ročník VII. / číslo 56.
září 2015
Milí Farníci, detem školou povinným koncí dvoumešícní prazdniný. Koncí období, kdý je špoušta aktivit tak nejak „ušpana“, kdý ši všichni šnazí trochu odpocinout, nacerpat novou šílu, nový elan do další prace. Naše redakcní rada taký výuzila prazdninoveho cašu k odpocinku, ale uz na zacatku šrpna jšme še šešli, abýchom popremýšleli, co bý býlo treba trochu poupravit, co noveho býchom Vam mohli prinešt… a predevším, o cem býchom chteli pšat v zarijovem cíšle :) A výšledek? I nadale pro Vaš budeme pripravovat ruzne tématické články. Opet še muzete tešit na oblíbene rubriký: o křesťanském filmu, zajímavých knížkách, slovech papeže Františka (od príštího cíšla), ci zamyšleních Rosti (ten jen, vzhledem k okolnoštem, zmenil nazev šve rubriký :))… vratíme še take k rozhovorům s kněžími, kterí pušobili v Karvine. Muzete še podívat na rozpiš mešních úmyslů na nejblizší mešíc a muzete ši pocíšt neco o životě naší farnosti. A co je noveho? V první rade jšou to dvě nové rubriky. Podarilo še nam prešvedcit našeho pana farare, abý še š nami delil o šve kulinarške objevý. Takze se můžete těšit na zajímavé recepty :) Kazdý mešíc take nabídneme odpovědi našich farních dětí na různé zajímavé otázky. Deti preci vedí všechno :) Krome nových rubrik býchom radi, jak jiz býlo receno v ohlaškach, zaradili ruzne Vaše dojmý, zazitký, poštrehý z míšt nebo akcí, ktere jšte navštívili. Pokud jste tedy prožili něco krásného (i s Bohem), neváhejte napsat pár slov, podělte se. Sdílena radošt še našobí ;-) Sva šepšana šlova muzete buď pošlat na redakcní mail, nebo predat nekomu z redakcní radý. Veríme, ze i v tomto, jiz šedmem, rocníku našeho farního cašopišu ši kazdý z Vaš najde neco pro šebe a ze i Naše farní rodina bude proštorem pro šdílení a rušt cele farnošti.
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata… … zacíname nový školní rok, nový katechetický rok. Mnohdý mi prijde, ze 1. zarí je datem daleko vhodnejším k pocítaní kalendare nez zazitý v naší oblašti 1. leden, ale je to vec nazoru a muzeme o tom vešt dlouhe debatý, ktere štejne k nicemu nevedou, proto to radeji nebudu rozvadet. Nicmene vzhledem k tomu, ze škola jakýmši zpušobem ovlivnuje zivot škoro kazdeho z naš, není to datum nedulezite. Jako kazdý pocatek, tak i tento nam pripomína, ze naš zivot je v podštate jakouši ceštou ke vzdelaní, k jinemu štandardu zivota, ke vztahum, ktere še rodí nebo odumírají, a pro naš verící je take ceštou, ktera naš priblizuje k Nejvýššímu. V našem církevním šlovníku býchom aši radeji pouzili šlovo „pouť” - jakši nam více šedí ve vztahu k duchovním hodnotam a aši je tomu tak špravne. Ano, zivot kazdeho z naš je pouť. Rodí še tadý ale otazka, jak mý šami pouti rozumíme, protoze mam takový dojem, ze to špravne chapaní tohoto pojmu še nam ponekud výtrací, zvlašte kdýz šlýšíme, ze nekde v Praze je Matejška pouť, kolem prazdnin vidíme plakatý, jez naš zvou na „pouť” kterou organizuje nejake komercní radio, a v jazýce špojení, ze neco je „pouťove”, predštavuje šýnonýmum vrcholneho kýce. Trochu še nam aši výtratil ten pravý a pravdivý význam tohoto šlova, ktere poukazuje na ceštu v duchovním kontextu nikoli na kolotoce, burtý, pivo a hlucnou hudbu. Bohuzel… Život krešťana je pouť, to znamená, že křesťán je človek, kteřý má vedomí, že v čáse dářováným mu Bohem putuje tímto svetem, nežábýdluje se v nem, ze neuštale je na cešte k šetkaní s Bohem ná večnosti, kde je jeho
Co je důležitější - cesta nebo cíl? Na ceštu še výdavame, abýchom došahli nejakeho cíle. Nabízelo bý še tedý, ze dulezitejší je cíl. No jo. Ale kolik z naš uz ši nejaký cíl výtýcilo, výbralo a pak za ním šlo. Hlava nehlava. Je to preci naš cíl, to hlavní v našem zivote. Stojí za to všechno odvrhnout a šnazit še ho došahnout. Muze to být zlata medaile, nový dum, auto, pracovní pozice…. Cokoli, na co ši vzpomenete. Všichni to zname a všichni jšme to zazili. Mame cíl, mame proc še šnazit, mame pro co zít. Tak jdeme na to. Ať to para tlací. A pekne š vervou, abýchom neztraceli caš. Vzdýť je to naš cíl, naš zivot. Az ho došahneme, budeme šťaštni. Konecne budeme mít to, po cem jšme tak touzili a po cem jšme tak prahli…. A tak še šnazíme a pracujeme a prekonavame tezkošti a zapomíname na rodinu a pratele a konícký a…doplnte šami podle šve vlaštní zkušenošti. A konecne je to tadý. Mame to. Konecne jšme došahli toho, po cem jšme tak dlouho touzili. No jo…. A co teď…. Drzíme v rukou zlatou medaili, mame výšnený dum, konecne mame tu pracovní pozici, to auto…. Co všechno vlaštne mame? A jsme
skutečně šťastni? Co naš vnitrní pocit? Co pratele, rodina… Co ten pocit prázdnoty? Proc tu najednou je? Vzdýť jšme preci došahli šveho cíle. Teď preci býchom meli být konecne šťaštni, konecne… A nejšme. Proc? Není tedý nakonec dulezitejší cešta? Její štrašti, poucení a prekonavaní problemu, poucení z chýb, ktere jšme na ní udelali, naš rušt, naše ucení….? Co je důležité? „Nejdulezitejší caš je vzdý prítomnošt, neboť jen tehdý muze clovek rozhodnout šam o šobe. Nejdulezitejším clovekem je ten, š nímz prave maš co do cinení. Neboť nemuzeš vedet, zda ti bude doprano zabývat še ješte nekdý nekým jiným. Nejdulezitejší, co muzeš udelat ve švem zivote, je však milovat toho cloveka z celeho šrdce. Neboť kvuli tomu jši býl výšlan do šveta – abýš miloval šve blizní.“ Cešta a cíl še nedají oddelit. Není cesty bez cíle. Cešta še však šklada z mnoha jednotlivých kroku,
pravý domov. Vzpomenme ši, kdýz býla ohlašena šmrt šv. Jana Pavla II. - „odešel do domu Otce”. Muze šnad exištovat lepší výjadrení šmýšlu krešťanškeho zivota a chapaní šmrti? Aši proto mištri duchovního zivota neuštale pripomínají, ze v prípade našich ruzných pozemškých zbozných poutí je dulezitejší cešta nez šamotný cíl - nejake to poutní míšto, ze nejdulezitejší je najít tu odvahu a výrazit ze šve ušazenošti k necemu jinemu, treba neznamemu. Ještlize tedý mý krešťane jšme „lide na cešte”, kterí še nezabýdlují v zalezitoštech tohoto šveta, meli býchom být temi, kterí jšou otevreni zmenam, kterí še nikdý neodvolavají k hešlu „vzdýcký to tak býlo”, neboť u toho, kdo je na cešte, zmený jšou naprošto prirozenou šoucaští zivota vcetne tech, ktere še týkají praxe duchovního zivota. Stací projít dejinami liturgie, dejinami krešťanške špiritualitý a uvidíme, jak v Církvi švate še neuštale všechno mení a prave díký tomu je štale toto špolecenštví proštorem odkrývaní Bozí vule pro šoucašneho cloveka v šoucašnem švete, a proto jšme zvolili jako tema našeho farního cašopišu na zacatku noveho putovaní novým školním a katechetickým rokem prave poute a putovaní.
Przemek
bez nichz še zadneho cíle neda došahnout. A bez cíle je kazda cešta jen bezucelným bloumaním po okolí. Jen pri švých ceštach za švými cíli nezapomínejme na zaštavení a pomoc bliznímu. To naš utvarí a dela z naš lidi, kterí mají hodnotu. Cíl sám o sobě vám štěstí nepřinese. Cíl še nachazí v budoucnu, cešta je prítomný okamzik a „jeden, prave tento jediný KROK“. Rosťa
„Pójdę do Nieba piechotą”, tak nazywa się jeden polski śpiewniczek, który został wydany dla potrzeb pieszych pielgrzymek. Tytuł ten jest bardzo wymowny. „Pójdę piechotą” to wyrażenie tej pięknej formy pielgrzymowania; „do Nieba” to wyrażenie celu każdej pielgrzymki… Tak, dobrze się domyślasz :), w tym artykule będzie mowa o pieszym pielgrzymowaniu. Co to w ogóle jest piesza pielgrzymka? Co człowieka skłania do wyruszenia w pieszą podróż? Dlaczego iść, skoro można jechać? Czy warto w ogóle iść?
To naturalne Piesže pielgřžýmki kojářžą nám się džis juž týlko ž kilkomá žnánými čelámi pielgřžýmow (np. Sántiágo de Compostelá, Cžęstočhowá, Velehřád). Do týčh miejsč, sžčžegolnie do pieřwsžýčh dwu, čo řoku dočieřáją piečhotą wielkie žástępý wieřnýčh, łąčžąč nátuřálną řžečž (čhodženie) že swiętým čelem. Chodženie jest nájbářdžiej nátuřálným sposobem pořusžániá się dlá čžłowieká. Rožne žwieřžáki, řoweřý, sámočhodý, sámolotý, łodžie itp. nie máją ták długiej třádýčji, to čžłowiek musiáł odkřýč dopieřo podčžás swojego řožwoju. Kiedýs čžłowiek ná čo džien přžemieřžáł kilká kilometřow piečhotą. Náwet Abřáhám, Mářýjá, Ježus pořusžáli się wsžędžie piesžo (ž dřobną pomočą žwieřžákow).
Spacery Ostátnio čžýtáłám pářę artýkułow ná temát spáčeřow čžý tež čhodženiá w sžýbsžým tempie. Jest to ponoč nájždřowsžá fořmá pořusžániá się. Já bářdžo lubię spáčeřý, čhočiáž musžę přžýžnáč, že niežbýt čžęsto ná nie wýřusžám :( Lubię pátřžeč ná ludži, domý, sámočhodý, á tákže přžýřodę (sžčžegolnie gdžies w lesie) wokoł siebie. Lubię býč ná powietřžu. Kiedý gdžies idę, nájlepiej
mi się řožmýslá. Wiádomo, čiáło přáčuje, więč možg tež :)
Dlaczego iść? Zápewne niektořým přžýčhodži ná mýsl pýtánie: Dláčžego pářę dni isč, skořo mozna w parę minut / godzin podječháč sámočhodem? Kiedý dečýduję się ná pojsčie piečhotą w žořgánižowánej gřupie (w řámáčh ktořejs ž piesžýčh pielgřžýmek), mogę ličžýč ná mnostwo nowýčh i čiekáwýčh wřážen. Piesže pielgřžýmki to řekolekčje w dřodže, á więč podčžás wędřowki nájčžęšciej brzmią šłowa katechez, šłowa wspářčiá dučhowego. Jest možliwosč skořžýstániá ž posługi spowiedniká. Są wspolne modlitwý (čhočiáž čžásámi jest žá duzo), šą špiewý, žábáwý, čiekáwe infořmáčje. Idąč ž osobámi řoznej płci,
wieku, žáwodow, došwiadčžen, požnáję wielu čiekáwýčh ludži, ičh histořii. Pod wpłýwem niečodžiennej gosčinnosči i wřážliwosči ludži, koło domow ktořýčh přžečhodžimý, moje seřče się žmieniá. Nie možná přžýnájmniej się nie žástánowič nád wsžýstkim, čžego się doswiádčžá podčžás piesžej pielgřžýmki.
Ból, pęcherze… Očžýwisčie od piesžego pielgřžýmowániá nie dá się oddžielič bolu, pęčheřžý, itp. Přžečiež jest to wýsiłek fižýčžný. To nořmálne, že juž po pářu metřáčh žáčžýnáją boleč nogi (álbo řęče :))… že po přžýjsčiu ná nočleg má się wřáženie, že juž nie možná přžejsč áni metřá więčej… že w pieřwsžým dniu čžłowiek žástánáwiá się, čžý nie lepiej býłobý wřočič do domu… Wýsiłek jest očžýwistý. Nikt nigdý nie powiedžiáł, že piesže pielgřžýmowánie to łátwižná. Jednák mý, jáko osobý wieřžąče, mámý jeden wielki plus – násž wýsiłek možemý ofiářowáč Bogu w jákiejs intenčji. Možná smiáło isč přžed siebie i odčžuwáný bol žámienič w modlitwę, chwałę Boga. Přžečiež týlko džięki Božej łásče mogę teřáž isč.
Cel Po pewným čžásie pielgřžýmowániá osiągámý čel. Ták, možná tu přžýječháč áutem lub áutokářem, ále to čo innego. Nie sposob wýřážič týčh učžuč słowámi. Přžežýčiá žwiąžáne ž dotářčiem do čelu piečhotą, májąč žá sobą upáłý, desžčž, šmiech, płacz, radošc, bol… mając ná čiele bándáže, plástřý… Osmielę się twieřdžič, že piesi pielgřžými dočieřáją ná niečo inne miejsče, niž pielgřžými žmotořýžowáni (Nie deklásuję tutáj žnáčženiá pielgřžýmek žmotořýžowánýčh. Cžásámi są tákie sýtuáčje žýčiowe, np. stán ždřowiá, kiedý táká fořmá jest jedýną dostępną.)
Wychodzę z… Dečýdująč się isč ná piesžą pielgřžýmkę, opusžčžám ná čhwilę swoj dom, přáčę, sžkołę… Wýčhodžę jákbý ž čodžiennosči i mám sžánsę žástánowič się, čžý wsžý-
stko jest OK. Pořžučám pewien domowý komfořt i swoje nájbližsže dni wkłádám w řęče Bogá… á ž włásnego doswiádčženiá wiem, ze włašnie w takich chwilach Bog jest bářdžo ořýginálný, jesli čhodži o sposob okážýwániá čžłowiekowi swojej miłosči i třoski :) Dodáje sił, kiedý ičh břák… přžýsýłá čžłowieká ž wodą, kiedý męčžý přágnienie… přžekážuje usčiski, kiedý přžýčhodži sámotnosč… nádsýłá sámočhod, kiedý juž nie dá się isč dálej…
Jestem wdžięčžná žá káždą pořčję jedženiá, třočhę wodý, káwáłek podłogi do spániá. Jestem otwářtá ná ludži, ktořžý są wokoł mnie. Idąč, řožwázam ušłýšzane šłowá, snuję řefleksje nád swoim žýčiem. Požnáję fájnýčh ludži… Teřáž jesžčže žostáje nájtřudniejsže žádánie – „žáčhowánie pielgřžýmkowe” wpřowádžáč do zýcia čodžiennego… Terká
A więc? Piesže pielgřžýmowánie jest piękne! Opusžčžám dom, řodžinę, přáčę, sžkołę i wýřusžám w podřož ž Bogiem. Wýřžekám się ná jákis čžás komfořtu, do ktořego się přžýžwýčžáiłam w domu.
Dlho som nechápala, prečo sú pre človeka – kresťana – púte tak dôležité. Isté obdobie som žila v predstave, že púte až tak nepotrebujem, že nevyhľadávam senzácie a neženiem sa za zázrakmi, zjaveniami. Niečo z toho mi ostalo doteraz – neženiem sa za zázrakmi. Netvrdím, že na zázraky a zjavenia neverím, ale naozaj nechcem postaviť svoju vieru na zázrakoch. Ale...čo sa týka pútí...sú dôležité...my, ľudia na zemi, sme Cirkev putujúca, takže bez tých pútí by to zrejme nebolo ono :) Na niekoľkých som dokonca tiež bola (nie kvôli zjaveniam). A bolo fajn. Na Slovensku máme pútnických miest veľa, zvlášť mariánskych, spomeniem niektoré...
Ľutina Najznamejšie putnicke miešto greckokatolíkov na Slovenšku. V šprave o ľutinškom zjavení ša špomína meno Žuzaný Fekete, ktorej ša 19. augušta 1951 na šviatok Premenenia Pana (podľa julianškeho kalendara) zjavil šv. Mikulaš. Povedal jej, abý bol na pamiatku tohto zjavenia na urcenom miešte poštavený kríz. Žuzanu pošlal za duchovným otcom, abý mu všetko povedala. Ale ona nepovedala nic. Sv. Mikulaš ša jej však zjavoval na cešte, v leše a upozornoval ju, abý šplnila príkazý. Povedal jej, ze ak kríz nepoštavia, onemie. Tak šla za mieštným knazom, ale ten jej neuveril a ani ľudia jej neverili, mýšleli ši, ze je blazniva. Pri pošlednom upozorne-
ní bezala za richtarom, ale ani on jej neveril. V ten den onemela. Hneď zavolali 3 lekarov, ale všetci potvrdili, ze je telešne i duševne zdrava a štrata reci je zahadna. Tak knaz dal poštaviť na danom miešte kríz a pri pošviacke Žuzana prehovorila. Uveril jej knaz i ľudia. Jedneho dna ša jej opať zjavil šv. Mikulaš a povedal jej, abý odovzdala otcovi duchovnemu odkaz, abý na miešte ich štretnutia dal poštaviť kaplnku zašvatenu Panne Marii. Ako dokaz daroval Žuzane Marianšku ikonu, ktoru mala dať otcovi duchovnemu ako podklad pre buducu švatýnu. Žuzana zaniešla ikonu knazovi a ten ju pred švedkami ulozil do pokladnice a zamkol. Na druhý den šla Žuzana na to ište miešto, kde ju šv. Mikulaš uz cakal š rovnakou iko-
nou. Žuzana ju zaniešla tiez na faru a keď knaz pred švedkami otvoril pokladnicu, ta prva ikona tam nebola. Potom knaz špíšal zapišnicu o týchto udaloštiach a pošlal ju na Greckokatolícký biškupšký urad v Prešove. Po dokladnom výšetrovaní ša zištilo, ze obšah zjavení neprotirecí vieroucným a mravným zašadam katolíckej cirkvi, preto boli výšledký výšetrovania pošlane do Ríma na príšlušnu kongregaciu, ktora ich šchvalila a v maji 1955. Sv. Otec Piuš IX výdal dekret, v ktorom šu zapíšane všetký odpuštký, ktore je mozne v Ľutine zíškať. V rokoch 1878-1930 tu boli poštavene ešte ďalšie kaplnký a v r. 1988 bol Chram Žošnutia Prešvatej Bohorodický papezom Janom Pavlom II. povýšený na Baziliku Minor.
Ľutina
9. juna 2010 bola Bazilika Žošnutia Prešvatej Bohorodický priclenena zvlaštným Putom duchovneho príbuzenštva k Bazilike Santa Maria Maggiore v Ríme š privilegiom plnomocných odpuštkov. Od roku 2013 šu v bazilike výtvorene rozmerne mozaiký Bozieho milošrdenštva, švateho Jana Pavla II., blahošlavených biškupov muceníkov Pavla Petra Gojdica, Vašiľa Hopka, Teodora Romzu, rehoľneho knaza muceníka Metoda Dominika Trcku, švadbý v Kane Galilejškej , milošrdneho Samaritana a šv. šeštrý Fauštíný. Su tam aj relikvie všetkých špomínaných švatých a blahošlavených, ktore šu inštalovane priamo v mozaikach. Od roku 2007 ša puť kona tretiu nedeľu v augušte. K Ľutine ako k putnickemu mieštu mam zvlaštný vzťah. Ako tu bolo špomenute, pute ša konaju v augušte, cize cez prazdniný. Ako decka šme prazdniný travili u štarkých na dedine, cez ktoru prechadzaju putnici na puť do Ľutiný. Kazdý rok tadiaľ pešo putovala škupina mladých ľudí a ja ako dieťa (uz vacšie dieťa), šom vzdý tuzila pridať ša. Patriť do škupiný mladých putujucich. Az raz, keď šom bola štaršia, podarilo ša mi pozbierať odvahu a zavolať na faru, odkiaľ tí mladí putovali a informovala šom ša ohľadom pute. Doteraz nechapem kde šom vzala tu „guraz“ :) Tak šom ša konecne doštala do putujucej škupiný mladých ľudí a hrda na to šom putovala. Ceštou šme okrem modlitbý zazívali aj vtipne šituacie. Nezabudnem, ako ša bohošlovci (buduci knazi) tešne pred Ľutinou obliekli do švojich cierných podriašnikov („klerických“ odevov) špod ktorých im nenapadne (vlaštne došť napadne) trcali cierno-biele topanocký, ktore ša bezne kupovali u Vietnam-
cov a mý oštatní šme take pouzívali ako obuv na telocvik (veľmi im tato kombinacia švedcala :)). Potom šme v noci výmrzli v špacakoch pod holým nebom a rano „výklepaní“ od zimý odmietali opuštiť špacak kvalitne premocený od rannej rošý. Priznam ša, vtedý šom to brala škor ako „frajerinu“, ale teraz ši uvedomujem, aký to bol pozehnaný caš :) Toto bola moja taka prva škušenošť š puťou, ak nepocítam tie „autobušove“ a „autove“ jednodnove pute, kde ša kazdý hnal za švatenou vodou, šuvenírmi a za pol dna tam chcel všetko štihnuť ...mimochodom, švatena voda je šuper, nepochýbujem o jej dolezitošti, len pre mna ošobne na puti nie je prvorada...
Gaboltov
Bratštvo švateho škapuliara, zalozene v Gaboltove koncom 17. štorocia, roku 1706 potvrdene jagerškým biškupom Stefanom Telekeššým. Ten udelil gaboltovškemu koštolu plnomocne odpuštký (povolil ich vtedajší papez Klement XI.). Odpuštký ša vzťahovali aj na neclenov Bratštva Panný Marie Skapuliarškej, ktorí navštívili v den Panný Marie Karmelškej – 16. jula alebo našledujucu nedeľu koštol v Gaboltove a výkonali poboznošť pred oltarom Panný Marie Skapuliarškej. Puť ša kona vzdý našledujucu nedeľu po šviatku Panný Marie Karmelškej. Gaboltov je tiez urcený ako putnicke miešto Romškých veriacich, ktorí maju švoju puť prvu auguštovu nedeľu. Taktiez ša tam kona puť muzov (kazdý rok v polovici augušta). Od jula 2001 toto putnicke miešto špravuju patri redemptorišti, pred ich príchodom ša šprave venovali diecezni knazi. Pamatam ši, ako šme raz šo šeštrou putovali do Gaboltova (šamozrejme cez leš, mame to predša blizšie :)) a „chýtili“ šme burku. Ešte šme len došli, uz šme boli mokre a špinave. Ale...veď aj pri putovaní zivotom prichadzaju burký, nejaka paralela bý ša tu predša len našla :)
Neda mi nešpomenuť ešte jedno putnicke miešto na Slovenšku a to Gaboltov. Lezí aši 9 km po hlavnej cešte od dediný, kde bývam (cez leš aši pol hodiný ceštý, to znie lepšie :)). Putnicke miešto Gaboltov je zname uz cele štarocia predovšetkým švojou uctou k Panne Marii A na záver... Karmelškej a švatovojtešškou tradíciou. Podľa tradície koncom 10. što- ...uz len jednu peknu mýšlienku: rocia prechadzal uzemím obce šv. „Cieľ musí človek poznať skôr ako Vojtech. S druzinou ša tu obcerštvil trasu.“ (Jean Paul) pri študnicke, nad ktorou bola roku Co dodať...šnaď len to, ze šuhlaším. 997 poštavena kaplnka. V dnešnej A mý cieľ predša pozname...:) podobe je doplnena klašicištickým Anička obrazom, predštavujucim šv. Vojte(zdroje: http://bazilikalutina.šk/? cha ako pozehnava gaboltovšký pramen vodý v prítomnošti dvoch page_id=21, http://www.grkatpo.šk/?lutina, http://www.modlitba.šk/htm/švedectva/ benediktínškých mníchov. Starobýmaria_ucta/gaboltov.htm, http:// lej švatovojtešškej tradícii zodpovešolivar.fara.šk/newš.php?readmore=647 ) da aj gotický koštol šv. Vojtecha z druhej polovice 14. štorocia, roku Gaboltov 1715 barokovo upravený. Putnici ša do tohto koštola chodia modliť predovšetkým k bocným oltarom. K pravemu, kde je obraz cenštochovškej Panný Marie, a k ľavemu, kde je miloštivý obraz Panný Marie Karmelškej. Oltar Panný Marie Karmelškej dalo poštaviť
Mowiąc o zýciowej pielgrzýmce, mamý zazwýczaj na mýšli drogę człowieka prowadzącą przez liczne radošci, šmutki, chwile šzczęšcia i trošk. Pielgrzýmka zýcia to dla chrzešcijanina tez droga z Bogiem. Przeciętna ošoba wierząca ma w šwoim šercu ukrýtą potrzebę rozwoju duchowego, pragnie pogłębiania štošunkow ze šwoim Stworcą. Jednak przýchodzi mi do głowý pýtanie: Czý našza droga zýciowa muši býc wýšcigiem? Wýšcigiem, ktorego uczý naš otoczenie? Nieuštanným dązeniem do doškonałošci? Czý Bog chce, býšmý býli doškonali?
Jeśli nie będziecie jak dzieci... Jak Bog rozumie doškonałošc? Wýobrazamý šobie, ze ošoba, będąc prawie doškonałą, špędza godziný na modlitwie, w ekštazie rozmawia z Bogiem na wzniošłe tematý otoczona šwiętými obrazami i figurami. A ješli nie o to chodzi? „Žaprawdę powiadam wam, ješli šię nie nawrocicie i nie štaniecie jak dzieci, nie wejdziecie do Kroleštwa
Niebioš. Kto šię więc unizý jak to dziecię, ten ješt najwiękšzý w Kroleštwie Niebioš.” O czým Jezuš w ewangelii wg šw. Mateušza mowi? Býc moze włašnie o našzej pielgrzýmce zýciowej. O tým, ze powinnišmý šię w wierze štawac dziecmi, a nie dorošłými twardo štąpającými po ziemi.
Wiara prosta – doskonała Odrobina dziecięcej naiwnošci i ufnošci, wiarý w dobroc, moze býc włašnie kolejným krokiem našzej podrozý. Przýjmując rolę dziecka powierzamý šwoj loš ošobie dorošłej, w tým wýpadku ošobie doškonałej, našzemu Ojcu. Uczýmý šię ufnošci, częšto zgubionej w codziennošci. Uczýmý šię wiarý proštej,
uwolnionej od narzuconých šchematow, škomplikowaných tez teologiczných, krýtýki, uczucia przýmušu i wýpełniania tego, czego według „towarzýšzý podrozý” nie powinienem lub powinienem dokonýwac. Uczýmý šię ciešzýc Jego obecnošcią i po proštu býc, Ojciec i ja. Panie, przemieniaj moje serce. Pozwól mi biec w Twe otwarte ramiona. Ucz mnie być swoim dzieckiem... Tomek
„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha”. Tato slova z Janova evangelia (J 3, 8) nám připomínají jednu charakteristickou vlastnost, která vytváří obraz křesťana dle Bible. Ježíšův učedník je jako vítr! Co to konkrétně znamená? Jaké vlastnosti toho nám známého živlu mají utvářet v nás obraz Kristova učedníka?
Křesťan se nezabydluje Vítř ve vseobečnem mínení je vnímán předevsím jáko pohýb. Nikdý nestojí ná míste, vždýčký se nekám zene. Abšolutne proti jeho priroženosti je jákákoli imobilitá, nehýbnost, požástávení se. Obdobne bý mel fungovát i křesťán, kteřý je vždý ná česte, nikdý se nežástávuje, nikde se nátřválo nežábýdluje. Mnohdý týto vlástnosti vetřu vnímáme jáko skutečnost nežádoučí á nepříjemnou. Káždý človek si přeče sám žá sebe hledá nejáke to pohodlne místo, kteře bý mohl pojmenovát svým, ták ábý se mohl žářídit, kde bý mohl vest klidný, tičhý á bežpřoblemový život. Jenže táková viže je neslučitelná s kře-
sťánstvím. „Mý vsák máme občánství v nebesíčh, odkud očekáváme i Spásitele, Páná Ježíse Křistá.” (Flp 3, 20). Jáko putujíčí kdýsi od místá k místu Abřáhám, stejne ták i křesťáne, dle slov ž Listu Zidum, „výžnávájíče, že jsou ná žemi jen čižinči á přistehoválči. Tím dávájí nájevo, ze po prave vlašti teprve touzí. Kdýbý meli ná mýsli žemi, ž níž výkřočili, meli možnost se tám vřátit. Ale oni toužili po lepsí vlásti, po vlásti nebeske” (Zid 11, 13-16). Kdo má svou vlást, ále jeste v ní
nebýdlí, je použe ná česte k ní. Vnímá svuj požemský život jáko jákesi „provizorium”, neustale jej doprováží počit přožátímnosti. Nekdo tákový se pohodlne neřožkládá ná míste sveho přožátímního pobývání, ále ják se to hežký říká „sedí
ná kufřečh” neustále přípřáven k dálsí česte. Křásne se tákový obřáž požořuje v odletovýčh háláčh řužnýčh letisť, kde čestujíčí třebá i ná nekolik hodin obsádí kousek podláhý nebo nejáke sedádlo á neustále požořují, kdý přijde čás, ábý odleteli do nebe… Přáve táková bý melá být spiřituálitá křesťáná. To z ní pramení šlova zapšana ve Skutcích apoštolu, ze „nikdo neríkal o nicem, co mel, ze je to jeho vlaštní, nýbrz meli všechno špolecne” (Sk 4, 32). V peršpektive takove špiritualitý še pochopitelnými štavají šlova apoštola Pavla Korintškým: „Lhuta je kratka. Proto ti, kdo mají zený, ať jšou, jako bý je nemeli, a kdo placou, jako bý neplakali, a kdo jšou vešelí, jako bý nebýli, a kdo kupují, jako bý nevlaštnili, a kdo uzívají vecí tohoto šveta, jako bý neuzívali; neboť podoba tohoto šveta pomíjí (1Kor 7, 29-31). Smýšl techto šlov je našledující: zít v tomto švete, pouzívat jej, ale nikdý neabšolutizovat, nevnímat veci štvorene jako jakeši bozštva, kterým cokoli ve švem zivote podrídíme a ktere bý cloveku melý dat šteští. Všechno delat š jakýmši vnitrním odštupem, v urcitem šlova šmýšlu, ne tak uplne vazne, jakobý š lehkým primhourením oka. Srdce krešťana je prece zakotvene v Bohu a jeho nadeje je v nebi, tam je jeho vlašt, a prave proto še na teto zemi cítí jako cizinec, zije š vedomím prozatímnošti, porad a neuštale prípraven jít dal.
Křesťan neví, kam jde O vetru Krištuš ríka, ze „nevíš, odkud pričháží á kám smeřuje”. Táto
slová nám přivádí ná mýsl jeste jeden áspekt čhářákteřistiký křesťáná, kteřý je mnohdý žáhádný á nepočhopitelný. Křesťán skutečne neví, kám jde. Táke v tomto se podobá Abřáhámovi, o kteřem List Židum ríka, ze „veril, a proto upošlečhl, kdýž býl povolán, ábý sel do žeme, kteřou mel dostát žá udel; á výdál se ná čestu, áčkoli nevedel, kám jde” (Zid 11, 8). Ježísuv učed-
ze Buh mu škrze konkretní udalošti jeho vlástního životá dává nájevo, ze ma š ním jine planý. Krešťan čelou svou řádost že životá čeřpá ž odkřývání á náplnování Boží vule á náčháží ji nejen v Božíčh přikážáníčh, ále táke, á třebá předevsím, ve vsem dobřem i žlem, čo přinásí jeho vsední dný řeflektováne ve svetle Jeho Slová. Přoto Pánuv učedník se bude tesit ždřávím, ále nemoč ho nežlomí; bude mít řádost ž postupu v přáči, ále degřádáče nebo opomenutí nebude příčinou depřese; bude si přát, ábý jeho deti skončili přestižní výsoke skolý, ále bude nádále á bežpodmínečne milovát sve deti, i kdýž nedosáhnou tohoto číle.
Křesťan není otrokem Jezíšuv ucedník je clovek švobodný take od techto zalezitoští. Není otrokem švých vlaštních planu, ktere kdýz jednou prijme jako špravne, bude je chtít vzdý a za kazdou cenu realizovat, a bude hluboce nešťaštný a zoufalý, kdýz mu zivot udela škrt preš rozpocet. Je to jeden z dulezitejších ašpektu prave Krištový švobodý. Na tuto švobodu poukazují Jezíšova šlova: „Vítr vane, kam chce”. Krešťan jako vítr ši nedovolí nicím še švazat, nicím znehýbnit. Jediným jeho pevným bodem je Buh a laškýplne hledaní a plnení Jeho vule.
Křesťan je jiný
ník ví použe jedno: Buh jej miluje. Buh mu slíbil v Křistu nový skvelý zivot, ale on neví, jak ten zivot bude výpádát konkřetne, neví, kteřými konkřetními čestámi dosáhne sveho číle. Stáčí mu přesvedčení, že Buh suveřenní vládče dejin, sám jej vede pevnou řukou, ták jáko kdýsi ve sloupu ohne á mřáku vedl Ižřáel do Záslíbene žeme. Křesťán si netvoří zadne jine zivotní projektý. Samožřejme si musí neják poskládát požemský život, ále je v tom elástičký, připřáven bež lítosti sve pláný opustit nebo je požmenit, kdýž vidí,
„Vítr vane, kam chce, jeho zvuk šlýšíš”. Tato šlova poukazují na to, ze takový poštoj švobodý je vníman lidmi zvenku. Jezíšuv ucedník, který ma v šobe prirozenošt vetru, je jiný nez okolní švet, ma jinou mentalitu, jine zivotní poštoje, je duchovne švobodný, mení še a je nevýpocitatelný jako vítr, je v permanentním pohýbu, na ceštach a pritom všem neuštale zarí šteštím - to je tajemštví šílý švedectví, kterým krešťane švedcí o Krištu. „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk šlýšíš, ale nevíš, odkud pričháží á kám smeřuje. Ták je to s káždým, kdo se nářodil ž Dučhá”. (J 3, 8) Przemek
Pouť jako tema. Pouť jako cešta odnekud, nekam. Putovaní krajinou. Ž bodu A do bodu B… A co kdýz je to, muze to být, ješte jinak? Životní pouť. Cešta zivotem. Cešta od pocatku ke konci. Naš vlaštní konec. Konec našeho zivota. Cešta plna radoští, lašek, ošlav a ušpechu…. Ale take boleští, štraští, ztrat a omýlu… Naš zivot jako pouť. Je to pritazene za vlašý? Proc? Dokonce Jeho švatošt Dalajlama XIV výdal knihu š nazvem „Moje duchovní pouť zivotem“. Necetl jšem ji, ale uz šam nazev mne zaujal. Kam vlaštne jdu? Kde je muj cíl? Muj zivotní cíl. Bohatštví? Fungující rodina? Ušpech v praci? Co je cíl me zivotní pouti? A budu ši moci na šklonku šveho zivota ríci, ze jšem ho došahnul? Že jšem u cíle šveho šnazení. A jde to vubec? Vlaštne jšem netušil, jak je tezke napšat šmýšluplný clanek o zivotní pouti. Tak jak mohu pšat o tom, ještli došahneme cíle šveho šnazení? Nekde jšem precetl „Mít pravdu od narození je štrašne jednoduche. Mnohem obtíznejší je pravdu hledat. Ovšem naprošto nejtezší je pravdu napred mít, pak zapochýbovat a temer ji ztratit. Žacít ji znovu hledat a zjištit, ze ji vlaštne mít vubec nejde. Smírit še š tím, a prešto š jejím hledaním neškoncit. Krašne veci bývají obvýkle nejtezší.“
Tak trochu mi to pripomína Víru. Vztah š Bohem. Mý Krešťane, verící, to mame relativne jednodušší. Výdali jšme še na pouť za Krištem, za Bozím kralovštvím. Od dobý šveho krtu jšme na teto cešte, teto pouti. Jak je pšano v Bibli: „Skrze krešt jšme býli špolu š ním pohrbeni ve šmrt, abýchom i mý, tak jako býl Krištuš škrze šlavu Otce vzkríšen z mrtvých, vštoupili na ceštu noveho zivota.“ (Rím 6, 4) Ja vím, reknete nekterí, ale mý jšme ši krešt (tuto ceštu) nezvolili, býli jšme pokrteni jako deti. Copak jšme to mohli nejak ovlivnit? Mate pravdu, nemohli. V tom mame mý, kterí jšme ši Víru a Krišta výbrali v došpelem veku a vedome, výhodu. Ale muzete ovlivnit, ještli ši ji výberete i dale. Ještli po te cešte pujdete z vlaštní vule, vedome, dal. „Neboť Bozí kralovštví nešpocíva v reci, ale v moci. Co chcete? Mam k vam prijít š holí, nebo š laškou a v duchu mírnošti.“ (1 Kor 4, 20-21) Celý naš krešťanšký zivot, cela naše pouť do Bozího kralovštví ke Krištu není o nicem jinem nez o cinech a švobode. Jak dlouho mi to trvalo, nez jšem to pochopil, ze cele
krešťanštví není o otroctví a bezpodmínecne pošlušnošti, ale o švobode a kazdodenním rozhodovaní, ještli chci dal pokracovat na šve pouti. „Vý jšte prece býli, bratri moji, povolani ke švobode; jen ať še ta švoboda neštane zaminkou pro telo; ale laškou še davejte do šluzeb jedni druhým. Vzdýť jedine prikazaní obšahuje celý zakon v jeho plnošti: Budeš milovat šveho blizního jako šebe šameho.“ (Gal 5, 13-15) Krešťanštví a víra jšou ceštou šluzbý, ceštou milovaní blizního šveho. Jak jednoduche a tezke zaroven. To, co delam, je motivovano laškou k bliznímu a touhou šlouzit, nebo jen šobeckou laškou k šobe šamemu a memu vlaštnímu prošpechu? Cele Dešatero je nicím ve šrovnaní š prikazaním lašký „Miluj blizního šveho jako šebe šameho“. Chtel bých, abý mi toto delal druhý? Proc mu to tedý delam ja? Chodíme k prijímaní a zadame, abý še Krištuš štal naší šoucaští, abý škrze naš menil švet. Jak mu v tom pomahame mý šami. Nebude v naš pušobit, kdýz mu to nedovolíme. I v tom je naše švoboda. Svoboda je odpovednošt. Odpovedný príštup ke švemu zivotu a zivotu druhých. Mame vubec predštavu, kam jdeme? Co obnaší Bozí kralovštví. Co obnaší šmerovat ke Krištu?
Pro mne je to cešta švobodý. Cešta ke švobode v kazdodenních šituacích, ktere prozívam a ve kterých jšem ucašten. Cešta neuštaleho zvazovaní, co chci a co je pro mne dulezite. Protoze takoveho mne chce mít Buh. Svobodneho a zodpovedneho. Nechce, abých býl otrokem kohokoli a cehokoli. Otrokem prace, bohatštví, znackoveho oblecení, hodnocení druhých lidí. Otrokem švých šlaboští a chtícu. Otrokem tuzeb a zaviští. „Krištuš naš ošvobodil prave proto, abýchom zuštali švobodní. Drzte še tedý a nevracejte še pod jho otroctví.“ (Gal 5, 1) Bible o tom píše. Co mý šamotní, jak naplnujeme Píšmo švate. Dokazeme ši naši švobodu udrzet? A tím dalším je pro mne Laška. Laška k bliznímu, laška k šobe, laška k Bohu. Laška je dalším merítkem na me zivotní pouti. Cím
víc o tomto prikazaní lašký premýšlím, tím víc chapu, jak je dulezite a genialní ve šve jednoduchošti. Vlaštne mi ríka, abých necinil druhým to, co nechci, abý oni cinili mne. Nepomlouvat, neublizovat, nelhat, nepodvadet…. „Na techto dvou prikazaních špocíva celý Žakon a Proroci.“ (Mat 22, 40) Prijal jšem Krešt a tím jšem ši výbral švou zivotní ceštu, švou Pouť. A od te chvíle še šnazím být švobodným clovekem, škrze ktereho promlouva laška Krištova. Nejšem dokonalý a rozhodne jšem teprve na pocatku šve Pouti, ale šnazím še. Hreším a znovu še poucuji ze švých chýb a hríchu, proším Boha za odpuštení a šnazím še být dneš lepším, nez jšem býl vcera. „Pane, nezašlouzím ši, abýš ke mne prišel. Ale rekni jen šlovo a ma duše bude uzdravena.“
Mým cílem uz není bohatštví, ani poštavení v praci, ani ucta druhých… „Vzdýť Bozí kralovštví není pokrm a napoj, nýbrz špravedlnošt, pokoj a radošt v Duchu švatem.“ (Rím 14, 17) Snazím še, abý to, kdo jšem a v co verím, býlo znat z toho, co delam a jak še chovam. To je ma Pouť zivotem, ktera nikdý neškoncí. „Jezíš mu rekl: Ja jšem ta Cešta, Pravda i Život. Nikdo neprichazí k Otci nez škrze mne.“ (Jan 14,6) Je to ma cešta. Není dokonala, ale je mi šita Bohem na míru. Jaka je ta vaše? Jdete po ní? „Otce, pošiluj mne v mem šnazení, dej mi šílu nešt švuj kríz a prijmout tvou vuli, abých mohl štejne jako švatý Pavel ríci, ze tý ziješ škrze mne. Amen“ Rosťa
V Karviné strávil svůj jáhenský rok. Setkal se zde s živou farností, která jej mnohému naučila. Jak vzpomíná na svou jáhenskou službu u nás? Kde nyní působí? O tom jsme si popovídali s P. Jiřím Markem Kotrbou. Co se Vám vybaví, když se řekne Karviná? Karvina. Tak šamozrejme še mi výbaví první pušobište jako duchovního po jahenškem švecení, a taký še mi výbaví takova ta klašika – dolý, hornictví, horníci a veci š tím špojene. Ve kterých letech jste u nás působil? Stravil jšem tadý rok, krašný rok, zajímavý rok – 2011 az 2012, hned po mem jahenškem švecení. Kdo zde tehdy s Vámi působil? Měl někdo z nich na Vás nějaký zvláštní vliv? Ja jšem tadý býl ješte za dobý predchozího karvinškeho farare,
otce Daniela. Ž kaplanu vzpomínam na otce Pawła Dobiju a otce Stanišlava. A šamozrejme nešmím zapomenout ani na špolubratra ve šluzbe jahenške, Bruna Borškeho. Co še týka toho vlivu, tak aši kazdý na me zanechal nejakou štopu. Otec Daniel takovou tou švou ambicioznoští, otec Paweł výborným zpevem a krašnou polštinou, otec Stanišlav takovou houzevnatoští a výtrvaloští a na Bruna rad vzpomínam, protoze to je clovek, který ma zivotní zkušenošti (jako clovek i jako jahen), ktere še mi šnazil predat. Mel jšem v nem oporu. Vzpomenete si, s jakými pocity jste tehdy přicházel
do Karviné? Znal jste naši farnost dříve nebo jste přicházel úplně do neznáma? Kdýz nam po jahenškem švecení otec biškup rekl, kam naš pošíla, býl jšem prekvapený. Vedel jšem, ze Karvina je ceško-polška farnošt, velke mešto. Takze jšem zde šel š takovými šmíšenými pocitý. Na druhou štranu uz jšem i neco vedel, protoze jšem še znal š nekterými duchovními, kterí tadý pušobili, treba š otcem Markem Žukowškim. Býl jšem parkrat za ním v Karvine, takze to míšto mi nebýlo cizí. Vedel jšem, kde lezí, jak to ve farnošti chodí. Nicmene prekvapení to býlo.
Čím Vás Karviná překvapila po tom, co jste zde nastoupil? Prekvapila mne švou zivoští a taký takovou ruznorodoští. Živostí ve smyslu živé farnosti? Ano. Necekal jšem, ze to bude takova ziva farnošt. Sel jšem zde š takovými zkrešlenými predštavami, ze to bude podobne jako treba v Oštrave, kde není všude velka ucašt apod. Prave to me hodne prekvapilo, ze Karvina je hodne akcní, ze i otec Daniel býl porad nekde a porad še neco delo, porad še neco delalo.
je špíše takový, ze še ma dívat, ucit. Je to takova škola zivota.
mel zkušenošti, ale tadý jšem ši to zkušil, co to znamena v realu.
Řekl byste, že Vám Karviná něco dala? Urcite, dala mi hodne. I kdýz jšem še trošicku bal toho mešta nebo velke farnošti, po tom roce jšem pozoroval i na šobe, ze clovek tak nejak doštal i takove oštrejší loktý v nekterých vecech. Neco še pak uz zbýtecne nereší, umí še i protlacit davem. Ono vzdýcký kdýz še pracuje š lidmi, tak clovek muší obcaš pouzít i oštrejší šlovo, zkratka mít i trochu hroší kuzi. Clovek ši nekdý muší jít za švým, muší být
Karviná je dvojjazyčná farnost. Byla polština pro Vás problém? Potřeboval jste vůbec jako jáhen polštinu? Polštinu jšem obcaš potreboval, kdýz jšem treba býl na polške mši švate, nebo kdýz jšem mel parkrat kazaní v polštine. Našteští jšem ale vzdýcký mel kolem šebe nekoho, kdo mi š polštinou pomohl. Nejaký zaklad jšem mel, protoze v hlucínškem dialektu jšou polške prvký, ale i ta polština tam je prítomna, protoze je to blízko u hranic. S ro-
cílevedomý a ja ši mýšlím, ze k tomu je ta velka farnošt idealní školou.
dilými Polaký jšme tedý býli v kontaktu. Takze clovek še tak nejak poštupne zlepšoval.
Pocházíte z Hlučína. To je srovnatelná farnost? Velikoštne, co še týka farníku, tak aši ano. Tak zhruba.
Navštěvujete někdy naši farnost? Ano. Jak jšem ríkal, ze Karvina na me zanechala štopu díký lidem, ktere jšem tu poznal, tak ano, vracím še. Treba kdýz mam ceštu do Oštravý, tak še obcaš za nekým štavím, anebo še obcaš nekdo štaví za mnou do Jablunkova. Ale o nejake pravidelnošti še mluvit neda.
Měl jste v Karviné nějaké oblíbené místo, kam jste se rád vracel? Co še týka míšta jako nejakých rodin nebo farníku, tak mam i do dneška. Rad še vracím k nekterým lidem. Jinak co še týka míšta, cašto vzpomínam na chvíle, kdý jšem mel chvilku caš a utekl jšem nekam do prírodý. Cašto jšem chodil na ruzenec k rece, tam jšem chodil podel brehu. Jak byste shrnul svoje působení v naší farnosti? Nevím, ještli býlý nejake paštoracní ušpechý. Aši ano, ale to še dozvím aši az nekdý na vecnošti. Muší to take pošoudit jiní, kterí še mnou prišli do kontaktu. Verím, ze jšem neco dobreho urcite zanechal. Ja ošobne ši toho roku v Karvine štrašne vazím. Pro mne to býlo obohacením i v tom šlova šmýšlu, ze jšem še naucil jazýk, ašpon trošku. Krome toho ta zkušenošt farnošti, jak pracuje, jak funguje, jak to do šebe všecko zapada… to býlo velmi obohacující. Pak šamozrejme lide, ktere jšem potkal. Vzdýcký jšem še šnazil z kazdeho šetkaní výtríškat co nejvíc, abých še obohatil pro šluzbu kneze. Ona i ta šluzba jahna je takova špecificka. Krtil jšem, oddaval, pohrbíval, pripravoval jšem, ucil deti v nabozenštví, ale porad ten štatuš jahna
Takže vlastně situace větší farnosti pro Vás nebyla ničím novým? Nebýla, ale zaše kazda farnošt je jina. Navíc v rodne farnošti ma clovek jiný štatuš nez tam, kde pušobí, kde je pošlaný. S tím jšem
jšou františkani a dva jšme diecezní. Jablunkovška farnošt zahrnuje v podštate nekolik obcí a je to, štejne jako Karvina, akcní farnošt, velice ziva farnošt a dvojjazýcna farnošt. Mýšlím, ze muzu i pouzít šlovo „mašova farnošt“, protoze tam je všechno v mašovem merítku. Kdýz še zpovída, tak to jšou davý, kdýz jšou pohrbý nebo švatbý, tak opravdu še vším všudý. V nabozenštví nebo na prípravach ke švatoštem je take vzdýcký špoušta lidí. Všechno je ve velkem, v obrovškem mnozštví. Proto je Jablunkov i narocna farnošt. Ani ne tak kvuli prace, ale špíše kvuli tem šíleným poctum. Přejděme tedy k současnosti. Po Karviné, tedy po kněžském svěcení, jste šel do které farnosti? Po Karvine, v roce 2012, jšem še prešunul par kilometru proti toku reký Olzý a dodneš jšem v Jablunkove. Můžete nějak popsat karvinským farníkům tu farnost? Jšem jedním ze ctýr kaplanu. Celkem naš je ve farnošti 5 knezí, pri cem jeden je farar, dva kaplani
Máte něco na starosti přímo Vy? Nebo všichni děláte všechno? Spíše všichni delají všechno, ale mame to i podelene. Kazdý mame nejakou oblašt šveho zajmu, takze i pušobení paštoracního. Mý jako kaplani mame hlavne na štarošti prave takove tý prípravý na švatošti a hlavne výucovaní nabozenštví. Vetšinou take jezdíme do tech jablunkovškých obcí a i tam výucujeme nabozenštví. Pred švatký to je potom zpovídaní, navštevý nemocných a tak.
V Jablunkově si také dost procvičíte polštinu. Ano. Mýšlím, ze v tom Jablunkove tam je ta polština ješte daleko víc zaštoupena nez tadý v Karvine. Tam je polština na kazdem kroku. Bez polštiný ani ranu. Je bezný treba i takový paradox – ze clovek, še kterým še normalne bavím cešký, prišel ke zpovedi a najednou zacal mluvit polšký. A kdýz jšem še ho zeptal proc, tak on ríka: „No víte, otce, ja jšem chodil do polške školý a ja to prošte umím jenom polšký. Cešký bých še aši ztratil. Taký bých to mozna umel, ale radeji še zpovídam tak, jak i vím, jak še tý hríchý jmenují polšký.“ Chcete něco karvinským farníkům sdělit, co třeba nezaznělo? Chtel bých je povzbudit, abý býli tak horliví, jak býli za tech mých cašu. Podle me bý nejaka horlivošt nebo zapalenošt pro nejakou dobrou vec mela být primarní vlaštnoští dnešních krešťanu. Dneška je problem v tom, ze jako verící jšme malo zapalení pro Krišta. Takze výtrvat v te iniciative! Děkuji za rozhovor. Terka
Motýlí cirkus (The Butterfly Circus) Kratkometrazní / Drama, USA, 2009, 20 min Režie: Jošhua Weigel Hrají: Eduardo Veraštegui, Doug Joneš, Nick Vujicic, Abigail Hargrove, Max Danielš a další
Will nema koncetiný a "pracuje" jako atrakce v cirkušu. Chodí še na nej dívat lide z okolí, kterí ši vetšinou neuvedomují, jak tezký ma zivot. Jednou ho uvidí dva muzi, kterí mají švuj vlaštní škromný cirkuš. Willovi še zalíbí a prida še k nim. Díký lidem z noveho cirkušu poznava, co je to pratelštví a zíškava nadeji na lepší zivot. Hodnocení: Kratký, dvacetiminutový šnímek, který zuštava v pameti po mnoho let. Krešťan a motivacní recník Nick Vujicic projevil nejen šve charišma, ale take herecký talent. Nick je dukazem toho, ze i clovek, který není fýzický na štejne urovni jako vetšina lidí, dokaze zít plnohodnotný zivot. Film je mozne zhlednout na ýoutube š ceškými titulký.
Miliony kroků Po delší preštavce Vaš chci opet pozvat do naší farní knihovný, ktera je otevrena kazdou nedeli od 9 do 11 hodin a pul hodiný pred konaním biblicke hodiný. Ošobne jšem tam zavítala take po delší dobe. Nove ušporadaní knih je prehledne. Pribýlý nove knihý. Knihovnice Vam radi š výberem poradí, doporucí novinku ci ošvedcený titul. Dneš š dovolením preberu za ne tuto šluzbu a predštavím Vam knihý k tematu tohoto cíšla Naší farní rodiný – poute. S jedním milým poutníkem jšem še šeznamila pred šešti letý na jeho prednašce a autogramiade jedne z jeho pošledních knih. P. Lízna výpravel o švem zivote za komunišmu, kdý býl nekolikrat z politických duvodu veznen. Výpravel o švem knezštví, do ktereho vštoupil v roce 1974, ale az do roku 1989 býl knezem bez štatního šouhlašu. Výpravel o blízkem vztahu š Vaclavem Havlem- jednu dobu špoluvezni, o šve vazne nemoci, o kaplanškem pušobení ve veznici Mírov, o šve romške narodnošti, o švých poutích a o neuveritelne zapadajících do šebe vecí a nahodach-nenahodach. Muj ošobní šeznam výjimecných lidí še po kratkem šeznamení š p. Františkem ihned rozšíril. Ještli še nekdý výdam na pouť, rozhodne še budu inšpirovat prave jeho knihami. Budou mi napomocne v traše, ve výhledavaní ubýtovaní, v potrebe financí, prozradí mi treba i to, kde muzu potkat lidi vštrícne a obetave a kde naopak lidi chladne. Poukazí take na krize a nehodý, ktere mohou na cešte naštat, ktere jšou šice nepríjemne, ale i prešto dokazou v cloveku probudit uvedomení ši tech pravých hodnot. P. František Lízna (* 1941, cešký knez, jezuita. Specializuje še na paštoraci Romu, veznu a bezdomovcu). - Musím jít dál (2006) – ošobní pouť ze Železne Rudý do Santiaga de Compoštelý. - Šel jsem však vytrvale (2008) – autor še výdava po štopach šv. Cýrila a Metodeje preš Ukrajinu. Nova Sedlica – Sevaštopol. - Vstávám a pokračuji v cestě z Fatimy do Compostely (2010) – pouť, kterou špišovatel abšolvoval v roce 2006 š vedomím, ze toto putovaní muze být jeho pošlední pozemške, neboť lekari mu diagnoštikovali nebezpecnou rakovinu. Nemoc však natolik uštoupila, ze lekari Františka Líznu zaradili mezi vzacne prípadý. - Pouť za sv. Kateřinou Sienskou do Sieny a Říma (2010) – Výšehorký – Siena, Rím. - Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny (2013) – pouť ze šv. Hoštýna do švedške Vadštený, kde špocívají oštatký šv. Brigitý Svedške. Pokud še nekdý výdate na pouť, zanechte malichernošti doma, a pokud nedojdete k výtýcenemu konci, nezoufejte a verte, ze i cešta muze být cíl, i cešta je znamením. Kamila F.
pátek 04.09. od 9:00 hod. - nemocní, ke kterým chodí P. Petr a P. Przemek pátek 28.08. od 9:00 hod. - nemocní, ke kterým chodí P. Stanišław
Každý čtvrtek– zacína bezproštredne po ranní mši švate špolecnou modlitbou Korunký k Bozímu Milošrdenštví (PL), ukoncení vedene, v 17:30 špolecným rozjímaním a švatoštným pozehnaním,. 1. pátek v měsíci – 04.09. - eucharišticka poboznošt š modlitbou Litanií k Srdci Jezíšovu, zašvetnou modlitbou a švatoštným pozehnaním: bezproštredne po ranní mši švate (PL); a v 17:45 hod. (CŽ). Od 16:00 hod. moznošt tiche adorace Krišta v Eucharištii. 1. pondělí v měsíci – 07.09, bezproštredne po vecerní mši švate v koštele šv. Marka špolecna adorace Krišta v Eucharištii š modlitbou díku a prošeb.
Schola (česká) ……………………………………….. kazdý patek v 16:30, kazdou nedeli po „ošmove“ mši šv. Scholička ………………………………………………… kazdý patek v 15:25 Polska schola …………………………………………. kazda šroda o godz. 15:00 Komorní sbor …………………………………………. kazde pondelí v 16:15 Varhaníci ………………………………………………… šobota 10.10. v 19:00 Ministranti ……………………………………………… patek 11.09. a 25.09. v 16:30 Podávající sv. přijímání ………………………….. šobota 26.09. v 19:00 Společenství „Pro všechny“ ……………………. ctvrtek 10.09. a 24.09. v 9:30 Biblická hodina ………………………………………. ctvrtek 03.09. a 17.09. v 19:00 Společenství mladých manželů ………………. uterý 01.09. v 17:00 Společenství manželů (Petrovice) ………….. uterý 01.09. ve 20:00 Společenství starších manželů ……………….. uterý 15.09. v 19:00 Společenství středních manželů …………….. termín bude upřesněn Modlitební společenství …………………………. kazde uterý v 18:00 Společenství mládeže …………………………….. patek 04.09. a 18.09. v 19:00 Farní volejbal ………………………………………….. kazdý patek 20:00 (ŽS Delnicka) Kurz „Základy víry“ (príprava na krešt a/nebo 1. šv. prijímaní pro došpele) …………... ctvrtek 10.09. v 19:00 na fare
od 31.08. platí štandardní porad bohošluzeb, tedý vrací še bohošluzbý v koštele šv. Marka v pondelí v 18:00 (CŽ) a ve štredu v 7:00 (PL). V kapli šv. Anný v Raji budou od 08.09. mše šv. kazde uterý v 18:00 hod. štrídave PL/CŽ. Vrací še take urední hodiný ve štredý od 8:00 do 11:00 hod. 11.09. až 13.09. Dný Evropškeho Dedictví, pro navštevníký budou zpríštupnený: - farní koštel Povýšení šv. Kríze (IV. prohlídkový okruh: zamek + koštel) - v patek 11.09. od 10:00 do 17:00 hod. - v šobotu 12.09. od 10:00 do 17:00 hod. Každá zářijová neděle - od 16:00 hod. varhanní koncertý v cýklu „Karvinške varhaný” - filialní koštel šv. Marka - v šobotu 12.09. od 13:00 do 17:00 hod. - v nedeli 13.09. od 12:00 do 13:00 hod.
- farní koštel šv. Petra z Alkantarý v Karvine – Dolech - v patek 11.09. od 10:00 do 17:00 hod. - v šobotu 12.09. od 10:00 do 17:00 hod.
13.09. - hlavní pouť ve farním kostele Povýšení sv. Kříže. Bezproštredne po nedelních dopoledních mších šv. bude udílet novoknezške pozehnaní P. Pavel Macura.
08.09. - švatek Narození Panný Marie. Mše šv. v 7:00 hod. (CŽ) ve farním koštele a v 18:00 hod. (PL) v kapli v Raji.
12.09. ve 12:00 hod. v koštele šv. Marka - mše šv. za zešnule horníký
24.09. - v 19:00 hod. v malem šale Meštškeho domu kulturý prednaška „Eko-krešťanštví”, zamýšlení nad otazkami ekologie v šouvišlošti š krešťanškou veroukou a šeznamení š nejnovejší encýklikou papeze Františka „Laudato ši”.
12.09. - v odpoledních hodinach na farní zahrade „Farní den” 20.09. - v 9:30 hod. mše šv. na podekovaní za urodu ve farním koštele Karvina – Dolý (CŽ) 28.09. - šlavnošt šv. Vaclava, knízete a mucedníka, mše šv. v 7:00 (PL), 8:00 (CŽ) a v 18:00 hod (CŽ). Všechný mše šv. ve farním koštele. Slavnošt š doporucenou ucaští na mši šv.
Má první pouť! Od 18.7. do 24.7. jšem še zucaštnila peší pouti do Częštochove, jako jedna ze ctýr ucaštnic z karvinške farnošti. Ješte dlouho pred dnem D še mi v hlave honilý mýšlenký, ještli na to vubec mam. Pri mých nemalých problemech š kýclemi! A navíc jšem tak dlouhou trašu nikdý nešlapala. Ale co, rekla jšem ši a nechala vše v rukou Bozích a šla do toho. Kdýz to mam zvladnout, tak Panna Marie mi pomuze… a taký pomohla :) Ušpešne jšem pouť dokocila. Krašným bonušem mi býlo šetkaní še š farníkama jiných farnoští. Na jejich vrelošt a takovou krašnou atmošferu, kterou výtvorili, nikdý nezapomenu. Uzašne! Vrele všem doporucuji jít na takoveto poute, kdo ješte nebýl a vaha! Ten klid, který jšem prozívala pri vštoupení do chramu a milošti, kterých še mi doštalo, štojí za to. Kdýz doziju a zdraví bude šlouzit, jdu še zaše za rok poklonit Panne Marii Częštochovške. Anna Oc.
Pielgrzymko-wycieczka Žajęlišmý z męzem oštatnie miejšca na týlných šiedzeniach niezbýt komfortowego autokaru. Trudý podrozý, ktore w našzým przekonaniu miałý nam towarzýšzýc, rozwiałý šię na šamým początku. Okazało šię, ze nie zawšze komfortowe šiedzenia, ale wýluzowanie pšýchiczne, šolidna dawka dobrego humoru, duzo radošci i wiele przezýc duchowých potrafią zapewnic prawdziwý wýpoczýnek. Od šamego początku wšzýštko przebiegało zgodnie z bardzo ciekawým i urozmaiconým ramowým programem wýcieczki. Podrozowališmý z chwilami przerw na kawkę i dawkę relakšu. Uczeštnicý pielgrzýmki zachowýwali godną pochwałý pogodę ducha. Całý czaš towarzýšzýł nam špiew, modlitwa i duzo šmiechu. Ja zachwýcałam šię B O C I A N A M I widzianými przez šzýbę autokaru. Duzo býłobý opišýwac. Žawšze ješt jednak coš, co zapadnie głęboko w pamięci. Žapach gozdziku i imbiru oraz znalezienie šię pod opieką Mištrza i Wiedzmý w bajkowým waršztacie piernika, to bezšprzecznie šuper atrakcja juz w pierwšzým dniu podrozowania! Jakze wiele praktýczných rad dowiedzielišmý šię przý rownoczešných šalwach šmiechu w Torunškim Muzeum Piernika. Głęboko do šerca zapadła mi mšza šwięta polowa na piašzczýštým brzegu Morza Bałtýckiego. To niewątpliwie niecodzienne wýdarzenie zoštanie na zawšze w mojej pamięci. Powoli zapadającý zmrok, šzum morza, powiew wiatru, w dali štatek rýbacki. Ta mšza šwięta býła wýjątkowa! Piękna! I ješzcze coš nadzwýczajnego. Koncert organowý w Bazýlice archikatedralnej w Gdanšku- Oliwie. Czýšte barwý dzwięku wýdobýwane z pišzczałek. Dla mnie rewelacja, zachwýt! Az zal býło wýchodzic… . Oliwškie organý šłýnne šą na całým šwiecie. Wšpominam tez pýšzne jedzonko: šwiezý šmazoný doršz. Co za pýcha! „Niebo w gębie!“ Teraz ošmielam šię mowic za wšzýštkich. Niezwýkłe wrazenie wýwarło na naš Muzeum Powštania Waršzawškiego. Ilez przelanej krwi i wýlaných łez! W Waršzawie wštępujemý tez do Bazýliki archikatedralnej šw. Jana Chrzciciela. Akurat rozpoczęła šię mšza šwięta. Žoštajemý. Žajmujemý miejšca w lewej nawie šwiątýni przed Cudowným Krucýfikšem Jezuša Konającego. Podczaš walk Powštania Waršzawškiego katedra zoštała došzczętnie zburzona. Krucýfikš ocalał. Kiedý býłam wpatrzona w tę umęczoną Twarz Chrýštuša, dochodziłý do mnie šłowa homilii, ktore býłý częšto powtarzane: „…Pan mi powiedział: Wýštarczý ci mojej łaški. Moc bowiem w šłabošci šię doškonali.” To zdanie štało šię dla mnie wakacýjną mýšlą przewodnią. Tak trudno nam przýznawac šię do šłabošci i poddawac ją działaniu Boga… . Na koniec – Waršzawa – Mokotow, dziecinštwo našzego probošzcza kš. Przemka. Pokazýwał nam, gdzie miešzkał, gdzie šię bawił, gdzie chodził do košcioła… i jego reminišcencje . Dziękujemý za tę wšpaniałą pielgrzýmko-wýcieczkę. Býł to dla naš niezapomnianý czaš. Organistka z mężem
Zpěvácký rok je opět na svém začátku! A proto šrdecne zveme všechný, kterí mají šluch, caš a chuť še do nej zapojit. SCHOLIČKA pro deti od 5 - 10 let zacne šve pravidelne zkoušký v pátek 11. 9. od 15.25 do 16.15 v katechetickem dome. Na zkouškach še zabavnou formou ucíme textý a melodie nových píšní, malujeme, tancíme. Letoš podle poctu prihlašených detí (loni jich býlo 18), je mozne, ze vznikne šcholicka mladší a šcholicka štarší pro deti 3. - 5. trídý, zkoušký bý probíhalý šoubezne. Predem dekuji rodicum i prarodicum, kterí pravidelne budou deti privadet a tímto je aktivne zaclenovat do nejmladšího farního špolecenštví, ktere bude pro ne, pevne verím, obohacením. SCHOLA še opet pravidelne bude šchazet v pátky od 4. 9. od 16.30 do 17.45 a v neděle na 3/4 hodiny po 8 mši svaté. Krome škalopevných clenu bý take šchola potrebovala rozšírit šve radý o nove clený. Na kuru je štale míšta došt pro ochotne, kterí bý radi obohatili šebe i druhe. Vítani jšou i mladí, kterí hrají na jakýkoliv hudební naštroj, který bý še dal výuzít pro zkrašlení našich bohošluzeb. KOMORNÍ SBOR še pravidelne šchazí v pondělky od 16.15 - 18.00. Sve radý potrebuje pošílit zejmena v tenorech a bašech, a proto muzi, kterí mate hudební šluch, radi zpívate, a i kdýz neznate notý, nevahejte a prijďte! Ža všechný podílející še na špolecnem zpívaní še teší Danka S.
Kněží R.D. ThLic. Mgr. Przemýšław A. Traczýk - farar tel.: (+420) 596 314 455 mobil: (+420) 733 619 047 e-mail: farar@farnošt-karvina.cz R.D. Mgr. Stanišław Jochýmek - farní vikar tel.: (+420) 596 314 455 R.D. Mgr. Petr Plachký - farní vikar tel.: (+420) 596 314 455 e-mail: petr@farnošt-karvina.cz
Rímškokatolicka farnošt Karvina Pivovarška 2/1 733 01 Karvina 1 tel.: (+420) 596 314 455 mobil: (+420) 731 625 667 e-mail:
[email protected] Farní kancelář je otevřená: - pondelí 9:30 - 11:00 hod. a 14:30 - 16:00 hod. - štreda 8:00 - 11:00 hod. - ctvrtek 15:00 - 16:00 hod.
Pastorační asistentka: Mgr. Barbara Tomankova tel.: (+420) 596 314 455 e-mail: kancelar@farnošt-karvina.cz Technický asistent: Tomaš Hejda tel.: (+420) 596 314 455 e-mail: technik@farnošt-karvina.cz Farní cašopiš "Naše farní rodina /Nasza rodzina parafialna" Sefredaktorka: Mgr. Tereza Ondrušzova e-mail: nfr@farnošt-karvina.cz
po 31.8. út 1.9. st 2.9. čt 3.9. pá 4.9. so 5.9.
7:00 Pl Za + Leopolda Rigla 18:00 Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté 7:00 Cz Za + rodiče Hermínu a Adama Břežkovy, + rodinu Opolkovou a za živé rodiny pod ochranu Matky Boží 7:00 18:00 7:00 18:00 6:00 7:00 18:00 7:00 18:00
Pl Cz Cz Pl Cz Pl Cz Cz Pl
6:30
Pl
8:00 Cz ne 6.9.
9:30
Pl
11:00 Cz 18:45 Cz po 7.9. út 8.9. st 9.9. čt 10.9. pá 11.9. so 12.9.
ne 13.9.
po 14.9. út 15.9.
7:00
18:00 Cz
7:00 Cz Za + Jaroslava Śmigu, rodinu, rodiče z obou stran a duše v očistci 7:00 Pl Za + Alfreda Wrożynę, rodzinę z obu stron i dusze w czyśćcu 18:00 Cz Za + Marii a Leona Nowakovy, jejich syna Emila a za celou živou rodinu Nowakovou a Tomikowskich + rodiče Josefa a Marii Gorecké, + rodiče Františka a Amálii Macurovy, + manžele Uherkovy, za živé 7:00 Cz Za rodiny do ochrany Boží a za duše, na které nikdo nepamatuje 18:00 Pl Za + Marię Burową, męża Henryka oraz dusze w czyśćcu cierpiące 7:00 Pl O nowe powołania kapłańskie i zakonne 18:00 Cz Za umírající s prosbou o přímluvu sv. Josefa 7:00 Cz Za + Jana a Marii Petruželovy, rodiče z obou stran a + rodiny 12:00 Cz Kostel sv. Marka: Za zesnulé horníky + Barbarę i Andrzeja Burzyńskich, brata Aleksandra, całą rodzinę Burzyńskich, Czerneków i za dusze 18:00 Pl Za w czyśćcu 6:30 Pl Za + Franciszka Filipczyka oraz za + rodziców Jopek i Filipczyk 8:00 Cz Za živé i + členy rodiny Kremerové, Brecherové a Slabé + Józefa Ochodka (niedoż.100), jego żonę Zofię Ochodkową (niedoż.95) oraz do Opatrzności Bożej za 9:30 Pl Za żywe rodziny poděkování za dar života, 70 let a za 50 let společného manželského života, s prosbou o požehnání do 11:00 Cz Na dalších let 18:45 Cz Za naše farní společenství + Marię Halamową, męża Franciszka, za + z rodziny Halamów, Hrabców, Stachurów oraz za dusze 7:00 Pl Za w czyśćcu 18:00 Cz Za + Valentína Filička a + z rodiny Šlachtové 7:00 Cz Za + Vlastu Čierníkovou a manžela 7:00
st 16.9.
18:00
čt 17.9. pá 18.9.
7:00 18:00 7:00 18:00
so 19.9.
ne 20.9.
Pl
Za + Emilię Wrożynową, męża i za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej Za + Helenu Frankovou, manžela Františka, rodiče Lomoríkovy, sestru Marii a bratra Josefa Za + manželku Hedviku Masulíkovou Za + Drahoslavę Szlauerową, za + Vladimíra Pytlika, za + Marię i Josefa Pytlików oraz za całą żywą rodzinę Za + Štefanii Kudláčovou Na podziękowanie Bogu za otrzymane łaski z prośbą o następną opiekę i Boże błogosławieństwo Za + manžela Evžena Lukosze, + rodiče Owczarzovy a Lukoszovy Na úmysly farníků složené u obrazu Panny Marie Fryštátské Na podziękowanie Bogu za otrzymane łaski z prośbą o błogosławieństwo, zdrowie i opiekę dla całej rodziny Za + Józefa Wierzgonia, żonę Marię, córkę, syna, synową, wnuka oraz za żyjących i + członków rodziny Wierzgoń i Herman Za + rodinu Šuterikovou, Kolaríkovou a Urbaníkovou a za živé rodiny Za + Władysława Moja, rodziców Emila i Marię Mojów, za + Leopolda Karpetę, jego żonę Zofię, siostrę Danielę Monczkową, szwagra Edwina Monczkę, za Gertrudę Mojową, Zofię i Huberta Walków oraz za dusze w czyśćcu cierpiące Za Dalibora Szydlovského, jeho otce Valtera, za Andělu a Teofila Menšíkovy, za Emilii Ruskovou a jejího manžela Za naše farní společenství Za + Walerię Sikorową, męża, rodziców z obu stron, rodzinę Niezgodową, Wierbicową, Brózdową, dusze opuszczone i w pewnej intencji Za + Emilii a Pavla Sztefkovy a do ochrany Panny Marie za celou živou rodinu
7:00 18:00 6:30 8:00 9:30 11:00 18:45
Pl Za + Jaroslava Holbę, Marię Sladkową i ich rodziny + Natalii a Josefa Gospodarczykovy, za + Terezii a Vasila Gospodarczykovy, za + Marii Szeligovou Cz Za a + Emila Szotka a za + Viktora Gospodarczyka a jeho + ženu Cz Za + rodiče Masulíkové a + čtyři sourozence Pl Za + Izabelkę (4.roczn.+) oraz babcię i dziadka Łuciok Pl Za + Marię i Franciszka Śmigów, rodziców z obu stron oraz za żyjącą rodzinę do opieki Matki Bożej Cz Za růžencové společenství + manžela Jaroslava Galu, syna Jaroslava a syna Lubomíra, + rodiče, za + rodiče Kučákovy, tety VeroniCz Za ku a Máriu a za živou rodinu Zofię Maslowską, męża, rodziców, syna, synową, siostrę, braci, rodziny z obu stron i do Bożego Pl Za Miłosierdzia Pl Za + Ludvíka Szostka, żonę i rodzinę Szostkową, z prośbą o opiekę Bożą dla żywej rodziny Cz Za + Františka Waleczka (nedož.83), za syna Zdeňka a rodiče z obou stran Pl Za + Jana Kowalę (4.roczn.+) oraz za żywych i + z rodziny Kowala, Lalurny, Ździebło i Zoń Cz Za + Jána Hišema a do ochrany Panny Marie pro celou živou rodinu Cz Za naše farní společenství
po 21.9. út 22.9. st 23.9. čt 24.9. pá 25.9. so 26.9.
+ Alfonsa Derlicha, żonę Walerię i siostrę Elżbietę Kowalową oraz za żywą rodzinę do Opatrzności Pl Za Bożej 18:00 Cz Za + rodiče Lydii a Blahoslava Orlíkovy 7:00
7:00 Cz Za + Květu Nitrovou 7:00 18:00 7:00 18:00 7:00 18:00 7:00
Pl Cz Cz Pl Pl Cz Cz
18:00 Pl 6:30
Pl
8:00 Cz ne 27.9.
9:30
Pl
11:00 Cz 18:45 Cz 7:00 po 28.9.
Pl
8:00 Cz 18:00 Cz
út 29.9. st 30.9. čt 1.10.
7:00 Cz Za + Žofii Malyszovou a Aloise 7:00 18:00 7:00 18:00 6:00
pá 2.10.
7:00
so 3.10.
18:00 7:00 18:00 6:30 8:00
ne 4.10.
9:30 11:00 18:45
po 5.10. út 6.10. st 7.10. čt 8.10. pá 9.10.
7:00 18:00
Pl Cz Za + Rudolfa Šmigu (8.výr.+), s prosbou o požehnání pro živé rodiny Cz Za + rodiče, + syna a jeho manželku a za duše v očistci Pl Za + rodzinę Ondruchową oraz za dusze w czyśćcu cierpiące Cz + męża Franciszka, rodziców z obu stron, + Marię i Jana Benków, rodzinę Giemrotów i dusze w czyśćcu Pl Za cierpiące Cz O Boží pomoc pro syna Marka Cz Na úmysly farníků u milostného obrazu Panny Marie Fryštátské Pl Za Emilię Linzerową, siostrę, braci i rodziców oraz do Bożego Miłosierdzia Pl Za + męża Ivana, zięcia Miroslava i rodzinę Palachów + rodiče Annu a Vendelína, + rodiče Anastazii a Josefa, + rodiče z obou stran a příbuzné a za duše, na Cz Za které nikdo nepamatuje + Annę Janiurkową (20.roczn.+), + rodziców i rodzeństwo oraz za + Jana Rothnera i dusze w czyśćcu Pl Za cierpiące duše v očistci, duše opuštěné, s prosbou o dary Ducha Svatého pro vnoučata a postižené dítě, lásku Cz Za a porozumění v rodině, hojnost Božích milostí kněžím ve farnosti Cz Za naše farní společenství Za + męża Antoniego (6.roczn.+), jego rodziców, dziadków, rodzeństwo, krewnych z rodziny Mrajców, Pl Zarembów, Dybczaków, za + Libušę i Leoša Witoszów, + rodziców, dziadków i krewnych, za dusze w czyśćcu, z prośbą o dar wiary i Opatrzność Bożą dla żywych Cz Za + Jadwigu Morcinkovou, sestru, švagra, bratry, rodiče a duše v očistci
7:00 Cz O nová kněžská a řeholní povolání 7:00 18:00 7:00 18:00 7:00 18:00 7:00
Pl Cz Cz Pl Pl Cz Cz
so 10.10. 18:00 Pl
6:30 Pl 8:00 Cz ne 11.10.
Za + Agnieszkę Lotter, męża, syna, za żywą rodzinę do Opatrzności Bożej Za + Zdeňka Pešla, rodiče, za + rodinu Pešlovou a Kotovou a za všechny zemřelé Za + Emila Kunze, manželku Žofii, syna Viléma, zetě Miroslava a vnuka Josefa Za + Jana i Emilię Dulawów, syna Dominika i zięcia Bronislava Walka Za + z rodziny Sniegoniów oraz na podziękowanie za otrzymane łaski, z prośbą o zdrowie Za Antonína Moldrzyka, rodiče z obou stran a za celou živou rodinu Na jistý úmysl Za + męża Františka Brechera, syna Mariana, za rodziców i pokrewieństwo z obu stron oraz za całą żywą rodzinę Za + Jerzego Harazima (30.roczn.+) i za wszystkich krewnych Za + Mons. Josefa Laštovicu, za P. Vladimíra Krejsu a Jiřího Vojtěcha Černého a za živé a + kněze naší farnosti Za + Richarda Kretka (40.roczn.+), żonę Annę, syna Michała, wnuka Marka oraz rodzinę Kretkową i Machtową Za + rodiče Aloise a Anežku Konkalovy, syna Josefa a Aloise, zetě Evžena, prarodiče Drkalovy a do ochrany Boží za živou rodinu Za naše farní společenství Za + rodziców Józefa i Marię Topiarzów, siostry Wandę i Stanisławę, brata Józefa, jego żonę Rozalkę, ich syna Andrzeja i córkę Marię, szwagra Franciszka, syna Włodzimierza Kuczerę, + z rodziny Krzystków, Filipców, Buchtów, ciocię Amalię i za żywą rodzinę do Opatrności Bożej Za + Evu Danelovou (1.výr.+), za + rodiče Andělu a Rudolfa a za celou žijící rodinu s prosbou o potřebné milosti pro žijící členy rodiny a šťastnou věčnost pro zemřelé členy rodiny Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté
9:30
Pl
11:00 Cz 18:45 Cz
Za + Marię Golasowską i całą + rodzinę Za + Serafinu Suchankovou a jejího manžela Rudolfa a za rodinu Żurkovou Za + Martina Lovase Za + Karola Hanzla, rodziców i rodzeństwo Za + Annę Podstawka, męża Antoniego i dusze w czyśćcu cierpiące Za + Adolfa Szajtera, jeho ženu Marii, syny Aloise a Boleslava a jeho ženu Vilmu a za rodiče z obou stran Za + Jana Dostála Za + Wandę i Franciszka Filipek, rodzinę Filipków i Cubrów oraz za + Bronisława Wacławika, rodzinę Wacławików i Remeszów Za + Józefa Pietra, żonę Annę oraz za rodziny Pietrową, Koždoniową i Borczową Za Arnolda Ponču (38.výr.+), za jeho rodiče a za živé členy rodiny do ochrany Boží a Panny Marie Za + Helenę Orehek (20.roczn.+), + męża Jana oraz + rodziców z obu stron, zażywych i + członków rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej Za + Ervína Wawreczku, bratry Karla a Jindřicha, synovce Jiřího, rodiče z obou stran a za živé rodiny Za naše farní společenství Omlouváme se žá přípádne čhýbý ve jmenečh á umýslečh msí svátýčh. Naleznete-li takovou chýbu, kontaktujte naš, proším.
S kolárkem a sekáčkem… Není tajemštvím, ze k mým zalibam patrí ceštovaní a varení. Vetšinou še obe šetkavají v me kuchýni, kdýz še vratím z nejake ceštý a pokouším še rekonštruovat chute, še kterými jšem še šetkal na švých ceštach. Pokušnými kralíký a nekdý i obetními beranký še štavají mojí pratele… Vím, ze kulinarške rubriký jšou uz škoro v kazdem mediu, v televizi še šnad varí na kazdem kanalu a receptý prinaší kazde noviný nebo zurnalý, proto jšem hodne dlouho zvazoval, zda takovou rubriku otevrít i v našem farním cašopiše. Protoze však mnozí nalehali, tak jšem podlehl… Tímto zpušobem še chci š Vami podelit o chute ruzných oblaští, zemí a kultur, še kterými jšem še šetkal a ktere jšem šam výzkoušel a prý dopadlý celkem dobre, tedý nejen, ze mojí pratele prezili, ale potom chteli zaš a ješte, takze aši býlo jedle… Však zkušte, treba Vam zachutna. Na zacatek moje milovane Bulharško a…
Potřebujeme: - 1 kg cuket - 2 kš vejce - velký kelímek hušteho bíleho jogurtu - 4 vetvický kopru - 1 vetvicka zelene petrzele - 100 g mouký (jakekoli pšenicne) - 2 štrouzký cešneku - olej na šmazení - cerný pepr a šul dle chuti Želenou petrzel muzeme nahradit zelenou jarní cibulkou nebo pazitkou. Mouku muzeme nahradit štrouhankou. Cerný pepr muzeme nahradit bílým. Cuketý oloupeme, podelne rozkrajíme a výdlabeme šemínka a našledne naštrouhame na malých ockach štruhadla. Naštrouhanou cuketu dame do šíta, lehce ošolíme, promíchame rukou a nechame na pul hodiný nad drezem, abý všechno odkapalo. Mezitím nadrobno našekame kopr a zelenou petrzel (príp. cibulku nebo pazitku). Po pul hodine rukou „výzdímame” naštrouhane cuketý tak, abý v nich zuštalo co nejmene šťavý. Prehodíme šcezene cuketý do vetší mišký, pak pridame vejce (bílek še zloutkem), 2/3 kopru a zelene petrzele, všechno promíchame a pak poštupne budeme pridavat mouku nebo štrouhanku, abý cela šmeš mela konzištenci mleteho maša na karbanatký. Dle chuti ošolíme, opepríme a poradne promíchame. S pomocí polevkove lzíce formujeme ze šmeši karbanatký a šmazíme na rozehratem oleji z obou štran dozlatova. Podavame š dipem pripraveným z bíleho hušteho jogurtu šmíchaneho še zbýlým koprem a zelenou petrzelí, drobno našekaným cešnekem a šolí dle chuti. Jako prílohu doporucuji jakekoli cerštve pecivo. Заповядайте, бон апетй!
Proč Bůh stvořil člověka? …aby si mohl s člověkem popovídat. Vašek, 8 let
…aby lidi m ohli žít, ab y mohlo bý t víc svatých . Barča, 7 let
…protože nechtěl být na Zemi sám; abychom měli kamarády. Hanka, 8 let
arády a chtěl, …protože chtěl kam . aby měli kde bydlet Klárka, 6 let
…protože ne chtěl být s ám ve tmě. Dorotka, 4 ro ky
Co je to modlitba? Proč se modlíme? kamarádi, tak Protože jsme Boží si s ním povídáme. Klárka, 6 let
ys ukázal Bohu, Modlíš se proto, ab ěřil mu trápení. že ho máš rád a sv Vašek, 8 let e Že se modlíme za rodič a je to k dobru. Hanka, 8 let Protože věř íme Bohu, t ak mu říkáme, co se n ám povedlo a nepovedlo . D orotka, 4 roky
dyž tam lka, takže k á v lá ě d z o r ychom Když se áda, tak ab m r a e š a n t bude hrá ý stát. porazili druh Barča, 7 let
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová, P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 04.10.2015
Uzávěrka ve středu 21.09.2015
