Souvky 2 / 2016 číslo : 5
Souvkové pole na Hlučínsku
Obsah: Úvaha o sběru a výzkumu souvků Norské souvky skutečností Nové nálezy z Norska Impaktity z Dalarna Přírodní památka Rovninské bludné balvany Libhošťská hůrka Láva, pemza, struska, škvára v ledovcových uloženinách Broušení a leštění souvků – díl 2 Rady a návody – řezání souvků Nové pazourky Krakowsko – Čenstochovské jury ve skanzenu
Info: Schůzky v Bolaticích : Sobota 30.4.2016 v 10 hodin - skanzen Sobota 17.9.2016 v 10 hodin – skanzen Bludné balvany – Rudolf Pelikán vypracoval databázi bludných balvanů Moravskoslezského kraje. Mapky, lokality, fota balvanů, poloha atd. V současné době se převádí do elektronické podoby. Databáze je velice obsáhlá a její zpracování bude trvat delší dobu. První dva bludné balvany pro“ zahradu bludných balvanů“ ve skanzenu byly převezeny do Bolatic.
Úvaha o sběru a výzkumu souvků RNDr. Zdeněk Gába Slovo s o u v e k nebylo ještě v sedmdesátých letech 20. století ani mezi geology příliš známé. Od té doby se nám ho podařilo zpopularizovat, takže už celkem zobecnělo. Možná ne zrovna na jižní Moravě, ale určitě tam, kde se ledovcové souvky nacházejí, tj. na severní Moravě a ve Slezsku. Nejstručnější definicí souvku je, že je to horninová částice (klast), transportovaná činností ledovce. V němčině, která je mateřskou řečí vědy o souvcích, je souvek (das) G e s c h i e b e. Slavný severoněmecký geolog profesor Karl Gripp publikoval v roce 1968 článek „Geschiebejäger – Geschiebesammler – Geschiebeforscher“. (Do češtiny přeloženo „Lovec souvků – sběratel souvků – badatel ve vědě o souvcích“.) Lovci souvků jsou ti, kteří souvky sbírají (například na mořském pobřeží nebo v štěrkopískovnách), ale nehromadí a zajímavé exempláře předávají nebo prodávají muzeím a k výzkumu geologům. Sběratelé souvky nejen sbírají, ale zakládají si doma jejich sbírku. Někteří sbírají „všechno“, jiní se specializují. V severním Německu se většinou specializují na sedimentární souvky se zkamenělinami. Kolik je sběratelů souvků, lze jen odhadnout. V Německu, Nizozemsku a Dánsku dohromady sbírají souvky intenzívně stovky lidí, příležitostných sběratelů jsou jistě tisíce. V Polsku je jich mnohem méně, a kolik lidí se věnuje souvkům v Pobaltských republikách, v Bělorusku, Ruské federaci a ve Finsku, o tom nemáme údaje. Patrně jsou někteří i v USA a v Kanadě, to je ovšem v tom smyslu „terra incognita“. U nás v moravskoslezské oblasti se sběru souvků soustavně věnuje kolem deseti lidí. Vzhledem k tomu, jak malá je u nás kdysi zaledněná oblast, je to dost. Sběratel souvků nemůže vědět a určit všechno, i kdyby to byl genius. Měl by ale rozpoznat vzácné a neobvyklé exempláře a mít možnost předat je k odbornému určení. (S tím je ovšem potíž, protože kde vzít k tomu ochotné odborníky a nekrást.) Výzkum souvků je totiž asi n e j k o m p l e x n ě j š í g e o l o g i c k á d i s c i p l i n a . Geschiebeforscher by měl vědět z geologických věd vlastně všechno – měl by znát a brát v úvahu obecnou geologii, mineralogii a petrografii, paleontologii, ichnologii, nejlépe i prehistorickou archeologii. A přinejmenším zhruba vědět něco o geologické stavbě obrovské oblasti, z níž se souvky aspoň teoreticky mohou u nás najít. Ta měří odhadem asi 850 000 km² (pro srovnání: plocha České republiky je cca 78 800 km²). V tom je i celá plocha Baltského moře, jehož geologická stavba je známa do značné míry díky sběru souvků (a ovšem díky podmořským vrtům). V ý z n a m sběru a výzkumu souvků je dnes hlavně vědecký, kulturní a snad především d i d a k t i c k ý – pro výuku a poznání. Představme si jen, že na jednom místě – třeba v jedné štěrkopískovně nebo dokonce na jedné haldě – můžeme u nás najít téměř všechny typy hornin ze všech geologických dob od prahor po čtvrtohory a zkameněliny všech živočišných kmenů. To je úžasný výukový a srovnávací materiál. Nedivme se, že hodně sběratelů se po určité době sběru a individuálního studia stává badateli a mohou publikovat velmi cenné vědecké práce. Pochopitelně to předpokládá spolupráci s profesionály a v málokteré disciplině je spolupráce laiků s vystudovanými odborníky tak plodná jako právě zde.
Někdo málo informovaný by se mohl ptát, zda je v souvcích ještě dost témat a problémů k řešení. Problémů k řešení je tu prakticky nekonečné množství. Víme toho zatím málo a jen s malou nadsázkou lze říci, že dokonale známo není ještě nic. Nakonec si zařaďme výzkum souvků do širších souvislostí. Je vlastně překvapující, že teprve v roce 1998 definoval již zesnulý německý geolog dr. Roger Schallreuter jako vědeckou disciplinu K l a s t e n f o r s c h u n g (výzkum klastů). Klasty jsou všechny horninové částice, které ztratily souvislost s matečnou horninou a byly různými silami transportovány na vzdálenost metrů až tisíců kilometrů. Patří sem například ostrohranné úlomky kamenných moří a svahových sedimentů, říční a příbojové valouny a souvky transportované pevninskými i horskými ledovci. Tato věda – Klastenforschung – má vlastní předmět a vlastní metody výzkumu a je zajímavé, že se intenzívně praktikuje více než 200 let, ale až do roku 1998 jaksi „anonymně“ a neuvědoměle. Literatura: GRIPP, K. (1968): Geschiebejäger – Geschiebesammler – Geschiebeforscher. – Der Geschiebe-Sammler, 3, H. 1, S. 7 – 14, Hamburg. SCHALLREUTER, R. (1998): Klastenforschung unter besonderer Berücksichtigung der Geschiebeforschung. – Archiv für Geschiebekunde, 2, H. 5, S. 265 – 322, Hamburg.
Souvky v pískovně Závada
Norské souvky skutečností Před rokem 2015 byly norské souvky raritou. Tím, jak jsem budoval muzeum v Bolaticích, jsem musel určit krystalické souvky, které jsou v muzeu. Většinu se podařilo určit. Taky mohlo dojít k chybám. Poměrně malá část zůstala neurčena. S určováním jsem strávil mnoho a mnoho hodin u počítače a prohlížel množství zahraničních stránek o souvcích včetně obrázků a popisů. Některé stránky jsem navštívil více jako stonásobně. Obrázky hornin mi utkvěly v paměti. Koncem roku 2014 a počátkem roku 2015 jsem nasbíral v okolí Hlučína skoro 80 souvků. Při studiu a jejich popisu jsem usoudil, že by mohly být z Norska. Konzultoval jsem to s Alešem Uhlířem a rozhodli jsme se, že navštívíme jediného specialistu na určování souvků u nás p. Zdenka Gábu doma v Šumperku. To bylo v červenci. Bylo to pro něho veliké překvapení. Norské souvky byly raritou. Doposud byly nalezeny 3 souvky. Dřívější badatelé v souvkové oblasti asi byli více zaměřeni na klasické rombové porfyry, které hledali většinou v pískovnách. A ostatní norské horniny nenápadné barvou jim unikly. Na polích, je však mnohem větší výběr a skladba s velikou různorodostí. Pokud Vám utkví zbarvení těchto souvků, nemůžete je minout!!! Většinou jsou šedofialové. Jejich rozšíření bude asi větší, jak je začnou ostatní výzkumníci souvků poznávat. Je zde větší množství Drammen porfyrů v různých varietách a taky se dosti často vyskytuje Bordvika ignimbrit. Tyto by se mohly stát vůdčími norskými souvky.To určí další nálezy. Zde je jeho dobrozdání pana Zdenka Gáby ke kolekci norských souvků z Hlučína (2015) z 30. 7. 2015 V červenci mi bylo dodáno 54 ks souvků (více jsme nestihli probrat poz. J. Dudka), sbíraných na polích u Hlučína. Vesměs to byly souvky, které měly mít původ v Norsku, v prolomu Oslo, které J. Dudek předběžně určoval podle fotografií na internetu. Z nich jsem 43 prohlédl zběžně a 16 jsem určoval makroskopicky podle literatury. Určení 16 souvků : Jisté norské souvky : Nordmarkit – 83 x 63 x 47 mm: šedý, drobno – střednozrný, s drobnými sloupce amfibolu a zrny magnetitu. Oslo-basalt – 65 x 50 x 38 mm: zelenošedý, na nábrusu zelenočerný. Vyrostlice živce a augitu. Glitre - ignimbrit(S1057) – 52 x 40 x 25 mm: zelenošedý ignimbrit, s nápadnými žilkami (fiamme). Určen podle GA 2015 – 2
Další určení ze 7. 9. 2015 – jisté norské souvky Glitre - ignimbrit(S1057) Šedý s nádechem do zelena. Textura paralelní, eutaxitická. Nápadné žilky ( fiamme). V základní hmotě protáhlé částice( vyrostlice? ) vel. 1- 3 mm. Nerosty makroskopicky těžko určitelné, rozpoznán křemen, pravděpodobně živec. Agregáty magnetitu relativně hojné (5 - 6%). Vzhledem odpovídá hornině z obr.1 ( ARILDSKOV – JENSCH 2015 ), liší se jen chudobou a menšími rozměry xenolitů. Určení: Glitre - ignimbrit, šedá varieta. (Podle ARILDSKOV – JENSCH 2015). Rombový porfyr (S 1038) 67 x 62 x 32 mm: šedorůžový, ve vyrostlicích chybí typické romby, zřejmě typ č. 7 (podle Zanstry )
Další určení ze 7. 9. 2015 – jisté norské souvky Rombový porfyr (S 1038 ) Šedorůžová základní hmota, velmi jemnozrnná až celistvá. Vyrostlice živce bílé, jen zřídka typické romby – odpovídají typu RP 7, velikosti 4 – 8 mm. Obsahují tmavé uzavřeniny. Mnohem vzácnější vyrostlice K – živce, barvy základní hmoty. Tmavé vyrostlice vzácnější a menší (1-3 mm), makroskopicky těžko určitelné – rozpoznán jen chlorit. V základní hmotě i černé „ tečky“ vel. do 1 mm – aspoň zčásti jistě magnetit. Určení: Rombový porfyr typu RP 7. (Podle Hesemann 1975, Zanstra 1988,1999) Drammen-křemenný porfyr – 54 x 40 x 36 mm: šedý s fialovým nádechem. Vyrostlice živců, křemene a zrna magnetitu. Další určení ze 7. 9. 2015 – jisté norské souvky Drammen-křemenný porfyr: (není foto) Nábrus. Celková barva šedofialová. Základní hmota šedofialová, mnoho vyrostlic (asi 360/10 cm2). Vyrostlice zaujímají asi 60 – 65 %objemu horniny. Velikost vyrostlic 1,5 – 3 mm, stupeň zaoblení různý. Živec bílý a růžový až oranžový. Křemen šedohnědý, vzácně i dokonale vyvinuté krystaly. Magnetit ve shlucích ( agregátech ) do 3 mm – odhadem zaujímá 5% objemu. Bez xenolitů a žilek (fiamme) !U všech 3 souvků viz posouzení ze 7.9.2015 jde o horniny původem z Norska, z prolomu Oslo. Jako souvky byly nalezeny na poli u Hlučína (J.DUDEK leg.)
Literatura: ARILDSKOV,H.-JENSCH,J.-F. : Ignimbrite aus dem Oslo-Rift.-Geschiebekunde aktuell, 31, 2:35 – 50,Hamburg/Greiswald 2015. HESEMANN,J.: Kristalline Geschiebe der nordischen Vereisungen.Krefeld 1975 RUDOLPH,F.et al,: Steine an Fluss,Strand und Küste sammeln und bestimmen. Kosmos Stuttgart 2015 ZANDSTRA,J.G.: Nordelijke kristallijne gidsgesteenten. Leiden – New York- Kobenhavn – Köln 1988 ZANDSTRA,J.G.: Platenatlas van nordelijke kristalljine gidsgesteenten. Leiden 1999 RNDr. Zdeněk Gába. Pravděpodobně norské souvky: Vulkanická brekcie – tufit (S 1187) – 78 x 52 x 44 mm: barva celkově hnědorůžová, hojné klasty vel. 5 – 11 mm, převážně rázu porfyrů. Pravděpodobně původ v prolomu Oslo, nelze vyloučit ani původ v Dalarna.
Drammen-křemenný porfyr – 85 x 65 x 60 mm: světlý, na nábrusu světle hnědý. Vyrostlice živce a křemene do 3 mm, akcesorický magnetit. Možné souvky původem z Norska Bordvika-ignimbrit (S1182) – 40 x 38 x 21 mm: hnědý s červenými šlíry,textura fluidální, vyrostlice živců.Pravděpodobně Klittberg –porfyr z Dalarna, nelze vyloučit ani původ z prolomu Oslo. Drammen- biotitgranit – 85 x 65 x 43 mm: růžová aplitická žula s hojnými parolami. Tmavé minerály nezjištěny. Pravděpodobně rapakavická hornina z východní Fennoskandie, ale může být i Drammen – rapakivi z prolomu Oslo. Souvky jiného původu ( určitelné ) Nordmarkit-porfyr – 66 x 66x 52 mm: krásný Grönklitt- porfyrit z Dalarna! Drammen- granit – 49 x 45 x 43 mm: Smaland-granit, hrubozrnný, typický. Romberporfyr (RP7) – 57 x 42 x 30 mm: Dala-ignimbrit (Älvdalen-porfyr).
Neurčitelné a záhadné souvky: Č. 1117 : drobnozrnný kvarcitický slepenec nebo silicit – neurčité určení i původ (snad Smaland ??). Ringerike-Sandstein : arkosovitý pískovec žlutočervený s hematitem – patrně lokální souvek z karbonu. Nordmarkit-porfyr – 44 x 35 x 20 mm: drobnozrnný granit podle původů neurčitelný (Spinkamala - granit ??) Postřehy z 38 letmo prohlédnutých souvků: Pravděpodobně norské mohou být 2 rombové porfyry (bez typických rombů)č. 1046 a 1074. Většina dalších souvků může pocházet z Norska, ovšem určení by vyžadovalo podrobné studium. Dva souvky jsou zjevně jiného původu: 1041 skvrnitý Västervik – kvarcit a 1168 šlírovitý Dala-porfyr. Celkový závěr z prohlídky 54 souvků z Hlučína Celkově zcela pozoruhodné množství norských souvků více méně jistých ( může jich být až 20% ) spolu s pravděpodobnými a možnými souvky stejného původu jich může být snad až 50%!! Je to na tuto oblast – 18st.15m.v.z.d., vzdálenost od zdroje min. 1200 km, doposud se zde norské souvky pokládaly za extrémně vzácné – pozoruhodný objev. Kolik norské souvky zde činí procent ze všech krystalických severských souvků popř. ze všech zdejších souvků vůbec, by bylo třeba exaktně (valounovou analýzou ) zjistit. Poznámka: K určování bylo použito především publikací : HESEMANN (1975), ZANDSTRA (1988,1999), SMED-EHLERS (1994), SCHULZ (2003), ARILDSKOV-JENSCH (2015) Jak vidíte určování souvků není nic jednoduchého. Většinou vyžaduje několikatýdenní práci i pro zkušeného odborníka, jakým pan Zdeněk Gába bezesporu je. Dle jeho dopisu mu to také dalo pořádně zabrat a všichni mu můžeme poděkovat za jeho precisní práci. Taky napsal: A to není nic na 100%. Je to spíš jen názor. Totiž: Určování souvků podle původu a konec konců i petrograficky je těžké. V menšině případů je bez problému (to jsou ty „typické“ vůdčí souvky). Většinou je velice obtížné nebo nemožné!!! Podle fotografií pak je určení jen orientační. Řádné určení předpokládá určení podle popisu, především pak správně petrograficky. Pravověrný petrograf by nebral vážně ani moje určení, protože jsem nesrovnával pod mikroskopem výbrusy hornin ze souvků a výchozů. Mnohdy by to chtělo i chemismus! Co všechno by se mělo při hodnocení brát v úvahu: Variabilita – to snad především. I na výchozu může být hornina 50 cm vzdálena velmi odlišná (a na druhé straně zeměkoule zas stejná). Právě místo výskytu je jistě důvodem k maximální opatrnosti při určování původů. Tato věc vůbec už principu je vždy jen „přibližná“ a „indukční“. Horniny i velmi vzdáleného původu se mohou k sobě k nerozeznání podobat. A naopak 2m od sebe mohou být na výchozu úplně jinak vypadající horniny. To by každý geolog vědět. Laik by to taky mohl vědět, ale konec konců nemusí. K tomu přistupuje i logika: co je možno potvrdit či vyloučit s jistotou a co jen přibližně nebo „statisticky“ I mnoho velkých pánů se těžce mýlilo….. Zvětrávání, zvětrávácí barvy a kůry (většinou je na hornině nutno udělat nábrus). Tvar, zaoblení, pevnost a tvrdost souvků. Znalost hornin z celé zájmové oblasti (tj. od Finska po Norsko, Balt, celé Německo a Polsko, naše území – konkrétně povodí Odry včetně exotik!)
Už jenom toto je věc, na kterou jeden člověk a jeden život nestačí. Samozřejmé by měly být dobré znalosti geologie a ledovcového transportu. (O tom vůbec se ví málo!) Pokud by měly být i u nás norské souvky relativně běžné, pak by to byla revoluce! Až dosud se mělo za to,že i v Německu (mimo Šlesvicka –Holštýnska) jsou norské souvky s výjimkou rombového porfyru ,(který tu má být vzácný),něčím extremním , nepravděpodobným. To by se pak muselo v Geschiebeforschung a v kvartérní geologií leccos přehodnotit. To přináší další otázky: a kde jsou horniny z Bohuslän a Blekinge, pazourkové konglomeráty ? A tak dál ….
Nové nálezy z Norska? Dva velice podobné souvky ( pravděpodobně to je „Oslo basalt“ nebo něco jiného??? ) našli na různých místech Ruda Pelikán v Závadě a Ferda Scholz v Brumovicích. Budou se muset ještě blíže prozkoumat!!! Základní hmota je zelená s velkými vyrostlicemi. Vzorek Ferdy byl nalezen na poli, proto má zřejmě zbarvení vyrostlic do žluta a tmavší zelenou barvu. Z mých zkušeností se na polích vyskytuje dosti velké množství různých zelených hornin. Je třeba si je na místě prohlédnout lupou. Vyskytuje se zde i tmavě zelený „Grorudit“.
Souvek Ferdy Scholze
Souvek Rudy Pelikána
Impaktity z Dalarna Kráter Siljansringen byl vytvořen po dopadu obrovského meteoritu, před asi 360 milionů lety. Značná část souvků nacházejících se u nás pochází z oblasti Dalarna ve Švédsku. Dá se tedy předpokládat, že se k nám dostaly impaktity z této oblasti. Podařilo se mi v roce 2012 jeden takový najít. Určil jsem ho podle stránek: http://www.vendsysselstenklub.dk/stenhieraki/gallerioversigt.htm Má stejný kuželovitý tvar a barvu. Šedozelený se zbytky natavené vrstvičky a granitu v tavenině. Po nálezu jsem na něm udělal lehký nábrus a trošku vyleštil. Impaktit z Dalarna: - 6,5 x 5,5 x 4,5 cm. Kuželovitý typ.
Jak je vidět na stránkách http://www.vendsysselstenklub.dk/ ,impaktity jsou většinou ve formě brekcií. Bude nutno prohlédnout sbírky, zda se mezi souvky nenacházejí další impaktity. Další informace: http://www.skankristallin.de/schweden/gesteine/gesteinsdarstellung/impaktite/siljan/siljan_text.html [P DF ] E T T N Y U P P T A ' C K T AS T R O B L E M I D A L A R N A - N AG S
Přírodní památka Rovninské bludné balvany Článek Aleše Uhlíře s fotografiemi o bludných balvanech na výstavišti v Ostravě – Černé louce. http://neviditelnypes.lidovky.cz/cerna-louka-v-ostrave-0ti/p_zviretnik.aspx?c=A151228_081917_p_zviretnik_kosa
Libhošťská hůrka Další článek Aleše Uhlíře - o průzkumu na této hůrce. Ledovcové uloženiny, pískovny, pazourky, archeologické nálezy a jiné najdete na tomto odkazu, včetně 22 fotek. Odkaz: http://neviditelnypes.lidovky.cz/ledovec-v-beskydech-0os/p_zviretnik.aspx?c=A160224_095915_p_zviretnik_kosa
Láva, pemza, struska, škvára v ledovcových uloženinách Díl 1.
Severní Morava prošla v minulých obdobích složitým geologickým vývojem. Byla mořským dnem s mnoha podmořskými sopkami, horotvornými procesy, sopečnou činností, zaledněním ledovci a jinými geologickými procesy. Na tato témata je odborníky zpracováno mnoho prácí, které jsou zveřejněny na internetu. Při průzkumu ledovcových uloženin v terénu na ně velmi často narazíme a většinou si s nimi nevíme rady. Většinou na dotaz co to je, zda je to láva, zní odpověď - že je to struska z ostravských hutí. Wikipedie říká: Láva je geologické označení roztavené horniny, která se dostává na povrch během sopečných erupcí, či lávových výlevů. Pemza je vyvřelá hornina, nejčastěji sopečné sklo, vysoce porézní textury. Její neobvyklá struktura vzniká současným prudkým poklesem okolní teploty a tlaku v okamžiku, kdy je hornina ze sopky vyvržena do vzduchu nebo do vody. Bubliny vulkanických plynů tak zůstanou uvězněny v hornině a tvoří podstatnou část objemu. Díky tomu je hornina lehká a často plave.
Struska a škvára je vedlejší produkt mnoha termických a spalovacích procesů. Nejznámější jsou strusky metalurgické, vznikající při tavení a rafinaci kovů (škváry z vysokých pecí), dále strusky jako produkt spalovacích procesů při spalování pevných paliv (stavebnické škváry), spalování odpadů a strusky vulkanické. Strusky sestávají převážně z oxidů s příměsemi sloučenin síry, fosforu a kovových částic. Jelikož jsem našel spoustu takových to ( souvků???), rozhodl jsem se postupně navštívit místa se sopečnou minulostí a zkusit získat na tento problém odpověď. Nejbližší místa nejsou daleko od Ostravy a tak jsem postupně navštívil tyto místa: Sopka Góra sv.Anny v Polsku - leží mezi Ratibořem, Gliwicemi a Opolem cca 70 km na sever od nás. V době, kdy jsem tam byl, nebylo výše uvedené pro mne aktuální, takže jsem si nepřivezl žádné vzorky. Pak postupně v Nízkém Jeseníku: Rázová: tufity Sopky: Uhlířský vrch, Venušina sopka, Mezina lom – lávový proud, Malý Roudný, Velký Roudný, Červená hora, Otická sopka, Hůrka u Štemplovce Z těchto lokalit jsem si dovezl vzorky pro zkoumání s cílem zjistit, zda se nacházejí podobné i mezi souvky.Předpoklad byl, že by se měly najít lávy hlavně z Venušiny sopky, Uhlířského vrchu, Malého a Velkého Roudného, které jsou v povodí řeky Moravice a následně v povodí řeky Opavy. Řeka Moravice byla lávovým proudem přehrazena, tudíž nálezy těchto hornin jsou velice pravděpodobné. Otická sopka a Hůrka u Štemplovce: zde se láva nedostala na povrch, byly však zasaženy přímo ledovcem, takže mohlo činností ledovce dojít k odkryvům sopečných hornin. Červená hora: zde se taky láva nedostala na povrch a pravděpodobnost jejího výskytu, vzhledem k její poloze je velmi malá. Mohla by se však dostat do řek Budišovky a Odry. Následně by mohla být vrácena ledovcem do ledovcových uloženin.
Rázovské tufity
Fota lávy: Uhlířský vrch
Venušina sopka:
Mezina
Malý Roudný
Velký Roudný
Červená hora
Otická sopka
Hůrka u Štemplovce
Láva je tvořena roztavenými horninami, krystaly a plyny. Kontaktem s vnějším okolím chladne. Při větší vrstvě může trvat velice dlouho, proto mohou vznikat uvnitř lávy krystalické struktury. Lávy se člení na více typů. Průzkumem na místech jsem zjistil, že vzorky lávy jsou velice různorodé. Nenajdou se dva podobné kusy. Při zkoumání mikrokamerou je povrch lávy při každém posunutí jiný!!! Proto si myslím, že určit původ lávy bez důkladných a speciálních rozborů nelze. Rozdíly mezi lávou a struskou pro svou podobnost je nesnadné určit. Záleží taky na typu strusky. Vodítkem by mohl byt rozdíl v chladnutí lávy a strusky. Struska má kratší dobu chladnutí. Po ochlazení by měla být zachována jednolitá struktura strusky bez krystalků hornin. Prostředí v hutích jak vím z vlastních zkušeností je velice znečištěno, takže ke kontaminaci jiným materiálem a marasem může dojít kdykoli. Struskami se na polích i hnojilo, hojně se využívá jako levný materiál na zpevnění různých polních cest. Najdeme ji skoro na každém poli. POZOR !!! Struska se i v hojné míře vyskytuje v pískovnách. Dostala se tam při úpravě cest, aby nezapadla technika, která písek těží. Taky auty, které vozí stavební materiál a písek. Proto není nic jisté. Chce to asi větší zkušenosti, více vzorků včetně porovnání se severskými horninami sopečného původu.
Broušení a leštění souvků – díl 2 Jak jsem již psal, používám k broušení a leštění souvky brusné kameny o 4 zrnitostech, které jsem získal od kameníka na bázi pemzy. Používají se pro mokré broušení a leštění. K uchycení na brusku používají níže zobrazený přípravek.
Taky lze brousit a leštit pomocí různých upravených (rozlámaných) brusných kotoučů a vhodného souvku, který má lešticí schopnosti. Lešticí vlastnosti souvku jsem zjistil náhodou při prvních pokusech s broušením a leštěním. S těmito pomocníky jsem začínal s velmi dobrými výsledky (obr.)
Rady a návody - řezání souvků S řezáním kamenů je někdy problém. Na trhu je řada různých pil, ale většinou jsou hodně drahé. My nepotřebujeme rozřezávat kámen na plátky. Postačí nám ho jen řezem rozpůlit, abychom viděli jeho strukturu. Já k tomu používám úhlovou brusku s diamantovým kotoučem. Někteří, jak jsem zjistil, řežou kámen bruskou na kachličky, která se dostane koupit v Polsku za cenu okolo 800 Kč. Kámen drží v ruce při řezání jako dřevo na cirkulárce. Co se může stát při řezání za tak vysokých otáček, když kámen kopne lze předvídat. Tuto brusku jsem si pro tento účel koupil. Následně jsem pak nedostal odvahu ji používat, dokud si nevyrobím přípravek, který by mi kámen při řezání bezpečně držel. Bohužel, přípravek jsem do dneška nevyrobil. Řezání úhlovou bruskou je bezpečnější a zřejmě i rychlejší. Když jsem začínal a o kamenech nic nevěděl, řezal jí většinu kamenů. Problém byl taky s uchycením. Toto jsem vyřešil tak. Do fošny o rozměru cca 60 x 25 cm jsem vyvrtal dvě díry na šrouby M10. Dále použil lištu s dvěma dírami a kámen jsem lištou pomocí šroubu upnul k fošně a řezal podél hrany lišty. S menšími nebyl problém. Někdy se však kámen při dořezávání rozlomil, takže pak bylo o něco více práce při odstraňování vzniklého hrbolu jiným diamantovým kotoučem. Na větší kameny jsem si pořídil brusku o větším průměru dělicího kotouče (230 mm ). Při hledání na internetu jsem objevil jiný způsob upevnění kamene, který používají v severských státech, velice jednoduchý. Ze dřeva udělali jednoduchou konstrukci, kde v horní části ve výši pasu je přihrádka (kaslík) se dnem, vyplněná pískem a asi hlínou. Kámen se usadí tak, aby držel. Pak na něm provádějí úpravy, které potřebují!!! Řezání, broušení i leštění, atd.
Převzato se: http://www.vendsysselstenklub.dk/diasshows/Fotos%20fra%20VS-ture/200709%20Stenhugning/index.html Stojí to za vyzkoušení a určitě to letos vyzkouším. Nebudu dělat konstrukci, ale použijí starý dřez, naplním pískem, položím na stůl a hotovo!!!!!!!!! Věřím, že tato rada všem pomůže a případně se objeví další nápady, jak si ulehčit práci.
Nové pazourky Krakowsko – Čenstochovské jury ve skanzenu Pavel Wodecki věnoval muzeu v Bolaticích pazourky ( KCJ), nasbírané z lokality Krakow – Nova Huta
Snímek Ferdy Scholze z průzkumu na poli u Hlučína „ Souvky 2 / 2016 č.5 „ pouze v elektronické podobě, Jiří Dudek
