ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 04 ročník 09
Vyšlo 4. 12. 2011
NETÝKAVKA je rostlina, které když se dotkneme (tedy přesněji řečeno její tobolky plné semen), létají její semínka do všech stran. Tak člověk, který prochází porostem netýkavek, si připadá, jako by byl ostřelován mnoha malými brokovnicemi. Prostě stačí jen malý dotek a tato rostlina na vás prskne svá semínka. I proto se mnoho lidí této v podstatě plevelné rostlině vyhýbá. Problém nastane, když se netýkavkou stane člověk. Zavadíte o něj pohledem, neobratným slovem nebo někdy i jen mlčením, opomenete ho oslovit... a prásk! Je průšvih! Lidská netýkavka začne kolem sebe prskat. Netýkavka se brání, když se jí někdo dotkne. Takovému člověku neříkejte: „Udělal jsi to špatně!“ On totiž slyší: „Jsi špatný!“ Neptejte se ho, zda neví, kdo udělal tu či onu věc nedobře! Vždy vám řekne: „Já to nebyl,“ ač jste se ho na to neptali. Když pořádáte nějakou společnou akci, nestačí říci: „Všechny vás zvu!“ On nepřijde, protože jste ho (osobně) nepozvali. Nestěžujte si před ním, že vás něco trápí, protože on je na tom mnohem hůř (a to vy jste nikdy nezažili). Netýkavka má těžký život, protože se ho mnoho věcí dotýká. On pak musí vyprsknout z tobolky svého srdce munici k odrazení vetřelců. Ta je zároveň semenem, z kterého může vyrůst mnoho dalších netýkavek. A tak jako je to s rostlinou netýkavkou, která je řazena mezi invazní a vytlačuje jiné rostliny, tak je to i s lidskou netýkavkou. Takový člověk vytlačuje ze svého okolí dobro, které by tam mohlo růst. Budou Vánoce. A může se stát, že díky napětí a podrážděnosti se i z nás budou stávat netýkavky (pokud již jimi nejsme). Modleme se, ať nás chrání Pán Bůh od této „genetické“ změny nás samých. Buďme pozorní. A pokud zjistíme, že prskáme jed ze svého srdce do svého okolí, nechme vymýtit netýkavku v nás Boží milostí. Ať tento plevel uschne a nikdy se již neobjeví. Přeji Vám pěkný advent a nádherné vánoční svátky. Váš farář Miroslav
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 10. 12. 2011 15. 12. 2011 20. 01. 2012 06. 05. 2012 26. 05. 2012 27. 05. 2012 09. 06. 2012 24. 06. 2012
Boskovice – adorační den Svitávka – adorační den Farní ples v Boskovicích První sv. přijímání v Boskovicích Farní pouť do Křtin Pouť ve Skalici nad Svitavou Farní pouť do Sloupu Pouť ve Svitávce
Zpravodaj
4. 12. 2011 - strana 2
ZPOVĚĎ PŘED VÁNOCEMI 2011 V BOSKOVICÍCH Pondělí (19. 12.); středa (21.12.); pátek (23.12.) – vždy od 15.00 hod. do 18.00 hod.
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH 2011 Sobota Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek Sobota Neděle
24. 12. 25. 12. 26. 12. 27. 12. 28. 12. 29. 12. 30. 12. 31. 12. 01. 01.
Boskovice 22.00 7.00; 9.00 7.00; 9.00 7.00 18.00 7.00 18.00 16.00 7.00; 9.00
Svitávka 22.00 11.00 11.00
11.00
KRÁTKÉ ZPRÁVY •
Jako každý rok i letos v adventu sbíráme známky a pohledy - nové i použité, brýle, lupy, skla do brýlí a telefonní karty. Známky prosím neodlepujte, jen vystřihněte s okrajem 1 cm.
•
„Adventní čas připraví nás na dobu vánoční..." Přiblížil se nám adventní čas (mnozí z nás starších řeknou „už zas"). V této době, kdy se připravujeme na vánoční svátky, uklízíme. Nejen ve svých domovech, ale také ve svých srdcích. A k takovému radostnému setkání úklidu, Vás srdečně zveme. Uskuteční se v pondělí 5. prosince ve farním sále, začátek již v 15.00 hodin. Naším hostem bude P. Zdeněk Fučík, farář z Protivanova Farní klub seniorů a UKŽ
•
V neděli 25. prosince na Boží hod vánoční bychom chtěli v naší boskovické farnosti již počtvrté prožít společně chvíle, kdy Maria s Josefem putovali do Betléma a hledali místo, kde by se mohl narodit Spasitel. Zveme proto všechny bez rozdílu věku, kteří mají zájem putovat městem i přírodou v doprovodu andělů a připomenout si chvíle předcházející Ježíšovu narození. Začátek je v 17.30 hod. na farské zahradě, na závěr bude požehnání u jesliček v přírodě, nejpozději v 19.00 hod. Všechno bude probíhat venku, proto si nezapomeňte vzít dostatečně teplé oblečení. Těšíme se na všechny, kteří chtějí netradičně strávit sváteční podvečer. A neříkejte: „To už známe, to jsme již viděli.“ Věřte, neviděli! Bude to jiné, protože jedinečné.
Zpravodaj
4. 12. 2011 - strana 3
ROZHOVOR Dnes jsme požádali o rozhovor P. Pavla Lazárka, faráře v Olešnici na Moravě. Pane faráři, můžete se krátce představit, odkud pocházíte, kde jste studoval …? Pocházím z jižní Moravy, z malebného a historického města Znojma. Studium bohosloví jsem zahájil roční přípravou v Litoměřicích, následovala filosofie v Olomouci a teologie v Římě. Jaké jsou vaše mimopracovní zájmy, koníčky? Zájmů i koníčků je mnoho, jen je nestačím všechny realizovat. Asi jedním z nejstarších je chov papoušků, kterému se věnuji od svého dětství. Mám rád přírodu, kopce, hory a možná to má spojitost i s létáním, kterému jsem propadl právě pro tu krásu přírody, již smím vnímat a skrze fotografie zprostředkovávat dál. Oblíbil jsem si i cykloturistiku s mládeží a mnohé další sporty. Jakou profesi byste si vybral, kdybyste nebyl knězem? Asi bych létal a pak se stal knězem. Létání vás učí modlit se a zároveň učí pokoře, neboť do vzduchu se nechodí podle přání, ale oblačnost, vítr, mlhy, to vše učí piloty vyhodnotit situaci a rozhodnout se správně, kdy je možné vzlítnout a kdy je lépe zůstat dole. Létání tedy učí pokoře a modlitba pozvedající ducha učí létat. Kde jste působil před příchodem do Olešnice? Před příchodem do Olešnice jsem nejdelší čas strávil v Blansku, pak následuje Žďár nad Sázavou a brněnský Petrov. V olešnické farnosti jste již 5 let, jak jste spokojený s jejím fungováním? Olešnice je velmi pěknou a živou farností našeho děkanátu. Má v sobě velký potenciál v podobě mládeže a spousty malých dětí. Nyní prožíváme těžký rok, kdy si uvědomujeme hodnotu lidí, kteří tvořili oporu farního společenství, v tomto roce jsme se rozloučili s farní kuchařkou paní Marií Mistrovou, panem varhaníkem Miroslavem Blahou a panem kostelníkem Jindřichem Procházkou. Olešnická farnost patří do boskovického děkanství, jak jste spokojený s jeho fungováním? Děkanství má silné mladé kněžské jádro, které je doprovázeno moudrostí starších kněží. Vycházíme všichni velmi pěkně a stejně i na děkanátní úrovni jsme schopni mnohé spolupráce. Z posledních si vzpomínám na kurz pro pastorační pracovníky, pravidelná setkání školní i středoškolní mládeže, kněžská setkávání v Lysicích a mnohé další. Před nedávnem bylo setkání mládeže boskovického děkanství, považujete tato setkání za důležitá, nebo stačí, když se setkává mládež jen ve farnosti? Farnost musí být schopna překročit rámec sama sebe. Rodina, která by nebyla schopna vnější komunikace, se sama izoluje a vyčleňuje. Farnost proto musí být živou a otevřenou součástí děkanství a diecéze.
Zpravodaj
4. 12. 2011- strana 4
Co považujete za důležité ve fungování děkanství a co byste eventuelně zlepšil? Za důležitou považuji naši vzájemnou komunikaci, jak na té rovině horizontální mezi kněžími a farnostmi, tak ještě více na rovině vertikální komunikace s Bohem, která pak může dát křídla všem dalším děkanským a farním aktivitám. Za rozhovor poděkoval Antonín Klíč
SKAUTKY SE HLÁSÍ O SLOVO Možná se někdo z vás zeptá: „A kdo jsou to skautky? To tu v Boskovicích máme?“ Ano, je to tak. Možná nás někdy potkáváte na městě jako hlouček upovídaných holek nebo na mši, a když jsme venku, je nás plný dvůr. Dívčí oddíl Minetaka se od roku 1996, kdy byl založen, pořádně rozrostl. (A stále roste :-)) Minulé září čítal kolem 60 členek. Není divu, že se počet družinek zvýšil z původních dvou na šest. Dvě jsou skautské, tři světluškovské a jedna pro holky, co chodí do školky. A kdo jsou to světlušky? V přírodě tak nese název jedna čeleď hmyzu, s jehož zástupci se můžeme setkat v lese. V noci, díky světélkujícímu orgánu na konci zadečku, tento hmyz svítí. A jakou to má souvislost s děvčaty, která chodí do 1. až 5. třídy? Svůj název dostaly opravdu podle těchto malých broučků. Mají také jako světlušky svítit, a to svými srdíčky. Skautky jsou potom starší dívky (6. až 9. třída). Ještě starší dívky potom už většinou patří do tzv. rady starších – stanou se z nich podrádkyně, potom rádkyně. Jednotlivé družinky se schází každý týden na družinovkách. Na nich soutěžíme, učíme se spolupracovat, poznáváme nové věci, povídáme si, vyrábíme, chodíme ven. Zkrátka snažíme se rozvíjet skautského ducha :-) Kromě družinovek jezdíme také na výpravy, mohou být jednodenní (pak jde o výlet) nebo víkendové (to většinou vyrazíme na nějakou faru nebo chatu v okolí). Během roku je i několik akcí oddílových, v září je to zahajovací oddílovka sejdeme se po prázdninách a zároveň proběhne rozdělení do družin. V prosinci je potom oddílovka vánoční - připomínáme si Kristovo narození a obdarováváme se. O letních prázdninách samozřejmě nesmí chybět tábor. Bez něj by skaut nebyl skautem. Táborem skautský rok vrcholí a současně jím je i zakončen. Tam bychom měly své získané znalosti a dovednosti vyzkoušet v praxi. Strávit spolu delší dobu a vzájemně se blíže poznat. Letos byl tábor oproti těm minulým jiný. Protože už nám nestačila kapacita stanů, musely jsme tábor rozdělit na dva termíny. První tábor byl pro světlušky, téma bylo cestování, druhý pro skautky - vojenský. Letos v listopadu v Boskovicích proběhlo sázení lípy u příležitosti osmistého výročí narození sv. Anežky, vzaly jsme si tuto akci na starost. Teď se připravujeme na vánoční jarmark, vydělané peníze bychom chtěly poslat na dobročinné účely. Protože jsme obyčejní lidé, ani my na všechno samy nestačíme a uvědomujeme si, že bez Boží pomoci se v životě neobejdeme. Své modlitby můžeme směřovat k našim nebeským přímluvcům. Patronem skautů a skautek je svatý Jiří, patronkou světlušek sv. Alžběta Durynská neboli sv. Alžběta Uherská. Tak tedy dobrý svit! A nazdar! Alžběta Klusáčková ml.
Zpravodaj
4. 12. 2011 - strana 5
ADVENTNÍ TVOŘENÍ Předvánoční čas je časem různých aktivit, příprav, ale i setkání. Jednou z nich, v naší farnosti už tradiční aktivitou, je zhotovování adventních věnečků. Baví mě skládat větvičky, tvarovat kolo věnce, zdobit jej. Takže jsem využila příležitost a spolu s devítiletou dcerou a tříletým synem jsem v sobotu 26. listopadu odpoledne přišla na faru. Na farním dvoře bylo rušno. V krbu hořelo. Na podlaze byla hromada jehličnatých větví a u stolů už bylo několik žen a děvčat. Stříhaly větvičky, přikládaly je k slaměným nebo polystyrénovým korpusům, omotávaly a tvořily základ věnečků. Mateřské centrum bylo otevřené a potěšilo mě, že děti si tam mohly chvilku pohrát. Pustila jsem se tedy do díla. Vytáhla jsem si svůj korpus a začala stříhat větvičky. Kdo tyto základní věci neměl, mohl si je za přijatelnou cenu i s ozdobami koupit ve vedlejší místnosti u paní Tiché. Přicházelo stále víc lidí. Nevím přesně, mohlo jich být dohromady tak kolem stovky. Jedni přišli, udělali si věneček, povykládali se známými a odešli a druzí zase přišli. Pletení věnečků může vypadat jako ženská záležitost, no není to pravda. Byl mezi námi i jeden muž a ten se podílel na upletení 5 věnců. (Hádejte, kdo to asi mohl být!) Možná uplynuly dvě hodiny. Vystřídala jsem se s dcerou v hlídání našeho Honzíka, zatímco ona si upletla taky svůj věneček. Potkala jsem se s lidmi, povykládala s nimi, vypila teplý punč a spolu s dětmi i něco snědla. Věnečky byly hotové. Nejen ty naše. Těch barev, ozdob, různě naskládaných svíček, prostě radost pohledět. Začalo se stmívat, a tak jsme se rozloučili a vyrazili domů. Dík patří všem, co toto setkání pomohli zorganizovat, a taky děkuji kamarádce, která mi nechala věneček posvětit. Teď už leží uprostřed našeho stolu, děti se hádají, kdo bude zapalovat a sfoukávat svíčky. Chvíli se u něj zastavíme a pomodlíme. No, to Vy už asi znáte a možná je to u Vás podobné. Přeji hezký advent. Jana Horáková
NENÍ SVÍČKOVÁ JAKO SVÍČKOVÁ Už poněkolikáté se uskutečnila Svíčková mše v kostelíku Všech svatých. Obyčejná mše jako každá jiná? To ne. Mše ani obyčejná být nemůže, nemýlím-li se. A svíčková? Možná teď někdo lituje, že se takové mše nezúčastnil - mohl se pořádně najíst. Nemohl. Přívlastek svíčková totiž tahle mše nedostala od českého svátečního a nám dobře známého jídla, ale od obyčejné svíčky. Obyčejná svíčka? Řekla bych, že stejně tak jako nemůže být obyčejná mše, nemůže být ani obyčejná svíčka. Vždyť svíčka zahání tmu, rozjasňuje okolí, dává světlo. A pod tím slovem „světlo“ si každý z nás může představit něco jiného. Možná si to „světlo“ většina z nás spojí s adventní dobou a s tím, že právě tahle doba je očekávání „světla“, které zahání temnotu a přináší s sebou naději. Protože celá mše byla v duchu Ducha svatého, světlo se na této mši neobjevilo jen v podobě svíčky. Sám Benedikt XVI. v jednom svém kázání říká: „Přijď, Duchu svatý! Zapal v nás oheň své lásky! Víme, že je to smělá modlitba, kterou prosíme o to, aby se nás dotknul plamen Boží. Ale především víme, že tento a pouze tento - plamen má moc nás zachránit.“
Zpravodaj
4. 12. 2011 - strana 6
Snad i o tomto světle mluvil pan kaplan ve svém kázání, když zmínil bájné ptáky ohnivého Fénixe a ptáka Ohniváka. Z celého kázání mě ale nejvíce zaujala myšlenka - kdyby byla láska našich srdcí zpodobněná hořícími svícemi, zářil by celý kostelík? Připomnělo mi to skaut, kde své malé světlušky „učím“, že mají zářit, ne lucerničkami, jako to dělají broučci, ale svými srdíčky. A taky jsem si uvědomila, jak těžké to někdy bývá - zářit. Nevím, s jakými pocity a myšlenkami odcházeli ostatní. Pro někoho to možná byla mše jako každá jiná, pro někoho to možná ale bylo víc. Snad ale v každém z přítomných zanechalo to všudypřítomné světlo pocit, že se máme snažit zářit. Že nemáme být světlem jen pro naše blízké, ale i pro všechny ostatní. Věřím, že je to dobrá výzva pro letošní dobu adventní - aby v kostele neblikala jen slabá světla, ale byl celý ozářený světly našich srdcí. Ludmila Dobrozemská
OTCOVSTVÍ V sobotu 26.11. proběhla v Domě sv. rodiny a Chudých školských sester naší Paní ve Slavkově duchovní obnova pro muže. Tématu duchovní obnovy „Otcovství“ se chopil, způsobem sobě vlastním, dnešní administrátor v Bohdalicích a také bývalý boskovický kaplan P. Jan Hanák. Nepředkládal šedesátce mužských posluchačů hotové návody a rady, jak nejlépe zvládnout roli otce, ale přinášel spíše náměty k zamyšlení nad touto rolí v kontextu dnešní doby. Svá slova prokládal natočenými rozhovory s lidmi žijícími své otcovství v různých polohách a v realitě dnešního světa. Vzorem pro první polohu otcovství byl sv. Josef. Z příkladu jeho otcovství si vybral chvíli, kdy společně s Marií a dvanáctiletým Ježíšem navštíví o velikonočních svátcích chrám v Jeruzalémě. Z Písma víme, že po této návštěvě při návratu zjistí, že se jim Ježíš ztratil. S úzkostí a strachem ho tři dny hledají. Když po třech dnech Ježíše naleznou v chrámu uprostřed posluchačů, tak s výčitkou se ptají, proč jim toto udělal. „Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého otce?“ odpověděl Ježíš. Co asi proběhlo v té chvíli hlavou sv. Josefa, který ho dvanáct let vychovával a miloval jako svého syna? Příběh, který následuje, je současný. Záznam rozhovoru s manžely, kteří žijí ve druhém manželství. Oba jsou, ne vlastní vinou, rozvedení, oba opustil partner. Ji opustil po narození postiženého syna. Druhou polohu otcovství nám přináší v jiném příběhu muže, který je otcem rodiny a zároveň trvalým jáhnem. Třetí poloha otcovství má vzor v Ježíši Kristu, jehož otcovství je zároveň i mateřstvím. Tak je ostatně zpodobnil i Rembrandt van Rijn na známém obraze Návrat ztraceného syna. Příběh, který následuje, je o duchovním otcovství. Je o knězi a farářovi, v jehož farnosti P. Hanák působil v prvních dvou letech po vysvěcení. To je v krátkosti obsah duchovní obnovy, kterou P. Hanák chtěl rozšířit nebo doplnit pohled na otcovství. Myslím si, že jeho podněty se staly námětem k zamýšlení mnoha přítomných mužů. Díky za to. Antonín Klíč
Zpravodaj
4. 12. 2011 - strana 7
Z FARNÍ KNIHOVNY Eva Zábrodská: ŽILA JSEM V ZEMI ALLÁHOVĚ Autorka, absolventka vyšší ekonomické školy v oboru zahraniční obchod, většinu života strávila v zahraničí (Čína, Austrálie, Německo). Překládala knihy a pracovala pro Českou televizi. Ve své knize poutavě vypráví o životě čtyřčlenné rodiny v Maroku, o tom, jak se liší život v islámské zemi od života v Čechách. Vypráví i příběhy mnoha místních lidí a na nich popisuje své zkušenosti s arabským způsobem života, morálkou, tradicí, společenskými i náboženskými zvyky. Vydalo nakladatelství Portál v roce 2004 Józef Augustyn: KŘIVDA - ODPUŠTĚNÍ - SMÍŘENÍ Autor sám svou knihu uvádí takto: "Tato kniha je věnována těm, kteří stále ještě prožívají své ublížení jako bolestnou ránu. Rád bych je povzbudil k rozhodnutí vypořádat se otevřeně se zkušeností křivdy, aby mohla být následně uzdravena. Chci vyzvat zraněné jedince k pohledu na problém svého ublížení nejen ze subjektivního hlediska, ale také trochu objektivněji - z obecně lidského pohledu." Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2000 Připravila Marie Zvěřinová
SVATOCECILSKÉ SETKÁNÍ V BRNĚ NA PETROVĚ V sobotu 19. listopadu se uskutečnilo další setkání chrámových sborů ke cti sv. Cecilie, patronky chrámových hudebníků a zpěváků. Mši svatou ve zcela zaplněném chrámu celebroval generální vikář Mons. Jiří Mikulášek, který k nám při homilii poutavě promluvil o slavení mše svaté. Po sv. přijímání zazněly na poděkování písně „Ó spasitelná hostie" od Bohuslava Korejse na text z Božanova kancionálu z r. 1719 a na závěr mše svaté „Ó slavná Panno Maria" od téhož autora. Společně zpívali členové chrámových sborů. Radostným překvapením pro nás bylo vystoupení operního pěvce Richarda Nováka. V jeho podání jsme vyslechli cyklus Dvořákových Biblických písní. Potleskem jsme se připojili i k přání k mistrovým 80. narozeninám, které nedávno oslavil. Jak v homilii řekl Mons. Mikulášek: „Zpěv dává člověku radost, tou se naplňuje srdce a probouzí vděčnost..." Myslím, že jsme to tak cítili a v duchu děkovali, že můžeme v našich kostelích zpívat. Chci pozvat Vás, kteří rádi zpíváte a chcete obětovat čas na nácvik písní, přijďte do našeho chrámového sboru. Zkoušky se konají ve farní školičce, ženy ve čtvrtek a muži v pátek, vždy v 19.00 hodin. Za chrámový sbor M. Kosatíková Zaujalo nás Čekat na velké věci a nevšímat si malých nás může stát mnoho krásných chvil. Bůh nedává vždy najednou a s velkým rámusem. v KT:
Zpravodaj
4. 12. 2011 – poslední strana
VTÍPEK PRO ZASMÁNÍ Katolík, protestant, muslim a Žid spolu při večeři diskutují. Katolík: „Mám takové jmění, že se chystám koupit Citibank!“ Protestant: „Já jsem tak bohatý, že si koupím General Motors!“ Muslim: „Já jsem pohádkově bohatý princ a hodlám koupit Microsoft!“ Potom se všichni obrátí na Žida. Ten si míchá kafe, potom opatrně položí lžičku na stůl, upije trochu, podívá se na všechny a ledabyle prohodí: „Já ale nic z toho neprodávám!“ Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí. „Poslyšte!“ zavolá za ním svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata nebo co?“ „Ne,“ ozve se v dálce, „oni se mě snaží vzkřísit.“ Víte, co je to absolutní obezita? Když se na pláži vysvlečete do plavek, přiběhnou členové hnutí Greenpeace a začnou vás zatlačovat do moře. Bylo, nebylo, Apollo na Měsíci přistálo a jednou takhle astronauti celí rozčilení vysílají na Zem: „Hjustne, Hjustne, Rusové přistávají na Měsíci. Co máme dělat?“ „To není možné. Pokračujte normálně v programu.“ Další den: „Hjustne, Hjustne, Rusové přistáli a hned začali natírat Měsíc na červeno. Co máme dělat?“ „Klid, hoši, klid. Vezměte si prášky na uklidnění, to budou halucinace.“ Po pár dnech začíná Měsíc rudnout: „Hjustne, Hjustne, skoro celý Měsíc už natřeli na červeno. Co máme dělat?“ „Žádnou paniku, všichni naši specialisté pracují na řešení. Vyčkejte.“ A další den: „Hjustne, Hjustne, to je konec! Celý Měsíc už je červený!“ „Naše chvíle přišla, chlapi. Otevřete box 43Bx. Uvnitř najdete štětku a vápno. A pište: Coca-Cola…“ Potká medvěd dinosaura: „Ty, dino, má tě Noe na facebooku?“ „Ne.“ „Tak to máš, dino, problém.“ Vybral Martin Klusáček ml. UZÁVĚRKA PŘÍŠTÍHO ČÍSLA FARNÍHO ZPRAVODAJE JE 2.1.2012 Svoje příspěvky (připomínky, poděkování, nápady, dotazy aj.) vhazujte do krabice umístěné vzadu v kostele nebo zasílejte na e-mail. Příspěvek musí být podepsaný. Neotiskujeme – až na výjimky - to, co již bylo publikováno jinde. Všem, kteří přispíváte do Zpravodaje, děkujeme. ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice, tel.: 608755273; e-mail:
[email protected]
