Číslo 7 * 2007 * cena 0 Kč. Tento trampský vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin

Číslo 7 * 2007 * cena 0 Kč Tento trampský – vodácký občasník Vítr vydává: Vlčice, Frenky, Míňa a Merlin

1

Vítr číslo 7

strana č. 2 NOVÉ CD - BG K POSLECHU ALBUM | On Highway | 2007 APPLE | Léto s Vincentem | 2007 BLACKJACK | No One Like You | 2007 ROWDY RASCALS | Moving On | 2007 KŘENI | For Sale | 2007 LUŇÁČCI | Nashvillský sen | 2007 PENDL | on the way | 2007 P.R.S.T. | For you | 2007 SAKRAPES | BG...před námi...i po nás | 2007 SUNNY SIDE | Keep On The Sunny Side | 2007 WYRTON | Já si věděl rady | 2007

Přejeme Vám šťastný Nový rok 2008 plný krásných vandrů a toulek, zábavného sjíždění řek, pohodových potlachů, slezin a jamů. A hlavně spokojených návratů domů. Vaše redakce

Zdroj: Bluegrassová asociace ČR. - VLČICE -

Z VAŠEHO PERA... Obsah, Zpravodaj Poezie z mechu Toulky světem Dialog před usnutím Vespera se představuje Pověsti americké Trampské paragrafy Trampové na webu Z Vlčího kotlíku Ať jsou šlajsny plný vody Z půdy Turistické výletky Putování Tolštejnským panstvím Z Vašeho pera Morticiiny bylinky Naučnou stezkou Náš tip na výlet Z Vlčího kotlíku – soutěž z č. 1

INITI | autor: Márty POVĚSTI AMERIKY | autor: Ladislav Lahoda 13. ZNAMENÍ | autor: Norna AHOJ KAMARÁDI | autor: Miloš PUTOVÁNÍ TOLŠTEJNSKÝM PANSTVÍM | autor: Fairy

str. 2 str. 3 str. 4 - 5 str. 5 str. 6 str. 7 - 8 str. 8 str. 9 str. 9 str. 10 - 13 str. 13 str. 14 str. 14 str. 14 str. 15 str. 16 str. 17 str. 18 - 20

Moc děkujeme - Redakce –

SOUTĚŽE... FOTOSOUTĚŽ | Odpovědná osoba: Míňa ROZHLEDNOMÁNIE | Odpovědné osoby: Míňa a Frenky Z VLČÍHO KOTLÍKU | Odpovědná osoba: Vlčice Téma z č. 1 - Utopenci 100x jinak Téma z č. 2 - Bramborák 100x jinak Téma z č. 3 - Knedlík 100x jinak Téma z č. 4 - Guláš 100x jinak Téma z č. 5 - Kuře 100x jinak Téma z č. 6 – Bábovka 100x jinak Téma tohoto čísla – … 100x jinak

UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA:

KONTAKT NA REDAKCI: Vlčice: [email protected] Frenky: [email protected] Míňa: [email protected] Merlin: [email protected]

1. 11. 2008 Rádi uveřejníme Váš příspěvek. Moc děkujeme. Piš, piš, piš nebo tě sní myš ☺ Tento časopis lze také nalézt na www.magica.cz

Vydáno: prosinec 2007, nákladem 10 ks Sestavila: Vlčice, grafika: Vlčice, korektura: FOX

2

Vítr číslo 7

strana č. 3 ...psána bratmi [email protected] Frenky Dlouhán Patašon I. z Blankštejna

Ako smútok

Odpudzujúce prostredie

Drobný dážd‘ sa spúšt’a z oblohy Zlaté lístie padá pod nohy Ja tu držím stráž

Ako vchod do tunela skrývaš svoje tajomstvá. Veď je to jediné čo máš takže ja odchádzam nemam rád tunelovú tmu je to prostredie pre vreckovich zlodejov

A tak ako list letiaci zo stromu Čo pod t’archou vekov praská S príchodom týchto t’ažkých chvíl‘ Nám umiera i láska D´Ady

Šupák Listovanie

Ikaros

Večer odprevádzal deň A tak v tú krátku chvíl’u Prelistoval som zápisník počarbaný útržkami pamäti

padla kosa na kameň vzostup a pád skala trčiaca uprostred mora malý zúrivý Robinson šklbe si najprv vlasy a potom krídla Mínos, Mínos až v dnešný ďeň t’a preklínam Mínos, Mínos vzostup a pád padla kosa na kameň

Śkvrna od zhasnutého uhlíka Ten večer bolo nebo plné hviezd a bol som sám Chcel som íst‘ i kded‘ už teraz neviem presne kam Dažd’om rozmočené písmená Ešte že za vidna sme našli cestu a stihli sa ukryt‘ do sena Mokrí a št’astní po svojom Šupák

D‘Ady My versus oni (dialóg na peróně)

Bohatstvo Do neskorej šedivosti (usmrkanej nedele) pod zelenou dušou (čo práve prišla z hôr) niesol som si liek na choroby týždňa niesol som si poznanie niesol som si nádej

Že prečo tu šaškujeme a čo tým chceme dokázať? Viete my svet milujeme l‘úbime ho spoznávat‘. Že vraj dobre ale načo tieto smiešne mundúry? Sú praktické a radšej nás súd’te podl’a nátury. Radu že nám dobrú dáte vraj život treba vážne brat‘? To je pravda práve preto sa ODCHÁDZAME NACHÁDZAŤ.

Kožuch

Kožuch

3

Vítr číslo 7

strana č. 4 Mluví se jenom anglicky (jak taky jinak) a občas zírám, jak dokáží vysvětlit i poměrně složité věci. Složení národností bývá trochu jednotvárné, obzvláště v nižších levlech. Většinou Japonci a Korejci, těch je tu nejvíce. Umí dobře gramatiku, ale mluvení jim moc nejde, občas jim není téměř rozumět. Jsou velice přátelští a snaží se komunikovat. My Evropani jsme pro ně exotika. A některé asijské dívky jsou skutečně moc hezké :o)). Počasí a moře je něco, co dělá Austrálii tak přitažlivou pro mnoho mladých lidí z celé Evropy, kteří upřednostňují studium angličtiny právě zde a ne třeba v Anglii. Od října do dubna je skutečně teplo, letní a často také tropické teploty, často hodně přes 35 stupňů Celsia. Zimu zatím hodnotit moc nemůžu, teprve začíná, ale zatím se mi líbí. Je celkem slunečno a přes den i teplo (tzv. na tričko), jakmile však zapadne slunce, ochladí se až nepříjemně. Ovšem na teploty pod nulou můžeme zapomenout. Australani se v toto období halí do kabátů a hlavně Asiaty potkáte se šálami a pletenými čepicemi. Je mi docela líto mé thajské kamarádky Poy, která v krásný slunečný den s námi seděla na terase, navlečená do svetru a šály se klepala zimou a nevěřícně zírala na mé tričko a kraťasy. Oceán je úžasný, krásné pláže a vše v dosahu městské dopravy. Ale na plavání to moc není, vlny jsou docela vysoké. Pro surfaře je to ovšem ráj. Na každé pláži je praporky vyznačený úsek pro plavce, cca. 30 metrů, který je hlídán pobřežní hlídkou. Je to z bezpečnostních důvodů, tou jsou tu posedlí. Nutno dodat, že vlny můžou být opravdu nebezpečné a dokáží zaskočit i zkušeného plavce. Natož pak Čecha, zvyklého na poklidnou hladinu Máchova jezera. Další důležitá věc pro život zde je práce. Většina studentů, pokud neumí něco speciálního, se živí rukama. Číšník, pomocník v kuchyni, rozvoz pizzy, práce na stavbách a tak podobně. Od jara do podzimu je práce víc, teď v zimě je to trošku problém, ale myslím, že po nějaké době sežene práci každý. Já měl docela štěstí, sehnal jsem práci na první pokus, ve veliké pekárně. Pracuje zde spousta Čechů a Slováků, což sice není dobré pro mou angličtinu, zato můžu pracovat na odpoledních směnách a tudíž nezanedbávám školu. Výdělky nejsou žádný zázrak a život v Sydney je poměrně drahý. Pokud by chtěl někdo prací zde našetřit nějaké velké peníze, ať na to zase hezky rychle zapomene. Dá se vcelku v pohodě našetřit na školu a nějaké to cestování, šetření peněz na doma je ovšem běh na dlouhou trať, měřená spíše na roky než na měsíce. Já plánuji všechno zde vydělané utratit za pokračování studia na jazykové škole, výlety do Alice Springs a na Nový Zéland. Domů si pravděpodobně nepřivezu nic. Myslím tedy peníze, protože budu bohatší o zážitky a to je mnohem víc. Cestování je kapitola sama pro sebe, více se o ní rozepíšu v některém z dalších čísel Větru. Nicméně mohu říci, že Austrálie nabízí cestovatelům nepřeberné množství rozdílných zážitků, od pouští po hory, od moře po buš. Zatím jsem spolu se Swobim podniknul pouze cestu po východním pobřeží, šnorchloval na Velkém Bariérovém Útesu a projížděl se džípem po největším písečném ostrově Fraser Islandu. A rozhodně bylo o co stát, byl to zážitek. Zábavy se tu dá užít dost. V centru je nepřeberné množství barů, diskoték, kin a restaurací. Oblíbená část města je Darling Harbour, přístav se spoustou kaváren a restaurací, obchodů a zábavních podniků. Je tu také veliké námořní museum s venkovní expozicí lodí. Pro mě byla velkým zážitkem prohlídka ponorky a návštěva repliky plachetnice Endeavour, lodi, na níž připlul do Austrálie kapitán Cook. Zajímavá je také třeba loď, kde vás poplatek cca. 35 dollarů na čtyři hodiny provezou po přístavu a okolních zátokách a v ceně je

Down Under aneb Hlavou dolů, nohama vzhůru Většina lidí má svůj sen o cestování a poznávání nových krajů. Pro někoho je to rovníková Afrika, někoho láká tajuplná Asie a jiného zase deštné pralesy Jižní Ameriky. Já miluji hory a vždycky jsem se chtěl podívat do Himalájí. Ale taky jsem se potřeboval naučit anglicky a po ročním absolvování večerního kurzu na jedné nejmenované jazykové škole jsem poznal, že tudy cesta nevede. Někdy v té době začaly mého kamaráda Swobiho přepadat jeho pravidelné cestovatelské choutky. Tvrdí, že má 4-letou periodu, po níž se mu život v Česku zdá k nevydržení a potřebuje někam odjet, aby pak zjistil, že doma je přece jen nejlíp. A tak mě přemluvil k cestě do Austrálie. Protože už tam byl, vyprávěl nadšeně o báječných lidech, skvělé škole a vůbec o úžasném životě na druhé straně světa. A jaká je realita? Jsem v Sydney už 5 měsíců a tak se pokusím popsat vám, jak se zde žije. Město Sydney je rozlehlé. To je to správné slovo, protože centrum není až tak velké, dá se pěšmo přejít za půl hodiny rychlé chůze. Zato ostatní čtvrti jsou díky koloniím rodinných domků opravdu velké. Jezdím do práce na kraj města, asi 3 stanice městského vlaku před konečnou a jedu hodinu a je to 60 km. To jen tak pro představu. Domek je symbol zdejšího bydlení, dá se narazit na obyčejné dřevěné, jak z amerických filmů, tak na honosné vily s 2 garážemi a obrovskou zahradou. V bytech bydlí Australani jen v centru a je to spíše pro mladé a moderní lidi. Studenti a cizinci žijící zde delší dobu povětšinou šérují (tzn. sdílejí společný byt, ze slova Share), je to nejlacinější způsob. Dá se dostat už na částku od 80 dolarů výše, většinou bydlí dva v jednom pokoji. V centru je to více, zato jsou domy většinou vybavené bazénem, posilovnou a recepcí s ostrahou. Město je plné asiatů. Jsou tu Korejci, Japonci, Číňani, Vietnamci a vůbec zástupci snad všech zemí celé Asie. Mnoho lidí říká, že Sydney není Austrálie, že je to něco úplně mimo. Pravdou je, že je to velice kosmopolitní město a na první pohled připomíná spíše nějaké asijské velkoměsto. Ale architektura je typická, Australská. V úplném centru můžete narazit na staré, lehce zanedbané domy ze 30-tých let, vmáčknuté mezi supermoderní mrakodrapy. Jelikož Australani postrádají hlubší historii, velice si zakládají na budovách starších sto let a jsou pyšní na starou přístavní čtvrť zvanou The Rocks, která patří k nejnavštěvovanější částí Sydney. Samozřejmě hned po Opeře, symbolu města, která se ostatně nachází naproti. Jazykové školy jsou tu velký byznys a podle ceny mají také svou úroveň. Laciná škola stojí tak 170 dollarů týdně a úroveň je prý dost bídná. Slušnou školu pořídíte tak okolo 220 dollarů. Výuka není nudná, učitelé bývají přizpůsobiví a často je to taková škola hrou, Komenský jako vystřižený.

4

Vítr číslo 7

strana č. 5

veškeré pivo a víno, které jste schopni za tu dobu vypít. Čehož všichni nadšeně využívají a tak si jistě dokážete představit, jak po těch čtyřech hodinách vypadá skupina vystupujících výletníků. Hezká část je také již zmiňované The Rocks, Harbour bridge a samozřejmě Opera house. Monumentální stavba, která i zblízka působí stejně úchvatným dojmem, jako na fotkách. Ve městě je také spousta různých parků, kde se dá posedět na trávě a odpočinout si třeba při polední přestávce v práci. Můžete zde vidět úředníky s povolenými kravatami, jak pojídají svůj polední sandwich a nebo skupinky Aboridžinců, popíjející své polední pivo. Prostě Sydney nabízí zábavu a povyražení pro každého a je z čeho vybírat. A i bez peněz se dá něco užít. Nádherná je třeba Umělecká galerie nedaleko Opery, kde je vstup zdarma a nebo Outback Centrum v Darling Harbouru, kde je 2x denně zdarma hodinová show ukazující hru na Didgeridoo, tradiční Aboriginský hudební nástroj (je to taková ta dlouhá dřevěná tuba, z venku pestře pomalovaná, do které se zvláštním způsobem fouká a která vyluzuje zvuk, připomínající rozzuřeného čmeláka zavřeného v plechovce). Častou věcí, na kterou se mě kamarádi ptají, je otázka "Tak jaký je tam pivo". Takže: Pivo není nic moc, ale dá se na něj zvyknout. Je o něco silnější, než české, alespoň já mám ten pocit. Čepuje se buďto do sklenic o obsahu 425 ml a nebo se dá koupit Jug, to je džbánek, který má 1,150 litru. Nejčastější značky piva, které se zde pijí, jsou Victoria Bitter, Tooheys New a nebo novozélandský Carlton Draught. Pivo se tu pije hodně a to i přesto, že je poměrně drahé. Sklenice stojí v přepočtu okolo 70 korun, Jug tak 180 kč. Ovšem většina hospod mívá tzv. Happy hour, čas, kdy mají slevu na pití. Protože dny a časy těchto slev jsou různé, dají se najít kdekoli a kdykoli, stačí jen obejít město a koukat se. Není to sice žádná sláva, ale každý ušetřený dollar se hodí :o). Můj oblíbený podnik je hotel na George street, kde mají v pondělí Jug za 7 dollarů a ještě se tam v soutěži Trivia (obdoba hry Chcete být milionářem) dá vyhrát útrata na baru v hodnotě 100 dollarů. A na závěr pár zajímavostí z běžného života, které se u nás potkat nedají, zato tady jsou považovány za naprosto samozřejmé. Bankovky vypadají jako klasické papírové, ale ve skutečnosti jsou plastové, nedají se jen tak roztrhnout a můžou se i vyprat. Mince mají tu zvláštnost, že čím větší hodnota, tím menší velikost. Takže plná peněženka drobných se pěkně pronese a hledání dvoudolarové mince mezi desetníky a dvacetníky je utrpení. Ve vlaku jsou pohyblivá opěradla, která se dají nastavit na obě strany, takže můžete sedět vždy po směru jízdy a nebo naproti sobě. Pokud jdete večer do baru, téměř všude najdete před vchodem ochranku, která vám zkontroluje ID kartu a v kraťasech a sandálech vás dovnitř nepustí. Navíc, pokud se jim bude zdát, že už máte dost, klidně vás z podniku vyhodí. Platí tady totiž zákon, že obsluha baru nese zodpovědnost za zákazníky. A pokud se u nich opijete a cestou domů se vám kvůli tomu něco stane, jsou tím vinni oni. Výplata se dává jednou týdně, rychle se na to zvyká a je to návykové. Doporučuji zavést i v Čechách. Švábi jsou úplně všude, můžete je hubit jak chcete a stejně se zase někde objeví. Není to sice nic tragického, pokud máte doma čisto, tak se žádná invaze nekoná, ale stejně se čas od času u vás nějaký vyskytne. A na závěr jeden ze zakazujících nápisů ve vlaku: Smoking of any substance prohibited. Tak to mě opravdu rozesmálo. -MERLIN-

Dialog před usnutím -Al Brouk"A taťko...kdo je to tramp?" "Tramp? Však víš, to je člověk, který má rád stromy, lesy louky, hory, potoky... Chodí ven do přírody". "A taťko...to my jsme byli tenkrát taky trampovat?" "Ano. V létě, když bylo hezky. A ty se na to ještě pamatuješ?" "Jo. Opékali jsme buřty na malém ohníčku. A viděli jsme srnku. Ještě mám v krabičce sojčí pírko. A taťko, trampové taky sbírají peříčka?" "Taky, holčičko. třeba kámen si vezmou z lesa domů. Nebo hůl." "A taťko...je tramp hodný?" "To víš, že je. Správný tramp je hodný, pomáhá lidem. jako tuhle, jak jsem viděli toho trampa, jak pomohl té paní s popelnicí." "A mají lidé trampa rádi?" "Toho hodného mají." "A tramp má rád lidi?" "Když mu vadí. Tak nemá a je smutný." "A proč, Taťko?" "Protože lidé dělají v přírodě rámus, odhazují plechovky po lese, pouští moc nahlas tranzistory, staví na krásných místech velké chaty a garáže." "A tam co jsme byli, tam také přijdou lidé?" "Když se to místo někomu bude líbit, tak si tam chatu postaví a my budeme chodit jinam. Třeba za Studánku. a teď mi řekni básničku." Stojí lípa památná na rozcestí, na rozhraní předkům byla posvátná ať tu lípu každý chrání "No a už hezky spi. Dobrou noc trampe." "Dobrou noc trampe." -Al BroukTRAMP-1/1970

5

Vítr číslo 7

strana č. 6

Vespera se představuje

Tím je třeba se řídit při všech soubojích, a proto každému vystoupení předchází desítky hodin poctivé přípravy,“ řekl po představení člen skupiny David Mach. Jinak by to ani nešlo. Členové Vespery do svých vystoupení zahrnují nejen souboje na meče, které jsou při podobných akcích vídány nejčastěji, ale například zmíněná kopí proti okovům, která působí v takovémto provedení velmi originálně a dramaticky zároveň. Tím samozřejmě výčet nekončí. Vidět lze i šarvátku s kyjem, sekerou, či dokonce bičem. A tak bychom mohli pokračovat. „Chceme také veřejnost seznámit s holí jakožto velmi obávanou a univerzální zbraní. Není náhodou, že všichni naši bojovníci musí její techniky pochopit dříve, než se zaměří na jakoukoli jinou zbraň. Ač nemá hrot ani ostří, schopný bojovník s ní dokáže eliminovat jakéhokoli útočníka. Snad mimo střelce z muškety, pokud je dost daleko.“ dodává s úsměvem další člen Vespery. Ale šerm a šarvátky to není jediná aktivita této mladé kladenské skupiny. Zejména dívčí část oslňuje diváky ukázkami historického tance. Ten čerpá z motivů lidových veselic i dvorských slavností a překlenuje období od gotiky po renesanci. Veřejností ceněná je i možnost mezi představeními si ve vlastních rukou vyzkoušet ovládání jednotlivých zbraní a dozvědět se něco o jejich historii. A zvláště mladé publikum si rádo vystojí krátkou frontu, aby se mohlo se zapůjčeným lukem při střelbě do cvičného terče, vžít do kůže Robina Hooda. „Publikum se prostě nesmí za žádnou cenu nudit. Ale nejvíce efektní jsou asi noční představení. Souboje s pochodněmi, orientální tanec naší půvabné tanečnice, umocňovaný hrátkami s ohněm na řetězech a podobně. To pak člověk jenom sedí a s úžasem kouká.“ Členové Vespery jsou mladí lidé, kteří se rozhodli seznamovat veřejnost s naší vlastní minulostí. S jejím odkazem a dědictvím. Dělají to zábavnou formou a dělají to tak především proto, že je samotné taková činnost baví.

Středověk. Doba plná romantiky, urozených rytířů, spanilých dam a odvážných dobrodruhů. Doba, kdy zemi křížili neohrožení jezdci na vznešených koních. Kdy slovo muže bylo svatější než zákon, kdy slunce se zlatavě lesklo na střechách hradních věží a lesy kolem byly plné zvěře, jež se po kraji proháněla ve stohlavých stádech. Doba, kdy rytíř svojí dámě obětoval bez rozmyslu vše, neboť její krása i vznešenost si to zasluhovala… „Ty kurevníku! Ty tlučhubo! Chlíváku ohyzdná!“ Ženská rozčepýřená, že opařená slepice by od ní mohla opisovat, vyjela po muži, s kterým ještě před chvílí koketovala u ošatky vajec, jak letní bouřka. Chudák, ani nestihl mrknou a už ho rozhazujíc rukama tlačila před sebou na celou šířku ulice, že jim dav kolem stěží stihl uvolnit cestu. Zmohl se sotva na pár obraných gest. „Ty skopová hlavo, hnojníku jeden! Ať tě už ani nevidím!“ Muž klopýtl o položenou oj trakaře a bezmocně se, jak dlouhý tak široký, rozplácl na hromadu hnoje. Ani to by snad tu posedlou ženskou neuspokojilo, kdyby ulici neprořízl ostrý vojenský pokřik. Stráže dopravovali vězně do šatlavy. Zarostlý muž, v otrhaných a špinavých hadrech s masivními okovy na rukou, se snažil alespoň částečně dostat z dosahu pobízejících kopí. Dvojici stráží nebyl po chuti dav, kterým na tržišti museli projít, ale neměli na vybranou. Jeden z nich znovu bodl do trestance ve snaze urychlit průchod, ale ten vycítil v nepřehledném davu svou příležitost a znenadání se otočil. Zablokoval kopí řetězem okovů a vzápětí jimi vyrazil proti vojákovi. Kovem mu musel minimálně přerazit čelist. To už se po něm vrhl druhý ze stráží. Úhyb zachránil trestance před probodnutím, rychlý předskok a vojákovi se kol krku ovinul jak smrtící had ocelový řetěz. Přesto se jedné neopatrnosti vězeň dopustil a vzápětí mu násada kopí proráží žebra. Oba muži supí vysílením… Je 21.století a návštěvníci hradu pozorně sledují zobrazení tržiště kdesi v hlubokém středověku. Žádné pohádky, takhle nějak to zkrátka bylo. Těžko říct, kdo je hrdina. Zda vězeň, který se spoután postavil přesile, nebo stráže hájící právo, které ovšem nebylo nic jiného, než absolutistická moc jejich panovníka. A tak jedna skupina diváků vítá každý úspěšný úder ozbrojenců, zatímco druhá s obavami svírá rty, když se kopanec jednoho z vojáků zarazí až v trestancově rozkroku. Byla tohle ještě hra? Zasaženému se hrnou oční bulvy z důlků a vypovídá hlas. „Všechno je to pečlivě rozplánováno, nastokrát ozkoušeno. Samozřejmě, že se může stát nějaká nehoda a je třeba s ní stále počítat, ale pravdou je, že má-li být divák vtažen do děje, tak mezi něčím, co je jako a co je doopravdy, nesmí rozlišovat.

Zda se jim to daří, můžete sami posoudit na některém z jejich vystoupení. Více najdete na www.vespera.wz.cz Pro čtenáře Větru sepsali a velice se při tom bavili, Chlebík a Soňa.

6

Vítr číslo 7

strana č. 7 V krásných pověstech o Americe pokračujeme...a Ladislavovi Lahodovi moc děkujeme.

POVĚSTI AMERIKY - POVĚST O HANCE Ladislav Lahoda Honičky většinou končily u slepé skály nebo na kraji hluboké propasti. Mizel beze stopy a užaslí pronásledovatelé mohli slyšet jen jeho výsměšný smích, vracející se mnohonásobnou ozvěnou odevšad. Byl duchem Ameriky. Trempové na dně lomu dozpívali. Oheň uhasínal až zhasl docela. Nad lomem zašuměl vítr. Uběhla ještě dlouhá chvíle, než se na dně lomu, u skalní stěny, pohnulo křoví. Vyšel odtamtud temný stín a po špičkách se pomalu přiblížil k ohništi. Opatrně procházel okolo spících trempů a do velkého vaku, který měl přes rameno, ukládal všechny potřebné předměty, které potmě nahmatal. Mezi nimi i Šakalův zapalovač. Na zkoušku si škrtnul a skryl plamínek v dlani. V záblesku světla zahlédl spící dívčí obličej, vykukující z pod celty. Přiblížil světlo. V životě už viděl mnoho dívek, ale tahle tvář se mu zdála neobyčejně krásná. Při pohledu na ni na okamžik zapomněl, kde je. Slabý proužek svítání na nebi ho však vzpamatoval. Musí odtud. Kráčel štolou daleko od Mexika a přistihl se, že stále myslí na tu tvář. Došel do svého srubu a padl na lůžko s otevřenýma očima. Vrcholky skal rozkvetly jasem vycházejícího slunce. Začínal další krásný den babího léta ...

Končil jeden z krásných dnů babího léta. Poslední paprsky slunce zlatily vrcholky strmých skalních stěn. Hluboko dole, v závratné hloubce lomu, který se nazýval Mexiko, skládalo několik trempíků suché větve stromů na velkou hromadu. Sem už slunce hezkou chvíli nesvítilo a od jezírka na dně lomu stoupal chlad. "Hni sebou, Bobe!" netrpělivě prohodil Šakal na adresu malého neduživého hocha s ještě menší sekerou, který připravoval hranici. "Dělám, co můžu, šerife, ale ty klády jsou moc silný," odvětil Bob. "Hej, Grizzly!" zařval Šakal na celé kolo. Za hromadou dřeva se vztyčil hromotluk, avšak očima nepřestal sledovat Hanku, dalšího člena party, která se přes značnou zimu cachtala v jezírku. Samozřejmě jen lehce oblečena. "Co kdybys přestal čumět a pomohl naštípat dříví!" houknul na něj Šakal. "No, jo," zahučel hromotluk a pomalým krokem se začal šourat k ohništi. Šakal zatím došel ke skalní stěně, ve které se černal vchod do zpola zatopené štoly. Na vodní hladině se čeřily drobné vlnky a zanedlouho se ze štoly se značným cákáním vynořil primitivní vor. Na něm balancovali Jim s Jitkou, poslední dva členové party. Sotva vor narazil na dno, Jitka seskočila a pustila se rovnou k jezírku. "Co jí kouslo?" otázal se udiveně Šakal. "Ále, jsou to slepice," uchechtnul se Jim. "Když jsme nastupovali na Velký Americe, tak uklouzla a sedla si do bláta na stejným místě co Hanka." "Jó, šikovným patří svět," pravil Šakal a odebral se zpátky k ohništi. "Kaňon skalnatý, co nezná slunce jas, prachem zavátý jsou cesty, stěny, sráz Na dně stojí v tichých tmách voda jezerní, zrcadlí se v ní jen čas a nebe večerní ..."

... POVĚST O HANCE POKRAČUJE... Po kruté zimě se opět přihlásilo jaro. Sníh pomalu tál pod teplým větrem, který přinášel vůni probouzejících se lesů. Jen večer bylo ještě chladno. Na břehu jezera na Velké Americe plápolal oheň. Pod velkým balvanem seděla Hanka, hleděla do plamenů a zamyšleně hladila struny kytary, která jí ležela na kolenou. Bob si vyřezával do kusu dřeva nějaké indiánské ornamenty, Grizzly pokuřoval dýmku a Šakal hleděl skrze plameny zkoumavě do Hančina obličeje. Věděl, že právě myslí na Jima, který se stal její první velkou láskou a trochu žárlil. Když přivedl Hanku do party, myslel si, že bude patřit jemu, ale lásce neporučíš. Teď je Jim na vojně a jen tak se nevrátí, ale to neznamená, že tu musí být ticho jako na hřbitově. Sáhl za sebe, ze tmy vytáhl láhev rumu, vytočil uzávěr a podal ji Hance se slovy: "Tumáš, ať se tu nerozbrečíš." "Dík, nechci," odmítla ho, "radši něco zahraju." "No konečně," pravil Šakal s potěšením a podal láhev Grizzlymu, který po ní lačně chňapl. "Od východu slunce pozlatilo skály a stíny tří postav za botama jdou, kdysi dávno jiní na tom místě stáli u modrýho jezera teď tři kříže jsou ..."

Píseň zpívaná šesti hrdly, doprovázená kouzelnými tóny kytary, se nesla ohněm ozářeným lomem. Stoupala v zákrutech kouře a jisker k hvězdami poseté obloze a vracela se dolů slabou ozvěnou. Naslouchal jí i muž v šedivé blůze wehrmachtu, který seděl v tmavém otvoru štoly, asi šedesát metrů nad hlavami trempů. Nepřišel z daleka. Bydlel v dřevěném srubu, který si postavil ve staré štole, hluboko podzemí, asi dvě hodiny chůze odtud. Pohyboval se podzemím s jistotou, která udivovala. Svítit si musel jen málokdy. Za těch několik měsíců, které tu strávil, dopodrobna poznal mnohakilometrovou spleť chodeb, spojujících tu a tam štolová patra. Dovedl se tedy dostat na místa, která byla zdánlivě nepřístupná. Jako nyní. Zamyšleně hleděl na táborový oheň, blikající hluboko pod jeho nohama. Zdálo se mu to dávno, co přišel do těchto míst poprvé. Tehdy byl na útěku před zákonem. V duchu se ušklíbl - teď si zákony diktuje sám. Původně se tu chtěl skrýt jen na několik dní, ale teď už věděl, že odtud nikdy neodejde. Přihodilo se mu to, o čem snil celý život a pro co i zabil člověka - být svým pánem. Byl nejenom svým pánem, byl vládcem celé oblasti. Prožíval neodolatelnou chuť moci. Skrytě se pohyboval krajem, objevoval se a zase mizel ve skalních rozsedlinách. Když ho někdo z dálky zahlédl, domníval se, že jde o jednoho z trempů. Uniforma wehrmachtu byla nenápadným převlekem. Stal se předmětem hovorů okolo táborových ohňů. Tajuplný noční fantom, s nímž v černé tmě mizelo jídlo, pití a spousta tábornických potřeb. Někdy ho při lupu spatřili a pronásledovali.

Kamenitá pustina lhostejně naslouchala tónům písně. Studený vítr se přehnal nad hladinou jezera, zasvištěl mezi skalami a zase ztichl. Začaly se snášet jemné sněhové vločky. Byl to asi poslední sníh. Pozdě v noci utichly tóny kytary. "Je mi zima, pojďte už spát," navrhla Hanka. Ostatní souhlasili. Přestěhovali se do portálu velké štoly nedaleko ohniště a za svitu baterky začali rozbalovat celty. "Dělejte rychle," pobízel ostatní Šakal, který už ležel, "ta baterka dlouho nevydrží." "Tak mě jí půjč," řekla Hanka, "musím si odskočit." "A to tu máme bejt potmě?" zavrčel Grizzly. "Co nám zbyde," povzdechl si Šakal, "tady ji máš."

7

Vítr číslo 7

strana č. 8 Po chvíli zapálil kouskem březové kůry několik větviček na starém ohništi sedl si tak, aby přes plameny viděl na smutnou hromádku kamení, která zbyla z jeho první a největší lásky. Mimoděk si vzpomněl na slova z jedné krásné Foglarovy knížky: Náš oheň do tmy svítil a stíny noci plašil, však stíny v srdcích našich zaplašit nedovedl. A když stíny noci ustoupily záři vycházejícího slunce, odešel pomalým krokem závějemi spadaného listí, aby se sem už nikdy nevrátil. Ladislav Lahoda www.hornictvi.info

Hanka popadla baterku a zamířila dál do štoly. Světlo klouzalo po nerovných stěnách a vytvářelo na nich plno strašidelných stínů. Dostala trochu strach, ale přesto došla tam, kde dno štoly mizelo pod hladinou černé stojaté vody. Zrovna se dívala na stěnu, jestli tam nejde zavěsit baterka, když zaslechla za sebou podivný šramot. Vylekaně sebou trhla, ale než se stačila otočit, dostala do hlavy strašlivou ránu, která ji srazila na zem. V matném světle baterky zahlédla ještě, jakoby v mlze, dvojici hrubých okovaných bot a potom ztratila vědomí. Asi po deseti minutách začal být Šakal netrpělivý. "Asi jí zhasla baterka a nemůže trefit zpátky. Jdu se tam podívat," oznámil. Vymotal se z celty a podél stěny kráčel po hmatu do podzemí. Po chvíli uviděl před sebou matné světýlko. Oddechl si. "Co tam děláš tak dlouho?!" Nic, žádná odpověď. Znepokojen přišel blíž a nechápavě hleděl na baterku, ležící na zemi. Její světlo pomalu žloutlo a Hanka tam nebyla. Sebral baterku a vyrazil dál do štoly. Okamžitě se jeho boty naplnily vodou. Po pár krocích mu stoupla až po kolena. Nic nechápal. Jiná cesta tudy nevedla, musela tedy jít vodou. Ale proč? Nemohl přijít na jediný rozumný důvod. "Hanko!" vykřikl do tmy. Zdálo se mu, že zaslechl v dáli nějaké zašplouchání. "Hanko, vrať se!" vykřikl znovu. Dal se do běhu. Cákal okolo sebe a ani necítil, že už je celý mokrý. Když mu voda sahala po pás, baterka zhasla. "Hanko!!" vykřikl zoufale, ale odpovědí mu bylo jen hrobové ticho. Brodil se ještě několik desítek metrů a vzdal se, až když cítil, že už nestačí. Musela se zbláznit, napadlo ho. Byla o hlavu menší a neuměla plavat. Tudy nemohla projít živá. Stál tam v naprosté tmě, po krk v ledové vodě a stále odmítal uvěřit tomu, co se stalo. Venku, na břehu jezera, zatím sníh zasypal tři malé dřevěné tabulky se jmény Golem, Bušek a Dan. Zasypal i malý plácek před nimi, jako stvořený k navršení smutné kamenné mohyly.

Trampské paragrafy Tomáš Pohl Slovo právo má stejný základ jako pravda a mělo by v sobě obsahovat pojem spravedlnost. Jednotlivé právní předpisy však v sobě často zahrnují prvky absurdity hodné země Franze Kafky a Václava Havla. Příkladem může být vysoká pokuta cyklistovi, který pádem poškodil jen svoje kolo a své tělo, nebo možnost potrestat řidiče, který nevyplní na své dálniční známce registrační značku svého auta, mnohasettisícovou pokutou. Ale právní historie je plná podobných absurdit. V dubnu jsme mohli na poli práva slavit 76 let od vydání tzv. Kubátova zákona. Co to vlastně bylo za právní předpis? Pamětníci z řad trampů jistě vědí, že se jednalo o vyhlášku zemského prezidenta Hugo Kubáta ze dne 9. 4. 1931 č. 180236 ia 1931, 16 ai 1930, kterou se vyhlašují opatření proti výstřelkům campingu a trampingu. Uvedený předpis zakazoval nepřístojné chování a jednání, za něž mimo jiné považoval "společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech vyjímaje táboření rodinné, pobíhání v nedostatečném úboru koupacím mimo obvod vykázaných koupališť, zpívání popěvků obsahu nemravného?" Porušení vyhlášky bylo přestupkem, který byl tehdy trestán pokutou od 10 do 5 000 Kč a v případě nedobytnosti vězením od 12 hodin do 14 dnů. Vydání předpisu iniciovalo Ministerstvo vnitra prostřednictvím poslaneckých interpelací. V květnu 1931 protestovalo proti této legislativní stupiditě 15 000 trampů na slezině v Pivovarské zahradě na Vinohradech. Po nabytí účinnosti vyhlášky se projevilo, že Československá republika je právním státem. V parlamentu proti vyhlášce protestovali například němečtí sociální demokraté s poukazem na porušení základních lidských práv. Zajímavé je, že na Moravě a na Slovensku podobná "právní perla" neplatila. Platnost Kubátova zákona byla ukončena v roce 1935 poté, co jeden tramp, jemuž byla udělena pokuta 30 Kč, podal správní žalobu k soudu a na základě kasační stížnosti vyhlášku zrušil Nejvyšší správní soud. V čele tohoto soudu stál jeden z nejlepších právníků Evropy, JUDr. Emil Hácha. Dnes je vzpomínka na uvedený stupidní "zákon" spíše úsměvná. Nacisté a později ozbrojená pěst dělnické třídy, SNB, nepotřebovali vyhlášky, stačili cvičení psi, obušky a slzný plyn. Velmi hezky píší o aplikaci Kubátova zákona pánové Vlastimil Rada a Jaroslav Žák v epizodě o Četnické rokli v knize Dobrodružství šesti trampů, aneb dějiny válek trampsko paďourských. Tak vidíte, že právo není vždy jen suchou sbírkou paragrafů.

...POVĚST O HANCE KONČÍ Šel sám tmavým nočním lesem, závějemi spadaného listí, které šustilo při každém kroku. Upíral pohled do země; snad aby krása podzimní noci nerušila tok jeho myšlenek. Ani světélko petrolejové lampy za oknem Kubrychtovy boudy nepřivábilo jeho pozornost. Začal stoupat do prudkého svahu. Občas zakopával o kameny skryté v listí a v tu chvíli se rozechvívaly struny kytary, kterou nesl na zádech, temnými tóny. Ta kytara nebyla jeho. Patřila dívce, kterou miloval, s níž tudy kráčel, ruku v ruce, mnohokrát. Avšak ona už touhle cestou nikdy nepůjde. Už se nedotkne něžnou rukou strun kytary. Navždy umlkly její písně, smutné i veselé. Mrtví nezpívají. Sklonil hlavu ještě víc a v očích se mu zaleskly slzy. Z dáli se ozvalo zahoukání vlaku a nějaký pták poděšeně zapípal ze sna. Vzduchem se mihnul netopýr a zašumělo padající listí. Nad lesem vyšel měsíc. Veliký a jasný, ponurým svitem osvětloval kraj. Mezi nehybnými stromy vytvářel strašidelné stíny. Jim došel až tam, kde se paprsky měsíce propadaly do hluboké strže. Jižní kříž ... Tady se s Hankou setkali poprvé. To ještě nevěděl, co bude v jeho životě znamenat. Když měsíc došel tak vysoko, že jeho paprsky dosáhly dna lomu, utichlo tam harašení kamenů a cinkot lopatky. U skalní stěny se černala jáma, ne nepodobná hrobu. Jim naposledy přejel prsty po strunách kytary. Potom ji opatrně zabalil do celty a téměř něžně položil na dno jámy. Rukama na ni začal vkleče shrnovat hlínu a drobné kamení. Nad zasypanou jámou navršil malou mohylu z šedých kamenů a vztyčil prostý dřevěný kříž.

Tomáš Pohl (02.10.2007) http://www.folktime.cz/nazory/trampske-paragrafy.html

8

Vítr číslo 7

strana č. 9 T.O. Arkansas - 1989 - Ústecko Najdete tu fotografie z námi navštívených akcí, vandrů a slezin, a pokud možno i jakýsi výpis míst a akcí na která se chystáme a tudíž se tam můžeme i setkat. Máte li pocit, že bychom byli na vašem potlachu nepostradatelní, můžete nám napsat tady, nebo na přiložené maily. Po našem přestěhování přibyde i poštovní adresa. Věřte, že máme radši klasická papírová zvadla s vůní dob minulých. http://arkansas.webnode.cz/

Trampské osady "A" T.O. Alaska - 1985 - Bratislava Vtedy sa štyria kamaráti zo základnej školy dohodli, že si založia trampskú osadu.Ako prví členovia boli bratia Leo a Dlhý, kamarát Karol a šerifom sa stal Lofaj. Starajú sa o studničky a lesné chodníky v Malých Karpatoch a zúčastňujú sa rôznych brigád v lese. http://www.tzbaza.szm.com/zdruzenie_alask a.htm

T.K. Arien - 1987 - Brno Zdravíme vás a doufáme, že se vám naše stránky budou líbit a že se tu zase někdy zastavíte. Co zde najdete? Něco málo o nás a našem T. K., fotky a informace z našich akcí a jejich kalendář (například Burčákový turnaj, Sázava Stvořidla nebo Letní oheň) a mnoho dalšího. Pořádání různých akcí např. Burčákový turnaj atd. http://www.tkarien.wz.cz/ T.O. Albatros - 1931 - Ostrava Jako osada jsme vznikli v roce 1931 na okraji Ostravy. K osadnímu životu Albatrosu od počátku patřil zpěv. S rozmachem trampingu a trampské písně byla osada Albatros zvána na potlachy po celé republice, máme za sebou četná vystoupení u mnoha ohňů, na různých festivalech až po celostátní Porty a pražskou Lucernu. K oslavám osady 70-ti let v roce 2001 jsme si nadělili skromný hudební nosič, který byl situován do čtyř hudebních období, kdy skupina Albatros Ostrava působila v různém složení. Po roce 1977 se ujal vedení trampské skupiny Albatros Alonso Pořízka. V současné době je šerifem Ludmila Pořízková a hrajeme ve složení Mili, Ferry, Fred, Alda, Šaman. http://www.albatros.unas.cz/

Z Vašich příspěvků

Punč pro chladné letní večery 500 ml vody, 130 g pískového cukru, 1 pomeranč, 1 citron, 150 ml rumu, 500 ml bílého vína, plátky citronu a pomeranče na zdobení. Vodu s cukrem, pomerančovou a citrónovou šťávou přivedeme k varu. Přilijeme rum a bílé víno a zahřejeme k bodu varu a ihned stáhneme. Nalijeme do nahřátých sklenic a zdobíme plátky citronu a pomeranče.

Medové maso 4 plátky vepřového masa, mletý pepř, sůl, 2 lžíce medu, 4 lžíce bílého vína nebo světlého piva. Plátky masa naklepeme a po stranách trochu nařízneme, aby se nekroutily. Do misky vložíme med a zředíme vínem nebo pivem. Maso opepříme, osolíme a vložíme do misky. Necháme hodinu až dvě marinovat. Poté vložíme na gril a zbylou směsí během grilování maso potíráme. Maso grilujeme pomalu, aby se vytvořila jemně zkaramelizovaná kůrčička. Podáváme s pečenými brambory nebo lze podávat nasucho osmaženou veku lehce potřenou bezcholesterolovým máslem a posypanou petrželkou či pažitkou. Také můžete podávat s česnekovo - bylinkovým chlebem viz následující recept. -NornaUtopenci s kysaným zelím Na asi 4l lahev. Nálev: 350 ml vody, 300 ml octa, 7 kuliček nového koření, 10 kuliček černého pepře, 4 bobkové listy, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli. Dále: 3 žluté cibule, 2 červené cibule, 2 stroužky česneku, 1 chilli paprika, 14 špekáčků, 3 lžičky pálivé papriky, 500 g kysaného zelí Vodu a oba druhy octů přivedeme k varu, přihodíme koření včetně soli a cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a podle vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky, chilli papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme asi tak do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika plátky cibule, česneku a koleček paprik. Zbylou zeleninu promícháme se zelím, část ho dáme na dno sklenice, na něj poklademe několik špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec utopence přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na velikosti sklenice a jak natěsno jsou v ní Utopenci naskládaní), uzavřeme sklenici a dáme ji na tmavé místo odležet. Druhá varianta: Místo papriky potřete špekáčky plnotučnou horčicí.

Recepty pište na adresu: [email protected]

-Fairy-

Na potlach Pikantní utopenci Na 4l láhev: 15 špekáčků, 1/2 sáčku pepře,1/2 sáčku pál. papriky, 4 cibule, 20 nakládaných kozích rohů, 400 ml octa, 300 ml vody, sůl, 5 chilli papriček Ze špekáčků sloupneme střívko a podélně je nařízneme. Papriku smícháme s pepřem a vnitřní naříznutou stranu špekáčků okořeníme a do štěrbiny vložíme několik koleček cibule. Takto nadívané špekáčky vložíme v několika patrech do sklenice, prokládáme cibulí a kozími rohy. V hrnci smícháme ocet s vodou a necháme projít varem. Vzniklý lák dle chuti dosolíme. Vychladlým lákem zalijeme špekáčky ve sklenici tak, aby byla i horní vrstva zcela ponořena. Sklenici uzavřeme a uložíme po dobu 7 dnů na chladné a tmavé místo. Milovníci ostřejších utopenců mohou do sklenice přidat nakládané nebo čerstvé chilli papričky.

9

Vítr číslo 7

Pravidelní čtenáři našeho časopisu si jistě vzpomenou, že ve Větru číslo 3 vyšel článek "Jarní voda aneb pánská plavba". Popisovali jsme v něm první ročník akce, která se pak stala každoroční jarní akcí našeho "Spolku vzájemně se podporujících ústeckých kotlíkářů". V podstatě jsme zůstali věrni tradici a vyjíždíme každým rokem na jaře na nějakou (zatím jen) českou řeku, obsazení akce je vždy čistě pánské a z této podmínky jsme zatím neu-stoupili ani o píď. Akci plánujeme vždy s dostatečným předstihem - většinou už v lednu - aby si zájemci mohli na vybraný termín zarezervovat v práci dovolenou. Letos jsme bohužel hned v lednu věděli, že dva důležití členové naší vodácké party nepojedou na jaře s námi. Merlin, který zatím vynechal jarní pánskou vodu jen jednou, se na začátku ledna vydal na studijní pobyt do Austrálie, který hodlá zakončit až koncem roku 2007. Luděk, který zatím nevynechal ani jednu jarní pánskou vodu i přes to, že se v průběhu doby přestěhoval do Švýcarska, zase očekával v námi vybraném termínu přírůstek do rodiny a nechtěl nechat svou ženu rodit samotnou v cizině. Z původní sestavy, která na první jarní pánskou vodu vyjela v roce 2000, jsem tedy zbyl jen já (FOX) a Štěně, kteří jsme zatím žádnou jarní pánskou vodu nevynechali. K nám se pak přidali ještě Čomi, který sice žije v Londýně, ale na jarní pánskou vodu přilétá se železnou pravidelností již několik let, a Tom Mlok, který bydlí s námi v Ústí a drahně let kamarádí s Foxem. Termín akce se nám podařilo vybrat celkem snadno, zvoleno bylo rozmezí 16.5. - 20.5., cílovou řeku jsme však vybírali o dost déle. Po sjezdech Ohře, Otavy, Sázavy, Vltavy, části Úslavy, části Berounky a části Lužnice jsme koketovali s myšlenkou vyrazit na nějakou moravskou řeku. Nakonec ale vyplul na povrch nápad jako z detektivky. Jako se vždy zločinec vrací na místo činu, i my jsme se rozhodli vrátit se na "místo činu" a pokořit konečně řeku, na kterou jsme vyrazili v roce 2000 a tím jsme zahájili tradici jarních pánských vod. Byla to řeka Jizera, která "zabila" Hnědoočku ještě před tím, než jsme stihli doplout k Paraplíčku, vyhlášené to jizerské peřeji. Tentokrát nás už Jizera nedostane! Jarní Pánská Voda 2007 Středa 16.5.2007 - Příjezd na Malou Skálu Čomi se měl z Londýna dopravit letadlem do Prahy a odtud vlakem na Malou Skálu, čas jeho příjezdu nebyl stanoven přesně, jen jsme věděli, že až dorazí do kempu (ano, do TOHO Buznova kempu, kde jsme zažili ony nepříjemné zážitky popisované ve Větru číslo 3), tak nám zavolá mobilem. Ústecká sekce se sešla v půl jedné na obědě v Pivovarské, kde jsme se rozloučili s kamarády, kteří z různých důvodů nejeli s námi, ale přišli nás "vyprovodit" na oběd. Štěně se rozkecal a málem jsme ho museli tahat z hospody lanem, ale nakonec se nám ho povedlo dostat ven. Sjeli jsme k Foxovi pro jeho bagáž a potom jsme jeli nakoupit proviant do blízkého hypermarketu. Když jsme po nákupu nasedali do auta, Foxův telefon se rozehrál a pak se ze sluchátka ozval Čomiho hlas s nezaměnitelným valašským akcentem. Ptal se, kaj kurňa zme, gdyž on už je na Malé Skále. Ubezpečil jsem ho, že našemu odjezdu z Ústí už v podstatě nic nebrání a že dorazíme co nevidět, ať si dá pivo a s důvěrou očekává věcí příštích. V Krásném Březně jsme naložili bagáž Štěněte a Mloka a vyrazili jsme směr Malá Skála. Tentokrát jsme se vydali jinudy, než v roce 2000, přes Doksy, Bělou pod Bezdězem, Bakov nad Jizerou, Mnichovo Hradiště a Turnov jsme bratru za hodinu a půl dojeli na Malou Skálu a začali trnout, že se opět setkáme s kempařem Buznou. Naštěstí se naše černé obavy nevyplnily a kemp už vlastnil někdo jiný. Nový kempař je člověk velice milý, který se nám snažil všemožně vyjít vstříc a ubytovaných v kempu si očividně vážil. Inu, je to pokrok... ;-)

strana č. 10 Také sociální zařízení v kempu prokoukla, trávník byl posekán v anglickém stylu a zmizela i potupná závora v bráně kempu, kterou nám v roce 2000 Buzna nechtěl zvednout. Vyzvedli jsme si Čomiho v hospůdce u kempu, postavili stany, udělali spaní v Sereně a šli jsme se najíst a oslavit setkání po roce. Po poradě s jedním místním jsme zakotvili v restauraci Sokolovna, kde prý dobře vaří. Musím říci, že ještě v sedm večer měli hotovky a jídlo bylo velmi chutné. Na přivítanou na vodě padla první runda šavlímečů (vodáckého pití složeného ze stejných dílů rumu a griotky). Na zítra jsme měli naplánovaný pouze cca desetikilometrový úsek řeky, který jsme chtěli sjet až po obědě, takže nezůstalo jen u jedné rundy... Čtvrtek 17.5.2007 – Paraplíčko V šest ráno mne vzbudil déšť, který bubnoval na střechu Sereny. Pomyslel jsem si, že nás asi Melounek nemá rád, protože po neobvykle teplé letošní zimě a neméně teplém a suchém jaru si to teď asi chce vynahradit a všechnu vodu, která nespadla během zimy a jara, chce vrátit na zem právě teď, když chceme vyjet na řeku. Protože ale bylo moc brzo, zavrtal jsem se do spacáku a opět usnul. Probuzení v devět bylo o moc veselejší. Po nebi se sice ještě proháněly mraky, ale mezi nimi začalo vykukovat slunce a jak jsme se dozvěděli od kempaře, předpověď počasí na příští dny byla velice příznivá. Bylo sice ještě celkem chladno (ve srovnání s téměř tropickými teplotami, které panovaly minulý týden), ale už nepršelo a v příštích dnech ani nemělo začít Posnídali jsme částečně ze svých zásob a zašli do restaurace v kempu na dopolední česnečku. Asi v půl dvanácté jsme vyrazili do Turnova koupit Čomimu karimatku místo té, kterou zapomněl v Londýně. Bohužel, do Turnova jsme dorazili přesně v poledne, takže jediný obchod, který v Turnově nabízel karimatky, měl polední pauzu do jedné hodiny. Nemohli jsme čekat, až zase otevřou, protože v půl druhé jsme měli na Podspálově sraz s majitelem půjčovny lodí, který nám tam měl přivézt 2 plastové lodě. S loděmi byla letos také docela zábava, myslím, že to stojí za zmínku. Obvykle se na našich jarních pánských vodách spoléháme na služby půjčovny lodí a vodáckého vybavení VaTC Honza v Praze, většinou přijedeme vždy ve středu v podvečer do Hostivice u Prahy, naložíme neústeckou sekci (Luďu a Čomiho), hodíme půjčené lodě na vlek a vyrazíme k místu, odkud chceme sjíždět zvolenou řeku. Letos se ovšem nevyplatilo dělat si kvůli lodím zajížďku do Prahy a proto bylo dohodnuto (drahně měsíců dopředu) s kamarádem Ronym, že nám půjčí svoje lodě a vlek. Říkali jsme si, že je vše domluveno a neměli jsme ani stín pochybnosti, obzvláště po tom, co bylo půjčení lodí potvrzeno ještě při velikonočním splouvání řeky Bíliny. Štěně naštěstí přes to 14 dní předem pro jistotu zavolal Ronymu, zda počítá s půjčením lodí. Rony se prý zarazil a sdělil Štěněti, že plastové lodě před týdnem prodal a že tedy bohužel... Vlek prý někomu půjčil, ale snad prý mu ho ten někdo vrátí před naším odjezdem na Jizeru. Štěně mi okamžitě zavolal a bylo tedy nutno zvolit variantu brod. Zkusil jsem zavolat kamarádce, jejíž vlek jsme si každoročně půjčovali, ale nebrala mi telefon (později jsem se od Merlina dozvěděl, že byla právě v USA).

Chvilku jsem uvažoval, že se opět s důvěrou obrátíme na VaTC Honza v Praze, ale nakonec jsem se rozhodl hledat na internetu. Vyplatilo se! Našel jsem "místní" půjčovnu na Jizeře a to přímo v Mnichově Hradišti, kde jsme se chystali plavbu zakončit. Po krátkém telefonátu jsme se s majitelem půjčovny dohodli na termínu, počtu lodí a pádel a na výši zálohy a celkového půjčovného. Majitel nám slíbil přivézt lodě ve čtvrtek do Podspálova, jak jsem se již zmínil. Jelikož jsme letos měli splouvat nepřerušovaný úsek řeky, nebylo nutno mít vlek a tahat lodě za sebou Poučeni ze ztroskotání ve spálovské soutěsce v roce 2000 jsme pečlivě prostudovali mapu a našli místo, kudy se dalo dostat od silnice téměř až k vodě asi 100 m nad peřejí Paraplíčko. Majitel půjčovny se dostavil přesně, lodě vypadaly dobře, jen nás trochu zarazilo, že na obou lodích chybí koňadry a také houby na

10

Vítr číslo 7 vybírání vody. Na podobné případy jsme naštěstí připraveni, takže jsem z našeho barelu vytáhl 2 koňadry, navázali jsme je na lodě, zaplatili zbytek půjčovného, dotáhli lodě k vodě a vyjeli jsme. Majitel lodí mezitím skočil do svého kajaku a "trénoval" v Paraplíčku. Zřejmě měl strach, že se cvakneme a chystal se na záchrannou akci. Nad Paraplíčkem je naštěstí písčitý břeh, u kterého jsme přistáli a šli si obhlídnout terén. Majitel hospůdky v kempu nás dopoledne varoval, že v Paraplíčku jsou nové kameny, tak ať si na to dáme pozor, ale nám to bylo jedno, protože jsme neznali ani ty staré. Po prohlídce peřeje a kratší válečné poradě jsme se dohodli na tom, že první pojedu já (FOX) s Mlokem a Čomi nás bude natáčet na kameru, a až přistaneme, tak se vrátíme, natáčet budu já a pojedou Čomi se Štěnětem na háčku. Majitel lodí se už trochu uklidnil když viděl, že si peřej obhlížíme a nejedeme do ní bezhlavě, a když jsme mu řekli, kudy to pojedeme, tak přistál u břehu a pouze nás sledoval. Vyjeli jsme. Horní část se nám povedlo sjet přesně podle plánu, Mlok makal jak dobře namazanej stroj přesně podle mých povelů, takže jsem si uprostřed peřeje ukolébán dosavadním hladkým průběhem dovolil projet 2 branky, které byly rozesety v celé peřeji. Najednou jsem si všimnul, že nás čeká ještě průjezd jazykem mezi dvěma balvany, pod kterým se na nás chystaly dva válce se zabalákem uprostřed. Zařval jsem na Mloka, ať zabere, udělali jsme takové malé esíčko a do jazyka jsme šli napřímo. Válce nás trochu rozhoupaly a zabalák se nám snažil nalejt vodu do lodě, ale nakonec jsme jím projeli bez ztráty kytičky a přistáli jsme pod peřejí. Teď byla řada na Čomim a Štěněti. Řekl jsem Čomimu o tom spodním úseku a poradil jsem mu, kudy to má brát. Vzal jsem si kameru a pak už jen sledoval, jak se jim bude dařit. Čomi byl totiž na kormidle celkem nováček a tak byl předpoklad, že se někde po cestě cvaknou. Bohužel nešlo posádku otočit, aby kormidloval zkušenější Štěně, protože jejich váhový rozdíl by způsobil zanoření špice a zdvih zádě, což 4 z 5 zkušených kormidelníků nedoporučují. Štěně ale velmi pěkně četl vodu, radil Čomimu kam poslat špici, rovnal loď když se začala točit bokem a i když spodní úsek projeli jinak, než bylo optimální a byli blízko cvaknutí, srovnali se a bezpečně přistáli pod peřejí. Majitel lodí sbalil kajak, popřál nám hodně štěstí a odjel. My jsme sjetí Paraplíčka oslavili douškem bourbonu a vyrazili dále po řece. Další cesta ubíhala celkem v pohodě, za zmínku stojí jen Štěnětovo cvaknutí na jezu ve Splzově, kde se mu při sjíždění přes korunu stočila loď. Po téměř bočním dopadu na hladinu pod jezem neudržel Štěně rovnováhu a otočil loď. Vody pod jezem bylo sotva nad kolena, takže Štěně v pohodě vstal, otočil loď dnem dolů, na malém prážku pod jezem vylil z lodi většinu vody a přistál pod jezem, kde s Čomim vylili zbytek vody. Vody bylo letos opravdu málo, místy jsme se věnovali "vodní turistice", čili výstupu z lodi do vody a přetahování mělčin za koňadru. Všichni jsme ale vybaveni neoprénovými botičkami, takže nám to nedělalo větší problémy, jen to trochu zdržovalo, takže jsme na Malou Skálu dorazili až kolem sedmé večer. Jez před kempem na Malé Skále jsme sjížděli šlajsnou netypicky umístěnou na střed jezu a neohraničenou žádnou navigací. Po prohlídce nepříjemného zabaláku pod šlajsnou jsme zvolili variantu na singla, já a Štěně jsme sjížděli každý s jednou lodí a Mlok s Čomim nás točili ze břehu na kameru. Šlajsna byla z vody dost špatně vidět, docela jsme nad jezem oba "šachovali", než jsme se do šlajsny trefili (jez je postaven našikmo přes řeku, takže proud vás netáhne přímo na korunu, ale šikmo), ale jakmile jsem do šlajsny vlítli, tak už bylo jasné, že je vše OK. Zabalák nás díky lehkým špicím jen pohoupal (kdyby s námi jeli i háci, tak by je zalil) a následné stočení a přistání přímo u nohou našich parťáků nebyl už žádný problém.

strana č. 11 Po sto metrech další jízdy na vodě jsme pak přistáli na břehu řeky přímo v kempu. Večeři jsme si dali v hospůdce v kempu a Štěně s Čomim, kteří se dobrovolně přihlásili, se vydali vlakem pro naše auto, které stálo stále na Podspálově. My s Mlokem jsme si udělali podvečerní procházku po Malé Skále. Asi za hodinu dorazili chlapci i s autem a vyprávěli povedenou historku, jak je České dráhy vypekly a nesdělily jim, že pro cestu do Podspálova je třeba v Železném Brodě přestoupit, takže naši polovodiči dorazili po hádce s průvodčím do Semil a odtud dojeli vzhledem k pokročilé hodině na Podspálov taxíkem. Štěně ještě chvíli bublal a svolával na dráhy hromy a blesky, ale nakonec se uklidnil a tak den skončil celkem klidně. Z hospůdky nás ale vyhodili na naše představy moc brzo, takže jsme došli k autu a ke stanům a během popíjení Fernetu a bourbonu jsme si povídali ještě asi do jedné hodiny. Pátek 18.5.2007 - Už nikdy Turnov Ráno začalo slibně. Sluníčko svítilo a vzduch byl znatelně teplejší, než včera. Posnídali jsme z vlastních zásob a já jsem zavolal mobilem kempaře, který nám ve čtvrtek nabídl, že nás svým autem navede do kempu do Příšovic, kam jsme měli dnes namířeno, a po zanechání našeho auta v cíli dnešní etapy nás svým autem za mírnou úplatu odveze zpátky do kempu na Malé Skále. Po včerejším extempore s Českými drahami jsme jeho nabídku přijali s nadšením. S kempařem jsme se dohodli, že se za 20 minut setkáme u benzínky hned u Příšovic, naskládali jsme bagáž a stany do auta a já vyrazil. Na pumpě jsem byl o pár minut dříve, než kempař, ale nakonec jsme se setkali a já jsem pak za ním dojel až do kempu. Nutno říct, že se mi tato pomoc hodila, protože pochybuji o tom, že bych byl schopen v nějaké historicky krátké době naprosto neznačenou cestu do kempu najít sám. Zaparkoval jsem Serenu, nastoupil ke kempařovi do auta a po cestě stočil řeč na bývalého majitele kempu, tak řečeného Buznu. Dozvěděl jsem se několik pikantních historek o Buznově výbušné povaze a o tom, kolikrát dostal od návštěvníků kempu přes držku. Přiznám se, že se mi docela ulevilo, když jsem zjistil, že problém v roce 2000 nebyl ojedinělý a tudíž jsme ho svým chováním nezpůsobili my, ale nerudný, vzteklý a hrubý kempař. Cesta na Malou Skálu uběhla jako nic a po zaplacení dohodnutého obolu jsme v půl jedenácté vyráželi na vodu. Sluníčko svítilo a teplo bylo takové, že jsme jeli jen v tričkách. Šusťákové kalhoty jsme si ještě nechali, ve stínu na vodě bylo ještě docela chladno. Do Turnova jsme dojeli kolem půl druhé, zdolali nesjízdný jez stylem hrobař (vylézt nad jezem z lodi přímo na navigaci do výšky 150 cm, popadnout do rukou koňadru a vytáhnout na ní loď z vody jako když se spouští rakev do hrobu) a rozhlíželi jsme se, kde by se dalo pojíst. Přistáli jsme pod železničním mostem a já se vydal na průzkum. Po 5-ti minutách pěší tůry v neoprénových botičkách po polní cestě jsem dorazil k nějakému obchodu se stavebninami. Na můj dotaz, kde se lze v okolí najíst, mi bylo řečeno, že stačí projít tunelem pod tratí a po 300 metrech dorazím k hospodě. Vrátil jsem se pro ostatní, nechali jsme lodě vytažené na břehu, vzali peníze a ostatní cennosti a vyrazili za potravou. Došli jsme ke zmiňovaným stavebninám, prošli tunelem, minuli tenisové kurty a po pěti stech metrech dorazili k restauraci. Bohužel, byla zavřená, asi měli polední pauzu, jak je v Turnově zvykem. Vydali jsme se směrem na centrum v dobré víře, že po 50-ti metrech musíme narazit na nějakou hospodu. Omyl! Došli jsme k silničnímu mostu přes Jizeru, přešli přes něj, minuli jsme autobusové nádraží a ulicemi při pochodu chodníky plnými lidí jsme míjeli jeden bazar, trafiku, lékárnu, galerii, zlatnictví a dalších 50 různých obchodů a obchůdků za druhým.

11

Vítr číslo 7

strana č. 12

Bohužel, ani jedna hospoda! Po 30-ti minutách plahočení jsme konečně narazili na otevřenou hospodu. Vlezli jsme dovnitř, ale sotva jsme se posadili, vrchní nám sdělil, že už je pozdě a že už nevaří. Na náš dotaz, kde se tady sakra můžeme teda v tuhle hodinu najíst, nám poradil pizzerii přes ulici. Rezignovaně jsme přešli ulici a připravili se na nejhorší. Melounkovi se nás asi zželelo a v pizzerii měli výbornou česnečku a k tomu výběr ze 4 jídel na menu v ceně 55,- Kč za jídlo. Říkali jsme si, že za 55 asi moc muziky nebude a tak si Čomi objednal pizzu a my ostatní tu česnečku a každý jiné menu. Česnečku donesli v zápětí, byla výborná a bylo jí docela hodně. Když pak donesli hlavní chod, nestačili jsme se divit. Jídla bylo hodně a málo kdo z nás snědl úplně všechno! Nasyceni jsme zaplatili, já jsem si ještě odskočil na toaletu a Štěně s Čomim šli napřed koupit Čomimu karimatku a houby do lodí na vybírání vody Setkali jsme se za 30 minut u lodí a vyrazili společně po vodě k Příšovicím. Letos jsme si dali pozor a tak jsme most u kempu nepřejeli. Kemp se od roku 2000 skoro nezměnil, jen místo suchých záchodů tu byla 1 budka záchodu chemického (bylo v ní naštěstí čisto) a u cesty vyrostl dřevěný baráček (větší stánek) s předzahrádkou, kde bylo možno koupit a vypít točené pivo. O to my jsme ale neměli zájem. Naším plánem bylo postavit stany, vzít si plavky a ručníky a autem jet do Turnova vykoupat se do městského bazénu. Bazén jsme celkem snadno našli, ale byl zavřený i přes to, že bylo velmi teplo. Chtěli jsme se zhygienizovat stůj co stůj a tak jsme se rozhodli, že zkusíme saunu v moderním sportovním středisku, které jsme našli při naší čtvrteční návštěvě Turnova. Ke středisku jsme dojeli, vzali se za ramena a pomodlili se k Melounkovi, aby nás už netrápil a nechal nás spočinout v nějaké jiné vodě, než v Jizeře. Ale Melounek s námi měl jiné plány, což jsme zatím nevěděli. Vlezli jsme dovnitř a na nějaké nástěnce jsme si přečetli, že sauna v pátek nefunguje! Naprosto rezignovaně jsme dojeli do centra, zaparkovali a uvažovali co dál. Štěně rozhodl, že ze Zlatých stránek v telefonní budce na náměstí najdeme nějaký bazén v okolí. Při hledání zmínil aquapark Babylon v Liberci, ale protože jsme měli pocit, že je to moc daleko, byl tento návrh opuštěn. Nakonec Štěně zavolal na informace o telefonních číslech, chvilku se tam dohadoval a nakonec získal číslo na zmiňovaný Babylon. Zavolal tam a ptal se, zda mají otevřeno a jak dlouho (bylo půl osmé). Bylo mu sděleno, že v pátek je otevřeno do 23-ti a že z Turnova jsme tam autem po dálnici za 20 minut. Dál nebylo o čem uvažovat. Skočili jsme do Sereny a ve 20:00 jsme si kupovali vstupenky v Babylonu. Babylon nás přivítal s otevřenou náručí a hýčkal nás v ní až do 23-ti, jízda na tobogánech byla střídána relaxací v obrovské vířivce, v občerstvovně v prvním patře jsme ukojili svůj hlad i žízeň a když ve 22 hodin vypnuli všechny hlučné atrakce a z reproduktorů se začala linout relaxační hudba, cítili jsme se jako v ráji. Nakonec jsme pochopili, že Melounek ve své nekonečné lásce ke všem správným vodákům nám chtěl připravit právě tuto odměnu a nechtěl, abychom se zahazovali v provinčním bazénu v nějakém Turnově. Pokorně jsme mu poděkovali za tyto dary a uspokojeni na těle i na duši jsme dorazili kolem půlnoci do Příšovic. Stánek s pivem měl ještě otevřeno a protože jsem celý večer nepil pivo, abych mohl řídit, zašel jsem tam dát si ještě šláftruňk. Štěně a Čomi mi dělali garde. Dali jsme si ale jen dvě a příjemně znaveni zalehli do spacáků. Sobota 19.5.2007 - Tajný závod V noci bylo sice velmi chladno, ale ráno v 8 už bylo teploučko, takže jsme se všichni převlékli do kraťasů, nasnídali jsme se opět z vlastních zásob a já s Čomim jsme autem vyrazili do Příšovic doplnit proviant. Docházel nám bourbon a Čomi neměl už nic k jídlu.

12

Nakoupili jsme, dorazili zpět do kempu, zbourali stany, naložili bagáž do Sereny a vyrazili k lodím. Ty jsme nechali včera večer ležet pod mostem na břehu Jizery. Jak jsme se blížili k vodě, zjistili jsme, že tam mají cvičení místní hasiči. Jeden se s námi pokoušel žertovat, že jestli hledáme ty lodě, co byly pod mostem, tak ty že byly zabaveny v rámci cvičení. Ptali jsme se ho, jestli se místní hasiči v rámci výcviku učí také krást? Trochu ho to zaskočilo, zřejmě takovou reakci neočekával, takže si nás přestal všímat a my vyjeli na řeku. Bylo nádherné počasí, slunce pálilo a nám se nechtělo pádlovat. Řeka moc netekla, ale nám to bylo jedno. Soulodili jsme, pádloval vždy jen jeden z kormidelníků, po překonání jezu jsme se s Čomim v pádlování střídali, splouvali jsme s řekou, opalovali se, klábosili o všem možném, pozorovali přírodu a popíjeli bourbon. Maximální pohoda... Takto nenásilně jsme během odpoledne dorazili do Mnichova Hradiště. Zatímco se Čomi obnažil a pokuřujíc vstoupil do vody, aby věren tradici alespoň jednou za celou vodu ponořil své tělo do řeky, já jsem telefonicky přivolal majitele lodí. Přijel za malou chvilku (bydlel nedaleko), pomohli jsme mu naložit lodě na vlek a požádali ho, zda by nás všechny za malou úplatu nedovezl k autu do Příšovic. Souhlasil. Po cestě jsme s ním navíc dojednali, že nám ukáže nějaký dobrý kemp v okolí, kde budeme mít větší komfort než v Příšovicích. Doporučil nám kemp v nedaleké obci Příhrazy a vysvětlil podrobně cestu. Bez větších potíží jsme kemp našli, ubytovali se a vydali se pojíst. Majitel kempu nám doporučil nedalekou restauraci "Pod kaštany". Došli jsme k ní asi za pět minut a posadili se na zadní zahrádku pod slunečníky. Hned jsme si všimli, že se v okolí něco děje. Okolo nás se pohybovali lidé ustrojení do jakýchsi zvláštních bílých a stříbrných obleků a dělali podivné věci, jako například skákání přes švihadlo v holinkách plných vody. Nenápadným dotazem u obsluhujícího personálu jsme se ujistili, že se nejedná o chovance ústavu pro alternativně inteligentní lidi, ale o tzv. tajný závod, který se shodou okolností letos koná právě dnes a právě tady. Chvilku jsme pozorovali tajné závodníky, kteří se v odpoledním parnu pachtili v převlecích ve stylu sci-fi, což bylo téma letošního tajného závodu, a po pozdním obědě jsme se vrátili do kempu. Pomalu jsme postavili stany a seznámili se s kempem a jeho zařízením. Stále dobře naladěni jsme se kolem 19-té hodiny vypravili opět do restaurace "Pod kaštany". V kempu zůstal Štěně, který prohlásil, že se 2 hodinky prospí a dorazí za námi. Byl holt z toho bourbonu a sluníčka kapku zmoženej... "Pod kaštany" bylo rušno, tajní závodníci se připravovali na společnou večeři, na hlavním sále a za restaurací bylo plno, sedli jsme si proto na předzahrádku a pozorovali cvrkot. Tajní závodníci měli sice přednost, ale nakonec jsme své jídlo a pivo dostali i my. Pojedli jsme a užívali si téměř letního večera. Kolem 20-té hodiny v hlavní sále začala hrát kapela, tajní závodníci nastrojení do roztodivných převleků začali křepčit na parketu a my jsme na po-silněnou poslali do svých žaludků první rundu šavlí-mečů.... Po nějaké době se udělalo chladněji a začali nás kousat komáři. Vydal jsem se spolu s Mlokem do kempu, abysme na sebe hodili teplejší oblečení. Mlok musel pro oblečení do stanu a při tom probudil Štěněte, který spal už mnohem déle, než ony proklamované dvě hodiny. Po několika krátkých větách mezi Štěnětem a Mlokem jsme se s Mlokem vrátili za Čomim. K našemu velkému překvapení za chvíli dorazil i Štěně, vyspinkaný do růžova, a s novým elánem začal objednávat nové rundy šavlímečů. Po nějaké době jsem rundy přestal počítat a zástupy mimozemšťanů, proudících kolem nás, jsem už vnímal jen letmo.

Vítr číslo 7 Kolem půl druhé jsme si s Mlokem začali připadat jako mimozemšťani my sami a tak jsme se po vyrovnání námi zkonzumované části účtu vydali do naší části galaxie, teda chci říct do kempu. Měsíc byl mladý a jeho bledý srpek nám hledat cestu moc nepomohl. Jako správný astronavigátor jsem nakonec kapitána galaktického korábu Mloka dovedl až na jeho domovskou planetu (do stanu) a sám jsem zůstal na stráži ve výsadkovém modulu (šel jsem spát do auta). Kdy se vrátili první a druhý důstojník (Čomi a Štěně), to mi dodnes zůstává záhadou.

strana č. 13 dovolí, nejpozději napřesrok se sejdeme zase na jarní pánské vodě. Cesta ústecké sekce dopadla v celku úspěšně, Štěně prakticky okamžitě usnul na zadních sedadlech a probudil se až u Levína, kolem kterého jsme trošku kufrovali, když jsem v Úštěku předčasně zahnul z hlavní silnice. Nakonec jsme se ale šťastně našli a dorazili jsme do Ústí. AHOJ Fox

Neděle 20.5.2007 - Splnění velkého snu Jestli bylo v noci zima, to nejsem schopen říci, moje "tekutá deka", kterou jsem si navlékl během předchozího večera, hřála spolehlivě a ráno jsem se probudil horkem, které vyvolaly sluneční paprsky pražící do Sereny. Mátožně jsem vylezl z auta, převlékl se do čistého a začal jsem snídat. Postupem času se ze stanů vyloupli Čomi a Štěně, jen Mlokovi se ze stanu vůbec nechtělo a když nakonec vylezl, nevypadal vůbec dobře. Štěně vyprávěl, jak se během večera skamarádili s nájemcem restaurace Slávkem a kolik rund šavlí-mečů jim Slávek během večera donesl grátis. Nezbývalo, než mu věřit, obzvlášť když Čomi jeho vyprávění podporoval. Po velmi pozvolném balení stanů a věcí, které prokládal Mlok poleháváním na trávníku, se nám podařilo přece jen zabalit a bagáž umístit do auta. Zamávali jsme kempu a dojeli po místní komunikaci hádejte kam? No ano, do restaurace "Pod kaštany", kam Štěněte pozval Slávek na snídani. Vzhledem k tomu, že bylo kolem jedenácté, se spíše jednalo o brzký oběd, ale kdo by se přel o slovíčka, že? Já jsem si objednal anglickou slaninu s vejci, nealko pivo a preso, Mlok o nabízené potraviny nejevil zájem a reagoval v podstatě pouze na světlo, Štěně však s chutí studoval jídelní lístek a Čomi se také chystal pojíst. Seděli jsme na předzahrádce, Štěně s Čomim popíjeli pivo a Štěně vyhlížel Slávka. Slávek se asi za 10 minut objevil ve dveřích restaurace, poznal Štěněte, otočil se na patě a zmizel zpátky v sále. Utahovali jsme si ze Štěněte, že se ho Slávek lekl a utekl, a Mlok se vydal na záchod. Se Slávkem se zřejmě minul, protože zatímco nebyl u stolu, Slávek bez říkání přinesl 4 panáky šavlí-mečů a začal se se Štěnětem dohadovat, co by si Štěně přál k jídlu. Pouze Mlokově indispozici po včerejší rozlučce s vodou přičítám to, že panáky na stole zaregistroval až teprve když byl asi metr od stolu. Strnul jak Lotova žena a chvíli se zdálo, že se na místě otočí a uteče, ale nakonec se vzmužil a jen mírně přeskakujícím hlasem oznámil, že tohle on pít nebude. Já jsem se přidal a s poukazem na to, že je musím v pořádku dovézt domů, jsem nabízený alkohol také odmítl. Slávek nás sice přesvědčoval, že to je na podnik, ale výsledkem bylo pouze to, že o panáky se spravedlivě rozdělili Štěně a Čomi. Štěně se po těch panácích nastartoval a furiantsky si u Slávka poručil "kuřecí kung-pao se šesti bramborovými knedlíky" v domnění, že mu to, stejně jako v jiných hospodách, neudělají. Slávek se jen usmál a zmizel ve výčepu. A tak se nakonec Štěně setkal se svým snem a dostal jídlo, o kterém doteď vždycky jen mluvil a snil. Donutil mne ho vyfotit a pak ho s blaženým výrazem ve tváři snědl. Také Čomi dostal jídlo, které si vybral (bylo to něco obyčejného), jen mně se můj dávný kulinářský sen nesplnil, protože čápy s mákem opravdu nikde nevaří... Dojedli jsme, dopili a byl čas vyrazit k domovu. Zaplatili jsme a Slávek se nás na odchodu ptal, kolik je řidičů. Bezelstně jsem řekl, že jen já, a tajně jsem doufal, že třeba přinese nějaký energetický nápoj "na podnik". Kdepak, Slávek zabiják opět nezklamal a donesl další rundu panáků. Mlok v panice prchnul k autu a já jsem ho zklamaně následoval. Štěně s Čomim ho tam kopli a konečně taky vyrazili k autu. Nádraží v Mnichově Hradišti jsme našli celkem bez problémů, vysadili jsme Čomiho, popřáli mu šťastný let a slíbili jsme si, že pokud nám to okolnosti alespoň trochu

Domnívám se, že krásné věci by neměli být zapomenuty a proto jsem dnes jsem pro Vás oprášila ze staré truhly plné časopisů Trampů, Pošumavských hlasatelů apod. tento článek z časopisu TRAMP číslo 9, ročník 1970, který tehdy stál 2,50 Kčs. Tramp měsíčník pro všechny milovníky přírody a volnosti.

500 dolarů odměny napsal: Jiří Zeman Přišel jsem o něco dřív než v šest hodin. Přesně to ví jen slunce, které bylo nekonečně vzdáleno po mé pravé ruce. Na notorické pijáky bylo pozdě a na odpočívající příliš brzy. Byla to v jistém smyslu stejně barevná, špinavá krčma a dobrá jako každá jiná. Jane Dagesová seděla s jedním šejdířem, který věděl o každé špinavosti ve městě o několik týdnů dříve než jeho šerif. Jane nebyla natolik krásná, aby pohled na ní položil průměrného muže, ale přesto mělo její slovo váhu. Otřel jsem se okolo nich a stoupl si muži za záda. Kam jsem pohlédl, byly oči Jane Dagesové. Byly na stropě, kde lezy jako pavouci pro štěstí. Uhnul jsem pohledem na oblemtaný stůl. Byly tam. Ochable svěšené, pokroucené, pro pláč. Ženy na západě byly skutečné ženy. Byly v úctě. Dobře. Zmuchlal jsem klobouk a řekl: "Jste Jane Dagesová?" "Co?" Odsekl muž. Opakoval jsem otázku. Byl ramenatý a říkali mu Prut. "Podívej čahoune. Venku je chládek, byl jsem tam. Běž ven a přesvědč se o tom, jestli mám pravdu. " Zamrkal. "A co když budu stát na jiném místě než jste stál vy?" prohodil. "Škoda stálo se mi pohodlně." Žena po těchto slovech přímo zahořela. "Co chcete?" hodila po mně otázkou. Zručně jsem otázku chytil a přichystal odpověď. Nechal jsem ji dvakrát převalit na jazyku a teprve po tom ji vyfoukl. "Zastřelila jste Bruno Tische dvěma ranami z kulovnice. Přišel jsem za vámi jménem zákona." Prut se šklebil do velkého zrcadla za zády Jane. Bylo umatlané. V největším fleku se v jednom momentě chápavě zapotácela hlava jednoho z posluchačů Pruta. Byl to nebezpečný muž. Měl jsem pravdu. Po pěti vteřinách se flek uklidnil a muž již střílel. Sekl jsem sebou o zem a porazil stůl. Jeho druhý výstřel svědčil o tom, že měl sotva oblíbenější druh zábavy. Pohladil jsem revolver a vystřelil. Mám rád ticho. Bylo. Za svou práci ručím. Mrtvý se krčil u barového pultu. Nasadil jsem si klobouk a doplnil náboj. "Jane Dagesová, na muže, kterého jste zabila, byla vypsána odměna pěti set dolarů. Počínaje touto minutou, si částku můžete kdykoliv vyzvednout v kanceláři místního šerifa." Nabral jsem dech. Prut měl rozšířené, nechápavé oči. Měl jsem strach, aby nezačal plakat. Nejdříve jsem ho chtěl pohladit, pak jsem uviděl jeho strnulý pohled na mrtvého a zatnul pěst. Byl jako beránek. Díval se do očí svého příliš chladného přítele, který zemřel pro jeho nečisté svědomí a nečekanou neinformovanost. U dveří jsem se otočil a řekl: "Dobrou noc".

13

Vítr číslo 7

strana č. 14

TURISTICKÉ VÝLETKY Výletky - originální pohlednice na optické fólii, která umožňuje 3D efekt, nebo animaci několika obrazů. Motivem Výletek jsou nejatraktivnější turistické cíle, narozdíl od Turistických známek, které mapují i kulturní či přírodní památky menšího významu. Zadní strana Výletek obsahuje stručný popis kulturní či přírodní památky v českém, německém a anglickém jazyce, GPS souřadnice a vyobrazení tří okolních Turistických známkových míst, které doporučujeme také navštívit. Výletky jsou číslovány podle pořadí, v jakém jsou vytvořeny, bez začleňování do skupin či oblastí. Jde pouze o jejich přehledný seznam Výletky lze získat především na konkrétních Turistických známkových místech, budou ale distribuovány i na místa sousedící, která o ně projeví zájem. Exklusivitu prodeje, která funguje u Turistických známek, Výletky nedodržují. Můžete si je objednat na emailu: [email protected] Doporučená prodejní cena Výletek je 33,-Kč Zdroj:www.turisticke-znamky.cz

2. Stezka loupežníka Kardínka Trasa: Jiřetín pod Jedlovou - po zelené značce Křížová hora - rozcestí pod Jedlovou - dále po červené vrch Jedlová /rozhledna/ - Tolštejn /zřícenina hradu/ - Lesné - rozcestí Ptačinec - naučná hornická stezka Údolí Milířky - Na Mýtě - Jiřetín pod Jedlovou. Celková délka 14 km Zajímavosti na trase: Jedlová /rozhledna/ - Svou nadmořskou výškou 774 m patří mezi nejvyšší vrcholy okresu Děčín zároveň je i třetím nejvyšším vrcholem Lužických hor. Přes vrchol vede důležité evropské rozvodí - voda ze severního svahu odtéká do Baltického moře, zatímco z jižního svahu do Severního moře. Hora je pozoruhodná i z geologického hlediska tím, že na severním úbočí probíhá zlomová čára zvaná Lužická porucha. Tolštejn /zřícenina hradu/ - (pův. Dohlenstein, Kavčí skála, 670 m) je dnes zříceninou středověkého hradu, který se poprvé připomíná roku 1337. V roce 1865 byla zde postavena hradní restaurace ve švýcarském stylu, kterou tu po tři generace vedl rod Münzbergů. Samotnou restauraci se podařilo rekonstruovat a celoročně otevřít na podzim roku 2002.

INITI podruhé Antonín Mikolášek

Reakce na článek o Initi: Vítr číslo 6, který napsal Marty Přečetl jsem si Tvoje vyprávění o české a -jak říkáš- indiánské sauně. Jsem rád, že jsou u nás lidé, kteří se dovedou vypořádat i s potřebou tepla v čisté přírodě. Oceňuji to, protože to skutečně připomíná teplo-vzdušné lázně prérijních Indiánů, ale i u obyvatel iránské vysočina a našich slovanských předchůdců Skytů. Nic jiného ti lidé neměli, ale dovedli se ohřát a účinku tepla z rozžhavených kamenů využít mystickým obřadům. Jinak si nedovedli vysvětlit, asi jako Ty, proč jim je po intenzivním prohřátí a ochlazení ve vodě či na vzduchu tak dobře. Inu jsou to neurohumorální děje organizmu jako reakce na vliv tepla a jejich součástí je účinek např. produkce adrenalinu, endorfinu apod. Já si cením nejvíce onoho kontaktu s tajemnem, který člověka i v sauně směřuje k jiným hodnotám. To bylo u Indiánů běžné, dnes pořádají pro turisty ve svých rezervacích i mystérium indiánské horkovzdušné lázně. Malá terminologická poznámka: sauna je finský výraz pro horkovzdušnou lázeň v typické srubové či panelové stavbě ze dřeva, nic jiného. Není „indiánská sauna“, je teplo-vzdušná lázeň v indiánském initípí, wigwam apod. Estonci této lázni říkají saun, Rusové baňa a Američané u svých Indiánů popisně „hot stone sweat lodge“. Ukazuje se, že právě tato chýše z proutěných konstrukcí je východiskem teplo-vzdušných lázní všech nomádů, kteří osidlovali svět, tedy i předchůdců Ugrofinů a Slovanů z oblastí kdesi za Uralem. Právě Indiáni však zachovali tento pravěký relikt až do dnešní doby. Jak víme, Indiáni přešli před koncem doby ledové (10.000 let př. n.l.) do Ameriky a nálezy jejich ohnišť jsou zatím z 14. tisíciletí př. n.l. Jak je ten svět malý a jak je polapené teplo v jednoduché chýši veliké! A ještě jednu poznámku: píšeš-li, žes „prskal na kameny“, domnívám se, žes jen kropil žhavé kameny. Plivání a sprosté mluvení je i v indiánské ini-típí zcela tabu! Keep sauning Ti přeje Antonín Mikolášek, nestor saunování v Česku a saunolog amateur.

Bližší informace na: http://www.tolstejn.cz/cz/index-vandrovani.htm.

14

Vítr číslo 7

Levandule Latinský název: Lavandula angustifolia Hlavní složky: silice, třísloviny, hořčiny Polarita: mužská Živel: vzduch Vládce: Merkur Vlastnosti: hřejivé a vysušující Kuchyňské použití: ovocné saláty, kandování Lidové názvy: devandula, dulenka, špikrnát. Pěstování: Pěstuje se v suché, odvodněné a kamenité půdě na slunném stanovišti. Dorůstá výšky 90 cm. Množí se na jaře či začátkem léta nebo na podzim stonkovými řízky. Na podzim se sestřihuje. Sběr: Sbírají se květy těsně před rozkvětem a to v období od června do srpna. Listy se sbírají dle potřeby. Lékařské použití: Stimulant trávicího ústrojí a bílých krvinek. Působí příznivě na činnost jater, posiluje žaludek a redukuje nadýmání a špatnou absorpci jídla. Snižuje vysoký krevní tlak, uklidňuje bušení srdce a tlumí návaly horka. Neužívat při potížích s nízkým tlakem. Působí dobře na osoby trpící katalepsií. Levandule je výborným antiseptikem vnějším i vnitřním. Odstraňuje z krve nečistoty, škodlivé látky a toxiny. Jako kloktadlo se doporučuje při zánětech mandlí, bolestech v krku. Jako ústní voda působí blahodárně na dásně, afty a tlumí bolesti zubů. Dále se této byliny využívá zejména na uklidnění nervového systému - nespavost, fyzická únava či ke zklidnění myšlenek, jež jsou příčinou nespavosti. Během dne působí jako stimulant. Je výborným lékem při léčbě migrény, jak záchvatů tak dlouhodobě přetrvávajících bolestí. Tuto bylinu lze rovněž využít při častém omdlévání a při potížích se závratí a nevolností při cestování (autem, letadlem atd.). Levandulová lázeň Přidejte pět kapek levandulového oleje do lázně a dýchejte její vůni. Představujte si, že pocity, kterých se chcete zbavit, z vás vyprchávají stejným způsobem jako pára z vaší koupele.

Léčba migrény Smíchejte stejné části rozmarýnu a levandule. Ze směsi připravte čaj a pijte jej denně po dobu nejméně 14 dnů na dosažení rovnoměrné cirkulaci krve v mozku. K utlumení záchvatu migrény si připravte horkou koupel, nakapejte do ní 15 - 20 kapek levandulového oleje. Setrvejte v lázni v klidu 15-20 minut. Pak si lehněte do zastíněného pokoje. Po probuzení by měla bolest ustoupit.

strana č. 15 Esenciální olej byl s úspěchem použit při léčbě některých druhů rakoviny kůže. Dalším významným využitím byliny je podpora léčby odvykání návykových potíží. Nedoporučuje se vysazení předepsaných léků !!! Poradit s lékařem. Kouř levandule uspává a přináší úlevu. POZOR : Diabetici závislí na inzulínu by neměli levanduli užívat !!! Emocionální využití: Levandule je bylinou solárního plexu, který se zabývá přijímáním zejména vnějších podnětů. Pokud se nekontroluje způsob přijímání, je člověk schopen přijmout všechny pocity, emoce a vibrace, které se mu nabízejí. Dokud se neusměrní jednání z oblasti srdečního a mozkového centra, je člověk ovládán touhami, neposuzuje věc objektivně a nezaujatě. Bylina napomáhá regulovat příjem podnětů, uzavření tohoto centra, jeho ochranu a absorbování pouze těch impulsů, jež jsou pro danou osobu prospěšné a užitečné. Žena lehce ovlivnitelná svým okolím, si uvědomuje, jak násilí a zloba a zášť narušují její vnitřní vyrovnanost. Magické a rituální použití: Levandule je mocnou magickou bylinou. Při meditaci pročišťuje a zjasňuje mysl a přináší vnitřní klid a mír. Jako kadidlo při rituálech lásky, ochrany, štěstí, míru, cudnosti, očisty. Zapálená levandule vnáší harmonii na shromáždění, do rituálů i domovů. Dým podporuje vidění a inspiraci. Levandule v kadidle slouží k prozkoumávání živlu Vzduch, rozvíjí intelekt a sílu logického myšlení. Čarodějky hází květy levandule do ohňů Letního Slunovratu jako oběť odcházející části roku, protože je jednou z posvátných aromatických bylin Letního Slunovratu. Inhalování levandulové vůně vyvolává stavy transu a jasnozřivosti, rozvíjí představivost, je výborným prostředkem na posílení koncentrace mysli, chceme-li se soustředit na konkrétní úkol. Levandule se v pohanském kultu spojuje s podsvětím a slouží při uctívání boha Cernunnona a bohyně v aspektu Stařeny. -MorticieKlidný spánek, nervozita Půl hodiny před uložením do postele pijte levandulový čaj či si vetřete kapku éterického oleje do spánků a nebo jím lehce pokapejte polštář. Malátnost či únava kozlík lék. 20g, bez černý 20g, třezalka 20g, heřmánek 20g, levandule 20g, lipový květ 20g Všechny složky smíchat v uvedeném poměru. Přelít tři čajové lžičky této směsi 500 ml vroucí vody. Vylouhovat 5 min a scedit. Denně vypít tři šálky tohoto teplého čaje.

15

Vítr číslo 7

strana č. 16 Její výchozí místo je trochu zastrčené vzadu, musíme projít parkovištěm před hotelem na malé prostranství za ním a do jeho zadního rohu, kde je již rozcestník značených turistických tras, mimo jiné i naučné stezky. Informační panel první zastávky je umístěný kousek nad rozcestníkem ve svahu.

Naučná stezka Churáňov Naučná stezka prochází lesnatými a lučinatými svahy Churáňovského vrchu v chráněné krajinné oblasti Šumava, nedaleko známého lyžařského střediska Zadov. Jeho okolí nabízí nejen dostatek sjezdovek a běžeckých tratí v zimě, ale rovněž krásné přírodní prostředí pro turistické vycházky ve zbylých obdobích roku.

Co vás na stezce čeká? Naučná stezka Churáňov prochází částí území CHKO Šumava. Je okružní, začíná a končí v Zadově. Vede lesy a travnatými stráněmi v okolí Churáňovského vrchu. Navštěvuje Klostermannovu skálu a údolí říčky Losenice, odkud pak stoupá až těsně pod vrchol Churáňovského vrchu (1118 m n. m.), do osady Churáňov. Přímo na vrcholu se nachází meteorologická stanice ČHMÚ. Odtud pak již naučná stezka sestupuje zpět k výchozímu místu (u hotelu Churáňov v Zadově). Stezka seznamuje s ohroženými živočichy Šumavy, chráněnou krajinnou oblastí, typickou šumavskou venkovskou architekturou, nebo s životem a dílem spisovatele Šumavy Karla Klostermanna.

Na co se můžete těšit? Zadov – Churáňov – známé a navštěvované šumavské středisko zimních sportů, ležící 15 km od Vimperka. Nabízí sjezdovky s několika vleky a sedačkovou lanovkou (v provozu i v létě), areál pro běh na lyžích (stadion a závodní tratě) a skokanské můstky. Pro letní období je v okolí Zadova k dispozici dostatek značených tras pro pěší turistiku. Klostermannova skála – tzv. mrazový srub, skalní útvar se zarostlou vyhlídkou vzniklý působením vody a mrazu na sklonku ledových dob. Pod skálou se rozkládá plocha s odlámanými skalními bloky, tzv. kamenné moře. Losenice – 15 km dlouhá říčka, pravostranný přítok Otavy u Rejštejna. Její romantické údolí se značným spádem (převýšení od pramene k ústí je 560 metrů) zde tvoří hranici Národního parku Šumava.

Trasa je značena zelenobílými značkami naučných stezek. Vede většinou po lesních nebo lučních vozových cestách, místy po asfaltce nebo lesních pěšinách.

Informační náplň zastávek 1. zastávka: Naučná stezka Churáňov – stručně seznamuje s informační náplní stezky 2. zastávka: Ohrožení živočichové Šumavy – představuje tři živočichy: tetřívek obecný, zmije obecná, kos horský 3. zastávka: Šumavské chalupy – osídlování okolí Churáňova prvními osadníky (skláři); charakteristické znaky šumavských venkovských chalup 4. zastávka: Šumavské stromy – představuje tři typické šumavské dřeviny: smrk ztepilý, javor horský klen, jedle bělokorá 5. zastávka: Klostermannovy skály - umístěna u skalního útvaru, tzv. mrazového srubu 6. zastávka: Nad Kůsovem - informuje o tzv. Králováckých rychtách a osídlování kraje skláři; zastávka stojí na území bývalé královácké rychty Stachy 7. zastávka: Karel Klostermann - život a dílo spisovatele Šumavy 8. zastávka: Ohrožení živočichové Šumavy - představuje tři živočichy: rys ostrovid, tetřev hlušec, vydra říční 9. zastávka: CHKO Šumava - základní informace o chráněné krajinné oblasti (rok vyhlášení, rozloha), poslání CHKO 10. zastávka: Churáňov - Králováci a Královácké rychty, vývoj osídlování zdejšího kraje

Trasa stezky Rozcestí „Hotel Churáňov“ > rozcestí „U lanovky pod Zadovem“ > rozcestí „Přední Zadov“ > rozcestí „Zadovské pastviny“ > Klostermannovy skály > rozcestí „Nad Kůsovem“ > rozcestí „Na Rovinách“ > rozcestí „U Nového mostu“ > rozcestí „Churáňovské chalupy“ > rozcestí „Sporthotel Olympia“ > hotel Churáňov

Základní údaje o stezce Naučná stezka začíná a končí v Zadově u hotelu Churáňov. Stezka je 6,5 km dlouhá, a je na ní umístěno 10 zastávek s informačními panely.

Zdroj: www.naucnoustezkou.cz

16

Vítr číslo 7

strana č. 17 Nedobytný hrad Kašperk

Kde ještě najdete tu pravou Šumavu… Kašperské Hory Jestli chcete spatřit typickou šumavskou scenérii, vydejte se do Kašperských Hor. Čeká vás malebná krajina rámovaná zlatou hornickou historií, louky poseté osamělými roubenkami a starobylými kostelíky, i romantický hrad Kašperk. Milovníky výhledů pak potěší výstup na rozhlednu na Sedle.

Klasickým výletním cílem v okolí je hrad Kašperk – ten, který městu dal jméno. Na Kašperk prostě musíte, už jen proto, že pohled na jeho charakteristickou siluetu se dvěma mohutnými věžemi vás v této krajině provází skoro bez přestání. Když vyrazíte z náměstí v Kašperských Horách po zelené značce k severu, jedna z nejkrásnějších vyhlídek na hrad se vám otevře jen pár set metrů za posledním stavením. Z lučinatého návrší uvidíte přes hluboké údolí zalesněný kopec s hradem přímo před sebou. Kopec vám dá trochu zabrat, však je také největším na celé trase. Má to ale jednu výhodu, nenajdete tady davy turistů. Autem se sem totiž nedá vyjet. Nejblíže byste se vozidlem dostali na parkoviště u restaurace Na Račánku při silnici z Kašperských Hor do Nezdic, odkud je to ke hradu asi 20 minut chůze. Hrad samotný se tyčí na strmém ostrohu obklopeném hlubokými lesy. Překvapivě rozlehlý hradní areál má nezvyklou dispozici, kde podlouhlý palác svírají dvě mohutné věže. Kašperk nechal postavit roku 1356 Karel IV. k ochraně zdejších zlatých dolů. Nebyl nikdy dobyt a roku 1617 ho koupilo město. Ačkoli Kašperk sloužil v následujících staletích jako zdroj stavebního materiálu, zřícenina je dnes ve velmi dobrém stavu.

Město na zlaté žíle Když v Čechách stojí město na kopci, je to vždycky trochu podezřelé. Výšinnou polohu Kašperských Hor předurčilo zlato, bez něj by tady žádné město nikdy nevzniklo. Žlutý kov získávali v oblasti již před 2 000 lety Keltové, rýžovalo se v řece Otavě a hornická těžba zlata vzkvétala ve 14. až 16. století. Poslední snahy o obnovení dolování jsou z konce 20. století, kvůli masivnímu odporu místních obyvatel však zůstalo jen u záměru. O hornické minulosti města svědčí i nerovný povrch rozlehlého hlavního náměstí Kašperských Hor, svého času se totiž zlato těžilo přímo ve městě a terén zůstává poddolovaný. Německý název města je také příznačný - Berg Reichenstein, v překladu Horní bohatý kámen. Uprostřed náměstí upoutá pozornost mohutný kostel sv. Markéty, půdorysem gotický ze 14. století. Při kostelní zdi můžete spařit další "hornickou památku" - zbytky mlecích kamenů, pozoruhodností je i kohoutí kříž za chrámem. Druhou dominantou náměstí je pak renesanční radnice se třemi charakteristickými barokními štíty.

Opuštěný kostel i kus zmizelého města Připomínkou původního středověkého sídla a současně nejcennější památkou Kašperských Hor je kostel sv. Mikuláše. Najdete ho o samotě asi 1,5 km západně od dnešního města. Vystavěli ho před rokem 1330 snad horníci. Interiér chrámu, který je přístupný jen příležitostně, skrývá velmi cenné gotické fresky a unikátní krásně malovaný dřevěný strop z doby kolem roku 1700. Z okolní hornické osady se do dnešních dnů nedochovalo nic a osamocený kostel je tak magickým místem. Obklopuje ho starobyle působící hřbitov s mnoha zrezivělými železnými kříži a vysokou kaplí sv. Anny. Místo připomíná jak minulá staletí, tak i doby ne příliš dávné. Letmá prohlídka starších hrobů totiž prozradí samá německá jména – Kašperské Hory a okolí až do roku 1945 obývali téměř výhradně čeští Němci. S jejich nuceným odchodem zanikla i část místních dějin, jak o tom svědčí třeba proluka v rohu kašperskohorského náměstí, kde dříve stával pivovar, i nepřirozeně velká budova školy. Ještě ve 30. letech 20. století totiž ve městě žilo dvakrát více obyvatel než dnes, kdy je to jen kolem 1 600 lidí.

Malebnou šumavskou krajinou až na Sedlo Výšlap na Kašperk můžete spojit s návštěvou nedávno otevřené rozhledny na vrchu Sedlo a pak se ze Sušice vrátit autobusem. Od hradu pokračujte po žluté k rozcestí U Nového Dvoru, kde se napojíte na červeně značenou dálkovou trasu do Sušice. Trasa dál vede po malebném rozhraní luk a lesů s výhledy na okolní samoty a jestli existuje něco jako typická šumavská scenérie, tak ji tady budete mít kolem sebe. Na chvíli vás čeká hlubší les a pak už prudký, ale nepříliš dlouhý, kamenitý výstup na vrch Sedlo (902 m n. m.) s novou rozhlednou. Volně přístupná dřevěná stavba stojí na půdorysu sedmiúhelníku, zvenku je opláštěna prkny. Vystoupíte-li po 138 schodech nahoru, dohlédnete za dobrého počasí od vysoké Šumavy (mj. Pancíř či německý Velký Javor) přes charakteristické vrchy v Šumavském podhůří (Svatobor) až daleko do českého vnitrozemí (vidět jsou např. Brdy či hrad Radyně u Plzně). Ze Sedla pak půjdete až do Sušice hlavně z kopce. Cestou uvidíte jednu z nejcennějších staveb v Pošumaví, starobylý románskogotický kostelík na okraji města Albrechtice. Jeho bílá fasáda svítí do daleka a i když dostat se do interiéru je otázkou štěstí, krátká odbočka i tak stojí za to. Uvnitř svatyně se dochovaly vzácné malby z 15. století. Na výšině Žižkův vrch (619 m) si zase prohlédnete kalich na paměť 500. výročí smrti Jana Žižky z roku 1924, ale zejména si užijete krásné výhledy. Pod sebou máte město Sušici jako na dlani, západnímu obzoru dominuje přes otavské údolí vrch Svatobor (845 m) s rozhlednou a vysílačem, na severu pak kaple Anděla Strážce. V Sušici si nenechte ujít rozlehlé náměstí. Jeho dominantou je radnice, strany lemují krásné městské domy v čele se známým Hotelem Fialka. Čekání na autobus si můžete zkrátit i návštěvou Muzea Šumavy s expozicí sirkařství a uměleckého skla i proslulým mechanickým betlémem. Zdroj: cestovani.idnes.cz

17

Vítr číslo 7

strana č. 18 4. Utopenci na pivu

Soutěž z č. 1

Utopenci 100x jinak 1. Pikantní utopenci Na 4l láhev: 15 špekáčků, 1/2 sáčku pepře,1/2 sáčku pál. papriky, 4 cibule, 20 nakládaných kozích rohů, 400 ml octa, 300 ml vody, sůl, 5 chilli papriček Ze špekáčků sloupneme střívko a podélně je nařízneme. Papriku smícháme s pepřem a vnitřní naříznutou stranu špekáčků okořeníme a do štěrbiny vložíme několik koleček cibule. Takto nadívané špekáčky vložíme v několika patrech do sklenice, prokládáme cibulí a kozími rohy. V hrnci smícháme ocet s vodou a necháme projít varem. Vzniklý lák dle chuti dosolíme. Vychladlým lákem zalijeme špekáčky ve sklenici tak, aby byla i horní vrstva zcela ponořena. Sklenici uzavřeme a uložíme po dobu 7 dnů na chladné a tmavé místo. Milovníci ostřejších utopenců mohou do sklenice přidat nakládané nebo čerstvé chilli papričky. -Norna-

2. Utopenci s kysaným zelím Na asi 4l lahev. Nálev: 350 ml vody, 300 ml octa, 7 kuliček nového koření, 10 kuliček černého pepře, 4 bobkové listy, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli. Dále: 3 žluté cibule, 2 červené cibule, 2 stroužky česneku, 1 chilli paprika, 14 špekáčků, 3 lžičky pálivé papriky, 500 g kysaného zelí Vodu a ocet přivedeme k varu, přihodíme koření včetně soli a cukru. Asi pět minut necháme nálev povařit, ochutnáme a podle vlastní chuti dochutíme. Cibuli a česnek nakrájíme na plátky, chilli papriku na tenká kolečka. Špekáčky oloupeme a rozkrojíme asi tak do 2/3, vysypeme mletou paprikou a naplníme několika plátky cibule, česneku a koleček paprik. Zbylou zeleninu promícháme se zelím, část ho dáme na dno sklenice, na něj poklademe několik špekáčků a jednotlivé vrstvy střídáme. Nakonec utopence přelijeme teplým nálevem (jeho množství záleží na velikosti sklenice a jak natěsno jsou v ní Utopenci naskládaní), uzavřeme sklenici a dáme ji na tmavé místo odležet. Druhá varianta: Místo papriky potřete špekáčky plnotučnou hořčicí. -Fairy-

3. Zeleninoví utopenci Na asi 4l láhev – Nálev: 400 ml octa, 400 ml vody, 3 lžičky cukru, 1 lžička soli, 7 kuliček nového koření, 12 černého pepře, 4 bob. Listy. Utopenci: 10 malých růžiček květáku, 2 červené kapie, 1 zelená kapie, 1 paprika, 3 stonky řapíkatého celeru, 1 menší křen, 3 mrkve, 1/2 hlávkového zelí, 10 špekáčků Ocet s vodou přivedeme k varu, přidáme koření a necháme několik minut vařit. Podle svého gusta dochutíme. Růžičky květáku uvaříme do poloměkka, necháme okapat. Kapie, papriku nakrájíme na tenké proužky, celer na centimetrové špalíčky, křen na tenká kolečka, mrkev na trochu silnější. Zelí pokrájíme. 3. Špekáčky oloupeme, rozřízneme a vložíme do nich trochu zelí, pár kousků kapie a papriky. Veškerou zeleninu promícháme. Částí směsi poklademe dno, coby další vrstvu dáme několik špekáčků, pak znovu zeleninu, špekáčky... Když je sklenice plná, zalijeme utopence nálevem až po horní vrstvu. Uzavřeme a necháme odpočívat 5–7 dní. –Janča-

Na asi 4l láhev: Nálev - 500 ml černého piva, 100 ml vody, 50 ml octa, 15 kuliček pepře, 10 kuliček nového koření, 7 listů bob. listu, 1 lžička chilli, 1 lžička soli. Utopenci - 14 špekáčků, 5 lžic, pln. Hořčice, 5 cibulí, 2 papriky Pivo s vodou a octem přivedeme k varu, přidáme koření a necháme okolo pěti minut povařit. Ochutnáme a dochutíme. Špekáčky oloupeme, nařízneme, vymažeme hořčicí, vyklademe několika plátky cibule. Papriku pokrájíme na plátky a spolu s cibulí s ní vyklademe dno, pak přidáme špekáčky a vrstvy střídáme. Nakonec zalijeme teplým nálevem a necháme 4–5 dní uležet. TIP - Pokud je na vás černé pivo příliš sladké, udělejte si řezanou verzi z 200 ml světlého a stejného množství černého. Zdroj: http://ona.idnes.cz/utopenci

5. Utopenci se zelenou paprikou špekáčky, cibule, plnotučná hořčice, zelená paprika, bobkový list, pepř, sůl, ocet, 3 bobkové listy , voda Oloupané špekáčky nakrojíme na polovinu (nedokrojíme), vzniklou spáru namažeme hořčicí a proložíme proužky cibule, zelené papriky a l bobkovým listem (vše podle vlastní chuti). Nálev: jeden díl octa, dva díly vody, lžička soli, několik zrnek celého pepře, trochu olivového oleje svaříme, necháme mírně prochladnout a ještě vlažným zaléváme utopence. Vložíme do sklenice, zalijeme nálevem a 30 minut sterilujeme při 100 stupních C. Po vychladnutí můžeme konzumovat (nejlepší jsou asi po 3 dnech). - Norna-

6. Utopenci s feferonkou špekáčky, cibule, voda, ocet, kuličky pepře, mletý pepř, feferonka, bobkový list, plnotučná hořčice Nálev: voda, ocet (asi 1/3 vody), kuličky pepře, feferonku, bobkový list. Necháme dojít k varu, odstavíme a necháme zchládnout. Plnotučnou hořčici smícháme s mletým pepřem. Špekáčky oloupeme, nakrojíme do půlky, vevnitř potřeme opepřenou hořčicí, vložíme na kolečka nakrájenou cibuli (co nejvíc se vejde) a dáme do sklenice. Vrstvu prosypeme cibulí a klademe další vrstvu špekáčků. Tak pokračujeme do naplnění sklenice. Pak přelijeme vychládlým nálevem, zakryjeme a necháme uležet min. 5 dnů. -Norna-

7. Utopenci čertovy 10 až 12 špekáčků, 3 velké cibule, 1 stroužek česneku, 1 láhev ostrého kečupu, 1/2 litru černého piva, sušená nebo čerstvá feferonka, sádlo, sůl, pepř Oloupanou cibuli nakrájíme na tenká kolečka a rovnoměrně ji poklademe na dno pekáčku. Špekáčky oloupeme překrojíme podélně na polovinu a ještě nařízneme oba konce. Pokládáme je přeříznutou stranou do pekáče. Nakrájíme feferonku a vložíme jí do mezer mezi špekáčky. Obsah pekáčku opepříme a mírně osolíme. Hustě posypeme cibulí nakrájenou na "céčka" a jemně nasekaným česnekem. Lžičkou nabereme sádlo a vložíme jej do všech čtyř rohů pekáčku. Na horní vrstvu cibule nalejeme kečup. Celý obsah potom polejeme 2/3 černého piva. Vložíme do předehřáté trouby a zapékáme při 200 °C 30 minut. Pečení si zpříjemníme dopitím 1/3 černého piva.Podáváme s čerstvým chlebem a samozřejmě s pivem. -Fairy-

18

Vítr číslo 7

strana č. 19

8. Čínský utopenci

13. Utopenci DEKO

400 g špekáčků, 4 cibule, 1 malá feferonka (nemusí být), 4 lžíce sladkého kečupu. Na nálev: 15 lžic vody, 5 lžic octa, 4 lžíce oleje, 4 lžíce worchestrové omáčky, pepř, chilli koření, 1 bobkový list, 1 nové koření, sůl Všechny přísady na nálev 5 minut povaříme. Do vychladlého nálevu vmícháme kečup. Uzeninu a cibuli nakrájíme na kolečka, klademe střídavě do zavařovací sklenice, můžeme přidat feferonku a nakonec zalijeme nálevem. Dobře upěchujeme a necháme 2-3 dny odležet v lednici. -Vlčice-

1,5 kg buřtů, hodně cibule, 1,5 litru octa, 1 lžíce Deka (přípravek na zavařování kyselých okurek), pepř, červená paprika sladká (i pálivá), feferonky (nepovinně) Dáme svařit 0,5-1 litr vody s Dekem. Ve chvíli, kdy se voda vaří přilijeme ocet, vypneme a necháme vychladnout. Pozor, když budete vařit vodu dohromady i s octem, tak to hrozně smrdí :-)) Buřty podélně nařízneme, vložíme do nich kolečko cibule, případně feferonku a postupně pěchujeme do láhve od okurek. Prosypáváme další cibulí, pepřem a paprikou. Utopence zalijeme vychladlým nálevem a necháme uležet podle chuti. -Mia-

9. Babiččini utopenci 15 špekáčků, 2 lžíce nastrouhané mrkve, plnotučná nebo francouská hořčice, 3-4 bobkové listy, 6-8 nového koření, 40 kuliček pepře, 2 na kousky nařezané feferonky, 4 sterilované podélně nakrájené okurky, 8-10 stroužků česneku nakrájeného na plátky, 1-1/2 dl octa, deko, 5 kuliček umělého sladidla, 6-10 na kolečka nakrájených cibulí Špekáčky oloupeme a podélně do 2/3 nařízneme, řez vymažeme hořčicí a vložíme plátek okurku, na druhé straně uděláme několik menších vpychů do kterých vložíme kousky česneku, řezy vždy dobře zamáčkneme. Na dno sklenice všechnu mrkev trochu cibule a řadu špekáčků, cibule, koření a takhle pokračujeme, až je sklenice plná. Do vychladlého nálevu z deka přilijeme ocet a sladidlo. Když nálev vychladne zalejeme naložené buřty zbytek nálevu schováme na příště. Zbylé ingredience přidáme mezi buřty, sklenici dobře uzavřeme celofánem a uložíme do chladna. -Norna-

10. Utopenci se zelím 1 kg špekáčků, 1/2 kg cibule, 1 sáček kysaného zelí, 400 ml octa, 1 l vody, 2 rovné polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru (přizpůsobíme chuti, může být méně i víc), 100 ml oleje, feferonky, pepř. Oloupané špekáčky podélně nařízneme,naplníme kolečky cibule a trochou zelí. Spojíme párátkem. Navrstvíme do zavařovací sklenice, prokládáme feferonkami, cibulí a zelím. Zalijeme vařící svařenou vodou s octem, cukrem a solí a dolijeme olejem. Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů v ledničce odležet. -Janča-

14. Utopenci s Balkánským sýrem ocet a voda (v poměru 1:1 , špetka soli , trocha cukru (já dávám tak dvě kávové lžičky na 1,5 litrovou láhev), černý pepř , mletý pepř , cibule , špekáčky, balkánský sýr. Špekáčky nezapomeneme oloupat!!! Špekáčky se rozkrojí, vevnitř posypou mletým pepřem, přidá se na kolečka nakrájena cibule a nakládána červená paprička a sýr. Nálev se svaří, utopenci se zalijí, zavíčkují, nechají 7 dnu odstát v chladu a temnu.. -Ivča-

15. Pivní utopenci špekáčky, feferonková pasta, cibule, zelí, paprika, cayenský pepř, nové koření, hořčičná semínka, balíček DEKO. sklenici piva Špekáčky oloupeme a nařízneme podélně směrem od okrajů ke středu, až nám vznikne jakoby plátek. Pomažeme feferonkovou pastou (mocnost feferonkové vrstvy přizpůsobíme své chuti), vložíme plátek cibule a zase zavineme do původního tvaru. Do sklenice dáme vrstvu jemně krájeného zelí, papriky na jemné proužky a jemně krájené cibule, připravené špekáčky, cibule, zelí, papriky, špekáčky, možno proložit i feferonkou. Každou vrstvu posypeme ještě směsí celého pepře, nového koření a pokud možno i hořčičného semínka. Když naplníme celou lahev, zalijeme předpřipraveným lákem z deka (podle návodu) smíchaným s pivem. Zavíčkujeme a musíme týden čekat. -Vlčice-

16. Utopenci s koprem

buřty nebo točený salám, na každé 2 buřty 1 středně velká cibule, 3 kuličky nového koření, půlka bobkového listu a podle chuti kuličky pepře, sladkokyselý nálev jako v základní variantě. Oloupané buřty nakrájíme na kolečka. Vrstvíme do zavařovačky, prokládáme nakrájenou cibulí a kořením. Nakonec zalijeme horkým nálevem a necháme vychladnout, proležet. - Kačenka-

1 kg špekáčků, 1/2 kg cibule,, 400 ml octa, 1 l vody, 2 rovné polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru, 100 ml oleje, feferonky, bílý pepř, horcicne seminko, na drobno natrhany kopr (kdyz neni cerstvi, muze se pouzit i drceny, ale uz to neni ono) a nekolik lzicek ostre francouzske horcice Oloupané špekáčky a cibuli nakrájíme na kolečka. Navrstvíme do zavařovací sklenice, prokládáme feferonkami. Zalijeme vařící svařenou vodou s octem, cukrem a solí atd. a dolijeme olejem. Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů v ledničce odležet. -Fairy-

12. Utopenci Carrry

17. Utopenci v hořčici

8 safalátok (špekáčkov), 1 l octu, 1 l vody, 4 vrchovaté lyžičky cukru, 1 vrchovatá lyžička soli, 1 lyžičky mletého čierneho korenia, na hrot noža curry, 2 chilli papričky, alebo feferónky, 2 cibule. Safalátky olúpene, cibuľu pokrájame na kolieska a oboje vložíme do pohára. Uvaríme nálev z octu, vody, cukru, soli a korenín. Keď trochu schladne, zalejeme safalátky s cibuľou a uložíme do chladu. Za 2-3 dni sú akurát. –Jano-

6 buřtů, 2 cibule, 150 g hořčice, kečup - poloviční množství než hořčice, 50 ml oleje, cukr, pepř, sůl, ocet, voda Buřty oloupeme, nařízneme, naplníme cibulí a naskládáme do sklenice, ještě proložíme cibulí. Nálev: hořčici rozmícháme s několika lžícemi kečupu, cukrem, octem, solí, pepřem, olejem a trochou vody. Zalijeme utopence a necháme dva dny v lednici odležet. -Vlčice-

11. Utopená kolečka nadivoko

19

Vítr číslo 7

strana č. 20

18. Vraždící utopenci

23. Pištovi utopenci

2 dily zakladniho nalevu, do ktereho prisypeme drceny pepr + 1 dil cerneho piva + nekolik polevkovych lzic ostreho kecupu+ lak z feferonek, které přidáme ke špekáčkům 1kg špekáčků, 1/2 kg cibule, 400 ml octa, 1l vody, 2 rovné polévkové lžíce soli, 4 rovné lžíce cukru, 100 ml oleje, feferonky, drceny pepr, 1dl cerneho piv,nekolik polevkovych lzic ostreho kecupu, lak z feferonek. Oloupané špekáčky a cibuli nakrájíme na kolečka. Navrstvíme do zavařovací sklenice, prokládáme feferonkami. Zalijeme vařící svařenou vodou s octem, cukrem a solí atd. a dolijeme olejem. Zavíčkujeme. Necháme vystydnout, promícháme tak, že sklenici několikrát obrátíme dnem vzhůru a zpět. Pak necháme několik dnů v ledničce odležet. -Sami-

12 buřtů,pokrájených na 1/2 kolečka, 2x 0,3 litrové sklenice zelenin.směsi “kunovjanka”, 4 cibule,pokrájené na kolečka, 2 kávové lžičky hořčice, 2 kávové lžičky cukru, 2 kávové lžičky sladké papriky, 1 kávovou lžičku pepře, 2 feferonky,posekané,i s trochou nálevu, 2 dcl octu + 2 dcl vody. Koření a zeleninu v míse dobře promíchat,přidat uzeninu,znovu promíchat a nakonec přilít vodu s octem. Po “vyzrání” v nálevu skladovat v lednici. -Pišta-

19. Utopenci - MIŇONKY jemné drůbeží koktejlové minipárečky , Ocet+voda , pepř:bílý, zelený, černý; mletý i celý , mleté chilli papričky , feferonky , cibule , bobkový list , cukr Párečky oloupat. Nálev z octa a vody, koření, cukru povařit spolu s párečky. Nakrájet cibuli a proložit "sendvičově" do lahve: párečky (1-3) + cibule s korenim a bobkovym listem, pak zase párečky...atd.. Nakonec zalít nálevem a nechám uležet tak týden. -Bobřice-

20. Učitelský mls ½ kg špekáčků, 3 kyselé okurky, 3 cibule, 3 lžíce kečupu, 3 lžíce hořčice, 3 lžíce oleje, 1 lžíce octa, 1 lžíce worcesteru , majonéza, Špekáčky , okurky a cibuli nakrájíme na kostičky. Svaříme kečup, hořčici, olej, ocet a worcester. Svařenou směs po vychladnutí nalijeme na špekáčky a vše spojíme majonézou .

21. Buřty parťáka Egona 12 špekáčků, 2 cibule, 12 feferonek, 1 lahvička kečupu, 1 láhev černého piva, strouhaný křen Špekáčky podélně rozřízneme do poloviny, do zářezů vložíme kolečko cibule a feferonku. Takto naplněné buřty naskládáme co nejtěsněji do kotlíku, zalijeme kečupem a pivem. Zahříváme na ohni velmi zvolna 20-30 minut až se vytvoří hustá lesklá omáčka. Podáváme se strouhaným křenem a chlebem. Zvolna zapíjíme vychlazeným zlatavým mokem. www.recepty.cz

22. Rychlý utopenci 1/2kg kabanosu, 4 cibule, 4 lžíce octa, 4 lžíce oleje, 4 lžíce plnotučné hořčice, 4 lžíce worcesteru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody 1/2 lžičky chilli, sůl,pepř,paprika Kabanos a cibule se nakrájí na kolečka,narovná do sklenice,asi tak do půlky a zalije lákem.Ocet,olej,hořčice,worcestr a kečup se povaří za stálého míchání na mírném ohni s 8 lžícemi vody,přidá se chilli,sůl,pepř a paprika podle chuti-přiměřeně,a když vznikne hladká hmota,nalije se do sklenice,urovná se zbylý salám a cibule,pěkně se to udusá a zavře víčkem. Jakmile to vystydne, je to k jídlu a je to skvělý. Podává se s chlebem a v lednici vydrží (nezarexované) až měsíc. -Lajka-

24. Utopenci trampa Tonyho Vuřty, cibule, ocet, hořčice ob. ,worchestr, kečup, chilli, pepř a sůl. Vuřty a cibuli nakrájíme na kolečka a narovnáme do sklenice na zavařování. Svaříme: 4 lžíce octa, 4 lžíce hořčice, 4 lžíce worchestru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody, 1/4 lžičky chilli, sůl a pepř. Když vznikne hladká hmota, nalijeme do sklenic. -Tony-

25. Falešní utopenci 4-6 natvrdo uvařených vajec, Marináda : 2.5 dl vody s octem (1:2), 3 lžíce oleje, sůl, bobkový list, pepř, nové koření, 1 cibule, 2 zelené papriky, 2 rajčata Vodu s octem a kořením krátce povaříme a necháme zchladnout. Natvrdo uvařená vejce nakládáme do zavařovací sklenice a proložíme plátky rajčat, papriky a cibule. Zalijeme marinádou a necháme 3-4 dny odležet v lednici. Podáváme s chlebem, nejlépe k pivu. -Dáša-

26. Beanovi utopenci buřty či špekáčky 20 ks, cibule (mnoho), sklenice steril. papriky, sklenice dlouhých feferonek, sklenice kulatých feferonek, sklenice kyselých okurek, 1 l octa, 1 l vody, sklenice od okurek 3 litry, pepř bílý mletý. cukr 4 lžičky, sůl 2 lžičky, pepř celý 10 kuliček, nové koření 4 kuličky, bobkový list 10 kousků, hřebíček 4 ks, feferonky kulaté extra pálivé 8 ks. jalovec 4 ks, anýz-fenykl-tymián-libeček – špetku, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička oleje. Ocet smícháme s vodou, přidáme všechny pochutiny a koření (mimo kulatých feferonek) a uvedeme do varu. Vaříme 5 minut (dost to smrdí). Poté vhodíme 2 rozpůlené kulaté pálivé feferonky a necháme chladnout. Buřty oloupáme a nařízneme. Buřty vymažeme bílým pepřem a vložíme do nich kus papriky, tenký plátek kys. okurky a půl kolečka cibule. Dno sklenice vysteleme cibulí, pak dáme vrstvu utopenců, doplníme dlouhou feferonkou, poté opět cibule, utopenci, cibule…. Teplý nálev (ne horký, ne studený), nalijeme do naplněné sklenice, koření, které nám zbylo v hrnci rovněž lžičkou nandáme do sklenice. Poté zavíčkujeme (nebo igelit s gumičkou) a necháme 14 dní stát v chladnu. Je dobré jednou za dva dny sklenici někde nad dřezem opatrně otočit a obsah tak promíchat, poté sklenici otevřít a případný úbytek nálevu doplnit octem. -BeanDalší recepty naleznete na strance: http://utopenci.iprostor.cz/uvodni-stranka.htm

20