva osvětlovalo stěny a vytvářelo na nich rej pohyblivých stínů. Zakopávali v děrách po vytrhaných kolejnicích a vráželi hlavou do příliš nízkého stropu. Silný průvan jim hučel v uších a vzbuzoval představu vzdáleného dunění. Po chvíli odbočili do užší štoly, kde měla být studánka. V tu chvíli proti nim za hlasitého tlukotu křídel vyrazilo několik netopýrů. "Fuj, to jsem se lekl," vyjádřil všeobecný pocit Joe. Bojácně se vydali na další cestu. Ve svitu pochodní se za okamžik ukázala studánka, vlastně prohlubeň u stěny, kde se shromažďovala voda, kapající ze stropu. Nad ní visel veliký plechový kotouč a vedle něj železná tyč. "Na co to asi bylo," napadlo Peta. A zatím, co Tony nabíral vodu, sundal ze stěny tyč, potěžkal ji v ruce a náhle mu to bylo jasné. Na zkoušku udeřil jemně do kotouče. Ozval se krásný, čistý, kovový tón. Druzí dva sebou škubli. "Co to děláš?" ozval se Tony. "Tímhle se asi svolávali permoníci," řekl nadšeně Pet, "co když tu ještě nějaký je?" a třikrát udeřil vší silou do gongu. Jasné zazvonění se neslo do daleka, vracelo se slabou ozvěnou, až kdesi v neznámu zaniklo. "Co blázníš, co když někdo přijde!" vyjekl Joe. "Jo, leda duch tvojí babičky," rozesmál se Pet, ale úsměv mu zmrzl na rtech. V dáli se ze tmy ozvaly pravidelné údery kroků. Bláto čvachtalo a kameny skřípěly pod nohama někoho, kdo se k nim rychle blížil. Joe s Tonym začali pomalu couvat, když se kroky nedaleko nich zastavily. Na chvilku zavládlo hrobové ticho. "UAÁÁÁÁ!!!" příšerný skřek se náhle přivalil chodbou a s hromovou ozvěnou se odrážel ze všech stran. Joe s Tonym už na nic nečekali a s vytřeštěnýma očima se dali na šílený úprk směrem k šachtě. "Počkejte!" zařval Pet, "dělají si z nás srandu!" Sehnul se pro pochodeň ležící na zemi a vyrazil dopředu. Druzí dva se zatím spouštěli po laně do šachty tak rychle, že si rozedřeli ruce do krve. Dole se srazili se svými znepokojenými kamarády. Až sem totiž dolehl ten strašlivý řev. "Kde je Pet?" křikl na ně Billy. "Ne, nevím," vzlykl Joe a klesl na zem. Tony hleděl před sebe široce rozevřenýma očima a zdálo se, že vůbec nic nevnímá. Billy podal Fredovi jednu zapálenou větev a s druhou začal šplhat po laně vzhůru. Sotva stanul nahoře, přimáčkl se zády ke zdi a z pouzdra na opasku vytáhl dýku. Za okamžik se ze šachty vynořil Fred. Ve štolách bylo ticho. Pomalu se plížili podél stěn, až narazili na odbočku ke studánce. Nikde nikdo. Úplné ticho rušilo jen syčení pochodní. "Pete!" zařval Bill do štoly. A tu z dáli zaslechli smích. "Blbec," ulevil si Fred a dali se do běhu. Když probíhali okolo studánky, znovu před sebou uslyšeli smích. Po chvíli doběhli až na konec chodby a zaraženě se zastavili. Nikdo tam nebyl. Chvilku se zmateně rozhlíželi a pak se začali vracet. Bedlivě pozorovali stěny, jestli tu neodbočuje nějaká chodba. Nebyla tam. Došli až ke studánce, když Fred zpozoroval na zemi něco lesklého. Sehnul se a z bláta vytáhl vojenský bajonet. Otřel ho do rukávu a přiblížil pochodeň. Na čepeli spatřil staré německé heslo: GOTT MIT UNS. Na druhé straně se v čadivé záři plamenů zalesklo jediné slovo, spíše jméno: HAGEN "Vidíš to?" otázal se přes rameno Billyho. Ten ho však nevnímal. S hrůzou rozevřenýma očima se díval do studánky, jejíž voda byla rudě zbarvena krví. Ladislav Lahoda - www.hornictvi.info
POVĚSTI AMERIKY O HAGENOVĚ STUDÁNCE Ladislav Lahoda Zvolna padal soumrak, paprsky letního slunce už dávno zmizely z hladiny jezera na Malé Americe. Ptáci v okolním lese pomalu přestávali zpívat. Tichem se neslo jen slabé šplouchání vlnek od voru, který se blížil k malému, trávou zarostlému poloostrovu. Dva trempové stěží udržovali rovnováhu na vratkém plavidle, které se pod jejich vahou téměř ponořilo pod hladinu. V rukou měli jen slabá bidla, nedokonale nahrazující vesla. Když vor narazil na břeh, oddychli si. Mají to za sebou, teď ať se snaží ostatní. Ti zatím tahali za dlouhé tenké lanko, uvázané na voru, aby si ho přitáhli nazpět. Vor se k nim vracel mírným obloukem, to jak ho vychyloval mírný větřík. Oba trempíci na poloostrově zatím prolézali štoly, vyúsťující ze skalní stěny lomu. Sešli se skoro současně u zatopené šachty, kde se všechny štoly sbíhaly. Nad nimi pokračovala šachta kolmo vzhůru do horního patra, odkud prosvítalo poslední denní světlo. "Nevíš, jak je to vysoko, Bille?" zeptal se Joe. "Vidím to tak na dvacet metrů a kámoši říkali, že se tam dá vylézt po nějakym vocelovym laně. To bude asi támhle to vzadu." "Hej, pojďte mi pomoct!" ozvalo se zvenku. Ke břehu právě dorazil vor s obrovskou hromadou větví, za kterou se skoro ztrácela malá postava. "No jo, Tony dřevorubec přijel," poznamenal Bill, když s Joem vylezli ze štoly. Nejdřív přeházeli hromadu na břeh a potom pomohli Tonymu vystoupit. "Dobrý, táhněte!!" zařval Tony na poslední dva, které spíš už jen tušil na vzdáleném břehu. Provázek se pomalu napnul, vor se neochotně zakolébal a odplul do tmy. Měsíc toho večera nevyšel a tak zbývající trempové našli poloostrov jen díky narychlo rozdělanému ohni. "Parádní místo," pokýval hlavou Fred, když vyskočil na břeh. "Tady na nás nikdo nemůže." Pet, který vyskočil za ním, povytáhl vor na břeh a pro jistotu ho ještě přivázal k zakrslému keři. Mezitím už nad ohněm visel Billyho kotlík a majitel právě připravoval ze směsi konzerv a různého koření ďábelskou směs. "Měli byste zajít pro vodu," prohodil k ostatním, postávajícím okolo a lačně nasávajícím kořennou vůni. Joe odepnul z torny polní láhev a otočil se k jezeru. "Co blázníš," zarazil ho Bill. "Musíš nahoru do štoly, tam je studánka, ta voda z jezera se nedá pít." "Cože, do štoly?!" vyděsil se Joe, "tam nejdu. Dyť nemáme ani baterku. A taky se povídá. . ." "No, co se povídá?" přerušil ho Bill. "Že tam straší?" "No, to ne, ale . . ." "A tak s tebou půjde Tony, no." Tony se zatvářil zaraženě. "A nemoh by s náma jít i Pet?" otázal se. "Hergot!" rozčílil se Bill. "Ste zálesáci nebo srabi? V hospodě posloucháte pohádky, co si tam vypravujou a věříte tomu." "A co když to nejsou pohádky?" namítl Joe. "Nekecejte a běžte, když jste tři, tak se vám nemůže nic stát." Tři hoši si už mlčky vytáhli z ohně hořící větve a vydali se do štoly. Pod šachtou se zastavili. Dýchlo na ně vlhko a chlad podzemí. Světlo pochodní osvětlovalo sotva pár metrů ocelového lana, mizejícího nad jejich hlavami. Pet se na něj odhodlaně zavěsil první. Bylo studené, vlhké a ruce mu po něm sklouzávaly. Také se mu pletla pochodeň, zastrčená v rukávu. A tak ji chytil mezi zuby a lezl dál. Po chvíli byl nahoře.
7
Vítr číslo 9
strana č. 8
TRAMP JENIS Toulavá Honza, T. O. Windy Camp Když mi bylo třináct, toulávala jsem se po lesích, pozorovala jsem jak večer všechno usíná. Člověk je pak volný a může se zasnít. Ty usínající lesy mě táhly do svých hlubin. Jednou jsem na svých toulkách rozbalila svou starou deku a sedla si do trávy. Zapomněla jsem na návrat domů. Měsíc prodlužoval stíny keřů a stromů, bylo už pozdě a mě přepadl strach. Měla bych se vrátit domů? Ale jak? Zapomněla jsem cestu zpátky. Kam se poděla ta krása, volnost a lehkomyslnost? Bylo to jako zle probuzení z krásného snu. Kolem paseky se černaly nízké smrčky a zvaly k přenocování. Zalezla jsem pod jeden z nich. I když to byl celkem bezpečný úkryt, třásla jsem se strachy . Krčila jsem se pod dekou, tenkou jako lupínek a děravou jak cedník, žvýkala kus chleba, který jsem si vzala na cestu. Tak ráda bych teď usnula, ale spánek nepřicházel. Vánek kolébal trávou sem a tam. Za hodinku jsem pocítila únavu a dřímota mi začala tlačit víčka... Co to? Z protější strany paseky se ozvalo dunění a praskot větví. Jakoby se na paseku valil malý tank. Přikryla jsem si hlavu dekou, abych tu hrůzu neviděla. Co se teď stane? Zvědavost byla silnější než strach. Vyhlédla jsem tou největší dírou v dece a co nevidím! Uprostřed mýtiny stojí nefalšovaný tulák se steconem na hlavě. Přes rameno kožíšek. Tramp se rozhlédl kolem sebe. Odhodil uesku., za ní letěl na zem kotlík a kytara. Za chvíli měl připravené ohniště. A co čert nechtěl, zamířil si to přímo k mému úkrytu. Vyjekla jsem strachem! "Co je? Kdo tu je?" "Já." "Kdo já?" Bála jsem se znovu ozvat. tak jsem byla potichu. "Co tu děláš?" vyptával se a já byla v rozpacích. Zasypal mě tolika otázkami až jsem se vzmohla na to, říci mu, že se bojím domů. Spráskl ruce. "Dovedu tě domů. Kde bydlíš?" "To právě nevím. Vzpomínám si, že jsem měla slunko po levé ruce." Sbalil si věci a vyrazili jsme. Aby mi nebylo zima, půjčil mi ten svůj kožíšek. Už jsem strach neměla. Vyprávěli jsme si cestou a když jsem mu řekla, že je mi teprve třináct, dal mi pořádné ponaučení o tom, že bych se neměla toulat , že by se mi mohlo něco stát. Vyprávěl mi o sobě, jak má rád přírodu.. Cesta nám uběhla a my jsme stáli před naší chaloupkou, ukrytou v údolí mezi lesy. Věděla jsem, že mě čeká pádná ruka tátova, ještě jsem chvíli otálela. "Tak už běž, čekají na tebe" řekl. V oknech se ještě svítilo. Chtěla jsem ho ještě poprosit, aby mi zazpíval, ale on zatím zmizel v lese. Loudala jsem se pomaličku ke dveřím a tu mi vítr přinesl útržky tesklivé melodie. Zazpíval mi na rozloučenou. Tak jsem poznala trampské srdce, plné romantiky, lásky a smutku. Od té doby uplynulo už mnoho let. Za to, že jsem tramp vděčím trampu, jež se mi představil jako JENIS. Vzpomínám na něj v dobrém a posílám díky.
Trampské osady "C/Č" T.O.Čtyřlístek Na těchto stránkách se dozvíte něco o aktualitách v životě osady, prohlédnout fotografie z akcí a nebo akcí, kterých se zúčastnili. Najdete zde něco k přečtení, i nějaké to zvadlo na akci. Popřípadě upozornění, výzvu či pozvánku jakéhokoli jiného charakteru. http://to-ctyrlistek.webgarden.cz/ T.O. Čeci - 1984 - Vyškov Někteří se znali ze středních škol, někteří byli noví. Sešli se z celé republiky, od východního Slovenska až po západní Čechy, každý znal svůj kraj a mohl jeho krásy přiblížit ostatním. Potkávali se na toulkách blízkou přírodou, trávili spolu mnoho volného času, volné víkendy věnovali vandrování a společným zálibám. Z trempů samotářů se pomalu stávala sešlost kamarádů. A tehdy někoho napadlo založit osadu. Tady se začíná psát historie trampské osady Čéci. Proč Čéci ? Popravdě řečeno, nebyl jsem u té myšlenky, ale zprostředkovaně jsem se dozvěděl, že z nějakého vandru se šlo VELMI dlouho pěšky, vyčerpávající pochod si krátili zúčastnění různými vtípky a průpovídkami. „Člověče, já už nemůžu, čoveče to je děsný, čéče to je ….“ A jak tak všichni „čéčovalli“ bylo to tady, budou to Čéci. http://toceci.cz/ T.O. Černý mustang http://www.cernymustang.er.cz/
T.O.Černý delfín -1970 - Vrbatův Kostelec Krása nebývá v jednotě, ale rozmanitosti. A naopak. I nám dávno sežrali moli staré mundůry, uesky či ještě teleta, staré dobré maskáče, či vojenské blůzy a kabáty. I ten mráz, jak šel z hor, nějak oblékl nás do bačkor a zahnal od Slunce spíše blíže k Jupiteru. Moc nám nezáleží, v čem chodíme, ale jak se cítíme. Bývá nám jedno, jak nás vnímají ostatní, ale sami se chceme cítit dobře. Snad na to máme právo. Vždyť to tornádo života a mráz ze vztahů a osudů minulých většinu z nás ohnul až k zemi a vymáchal nám ústa v bahně.Většina z nás se musela pěkně ohánět, aby uživila sebe, děti, rodinu. Podřídili jsme tomu a po mnoho let, svůj vlastní život, koníčky, přání, naděje a sny. Žili jsme pro někoho jiného a nyní jsme zůstali často sami. Nebyl čas koupit novou usárnu a maskáče, oblečení a dobré bydlo dětem mělo přednost. Neodsuzujte, milý čtenáři, někoho, že se pokusil ještě zvednout a není třeba košer oblečen či nectí vše, co ctíte vy. Prožíváte si svoje jaro či léto a nám již začíná září. Také jsme byli u Slunce a jsme nyní koukáme Jupiterovi do oka :-) čest a sláva pravověrným, úcta těm, co se snaží ještě držet... Ahoj Barry!! T.O. Colorado - 1980 - od řeky Jihlávky. Pořádají country bály, prolézají jeskyně a účastní se expedic do Podkarpatské Ukrajiny. http://www.tocolorado.estranky.cz/
Toulavá Honza, T. O. Windy Camp TRAMP 6/1969 Tak snad se Vám článek líbil ☺ Vlčice
Mějte se krásně… Vlčice
8
Vítr číslo 9
strana č. 9
Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů Trampů, Junáků a Pošumavských hlasatelů tento článek z časopisu TRAMP číslo 3, ročník 1960, který tehdy stál 1,50 Kčs. Tramp - měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti. Článek se jmenuje "Využijme plíživé kontrarevoluce" . Letos uběhlo 20 let od revoluce. Vlčice
Využijme plíživé kontrarevoluce napsal: Tony, T. O. Viking (T. O. Wiking - Ostrava , osada vznikla 1965 - poznámka redakce)
9
Vítr číslo 9
strana č. 10
napsala: Indy Je chvilku před půl nocí, ale strašidelné už je to déle. Venku zuří tropická bouře a díky tomu, že máme plechovou střechu, jsme bohatší o bonusové zvukové efekty. Jako by nestačily ty návaly vody (člověk má pocit, že barák někdo šoupnul pod Niagarské vodopády), připočtěte si šumění stromů ve větru a řev vln, tříštících se o útesy. Když se zkazí počasí, tak to oceánem buší o zdejší černé pobřeží klidně dva tři dny nepřetržitě. Myslela jsem si, že mám šumění vln ráda, i nějaké vlnobití už jsem zažila, ale tři dny poslouchat ten řev, to je jak bydlet na přistávací dráze Ruzyňského letiště. Do horního pokoje teče malou dírkou ve střeše a na terase se dělá louže zvící menšího moře. A to jsem po příjezdu nechápala ten pach plesniviny a vlhkosti zalezlý doslova všude. Teď už si umím představit, jak to tu asi musí vypadat v období dešťů. Po příjezdu... to jsme se vypotáceli zelení a nevyspaní do zdejšího vlhkého vedra s jediným zavazadlem, které se nám podařilo uhájit před „péčí“ zdejších aerolinek. Slečna v Praze nám ochotně poradila, že je rozumnější napsat zavazadla do Nairobi a tam si zařídit další. To ovšem asi slečna nebyla v Nairobi. Chvíli jsme tam hledali místo, kde bychom si mohli zařídit palubní vstupenky a zavazadla do Moroni, v letadle nám sice něco říkali, kdo kam a jak a proč, ale nebylo to úplně jasné a jednozdnačné. Při protloukání se letištěm jsme míjeli i nekonečnou frontu chudáků před nějakými přepážkami, musím říct, že jsem je upřímně litovala. Po posílání od čerta k ďáblu, různém vnucování víz a podobně jsme se ocitli na konci oné fronty i my. Jako lidé vycvičení ve stání frontovém, stáli jsme a čekali. Občas všemocní u přepážek volali cíle letů a lidé se hlásili bez ohledu na pořadí. Naše nervozita rostla přiměřeně tomu, jak se blížil čas odletu. Lidé před námi už pomalu dostávali hysterické záchvaty smíchu, když po hodině čekání neustále vyvolávali někoho ze zadních míst fronty. Čekání jsme vzdali pět minut před odletem letadla. Jen cesta na bránu trvala deset minut. Na bráně po nás chtěli palubní vstupenky. Když jsme krčili rameny a předložili elektronickou letenku, vypsali nám je ručně. Pak jsme mohli na prohlídku. Jo, nojo, já vím, že ty vidličky na langusty jsem do příručního zavazadla dala já, ale bylo toho balení na mě trochu moc a poslední den hrozný zmatek, byly v krabici a vůbec.... Prahou ale prošly, jen to chtěli vidět, Amsterodamem taky, no, ale soudruzi v Nairobi prostě měli funkci a tak jsme museli přeházet cenné věci do druhého kufru a poslat můj nový krásný Samsonitek v bagážovém prostoru, na pospas nešetrnému zacházení. Co na tom, že letadlo mělo už půl hodiny letět... ani zamknout jsme to nestihli. A to nemluvím o zbrani hromadného ničení, kterou se jim zdál být deštník... Nu co, vyrazili jsme hledat letadlo. Chodili jsme po ploše od letadla k letadlu, vždycky nás poslali někam dál, že tam je to naše do Moroni. Blázinec. Když jsme ho našli, měla letuška problém s tím, že nemáme na palubních vstupenkách číslo sedadla. Absolutně nechápu proč, protože nikdo neseděl na původním svém sedadle. Než to stevardi ukočírovali, spočítali a podobně, nabralo letadlo zpoždění vpravdě africké. Odlétali jsme asi o hodinu později.
Abychom si opravdu potvrdili, že jsme v Africe (i když k tomu úplně stačilo porozhlédnout se po spolucestujících, jejich oděvy a tváře by nenechaly nikoho na pochybách) do Moroni s námi dorazilo jen to jediné zavazadlo, co jsme měli s sebou na palubě... tři nedorazila. Deštivé počasí pokračuje. Venku zas muezzin svolává k modlitbě. Přes noc se mi tedy opravdu nechtělo vytírat a tak se v horním pokoji utvořila slušná louže a na terase dosáhla voda takové hloubky, že koťata do ní odmítala vstoupit. Takže můžu klidně psát dál. K životě bez zavazadel. Měla jsem sice původně v úmyslu dát do palubních zavazadel základní sestavu všech důležitých věcí, tak na týden. Jenže prímový předpis, který na palubě zapovězuje tekutiny, mi znemožňoval vzít sprchová mýdla, šampony... tak jsem vložila důvěru v aerolinie. Bohužel. Navíc jsme museli většinu oblečení přeházet do jednoho, abychom s sebou na palubu mohli vzít elektroniku původně rozvrženou do obou příručních. Takže jsme dorazili s kufrem plným elektroniky a naštěstí aspoň jednou uniformou. Jinak jen to, co jsme měli na sobě. V téhle vlhké teplé prádelně vážně prima. Nezbylo nám než neposlouchat znavené organismy volající po spánku a vyrazit na trh pořídit alespoň základní. Tzn. Pastu a kartáčky na zuby, mýdlo, deodoranty. Jirkovi nějaké kraťasy a pro mě šaty. Jak málo člověku stačí. Ze základny jsme dostali jednu osušku, povlečení. Ze začátku se Jirka holil samotnou čepelkou. Přiletěli jsme v sobotu, kufřík dorazil v úterý. Jedno velké zavazadlo téměř čtrnáct dní po příletu a to poslední vůbec. Bylo to jak na Vánoce, když naše droboučká hospodyně přitáhla tu dvacetikilovou tašku... Bylo zřejmé, že ji někdo prohrabával. Že byla špinavá, o tom ani nemá cenu mluvit. Ovšem uvnitř se vystříkal celý velký Biolit a vylil jeden celý šampon. Ale stejně jsme měli radost, najednou se náš majetek rozrostl ovšem poněkud bizardně. Z příborů dorazily jen nože, z rychlovarné konvice jen spodek... dodnes nevím, co bylo v té druhé tašce a co zůstalo za nehty bagážistům. Pro ty by to taky byly Vánoce, pokud by je ovšem slavili... Ručníky, povlečení, prostěradlo, osušky, ochrana na matraci, polštáře, krajkové šaty, dlouhá bílá sukně, šaty, co mi přivezl brácha z Bali, krásný velký šátek z Egypta, Jirkovy parádní nové boty k uniformě, staré pantofle... nojo, no. Naštěstí tu zbylo něco po Honzovi, tak nejsme nuzáci I tak bylo super, mít na sobě zas jiné oblečení. Konečně jsem mohla vyzkoušet, jestli tu protivnou kopřivku, která se mi objevila krátce po příjezdu, nemají na svědomí ty místní batikované šatičky. Byla by to škoda, jsou vzdušné a moc pohodlné... Díky kopřivce mi alespoň nebylo líto, že jsme byli bez plavek. Čtrnáct dní jsme u moře a jsme bílí jak běloši. Teď už jsme do barvy, chodíme na pláž, když je nálada a počasí. Velmi často se to jako na potvoru zatáhne zrovna když se chceme chystat. Pláž. Pláž je kousek odtud pěšky. Patří k hotelu, který se teď rekonstruuje a na sezonu ho chtějí otevřít. Hlídají to sice security, ale my díky barvě kůže jsme něco jako VIP. Je super, že většinou máme celou plážičku pro sebe. Není divu, místní se opalovat nemusí a ti, co jim přijeli mistrovat, pracují, na opalování nemají čas. Jsou to arabové, snad ze Sýrie. Na pláži jsou vraky lodí a slunečníků a zajíždějí sem rybáři při odlivu. Je vidět, že hotel ještě nefunguje, to tu bude vypadat jinak. Zrovna včera jsme viděli, jak jeden vrak člunu odvážejí. Škoda, nestihla jsem si odšroubovat to chromované kormidelní kolo s tím krásným knoflíkem.
10
Vítr číslo 9 Takže na pláži jsme více méně sami, ALE kolem je spousta dělníků a já nejen jediná bílá, ale jediná vůbec ženská, a k tomu se ještě svlékám.... oni jsou všichni muslimové a když se v neděli sejdou na pláži a holky jdou vyjímečně do vody, (jsou to většinou opravdu ještě holky) mají triko a kraťasy. Takže se musím obrnit proti spoustě pohledů... je to vždycky něco za něco... Až bude hotel otevřený, bude na pláži spousta bělochů a řvoucích dětiček a asi budeme muset platit... zase tu ale budou funkční slunečníky, bar a půjčovna loděk . Lodě. Rybáři jezdí na tradičních loďkách z jednoho kmene, které mají po stranách přídatnou vyrovnávací konstrukci. Podstromy u pláže dokonce jednu vyrábějí. Loďky jsou hodně těžké, takže když je chtějí vytáhnout za odlivu nad čáru přílivu, je potřeba pomocníků. Toho využívají zdejší chlapci. Pomůžou a pak vydyndají něco od rybáře z úlovku. Rybáři mají zvláštní zvyk. Rybaří v houfu. Třeba dvacet lodí na jednom místě. Nechápu, jak můžou něco ulovit... Nejčastěji houf vídáme u městské pláže. Město. Je roztažené podél hlavní cesty. Cesta je sice asfaltovaná, ale s četnými obrovskými dírami. Chodníky jako takové tu člověk nenajde, občas je tu trochu místa i pro chodce, ale jinak se chodí po neexistující krajnici,(chodí většinou vpravo) chodci se proplétají mezi auty, správný chaos. Občas nějaké kozy nebo kráva. Každý si zastaví, kde je mu libo, klidně když se potkají dva protijedoucí známí, zabrzdí a pokecají... Když jezdíme na nákup, můžeme vidět zdejší domy, od paláců po chýše, přísilniční prodavače, obchůdky v plechových boudách, muže myjící se u mešit, ženy shromážděné u vodovodu s prádlem... Nákupy. Většina věcí je dovážena a tomu odpovídá i cena. Zajímavé je, že některé věci, který je našinec zvyklý vídat výhradně v chladícím boxu, ho tady nepotřebuje. Prý je to díky tomu, že pro Afriku se vyrábí ve speciální úpravě... no, doufám, že nejsou napěchované nepovolenými éčky... Například majonéza a tavené sýry. Vejce tu taky mají mimo chladnice. Čokoládu tam dávají jen v těch lepších obchodech... Platit se může zdejšími Komorskými franky nebo v eurech. Docela dobře se to počítá, koruna je dvacet franků. Takže když krabice mléka stojí tisícovku, znamená to, že je za padesát... Luxusní vymoženosti jsou tu nejdražší... čokolády, sušenky, speciální mouka na chleba, dovážené jogurty... už jsem se naučila jíst místní, nejsou špatné. Při prvním nákupu mě krapet vyděsilo, že víčko je jen jednoduše přes kelímek přehrnuté (asi jako celofán na babiččině zavařenině, ale ta tam měla aspoň gumičku). Jako by mě slyšeli, začali najednou víčka přivařovat, jako je to zvykem v našich zemích, ale stejně to není nijak precizní (jsme přeci v Africe, že) takže to vyjde na stejno. Chleba je tu ve francouzském stylu, to znamená, že prakticky seženete jen veku, která je už druhý den gumová a třetí den na vyhození. Podařilo se mi sehnat droždí – ovšem sušené a jen v půl kilovém balení – ale první chleba nebyl dobrý... narazila jsem pak na mouku speciálně na chleba, ovšem bílý – a bylo to lepší. Musím si najít na internetu překlady některých věcí z francouzštiny, abych byla moudřejší Lidé. Nakupovat chodíme do obchodů většinou indických obchodníků, umí anglicky. Jako v bývalé kolonii francouzské, umí většina obyvatel francouzsky, ale obávám se, že hodně z nich asi na takové úrovni jako já, tzn. Dobrý den, večer, děkuji, prosím a oblíbené dobrý? „sava“? Místní obyvatelé jsou muslimové. Muezzinové nám to nenechávají zapomenout šestkrát denně se z obou stran domu ozývá vyvolávání. Ovšem to jim nebrání například v pití alkoholu. Hlavně je to vidět u těch známých, kteří studovali v Rusku. Ženy chodí v různém stupni zahalení. Někdy prostovlasé, někdy s přehozeným šátkem, někdy zavinuté.
strana č. 11 V oblečení si člověk všimne obliby zavíjení se do velkého pestrého kusu látky. Velmi časté a pro nás exotické, je nošení břemen na hlavě. Co je nepřehlédnutelné, je užívání snad hlinkových nebo jakých masek, normálně na ulici. Snad je to z krášlících účelů. Váže se k tomu jedna veselá historka, kterak šel pilot Sergej, tehdy zdejší nováček, už za soumraku z pláže a potkal takovou ženu, ze které svítila jen maska dodnes se směje, že si myslel, že jde pro něj smrtka Zdejší obyvatelstvo je míšené, ostrovy byly dlouhou dobu i pirátské. Převažuje tu pleť tmavá, rysy ovlivněné černošskými geny, ale potkáte tu i Indy a Araby. Bělochů je tu jen pár, nějací Rusové, Francouzi, potkali jsme i americké vojáky. Dům. Náš dům je součástí jakéhosi areálu čtyř domů ve velké zahradě ve svahu. Největší a nejlepší patří majitelům, Indům. Další co se týče „luxusu“ je náš, pak firemní základna a nakonec domek u brány. Muhammad je zahradník a hlídač, Jirkovi je někam do pasu. My a rodina ve vedlejším domečku bydlíme hned nad silnicí, „užíváme“ si nejvíc jejího ruchu. (Nejvíc „miluju“ když chci ještě spát a venku před domem na sebe povykují skupiny poutníků, kterých je silnice plná, protože doprava po vlastních je tu velmi rozšířená) Pak je taky moc prima, když v chýši pod silnicí něco pálí, nejlépe odpadky, to nám pak jde kouř na terasu a do domu. Okna jsou z proužků skel a i kdyby se zavřela, netěsnila by, tak je rozumnější nechat je otevřená, aby vzduch domem proudil. Dům rozhodně není špatný, ale nemůžeme očekávat preciznost evropskou (i když ani v Evropě to často není úplně ono, že?) terasa není dobře vyspádovaná, takže se na ní tvoří louže. Okapy nestíhají brát vodu, a tak teče i po sloupech terasy. Častým jevem jsou tu vlhké zdi s olupující se omítkou a plísní. Najdeme je jak v koupelně, tak na terase a v horním pokoji. Když jsme se nastěhovali, měl za sebou dům období dešťů a delší neobydlenosti, všechno bylo načichlé vlhkostí a plísní... postupem času díky větrání okny, slunění matrací, praní polštářů a podobně, podařilo se to nejhorší vypudit... Pavouků je tu spousta a tak i po měsíci lze narazit na pavučinu, která doposud unikala pozornosti. Gekoni jsou spolubydlící, kteří nevadí. Zhruba měsíc mi trvalo poumývat dům a vydrhnout zamatlané části do stavu, který mi nepřipadá odpuzující. Ono takové mraveniště v kuchyni opravdu není moc žádoucí. Ovšem nemůžete si to představovat jako úklid doma, tady člověk zamete a cítí se jak po maratonu, minimálně je tak mokrý... I když postupem času se venkovní vlhkost snižuje a je tu tedy mnohem snesitelněji. Sice nám stojí v koupelně pračka, ale nefunguje. Pilotům pere hospodyně, ale přece nebudu dávat své prádlo (zvlášť spodní) někomu cizímu na praní, a než bych to donesla nahoru a zpátky, už je kus práce hotové. Zvlášť v prvních dnech, kdy jsme točili jen pár kousků, jsem měla ruce v lavoru pořád. Teď tak obden. Jedny ponožky a dvoje kalhotky vskutku není moc velká zásoba tak ponožky nenosím. Jirka zas nemá jiné boty než tenisky. Taky moc prima. Chodí tedy doma bos a musí si pak mýt černé nohy . Voda. Voda do domů proudí z rezervoárů. Taky už máme za sebou zkušenost, když nám došla. Nic moc. To se pak objedná cisterna a přiveze. Taky už byl u nás instalatér a po jeho zásahu najednou začala téct voda proudem i z kohoutku v kuchyni. A to jsem si myslela, že jsou zarostlé trubky. Jo, houbičky. Stačilo odšroubovat spršku a vyndat z ní kus igelitu, který znemožňoval průtok. Raději si nepředstavovat, jak to v tom tanku na vodu vypadá, zvláště když pak instalatér vypreparoval z přívodní trubky v koupelně chuchvlec snad gumy nebo čeho... fuj... Tu vodu nepijeme ani převařenou, i když na základně tak fungují běžně. I zuby si raději čistíme balenou. Ona je ta přivážená voda totiž de facto dešťovka, řeky tu nejsou a všude samá skála. Když ovšem prší, jsou to ohromné přívaly. I ze střechy se po pár chvílích dá odchytávat čistá voda... ale co s ní, že.
11
Vítr číslo 9
strana č. 12
Kdyby si tu člověk pořídil sud, akorát by vytvořil líheň komárů... Komáři. Opravdu jsou nejotravnější před setměním a v noci. Slunce zapadá kolem šesté a pak už je to rychlé. Repelenty od paní doktorky jsou opravdu dobré. Do domu se nějakými škvírami ty potvory občas dostanou, tak spíme raději pod sítí. I když Jirka brblá, že mu je pod ní horko. Raid do zásuvky tu nefunguje. Elektřina. Tady na ostrově se elektřina vyrábí pomocí naftových motorů. Když je moc vedro a velký odběr, tak to občas spadne. Už jsme si zvykli, všude po ruce máme svíčky a baterky. Klimatizaci nepoužíváme, trouba je na plyn, jen lednici musíme méně otvírat. Když je to jen místní, stačí čtvrt hodinky počkat, až přehřátí ochladne a pak to může někdo z kluků zas nahodit, spínač je na sloupu na zahradě, pro celou čtvrť. Když je to celkové, je to většinou na dýl. Nebo to taky může být tím, že nám vypršely jednotky a vypnul se jen náš dům. Když se to stalo poprvé, divili jsme se, jak dlouho ten výpadek trvá... vlastně i podruhé J máme elektřinu předplacenou na kartu, která se podobá telefonní. Nějaký nájemník před námi měl špatnou platební morálku, tak jsme dopadli takhle... Společnost. Na základně bydlí dva piloti a inženýr, Rusové. První pilot Sergej, prímový komunikativní chlapík, který by mohl být i elegantním plejbojem, kdyby nenosil kalhoty tak zatraceně vysoko. Igor, druhý pilot, bodrý hlasitý pořízek. Pavel Petrovič akurátní inženýr, z posádky nejstarší, kolem šedesátky. Afrika je prý mnohem příjemnější pro srdeční systém díky absenci tlakových front... No a doma mám Jirku. Samí chlapi. S hospodyní si moc nepokecáme, jazyková bariéra nám to nedovoluje. Když se bavím s holkama na netu, ptají se, jestli tu mám nějakou kamarádku. Ani mi nechybí, po síti to stačí i když když se tu zjevila , ruska, která tu žije s místním manželem, překvapilo mě, jakou mi to udělalo radost J Ale viděly jsme se jen jednou. Snad se časem dáme víc dohromady, ono to tu bez auta moc nejde, chodit přes celé město pěšky není pro někoho, kdo není místní a navíc je bílý, zrovna nejlepší způsob dopravy. Chlapci létají každý den kromě neděle a to bývají unavení a tak se hlavní zábava koncentruje do sobotního večera. Už se tu slavily ruské Velikonoce, Jirkův svátek, dělali se raci – což se spojilo s prvním pozváním do našeho domu, příští víkend máme domluvené grilování chobotnice na pláži. Byli jsme se podívat ve zdejším nočním klubu a mají tu i pár restaurací. Jednu máme po cestě na pláž, je z ní i vidět. Už jsme ji ozkoušeli. No a společnost nám dělají i kočky. Rusové si ochočují dvě dospělé, k nám začala chodit taková jedna malá, co neustále mňouká. Pak se tu objevila dvě malá koťata a když ochutnala granule, už zůstala J Kňoura po tom měsíci s námi už vypadá jako velká kočka, ale pořád se nás ještě bojí a nemazlí se. Trochu se to taky zhoršilo tím, jak jsem ji hlídala, aby něco neudělala mrňousům. Ti nejdřív utíkali, ale dali se mnohem lépe odchytávat a teď už si zvykli. Jsou to dva kocourci kapesního vydání a je to lepší než televize. (tu stejně nemáme, stačí ta, co je na základně, stejně je většina programů ve francouzštině) Doufala jsem, že když se Kňoura zabaví s kamarády, přestane to nervy drásající neustálé mňoukání. Přežili jsme boje o teritoria, už zjistila, že píďata nejsou na lovení, ale že se s nimi dá i hrát a vypadá to, že si na sebe zvyknou. Prckové jsou kost a kůže, ale pilně pracují na tom, aby se to změnilo. Papají, spinkají... a taky kakají... záchody si udělaly z květináčů na terase, budeme je muset odstěhovat, aby si zvykli chodit na zahradu... Mraky odpluly, svítí sluníčko a fouká teplý vítr. Všechno pomalu usychá a je škoda sedět u počítače. Krom toho mě už nic moc nenapadá, takže by Vám to už mohlo stačit, ne? Třeba zas za měsíc napíšu další sebrané dojmy - Indy -
12
PÁRKY ZAPEČENÉ S JABLKY na každé 2 nožičky párků 1 velké jablko a 50 g mozarelly,1 lžička oleje,1 lžička másla, křen,(Násobíme podle hladu a množství strávníků.) Do olejem vymazané zapékací misky naklademe vrstvu nakrájených jablek, na ni položíme párky, přidáme další jablka a na ně kousky másla. Dáme péct nebo grilovat. Podle potřeby můžeme mírně podlít vodou. Když jablka změknou, zasypeme vše nastrouhanou mozarellou a necháme ji v troubě rozpustit. Podáváme s nastrouhaným křenem a toasty..
BUŘTOVÝ KOLÁČ 1 listové těsto , 3 špekáčky , sůl , pepř , paprika , 2 rajčata , 2 vejce , 100 g tvrdého sýra Vymazanou formu vyložíme rozváleným plátem listového těsta a těsto propícháme vidličkou. Špekáčky si oloupeme, nakrájíme na tenká kolečka a poklademe jimi listové těsto. Navrch dáme rajčata nakrájená na plátky, posypeme sladkou paprikou a opepříme, posypeme nastrouhanou cihlou a nakonec zalijeme rozšlehanými a osolenými vejci. Dáme do předehřáté trouby a pečeme, až těsto na okrajích zhnědne.
PÁRKOVÝ ŠTRÚDL 1 balíček listového těsta, 4 telecí párky, 1 balíček špenátu, 1 cibule, 700 ml mléka, 1 lžíce hladké mouky, 200 g eidamu, sůl, 5 stroužků česneku, vejce na potření, vlašské ořechy na ozdobení, trocha oleje Na oleji osmahneme cibulku, přidáme špenát a necháme podusit. Zahustíme lžící hladké mouky rozmíchané ve sklence mléka, osolíme a ochutíme česnekem. Necháme vydusit, až je směs hustá, pak ji dáme vychladit. Listové těsto rozválíme na pomoučeném vále, navrstvíme na něj špenát, poklademe libovými (telecími) a párky a posypeme větší částí nastrouhaného sýra. Zabalíme jako štrúdl, potřeme vejcem, ozdobíme půlkami vlašských ořechů a přeložíme na plech pokrytý papírem na pečení. Upečeme ve středně vyhřáté troubě. Před koncem pečení posypeme zbytkem sýra. Chutná teplé i studené.
BUŘTY NA PIVĚ EXTRA Hodně cibule (opravdu hodně) nakrájím na kostičky, hodím naolej, zpěním, přidám kečup, nějaké ostré koření, česnek a nechávám probublávat. Na vedlejší pánvi opeči na půlky rozkrojené vuřty nebo jemné párky, tu oblou stranu ještě nakrojím na "ježečka" a když jsou tak akorát opečený, zaleju je sklenkou piva - nejlepší je černé. Zasyčí to, vypustí charakteristický pivní pach a pak nechám ještě chvíli odpařit tekutinu. Pak na to přemístím cibulovou směs, dochutím nadrceným česnekem a pak už se jen cpu. -Vlčice-
Vítr číslo 9
strana č. 13
Meduňka (Melissa officinalis) Hlavní složky: silice (citronelal, citral), třísloviny, hořčiny, sliz a minerální látky Polarita: ženská Živel: voda Vlastnosti: uklidňující Kuchyňské použití: příprava salátů, ryb, majonéz, drůbeže, vepřového masa, ochucení vína, ozdoba koláčů, náhrada citrónové kůry Lidové názvy: doubravnice, doušník, lemonika, marule, matečník, melisa, modra, planá máta, včelanka, rojovník. Pěstování: Tato vytrvalá, cenná medonosná bylina dobře roste na slunném stanovišti na těžších ne příliš vlhkých půdách zásobovaných živinami. Pěstuje se v zapuštěných květináčích k zamezení růstu. Dorůstá výšky 90 cm. Rozmnožuje se semeny či dělením starých trsů. Semena vyséváme koncem dubna nebo počátkem května do pařeniště a na podzim či na jaře v příštím roce rostliny vysázíme na stálé stanoviště. Tam vydrží 3 až 5 let. Rozrůstá se rychle. Sběr: Sklízejí se listy, případně nať a to před květem za suchého podmračného období - červen až srpen. Dále sbíráme květy - červen až srpen. Meduňku sušíme rychle ve stínu při teplotě do 40°C. Za dlouhého sušení droga hnědne! Aromaterapie: silice - parovodní destilace kvetoucí natě Doporučené kombinace: geránium, nerol, jalovec, ylang-ylang Lékařské použití: Blahodárně působí na trávicí systém, uklidňuje a utišuje bolesti, způsobené nadýmáním či křečemi, staví průjmy, vyvolané úzkostí a napětím a zprůchodňuje střeva v případech zácpy zapříčiněné depresemi a tísní. Ve formě teplého čaje působí na pálení žáhy, napomáhá asimilaci potravy, zejména tučných jídel, takže může být používána jako preventivní prostředek proti nadýmání či pocitům těžkosti. Je výborným lékem na nechutenství uvolňuje napětí v zažívacím ústrojí. V případech dvanácterníkových či žaludečních křečí lze požívat meduňku společně s měsíčkem či kostivalem. Meduňka je vhodná na mírné bolesti hlavy způsobené zažívacími potížemi. Tato bylina zlepšuje cirkulaci krve a podporuje činnost srdce - léčba nízkého a vysokého tlaku. Napomáhá odstraňovat závratě, hučení v uších, v těhotenství též bolesti hlavy a ranní únavu. Bývá používána jako uklidňující prostředek při astmatu, těžkém kašli a bronchitických katarech. Zvyšuje potivost - snížení horečky, léčba nachlazení, rýmy či jiných lehčích onemocněních nosohltanu. Bere-li se meduňka pravidelně, může odstranit nepravidelnosti menstruačního cyklu, redukuje menstruační bolesti a protože působí jako mírný stimulátor dělohy, lze ji použít k utišení porodních bolestí. Koupele ze silného odvaru meduňky mohou vyvolat krvácení při opožděné periodě. Meduňka je cennou bylinou i v období přechodu - napomáhá utišit návaly, deprese, pocity úzkosti a bušení srdce. Pomačkané listy meduňky, vařené v troše vinného oleje - léčení nežitů.
13
Emocionální použití: Meduňka působí v oblasti srdeční čakry, snoubí a osvěžuje srdce. Výborný prostředek proti depresím, netečnosti, negativním postojům, odvádí z mysli všechny problémy a špatné myšlenky, jež mají původ v melancholii, napomáhá rozveselení, odstraňuje pocity zoufalství a vnáší do života jedince světlo. Příznivě ovlivňuje paměť a schopnost koncentrace. Bylina je vhodná pro Ty, kteří potřebují být milováni, ale neumějí přijímat. Pomáhá zejména notorickým škarohlídům,lidem, kteří se cítí být poraženi, nemohou nalézt smysl života, nemají žádný cíl. Tato bylina má i vedlejší účinky v oblasti sexuální a je vhodná zejména pro ženy, které utrpěly samovolným potratem, byly sexuálně zneužity či prodělali gynekologickou operaci. Napomáhá obnovit pocit ženskosti, nalézt vnitřní integritu a celistvost. Magické a rituální použití: Rituál očisty (pouze pro ženy po prožití sexuálního traumatu). Rituál zdraví, úspěchu. Meduňkový sirup Na každých 450 g meduňky zalijte 1,75 g vroucí vody, macerujte 12 hodin /poblíž teplého zdroje), přeceďte a opakujte se stejným množstvím. Na 600 ml tekutiny 1 kg cukru a za tepla řádně promíchejte. Sesbírejte nečistoty a stočte do lahví. Vydrží asi 1 rok. Užívejte dle potřeby 3x denně 1 lžičku s trochou teplé vody. Spalničky - urychlení léčby 4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x denně jeden šálek čaje. Deprese Smícháme 50 g benediktu a 50 g meduňky. Přelijeme 3 lžičky směsi 1/2 l vroucí vody, 5 minut louhujeme, scedíme a užíváme denně 3 šálky teplého čaje. Nespavost spojená s poruchami prokrvení dolních končetin a s močovými potížemi. Smícháme 20 g meduňky, 20 g vřesu a 100 g kozlíku. Přelijeme směsi šálkem vroucí vody, 5 - 10 minut louhujeme, scedíme a užíváme denně 1 - 2 šálky teplého čaje.
Vítr číslo 9
strana č. 14 Mapy varují před bažinami, cesta je ale suchá kolem potůčku
Nejsevernější místo Čech Kam turistické značky nevedou... Pokoření nejsevernějšího bodu České republiky představuje nezapomenutelný výlet do míst, kam se většina našich turistů podívá maximálně jednou za život. Tohle magické místo, které je zároveň nejsevernějším bodem bývalého rakouského mocnářství, však navštěvují kupodivu mnohem častěji Němci než Češi. Nejsevernější místo České republiky je důležitým geografickým bodem, který uvádějí všechny podrobnější zeměpisné učebnice. Leží u vesnice s přiléhavým názvem Severní v katastru obce Lobendava ve Šluknovském výběžku a udává se zeměpisnou souřadnicí 51° 03´ 33´´ severní šířky. Od nejsevernějšího bodu je to k nejjižnějšímu místu ČR vzdušnou čarou 278 km a k moři (Baltskému) pouhých 326 km, což je nejblíže z celého našeho území. K tomuto významnému geografickému bodu nevede turistická značka, přístup je však velmi pohodlný a bezproblémový.
Nejsevernější obec Lobendava – Severní Východiskem k pokoření českého Nordkapu je již zmíněná obec Lobendava, kam asi většina návštěvníků přijede autem. Je sem však kupodivu docela dobré spojení také veřejnou dopravou. V sobotu jezdí v pravidelných intervalech až do místní části Severní šest autobusů za den, jeden z nich dokonce přímo z Liberce. Linky zpravidla vyjíždějí z 9 km vzdáleného Velkého Šenova, kam se lze dopravit vlakem z Rumburku, někdy i z Děčína. Autem se dostanete ještě asi o kilometr dál než autobusem, čímž se nejsevernějšímu bodu přiblížíte zhruba na 3 km cesty.Severní (dříve Hilgersdorf) je vesnice v mělkém a širokém údolí tvořená roztroušenou zástavbou bývalých zemědělských usedlostí. Mnoho z nich je přeměněno na rekreační chalupy, řada z nich chátrá, je však i nemálo těch, v nichž se bydlí. Není to tedy vyloženě místo, kde by lišky dávaly dobrou noc, jak by se mohlo na první pohled zdát. Krajina v okolí, odborně zvaná Šluknovská pahorkatina, je mírně zvlněná a dosahuje nadmořských výšek 400 až 500 m, převládají tu pastviny a na návrších lesy.
Varianty dobytí českého Nordkapu Na horním neboli severním konci Severní se nabízí několik způsobů, jak dospět k vytouženému nejsevernějšímu bodu, kam nevede turistická značka. Lze se vydat přímo na sever, což je nejkratší, v cestě však stojí soukromá pastvina, staré zarostlé kamenolomy na žulu a hřbet Bukové hory (502 m), která je nejsevernějším kopcem ČR. Delší, avšak nejpohodlnější, orientačně nejjednodušší a zřejmě i časově nejkratší je pokračovat po zpevněné cestě až k turistickému hraničnímu přechodu do Německa (vede tudy značená cyklotrasa i zelená turistická značka) a zde odbočit podél patníků pěšinou vlevo.Dobrodružnějším povahám se také nabízí cesta ze Severní vlevo kolem Lučního potoka ke státní hranici a pak hraničním průsekem až k nejsevernějšímu bodu.
14
Přidržme se však klasické přístupové cesty od hraničního přechodu, kde začíná zřetelně vyšlapaná pěšina. Nejdříve se jde okrajem lesa podél pastviny, posléze se sejde k potůčku. Na mapě bývají zaznačeny v těchto místech bažiny, není však třeba mít obavy, cesta je suchá. Správný směr udávají pravidelně a hustě rozmístěné hraniční patníky, občas se objeví i dřevěná cedule s nápisem Nordkap. Velmi romantické je zejména putování proti proudu malého potůčku, který se klikatí v lese mezi žulovými bloky a porosty kapradin. Pěšina kolem je zřetelná a místy i upravená, občas se objeví dřevěná lávka nebo mostek.Jen pár desítek metrů za místem, kde se chodník odpojí vlevo od potůčku, narazíte uprostřed smrkového monokulturního lesa na nejsevernější místo České republiky.
O nejsevernější bod Česka pečují Němci Český Nordkap tvoří hraniční patník s číslem 2/40. Ještě donedávna tu kromě cedule a návštěvní knihy kousek opodál na stromě nic nebylo, dnes tu však stojí dřevěný přístřešek s návštěvní knihou a nápisem Am Nordkap, lavička a tabule s textem a fotografiemi. Trochu zarazí, že vše pochází od německých sousedů včetně tabule s německy psaným textem (pouze dole je drobný český překlad). Dozvíte se z něj, že výlet na zdejší Nordkap zpopularizoval roku 2005 amatérský sportovec a novinář Peter Stache v novinách Sächsische Zeitung a označil jej za výjimečný pro milovníky opuštěných pěšin. Také napsal, že zde je nejsevernější místo Rakousko-uherské monarchie a dnešní České republiky a ani v Krušných horách nezasahuje Česko tak hluboko do Německa jako tady. Dozvíte se také o vzácných mechorostech, motýlech a obojživelnících, kteří žijí kolem stezky a potůčku. Vkusně upravené okolí působí velmi příjemně, je však poněkud udivující, že o turistické zajištění významného místa České republiky (a nevýznamného pro Němce) pečují včetně úpravy přístupové cesty nikoli Češi, ale Němci. Českým vkladem k nejsevernějšímu místu jsou dvě cedulky jedna téměř nečitelná plechová na stromě a druhá zapíchnutá do země - a ještě jedna návštěvní kniha na stromě o tři hraniční patníky dál. Ze zápisů obou návštěvních knih je zřejmé, že Němci jsou zde častějšími hosty než Češi. Zdroj: cestovani.idnes.cz
Vítr číslo 9
strana č. 15
Knedlíky 100x jinak Tábornické noky 1 balíček směsi na houskové knedlíky, sůl Těsto připravíme přesně podle návodu na obalu. Lžící vykrajujeme velké noky, které vhazujeme do vroucí osolené vody. Těsto se nám bude lépe vykrajovat, když lžíci před ponořením do těsta namočíme do vody. Zpočátku noky klesnou ke dnu, když vyplavou, jsou téměř vařené. Podle velikosti noků to trvá 6 - 8 minut. Noky podáváme k jakékoli omáčce připravené ze sáčku, např. k rajské, svíčkové, nebo je přelijeme rozmačkaným ovocem a osladíme. -VlčiceHlaváč 250 g nastrouhaných uvařených včerejších brambor, 2 žemle, mléko, 8 žloutků, 100 g másla, nastrouhaný muškátový oříšek, 1 lžíce na jemno posekané petrželky, sůl, slanina a klobáska na malé kostičky nakrájená a vyškvařená, Máslo utřeme se žloutky, přidáme nastrouhané oloupané brambory, na kostičky pokrájené žemle namočené v mléce a vymačkané, oříšek, petrželku a sůl. Vše dobře promícháme a vypracujeme v těsto. Na trochu pomoučeném vále vyválíme podlouhlý knedlík, zabalíme ho do máslem potřené utěrky jejíž konce zavážeme a uvaříme v osolené vodě asi 30 - 35 minut. Špejlí zjistíme, je-li knedlík uvařený až do středu. Vyjmeme z vody na prkénko a pomocí dlouhé dvojité nitě jej nakrájíme na plátky. Plátky knedlíku na talířích zalijeme rožškvařenou slaninou s klobáskou. Podáváme samotné, nebo se špenátem. -FairySlezské noky 1 a ½ kilogramu brambor, 1 vejce, 300 gramů bramborové mouky (solamylu), sůl ½ kilogramu brambor oloupeme a nastrouháme (jako na bramboráky). Přecedíme je přes síto, vodu slijeme a jestli na dně zůstalo trochu škrobu, tak ho přidáme do brambor. Zbylé brambory oloupeme a uvaříme. Ještě teplé je nastrouháme a necháme trochu vychladnout. Až budou vlažné, tak přidáme do nich nastrouhané syrové brambory, vejce, bramborovou mouku a rukou z nich pečlivě vypracujeme těsto. Z těsta vytvoříme válec tlustý přibližně dva centimetry, z něho odkrajujeme jeden a půl centimetrové plátky, které buď srolujeme nebo do nich uděláme důlek. Připravené noky vkládáme do vařící osolené vody. Jak vyplavou, tak je ještě chvilku necháme a poté vyndáváme. Hodí se například jako příloha k různým masům s omáčkou. -NornaKrupicové knedlíky 1/2l krupice, 1/2l vařícího mléka, sůl, 3 vejce, 30g másla + 150g pokrájených housek, 20g másla + 20g strouhané housky Krupici spaříme mlékem, osolíme a dáme vychladnout. Do krupice přidáme vejce a na másle usmažené na kostičky nakrájené housky. Zamícháme a necháme odpočinout. Potom vykrajujeme knedlíčky a v osolené vodě je vaříme asi 1/4hodiny (záleží na jejich velikosti, nejlépe je si jeden uvařit dopředu). Pak je vyjmeme drátěnou naběračkou a ihned natrhneme vidličkami a posypeme na másle opraženou houskou. -Fairy-
15
Knedlík vařený v zavařovací sklenici 1 šálek hrubé mouky, 1 šálek mléka, 1 lžička soli, 1 lžička tekutého másla, 1 velké vejce, 1 žemle, 1 lžička másla na vytření sklenice, 1 šálek=2 dl V mléce rozkvedláme sůl, žloutek, přidáme lžíci tekutého másla, mouku a tuhý sníh. Naposled lehce vmícháme žemli osmaženou na másle. Sklenici bez zúženého hrdla - masovku - silně vymastíme, tukem potřeme i víčko a naplníme do 3/4 výšky, aby knedlík mohl nabývat. Sklenici uzavřeme a knedlík vaříme ve vodní lázni asi 3/4 hodiny. -NornaBleskové houskové knedlíčky 100 g másla, sůl, 3 střední vejce, 100 g strouhané navlhčené housky, 4 lžíce mléka, 150 g suché strouhané housky(+ -), zelená petrželka, pomletý muškátový oříšek (špetka) Do utřeného másla pokojové teploty zamícháme sůl a vejce jedno po druhém. Pak přidáme mlékem navlhčenou housku, oříšek, posekanou petrželku a těsto umícháme. Přimícháme tolik suché strouhané housky, aby se nám dobře dělaly knedlíčky. Knedlíčky vaříme po 5 minut ve vařící osolené vodě. Tip: Z těsta nejdříve připravíme jeden knedlíček a uvaříme ho. Je-li příliš měkký tak do těsta přidáme více strouhané housky. Je-li příliš tuhý, přidáme trošinku mléka. prima-recepty.cz Chlebové knedlíky 4 krajíce chleba (cca 300 g), 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek studené vody, 1/2 prášku do pečiva Chleba nakrájíme na kostičky, přisypeme mouku s práškem do pečiva , zalijeme vodou a rukama dobře prohněteme. Uděláme dva knedlíky a vaříme je 25 minut v osolené vodě. prima-recepty.cz Velikonoční knedlíky 500 g polohrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva, 100 g čerstvých kopřiv(nebo kadeřavé petrželky), 200 g uzeného masa, 3 vejce, 1 cibule, 0,25 l kysané smetany, špetka soli, dle potřeby strouhanku Cibuli nakrájíme nadrobno, uzené maso na kostičky. Na pánvi rozehřejeme 2 lžíce oleje a osmahneme na něm cibuli, přidáme uzené maso a opečeme ho. Pánev odstavíme a směs necháme zchladnout. Do zadělávací mísy nasypeme mouku a kypřící prášek , mírně osolíme. Přidáme zchladlou směs masa a cibule, nahrubo nasekané a spařené kopřivy( příp. nasekanou petrželku), vejce a smetanu. Vypracujeme tužší těsto. Ve velkém hrnci přivedeme vodu k varu a mírně přisolíme. Z těsta tvarujeme knedlíky velikosti vejce (pokud je těsto řidší přidáme strouhanku) a vkládáme je do vroucí vody. Vaříme 10-12 minut. Podáváme s osmaženou cibulkou (nejlépe na sádle). Vhodná příloha je dušené zelí, může být i dušený špenát prima-recepty.cz Játrový knedlík 6 rohlíků, 20dkg.jater, 3 vajíčka ,1lžíce sádla, hrst majoránky, sůl, pepř ,koření, česnek dle chuti petrželka Vše pokrájíme a smícháme v jednotnou hmotu. Vložíme do pytlíku jaký je na výrobu tlačenky ale slabšího průměru,konce zavážeme a 1/4hodiny povaříme. Vyndáme ze sáčku a krájíme jako knedlík,podávám to s oblohou zeleniny. prima-recepty.cz Babiččiny houskové knedlíky 2celá vejce, 1/4l mléka, 1/2l hrubé mouky, 1/2 prášku do pečiva, lžíce soli a nakrájená houska Vypracujeme těsto, necháme 2 minuty odležet a potom dáme do vařící osolené vody a vaříme 20 minut. prima-recepty.cz
Vítr číslo 9
strana č. 16
Houbové knedlíky 500 g hrubé mouky, 250 ml mléka, 30 g droždí, 1 vejce, sůl, špetka cukru, 500 g čerstvých hub, 200 g anglické slaniny, 250 g kysaného zelí, 1 menší cibule, sůl, špetka kmínu, cukr podle chuti. Z vlažného mléka, droždí, špetky cukru a trochu mouky necháme vzejít kvásek. Do mísy dáme mouku, přidáme vzešlý kvásek, 1 vejce, sůl a pokrájené hodně vydušené houby. Vypracujeme v tuhé těsto a necháme asi 1 hodinu vykynout na teplém místě přikryté utěrkou. Potom vytvoříme knedlíky, které uvaříme v osolené vodě. Podle velikosti vařím kolem 20 minut. Mezitím uvaříme zelí, každý dle svých zvyklostí. Uvařené knedlíky nakrájíme, na talíři obložíme zelím a polijeme rozškvařenou slaninou. prima-recepty.cz Bramborové rychlo-knedlíky brambory, dětská krupička, vejce, sůl Brambory ve slupce uvaříme, po uvaření rychle horké oloupeme a zvážíme a nastrouháme na hrubém struhadle. Do 1/2 váhy brambor dáme dětské krupičky, přidáme vejce (do 3/4 až 1 kg brambor stačí 1) a osolíme. Pak rychle zpracujeme těsto a udělané šišky dáme do vařící osolené vody. Nenecháváme těsto dlouho stát, protože zřidne. Vaříme asi 20 minut. prima-recepty.cz Špekové knedlíky 20 rohlíků nebo housek, asi 3/4 kg vepřového uzeného bůčku, asi 46 vajec, asi 3/4 l mléka, 50g polohr.a 50g hr. Mouky, sůl, muš. vět, petrželka, trocha oleje nakrájet pečivo a maso na drobné kostičky. Do kastrolu nebo hluboké pánve stříknout trochu oleje, a na něm rozškvařit a opéci bůček. Přisypat rohlíky a společně důkladně opéci do zlatohněda. Dokřupava. Vysypat do mísy a přelít mlékem s rozkvrdlanými vejci. Nechat nasáknout. Ochutit. Posypat moukou. Ne moc. Tak, aby se zvlhčená masa spojila. Promíchat a mokrýma rukama udělat kouli asi jako pomeranč. Těsto je měkké a po vytvarování se na podložce může trošku, malinko, sesednout Někdy, neházím li knedlíky přímo do vody ale dávám je na podložku, je zlehka obalím v mouce, aby se mi nelepily k sobě. (jsou mokré od formování mokrýma rukama) To docela doporučuju. Dáte-li mouky víc, nic se nestane, křupavé houstičky udrží jeho lehkou konzistenci, jen bude knedlík poněkud hutnější. Té mouky tam přijde opravdu relativně málo. Knedlíky zavařujeme do vařící osolené vody, zamíchat, aby šly ode dna. Vaříme asi 20-25 minut, vyplavou. Vyndejte pak 1, rozkrojte a uvidíte, jestli je hotový. Hotové knedlíky propíchnout, aby vyšla pára. Z tohoto množství uděláte asi okolo 35 knedlíků. prima-recepty.cz Knedlík ze strouhanky 250 g strouhanky (z pečiva bez tuku), 0,25 l mléka, 70 g másla, 3 vejce, sůl a muškátový květ Strouhanou housku polijeme studeným mlékem a necháme dobře navlhčit nejméně 1/4 hodiny. Pak přilijeme tekuté máslo, vejce ušlehaná do pěny, přidáme sůl a muškátový květ. Těsto dobře vypracujeme, vyždímaný ubrousek potřeme tukem a těsto do něj upravíme do tvaru válce. Ubrousek dobře, avšak ne příliš pevně zabalíme, aby knedlík mohl při vaření nabývat a konce ubrousku zavážeme motouzem. Vaříme ve velkém kastrole v osolené vodě 30 - 40 minut, v polovině té doby knedlík obrátíme. Uvařený knedlík krájíme nití nebo pomocí kráječe na knedlíky, podáváme k zadělávanému masu i k pečením. prima-recepty.cz Bramborové knedlíky Irena 1 kg vařených brambor, 200g krupičky, 140g solamylu, 2 vejce, 2 lžíce oleje a sůl Vaříme v osolené vodě, do které přidáme trochu oleje. prima-recepty.cz
16
Knedlíky na poděbradský způsob 600 g hrubé mouky, sůl, 2 žloutky, poděbradka nebo jiná minerální voda, 4 ks tvrdšího pečiva. Mouku prosijeme do mísy, přidáme žloutky, sůl, postupně přiléváme minerálku a vypracujeme tužší těsto. Pečivo nakrájíme na kostičky, vpracujeme je do těsta, z kterého upravíme tři šišky. Ty vložíme do vroucí osolené vody a vaříme asi 20 minut. Uvařené knedlíky vyjmeme a nakrájíme. prima-recepty.cz Vídeňské žemlové knedlíky 300g den starých žemlí, 40 g másla, 80 g hrubé mouky, 2 vejce, 2,5 dl mléka, sůl Žemle pokrájené na kostičky polijeme rozehřatým máslem a promícháme. Vejce rozšleháme s mlékem a solí, nalijeme na žemle, přidáme mouku, promícháme a necháme chvíli stát. Z těsta uděláme 8 knedlíků a vaříme asi 10 minut. Uvařené knedlíky vyjmeme a rozřízneme na půlky. prima-recepty.cz Cuketové knedlíky 1 cuketa, balíček knedlíků v prášku, 3 hrstky suché nakrájené housky, mléko, sůl Omytou ale neoloupanou cuketu (lze i oloupat ale pak nemají tu hezkou zelenou barvu) nastrouháme na hrubém struhadle. Šťávu nesléváme nebo slité nahradíme mlékem. Nastrouhanou cuketu pečlivě promícháme s přísadami, podle chuti osolíme a pak vytváříme knedlíky, které uvaříme. prima-recepty.cz Rolované knedlíky knedlíky: 80 dkg teplých brambor, 21 dkg hrubé mouky, 4 dkg krupičky, 1 vejce, sůl, náplň: 30 dkg uzeniny, 1 rohlík majoránka, 1 vejce ,3 stroužky česneku Náplń: uzeninu semeleme spolu s rohlílem namočeným do mléka, přidáme vejce, koření, česnek, sůl a rozmícháme. Knedlíky: Oloupané brambory nastrouháme, přidáme ostatní přísady a vypracujeme těsto. To rozdělíme na dvě části a rozválíme na placku. Naneseme nápń, zarolujeme, konce zamáčkneme. Do hrnce nalijeme 3 cm vody, uvedeme do varu, vložíme pařák- sluníčko a utěrku, vložíme roládu - knedlík. Přikryté vaříme bez obracení 25-30 min. Vyjmeme spolu s utěrkou a po chvíli nití rozkrájíme na plátky. Knedlík se nerozvaří, stejně vařím i houskové a bramborové knedlíky. Příloha: hlávkové nebo kyselé zelí, smažená cibulka prima-recepty.cz Noky ze zbylého knedlíku 4 žloutky, 6 PL vlažného mléka, 4 PL hrubé mouky, sůl, 10 PL plných, na strojku mletého knedlíku, možno i strouhat Žloutky, mléko a mouku smícháme, přidáme mletý nebo strouhaný knedlík, osolíme a ještě chvíli těsto pilně třeme, aby byly noky kypré. Lžičkou omočenou ve vodě vykrajujeme nočky a vhazujeme do vřící osolené vody. Vaříme při středně silném varu asi 5 minut. Podáváme jako přílohu k bílému masu, špenátu či dušené zelenině. prima-recepty.cz Smetanové noky 250 ml smetany, 4 žloutky, 250 g polohrubé či hrubé mouky, sníh ze 4 bílků, sůl, máslo na vymazání kastrolu 250 ml smetany našleháme se 4 žloutky, přidáváme po částech mouku se solí, řádně proděláme a vmícháme sníh ze 4 bílků. Vyšší široký kastrol vymažeme máslem, naplníme vzniklou hmotou, přikryjeme poklicí a dáme vařit na 1/2 hodiny ve vodní lázni. Pak vypícháme lžicí noky a sypeme houskovou strouhankou, osmaženou na másle, škvarky nebo sekanou na másle opraženou šunkou. prima-recepty.cz
