ve5-038
irí
Karásek ze Lwovic
>EN
O
ÍŠI KRÁSY
SEN O ÍŠI KRÁSY
Spisy
Jiího Karáska ze Lvovic
Svazek desátý
Sen
o íši krásy
Jií Karásek
ze Lvovic v
5EN O
f
v
RI5I
KRA5V CÍN5KA POHÁDKA O D^OU DEJ5T\?ICH
EŠTÍ AUTOI SVAZEK IV VEDE A VYDÁVÁ K. NEUMANNOVÁ, PRAHA-OLŠANY
45
1907 V KNIHTISKÁRN A. MALÍE NA KRÁLOVSKÝCH VINOHRADECH
VYŠLO ROKU
:
:
:
:
VIGNETTY KRESLILA BRAUNEROVÁ: :
ZDEKA
PG
y
ÚVOD A VNOVÁNÍ Tato hra nejlépe byla by provozována štíhlými, krásnými jinodiy,
nkde za ržového veera,
plného bezu, kde
lovk
vzdechm a nejhlubším oím. Ale najde-li kdy má báse podobné divadlo, mající zdání diimaerinosti a pece existující? A proto, píše svou pohádku, nemyslil Jsem na nikoho touží
vzdáti svou žádost nejsladším
z hercv, ale pedstavoval Jsem si Ji hranu graciésními loutkami, Jež mají Jemné, bílé tváe, tmavé, šikmo do vosku víznuté oi, malé nosíky, drobná, svže ervená ústa: myslil Jsem na stylové loutky ínského divadla, Jež Jsou ovanuty kouzlem starých legend, pohybují se ve vznešených posádi a mají drahocenná zlatozelená nebo temn purpurová roucha s vyšitými draky, vjíe v rukou a kolem hlavy zlatou pásku, na níž Jsou vyznaena písmena Jako symboly štstí a dlouhého života. Ale nejkoketnjší musily by se Jeviti nožky loutek, v sandáledi z erveného hedvábí a s vysokými bílými podpatky, s fantastickou draí hlavou u pedu, složenou ze zlatého
tepení a z pestrých stužek. Všechno bylo by vzácné a barevné : vyšívání, drahokamy, pávi péra. brokáty, umlé kvtiny. A všedino by pe-
! :
kvapovalo neskutenostmi, zpominajicimi na vidné tvary, ale jež byly by transponovány do chimaeriností, do výstednidi irredlnosti: v pozadí jevišt, záhadn osvtlovaného a parfiímovaného exotickými kadidly, vynoovaly by se jako z temn modrého koue divilemi podoby ryb, ptactva a tvernožcú, vyezaných z prhledné osli kže a pomalovaných až. k bizarnímu údsu zlovstnými njakými, rud žhoucími a šklebnými barvami. K podobám vymyšlených lidí, kteí by hráli pohádku, družily by' se jako symbolisace Osudu také podoby daemoniiv a
duch v
pozadí.
V
takovém ovzduší nezahynula by pohádka tak, jako hyne tehdy, kdy ji hrají emeslní herci, skutení lidé, kazící stízlivostí svého zevnjšku pes všecko líidlo a pestrojení útlou fiktivnost básnického snu. Herec jest jen surrogát za loutku. Loutka byla díve Jest pvodní. A proto jest více než herec. Úpadek divadla poal se tehdy, kdy odložena: loutka a odkázána putujícím kramám. Kolik nedostatk, co všednosti herec penáší ze svého života na jevišt
než herec.
Loutka je líbezná a pvabná: herec se jen pachtí za íbivostí. Musíte mu stále nco odpouštti, nejastji to,
eho
ani nelze odpustiti: ošklivost a stáí.
Básník unikne skutenosti a vytvoí sen. Herec svou reprodukcí báse vrací do všednidi tvarv a sen básníkv snižuje ke skutenosti. Loutky nemají té vady. Berou z reálnosti jen to, co jest jejím pvabem : linie a barvy, jež propjují básníkovu snu, aniž jej mní v stízlivou skutenost. Dokonalá illuse jest móžna jen u loutek (fi)
herci
nedokáži,
divák je
ani když Jsou
pesvden
A potom
na jevišt pinášeji. tím, co
jest a
má
hráti.
nejdokonalejši,
než
že
o šerednosti toho. co ze skutenosti herec
:
není nikdy pouze
Loutka však. jež pedstavuje cisae.
zstane vždy císaem. Herec mimo jevišt
mní
v nco tak ošklivého, ve žádná loutka nikdy se nepromní. Vznešenosti -loutky proto spíše mžeme dvose
vati,
nebo je
trvalá.
loutka pronáší, jsou zející.
Mžeme
její.
spíše
viti, že slova, jež
z ní samé, z její bytosti vyc/iá-
Herec se jen tyáí vznešeným; neboí,
A
sejde-li s je-
jez pronáší, jsou nauená, jemu cizí. jemu nenáležející. Loutka je symbol, herec jen tlumoník, nástroj. Loutka iní pohádky pravdivými, herci zdánlivými. Loutky jidi pvab oživují, herci jej višt, je
všední.
napodobí.
A jaká
slova,
tajemnost
jev
loutce! Herec diodí jako
kdokoli z nás. Alé loutka pohybuje se a nevíte jak. Nemžete rozeznati, co ji ídí. Víte jen, že je tu cosi neviditelného, záhadného.
A
proto, íká-li herec jen
to,
co
íkati kdokoliv z nás. loutka mže íkati tajemné o nichž nevíme, kdo je íká, a o nichž víme jen. vci, že je za nimi Tajemství. Toužil jsem vložiti do této hry vedle pohádky též symbol. Af zatím má z ní radost duše mladého pítele, jenž
mže
touží hráti fiktivního prince, zatím co jest princem skuteným, krásná bytost, která jako ty loutky nesvléká
nikdy své vznešenosti a která bude míti jist radost, že tu najde v zasteném symbolu city, jež zpsobují píbuznost mezi námi a odlišnost naši ode všech ostatních.
POHÁDKA
OSOBY VU-TING,
CÍSA
KUNG-ŠE, JEHO DVRNÍK VU-LIENING, NÁSTUPCE TRNU ZO-ZUNG-TANG, VRCHNÍ MANDARIN TAI-TSUNG, NÁELNÍK STRÁŽE PALÁCOVÉ
JEHO POMOCNÍK JINOCH S KVTINAMI OTEC JEHO TOTAI,
STAEC MANDARINOVÉ VOJÁCI MNIŠI LID
HUDEBNÍCI STRÁŽ
PRVÉ DÉJSTVÍ Hraje se v neuritém
století v chimaerické ií>i, kde není nieho, mimo KRÁSU, a kde nejkrásnjší je zárove CÍSAEM. Všechny vci, odvy, náadí, klenoty jsou rázu, nenáležejícího uritému prostedí a urité dob, stylu jakoby mythické a legendární íny. Všechno je
polosrozumitelné, slova
ei,
myšlenky,
city,
která jest již tisíc
V
Scéna pedstavuje nádvoí paláce.
budovy palácové.
Mezi chrámem
Na vži
mornou.
brána z
pozadí je chrám.
a
msta do
nádvoí.
z porculánu.
duchm,
v£ž
Na všech
oima
a s
kteí by do
hlado-
s
draci,
pi-
levo je ve-
Celé jevišt ohrazeno dokola
vž zlým
právo a v levo
je
umístny rzné devné nestvry, zvíata. Mezi chrámem a palácem v
tyí se rzné pagodovité vže, plné
velikýma, zlýma
V
palácem v právo
níž
s
jako by ze všeho mluvila
jsou
tvorná a fantastická liká
žádosti,
mrtva.
let
zdí,
z
devných czeb. Chrám má
vratech palácových jsou vymalováni draci
modrými šupinami, jako
domu
ochranitelé proti
mohli vnésti nepokoj a neštstí.
Dvr
vydláždn hladkými mramorovými deskami. Stechy jsou z rudých cihel a mají fantasticky zprohýbané tvary. Z jich viký vlaje plno pestrobarevných praporc. K budovám palácovým na právo a na levo vedou široké schody, hlídané s každé strany kamennými lvy s rozevenými tlamami, kteí chystají se jako. ke skoku. Ve vzduchu lítají
je
holubi.
Nádvoí mového pími,
je
k
dle
plno lidu,
busovými holemi. páví zelen,
žluti a
nými
v
nmž
udržují volnou
cestu
od vchodu chrá-
budovám palácovým vojáci v erveném rouchu, s dlouhými korozkaz mandarin, kteí odhánjí nejvtší zvdavce bam-
bílou
Lid je v pestrých šatech, nejvíce barvy
na hlavách
s
vn
mošusu a errozechvné oekávání, temný hukot
Vzduchem vane
hedvábnou stuhou.
stvých citron. Nálada slavnostní,
kukuicové
nízkými plstnými klobouky, otoe-
hovoru.
(11)
!
JEDEN Z MANDARINU k lidu. Zpátky! Ustupte! DRUHÝ. Volnou cestu pro prvod císav Volnou !
NKDO
Z LIDU. Jak dlouho
se modlí!
cestu
Nepihodilo se
nco? Nohy mé již umdlely. Ale rád bych spatil císae. A již se pomalu bude stmívati. Neodejdu, dokud nevyjde. JINOCH s kvtinami, blouzniv. Je tak krásný! Ale pro mi jen pipadal dnes smutnjší než jindy? Pro jsem mu dnes nerozuml tak, jako jindy? Byl jiný, doJINÝ.
cela jiný.
OTEC JINOCHV. JINOCH. Celý den Nevím, co
s
ním
nco
Snad
souží jeho srdce
se modlí. Nevyšel
Nkdo mu
je.
od rána
ublížil.
.
.
.
chrámu.
z
Nkdo
jej
za-
se
již
rmoutil.
OTEC JINOCHV.
Uvidíš
jej
hned.
V chrám
prvod seauje.
MANDARINOVÉ. Volnou cestu! Volnou cestu! STAEC, kterého odstrili do pozadí. Pusfte mne! Musím mu pednésti prosbu. Klesají mé síly. Píliš dlouho ekám. VOJÁK, nebude
jenž
mu zbrauje
mluviti.
Marn
Dnes CÍSa
jíli
ku pedu.
jsi
ekal. Odejdi, starce!
S
nikým
JINOCH k otci. Rád bych mu dal kosatce, jež jsem nj natrhal. Mají tak zvláštní, ržov fialovou barvu. luji
císae. Jeho krása
nepodobá
se
žádné
pro
Mi-
jiné kráse.
OTEC JINOCHV. JINOCH paláce. úzkostí.
radostn.
Vhodíš mu na cestu kvtiny. Ano, ano, po mých kvtech pjde do
Neodvážil bych
V
jeho
se podati
pítomnosti
jako
sebou.
(12)
mu
je.
Zemel bych
bych ani nebyl sám
.
NKDO
Z LIDU
pomocníku
netrpliv.
Pro
netrpliv.
nepichází
Temný
?
NÁELNÍK STRÁŽE PALÁCOVÉ
TAI-TSUNG,
Tótaiovi.
dlouho
Píliš
Ješt nikdy se císa tak dlouho k
svém.,
k
pobožnost.
trvá
hluk.
Lid
bohm
je
ne-
modlil.
TÓTAI dvrn. Nezdál
se
ti
dnes císa podivný?
TAI-TSUNG. Podivný? Pro myslíš? Pozoroval TÓTAI. PodPval jsem se mu oste do tváe, když mne nesli. Zdá se zmnný.
Zmnný?
TAI-TSUNG. TÓTAI. Jeho
krása
že císa
zoroval,
Nerozumím
pomalu
poíná
mizí.
toho
znamenalo konec jeho vlády. vosti k
Zapomnl tob?
jsi
.
.
již
jeho
jej
nco? mimo
,
Dnes poprvé jsem po-
býti jako unaven.
nvadž stárne. TAI-TSUNG. Nevyslovuj laskav.
ti
jsi
po-
Jest jiný,
To by pece k nám tak
šeredného slova!
A
on
je
dobrodiní?
Jeho milosti-
TÓTAI. Byl dosud nejkrásnjší
z celé íše a proto se stal císaem. Ale co sestáné, pone-li te jeho krása mizeti?! Jak snadno najde mandarin Zo-zung-tang nkoho, kdo
pedí
krásou nad císae
I
Ten
se
pak dle zákona stane
vladaem. není Zo-zung-tang po boku císaov ho hledal v prvodu. Jsem znepokojen. Nevíš
TAI-TSUNG. Dnes
Marn jsem neho?
.
.
TÓTAI. Vždy pece vydal se Zo-zung-tang na cesty íkají, že bude prohlížeti íši a vyslýchati prosby a stížnosti místo císae. Ale kdybych byl císaem, nevil bych mu tak !
(13)
.
docela.
Má
jist
njaké
tajné zámysly. Pozoroval jsem jeho
pohledy, když se díval na císae. Byly zlomyslné
TAI-TSUNG. Myslíš? Nemýlíš
.
Tótaii?
se,
nyní, zatím co se císa modlí k bohíim,
TÓTAI. Jist zachovali
.
mu
slinosti,
aby
nkom,
Zo-zung-tang pátrá v íši po
pedila nad krásu císaovu. Pak jej vyodje hedvábím a pedvede ped lid a prohlásí, že od nynjška božstvo projevovati se bude krásou toho, jejž nalezl, když krása císaova poíná vadnouti. A sesazen bude Vu-ting, a nemnil bych pak s jeho smutným osudem. Ani nejhorší sen nemohl by býti tak jehož krása by
šperkuje klenoty,
krutý, jaký
bude jeho konec.
TAI-TSUNG. Snad císa tuší nco neblahého, že je tak zmnn. Obtuje kvtiny, aby bohové odvrátili od nho pohromu. Je
to
TÓTAI. Krása znelíbil, že
nati jej
hrozná nejistota
je
milostí
odnímají od
býti
boh. Jist
nho
se
slinost
vladaem.
ním
Vu-ting jim
zname-
a poínají
vráskami a stáím.
TAI-TSUNG. Nemluv
tak
odvážn!
TÓTAI. Zahlédl jsem pod okem císaovým dnes byla první vráska.
TAI-TSUNG.
Nemýlím
Jsi píliš
stín.
To
se, Tai-tsungu.
všetený. Nikdy bych se neodvážil
Chvji se, pomyslím-li, jak byl by jeho osud krutý, kdyby vrásky vryly se v jeho obliej na znamení, že se bohové od nho odvrátili. TÓTAI. Byl by odveden do Vže Smrti a nevrátil by se z ní. Díval jsem se do ní ped asem skulinou je to pítak pozorovati císae,
jako iníš.
:
šerná hladomorna. Myslím, že na
(14)
dn zahlédl jsem
dosud
J
kosti
tch, kteí kdysi
byli cisai.
jako tehdy, kdy se odívali ješt
Nevypadali píliš vábné, tkaninami, zlatem proší-
vanými.
TAI-TSUNG. Bezbožný vratu.
chem Je
.
as
.
!
Je to strašlivá
vž,
vž
bez ná-
Nikdy bych se jejího tajemství nedotkl posmAle neslyšíš ? Hluk roste. Císa už vyjde z chrámu. .
již.
LID hluné. Císa! Císa! Otevte dvee dokoán! V pozadí otevrou se dvee chrámu, z nichž vycházejí mniJí,
odCní
v žluté liávy, v rukou nesouce svíce, pestré obrázky,
košíky s kvétínanii a ovocem, jež posvtiH u posvátných soch a nyní davu rozdávají. Vidti dovnit chrámu, kde je plno sloupúv, oltá, náhrobku, soch, pomalovaných zlatem, purpurem a zelení. Nade všechny však záí z šera ohromná zlatá socha BOHA-OCHRÁNCK KRÁSY, docela v pozadí a pece nejvíce viditelná, jako symbol néetio, co jediné po vky vládne, nepodrobeno zménám a samo propjující tvary. Za mnichy jdou v prvodu císaovi hodnostái. Císae sama nesou na konec v nádherném eru, na dvou tyích bambusových. Mandarinové jsou obleeni do bohatých hedvábných rouch všech barev. Pokrývky na hlavách mají okrášleny pávím peím. A ponvadž se zvolna stmívá, nesou papírové lucerny, v nichž zái ervená písmena. Všichni ze zástupu padají na kolena a dotýkají se pstmi zem na znamení úcty, co zaznívají akkordy císaského slavnostního pochodu ze zástupu hudebník. Císa jest obleen v temn modré, zlatem prošívané roucho s dlouhými rukávy, v nichž obas mizejí ruce, pokryté prsteny s karKolem krku mu visi tynásobný neoly a mlékov šedými ncfrity. etz ze starobylého zlata, plný neznámých už, vymizelých, posvátných drahokam. Za pasem je zastren mošusový polštáek. Císa je krásný, zemdleného, jako umlého pvabu bledý, mdlým svitem choroby prozáený. Tím více z blosti tvái proniká hluboký purpur rt. V celé bytosti císaov zdá se dímati smutek, marn ekající na útchu. ale
:
LID. Císai sláva! Sláva! Sláva
(15)
!!
STAEC
prodere
ekám. KUNG-ŠE, Až
Milost
k císai.
se
Milost
!
!
den
Celý
DVRNÍK CÍSAV,
jenž je mu nejblíže. Pry Dnes císa nikoho nepijímá. VU-TING k nosim. Zastavte k starci laskav. eho
jindy, starce!
CÍSA
!
žádáš?
STAEC.
Milost, císai Vu-tingu! Milost!
CÍSA. Pedneseš mi jen
budu zase
Zítra
až zítra své pání.
Není
prosebník.
mé moci
v
Neboj
vládnouti.
Dnes jsem sám
dnes udlovati milost. se
bude splnna tvá
:
prosba.
STAEC vdn.
Díky, díky, veliký císai!
LID. Sláva císai! Sláva! Sláva!
Bohm
CÍSA. piti
volejte slávu,
od nás KRÁSA,
vracela se
ne mn! Proste, aby neoddovoleno ped vky sestou-
na zemi!
S porculánové hlahol
zvon
s
vže chrámu ostatních
hled k
lesku. Lid,
císai, jenž však
JINOCH Miluji
CÍSA
s
kvtinami.
t. Chce mu
blíže,
JINOCH
se,
její
nimiž se smísí temný
krásou jako opojen,
dav propuká
stále
promnn,
v projevy nad-
zstal smutný a tichý, piblížil se zatím
Kráej po mých kvtinách, císai
vdn.
na cestu.
Neházej, hochu,
Hoch bázliv pistupuje.
kvt
na zemi!
Strachuješ se
mne?
ješt blíže!
nadšen.
tím tob,
s
BOHA-OCHRÁNCE KRÁSY
temna chrámu jako v zázran zv>'šeném zdá se
je vhoditi
náhle oživnuv,
Podej mi je!
Pistup
z
soše,
Ekstase lidu zvyšuje
okouzlen.
K
zaznjí zvony,
vží msta. Socha
zazáí v tomto okamžiku
šení.
jíž
Miluji
myslím-li
na
blízko, toužím ukrýti se
t,
císai.
tebe v své
do sebe. (16)
Jsi
nejkrásnjší.
samot.
Jsi-li
Pa-
mn
.
CÍSA.
Nechci, aby pošlapaly
mi
Tak,
je!
díky! Pijme
nohy
cizí
Dej
tvé kosatce.
políbí je. Jinoch šfasten od-
kvC-tiny a
stoupí.
KUNG-ŠE. Z asto jsem
daleka,
Ubohý hoch
je to .
odvu, pichází
tu pozoroval.
jej
CÍSA. Snad
dle
,
Jak
poslední projev
Tak málo mi
.
jsi
hoch.
ten
Již
milován, císai!
ní
mže
Poslední
lásky.
íci a
.
.
pece mi íká
než všichni, co se mnou stále mluví. KUNG-ŠE. Nebu tak smutný, císai! CÍSA. Nevím, vyslyšel-li mne bh. Odcházím více,
bez nadje
.
.
.
jako bych se
blížil
k
nemu,
z
chrámu
co je neod-
vratno. Zatím odnášejí císae po
nádvoí se otevrou,
schodiííti
do palácové budovy v
chrám. Nastává ticho. Je noc a tma.
V V
ovzduší zbývá
nálada
nádvoí zstali na
TÓTAI. Všiml jeho vrásek?
levo.
Brány
hovoe živ. Mniši uzavírají Na nebi vysvítí msíc a hvzdy.
a jimi rozchází se lid,
stráži
jsi
Mám
si?
ehosi umdleného, marného, bezútšného. Tai-tsung a Tótai.
Neml
jsem
bystrý zrak. Jeho
pravdy? plef
Nevidl
jest
jsi
povážliv
povadlá.
TAI-TSUNG. Nevidl jsem dosud císae tak sklíeného. To je vše. Je mi ho líto. Ruka se mu chvla, jak bral od hocha kvtiny.
TÓTAI. Odvracel hlavu od lidu, by mu se píliš nedíval do tváe. Bohové jej trestají. Berou mu krásu. A jist ji penesou na nkoho jiného. Vidl jsem více, než lze íci. Jako by nco šlo vedle císae, co znamená stín tak hluboký jako smrt. (17)
2
.
TAI-TSUNG. Bohové mu tím
jist.
zniiti.
t
výšil
píze. Jsem si mli
zase vrátí svou
Bylo by nezaslouženým osudem, kdyby jej Píliš je dobrý ke všem a k tob obzvlášt.
do své
stráže.
Z
nicoty
t
povznesl.
Po-
Toho nezpo-
mínáš ?
TÓTAI. Ah, chtl bych ješt výše. Ne panovati. Chtl bych sám býti krásný.
zbožován TAI-TSUNG. A býti
.
chtl bych
Chtl bych všemi
.
kteréhosi neblahého dne,
až by našli
n-
chtl bys býti svržen a zmipak na vždy ve tmách vže Neblahých vcí si
koho krásnjšího, než zeti
sloužiti,
jsi
ty,
.
.
.
!
peješ.
TÓTAI. Ale je pece jen krásný osud: nechati po sob po santalu zstává vn. Co je život, jako
slávy, jako
mj ?
Mén
Nic.
než
nic.
TAI-TSUNG. Nkdo kráí chodbou ke dveím. Slyším hlasy. zdá se, že nkdo chce vyjíti z paláce. Pokej Bylo by lépe TÓTAI. Snad jde císa ješt do zahrad .
.
.
.
jíti
mu
.
.
s cesty.
TAI-TSUNG. Odstupme k brán! Neekejme! TÓTAI. Odstupme Oba zmizejí v brán. !
KUNG-SE
vyjde z paláce v levo, rozhledné se a pak praví k císai,
Nádvoí jest Úpln prázdné. Hlídka voln mžeme hovoiti. Nikdo nás ne-
jenž zstal státi na prahu.
je
v brán. Zcela
vyruší.
CÍSA. Dkuji Jaké ticho!
KUNG-ŠE.
Vyjde. Jaké ticho všude by ekl, že vidí spánek temnot. unaven, císai. Nikdy jsem tebe nevidl tak
ti,
Kung-še. Vj^jdu.
lovk Jsi
stísnného.
(18)
!
CÍSA. Otevi chrám
Chci
!
bohem
a zstati s
vejíti
chvili
Musím do chrámu. KUNG-ŠE. Co t tíží, císai?
o samot.
CÍSA. Nehle
Pro
Byl
mén cích.
.
pro
tak na
mne
na tebe
jsou tak
Hledím jen na
nijak, císai.
podšeny? Pro
jsou tak zvláštní?
Zdálo mi se, když se lidé na mne dívali, že jsem císaem, než jindy. Nevím, co bylo v jejich zra-
eho
Nevím,
hledm. ke
.
dnes tak divný. Nepoznával jsem tebe.
jsi
CÍSA.
.
mraziti.
KUNG-ŠE. Nehledím tvé oi.
mne, Kung-še
tak na
Zaíná mne
hledíš?
si
Pojednou prudce.
mn
nejupímnjší,
ným? Nemám
páli.
Nerozuml jsem
Povz
mí,
nestárnu?
oima,
jich,
mže
ty,
Nestávám
Nevadne má plef?
vrásek?
vidím sebe tak šeredným.
Nevidím
Kung-še,
po-
jich
jenž
jsi
ohyzd-
se
Zavru-li oi,
Zavru-li oi, vidím divné vci.
mám-li oi oteveny. Co vidíme otevenýma nás mýliti.
Co vidíme zavenými
zraky, nikdy
nemýlí.
KUNG-ŠE.
Jaké to jsou pochybnosti, císai!
Krása tvá
krásný.
krásnjší.
Bohové
je
t
vládnouti... Zdšen.
t
nesmrtelná.
budou
Pro
stále
Nikdo milovati.
Jsi mlád Jsi nebude nikdy budeš
Vn
se chvješ, císai?
Jaká
báze
boha.
Bh
svírá ?
CÍSA.
Je konec, Kung-še.
Pohnval jsem
si
odnímá ode mne krásu. Penáší ji na nkoho jiného, Tejenž se stane císaem místo mne. Má sláva hasne. slávy. prve te vidím, že jsem dosud nic neml ze vší
Co jsem byl ? Krásná vc jako tento drahokam. Ale byl jsem mén než tento drahokam, nebof
Nic. Docela nic.
(19)
2*
!.
Co
ten zstane, a já zhynu. lesk,
má
je
? Jsou místa na když uvnit je bezútšná nicota kam nevnikne slunce. Jsou srdce na zemi, jež jsou .
zemi,
vn
Co všechen
sláva? .
.
ve stínu.
KUNG-ŠE. Nebylo dosud vladae, CÍSA. Ne, píliš mne miluješ a
jenž byl by slavnjší.
mi peješ štstí. Ale já cítím, jak den daleko ode mne hasne. Jsem jako odsouzenec. Zbývá mi hodina života. Co bych však chtl,
Aby
jest jen jediné.
plná slunce, aby
Nebo
milovati.
ji
píliš
hodina mého života byla
ta poslední
jsem dosud byl jen milován
já
Sám
nepoznal jsem lásky. Rozdával jsem.
To
pijímal.
jest jediné
ostatním.
Kung-še.
te boh
život, chci
a
bolí,
prositi,
aby mi
sobectví života,
jejž
dali
ného
s
proti
nim
!
Snad
jsi
je
mne, císai! Po
sáhneš
uspokojení.
.
em
ti
.
Nerouháš se nespokoje-
tebe,
reptal
jsi již
!
.
bectví jest urážkou boha, jenž slyš
Bda
obtoval všem marný život
Snad dokonce pohnval
takovou slávou, úzkostn. ?
však jsem ne-
císai.
aby nezaneveli na
se,
Chtl bydí sám však
hodinu lásky. To
jsem
Sobectví jediné hodiny za celý
Bojím
:
jenž jsem promarnil celý
Já,
KUNG-ŠE. Nerozumím tvým slovm,
bohm?
vn.
procházela nejžhavjší
.
.
?
!
Tvé so-
dal dojíti nejvyššího. Po-
toužíš, je
pelud. Nikdy nedo-
A kdyby bohové t
udlali
i
sob
rovným, kdybys sám byl bohem, nebudeš klidný. Vždy bude se ti zdáti, že ti nco chybí. Budeš den co den poínati z rána nový život, bys nad ním s veerem stál zhnusen. Je rouháním, co jsi vyslovil. Všeho svého bytí Vejdi nyní do nelze dáti za klamnou hodinu rozkoše. chrámu a pros boha, by na tvé sobecké pání zapomnl (20)
:
Ui
pouhým tžkým snem,
co dosud je trapnou skute-
nosti!
CÍSA. Máš pravdu, Kung-še. Ml jsem hrozný pocit, když jsem v zoufalství své duše oslovil boha tou podivnou prosbou. Najednou zdálo se mi, že musím povstati, bych neklesl v mdlobách, že
nco
jako by
nost duše,
ml
mne
nco,
musím
ím
jsem
oltáe,
blýskla mi náhle
A
zlatá
opíti
njaká magická schop-
dosud poutal
více než všichni ostatní.
nco
celou silou se o
náhle opouštlo,
a
lidi
o
jsem
opel poblíž plocha jeho do oí. Vidl jak jsem se
jsem se v ní jako v zrcadle. Strašlivý pohled Víš, co mi se zdálo? Nebyla to ani už tvá moje. Bylo to cosi ustaraného, vrasitého. Byla to tvá jakoby pijáka opia, scvrklá, Tvá toho, zežloutlá, bez masa, s matným leskem oí. !
kdo posledním gestem sahá po osudné dýmce, vyezané ze slonové kosti, jež ho usmrcuje. Cítil jsem, že v tom okamžiku ranil mne bh stáím. Stál jsem tak v chrám, Jak bylo a všechny barvy kolem mne pojednou uhasly. Zdálo se šedivo, šedivo kolem mne! A ten lid kolem mi, že jest jen výsmchem mému zoufalství. Chtlo se mi hoce plakati, plakati nad marností nevím eho. A bylo mi .
.
.
tch, co byli vkol mne. Všechna bezútšnost jejich proseb, jež zde odíkávali, vstoupila mi na mysl. Víš, Kung-še: myslil jsem na n, ubohé, trpící píliš skutenem,
líto
i
kteí uchylují se o záchranu k nemu, co .je však píliš neskutené. Vidl jsem za bolestí modlících se ukrytu jich trpící duši, ale v tvái boha, jež zdála se nehybná, etl
jsem nco, co
mlo
snad vypadati jako
co nebylo než opovržení.
(21)
píze
k nim, ale
!
KUNG-ŠE. toval
bohm
Rouhal jsi se, císai! Je teba, abys obPrositi jich musíš, mnoho na usmíenou .
,
.
prositi.
provinil jsem se. Nyní to cítím. Od toho okamžiku jsem jako jiný, a všechno kolem mne je zmnno. Všechno je mrtvé, zhaslé, nmé. Stáí je to, Kung-še. Stáí: pomsta boh. Mé oi zhasínají. Nejsou již záivé.
CÍSA. Ano,
Mou ple
Mé
prorývají vrásky.
nyní na radost,
zavírají své kalichy, jak se jich
zavírá
emu
pede mnou,
na
A
srdce chladne.
jako bych
je to,
myslím-li
myslil na kvty,
dýchnu, vše,
eho
které
Všechno
ruka dotkne.
se
se chápu, vše,
se bHžím.
KUNG-ŠE. Usmi bohy, Nemluv však tch
slov,
slov, jež dávají tušiti
Vše bude zase jako díve. pod nimiž se tají smrt! Nemluv
císai
!
neštstí!
mne, Kung-še, ekni mi jedinou vc: jak zemel ten, kdo vládl pede mnou? KUNG-ŠE. Jakými myšlenkami se marn trápíš Když mne CÍSA. Vidím jej dosud, svého pedchdce byla to tak krásná chvíle. sem pivedli, abych vládl
CÍSA.
Miluje?-li
.
.
.
—
Slunce tehdy bylo záivjší, njší.
Barevní
chovém.
Ml
ptáci
jsem
krásný. Všichni
mn
kvty krásnjší
poletovali v zlatém šat
a lidé radost-
poprašku vzdu-
protkaný drahokamy.
vstíc
jásali.
Byl
Ale zde, v nádvoí,
lovk toho dne. Byl tak smuten, vysloviti. Nebo zestárl a neml již býti
jediný smutný
jsem stál
že toho
císaem. cítil jsem pojednou, aby jej odvedli jak je kruté, že má vítzná cesta jde pes štstí tohoto jediného. A nebylo již krásy kolem mne. Zdálo mi se, že nelze ani
Když
se
ho
—
chopili,
(22)
jsem obklopen píšernou luzou zploštlých nosu, brad rozrytých jizvami, žloutenkových obliej: jako dravci se ne-
do osudné vže. ekni mi, ním stalo? Nemohu zapomenouti dnes Zdá se mi, že jsem v etl tehdy
šastníka chopili, by
Kung-še, co se jeho
svj
uvrhli
jej
s
—
nm
pohledu.
vlastní osud.
KUNG-ŠE.
Vejdi v chrám, císai,
s tebe tíhu
tchto myšlenek!
CÍSA.
Je mi úzko, Kung-še.
cosi neblahého.
njaká
tajem.ná,
jejích zle
Do
všech
pece njak zjinaená,
že se blíží ke
mn
sn
hlava.
rtech.
sal
Cítím,
mých
potmšilá
nabarvených
a pros boha, aby
výsmšn
chechtá se
Jizlivost
se
Je to podoba
chvje na známá a
tak
urit ji pojmeVím, že mne miluješ. Vejdu
že neodvažuji se
novati. Ale poslechnu tvé rady.
bohy o samot. Chci se jim pokosložiti svj osud. Nebudu prositi o štstí. Chci žádati o jediné o nevdomost. Tak, jak tomu bylo díve: žádný smutek, žádnou pochybnost. Nevdomost, nic více.
v chrám. Chci býti iti.
s
Chci v jejich ruce
:
Císa vystoupí po schodech. Kung-še oteve dvee chrámu. V temnu ozáena zlatá socha BOHA-OCHRÁNCE KRÁSY. Od n však zahrávají reflexy po stnách, vykládaných mnohobarevnými ka mny, lazury a sardonyxy, temné pestrými mosaikami. Odlesky utkvívaj na zlatých látkách a hrají na vcech, rozložených po oltáích, kde ji plno obtních jídel, kvtin a ovoce. Socha boha tyí se v ztrnulé
jest jediné
atmosfée parfumú, v pronikajícím vý s upiatýma oima, soustedn do jako somsebe, všecek pod dsivým stínem své bezútšnosti, s nambulním v gestech. Stává se sám, uprosted posvátných vcí, jako
hieratické
dechu
pose,
levkojí.
v rozpálené
Císa kráí k soše
ním
TAJEMNÝM, VZDÁLENÝM.
Nastává chvíle napiatého
(23)
ticha.
Pojednou ozve se hluk v pozadí. Nebe zahoí odleskem pochodní. Je slyšeti temné bubnování v dáli. Pak jednotlivé údery na zvony vží v mést. Kung-še chvátá k brán, jež se v témž okamžiku pooteve, a v ní zjeví se Tai-tsung. Zotvíraným otvorem vniká na scénu rudá, zlovstná záe jako požáru.
V brán
objevují se první postavy vypla-
Jeho tvá má výraz podivu. Na šeného lidu. nejvyšším stupni se zastavuje a nerozhodn, zmaten pihlíží tomu, co se dje. Pak, jako by si náhle všechno uvdomil, uiní posunek ve z chrámu.
Císa vyšel
svrchovaném úžase.
KUNG-ŠE. Co
dje, Tai-tsungu?
se to
Jsem všecek vy-
dšen.
TAI-TSUNG. Zdá
KUNG-ŠE.
Bijí
TAI-TSUNG.
Sám marn
nco
se,
na poplach, jako by vypukl požár.
se
mstu?
V
dokati, pijde-li
do
níž
CÍSA.
jej
jsou to
veliké
to výstražné
Na vžích
už Tótai.
mám
nkdo
že
nkdo
ohn
Neblíží
se zvoní.
jako
se ne-
nevdoucího,
Vzduch
Nemohu
bych
se
hledl do
je
je
te
tak
tžký,
vydechnouti.
slavnostní?
chodu slavného poselstva? Hluk
Neznamená
pílišný. Celé
to
císai, ohlášeno
(24)
pí-
msto
poboueno.
KUNG-ŠE. Nebylo,
co
Nemohu
chvíli se sítiti.
nejistotou.
otrávil.
Nejsou-ii to
Je mi,
každou
ohn mimo
ohn.
ohn?
ulicích je plno lidu
KUNG-ŠE. Zahynu iako by
by
zlovstn
tak
to byl požár.
spíše,
návrších zapálil
dje. Vojáci buljnují.
propasti,
že
se,
zdá se
TAI-TSUNG. Nejsou pítel k
msta,
zírám do hloubi temného
Ano,
vyzvdl píiny.
aby
Poslal jsem Totaie,
ozáeného. Ale nezdá
KUNG-ŠE. msto. Na
neobyejného, hrzného.
žádné poselstvo.
je
TÓTAI
vbhne, prudce. Veliká noviiia, veliká novina
mstem
stojí
prvod. Bylo porueno
ohn
zapáliti
!
Ped na ná-
vrších a zburcovati obyvatelstvo.
KUNG-ŠE.
Ale jaký to prvod, jaké poselstvo?
TÓTAI. Nevím. Nikdo neotevely, aby
KUNG-ŠE.
nic neví.
prvod mohl
Jdi znova
do msta, bys vyzvdl píiny po-
pospš
plachu. Ale neotálej a
zase
TÓTAI. Až k bránám pobhnu. davci.
Odejde spšn.
Brány msta se dosud
vejiti.
Po
zpt!
Protlaím se všemi zv-
odchodu zmocní
jelio
so všech nenadálá
skleslost.
CÍSA
ke Kung-šcmu.
Je mi
Úzko.
Dje
hého. Velmi neblahého. Je mi, jako bych
nco
se stál
nebla-
pod stínem
smrti.
KUNG-ŠE. Jsem ji
znepokojen.
Hlava
mne
tíží,
jako by
oekávalo nejtžší hoe.
CÍSA. Zvdavc
pobouen. Uchýlím se zase do chrámu. Až se posel vrátí, hned mi oznam, eho vyzvdl! Každou vteinu budu te tak dlouze žíti, jako by to byla vnost. KUNG-ŠE. Okamžit, císai, t zpravím. Odešel bych sám do msta. Ale bojím se opustiti tebe. Chci tob zstati pibývá.
Lid
je
na blízku. Císa vejde do chrámu. Nádvoí plní se zatím zvolna jsou rozileni a živ vykládají rukama. Hluk v mst
JEDEN Z
LIDU.
Neobyejné vci
se djí.
lidem.
Všichni
roste.
Neobyejné
vci.
DRUHÝ.
Pišel
prvod njaký. V tmách
zahoely ohn. (25)
se objevil.
A hned
TETÍ. Nejsou budou nás
snad Tatai? Neoboí se na nás? Ne-
to
pobíjeti?
TVRTÝ. Kdyby zapalovali
msto
V
na návrších.
by
tichu
ne-
se oboili na
a dobyli by bran.
PÁTÝ. Co k
nedlali by hluku,
byli Tatai,
to
oh
by
sob
znamená? Pro
to tedy
tlaí,
ten
zmatek?
Lidé se
nikdo neví pro.
ŠESTÝ. Vykejme
poselstvo,
Je-li to
!
aby vyhledalo císae
.
.
.
jist pijde
Musí sem prvod
pijíti.
sem,
Dovíme
se všeho.
LID.
Vykejme! Vykejme! Pjdou
TÓTAl vše
již.
Kde Zmlknte vy
pibhne.
tudy.
Tai-tsung? Poslyš, Kung-še
je
ostatní
Pro vás všechny
!
I
mám
Vím no-
vinu. Pohnutí v davech.
TAI-TSUNG. eho jsi vyzvdl? Rychle! Rychle! KUNG-ŠE. Co ten hluk znamená? Co ty ohn? TÓTAI. Nenadjete se toho, co vám eknu. Každé slovo, které vám povím, bude pro vás, jako by se tžký balvan ítil
do vašich
duší.
KUNG-SE
vztáhne pojednou ruce, jako by se bránil proti
zlovstnému.
Nuže mluv
i
nemu
Rychle mluv! Nelekej nás!
TÓTAl. Jak vám to mám povdti rázem! Sám jsem tím ohromen. Kde je císa? Ale ne Lépe, povím-li vše na.
ped vám. KUNG-ŠE. Císa
je v
.
.
chrám. Povz, co
víš
!
toho hned oznámit.
TÓTAI. Nebudeš pospíchati
TAI-TSUNG. Neprodlužuj
s
takovou novinou.
déle našich úzkostí.
(26)
Pjdu mu
TÓTAI. Nuže,
KUNG-SE.
ohn
zapáliti
Ale proto prcce neburcuje mésta, že se
Ovšem
TÓTAI.
mandarin Zo-zung-tang vrátil a zvoniti v^cmi zvony.
slyšte! Vrchní
Poruil
se z cest.
ne
že
Dúrazn. Pi^ed branami
vrátil.
Z dležitjší píiny. prvod, jenž pivádí novéiio
pro
stoji
to.
císae.
JEDEN Z
LIDU.
Jak
Nového císae?
pravíš?
že
Hluk
v davu.
OSTATNÍ. Nového císae?
!
Hluk
KUNG-ŠE sklesle. Bda bda mohu nco takového nyní íci !
roste.
Tušil jsem
!
císai!
Jak jen
to.
Nevím, co dlati.
Všecek jsem zmaten.
TAI-TSUNG. Vidl
jsi
prvod? Vidl
jsi
prvod?
TÓTAI. Vidl. Vcházel práv branami a blíží se k paláci. Bžel jsem naped s novinou, než nastane zde nával.
TAI-TSUNG. Vidl
jsi
TÓTAI. Vidl jsem
jej.
mu
volal slávu.
krásnjší nalezli.
Ale spatí-li
mžit, že božstvo z
jej
sídli
jeho štíhlého tla,
býti
císaem
jeho krásy
vedle
jako
v jeho bytosti,
Zcela blízko jsem se protlail. Lid
Zo-zung-tang
nad nového
z
hledy, jeho pohyby.
mu po boku. Nikdo není Nevím, v kterém kraji ho
šel
císae.
kdo, je hned oslnn. Je v jinochovi,
nho.
Každá bezmocná.
cítiti
že prozauje
výrazu jeho tváe.
marná,
nco
pivádjí?
toho, jehož
Nikdo
jiná krása
Je
cosi
z
oka-
nho,
nemže
hasne vedle
tajemného
jako závoj ve snu obestírá jeho po-
Nco
jako svtlo rozlévá se po jeho
celém zjevu. (27)
!
KUNG-ŠE. Oblouzeny daemon
t
jsou,
Vypravuješ
ošálil.
nám
Njaký
tvé smysly.
Tótaii,
nco, co
tu
snad
jsi
kdysi vidl ve snu.
mnou
a se
Jeho oi
ostatní.
mod
mají
roucho chrámové. Jsou jako fialky v
Hned Zdá
jsou
hloubi
paprsky vycházely,
nich
mohly jako dva šípy
Nepál bych
si,
starobylé
stínu, ztrácející
nemže kom
na
nitra toho,
jako
hned svtlé jako
kobalt,
jimž nic
jsou to zraky,
se,
Vidí do z
temné jako
zejm
Vidl jsem císae
TÓTAI. Ne, nejsem oblouzen.
usmrtiti, byla
zstati tajným.
Jako by
utkvívají.
prozaující
všechno.
by
Kdyby
to nejsladší
Oh
než zemíti pod nimi.
listí.
tyrkys.
.
.
.
smrt.
nikdy jsem
nevidl podobných zrak.
TAI-TSUNG. Blouzníš
JEDEN Z LIDU.
jako v horece.
Vypravuj dále
OSTATNÍ. Vypravuj
!
!
Vypravuj
t
Chceme
Sešílil jsi.
slyšeti.
!
Vypravuj Zázrak vypra-
vuješ.
TÓTAI. Ne
zázrak,
skutenost vypravuji.
LID. Jen dále! Posloucháme. Rychle! Rychle!
TOTAI.
Jeho
rty
mají
teplý
Mají tžké aroma jako
máty.
Jeho ple
je bílá,
ambrov
nach,
navonný
zpnné
jako
purpurové
vní víno.
jemná, istá jako ledové kvty.
Úsmv
pechází jeho tváí, jako by sám do sebe splýval, se zase, jako by záe po obzoru pelétla, zatím co líce tryskají jemnou, chvjiv nadechnutou barvou ržových lístk. A jeho vlas, ten je nejkrásnjší. Má ve stínu barvu hasnoucího zlata. Ozáen mizí,
jako by usínal, a budí
hoí jako zlacená
m,
stává se
(28)
plamenným jako eavé
!
Když
uhlí.
kolem tváí,
se rozpoutá
eka
jest
jako
mu
vstíc.
zlata
v úpalu slunce.
Chceme
LID.
Rychle
!
KUNG-ŠE. luje
Jak
davu
trhlinu.
Všechno
Vu-tingovi
vybhnou
bídný tento
je
každý pevrat.
bda
Vyjdeme
vidti.
jej
Jednotlivci i
Jest
.
Jak nevrný!
Schva-
zaroste
každou
jako tráva,
jež
Pohroma
je ztraceno. .
lid!
Rychle
do msta.
z brány
Bda,
se piblížila.
Netušil jsem, že je neštstí tak blízko.
.
Zjevuje se císa ve dveích chrámu, pilákán hUikem zástupu. dívá
se
na smsici rokujícího lidu.
Nepozorován
blíží
se ke
Zmaten Kung-
šemu. Pochopil z hluku pítomných vše.
KUNG-ŠE saem,
já
Af všichni jsou oblouzeni novým cíVu-tingovi. Tato kolena neskloni
pro sebe.
zstanu vren
ped nikým jiným než ped mým císaem. Nikdo mu se nemže podobati. Nikdo ho nepekoná. Tím jsem
se už
si
jist.
Nebudu zmaten,
Vu-tinga o jeho slávu
CÍSA Píliš
ruku
položí
mne
ostatních.
jenž otupuje
se piblíží ten,
až
...
Ubohý Kung-še! zapomínám na zradu
na rameno Kung-šcovo.
miluješ.
Vida tvé
Slyše slzy,
tebe,
myslím,
že
nic
není
na
svt
dražší nad lásku v takovém okamžiku poznanou. Bohové mohou býti krásnjší, ale nevyrovnají se tob, nebo necítí
LID
hoe. Ty
jsi
nejkrásnjší, nebof pláeš.
ve svrcliovaném nepokoji. Již picházejí.
Uifite cestu Vchází
Rozevete brány dokoán
!
prvod mandarinv obklopen
nestvry, draky rozsvícené
a
bžky. Nkteí
lucerny,
íimotná hudba,
^iní
z níž
z lidu
zástupy,
slavnostní
Jsou
které
modré hedvábné
m
Pozor
!
!
nesou
nesou pochodn,
ozývá se nejvíce buben,
tU.
na
jiní
vlajky.
devné papírové
Pichází
njž nkdo tlue
!
Mandarin Zo-zung-tang jde ped erem, v nmž holí. nového císae Vu-lieninga, jemuž na cestu sypou hyacinty, rže a tulipány a parfumují vzduch tím, že zapalují voavé papíry, rozšiující vni jaltoby pižma a myrtové vody. Všichni jásají, zteštn
bambusovou nesou
se
k
eru
pibližují
vj^skajice.
krásou nového císae, zírajíce
LID, shluknuv
se
jdou užaslí, jako v bázni ped v podivu, oslepováni jeho sliností.
Jiní
na
A
kolem císae Vu-lieninga. Af Žije CÍsa!
Žije
cisa Císa Vu-ting
Kung-šem za tohoto povyku
s
a
nepozorováni vystoupí ke vchodu do chrámu.
všeobecného nadšení
Stanou tam
a
ztrnule
Císa Vu-ting brání se pohledti na Vu-lieninga. Uiní pohyb jakoby hrzy, zdající se odmítati dsivost pízraku. Je hledí
na zástupy.
však
pipoután
a
nemže
ZO-ZUNG-TANG,
uiniti kroku.
Oi
se rozšiují, ruka svírá.
zoiv císae Vu-tinga, zvolá na
Ticho
lid.
k císai. Císai Vu-tingu, tvá vláda jest u konce. Bh-Ochránce Krásy zjevil mi, že jeho píze opouští tebe, ponvadž jsi zhešil proti nmu, rouhaje se mu. Na jeho rozkaz vyšel jsem hledat nového císae, a nyní
!
zázrak oznail mi, že
ing
ujímá
se
A nadšen. A
z celé íše.
LID
vlády
Žije
v
pocitu,
Vu-lieninga. Vu-lien-
si
císa,
nebo
A
jsi
sesazen. Ke
stráž obklopí Vu-tinga,
že
je
nejkrásnjší
žije!
císa Vu-liening!
Vu-tingu,
!
tknouti
jako
císa Vu-liening!
žije
ZO-ZUNG-TANG. Vu-tinga do vže
bh vyvolil
se
dotýká
neho,
Císa Vu-ting odvrací tvá od Vu-lieninga
co a
ale je
stráži.
nemže nad
ni
nepohledne
Odvete se
ho do-
mocnjší. již
vbec
na nj.
LID.
A
zhyne Vu-ting! Konec jeho vlád! Konec! Konec!
JEDEN Z LIDU.
Zestárl a zošklivl.
JINÝ. Upadl v nemilost
boh. Rouhal (30)
se jim.
!
TETÍ.
Pivedl by ješt íši do neštstí.
Vu-ting nabyl zase klidu.
Pry
s
Obklopen zástupy, vyniká nad
ním
n
a
hledí
kiícímu lidu pokojn do tvái. Jeho oi zdají se nehybné, jako by nieho již novidly z pítomných vfcí. Zdá se, jako by jen v jeho nitru hrálo se njaké drama, a pohroma tohoto okamžiku jako by mu byla lhostejná. Konen se protrhne ze ztmulosti a osloví dav. CÍSA. Chápu vaše rozhoení. Rozumím vám. Vím, že je se mnou konec. Nebráním se osudu. Nebráním se nepižni boh. Vynesli jste mne. To byla milost boha. Ale svj pád, ten jsem zavinil sám. A to jest má hrdost
již
.
Nyní teprve žiji, když jdu na smrt. Mrtev jsem jsem žil pro vás. LID.
A
Pry
zhyne Vu-ting!
s
byl,
.
.
když
ním!
CÍSA. Odvete mne! Nebráním se. Není již pro mne na svt místa. Vám jest život krásný. Mn zošklivl. Je pitvorný jako koeny mandragory. Je tak ošklivý jako já
ted sám.
býti
Mé
ješt krásna
msto, kvtiny hlad,
srdce
Vy
!
a
hrza, smrt.
je
proato:
uvidíte
zítra
jak
mod
by tvá mohla nebes,
svtlo,
milující. Mj svt je nyní tma vže, kdybych mohl dále žíti, neml Ale i
by svt pro mne 4
osamlém kout zpomíná Radji
vždy.
chci
zemíti,
krásy,
než
živoiti
a stár.
LID.
A
zhyne Vu-ting!
Pry
s
(31)
která
ním!
jej
opustila na
takto,
šeredný
!
Lid obklopuje sesazeného vladae, tlaí se k
mluví zárove. kosatce, jak
V
davu vidti
marn
JINOCH. Jak OTEC JEHO.
nj
a spílá mu. Všichni
veera
se prodírá, by oslovil Vu-tinga.
nešastný! Jak
je
Hnv boh
zemíti. Miluji
ubohý! Ubližují mu. Nelze mu pomoci.
jest
zasáhl.
jej
JINOCH. Chtl bych mu pece za
nmu
jenž pinesl císai z
jest jinocha,
Chtl bych
roucho.
políbiti
jej.
OTEC JEHO. Nikoliv! sáhl hnv boh. Uchopí
Rychle odtud, aby nás také nezajinocha, jež lítostiv naposled dívá se na
Vu-tinga.
JINOCH.
budu vidti
Stále jej
.
.
stále jej
.
budu vidti
.
.
Odejdou.
Posmch
dosahuje
tang kyne
stráži,
Kung-še chce do uzave. si
vrcholu.
Mnohý
druha odstrkává.
Kolem Vu-tinga je tlaenice davu. Druh si pes nj klestí cestu. Zo-zung-
padá, jiný
jež se chopí Vu-tinga a odvádí jej
vže
za císaem,
ped vchodem
Kung-še klesne
do hladomorny. hladomornu zoufalství zaste
ale stráž jej odstrí a a
v
nmém
tvá.
KUNG-ŠE. Vše
ztraceno
Ani ruky
!
Ani ruky! Naposled jsem
jej
vidl.
A
mi nemohl podati ani plakati nemohu,
ani plakati.
LID. Af žije císa Vu-liening!
A
žije!
Zatím pinesli Vu-lieninga do popedí. Mlel dosud, všecek ustrašen.
Nyní se vztyí,
a
tými kyli, jasné
dlouhými asami,
omamné aroma neuritými a soberyl,
jeho krása zazáí. Je vysoký, štíhlý, pleti,
se
s
rty
oima
sladce
podobnými
odn
jemn
klenu-
lupenm
ri4Že,
vydechujícími
stíbrn šedé roucho, poseté zase ostrými ohni drahokam, z nichž sv-ítí zelen chry-
mlén
jako tuše.
cymofan,
Jest
v
váhav mode
opál.
Na
útlých,
mkkých
šperk, dávno vytepaných, s nádechem dravyerpané, znavené starobylosti. Je cosi hudebního v celém
rukou záí lesky starých
hokam
s
nžné, šeíkové modi pod
(32)
!
tle Vu-lieningov, jako by se každý jeho pohyb pizpsoboval záhadné, vnitní melodii. Každé hnuti má Unii a rythmiis, jako když se vétcv v letni noci za vtví volné sem tam pohybuje. Jak vstal, vi-
zejmé
déti
tvá,
Vždy
šílí.
jeho kadeí.
zlato
jež zdá se nyní víc a více
jako ohromeni,
Jich odpoutané
zaplavena
jako
vlastni
zaznívá jeho jásot.
vyjeveni, proménéni.
vlny
obklopují
krásou.
Všichni
celou
Lid v nadšení
Vu-Iieningem
jsou
Ale Vu-liening sám
smuten.
je
Obrátí se k Zo-zung-tangovi.
VU-LIENING.
Je mi
muže,
toho
líto
jejž
jste
zasypali
ubohý? Pro jste byli k nmu tak krutl? Celá zem nemá smutnjšího místa nad to, kde se nkdo posmívá hoi. Pozbývám odvahy
posmchem. Co
provinil,
.
ZO-ZUNG-TANG. Upadl Nyní
jeho
smrt
—
Bda
císaem?
Byl
štstí jdu
úzko ze všeho! smrt,
boh.
.
Byl
císaem.
stínem, niím. Zaslouží svého osudu.
je
VU-LIENING. pes
v nemilost
.
ke své
mi!
Tedy pes nj,
sláv? Ah,
jak je mi úzko,
on k
Já jdu k životu,
krut
život, jak
smrti.
Život
to zaznívá v jediné
—
písni.
Chtl bych, aby vedle krásy byla též láska. Pro mám niiti toho muže? Zrodil jsem se, abych pohledl na slunce a miloval
lidi.
A
mám
nyní
usmrcovati? Jak jsem nešastný
ZO-ZUNG-TANG^^^li boh
.
.
vrhati
do temnot a
.
vypluješ.
Co
ti
po všem
ostatním?
VU-LIENING. si
Jinak jsem snil o svém život. Vždy jsem
pál, abych ješt díve,
dotkne mých oí,
bližního
pohled
prosil.
jediného
svých
A
srdce,
kvt. A
než se prosebný pohled
mohl
již
v srdci
zrak
splniti,
za
abych, odcházeje se svta, nezanechal ni
do
nhož
nyní
—
bych
vinen
m)
jako do vásy nenasypal
jsem neštstím toho ubo-
3
hého. Svlecte
mne
z
Ty drahé kameny
tohoto roucha.
pro-
mnily se v žhavé krpje. Hoím jako živoucí plamen. ZO-ZUNG-TANG. Nejsi zodpovdn za bolest, jíž jsi sám nezpsobil. Bohové
ji
chtli, ne ty.
VU-LIENING. Volno mi jejž
jsem ješt vera
bylo v šedém,
nosil.
Pokojn
spal
hrubém šat, jsem na svém
A když jsem v mlhách vyšel za loži. sebou hloubi temného obzoru, kráel jsem po modrých cestách tak šastn jak nikdo na svt. Nyní však jako bych šel cestou plnou had, kousajících mne hlinném
tvrdém, jitra,
ped
do rozkrvavných nohou. Vrátím se, Zo-zung-tangu, do své chatre u eky. Chci býti dále rybáem. Nechci býti císaem. Chci býti chd, ale dobrý. Nevkroím do paláce.
ZO-ZUNG-TANG. Nemžeš vlada.
Jsi
svrchovaná krása.
se vrátiti. Jsi ten, z
Bh t
vyvolil. Jsi
nhož
tryskají pa-
prsky, ten, jenž záí. Jsi zázrak a opojení. Nedívej se do
minula! Opojuj se sebou, svou pítomností! Svtlo se rozpo tvém rouše. Ped tebou hvzdy se rozsvítily. Ty
lilo
ani nevíš, jakou krásou povede nyní celý
tvj
život.
Tvé
sny dosud byly sny dítte. Nyní sen je skutenost. Všichni budou toužiti, aby se jen dotekli lemu tvého šatu. To, co nazýváš snu.
dobrotou svého srdce,
Bud
silný jako
skutenost!
bylo jen
slabostí tvého
Mdloba zahalovala
zá-
vojem tvou krásu. Síla rozhrne závoj, a jako prudké oslnní rozšlehne se osvobozená krása.
LID nadšen. Sláva císai Sláva císai! Davu zmocuje se ekstase. Nkteí natrhali v zahradách !
jimi mávají v pozdrav
Záplava
kvt
prší
novému
na císae,
ratolestí a
nyní
vladai. Zástup se vlní, šíí, prostupuje.
kvt
záhadných, nikdy ješt nevidných,
(34)
zemí sem pinesených. Pda jest jimi pokryta. do nich boí, nadšení se jimi zvyšuje. A okna paláce se z dalekých
nová
z nich sype se Dští na hlavu,
záplava
chytají
ohnivých,
Ozve
barev.
LID. Krása!
kvty!
prší
dusivých.
živých
jako
kvétij.
by se dav pohy-
záplavou
tr>'skajících
velebící krásu císaovu.
Krása! Krása!
Af
zvony!
moem
louce,
hymnus,
se
a
prudkých,
ve vlasech pítomných, na všech ramcnou do rozevených dlaní se sypou. Všechno je
jimi poseto. Nelze už rozeznati dláždní,
boval po kvetoucí
se
se
utkvívají, zraky oslepují,
te
kvt,
Nohy otevírají,
jsme
Našli
Af zahoí
Af
znji
Našh
jsme
Krásu.
hvzdy!
Krásu.
Plameny
vytryskly.
Všechny ohn nad svtlost
Paprsky promluvily.
nebes prýští na zemi.
Ale žádná
záe
není
Krásy, kterou jsme nalezli.
Hyacinty,
kvtina
irisy,
zem
tulipány oživly a jásají
není
tak
hebká jako
s
námi. Ale žádná
Krása,
nad
níž
já-
sáme.
Záe
a
vkroila
V
vn
!
záe.
Místo noci
V
požáru
rozkoši jako v sladké
je den.
otvírá
Nesmí se
vni koupáme
temno, kam novému dnu.
býti
cesta
své srdce.
Zatím co Vu-Iieninga odnášejí za tohoto hymnu v triumfu do paláce v levo, zazní terval
boue hudby
nejprudeji, a opona náhle padá. Malý
in-
druhému djství, je vyplnn hunejtiššími smutky v okamžiku, kdy
zatím, než se opona zvedne k
dební improvisací, která zatemni se
se scéna zase oteve, by pak nastalo náhle dusivé ticho, jako pipravující
na dje, jež následují.
(35)
3*
DRUHÉ DJSTVÍ Scéna
prozáená msícem. Z chrámu
jako díve. Tma,
táž,
zpv
vzdálený tichý
je slyšeti
Dvee
nezetelná slova modliteb.
a chvílemi
jsou
mezerou vniká na scénu svtlo lamp. Je tesklivá, zpv skliující nálada. Všechno jako by bylo marné i svtlo msíní, a modlitby mnichv. U hladomorny shroucen sedí Kung-še. Hledí do prázdna a nezdá se pozorovati nieho. Vypadá vysílený, nepoznatelný pooteveny, a
jich
i
:
tváe. najíti
Když
hoe.
tíhou svého
Pak nerozhodn Stane blízko
ní.
KUNG-ŠE
se zastaví
jediná žádost
Pak
Naslouchá.
ne,
nmý
je
potáciv
a
pojednou
Císai!
tebe volá.
mn
Mj
hladomorn.
k
Piloží pak k
nmu
ucho,
rukou tlouci na zavené dvee.
císai!
Nieho
Slyšíš
nemám
už
mne? Tvj svt. Jen
na
ze všeho zbývá: tebe ješt jednou spa-
Neslyší mne.
Zdálo se
zase
se
vrací
pone
skryji se v ústraní,
Bda!
smrt.
a
zoufale.
Kung-še
sluíia
Ne,
bolest svítí z jeho zsinalé
Zírá strnule na její vchod.
jako by naslouchal,
titi.
se posléze vztyí,
Jeho zrak dívá se nehybným pohledem toho, kdo nedoufá již úlevy svému zoufalství. Uiní nkolik krok, jako by odcházel.
mn,
to vzdychla
daleko od
lidí,
a chci
Císai,
Neslyší.
oekávati
mj
císai!
jako bych slyšel povzdech njaký.
vlastní
má
prsa
.
.
.
Nmá
je
vž,
mj císa. A já nemohu ani plakati. Slzy jsou mj žal je nco, eho nepoznalo dosud žádné
lidské, ale
srdce. Žiji vota.
jsou
sám ješt? Nevím. Snad
Snad již
to,
mimo
co nyní cítím,
svt, kde jsem
(36)
již
a vci, žil.
jsem vyšel ze jichž se
Nebo
ži-
dotýkám,
všechno
má
již
!
!
smysl, jehož nechápu. Neznám svého jména. Zapomnl jsem svého osudu. Jediná touha zbyla. Chci vidti svého císae. Musini jej vidti.
CISAR
z
vžc, zprvu
slabéji,
KUNG-SE
v svrchované radosti.
tvuj sluha
Kung-še.
CÍSA. Jak jsi dobrý, že KUNG-ŠE. Marn opírám pane.
Mé
síly
Kung-Še?
pak iiritji. Jsi ty tO, Cisari,
mj
cisai
!
Já to jsem,
se pišel rozlouit se
jsi
se o
dvee, bych
t
mnou
osvobodil,
jsou píliš slabé.
CÍSA. Nedoufám již v život. Jsem pipraven zemíti. KUNG-ŠE. Ne, ty nesmíš zemíti, císai. Musím t osvoboditi. Vzbouím lid. Pjdu do msta. Pemluvím všechny. CÍS.A. Marné by to bylo. pece mohl prokázati.
Ale jednu
službu
bys
mn
KUNG-ŠE. Mluv, rychle mluv CÍSA. Rád bych zemel, než se rozední. Nechci, aby slunce svítilo otvorem do mého vzení. Nechci slyšeti slavnostního šumu, provázeti do
s
nímž budou nového císae za
jitra
vy-
msta.
KUNG-ŠE. Co mohu CÍSA. Vejdi do mé
dlati, císai? ložnice!
Stojí
tam stíbrná skínka,
posázená smaragdy, ve výklenku nad ložem. V ní jsou mé skvosty. Mezi prsteny najdi ten, jenž nejastji zdobil
mou
ruku
zasazen.
Poznáš
!
V
zvolna, ale
prstenu
prsten.
To
je
ukryt
jest
bezpen
ze sna nezbývá ani
sem
dle šedého nefritu,
jej
:
posvátný
jenž je v jed.
nm
Úinkuje
jím nejsnadnji vejdu v nicotu, kde
stín.
vše,
Otvorem nade dvemi vhodíš mi
o
prosím.
(37)
!
KUNG-ŠE. Bda,
!
ty chceš zemíti!
Nechceš vykati, až
t
vysvobodím ?!
CÍSA. Pospš si, aby tob splniti mé pání
nás
nkdo
nepekvapil a nezabránil
Pinesu jed. Ale slíbíš mn, císai, že sklesle. ho nepožiješ díve, až krátce ped dobou, kdy slunce vychází. Zatím piiním se, bych t vysvobodil z hladomorny.
KUNG-ŠE
TOTAI
vyjde z brány v levo. Spativ, že je Kung-še u vže, dí po-
smšn.
Aj,
vyjde
z
abys se
tvj
pán.
mti. Odchází do
umné TAI-TSUNG
Je krásno,
se,
že volí všechno,
mimo vci
roz-
.
vyjde z brány v levo. Obejdi, Tótaii,
láce a dohlédni, jsou-li steženy hlídkami! Já
v hlavní
!
nikomu slabé pa-
paláce v levo.
TÓTAI. Blázen! Zdá .
Radji hle,
Jak zlehka jdeš ze služby v službu
že dovedeš zapomenouti. Ale nezávidím
.
brachu, ekáš, že
Je konec jeho sláv.
novému vladai
zalíbil
KUNG-ŠE.
vž? Marn,
ješt obstupuješ
ní
brán na
TOTAI. Snad
hradby pa-
budu zatím
stráži.
se nebojíš, že císa Vu-ting opustí tuto
TAI-TSUNG. Zo-zung-tang naídil nejpísnjší dokud nebude rozhodnuto o osudu císaov.
vž?
dohled,
TÓTAI. Což nezstane ve vži, aby zahynul hlady?
TAI-TSUNG. Myslím, neunikl,
a že místo
že Zo-zung-tang se bojí, aby
povlovné smrti zvolí pro
smrt.
TÓTAI. Dal by
jej
popraviti?
(38)
pece
nj náhlou
TAI-TSUNG. Nevím.
Ale myslim, že se rozhodne jci^t bude císa Vu-licning uveden do chráiiui k prvnímu obtování. V té dob asi zamýšlí Vu-tinga popraviti, aby vražda zstala tajná novému vladai.
této noci, jen co
TOTAI. Císa je ve svých komnatách a chystá se práv do chrámu. Poprava by tedy mohla býti krátce po
jíti
plnoci.
TAI-TSUNG.
nedokavý, jako by
Jsi
ses
nemohl dokati
smrti Vu-tingovy.
TÓTAI. Sloužím tomu, kdo má moc. A Vu-ting pekáží novému vladai. TAI-TSUNG. Sloužím tomu, koho bohové vyvolili. Ale má mysl jest u toho, kdo mi prokázal dobrodiní. Jsem zdrcen jeho osudem.
TÓTAI
odejde.
Vykám zde, abych mluviti mohl se Zo-zungtangem a vyslechl jeho rozkazy. Ale hrza je mi z té vže, kde trpí Vu-ting. Postavím se radji u chrámu. Odejde po stupních ke vchodu chrámovému, odkud znova zaznívají zpvy TAI-TSUNG.
a modlitby.
VU-LIENCING
vyjde
z paláce v
Icvo, provázen
Zo-zung-tangcm.
má vláda zaínala se neštstím toho, kdo byl císaem pede mnou ? ZO-ZUNG-TANG. Vle boh rozhoduje, ne má. A nemohu Jest
opravdu nutno, aby
mniti,
mžeš
o
em
rozhodli
jednati proti
stane, stane se bez tvého
Ani
ty,
a
jsi
Ale nemysli na to
vdomí. Nebo musí
!
císa, ne-
To, co se se státi.
nemám mysliti na osud nešastníka, podoba utk\éla v mé mysli? .Ani jediným pohledem
VU-LIENING. jehož
bohové.
bohm.
Jak
(39)
!
se
na
mne
nepodíval.
Myslí
:
že jsem zavinil
jist,
jeho
neštstí, a nenávidí mne. Kdyby byl pozvedl zraky a podíval se na mne, byl by etl v mých oích, že jsem ne-
vinen neštstím, jež ho
stihlo.
ZO-ZUNG-TANG. Zanech té myšlenky, císai! VU-LIENING. Sám je tam, sám Uvržen do té !
proklaté
vda, vže! Nemám ani odvahy že tam nkdo trpí. Zrak jeho proniká zdivem. Cítím jej po celém svém tle, ve všech kostech, v každé cév svého tla. Zdá mi se, jak by hrozný hlas mluvil mi do ucha roucha je tvého Oloupil jsi mne. Každý drahokam podívati
se
v ta místa
krádeží.
ZO-ZUNG-TANG. Vu-tinga:
Jaké myšlenky,
císai!
Neoloupil
ponvadž
Vu-ting sám sebe oloupil,
jsi
se rouhal
jsi zaujal jeho místo. A kdybys obdo nejnádhernjších rouch a sebe do nejrozedranjšího šatu a postavil se vedle nho, každý by hned poznal, že ty jsi císaem a ne on. Nikdy nezáila jeho bytost takovou krásou, jaká se line z tvého zjevu. Jen nejkrásnjší je vladaem. A nejkrásnjší jsi pouze ty, VU-LIENING náhle dležit. Nuže jsem-li císaem, mohu rozkazovati, a každý musí poslechnouti. Není-li pravda? ZO-ZUNG-TANG. Ano, každý rozkaz tvj musí býti vyplnn, císai. VU-LIENING. Kdo to stojí u vchodu chrámového ?
bohm. Ty právem lekl
Vu-tinga
—
ZO-ZUNG-TANG. To
je Tai-tsung,
velitel
stráže.
VU-LIENING. Pedstup, Tai-tsungu TAI-TSUNG kleknuv. Porouíš, císai? (40)
tvé
palácové
VU-LIENING. Porouím morny
a otevel
její
ti,
abys pinesl klíe od hlado-
vchod.
ZO-ZUNG-TANG
zdScn. Bda, císai, jaký rozkaz! Jest nebo se píí vli boh. VU-LIENING. Rozkazuji to. ZO-ZUNG-TANG. Voláš na sebe neštstí. VU-LIENING. Hlas ve mn praví, že jednám dobe. ZO-ZUNG-TANG. Je to vzpoura proti bohm, císai. nesplnitelný,
Zapísahám
tebe,
nei
toho!
VU-LIENING. Jednám dobe. Cítím vnitní hlas mi to jak musím jednati :
to,
že
jednám
tak,
velí.
Na jeho tvái vidti mocné, tom okamžiku však otevrou se dvee chrámu, a
Tai-tsung povstane, aby odešel pro klíe. radostné pohnutí.
vyjde
V
prvod mnich
se zapálenými svícemi, chystající se uvésti císae
do chrámu. Zo-zung-tang náhle rozhodnut,
ZO-ZUNG-TANG. Císa
obrátí se k nim.
Vu-liening káže propustiti
z
vže
Vu-tinga. Zmatek mezi mnichy. Je slyšeti temné výkiky. Nkteí ulekáni, obracejí se, jako by chtli uchýliti se zpt do chrámu. Jiní jdou po stupních k císai, jako by mu chtli rozmluviti jeho úmysl.
JEDEN Z MNICH.
Vu-lieningu,
Císai
tvj
rozkaz
je
nevyplnitelný. Píí se vli boh. DRUHÝ. Císa Vu-ting rouhal se bohm a jest odsouzen. HLASY MEZI MNICHY. Rouhal se bohm. Nemže žíti.
Zemíti musí.
VU-LIENING. Máte
Slyšte
jistotu toho, že
mne
bh
!
Budu
vyvolil
HLASY MEZI MNICHY. Máme (41)
se vás na
nco
mne císaem
jistotu. Jsi
?
císaem.
tázati.
VU-LIENCING. Vle Boha-Ochránce
mou vlí
tedy
krásy projevuje se
?
JEDEN Z MNICH.
bh
Ano,
se projevuje tvou vlí.
OSTATNÍ. Ano, tvou vlí.
VU-LIENING.
Nuže,
bh
mi vnitní rozkaz:
dal
musí najíti všechny dvee tohoto paláce Nikdo z nás nesmí ho vzniti, ani zdržovati.
ZO-ZUNG-TANG. Ale VU-LIENING. Zákon Musíme
zákon, císai je
se podrobiti jich
zmnn.
odejde pro klíe.
.
.
Bohové
tak
naizují.
rozkazm.
TAI-TSUNG radostn. Mám VU-LIENING. Ano, pines Tai-tsiing
.
Vu-
oteveny.
ting
pinésti klíe, císai?
klíe!
Pohnuti mezi mnichy
roste.
mezi
Roi\ují
sebou.
ZO-ZUNG-TANG. Nemožno, nemožno, aby
tisícileté
zá-
kony tak rychle byly pevráceny.
VU-LIENING
drazn.
Nesluší se uvažovati nad tím, co
naizují bohové. Nutno slep konati jich vli.
ZO-ZUNG-TANG. Poprvé stár
a
vidl jsem
tolik
v život se chvji.
císa jsem
vcí. Šest
A
jsem tak
pežil.
Pro
bohové u tohoto jediného iní výjimku?
VU-LIENING.
Není mi známo.
prozáeny kvty padají .
.
.
Slyším jako jásot
se
strom
Ale vím,
boh,
co jsem pronesl vli
okamžiku,
.
.
.
že od tohoto
vidím všechny vci
Celý svt se tese, a
jako by chtly, aby po
na cesty,
dechu, v jich parfumovaném
dešti, císa Vu-ting odedo daleké, krásné samoty Celá terasa plná je kvt. Všechny mramorové schody blají se kvty. A
jich šel
.
.
.
mn
(42)
!
jako by
je,
!
mne nco
strhovalo v proud rozkoše
.
.
Víš,
.
Zo-ziing-tanpju, jak musi Vu-tiiij^
poctami svého stavu,
kamy, adami
mu
cího
odn
volajícího
lidu,
musí se sklánti, aby
TAI-TSUNG
nmu
naposled slávu,
ruce,
aby se ho dotýkali,
Zde jsou klíe,
.
.
.
císai.
Zo-zung- tangu,
Jdi,
Zo-ziing- tangoví.
k
metají-
mávajícího ratolestmi.
a
zemi, kudy odchází
políbili
pináší klíe.
VU-LIENCING otevi
mu
naposled na cestu kvtiny
Všichni musí vztahovati k a
odsud odejiti? Se všemi v císaský háv, poset draho-
a
vž
ZO-ZUNG-TANG,
všecek se tesa.
Všechno, císai
Jen ne
!
tento píkaz
VU-LIENlNG.
Jdi
a
neváhej
!
Toho,
jejž
jsi
uvznil,
musíš osvoboditi. Nepokoj mezi mnichy vzrstá.
Ped vchodem vše
Zo-zung-tang
Císa však
rozmysliti.
je
VU-LIENING Dvee
Ticho.
blíží
as
si
veeje se
se k vži,
Císai
hlasit.
rozevírají.
Vu-tingu,
jsi I
Nikdo se neozývá. Údiv mezi pítomnými.
vznm.
Jsi
ješt mocnji.
krásný. ti
Císai
volný. Tuto noc budeš
až slunce vzejde,
V
k véží.
tvého vzení jsou oteveny. Odejdi v pokoji
VU-LIENING
které
váhav
ješt dával
a
skípající klí v zámku, jenž povoluje, aniž
volný.
mu
kyne rukou, aby vž byla Zo-zung-tang otevírá vž. Je slyšeti
nepohnut
Nastává dusivé ticho.
otevena.
se
blíží
stane a obrátí se k císai, jako by
odejdeš
Vu-tingu,
mým
odtud se
vší
nejsi
hostem. slávou,
A
záivý a
neoloupím tebe ani o jediný lupen zástupy na rozlouenou budou metati na Zítra
lásce odejdeš, ne v zášti, tam,
(43)
kam
ti
bude
již
ráno,
libo.
kvt, cestu.
!
CÍSA
z
odejdu,
kdo
!
vže,
neviditelný,
vládl,
ale
Vu-lieningu.
císai
zejm a slavnostn Zstanu zde ve
nemže
svého soucitu,
pijati od nikoho podržím svj osud.
já
Úžas mezi mnichy.
uritý.
vži.
NeTen,
Ponech
milostí.
si
Zo-zung-tang odvádí Vu-lieninga od vže. Tento
je jako zdrcen.
ZO-ZUNG-TANG. Neekl jsem Zaslouží
si
svých útrap. Jak
je
císai,
ti,
zavržen? Hle, jak tebe nenávidí!
A
hrd
!
ty
že
mu
Chce
je
na vždy
otevíráš žalá. býti
penechán
svému osudu.
Nerozuml mi. Marn tajím své slzy. Píliš mne nenávidí. Kdyby vyšel a podíval se na mne, nemohl by tak jednati. Nemohl by býti tak drsný. Nechci pece jej usmrtiti. Kdyby nebylo vle boh, vrátil bych
VU-LIENING
sklíen.
mu jeho íši a rád ZO-ZUNG-TANG.
bych
jej
objal a odešel.
Dej uzavíti zase vž, císai, a odeber
as obtovati bohm. Plnoc se blíží. VU-LIENING. Ne, vž zstane otevena. Císa Vu-ting má na vli bu odejíti, neb zemíti. ZO-ZUNG-TANG Jsi píliš velikomyslný. VU-LIENING, neposlouchaje ho. Pro mne jen ponížil, pro se
do chrámu
!
Je
mne ponížil ZO-ZUNG-TANG. Tak nesmíš pedstoupiti ped boh. Musíš jíti do chrámu vzpímen, v celé sláv.
sochy Tisíce
by ráno vstíc ti jásali. zem: všichni budou hle-
a tisíce chystají se v dnešní noci,
Uslyšíš, jak jich kroky otásá se dti na tebe. Musíš se jim objeviti krásným, beze stínu smutku ve tvái. Nemysli na toho, kdo vládl ped tebou
(44)
!
Neznj
jiné
tiliy,
mimo
svého
tíhu
štstí!
Pojcfmc
do
Oi
roz-
chrámu Vu-licning
stojí
a
neposlouchá.
Bolest strhává jeho obliej.
jako by hledaly opory. Prsa dýchají
hližejí se,
hledne na liladomornu, jako by ekal, že ty zstávají stále zaveny.
její
tžkou
Pak po-
úzkosti.
dvee pece
se otevrou.
Ale
VU-LIENCING pistoupí náhle ješt jednou k vži. Vu-tingU, dvee tvého vzeni zstávaji oteveny. Nejsi mým vznm již.
Zstaneš-li ve vzení,
vinen tvým osudem, k
vznm
jsi
ostatním.
sebe sama. Já nejsem
Pojme
do chrámu!
Vystupuje po stupních do chrámu. Za ním všichni pítomní. Tai-tsung
Pak se pivou dvee chrámu,
vejde do brány.
zpvy
slyšeti
a je
modlitby. Chvíli ticho. Pojednou oteve se vchod u vzeni. Na
a
prahu
Odráží se ern od pozadí osvtlovaného pivenými dvemi chrámu. Je zestárlý, shrbený, plný vrásek. Jen oi hoí rozšíeny jako v horece. Zdají se jako násiln rozeveny. Vlas je zcuchán. Roucho vyhlíží jako zvetšelé. Tak tu stojí vysílený, nepoznatelný ten, jenž vládl toho dne ješt íši Krásy. Ruce opely stane císa Vu-ting, aniž vychází.
se o veeje.
Jsou chvjící,
znepokojené.
tápavé.
ješt krásu,
ale jsou
nejisté,
Celá bytost je shroucena, jako bytost tch, kdo
tlesn
iMaji
pežívají osud, jenž dovršil jich dráhy, a nechtjí
Naslouchá
do temnot.
Chvílemi
oi vzplanou
již
jako
haslými blesky. Pak se ozve z prsou jeho vzdech, v
stedna
všechna zemdlenost jeho odcházející,
nieho od svta. ztajenými, nedo-
nmž
zdá se sou-
trpící bytosti.
CÍSA. Marno
vše. Vše jsem ztratil. íši a sebe. Co mi vzení mé oteveno? Kam bych odešel? Radji zemru. Pestávka. Jak tam zpívají a se modlí! Všechna svtla v chrám planou. Zapálili kadidla. Myrrha rozlévá Teprve ted", kdy nejsem niím, cítím, co to svj dech
plátno, že
.
je
.
vládnouti.
.
Opustila
mne má
ješt jeden den chtl bych
býti
(45)
íše,
jinému
císaem,
náleží.
jeden
den
Ale .
.
.
!
!
Nemožno A pece cítím ten jediný den slávy usmíil by mne se vším. Nechci živoení, jež mi dává Vu-liening. !
nkde
Nechci
Mám
:
se skrýti, stár a ošklivý
Snad mohl bych
se vrátiti ?
msto
se na
dívati
.
Naslouchá
.
.
naposled
a pozdraviti
chvíli.
na terasu a po-
vyjíti
dalekou
svou
Pak snáze bych zemel. Ano podívám se na msto. Neuvidím nieho, než odlesk svtel v temnotách.
íši
.
.
.
.
.
.
mnou umírá má íše. Ah, mé Nemají odvahy se pozdvihnouti. Mrtvy jsou oi. Nemají síly na nco se podívati. Mrtvy jsou mé nohy. Nemají touhy vyjíti. Mrtvo všechno, na vždy mrtvo Budu
tak mysliti,
ruce
jsou
že se
jako mrtvé.
m .
.
.
chvíli ml se do ní vrátiti. do dveí paláce v právo, aby vyscéna prázdna. Je slyšeti jen zp\7 z chrámu.
Vychází z vže, váhav, jako by každou
Pak se pojednou rozhodne stoupil na terasu. Chvíli je
Posléze vystoupí
hladomorn.
Kde
je
Naslouchá. Zdrcen.
TÓTAI Kung-še
vystoupí.
je
v rukou
Co
prázdna!
je
prsten
s
jedem,
kráí ke
Nevím
se to stalo?
císa? Volá do hladomorny. Císai! Císai! Nikdo se neozývá. Císa je pry.
Kdo pak
to volá
tam u vže
?
Aj, to jest
?
KUNG-ŠE. Vž TÓTAI smje se. dsar
a drže
dvee hladomorny oteveny, vzkikne temn.
uvidí
Vž
KUNG-ŠE. 2raku.
Kung-še
Když
a vejde
je
prázdna. Císae v ní není.
Vž
prázdna?
Pesvdí
se.
Opravdu
—
pry.
KUNG-ŠE. Co se s ním stalo, co se s ním stalo ? TÓTAI. To lze lehce uhodnouti. Vyvedli jej na popravu.
A
v
tento
okamžik
jest
asi
Odejde.
(46)
už
dovršeno
dílo
katovo.
!
KUNG-ŠE. Zavraždn!
Usmrtili ho! Pujcdnousc vzchopí. Ne-
návistn.
Ale odbila také jejich hodina.
saovu.
V
Pomstím smrt
cí-
kdy jej usmrtili, je rozhodnuto také o jejich život. Nedopustím, aby Vu-liening vládl. Z krve Vu-tingovy vyrostou jedovaté kvty, jichž zápach jej omámi a usmrtí. Af se te ovšuje šperky, jež uloupil mému cíté
chvíli,
Oi
budou ztrhané Všechno jest jí potísnno. Všude, celým palácem jde její zápach. Ve stopách krve pjdou. Na mramorových schodech sklouzne noha jejich v krvi. Zbablci! Chtli t umleti, vydavše t katu. Ale sai.
Zítra
^ tvá
zmizí
zsinalá.
jeho
krása.
jeho
krev.
Prolili
nezaveli tvých oí. Jsou rozšíeny, planou jako fosforem,
hoí výhružn. Jako by
mstného krví!"
!
Podívejte
volaly se,
:
purpur vašeho
posadí se
a
ii
Pojednou rozeve se vchod chrámu,
Nkteí
a
stanou na stupních,
VU-LIENCING
ni,
zakryv tvá do svých dlaní.
vychází
jiní
Vu-Hening v prvodu
sejdou do nádvoí.
pozoruje, jak Kung-še sedí u hladomorny.
Není to cisa Vu-ting, jenž sedí tam u Zakrývá svou tvá. Nemohu ho poznati. zung-tangovi.
ZO-ZUNG-TANG. asi
nepo-
mokvá
vládce
—
Zave dvee hladomorny mnichu.
„Nenechte zloinu
neodešel
K
Zo-
vže
?
Je to Kung-še, pítel Vu-tingv. Vu-ting
dosud ze svého vzení, že jeho pítel tam
sedí.
VU-LIENING. Chtl bych ho
Jest z
mu
Líbí se mi.
Zavolej ho!
blízka vidti.
ZO-ZUNG-TANG. Chceš že nenávidí tebe.
vrný.
Mj
se ho na
se na
pozoru
(47)
nco
ptáti?
Myslím,
!
!
VU-LIENING. Chtl bych, aby mne vidl. Chtl aby mne poznal a ekl císai Vu-tingovi, že dobe
bych, s
ním
smýšlím.
ZO-ZUNG-TANG. s
Sotva
Sotva se smíí
pochopí tebe.
tebou. Nevolej ho!
VU-LIENING. Kung-šel Rád bych mluvil KUNG-ŠE. Volá mne nkdo? JEDEN Z MNICH. Císa t volá. KUNG-ŠE pro sebe. Je teba býti lstivým. piblížiti
s
tebou.
Nahlas.
Smím
se?
VU-LIENING.
KUNG-ŠE
Pistup!
piblíží se.
Císai
VU-LIENING. Miluješ císae? KUNG-ŠE. Miluji. VU-LIENING. Císae Vu-lieninga? KUNG-ŠE pro sebe. Mám lháti? Nahlas.
Miluji císae
Vu-
tinga.
VU-LIENING.
Líbíš se mi, že mluvíš pravdu a nelichotíš.
Chtl bych, Kung-še, abys
i
mn
sloužil,
jako
jsi
sloužil
císai Vu-tingovi.
KUNG-ŠE.
Chci
ti
sloužiti. Tiše.
Ale o
pomst budu
stále
mysliti.
ZO-ZUNG-TANG k císai. Píliš lehce víš. VU-LIENING. Kung-še je poctivý. Líbí mi se jeho pímost. Chtl bych, aby se mu všichni podobali. ZO-ZUNG-TANG. Je as již posvtiti obtní víno. K mnichm. Pineste pohár
s
vínem (4a)
KUNG-ŠE. Smím,
tob posvátnou nádobu
císai, podati
?
Byl to vždy míjj úad.
VU-LIENING. nyní budeš zastávati tento úad. ZO-ZUNG-TANG. Nelíbí se mi rozhodnutí císaovo. Divn hledí Kung-še na nj, jako by nco zamýšlel. Budu stíci i by mne císae. Jak se promnila tvá Kung-šeova když na mne se díval, zdálo mi klamaly smysly? Ale se, jako by mne tmi zraky svými petvooval. Nebyl jsem týmž, jako díve. Njaký daemon, zdá se, pomáhá Kung1
!
i
šeovi.
KUNG-ŠE
pijme od mnich pohár
chvje ruka
?
tingovu.
Musí
se to
Je krásný Vu-liening.
Ale
inou se paprsky svtla, jeho duše
nebo
K sob.
vina.
Musím
státi.
je
i
PrO
se
mi
pomstiti smrt Vu-
když
z
jeho tváe
tmavá jako propast,
mého
císae. Vyjme prsten z úkrytu v rukáve. Drahokam zazáí tajemným zajiskením. Nikdo nepozoruje, co se pipustil smrt
dje. Kung-še vpustí tajné do poháru
víek jeho oí, bude mrtev.
jed.
Než
se slunce
dotkne
Pináším
Nahlas k Vu-iicningovi.
vino.
VU-LIENING. Podej mi je! Kung-še podává mu pohár. Náhle. Pro mají tv ruce nco tak podivného ? KUNG-ŠE. Mé ruce, císai? Zdá se ti nco? Jsou jako ruce jiných
lidí.
VU-LIENlNG. Ne, jsou tak divn bledé, tak smrteln bledé. KUNG-ŠE. Smrteln bledé? VU-LlENlNG. A co to máš divného v hlase? Je v nm nco, jako by vyhrožovalo.
KUNG-ŠE.
Mj
hlas jest jen zarmoucen, císai
(49)
.
.
4
Mnichové otevrou dvee chrámu. Vu-liening vejde na jeho práh a zdvihna pohár s vínem, modh' se. Všichni pokleknou. Z chrámu zní stlumená hudba. Socha BOHA-OCHRÁNCE KRÁSY záí ztemnlým kadidel halí ji v tžký oblak, leskem starého zlata v zái svtel. houstnoucí tak, že plameny svc a odlesky drahokam pronikají parfumovaným zášeím, jako by se stáply do vroucí purpurové páry.
Vn
KUNG-ŠE
kleí v popedí, mluví k
Zeme. Až
A
žízniti
se
v
jed
bude
krev,
rozjítí
sob
a žádati vína. Ale
jíž
za
v jeho
se
poskvrnil
palác,
obadu. Jest odsouzen.
útrobách,
každé víno zavraždiv
bude
šíleti.
promní mu Vu-tinga
.
.
.
Nikde nebude míti pokoje, až klesne, jako by jej nkdo rdousil. Všechny bolesti, jež vytrpl Vu-ting, stonásobn bude cítiti. kouí,
Kadidlo
barevné
nkolik velikých
mají ruce jako
ostatní
odlesky
kaditelnic, jež
plají.
Mnichové vynášejí
z
chrámu
umísují na stupních chrámu. Zatím co
v ekstasi zdviženy,
jiní,
s
tajemným kultem,
pibližují se ke kaditelnicím a sypou do nich kadidlo, a jiní zase pohazují
scénu kvtinami.
Císa Vu-liening obrátí se k pítomným, vyjde na schodišt a když byl pozdvihl pohár do výše, piloží jej pak ke rtm a vypije víno. Mnichové vezmou posvátnou nádobu a kaditelnice a odnesou je do chrámu. Zozung-tang a Kung-še je doprovázejí. Dvee chrámu se uzavrou. Je temno zase.
Kontury vcí, zatopených v
stínu, se zvtšují.
Vu-liening zstal
sám státi ped chrámem. Naslouchá chvíli do temnot. Dívá se k vži. Pak sejde se schodv a kráí zvolna k hladomorn. Jeho tvá je zmalátnlá smutkem, splývajícím s jeho myšlenkami.
VU-LIENING. Dosud
Vze
v
hladomorn znepokojuje mne
Promluvím s ním nyní, když všichni odešli. Snad spíše jej pohnu, aby odložil své záští. Naslouchá u hladomorny. Msíc v tu chvíli zajde, a je tma. stále
.
.
.
vzdoruje.
VU-TING
vyjde z paláce v právo. Stane na nejvyšším stupni. Nepodobá se už tomu, jímž byl v minulosti. Nepodobá se už nikomu žijí-
(50)
!
ímu. V dlouhých záhybech Kroky jeho jsou neslyšné,
nkdo
pízrak spíše
a gesta jako
vže. Není
u
stojí
splývajícího 5atu zdá se jako
.
.
.
Stín
to
by zvtšovala
nehmotným.
Zdá SC, njaký
ticho.
Kung-še? Ne, je to Nezaínají už mé oi
pohnul.
se
vidti, co se vidí, jsme-li mrtvi?
VU-LIENCING njaký chce
zpozoroval zatím Vu-tinga, ale nepoznává ho.
eho
oslovím. Nahlas.
VU-TING. Co
ti
ho vykati?
zde hledáš, cizince?
Starec
Radji
Kdo
jej
jsi?
mém jmén?
po
VU-LlENlNG. Zdá nevím, kdo
Mám
vži.
k
jíti
jsem
že
se,
t
vidl.
už kdesi
Ale
jsi.
VU-TING. Neuhodneš? Jsi njaká neobyejná noc. Neznám tvého stavu.
VU-LIENING.
VU-TING. Mj stav? na tom záleží? Jsem
bytost,
smutná jako
Knz?
Filosof? Žebrák? Císa? Co kdo nechce zemíti, dokud nepozná všech bolestí, a jemuž, kdyby v tomto okamžiku ml ukoniti život, bylo by líto slz, jichž dosud nevyplakal. Tak toužím po všem, co znamená trpti. Chápeš to?
VU-LIENING. Njaká
úzkost,
ten,
Jak mluvíš jíž
!
Jsi
ješt temnjší, než noc
jsem dosud nepoznal,
leží
na
dn
tvé
duše, jako kámen vhozený do zapomenuté studn.
VU-TING. Úzkost? Není tiny.
jí
všechno bytí? Vidl jsem kv-
Byly bez pohnutí, upoutány koeny. Vidl jsem ptáky,
rozesteli peruti a nemohli
Tajemstvím
a
VU-LIENING. klatých
jest
zpt
ani výše.
jako kvtina a pták:
Mluvíš jako
ten,
na
lovk
stojí
nepohne sebou.
njž padá
stín
strom. (51)
ped
4*
pro-
VU-TING. bezmocné
mého
Myslíš, že kletba
bez mízy, zpopelnatlý. Bohové život pinesl totéž ovoce,
stromech: a jen
to,
co
je
zloeené koruny
jejich
od
jež
hnvem.
zasáhli
vk
visí
Mj
na proklatých
stejn, jako do stínu
Pro
mluvíš.
mé
se na
duše.
mne
ne-
?
VU-TING. Co mi po i
mne
trápeno zlými sny, pichází pod
VU-LIENING. Neobyejn díváš
lehí? Vztahuji Zdvihám se, uschlý,
býti je
mrtvé vtve.
jako
ruce,
docela
Jsi
mi hlasem
tvé
podob?
mn blízkým,
odpovídá na
jen, jenž
mi
Nejsi
kdybys byl
mým
mé
kdybys byl pítelem a objímal
mne, nevdl bys, jaká tajemství jsou v mém srdci. vdti mé jméno? Kdybys mne vidl, ekl bys, že
zývám „To, co minulo". Já však
Nemám
otázky.
A
blízek.
chci jen jediné
Chceš se na-
jméno:
ponvadž nemám vle. zapomenouti, ponvadž nemohu na nic
„Ten, jenž poznal".
Nemám eho
osudu,
zpomínaíi.
VU-LIENING. Vím
už,
kdo
a
jsi,
jsi
nevyslovil svého
jména.
VU-TING. Jsem
Jdu do daleka, do neJsem smíen se vším. Nicota není tak hrozná, nebo je nezmrná. Celý život jsem stoupal. Nyní jsem dostoupil tam, kde je mrtvo: stín se tam nepohne, pták tam nezavolá. Mrtvo, mrtvo. A lovk také mlí, ten, jenž odchází.
smírných prostor.
nebo vidí, že dovršil osudu. VU-LIENING. Mluvíš, jak chtl vyvésti
z tvého
mn
ješt
píliš
nemluvil,
když jsem
t
vzení.
VU-TING. Tehdy nebyl jsem ve
jsi
tak sebou,
pozemského. (52)
jako nyní. Bylo
Ale když pijde bolest,
duše
nm.
rozestený závoj.
jako
jest
všeclmo se
lovk
zladí.
Vi^echno
nemá nikdy
v
splyne,
ni
po
štstí, jen touží
Bolest ohlašuje, že je dovršena touha, a že nezbývá,
než odchod,
když
osud naplnn.
jest
Život je stálé
oe-
káváni, smrt je jistota. Chci bez zápasu odejiti
do dalekých,
nekonených temnot, jako proud odtéká do
hloubi
VU-LIENCING. Pochopil co
moe,
bez odporu.
a
tiše
ale
trvá,
chodu, ale
v tom,
i
i
v
jsi
co míjí? Že
odchodu
nejen v tom,
už, že je krása je
krása
nejen v pí-
?
váhati, když má ustoupiti A že je dobrodiní pro ni zemíti ped okamžikem, než se pone mniti v ohyzdnost a stáí. VU-LIENlNG. Také já nyní nechci ekati na nic, než abych ustoupil tomu, kdo má pijíti po mn
\'U-T1NG. Vím, že krása nemá kráse.
.
VU-TING.
ped
Mluvíš,
jako bys už
stál
tebou jest ješt všechno, co
t
mém
Ale
uiní šastným.
Tvá
cesta jde k cíli, má v nicotu. VU-LIENING. Konec eká každou krásu, na svt, jež vede k cíli, je cesta, jež vede
v minulosti
—
cnosti
—
to je
to je tvá vláda, Vu-tingu.
má
vláda.
Mezi
.
.
míst.
na
a jediná cesta
Hrob
k hrobu.
Hrob
tma dvma
v
budou-
hroby jsme
my dva dnes. Stoji za to, abychom se nenávidli? Dokud jsem byl rybáem, hled na proud eky, smující k moi, díval jsem se za ním a myslil, kde zanikne. Vidl-li jsem slunce zapadati a jeáby v dáli letti, až zmizeli
jsem
mén prve
i
na nyní,
lidé,
svj konec.
Myslíš,
když jsem císaem co mi dali
mé
že ?
A
císaství?
—
budu na nj
myslil mysliti
myslíš, že to byli te-
Dávno jsem
je
ml.
než pišel Zo-zung-tang
co
mystérium bytí
je
stal
— tehdy,
jsem se Císaem.
Myslíš,
když mne uvedli sem?
vtviku
a
pivonl
nyní více z jara?
A
k
kdy jsem poprvé
Noc, Ticho a Ssmota.
:
ml
si
již
míti více,
díve kvetoucí
Budu
míti
jsem se hbitého ptáka, a ekl-li
mn
ní,
ptal-li
jsem
Utrhl-li
mohu
nyní
že
vytušil,
Tehdy
jsem celé
jaro.
dovím neho jiného? Ani noc mi nedá více, než díve: smutek a sen. VU-TING. Jak to mluvíš, Vu-lieningu Nyní toužím tebe spatiti. Nepohledl jsem dosud na tebe. Nyní t musím myslíš, že se nyní
své tajemství,
od
nho !
spatiti.
V
tom okamžiku vyjde msíc
ingovi.
z
mraku.
Vu-ting piblíží se k \ii-lien-
Pohledne na nj a zstane všecek užaslý jeho krásou
státi.
Po chvíli se vzpamatuje. Ale zstane vzrušeným. Nco jako ekstase ozauje stále jeho zvtšené, vlhké oi pod bledými, klesajícími vík}'. Tepny bijí zdvojenými údery.
VU-TING. Jak jsi krásný! Tvé vlasy záí jako paprsky. Modrá duha utkvla pod dlouhými asami v tvých oích. Jako by
safirin
plameny!
zažíhal v nich své
Tvé
rty se
vn. Nyní vím, že je krásno zemíti, pekonáni vtší krásou, než kdy byla naše vlastní.
chvjí, plny rosy a jsme-li
VU-LIENING.
Ne, nechtj zemíti
budeme
!
Zsta
se
mnou
Od
!
Smísíme své osudy na vždy. by Bylo to možné? Ale ne, ne VU-TING. Bratry? Slyšíš hlas, jenž mne volá? Smrt mne volá. Její tmavá slova vznášejí se ve vzduchu, proniknutém smuteném. Kde této chvíle
bratry.
.
chci íci „miluji", smrt se dotýká vysloviti než
život
slovo
„umírám".
jsem ekal na toho,
smrt, vcházejíc ke
mn,
jejž
mých rtv, Podivno,
a ty
.
nemohou
podivno
bych mohl milovati.
na prahu potkává lásku.
(54)
.
!
Celý
A teprve
V,
VU-LIENING. aby vešla
VU-TING. sníti
Vu-tingu,
Ty budeš
!
že smrt nyni
Ne. Jen jedno bych chtl: abych mohl nad podivným tajemstvím svého srdce.
VU-LIENING. Budeme
se
VU-TlNG
u
Na
Chci
pekonán.
tob.
jsou
sedti
odmny,
Nechci jiné
Žádná
krásná.
To bude
se milovati.
kdyby všechny hvzdy vnosti Nepijímáš toho štstí?
ústa
váhati,
Žíti?
vn
sloužiti
bude
žíti.
ústa
se
ped námi
více,
nohou,
tvých
než tvj
než
sklonily.
hotov
úsmv. Tvá
dosud tak neusmívala.
tvých rtech vzncují se svtla a kvetou kvtiny. Divám-li
hvzdy
se na tebe,
isou táhlé a bílé,
ambry.
Dívaje se
zahrada vni.
ztrácejí jas a
tvá
celá
bytost
je
Tvé ruce
proniknuta dechem
na tebe, cítím teprve,
jaké opojeni je
v tom, býti pro tebe smuten. Hudba, dostihujíc tebe, stává
tob, mní se v zlatou dojímavou rozkoš. Do všech vcí, jichž se dotýkáš, a do všech cit, k nimž se skláníš, vniká z tebe lehká a jemná nžnost. V tvé blízkosti, v tvém se vzdušnou, svtlo, piblíživši se k a
marnou kehkost
stínu
každý
a touha v
že jde jeho srdcem náhlý
cítí,
neurit
zdá se chápati,
a
záchvv,
zmaten, zvýšené
hnutlivého tajemství života. Miluji t, brate.
Ale ty
jsi
také
síla.
mne tak slabým? VU-LIENING. Má
ekni
mi,
duše
a
kouzlo
Ty
jsi
po-
krása.
kdo uinil tebe tak silným
a
VU-TING.
Tolik
síly
láska nyni také tebe posílí. je v
tob!
proud svtla, jako úder blesku. Z tvých vlas, odevšad prýšti sila. Nevím tvých oí, z tvých rtv
Jest jako z
Tolik sily! Prýšti z tebe.
—
(55)
!
!
už nic o bozích. jsou. Ale to vím.
ve své
cítiti
Nevím už ani, zda jsou. Nevím, pro Ty jsi krásný. Podej mi ruku Chci ji !
ruce.
Srdce k
kvt
zrak
ke
nikde
strom stromm:
!
pjdeme
srdci,
nebude
tolik
Od
od
moe
vrátí
krásy,
jako
v
moi
zabloudí k
životem.
a
se
tvých
zracích.
V
tom okamžiku zapotácí se Vu-liening. Smrtelná bledost pokrj-je líce. Všechny drahokamy jeho odvu a jeho klenot ztrácejí svj jas, a zlato chadne. Je zasažen neuritelnou, tajemnou ranou, ním ohromujícím a zlovstným. Nebe náhle ztemní. Má nyní barvu starého jeho
zeleného bronzu,
po
nmž hvzdy
planou
smekajícími
stíbrnými
se
odrazy. Všechno je studené a tmavé jako osud.
VU-TING zdšen. Co je VU-LIENING. Nevím.
ti,
císai?
jako požárem. Hrozno mi, hrozno
VU-TING
Co
zoufale.
rozhoelo
Ale v útrobách
dlati
?
.
se
mi
.
.
Co dlati ?
z chrámu. Císa Vu-liening klesl na schody Vypadá nyní mrtvoln. Tvá jeho má zelenavý a voskový nádech. Hrza snu, nehybná, zsinalá, ho muí.
Pojednou vyjde Kung-še palácové.
KUNG-ŠE VU-TING.
pikroí, jásav.
Ovšem.
Ukazuje na Vu-lieninga.
KUNG-ŠE
zde
Pomoz
se
vítzn.
ty
se.
!
Cos
záhadného.
Že umírá
.
.
.
Já jsem ho otrávil tvým
budeš zase vládnouti
udlal
to
ty žiješ ?
nco
stalo
mi! Zdá
Jest otráven.
jedem, císai. Nyní
VU-TING. Cos
Císai Vu-tingu,
Ale
to
.
.
.
udlal
Klesne na tlo umírajícího Vu-lieninga. Kung-še teprve nyní pochopil tragiku svého inu. Zdrcen
zstane v pozadí.
VU-LIENING. Umírám. nebyl císaem
.
.
.
Vládni dále
Vu-tingu,
(5G)
!
podívej
... Ani den jsem se
na
mé
ruce
!
Zainaji
zkrucovati
se
Nemohou
kei.
smrtelnou
tebe
objimati.
VU-TING. Ne, nesmíš umíti.
VU-LIENING. Umírám.
nejkrásnjší. Musíš
Jsi
Ty, Vu-tingu, zstaneš císaem
t
VU-TING. Zachráním t, Vu-Hcningu. Musím niti. Bohové mi pomohou.
VU-LIENING. Jsem smíen Tebe miluji. Bohové mlí,
VU-TING.
žíti.
.
.
.
zachrá-
osudem. Tebe jsem poznal. Bohové nepomohou. Bohové mlí, umíráme-li.
nkde
trpí-li
Miluji
VU-LIENING.
té,
s
duše, jež
nemá
štstí.
Vu-lieningu.
Nedívej
se
na mne,
již
nejsem
krásný.
Je konec, konec. Zcme.
VU-TING. Zemel srdce.
A
já
jsem
Zemel
!
jej
KUNG-ŠE. Co jsem tvá
tlukotu jeho
již
to uinil
Co jsem
!
to
usmrtil.
jej
uinil
!
Zahaliv
svou, v zoufalství odejde.
VU-TING. Mrtev, \'
Neuslyším
!
Svým jedem jsem
usmrtil!
aniž vládl! Mrtev!
tom okamžiku zavzní temný,
otevrou,
a
je
vidti,
KRÁSY. Z chrámu
že
se
vybíhají
Vným,
mocný úder
skácela
zlatá
v
socha
vidí, že
Dvee
chrám.
se
BOHA-OCHRÁNCE
mnichové, tesouce se
zostené, visionáské hrze, když zdálo se
Na vždy mrtev!
v
se zítilo to,
nepostižitelné,
co po
Nepomíjejícím. Z brány, podšeni otesem,
tisíciletí
vybhnou
msta vyboueni rzni lidé, jichž ím pibývá na scén. Zo-zung-tang pichvátá z chrámu po-
Tai-tsunga Totai, za nimi pak z dále, tím více slední.
VŠICHNI. Socha
se zítila
!
Biih se skácel
Hrza! Hrza! (57)
!
Bh
se skácel
!
Zatím zpozorovali pítomní mrtvolu Vu-lieningovu a nad ní schýle-
ného Vu-tinga.
Neví
zprvu zrakm,
zmlknuvše jako v
nedvivém
úžase.
ZO-ZUNG-TANG. Císa zavraždn Vu-liening zavraždn !
VU-TING. Byl otráven
mé
proti
vli.
VŠICHNI. Otráven! Otráven!
VU-TING. Zoufám. Je mrtev! Mrtev! VŠICHNI. Bohové nás znií, že jsme dopustili tuto vraždu. Pomsta! Pomsta! Ohe s nebes bude dštíti. Zem se
Zem
otevírá.
nás pohltí.
VU-TING. Nechci
Odejde k vži a zstane mrtvolu Vu-lieningovu a
V
když Vu-liening zemel.
žíti,
na jejím
státi
loue
se
jeho pose a gestu je všechno,
pochmurnou
prahu,
ní.
zíraje
toužebn na
oarován,
Jest
rozrušen.
co vyvrcholuje tuto hieratickou a
allegorii.
ZO-ZUNG-TANG. Zmužilost! Teba pijmouti osud.
tovati.
Hrzo beze jména všechno Hrzo Hrzo šiti.
!
VU-TING, loue
!
se jeho
jež se
ho dotknou.
Poslyšte!
Teba
Hnv boh
se
vzpama-
musíme zkonej-
Jaký daemon vymyslil
!
si
toto
!
se s životem.
tknte leží
s
Pistupte k Vu-lienigovi a do-
Každé ruce budou blahoslavené, Já jsem nebyl krásný. Pravá krása
roucha
!
tam, na vždy usmrcena.
temné dunní zemtesení. Ze zem vyšlehnou plameny. Všechno zahalí se v dým. Oblieje pítomných vyteští se do horenosti. Jsou zžírány šílenstvím. Znetvoují se hallucinaními vidními. Když se ponkud dým rozptýlí, je vidti zíceniny chrámu.
Je slyšeti
VŠICHNI. Zemtesení! Zemtesení! Prchejte! Prchejte! (58)
VU-TING pcvn
pohybem hrzy zprvu
n v ckstasi.
Mltc
musíme zemíti. konec ÍŠI
Vž
se zítí na císae
strany.
Ale
i
v
mst,
Hdc hynou. Závér hry
vk:
všemu konec.
Je
KRÁSY
odmítající'
.
.
ho.
Pítomní
kde vypukl požár, je
symbolem hynoucí,
Mlme
a
meme
!
Je
na
vše
.
pohbí
a
dsivó vidní, pojednou
a myslete na konce všeho! Všichni
krutou vidinou,
fcérií
v nicotu propadající
(:,!))
se
kácejí
rozprchnou se
domy,
katastrof
a
všichni
minulých
ÍŠE KRÁSY.
Spisy Jiího Karáska ze Lvovic
Sv.
Renaissanní touhy
1.
v
uméní. Kritické studie. Vávrova ul. 17.)
Cen;i
2
K.
(H. Kosterka, Král. Vinohrady, Sv.
2.
Impressionisté a ironikové. Kritické
Hovory se
Sv. 3.
Praha-11,
Sv.
smrtí.
Básn. Cena
Karlovo námstí
K
40
h.
(Týž.)
Tuek,
(Hejda a
26.)
Lásky absurdn. Vánoce v
-I.
1
Cena 2 K.
studie.
Háj
Grecciu.
Legenda
Mylittin.
o melancholickém princi. Prosy. Cena 2 K. (Týž.) Sv. 5.
Sodoma. Básn. Cena
Sv.
6.
Apollonius z Tyany. Drama. Cena
Sv.
7.
Gotická duše.
Praha-Olšany,
villa
Sv. 9.
Umní
(K.
(Týž.)
h.
1
K. (Týž.)
(Kamilla
Neumannová,
Kritické studie.
Cena 3 K.
(H. Kosterka.)
Cena
2
45.)
Chimaerické výpravy.
li>.
60
K.
Román.
.
Sv. 8.
Sv.
K
1
jako kritika života.
Kritické studie.
Cena 3
Sen o íši krásy. ínská dramatická pohádka. Cena Neumannová.)
K. 1
(Týž.)
K 50
h.
Karásek, Jiri Josef Sen o risi krasy
PG $038 Kí;3S^
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
