ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 10 ročník 13
Vyšlo 4. 10. 2015
SCHODY Takové schody jsou celkem dobrá věc. Oceníme je tehdy, když potřebujeme někam vystoupat či naopak sestoupit a jiným způsobem by to nešlo. Někdy naopak jsou schody velmi nepříjemná věc. To tehdy, když jinak celkem pěkná rovina je rozdělena jedním malým schodkem. O takový se zakopává víc než o jiné. Také je používáme jako obraz. Zvlášť, když se řeší nějaké problémy. Říkáme, že schody se zametají shora a máme na mysli svoje nadřízené, jejichž jednání se nám nelíbí. Někdy jsou pro nás dobrou mírou. Víme, na kterém schodu do sklepa je nejlepší teplota, aby se tam vychladilo pivo. Také mohou být určitou metou. Třeba vystoupit společensky o stupeň výš. Také ve sportu jsou stupně vítězů jakési schody slávy. Mohou být pohodlné a nepohodlné, strmé nebo mírné. Prostě schody jsou velmi zajímavé. Tato zajímavost schodů je i pro duchovní život člověka. Zkusím se na ně podívat právě tímto pohledem. I na naší cestě k Bohu jsou jakési schody. Jsme totiž zváni vzhůru a ony nám mohou toto naše pozvání připomínat. Na naší cestě po schodech života je třeba se dobře dívat, jinak můžeme zakopnout a ono to bolí – je to nepříjemné. Jistě tou cestou před námi někdo šel. Co po něm zůstalo? Není tu nějaká mastnota, špína? A co zůstává po nás, když my projdeme? I za námi jdou další. I my ve svém životě máme jisté milníky a víme, na kterém schodku nám bylo dobře a kde naopak ne. Víme, kde jsme koho potkali a kde nám kdo překážel. Také je dobré se podívat na ostatní. Ne všichni vystoupili tam, kam my! A někteří naopak mnohem výš. Toto je důležité si uvědomit pro pochopení životní situace své i druhých. A v neposlední řadě stojí za to se zamyslet, zda se nám chce jít dál, zda je naší metou vystoupat co nejvýš! Možná, že ne. Možná jsme se zabydleli na nějakém schodku v domnění, že už jsme vítězi a přitom jsme ještě někde v davu putujících. Prostě schody. Taky po nich vystupuji. Možná někdy sestoupím či sklouznu. Někdy se mi stane, že chci přeskočit schod a to se nedělá! I pro mě jsou někdy dobrou věcí, jindy nepříjemnou. Také se mi staly schody obrazem mé cesty k Bohu, jsou pro mě mírou, jakou se dívám na ostatní a věřím, že jednou vystoupím na ten nejvyšší schod, z něhož zahlédnu otevřenou náruč Stavitele schodů. Tam se, doufám, přátelé, potkáme. P. Miroslav Šudoma
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 2
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 25. 10. 01. 11. 02. 11. 07. 11. 22. 11. 28. 11. 29. 11. 08. 11. 10. 12. 15. 12. 25. 12. 01. 01.
Slavnost Výročí posvěcení kostela ve Svitávce Slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Slavnost Výročí posvěcení kostela v Boskovicích Slavnost Ježíše Krista Krále Adventní tvoření v Boskovicích na faře 1. neděle adventní Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu Adorační den v Boskovicích Adorační den ve Svitávce Slavnost Narození Páně (zasvěcený svátek) Slavnost Matky Boží Panny Marie (zasvěcený svátek)
KRÁTKÉ ZPRÁVY • • •
•
Od pondělí 5. října začíná výuka náboženství. Rozvrh je k dispozici na nástěnkách kostelů a také na internetových stránkách farnosti. Od této neděle začíná opět pravidelná společná četba Písma sv. Je vždy v neděli v 18:00 ve farním sále. Během měsíce října se modlíme půl hodiny před každou pravidelnou večerní mší svatou modlitbu posvátného růžence. V neděli jste zváni k modlitbě růžence v 17:30. Každé druhé úterý v měsíci – vždy od 20:00 bývá na faře v Boskovicích (farní sál) setkání těch, kteří se chtějí nějak vzdělávat v otázkách víry. Setkání je otevřeno všem dospělým. Trvá cca 1,5 hodiny.
PODĚKOVÁNÍ SENIORŮM Mezinárodní den seniorů 1. října je věnován našim rodičům, prarodičům, maminkám, tatínkům, babičkám a dědečkům. Chceme si společně připomenout smysl tohoto dne a projevit vděčnost seniorům za jejich často skryté životní dílo. Proto připravujeme SETKÁNÍ SENIORŮ, které se koná v pondělí 5. října 2015 od 16 hodin ve farním sále. Naším hostem bude ředitelka Městské správy sociálních služeb Boskovice Bc. Marie Sáňková. K radostné pohodě nám zazpívají děti z Jakubáčku. Bude připraveno drobné pohoštění. Srdečně Vás zveme na toto setkání. Výbor KLASu
POZVÁNKA Římskokatolická farnost Boskovice a KLAS připravuje na neděli 18. října 2015 zájezd do poutních míst - Vranov, Křtiny a Sloup. Odjezd z parkoviště u Zlaté růže v 6:00, cena zájezdu 200 Kč. Program: - Vranov, mše svatá v 8:00 (možnost svátosti smíření), - Křtiny, mše svatá v 10:30, - Sloup, svátostné požehnání v 14:00. Přihlášky u M. Kosatíkové, tel. 737750537.
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 3
Z FARNÍ KNIHOVNY Bruno Ferrero: VYCHOVÁVEJ JAKO DON BOSCO Bruna Ferrera známe jako autora knížek „Příběhy pro potěchu duše“, „Pohlazení po duši“ a dalších, ale on je také ředitelem salesiánského nakladatelství v Turíně a spoluautorem zajímavé knihy, v níž ukazuje, že preventivní výchovný systém zakladatele salesiánů, svatého Jana Bosca, je nosný pro každou dobu a pro každé prostředí. V salesiánském pojetí je výchova stálé dobrodružství, kde rodiče berou své děti vážně, akceptují je jako samostatné osobnosti, váží si jejich názorů, ale přitom vědí, že děti potřebují moudré a laskavé vedení někoho zkušenějšího. Kniha je rozdělena do několika tematických oddílů a v krátkých kapitolách provází rodiče a vychovatele nejrůznějšími životními situacemi. Vydalo nakladatelství Portál v roce 2007 Veronika Katarína Barátová: NENÍ ANDĚL JAKO ANDĚL Autorka, ThLic. Veronika Katarína Barátová (nar. 1959), pochází ze Slovenska, původně vystudovala VÚT v Brně. Od roku 1990 je členkou Komunity Blahoslavenství, spoluzakládala dům v Dolanech, nyní je představenou komunitního domu v Okoličném u Liptovského Mikuláše. Teologii vystudovala v Olomouci, postgraduál v oboru spirituální teologie v Římě. Poslední dobou se spousta publikací věnuje andělskému fenoménu, v obchodech se nám nabízí andělé a andílci různého ztvárnění, webové stránky zvou na roztodivné semináře andělských terapií. Snad jako reakce na nejistotu, úzkosti, vnitřní prázdnotu dnešního světa. Je toto v souladu s křesťanskou vírou? Tato útlá knížka nabízí čtenáři pomoc při rozlišování ve světle Písma a katolického učení. Co nejjednodušším způsobem poskytuje dostatečný vhled do dané problematiky. Čtenářům může posloužit jako „rozcestník“, protože zkrátka ve světle křesťanské tradice „není anděl jako anděl“. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2015 Připravila Marie Zvěřinová
BOSKOVICKÝ CHRÁMOVÝ SBOR ZPÍVAL NA MIKULOVSKU O poslední srpnové neděli zavítal chrámový sbor od svatého Jakuba na jižní Moravu. Zde v městečku Dolní Dunajovice sbor vystoupil v kostele, který je zasvěcen svatému Jiljí, jehož svátek právě na tyto dny připadá. Hlavní poutní mši svatou sloužil správce zdejší farnosti P. Josef Kohoutek, na jehož pozvání boskovický sbor přijel. Celou mši sbor na kůru řídil sbormistr Jiří Pohl a na varhany doprovázel Miroslav Maňoušek ze Svitávky. Při jednotlivých částech mše svaté sbor zpíval písně „CHVALTE RADOSTNĚ KRÁLE“ od J. Clarka, „ALELUJA“ z papežské mše, „UBI CARITAS“ od Andreye Snyde, „AVE VERUM CORPUS“ od Edwarda Elgara. Na samý závěr poutní (na jižní Moravě říkají hodové) mše zazněla píseň „ALTA TRNITÁ BEATA“ – skladba z 15. století od anonymního skladatele z Itálie. Po velkém aplauzu věřících hned po skončení mše se boskovický sbor přesunul do nedalekých Pasohlávek, kde P. Kohoutek sloužil další mši svatou. Tento kostel je zasvěcen svaté Anně. Také zde se stejným pořadem sbor zazpíval písně, které zazněly v kostele sv. Jiljí.
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 4
Po skončení mše v Pasohlávkách se sbor přesunul do Dunajovic, kde již byl připraven pro všechny velmi vydatný a chutný oběd a voňavé koláčky věnované místními hospodyňkami. Po dobrém obědě sbor navštívil nedaleký sklípek, kde nás jeho majitel provedl provozními prostorami a usadil v příjemně chladném sklípku. Zde se nám pochlubil svými kvalitními odrůdami vín. Všichni si přišli na své, každému chutnalo něco jiného. Jenže čas byl neúprosný a již jsme museli sklípek opustit, poděkovat majiteli a rychle pospíchat, abychom nepropásli zahajovací část hodového průvodu. Ten jsme tak tak stihli a sledovali ty překrásné dívenky a mládence v krojích svého regionu. Byli doprovázeni svižnou dechovkou. Na tanečním parketu pak všichni předvedli to, čím se může tato část Moravy pochlubit. Současně s krojovanými se po jejich vystoupení na parketu přidali i nekrojovaní naši zpěváci. A bylo veselo jak na parketu, tak i u stolů. V nejlepší družné náladě přišla zpráva o ukončení zábavy a odjezdu domů. Na tomto místě patří poděkování hostiteli P. Kohoutkovi, sbormistru Jiřímu Pohlovi, varhaníku Mirku Maňouškovi a všem krásně zpívajícím zpěvákům. Díky Vám všem! Miroslav Holík
BYLI JSME NA POUTI V ŽAROŠICÍCH Když jsme 8. 5. 2015 neradi opouštěli poutní místo Žarošice (při zpáteční cestě z Velehradu), místní farář P. Josef Pohanka nás pozval: „Tak přijeďte na Zlatou sobotu“. Toto pozvání nás potěšilo. Tak jsme se v sobotu 12. 9. 2015 vydali na pouť do Žarošic. Cesta nám ubíhala při modlitbě růžence a zpěvu mariánských písní. Autobus jsme opustili na křižovatce před Žarošicemi, dál už jsme šli mezi stánky a řadami poutníků ke kostelu, kde již probíhalo vítání poutníků. Tato pouť byla díkůvzdáním za 20 let od papežské korunovace Staré Matky Boží Žarošické. V 16:00 mši svatou celebroval pan farář z Mutěnic. Hlavní mše svatá se konala v 18:00, celebroval ji Mons. Andrej Imrich, světící biskup spišský. Ke mši svaté byly připraveny písně, radostně zněly i slovenské „Maria, Prímluvnica naša“, „Klaniam sa ti vrúcne“ a další. V homilii pan biskup hovořil o vztazích a vzájemné lásce v rodinách i ve společenství lidí, o pokoře, skromnosti. Pozorně jsme naslouchali. Po mši svaté pan biskup posvětil sochu sv. Jana Pavla II., která je tu postavena z vděčnosti tomuto papeži. Mladí chlapci a dívky přišli vyjádřit úctu Panně Marii „poklonou“ a už se řadili k průvodu se soškami Panny Marie po návsi. Na závěr bylo svátostné požehnání. Prožili jsme tu radostné chvíle, načerpali sílu do dalších dní, poděkovali za vše dobré, co od Pána Boha přijímáme. Na závěr P. Pohanka poděkoval všem kněžím, poutníkům a zpěvákům za lásku a úctu, kterou jsme společně projevili Panně Marii. V roce 2016 připadá Zlatá sobota na 10. září. Milí poutníci - poznačte si toto datum a zase přijeďte! Naše poděkování patří také panu kaplanovi P. Sylwestru Jurczakovi, že s námi prožil tuto pouť a za jeho požehnání do příštích dní. Marie Kosatíková
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 5
ROZHOVOR K rozhovoru jsem pozval novokněze P. Mgr. Sylwestra Jurczaka, který se od srpna stal v naší farnosti kaplanem: Můžete se krátce představit, odkud pocházíte, z které jste farnosti, kde jste studoval? Pocházím z Polska, z města Zamość, které má kolem 100 tisíc obyvatel. Je to krásné, renesanční město na jihovýchodě Polska, 100 km od hranic s Ukrajinou. Moje farnost patří k historické katedrále Vzkříšení Páně a sv. Tomáše apoštola a je jednou z deseti farností v tomto městě. Studoval jsem šest let v kněžském semináři v městečku Oltařev u Varšavy. Cesta k vysvěcení většinou nebývá přímá. Kdy ve Vašem životě došlo k obratu, že jste se rozhodl stát knězem? Boží přítomnost jsem ve svém životě pocítil několikrát. Jednou z nich byla událost, kterou jsem prožil jako malý kluk a o které jsem již mluvil v kázání. Věřím, že Pán Bůh nás skrze různé události k něčemu zve. Zakusil jsem Boží lásku a jsem si jist, že se o mě Bůh stará a také mi zachránil život. Během studia na zahradnické škole, i když jsem od myšlenky na kněžství tak trochu utíkal, se cesta k němu pomalu rodila. Na exerciciích jsem potkal dobrého kněze, a tak jsem se vyptával. Pak jsem udělal maturitu, ale pořád jsem utíkal od rozhodnutí stát se knězem. Změnil jsem školu, prostředí a myslel jsem si, že se tak všechno změní. Nezměnilo, a tak jsem si řekl: „Pokud to nezkusíš, tak toho budeš možná litovat.“ Před vstupem do semináře jsem společně s dalšími bohoslovci strávil rok ve Vadovicích jako pomoc k rozpoznávání povolání. Pracovali jsme v hospodářství a modlili se. Někteří odešli, ale já jsem zůstal. Během studia v semináři jsem absolvoval různé praxe. Rok jsem pracoval v nemocnici u dětí ve Varšavě, v hospicích a u dětí na vozíčku. Bůh mi dával pocítit svoji blízkost a tam jsem poznal, že je to moje cesta. Pochopil jsem, že kněz je člověk pro druhé. A jak jste se dostal do České republiky? Před jáhenským svěcením jsem byl na praxi v České republice. Jako poutník jsem šel z Fulneku do Slavkovic. Po cestě jsme bydleli v rodinách a moc se mi zde líbilo. Poznal jsem, že kromě jazyka zde žádný velký rozdíl není. Po návratu jsem si koupil česko-polský slovník, také proto, abych rozuměl e-mailům, které jsem si s českými poutníky psal. Po jáhenském svěcení a obhajobě diplomové práce jsem požádal Otce biskupa o vysvěcení v brněnské diecézi. Jako jáhen jsem potom šel na dva roky do Žďáru nad Sázavou. Jakou profesi byste si vybral, kdybyste nebyl knězem? Jako dítě jsem chtěl být průvodčím. Jsem vystudovaný zahradník a ta práce se mi líbila. Poznal jsem ale, že Bůh má pro mě jiný plán a vede mě k němu. Jaké jsou vaše zájmy, koníčky, …? Máte svého oblíbeného spisovatele? Mám rád historii a zajímám se o dějiny církve. Chodím po hradech a mám sen navštívit všechny hrady v Česku. Na Vysočině jsem už všechny hrady navštívil. Četl jsem hodně Marka Orko Váchu. Čtu rád autobiografické romány a z polských autorů mám rád Sienkiewicze.
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 6
V Polsku prý převažuje představa, že Česká republika je misijní území. Podporuje Vaše zkušenost tuto představu? To bych neřekl, možná v Čechách je to těžší, ale když jsem přijel do Česka, zjistil jsem, že Česko je Morava, Slezsko a Čechy. Morava je podobná Polsku. Když jsem doma oznámil, že zůstanu v Česku, maminka se trochu bála, ale když přijela na svěcení do Brna, a pak do Žďáru, byla mile překvapená. Jak byste srovnal polskou a českou farnost? V čem se liší? V mojí farnosti má farář čtyři kaplany a ve většině farností jsou minimálně dva kaplani. V Polsku je více kněží. Farnost zde v Česku je více službou jednotlivému člověku. Je méně anonymní, lidé se zde znají. Společenství rodin se setkávají a řeší různé problémy, modlí se společně. V Polsku jsem nikdy nezažil, aby bylo společenství otců. To je krásná iniciativa. I když jste zde krátce, přesto, jaké jsou vaše první dojmy z Boskovic, respektive z Knínic a Svitávky? Jsem rád, že jsem tady. Každá farnost je jiná. Rád poznávám nové lidi. Když jsem se v životě něčeho bál, tak jsem to dostal. Měl jsem strach opustit rodné město a nakonec žiji v zahraničí. Mám rád tyto Boží výzvy. Jsem plný naděje. Jsem vděčný Otci biskupovi, že mě přijal. A věřím, že se tady hodně naučím. Děkuji za rozhovor a přeji Vám, aby se Vám mezi námi líbilo. Ptal se Antonín Klíč
VTÍPEK PRO ZASMÁNÍ Cestovatelé se prodírají africkým pralesem. Z dálky slyší dunění bubnů. Když dospějí k vesnici, vidí černého muže, jak zuřivě bije do bubnu. „Co se děje?“ ptá se vedoucí výpravy. „Není voda,“ odvětí bubeník. „Přivoláváte tedy déšť?“ „Ne, instalatéra ze sousední vesnice, aby přišel opravit vodovod.“ Kolik politiků je třeba k výměně jedné žárovky? Zásadně nadpoloviční většina, neboť opozice by jistě navrhla šroubovat na opačnou stranu. Před odvodní komisi přijde branec, kterému se na vojnu vůbec nechce: „Já mám tuberkulózu!“ „To nic není. Soudruh Zápotocký měl také tuberkulózu, a co všechno dokázal! Schopen, odvést!“ Druhý branec to také zkouší: „Mám ploché nohy!“ „To nic není. Soudruh Gottwald měl také ploché nohy, a co všechno vykonal pro vlast! Schopen, odvést!“ Třetí mladík před komisí praví: „Já jsem blbý!“ Vojenský lékař se do věci vloží: „Nepřirovnávat! Odvést!“ ...s radostí vybral Klusy
Zpravodaj
4. 10. 2015 – strana 7
Z FARNÍ KRONIKY založené roku 1883 za důstojného pana faráře Ignáta Peciny Prvních jednadvacet stran Kroniky farního chrámu Páně sv. Apoštola Jakuba Staršího v Boskovicích popisuje okolnosti vzniku města, kostela sv. Jakuba Staršího, kostelíku Všech svatých a události vztahující se k naší farnosti. Zabývá se panovníky, kteří spravovali toto území od jeho vzniku až do konce 19. století a velmi podrobně se například věnuje období působení sv. Jana Sarkandera, přičemž se často odvolává na kroniku děkanátní, která se, bohužel, zatím nikde nenašla. str. 17, rok 1785. … Za faráře Vavřince Merty opatřen kostel mnohým nářadím, zvláště mnohými paramenty, z nichž některé darovala štědrost rodiny Dietrichsteinské, jiné pak dílem skladu Královského, dílem ze skladu biskupům svěřeného (obojí sklad povstal následkem zrušení četných Klášterů v době té) koupí i darem pořízeny jsou. Byloť toho také velmi potřebí ješto jednak mnohá roucha byla již chatrna a sešlá, jednak zase kostel o některé vzácné paramenty krádeží v noci ze dne 2. na 3. Ledna 1785 v sakristii spáchanou byl oloupen, mezi nimiž kromě dvou krásných rouch mešních a jednoho vela, byla též stříbrná pozlacená monstrance a dva pozlacené kalichy s patenami – to vše v udané tehdy ceně 242 zl. Za té doby ovšem nebyly kostelní krádeže úkazem řídkým, dle poznámky v kronice děkanátní v jediném roce 1782 bylo 42 chrámů nočními zloději vyloupeno. … jak je vidět, tak zloději nejsou úkazem řídkým nikdy … str. 79, rok 1935. … Počasí po celý leden takřka bylo velmi teplé, mlhavé, v novinách neustále zprávy, že na různých místech rozvíjí se jarní vegetace a že rozkvetly i třešně. Teprve 23. 1. začalo trochu sněžit, ale na málo zmrzlou půdu. … a pak že dřív byly pořádné zimy … str. 111, rok 1951. … Výnosem st. úřadu pro věci církevní 9/11 1951 č. 22343 byla obec Mladkov vyfařena z farnosti Boskovice a přifařena k farnosti Svitávka. Příčina hlavní byla, že do Svitávky mají s pohřbem blíže, než na nový vzdálený hřbitov v Boskovicích. str. 122, rok 1955. … letos na žádost katolíků v Mladkově, kteří se v naprosté většině podepsali, byla tato obec opět přifařena do Boskovic. … tak už konečně chápu význam slova přifařit … Z kroniky vybral Ladislav Oujeský ml.
Zpravodaj
4. 10. 2015 - poslední strana
PRO ZVÍDAVÉ Dokončení věty najdeš v tajence, když do připravených okének dopíšeš podle čísel správná písmena. Při každé mši svaté je nám dána ta velká možnost, že… I
K
U
J
T
Í
Š
E
M
Ř
4
8
14
6
16
10
20
1
12
18
A
N
CH
O
S
P
V
Ž
Á
R
5
19
2
17
11
7
13
9
15
3
13
1
14
2
5
3
4
11
16
4
7
18
4
6
10
12
15
12
1
6
1
9
10
20
1
8
3
4
11
5
11
7
17
6
14
6
1
12
1
11
19
10
12
11
13
14
6
13
17
16
9
4
4
16
5
Připravila Alena Kubínová
ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice, tel.: 777629348; e-mail:
[email protected]; http://boskovice.farnost.cz/
