ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 10 ročník 2
Vyšlo 7.11.2004
SLAVNOSTNÍ SETKÁNÍ Kdesi jsem četl tento příběh: Někde ve Francii umíral muž – otec od rodiny. Vypadalo to, že mu zbývá už jenom pár chvil života. Členové jeho rodiny byli shromážděni kolem jeho lůžka. V této chvíli, která byla pro mnohé velmi smutná a konec konců velmi vážná, říká tento umírající: „Doneste šampaňské!“ Jeho příbuzní se na něj nechápavě dívali a nerozuměli jeho přání. A tak on vysvětlil: „Za chvíli se jeden z nás setká tváří v tvář s Všemohoucím Bohem. A to je tak slavnostní událost, že na to je dobré si připít.“ Zvláštní příběh! Že ano? Může nás zarazit. Může nás dokonce pohoršit! A nebo může být důvodem k zamyšlení. Stojíme na konci tzv. dušičkového období – období, ve kterém prožíváme různá setkání. Setkáváme se s živými a skrze modlitbu i se zemřelými. A buď to bereme jako povinnost (pak není proč jásat) a nebo to bereme jako něco, co nás uvádí do radosti. Přeji vám to druhé! A k tomu, vedle modlitby, neuškodí ani vnější oslava – třeba doprovázena přípitkem. P.Miroslav Šudoma, farář
Jak jsem se dočetl v našem diecézním oběžníku, ke dni 1.10.2004 byl Mgr. Petr Šmeral, stálý jáhen působící ve farnostech Boskovice, Cetkovice a Knínice u Boskovic, ustanoven k jáhenské službě ve farnostech Oleksovice a Žerotice. Na základě této informace chci poděkovat Mgr. Petrovi Šmeralovi za všechno dobré, co v naší farnosti za dobu svého působení vykonal. Současně mu přeji mnoho úspěchů v jeho práci na boží vinici v jeho dalším působišti. P.Miroslav Šudoma
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 2
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 7.11. 21.11. 28.11. 5.12.
Slavnost Výročí posvěcení kostela v Boskovicích Slavnost Ježíše Krista Krále – poslední neděle církevního roku 1.neděle adventní – začíná nový církevní rok Vychází další číslo farního Zpravodaje 11/04
MATRIKY VYPRAVUJÍ KŘTY Lukáš Chlup z Chrudichrom
10.10.2004
SVATBY Radovan Fojtík z Valaské Belé a Daniela Bieberlová z Doubravice n. Sv.
16.10.2004
POHŘBY Olga Horáčková z Brna Milada Porubčinová z Boskovic Jarmila Kubová z Mladkova Marie Ryšavá z Boskovic Václav Suchý z Boskovic Jaroslav Šafář z Boskovic Ludmila Ošlejšková z Boskovic Miroslav Smékal ze Šebetova Anna Čapková z Boskovic Josef Linduška z Boskovic Antonín Špidla z Boskovic
1927 1912 1928 1926 1910 1927 1933 1951 1938 1926 1922
Jednota Orel, MěO KDU-ČSL a Unie katolických žen zvou srdečně všechny příznivce dobré zábavy na
TRADIČNÍ MARTINSKÉ HODY, které se konají v sobotu 20.listopadu 2004 ve 20.00 hod. v Zámeckém skleníku v Boskovicích. K tanci a poslechu hraje skupina MIX Boskovice. Tradiční občerstvení a tombola. Vstupné 60,-Kč, předprodej v Knihkupectví p.Krajíčka.
29.9.2004 4.10.2004 7.10.2004 8.10.2004 11.10.2004 15.10.2004 18.10.2004 21.10.2004 22.10.2004 25.10.2004 27.10.2004
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 3
13. LISTOPADU PAMÁTKA SV. ANEŽKY ČESKÉ Anežka se narodila kolem roku 1211 jako dcera Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské. Zasvětila život ideálu sv. Františka a dosáhla pověsti světice. Anežčina cesta na vrchol ctnosti byla trnitá. Sňatkem s některým významným panovníkem měla posílit otcovo postavení. Již v osmi letech byla zasnoubena s budoucím německým císařem Jindřichem VII. Když z pozdějšího sňatku sešlo, Přemysl pomýšlel provdat dceru za anglického krále Jindřicha III. a posléze se o Anežčinu ruku ucházel sám císař Fridrich II. Všechna jednání probíhala bez Anežčina souhlasu. Nikdo se jí neptal na její mínění, když se jednalo o její osud. Anežka toužila žít vlastní život, nespoutána žádnými vnějšími okolnostmi, a proto využila příležitosti, kterou jí dávala změna na českém trůně. Vzepřela se bratru Václavovi a prohlásila, že podle Božího vnuknutí zasvětí celý další život Bohu. Ke klášternímu životu měla sklony od mládí, do osmi let byla vychovávána v třebenickém a doksanském klášteře. Zamlouval se jí chudý a prostý život sv. Františka a sv. Kláry, a proto, když se zřekla světa, rozhodla se jít ve stopách světců z Assisi. Roku 1234 vstoupila do kláštera klarisek v Praze na Františku, který sama nedlouho předtím založila. Do Prahy uvedený řád klarisek však již neodpovídal zcela představám sv. Františka, nýbrž to byl kompromisní útvar přizpůsobený starší řeholní tradici. Anežka však chápala františkánský ideál chudoby nesmírně opravdově. Nejenom, že se vzdala správní moci nad špitálem sv. Františka, který byl rovněž jejím dílem, nýbrž také podnikla usilovný zápas, aby jejímu klášteru byla povolena přísná formule sv. Františka. Papež Řehoř IX. povolil r. 1238 pražskému klášteru výsadu chudoby, ale jinak se musel řád spravovat mírnější řeholí, kterou dříve pro klarisky sestavil. Téhož roku se pokorná Anežka vzdala hodnosti abatyše. Aby se posílila v následování sv. Františka, navázala styky se sv. Klárou. Dochovaly se čtyři listy sv. Kláry Anežce České, které ukazují, jak přátelský byl vztah mezi oběma stejně smýšlejícími dušemi. Anežčin život v řádu byl plný tichých skutků sebezapření. Službou bližnímu vedla její cesta ke Kristu. Modlitbou a činem pomáhala všem, kteří ji prosili o pomoc. Anežka zemřela 2. 3. 1282. Hned po smrti byla uctívána svým řádem a českým lidem jako svatá a již Eliška Přemyslovna podnikla pokus o její kanonizaci. Toto přání se vyplnilo až později - r. 1874 byla Anežka prohlášena za blahoslavenou a r. 1989 za svatou. PhDr. Zdena Türková
SETKÁNÍ DŘÍVE NAROZENÝCH Unie katolických žen zve zájemce z řad dříve narozených na setkání, které se uskuteční v úterý 16. listopadu 2004 v 16.00 hod na faře v Boskovicích (farní sál v hlavní budově). V tomto podzimním čase vzpomeneme na nedávno zemřelého fr. Jiřího Maria Leopolda Veselého O.P. – rodáka z Protivanova. Další část věnujeme radostem i strastem, které jsou charakteristické pro náš věk. Na setkání se těší ženy z UKŽ Boskovice
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 4
FARNÍ DRAKIÁDA Jako každý rok, tak i letos, se v daný sváteční den nahromadila u fary vysmátá a očekávání plná společnost lidí, především dětí. Společně s nimi se dostavila také tlupa draků, mezi kterými by se marně hledal ten nejkrásnější. V okamžiku, kdy všichni netrpělivě sledovali hodinky, pan farář neúnavně fotil a poslední účastníci této velkolepé akce dobíhali, se pomalu do uší všech vrýval nepřekonatelný rámus. Ano, a teď to všechno přišlo. Teď už nebyl čas sledovat hodinky, teď si všichni marně zacpávali uši před silným troubením dvou barevných klaunů, nápadně připomínajících Františka a Lidušku… . Jejich neúnavná troubítka a nejspíš nesmrtelné hlasivky s sebou přiváděly to, na co všichni tak dlouho čekali. Byl to průvod, v jehož čele kráčela dvojice společensky oblečených lidí s cirkusovým úsměvem na rtech, kterým se umí smát pouze Jana a Ondra. Za nimi si cestu razila dvě nákladní auta, jejichž obrovská drsná kola rozrážela kameny až to skřípalo a závěrem průvodu kráčel krotitel v podobě Pavla, neúprosně krotící obrovského slona, jehož mohutné nohy rozrývaly půdu i dlažební kostky… . Po úvodu, během kterého jsme se s cirkusem seznámili, se všichni přítomní odebrali průvodem dlouhým přes půl Boskovic na Vinohrádky, kde každoročně drakiáda probíhá. Po náročném stoupání na obrovský kopec se aktivní účastníci pustili do krocení svých draků, kteří vesměs dávali přednost tvrdé zemi. Nejspíš jim nestačil ten jemný vánek, který se rozhodně nedal nazývat větrem. Jiní neúnavně zaznamenávali jejich snažení pomocí svých digitálních fotoaparátů a ostatní pili teplý čaj, krotili svoje neúnavné děti nebo si je tak povídali… Ve chvíli, kdy si dal vítr říct a ve vzduchu se zmítalo o pár draků více, se opět mezi lidi vrhli klauni oznamující změnu programu. Po pracném shromáždění všech účastníků a přečtení programu nastala první atrakce pro děti. Byla to hra na družstva, při které se dvě řady přetahovaly o jedno lano. Po této zábavné tahanici následovaly Pavlovy kouzelnické kousky, které se mi doposud nepodařilo odhalit. Při další hře si děti změřily svou rychlost v běhu s trakařem a v provlékání kruhů. Poté následovalo představení malého psa a jeho cvičitelky v podobě běhu, přeskoků přes překážky a proběhnutí rourou. Kvalit této roury si povšimlo nejedno malé dítě. Marně jsme se je snažili dostat ven… . Program byl zakončen levitací, kterou nacvičili a zdárně předvedli naši klauni a nakonec nám Tom ukázal, jak se zachází s ohněm… . Rozloučení proběhlo s úsměvem na rtech a s popcornem a vlaječkou v ruce. A kdo nespěchal domů, mohl si vyzkoušet svou obratnost na opičí dráze, která měla patrně největší úspěch. Takových front se nedočkáte ani v supermarketu! Po dojemném zamávání posledním návštěvníkům sbalil personál saky paky, tedy lana, překážky, várnici… a s dobrým pocitem zamával onomu vysokému kopci. Kateřina Konečná
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 5
ROZHOVOR S JÁHNEM ING. STANISLAVEM JANKŮ V době dosažení důchodového věku většina lidí zpomaluje svůj životní běh a užívá si zaslouženého odpočinku. Vy jste se ale v té době vrhl do náročného teologického studia, které vyvrcholilo vaším vysvěcením jáhnem. Co bylo tak silným podnětem, že jste se vydal po této cestě? Pro mě se nejednalo o nějakou novou cestu, ale spíše o možnost alespoň částečného návratu na cestu, kterou jsem okolnostmi r. 1950 byl nucen opustit. Jednalo se o uzavření teologických fakult a vysokoškolských učilišť v jednotlivých diecézích a zřízení tzv. „generálního semináře“ tehdy v Praze a pak v Litoměřicích. A biskupové, kteří tehdy očekávali, že situace bude jen krátkodobá, nesouhlasili s nástupem na tyto státem hlídané školy. Proto jsem studoval ČVUT v Praze a po ukončení jsem nastoupil jako konstruktér nejprve v Sigmě Lutín a pak v ČKD Blansko. Poněvadž se situace nejevila tak příznivou, že by se dalo uvažovat v brzké době o změně státního přístupu, oženil jsem se a tak si vlastně uzavřel i já sám jakoukoliv cestu návratu. Až po změně režimu v r. 1989, kdy byl umožněn II.vatikánským koncilem a zřízením trvalého jáhenství přístup k 1.stupni svěcení, ke svěcení jáhenskému, i ženatým mužům, jsem této možnosti využil a poněvadž jsem se již přiblížil k důchodovému věku, přihlásil jsem se ke studiu nejprve v Praze. Pro pozdní zaslání přihlášky toto studium nevyšlo, a zde v tom vidím Boží zásah, a sice v tom, že jsem v září r. 1990, tedy těsně před důchodem, byl postižen srdečním infarktem. To bych stejně musel studium opustit. Proto pak v r. 1991, v době ještě pracovní neschopnosti, jsem se znovu přihlásil ke studiu, tentokrát na teologické fakultě v Olomouci. Toto studium jsem dokončil v r. 1996 a ve 4.ročníku, r. 1995, jsem v Brně z rukou otce biskupa Vojtěcha přijal jáhenské svěcení a této službě se věnuji dodnes. Samozřejmě, otevřenou otázkou zůstává, jak dlouho mně dá Pán Bůh zdraví, abych tuto službu mohl vykonávat. Samozřejmě, že studium v důchodovém věku už není tak jednoduché, jak tomu bylo v 25 let, kdy jsem končil na ČVUT v Praze. V pokročilejším věku je samozřejmě jiný přístup ke studiu, to by se snad mohlo považovat za klad věci, ale také pružnost a paměťová schopnost člověka je horší, než v mládí, a to má pak negativní vliv i na studium. Pro ty, kteří přesně nerozumí pojmu jáhen, můžete vysvětlit postavení jáhnů v katolické církvi? Jáhni v katolické církvi mají dlouhou tradici. Vždyť samostatné jáhenství bylo zřízeno už v době apoštolské a všichni známe např. sv. jáhna Štěpána, prvomučedníka. V západní církvi bylo jáhenství hojné až do 5.století, pak postupně upadalo, až přešlo na jen předstupeň kněžského svěcení. Ale už Tridentský koncil v 16.století nařídil znovuzavedení trvalého jáhenství, ale k provedení tohoto rozhodnutí nikdy nedošlo. Takže obnovení trvalého jáhenství II.vatikánským koncilem bylo vlastně jakýmsi splněním či dokončením toho, s čím se zabýval už koncil tridentský. Přijetí jáhenského svěcení je přijetím služby v církvi na různých místech dle toho, co je v tom kterém místě zapotřebí. Samo jáhenské svěcení je posílení těchto služebníků Boží milostí k dané službě.
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 6
Jáhenství v naší církvi není jen prvním stupněm svěcení na cestě k služebnému kněžství, ale může být i stavem trvalým. Jak mohou jáhnové sloužit ve farnosti? Jak už jsem se zmínil, jáhenská funkce je službou v církvi, a to podle potřeb církve v tom kterém místě. Tato služba je různá a samozřejmě je omezena, např. v udělování svátostí (samozřejmě ve funkci viditelného lidského udělovatele zastupujícího samotného Krista). Jáhen křtít může a asistovat při svátostném sňatku; je služebníkem v rozdílení eucharistie. Pohřeb, který není svátostí, ale jen svátostinou, je též v jeho kompetenci. Při mši sv. je jeho náplní hlásat evangelium. Při svátostném požehnání má za úkol vystavovat a ukládat eucharistii v monstranci, při nepřítomnosti kněze má právo žehnat monstrancí shromážděnému lidu. Do jeho náplně patří i žehnání předmětů apod., pokud toto není vyhrazeno knězi nebo biskupovi (viz. poznámky v benedikcionálu). Jinak do náplně jáhenství patří i charitativní služby a dle okolnosti v některých zemích je jáhenská příprava zaměřena především na tuto službu. Po 2. vatikánském koncilu mohou jáhny být vysvěceni i ženatí muži. Může tato služba být cestou pro ty, kteří volají po zrušení celibátu? O možnosti ženatých mužů přijmout jáhenské svěcení jsem se již zmínil a k této otázce je třeba ještě dodat, že kandidát musí být starší 35 let a musí žít v řádném manželství. V době mého studia nebylo omezení horní hranicí věku, dnes se přijímají kandidáti do 55 let. Pokud přijímá jáhenské svěcení muž svobodný, musí před přijetím učinit závazek celibátu, podobně, jak jej přijímají i jáhni před kněžským svěcením. Takže otázka využití jako cesty těch, kteří se nechtějí vázat celibátem, nepřipadá v úvahu. Jak vás osobně naplnila nebo obohatila tato služba od vašeho vysvěcení? Těžko se vyjadřovat k otázce nějakého osobního naplnění, jen k této otázce poznamenám, že svou službu považuji jako částečné splnění svého osobního dluhu. S kterým světcem byste se rád osobně setkal? Otázku po setkání se s některým světcem považuji za silně problematickou. Spíše snad by každý člověk mohl mít větší vztah k některým světcům a z nich bych snad já, pokud vůbec něho budu jmenovat, vyzdvihl dva, jejichž řády v minulosti do jisté míry soupeřili, a to sv. Dominika a sv. Ignáce z Loyoly. Je ještě něco, čeho byste rád dosáhl nebo i třeba změnil? Nemá smysl mluvit o změnách, spíše v mých letech mnohé změny, které přichází, jsou pro mne těžko „stravitelné“. Na druhé straně pak nezbývá, než se snažit i s těmito změnami vyrovnat. A čas pak ukáže, co bylo dobré či špatné. To Ježíšovo: „…po ovoci poznáte je…“ platí vždy a všude. Ptal se Antonín Klíč
Zpravodaj
7.11.2004 - strana 7
Z FARNÍ KNIHOVNY Abbé Gaston Courtois : DŮVĚRNĚ S JEŽÍŠEM Knížka nám může být pomocí v modlitbě díků, při adoraci, při rozjímání. Základem je Písmo Svaté. Inspirací mohou být i modlitby svatých. Z francouzštiny přeložila Marie Holková. Vydalo nakladatelství ZVON v r. 1991 Marie Svatošová : HOSPICE A UMĚNÍ DOPROVÁZET Touto knížkou chce MUDr. M. Svatošová nejširší veřejnosti zpřístupnit základní dovednosti potřebné k dobré komunikaci s těžce nemocnými a umírajícími. První díl se věnuje teoretickým znalostem, které by doprovázející měl mít, druhá část pak na dopisech prakticky rozvádí teoretickou část a ve třetím dílu přibližuje myšlenky hospicového hnutí. Vydalo nakladatelství ECCE HOMO v r. 1995
DUŠIČKOVÉ ZAMYŠLENÍ... Budeme v těchto dnech vzpomínat na své zemřelé. Na všechny, kteří patřili k nám a odešli. Životem jde s námi velká skupina lidí a každým okamžikem se někdo mlčky odloučí, odbočí z cesty a ztratí se ve tmě. A čím jsme starší, tím je skupina stále menší a tišší a jednoho dne i my mlčky odbočíme. Proto bychom měli žít v souladu duše a těla, asi jako by nám šla smrt stále po boku. Až přijde čas, až zaklepe na naše dveře, co jí nabídneme? Postavme před našeho hosta plnou nádobu života svého, nedopusťme aby šel s prázdnýma rukama... Marie Ženatová, Boskovice
Výbor MěO KDU-ČSL v Boskovicích a Unie katolických žen pořádají v neděli 5.12.2004 ve 14.00 hod. v Katolickém domě (kino Panorama) v Boskovicích
POSEZENÍ V ADVENTNÍM ČASE. Kulturní program, včetně promítání pohádky, a občerstvení zajištěno. Vstup zdarma. Srdečně zveme všechny příznivce !
Zpravodaj
7.11.2004 - poslední strana
NĚCO PRO ZASMÁNÍ Vojáci přerovnávali munici. Jde kolem starší muž a povídá: „Vojáci, neházejte tak s tou municí. Znám případ, že vybuchla a dvanáct vyletělo do vzduchu!“ „No jo, ale to se nám nemůže stát, nás je jenom šest.“ Říká učitelka: „Vy byste měli slavit svátek prvního listopadu celá třída jako celek. Když se něco stane, tak to jste najednou všichni svatí.“ Učitel se ptá: „Proč jsi neudělala úkol, Katko?“ „Nešel nám elektrický proud.“ „A co jsi dělala po tmě?“ „Dívala jsem se na televizi.“ „Bez elektřiny?“ „My máme svíčky.“
KŘÍŽOVKA Měsíci listopadu se říká dušičkový měsíc. Navštěvujeme hřbitovy a s úctou vzpomínáme na naše příbuzné, kteří tam jsou pohřbeni. V listopadu celá příroda vypadá smutně. Naštěstí na jaře znovu všechno začne růst a kvést! Něco podobného se děje i s lidmi. Opotřebované tělo umírá a je uloženo do země. Neumírá ale to, čím bylo tělo oživeno, … (viz tajenka). 1.
1. 2. 3. 4. 5.
2.
3.
4.
5.
Drahý kov Na podzim opadává … Nepotřebné zbytky Podzimní květina Ve škole dostáváme domácí ….
6.
6. 7. 8. 9. 10.
7.
8.
9.
10.
Opasek Zdeňka domácky Zbraň Sportovní předmět k hodu do dálky Hrozné horko Připravila Lidka Dobrozemská
ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001Boskovice tel.: 516452156; e-mail:
[email protected], e-mail pro příspěvky:
[email protected] NEPRODEJNÉ!
